Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam


Reakce na Kostelecký pochod, aneb vzpomínka na Díratlon.

[středa, 31. červenec 2013]

Díratlon aneb triatlon s pivem na přelomu milenia.

O díratlonu mě vyprávěla kamarádka, že to pořádá její bratr, její manžel už vyhrál první dva ročníky, a potřebuje na start dostat někoho, kdo ho porazí, a manžel přestane blbnout.

Nechal jsem si vyprávět o co jde. V roce snad 1996 se parta místních lidí v obci Dehtáře na Českobudějovicku, chodících do letní restaurace, na hrázi rybníka Dehtář, zvané V Díře, rozhodla udělat malý triatlon, a pro zpestření udělat v místní občerstvovně na hrázi rybníka občerstvovací stanici a depo závodu. Někoho osvíceného napadlo, že za každé vypité pivo a pro mládež limonádu, odečítat z celkového dosaženého času pět minut. A vznikly základní pravidla- 400m plavání podél hráze rybníka, 14km na kole kolem rybníka bez možnosti zkrácení a dva krát jeden a půl kilometr běhu. Před plaváním a vždy v depu je možné pít pivo, naposledy před posledním okruhem běhu. Start je hromadný.

Poprvé jsem se zúčastnil třetího ročníku v roce 98 a na kole zabloudil na poloostrov. Díky této komplikaci jsem skončil na třetím místě. Další tři ročníky jsem vyhrál podobným výkonem cca 63 minut času na zdolání tratě a vypití osmi deseti stupňových piv, takže výsledný čas cca 23 minut.

Při mé poslední účasti se objevil kamarád, který byl na tom po sportovní stránce o dost lépe a zvolil mojí pivní taktiku-2piva-plavání-2piva-kolo-2piva-1.běh-2piva-2.běh-cíl.

Když jsem zjistil jak vede, tak jsem přidal v depu a nakonec jsem za necelých 63 minut zdolal triatlon i jedenáct piv, výsledný čas necelých osm minut a vyhrál.

Rozhodně dalších ročníků už jsem se nezůčastnil. Hlavně proto, že jsem se sám bál, kam by ta vyhecovanost mohla vést. Jediný co můžu říct. Díky tomu, že to byl takový sprint, tak alkohol neměl šanci poznamenat závěr cyklistického výkonu, jinak by to bylo opravdu o hubu.

Kamarád co byl taktéž účasten, mě několik let přemlouval, ať uspořádáme něco podobného doma v Liberci. Já jsem však odpověděl, že můžeme být rádi, že za těch několik ročníků Díratlonu jsme neviděli žádný průser a já rozhodně nechci být s nějakým takovým průserem z podobé akce vůbec spojován.

V mládí jsme konali různé běhy po hospodách i cyklojízdy, ale dneska vím, že důležitější je najít si důvod dorazit do toho cíle a tam si to užít, než se zrušit cestou a pak celá léta poslouchat vyprávění ostatních kdo jak ožralý spal a blil.

Hroch

autor: hroch | Blok 20:45 [permalink] [comments: 2]


10.Harrachovské pivní slavnosti 20.7.2013.

[pondělí, 29. červenec 2013]

Minulou sobotu proběhli Harrachovské pivní slavnosti. Celý týden jsem se chystal napsat článek, ale nějak jsem se v těch vedrech k tomu nemohl dostat tak píšu alespoň tento krátký report ve formě blogu.

Akce proběhla v prostorách pivovaru a sklárny Novosad Harrachov. Akce byla jako každým rokem svým rozsahem relativně malá a příjemná. Na slavnostech se otočilo 1500 lidí, kteří mohli vidět skláře při práci, ochutnat místní Huťské výčepní, světlý ležák František, černého Čerťáka, u stánku Kocoura ležák Kocour, IPA Samurai, višňové a jahodové pivo z Lobau a také u jednoho stánku s jídlem Červeného Krále od Konrada. K dispozici byli i četné stánky s občerstvením, pečená masa, krkonošské kynuté bramboráky apod. Počet výčepů a stánků na jídlo byl tak akorát. Nerad při akcích vidím dlouhé fronty, kdy pořadatel neodhadne návštěvnost, ale taky stánky bez front, protože to znamená, že stánkaři nejsou spokojení s tržbou a příští rok se na to vykašlou.

K tradici těchto slavností patří, že pivo se může pít z kelímku ale hlavně v místní sklárně vyrobených sklenicích na dlouhé nožce za vratnou zálohu 20Kč. Za těch 20Kč si sklenici může každý nechat a jsou tak krásné, že většina návštěvníků si odnáší pěknou výbavu do kuchyně.

O hudební stránku věci bylo postaráno, hudba neohlušovala a zvláště vystoupení Těl a Queeniie bylo úžasné. Na podiu se během dne a večera vystřídali- KRKONOŠSKÁ DECHOVKA, JOHNY WALKER BAND (country), THE VINTAGE BAND (rock n‘ roll revival), CLAYMORE (gaelic rock), liberecká TĚLA (folk-rock), QUEENIE – World QUEEN Tribute Band (rock) , LAURA A JEJÍ TYGŘI (rock).

Co se týká piva- jak se dá předpokládat u minipivovaru, když dělá takovou akci musí vyrobit na jeden den více piva než normálně vystaví za měsíc a pak se většinou stává, že je pivo mladé a nebo již staré až nakyslé. V tomto případě se jednalo o variantu příjemnější- Huťské výčepní i František byly mladí, nějaké to ležení by jim ještě prospělo, zvláště u Františka by se zjemnilo chuťové vnímání chmele. Samurai jako vždy úžasný a bylo poznat na lidech znalých že zrovna pijí Samuraie, podle toho že mají neustále zabořený nos ve sklenici a nemůžou se nabažit úžasné směsi vůní různých odrůd chmele použitých v tomto piv typu IPA. Červeného Krále si taky rád dám, jemné tony bylinek mě v tomto pivu vždy baví hledat.

http://www.harrachov.cz/clanky-detail.asp?NewsID=1033

Akce byla velmi příjemná a když mě to příští rok vyjde jistě se jedenáctého ročníku Harrachovských pivních slavností opět zúčastním. Hroch

Na fotce kamarád Póča se sklenicí od Novosada.

10.Harrachovské pivní slavnosti 20.7.2013.

autor: hroch | Blok 10:14 [permalink] [comments: 2]


I.Degustační pivní festival aneb v nákupních centrech se bude líbit i tatínkům.

[pátek, 21. červen 2013]

Telefonát od kamaráda, mě včera přivedl do libereckého nákupního centra Plaza.

Nákupní centrum společně se společností iPub zorganizovalo degustační akci piv.

Bylo pět samoobslužných výčepních stojanů a na nich se má během čtvrtka a pátka točit čtrnáct druhů piv. Mezi výčepy byly nástěnky, kde byly vyvěšeny nějaké informace k nabízeným pivům, respektive pivovarům. Zajímavý byl koncept akce. Návštěvník si oproti stokoruně zapůjčil kartu před nabitou na dva litry piva a po přiložení karty ke čtečce výčepu mohl začít točit a na displeji viděl, kolik piva si z karty již vyčerpal. Průtokoměry měřily na centilitry a podle rysky na půllitru to sedělo. Karta se dala opakovaně nabíjet, a nebo při vracení nevyčerpané, pořadatel vracel adekvátní částku nevypitého piva zpět. Lze prý pro tento účel nabít i karty opus card a podobné.

Co se týká piva v době mé návštěvy byl k mání Konrad Chytron, Lobau jahodové, Samec ze Žateckého chrámu chmele, Koutská tmavá čtrnáctka a Kocour APA. Jahodové od Lobau bylo opravdu velmi zajímavé a po kriek snad jediné co mě kdy chutnalo naprosto po surovinách a ne ani lehce po chemii. Kocour a koutská čtrnáctka excelentní.

Jestli se lidem z iPub podaří tento koncept rozšířit i do dalších nákupních center, jistě bude hodně tatínků, kteří nechají své manželky s dětmi courat po nákupním centru a sami se zdrží jen v jedné jeho části, kde bude pivní degustační festival. A podobně jako já nakonec odešlou rodinu domu a sami klidně dorazí za nimi později autobusem.

autor: hroch | Blok 07:46 [permalink] [comments: 5]


Jak k sobě patří pivo, obdiv a závist.

[čtvrtek, 6. červen 2013]

A bohužel u někoho i nenávist. Když jsem četl nesmyslné rejpání do paní Jany Běhounkové, položil jsem si otázku, jak na mě Jana působí a napadla mě právě slova pivo, obdiv a závist.

Pivo, které se pro ni stalo v důchodu velkým koníčkem, snaží se navštívit zajímavé minipivovary a dostupné akce, kde pivo hraje hlavní roli.

Obdiv mám k Janě, jak je plná života a všechno dělá naplno, ať se to týká piva, slíbených reportů z pivovarů a pivních akcí, ale i ostatní své koníčky a starost o rodinu.

Závist tu cítím, jen kvůli tomu, že mě v dnešní uspěchané době nezbývá tolik času a sil abych všechny ty pivovary a akce navštívil taky. Závist cítím taky kvůli tomu, že když jsem studoval a měl jsem spoustu času nebyli pivní festivaly a nebyly minipivovary, nyní mě brzdí malé děti a důchod kdy zase bude spousta času v nedohlednu.

Našli by se další vlastnosti či povahové rysy, které lze zmínit.

Spolehlivost- když slíbí napsat článek, taky ho napíše, doplní o kvalitní foto, neprodleně poskytne dál. Ono těch článků a blogů od Jany zase tolik není, za prvních pět měsíců šest článků a čtyři blogy. Proč to vypadá, že je Jany moc na PI, protože ostatní málo píší.

V dnešní době kdy většina lidí ani nepotvrdí kamarádovi, že mu dorazí na oslavu narozenin a pořadatel akce ani netuší s kolika lidmi může počítat, je chování Jany až nezvyklé i když správné. Když slíbí, že někde bude, bude tam, když slíbí, že sežene vzorek na degustace PRK, tak ho sežene a oznámí ostatním, že už je sehnáno. Toto naštěstí přenesla i na ostatní v PRK, a vzorky i degustace, jsou díky tomu vždy vzorně zajištěny.

Komunikativnost- Jana nemá problém se bavit s lidmi a proto získá spoustu informací přímo v minipivovarech, a její články jsou plné informací od zdroje.

Jana obohacuje články o ženský pohled a ženské postřehy, jak při hodnocení interiéru pivovarů tak i chutí ochutnaného piva. Možná někdy podlehne dojmu ze slušného přístupu pořadatele či majitele pivovaru a je v hodnocení žensky hodná. Ale radši si budu číst zajímavý článek plný pěkných fotografií, než některé články popisující jen samé vady a chyby pořadatelů či majitelů.

O paní Janě Běhounkové, milé pražské důchodkyni, pivní reportérce pro Pivní Info, píšu jako o Janě, jelikož jsem se s ní na degustacích PRK seznámil a stejně jako s ostatními si tykáme.

Janě děkuji za krásné články a přeju hodně zdraví a vitality do dalších let a těším se na spoustu pěkných setkání na pivních akcích či degustacích.

Jan Hroch Klajl

autor: hroch | Blok 10:10 [permalink] [comments: 9]


Ochraní něco ochranné zeměpisné značení České pivo

[neděle, 10. březen 2013]

Opět se v jedné diskuzi narazilo na ochranné zeměpisné značení České pivo.

Z mého pohledu celé toto značení je zase jeden pokus zavřít zákazníkovi hubu. Piješ kvalitní český výrobek má to přece glejt. Malý pivovar by vydal spoustu energie a peněz za získání označení, kterým se může honosit prakticky každý prznitel-čti velkovýrobce piva u nás.

Stránky věnované ochranné známce např.: www.ceskepivo.cz nebo přesnější http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1014328&docType=ART&nid=11304&chnum=2

Základní body:

Místo výroby- bohužel není vymezeno přesně státní hranicí, ale přibližným popisem, takže například již v té době stávající minipivovary Kocour Vansdorf a Vyšebrodský minipivovar tuto podmínku nesplňují.

Místo původu a složení surovin:

Slad: z celkově získaného extraktu musí být alespoň 80% procent ze sladu schválených odrůd a z celkově získaného extraktu alespoň 50% ze sladu z území ČR. Máme tady problém ve schválených odrůdách- vývoj nezastavíš. A na druhou stranu nám tenhle bod říká že až pětinu sypání sladu může pivovar nahradit surogací cukrem, rýží, kukuřicí a nebo třeba nedejbože i celulozou, protože to vše není zákazané a tím pádem povolené.

Chmel:podíl českého (specifikované oblasti) chmele nebo jeho preparátů musí být minimálně 30% u ležáků a 15% u ostatních druhů piva. Tak tento bod je naprosto nejjednodušší na splnění, protože prakticky všechny pivovary používají minimálně na vůni při druhém a třetím chmelení žatecký poloranný červeńák či hořčí odrůdy českého chmele.

Voda: zmístních zdrojů měkká či středně tvrdá- když už pivovar bude vařit v ČR, asi těžko bude dovážet vodu z ciziny

Kvasinky: pouze podmínka použití kvasinek spodního kvašení

Technologie: Provozovatel potravinářského podniku musí dodržet klasický způsob výroby piva dle specifikace – tj. dekokční jedno až třírmutový proces rmutování (NELZE použít infuzní způsob rmutování), scezování, chmelovar. Po dokončení chmelovaru proběhne zchlazení na zákvasnou teplotu, provzdušnění a jsou přidány pivovarské kvasnice. Kvašení musí probíhat dvoufázově – fáze kvašení musí být standardně odděleny. Po dokončení druhé fáze kvašení je pivo zfiltrováno a stáčeno. Lze vyrábět i nefiltrovaná piva. Konečné produkty musí splňovat parametry specifikace Českého piva. viz tabulka EPM, alk, PH, barva.

Tady je nejzajímavější, že není vůbec specifikován rmut ani například způsob oddělení fází kvašení. Z mého pohledu když do výrobního postupu dám například první fáze kvašení CKT s otevřeným hradicím ventilem, přechod do druhé fáze kvašení zavřením hradícího ventilu. Uzavírání ventilu je naprosto jasný oddělujicí prvek mezi dvěma fázemi kvašení. V dnešním byznysu není víc pokřiveného slova než standardní, klasický, původní atd.

Vůbec se tady nemluví tím pádem nezakazuje- podtlakové scezování, tlakový chmelovar, zkrácený chmelovar- kdy musí být část nevzniklých iso hořkých kyselin nahrazeny chemicky upraveným chmelem ve formě např.: Tetrahopu.

Nejsou zakázány velkoobjemové CKT, při kterých i díky vysokému tlaku musí probíhat fáze kvašení při vysokých teplotách. Není dána doba kvašení, ležení, není zakázané ředění hotového piva, dosycení piva atd..

Jestli jsou snahy tyto omezení ještě více zmírňovat, tak už pro nás megachemičky připravují do výroby opravdu utrejchy. A nebo je snaha dostat ty procentuelní omezení i do množství výroby- jako třeba že 80procent zaručeně pravého PU s označením České pivo opravdu pochází z výroby z Čech.

Pro mě samotného ochranná známka zepěpisného označení výrobku již při svém zavedení vůbec neznamenala, žádný přínos, žádnou informaci o kvalitě piva. Naopak pro mě znamenala pokles kvality, protože na přesném velmi volném znění podmínek se podíleli lobisti velkých pivovarů a také první ji začli používat, protože pro ně neznamenala, žádný popud ke zkvalitnění výroby ani žádné náklady na zavedení značky na etikety. Narozdíl malý pivovar narazí na byrokracii s dokazováním původu surovin další problematiku papírování a nakonec se stejnou známkou v regálu obchodu honosí i to nejprůměrnější europivo.

Hroch


autor: hroch | Blok 12:37 [permalink] [comments: 1]


Jen krátce o finále První Pivní Extraligy.

[úterý, 13. listopad 2012]

Čekal jsem necelý týden, že někdo ze členů PPE sepíše krátkou reportáž o letošním finále degustace dvanáctek PPE.

Jelikož je na oficiálních stránkách PPE článek již od 9.11. tak dám jen krátkou informaci a odkaz.

Měl jsem možnost zůčastnit se finále po boku ředitele pivovaru Konrad Ing.Petra Hostaše. Prostředí salonku První pivní tramwaye, organizace celé degustace, ale hlavně profesionalita degustujicích na velké úrovni. Všichni degustujicí se po celou dobu ochutnávek zdrželi jakýchkoliv slov a jiné verbální či neverbální komunikace. Když degustátor dokončil své hodnocení bez hluku a rušení ostatních zapsal výsledky do připravené techniky a poslední hned věděl, že je třeba rozpij. Za další tři minuty už měli všichni před sebou znova po dvou vzorkách a nově rozhodovali, který vzorek upřednostní. Před přiřazením značek k číslům vzorků ještě proběhlo slovní hodnocení vlastností všech vzorků panem Ing.Šuráněm a pak se již začlo vyhlašovat. Jen ve stručnosti

První Krušovice 26 bodů průměrná známka 3,25

Druhý Konrad 28 bodů průměrná známka 3,5

Třetí Litovel 29 bodů průměrná známka 3,625

Čtrvté na rozpij Svijany 29 bodů

Pro zajímavost všechny vzorky se vešly do rozptylu průměrné známky 3,25-4,375

Jinak základní kola 55 vzorků v pěti kolech po jedenácti, pak dvě semifinále a nakonec toto finále- více v článku

http://www.prvnipivniextraliga.cz/cesky-lezak/finale-2012treti-rocnik-prvni-pivni-extraligy-je-za-nami/

Děkuji za možnost se jako divák zůčastnit a přeji mnoho příjemných chvil a dobrá piva na další degustace Hroch

autor: hroch | Blok 20:15 [permalink] [comments: 2]


Skvělá reklama na Prazdroj

[neděle, 30. září 2012]

Před lety jsme kritizovali reklamu na Staropramen se sedmdesáti dny ležení.

Všichni co navštěvujeme střední a malé pivovary slýcháme o tom že dvanáctka leží tři měsíce i déle, a tak nám ta reklama před zhruba čtyřmi lety přišla, že se pivovar přiznal k podvádění.

Co nám, ale říká nejnovější reklama na Prazdroj- „třikrát jsme vystavili ohni, nechali pět týdnů odpočinout a šestý týden ho má u sebe zákazník“. Celá výroba dnešního Prazdroje tedy trvá pět týdnů, včetně hlavního kvašení. Když to vezmu doslova- v reklamě neslyšíme nic o dvou fázích kvašení o oddělených fázích hlavního kvašení a ležení jak to stanovují pravidla pro „české pivo“. Taky když bych se toho držel doslova tak při varu a chmelovaru jen třikrát zvedali teplotu. Co ale můžeme chtít od tvůrců reklam, když například v jedné je chmel podvodní rostlina.

Údaj pět týdnů je, ale jak to bývá ten jediný pravdivý bod reklamy. Ten bod reklamy, který má na znalosti technologie výroby piva neznalé konzumenty zapůsobit. Stejně jako již dříve přiznání, že nový výrobek je vyjímečně třikrát chmelený, protože do té doby pivo šidili.

Tak jsme se dověděli, že to naše „prémiové“ pivo, které je až dvakrát dražší než zajímavější piva regionálů je minimálně dvakrát urychlené.

Co se ještě od těch velkovýrobců dozvíme v nejbližších letech o tom jak skvěle vyrábí svá prémiová piva.

autor: hroch | Blok 22:14 [permalink] [comments: 3]


Malé zamyšlení nad degustacema

[sobota, 15. září 2012]

Vždy po zveřejnění výsledků nějaké degustace se objeví v diskuzi pár příspěvků napadajících výsledky, pomlouvajících některé výrobce. Taky se objeví někdo, kdo položí dotaz jak to že se nějaký stále pomlouvaný velkovýrobce umístí relativně vysoko v degustaci.

Zkusím se k problematice výsledků vyslovit podle svých zkušeností a znalostí.

1) musíme odlišit degustace profesionální a amatérské, a tam řadím i PPF, přestože degustace provádí po zaškolení a za přítomnosti experta pana Šuráně

2) degustuje se lahvové pivo

3) degustuje se minimální vzorek cca 1-2 dcl

4) pokaždé je degustátor jinak naladěn a ovlivněn, psychika, vyspání, únava, žízeň, hlad, respektive strava, pití ten den ale i spánek a strava s pitím minulé dny. Samozřejmě i okolní vlivy, teplota, prach, vlhkost, degustační místnost atd.

Profesionální degustace - vzorky dodává pivovar a může taky dodat jiný vzorek, než je pivo v normální distribuční síti, alespoň je vždy dodaný vzorek v nejlepší formě.

Výsledky lze ovlivnit přihlášením většího množství vzorků koncernu a tím i možností dodat více členů do degustační komise za koncern - ti můžou být předem vyškolení k poznání vlastního vzorku a instruováni, který vzorek koncernu je potřeba připostrčit k ocenění.

Taky každou akci, při které se dávají ceny, někdo sponzoruje a musí se začachrovat s propozicema soutěže, např. zruší se kategorie nefiltrovaných piv.

Amatérské degustace - vzorky se nakupují v obchodní síti a piva jsou ovlivněná skladováním a vystavováním zboží. Na poškození skladováním jsou méně náchylná piva dělaná s dlouhou trvanlivostí, kvalitní filtrací, hlubokou pasterizací, přidáním antioxidantů atd.. U piv z malých pivovarů prostě není možnost nakoupit víc vzorků s optimální kondicí. Malé prodejny se zaváží sice pravidelně, ale již v pivovaru se pivo, které nedělá hlavní sortiment stáčí nárazově a to speciály a většinou i dvanáctky jsou. Takže již z principu rozdíly u různých závozů i když nepatrné jsou už na bráně pivovaru. Nejvíc ty rozdíly jsou znát u piv s nižším obsahem alkoholu např. u nealka z malého pivovaru, které se vaří třeba jen čtyřikrát ročně, ale expeduje se celý rok. Pivotéky jsou zásobeny nárazově a tam je tento problém ještě větší.

Teď k samotné degustaci jak jsem si ji několikrát vyzkoušel.

Prováděli jsme anonymní degustaci na kulečníku u Hrocha. Každý před sebe dostal osm sklenic označených A-H a vedle na papír napsal hodnocení. Aby nedocházelo k ovlivnění dalšími degustátory vzorky byly k písmenům různě zařazeny u různých degustátorů. Vždy jen jeden člověk, který nakupoval vzorky, věděl co bude nalito, ale nevěděl v které sklenici. Já jsem nakupoval dvanáctky (ležáky) a již to, že jsem věděl, co se dnes bude pít, mě ovlivňovalo, takže nevěřím, že profesionální soutěž nejde svým rozhodnutím ovlivnit. Když jsem to nevěděl při degustaci desítek, co připravoval někdo jiný, tak moje rozhodování bylo mnohem těžší.

Nalití vzorků chvíli trvá, takže vzorky jsou trochu teplejší a zvětralejší, což taky může někdy nahrávat pivům více ošetřeným pasterizací a antioxidanty, hlavně rozhodování je opravdu těžké, rozdíly u podobných a nevýrazných piv se stírají.

Když má člověk před sebou osm vzorků, z nichž jeden dva jsou vodový a jeden dva jsou něčím výrazně jinačí, tak je těžký jim rozdat známky. To co se ti jeden den zdá zajímavý, příště když je to pivo třeba o něco poškozenější skladováním může i otočit žaludek. To co pro jednoho ochutnávače je vynikajicí pro jinýho je rušivá pachuť. A nejzajímavější je, že některé výraznější chuti v pivu se při tom větrání, vybublání CO2 se zvýrazní natolik, že jsou nežádoucí.

Určitým rozlišením kvality může být jsou-li vzorky dopity. To se lišilo jak mezi degustátory tak mezi jednotlivými koly naší soutěžě. Když se jednalo opravdu o pivo absolutně neutrální, nebo úplně vadné, tak to opravdu nikdo nedopil. To bylo tak šest až osm vzorků v základních kolech z 32 ležáků. Zajímavé, že občas někdo nedopil i v semifinále a finále a to bylo právě tím, že vzorek v semifinále nás překvapil propadákem, který se musí hlavně připsat nejspíš špatnému skladování. V tomto případě jsem psal o vzorcích 1,5-2 dcl.

Jedna zajímavost - zbyly mně nakoupené vzorky ze základních kol ochutnávek ležáků a měl jsem doma ve studené chodbě 32 různých ležáků. Manželka si chtěla vyzkoušet degustaci a tak jsme po několik večerů nechal syny nalít degustační vzorky a výběr piv provést jen podle nich. Ochutnávali jsme po čtyřech vzorcích a zbytky lahví jsem opravdu dopíjel jen stěží a asi jen polovinu lahví. Prostě jsem si nechtěl prakticky polovinou vzorků dál kazit večer.

K problematice sudové a lahvové pivo

Sudové je určeno do hospod, kde je potřeba si udržet klientelu a musí být něčím zajímavější. Lahvové je primárně určené do nákupních center a je třeba aby při slevové akci si ho lidi koupily a jednoduše na něj přešly. Musí být prostě víc neutrální. A tak se lahvové a sudové liší. I když bude ze stejné kmenové várky jinak ho naředí na HGB, dosytí Co2, jinak se přidávají antioxidanty, tetrahop nebo jiné chmelové výrobky za studena přidávané, méně nebo více se pasterizuje. I u pivovarů bez HGB lze chuť ovlivnit pasterizací a přidáváním přídavků pomocí dávkovacího čerpadla. Proto je degustace lahvových piv zrádná a nepřesná. Těžko se najde pro degustaci sudového pořadatel degustace, který sám objezdí a nakoupí sudy a většinu z nich po degustaci nakonec vyleje, protože to nikdo nebude chtít pít, nebude v možnostech např 32 různých sudů vytočit a to celé ve vlastní režii, aby nebyl ovlivněn sponzorem akce.

Závěr: Nejsem příznivec velkých pivovarů, ale i v naší degustaci se také umístili zástupci velkých výrobců a díky tomu jsem svoji nevraživost k velkým koncernům trochu zklidnil, ale musím konstatovat, že piva velkovýrobců v lahvi jsou díky většímu ošetření, vhodnější k anonymním degustacím a tudíž se budou vždy umisťovat.

PS: Jak se změnil můj postoj k pivům po degustacích

Z degustací jsem si vzal poučení: na opravdu akutní žízeň si klidně dám jednoho Braníka, další už tak nechutnají.(Bývá v krámech i chlazený)

Plzeň si v restauraci, kam mě zatáhnou kámoši a není zbytí taky dám, ale opravdu mě rozčiluje cena. Za průměrnou jedenáctku platit jako za dvě dvanáctky z malého pivovaru.

Překvapením pro mě byly Krušovice, ne že bych je vyhledával, ale jdou pít. Sice, aby se trochu zlepšily, musel se hodně zhoršit Březňák, ale to už jsou zase invektívy a ty jsem v této úvaze nechtěl mít.

Hroch

autor: hroch | Blok 22:24 [permalink] [comments: 3]


Devítka, desítka co to vlastně piju?

[pátek, 6. duben 2012]

Devítka, desítka co to vlastně piju?

To že nejprve piva výčepní piva začli ztrácet na chuti a síle konzument poznal na konci devadesátých let. Dlouhé roky jsem každému vysvětloval, že G výčepní je nejspíš devítka, Prazdroj jedenáctka atd.. Ten problém s názvoslovím výčepní, ležáky nejprve využili u Zlatopramenu aby zdůraznili že Zlaťák jako značka je jedenáctka tedy ležák. Postupně zavedením nových piv i jiní udělali jedenáctku. Ale opětovné značení stupňovitosti z velkých hráčů uděli v Krušovicích před dvěma lety s opravdovou desítkou a loni s dvanáctkou.

A nyní nám Gambrinus nabízí vylepšené pivo G originál 10°.

Zazněli pochybnosti jestli to desítka bude. Jelikož v textu článku od PU není žádní zmínka o procentech původního extraktu (dříve stupních), přímo to poukazuje na to že nás spotřebitele chtějí oblbnout.

Již dříve jsme řešili nějaké nesrovnalosti a tak jsem se kouknul na nějaké zákony a vyhlášky týkající se značení potravin které se dají najít na netu.

Jedná se o zákon 110/1997 zákon o potravinách a tabákových výrobcích

K tomu vyhlášku 335/1997 kterou se provádí §18 zákona 110/1997

Kromě nějakých změn upravená předpisem 45/2000

Bohužel není volně k nahlédnutí vyhláška 115/2011 tam to možná doznalo nějakých nových změn.

Pozn.: 6.4. 16,30hod-Ale bylo mě umožněno do ní nahlédnout atak jsem doplnil několik postřehů.

Jinak stručně v roce 1997 nám piva rozdělili na stolní do 6%EPM, výčepní 7-10%EPM, ležáky 11-12%EPM, speciály 13%EPM a vyšší, portery 18%EPM a vyšší, sníženým obsahem alkoholu max.1,2%hmotnostních alk.(1%obj.alk.), nealko max 0,5%hmotnostních alk. (0,4%obj.alk).

V roce 2000 změnili hranici stolních na 7 a výčepní jen 8-10%EPM a přidali definici piva se sníženým obsahem cukru max.0,75g/100ml a u lehkých piv přidali energetickou hodnotu max.130kJ/100ml.

V roce 2011 hranici opět vrátili dolní hranici výčepního 7%EPM.

Pro účely vyhlášky se rozumí pivem - pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny, připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethylalkoholu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu; slad lze do výše jedné třetiny hmotnosti celkového extraktu původní mladiny nahradit extraktem zejména cukru, obilného škrobu, ječmene, pšenice nebo rýže a pouze u piv ochucených může být obsah alkoholu zvýšen přídavkem lihovin nebo ostatních alkoholických nápojů. ( ta jedna třetina surogace to je hrůza).

Pšeničné pivo je pivo minimálně s třetinovým podílem pšeničného sladu.

Co se týká uvádění surovin tím se všeobecně zabývá zákon 110/1997 - složení potraviny podle použitých surovin a přídatných látek, látek určených k aromatizaci, vitaminů, minerálních látek a dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem. Suroviny musí být uváděny sestupně od nejvyššího podílu k nejnižšímu až do podílu 2% objemu, pak už klidně na přeskáčku.

(1)Označování piva

a) název druhu a skupiny,

b) obsah alkoholu v objemových procentech,

c) způsob kvašení, jde-li o pivo vyrobené svrchním kvašením nebo kvašením v lahvi,

d) údaj "nefiltrované," pokud nebyla provedena filtrace,

e) údaj, zda jde o pivo světlé, tmavé, polotmavé nebo řezané,

f) použití přírodní minerální vody.

(2) Ke zpřesnění označení skupiny piva lze použít výhradně hodnotu extraktu původní mladiny vyjádřenou číselným údajem v hmotnostních procentech nebo tomu odpovídající slovní údaj podle požadavků uvedených v příloze č. 5 .

(3) Lehké pivo a pivo se sníženým obsahem cukru musí být označeno podle zvláštního právního předpisu.

(4) Pro účely označování je pivo vyrobené z ječného sladu, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů s výjimkou isomerizovaných chmelových produktů a vody považováno za jednosložkovou potravinu.

(5) Přípustné záporné objemové odchylky od deklarovaného objemu:

lahve nad 0,3 do 0,75litru -3%, 1-5litru(Pet+ 5lsoudky) –1,5%, sudy -1% objemové

Pak máme přílohu č.5, kde je v tabulce stanoveno prokvašení, obsah CO2, extrakt původní mladiny v %hmotnostních, minimální alkohol pro jednotlivé kategorie. Ten minimální alkohol samozřejmě u kategorií nealko a se sníženým u ostatních je uvedeno nad 1,2%hm.alk...

A tady ve vysvětlivkách k hodnotě EPM je uvedeno -Obsah extraktu před zakvasením, stanovený v pivě na základě analýzy a výpočtem podle Ballingova vzorce. Na obalu a průvodních obchodních dokladech se uvede obsah původní hladiny hodnotou zaokrouhlenou na celé číslo směrem dolů. .

Ta hladina není můj překlep a to tam skutečně je a je to v obou přílohách z roku 1997, i 2000 a od různých zdrojů. Vyhláška sice říká že EPM nemusí být uváděno, ale v příloze má že musí být, ale díky hladině místo mladině se tomu nejspíš všichni vyhýbají. Jediný kdo to pro účely stanovení spotřební daně musí vyžadovat je Celní úřad. Ostatní úřady to dlouhé roky ignorují a nechávali klamat spotřebitele, když jim obchodní řetězce, malé krámky a hospodský nabízeli např. G 10, přestože to byl jen G výčepní bez možnosti zjištění skutečného EPM.

Pozn. ve vyhlášce 115/2011 příloze č.5 již uplně vypadl text o uvádění EPM i s tou chybou hladiny, je tam pouze-Obsah extraktu původní mladiny, stanovený výpočtem podle velkého Ballingova vzorce, se posuzuje hodnotou zaokrouhlenou na celé číslo směrem dolů.

Další a opravdu velmi pozoruhodná věc, která vyjde z tabulky č.5 U piv s obsahem alkoholu nad 1,2 % a do 5,5 % objemových včetně, se připouští odchylka +/- 0,5 % objemových od deklarované hodnoty a u piv s obsahem alkoholu nad 5,5 % objemových se připouští odchylka +/- 1,0 % objemových od deklarované hodnoty, přičemž musí být dodrženy minimální nebo maximální stanovené hodnoty.

My skoro odborníci již delší dobu se snažíme zorientovat u piva podle zjednodušeného vzorce, který nebere v úvahu stupeň prokvašení EPM=%alkoholu*2+2. Celé roky jsem u piva, které mělo 4,0%hmot.alk. si říkal, jedná se desítku, ale jestli má jen 4,0-0,5=3,5%hm.alk. tak se jedná o devítku a jenom mě blbli. A to si opravdu pivovar s HGB laboratořemi apod umí pohlídat. Proto u hodně testů v Dtestu a podobných, neseděl uvedený alkohol a nikdo z toho nedělal problém, protože tam tolerance je veliká.

Jak to tedy s EPM u G Originál 10° je?

Kdyby na hlavní etiketě bylo označení druhu piva výčepní, pak by číslo deset muselo skutečně být pouze doplňkovým označením EPM.

Takhle to zavání pouze obchodním názvem.

Nezbývá nám než čekat až někdo udělá laboratorní testy kdy vyjde skutečné EPM a nám prozatím zbývá si chuť zkontrolovat maximálně anonymní degustací, abychom nebyli ovlivněni reklamou, renomé značky ani averzí k dané značce piva.

Napište kdo jste už viděl zadní etiketu, co je uvedené tam. Zajímavé by taky bylo, jestli má někdo sbírku etiket uvést vývoj alkoholu u výčepního G.

Dobrému pivu zdar Hroch

autor: hroch | Blok 11:54 [permalink] [comments: 18]


Musí mít piva tak dlouhou trvanlivost.

[sobota, 28. leden 2012]

Po každé když se rozjede diskuze o anonymní degustaci lahvových piv, objeví se dotaz, či postěžování na nákup piv ke konci expirační doby neumístěných vzorků.

Je právo každého pivovaru určit si jakou trvanlivost bude mít jeho pivo. Ale je také povinnost tu deklarovanou trvanlivost za použití hygienických a technologických postupů zaručit. Prostě bez ohledu a nebo právě s ohledem na způsoby zacházení s pivem v superhyper marketech zaručit, že pivo bude poslední den trvanlivosti v pořádku.

Jako zákazník není mojí povinností hledat na internetu informace, jakou dlouhou trvanlivost zaručuje pivovar po stočení svého piva a podle datumu minimální trvanlivosti na lahvi zkoumat jak dlouho je pivo stočeno a jeli dostatečně čerstvé.

Sice při zásobování vlastního podniku, koukám na trvanlivost pochutin, aby jsem stihl všechny balení tyčinek, chipsů, tatranek atd. prodat a tak si samozřejmě všimnu, že tatranky mají nejvýše osm měsíců před sebou, tyčinky podle výrobce šest až osm měsíců a chipsy zhruba čtyři měsíce.

U našich pivovarů to nemíním všeobecně zkoumat, protože doby se liší opravdu hodně, od čtyřech týdnů po celý rok.

Pivovary vede k tak dlouhé době trvanlivosti především požadavek obchodních řetězců, které na své zásobení a překládání hlavního skladu, meziskladů a samotných superhyper marketů potřebují asi více času. Hlavně však neřeší vyskladňování a přerovnávání zboží podle datumu a tak chtějí mít rezervu pro zatoulané piva a rezervy pro vytváření různých lákacích akcí.

Chci se však zamyslet ještě nad druhým aspektem, který vede pivovary u některých svých značek protahovat trvanlivost, a to je to že daný druh piva vyrábí v tak malém množství, že ho dělá jen několikrát za rok a musí trvanlivostí zaručit zásobování trhu po celý rok.

Příklad pro jednoduchost- pivovar roční výstav 100tisíc hektolitrů, varna pro lepší počítání 250hl, v nabídce 6-10 druhů piv. Většinový výstav dělá jeden druh piva v historicky jedenáctkové oblasti a dva druhy jinde. Ty hlavní druhy dělají 70-85 procent výstavu. A zbývá nám 15-30% na zbylé 5-8 druhů piv. A tak u takového pivovaru máme jeden dva druhy piva co se vyrábí jen v množství jedno procento a to je tisíc hektolitrů, čtyři varny, várka jednou za čtvrt roku. Když udělá pivovar várku jednou za čtvrt roku musí zaručit trvanlivost alespoň pět měsíců aby tam byl překryv várek. Takže u takového okrajového piva ze sortimentu pivovaru je už při výjezdu z brány pivovaru naprosto rozdílná kvalita piva v jednotlivých měsících.

Bohužel podobně na tom jsou okrajová piva v nabídce superhyper marketů. Pivo kterého si zákazníci koupí dohromady dvě lahve denně, tak do svých hlavních skladů vozí z pivovarů taky jen jednou za čtvrt roku, protože neumí nakupovat po paletách, ale po náklaďácích.

Pivovar se musí rozhodnout jestli bude zákazníkům prodávat pivo v dobré kondici a nebo si bude hrát na mnoho nabídek, ale s proměnlivou kvalitou v průběhu období trvanlivosti.

Jedna ze zajímavých možností jak tento problém uchopit je například zajímavá akce Cesta znalců z KBT. K určitému datu je připraveno větší množství speciálního piva a pivo je nabídnuto do dohodnutých restaurací v ideální kondici a případné přebytky nabídnou v následujícím období v akční ceně aby pivo nenabízeli s rozdílnou kvalitou ještě za půl roku.

Druhá možnost je vlastní pružné a časté zásobování malých prodejen a i některých supermarketů ochotných drobné spolupráce. Většinový odběratel lahvového piva zažil jako pivař a nebo syn pivaře otáčení lahví v krámě a kontrolu kalů v lahvi a tak jistě dost těchto lidí by bylo schopných slyšet na nabídku čerstvého piva v malé prodejně. Moje zkušenost v libereckých nápojkách, je že prakticky nikdo není ochoten si s pivovarem dohodnout vlastní zásobování a radši jen objedou sklady Makra, Jipu a Svijan, nechají provést závoz jednoho dvou aktivních pivovarů a maximálně zajedou jednou za čas do Českého Brodu.

autor: hroch | Blok 16:07 [permalink] [comments: 4]


Hrochovi chutná Heineken- aneb anonymní degustace na Kulečníku u Hrocha

[středa, 18. leden 2012]

Rozporuplné diskuze pod články o degustacích PPE (první pivní extraligy), mě přivedly k nápadu uspořádat podobnou sérii degustací. Již několik let pořádám ochutnávky piv, které sám ohodnotím a po porovnání s názorem několika dalších lidí vždy zapíšu do hodnocení ochutnávkových piv. Byl jsem velmi zvědav jak může dopadnout opravdu anonymní degustace.

Nejprve jsem sehnal sklenice, aby každý přihlášený „degustátor“ měl stejné podmínky. Bohužel když jsme rozbalovali sehnané sklo, zjitili jsme s barmanem s přezdívkou Ježíš, že některé sklo je 0,2l s rezervou a jiné 0,4l, sice stejného designu, ale v podobně velkých krabicích. Co se týká výběru piva, oběhl jsem liberecké krámy a zjistil jsem, že je v nich k dostání 32 druhů dvanáctek a nebo jedenáctek ležáků. Takže to vyšlo na čtyři základní kola po osmi vzorcích. Aby nedošlo k nějakému nerovnoměrnému rozložení piv od jedné pivovarské skupiny do jednotlivých kol, rozhodil jsem piva do několika losovacích košů a provedl rozdělení vrháním kostkami. Dále jsem si dal práci s rozložením jednotlivých vzorků k jednotlivým degustátorům. Protože se nikdo z nás nezdrží poznámky „fuj ten vzorek C je hnusnej“, uděla jsem si rozmisťovací tabulku a pak vyšlo například, že degustátor 1 měl pod označením vzorku A stejné pivo jako degustátor 2 pod označením vzorku C.

Pro případné zájemce pro pořádání podobné akce- příprava sklenic- umytí cca 20minut, nalepení polepek cca 10minut, rozdělění sklenic 10minut. Oplachování skla a podávání na rozlévání jeden člověk, rozlévání druhý člověk, podávání a rozdělování třetí člověk a to celé nalévání trvá od deseti do patnácti minut při osmi vzorcích a devíti degustátorech.

Já Hroch jsem byl jediný kdo vybral vzorky a spolu s Ježíšem jsme byli jediní kdo věděli co nalévají. Ostatní nevěděli, kromě informace, že se jedná především o dvanáctky a jedenáctky nakoupené v normální liberecké síti vůbec nic.

1. základní kolo proběhlo 11.1.

podle vylosování jsem v pondělí nakoupil lahvová piva, přemístil je do skladu kulečníku. Ježíš vylosovaná piva přemístil ve středu ráno do lednice a tam byly připravené na večerní akci. Sešlo se osm degustátorů a bylo připraveno devět sad vzorků, tak jsem se jako jediný znalý seznamu degustovaných piv připojil a navíc jsem se pokoušel rozeznat ochutnávaný vzorek. Hodnocením soutěžících zamíchalo hlavně poznání Svijanského mázu, pro někoho naprostý favorit, jako jediné poznatelné známé pivo, pro někoho odpor právě kvuli poznatelnému Tetrahopu, já sám jsem bezpečně poznal, ale snažil jsem se co nejobjektivněji posoudit pitelnost a tak jsem dal relativně příjemou známku. V tabulce výsledků zvýrazněno moje hodnocení jediného člověka, který věděl co má v neznámém pořadí před sebou. Ostatní nevěděli nic než že se jedná o lahvové jedenáctky a dvanáctky koupené v Liberci. Já jsem odhadl čtyři z osmi vzorků.

Výsledky prvního kola nás částečně překvapily, ale byl jsem hlavně zvědav na druhé kolo, které na pohled skýtalo zajímavější vzorky.

2.základní kolo.

Sešli jsem se v menším počtu. Chyběl Balů, který minule i přes napomínání podle způsobu starého krasoblasřského hodnocení rozložil rovnoměrně známky 1-9 mezi všechny vzorky. Nebyl důvod neopakovat podobné známky, hlavně když většině lidí přišla půlka vzorků podobně nezajímavých. Pro tuto degustaci také chyběla Lamužova žena, kterou pro tentokrát nahradil Ježíš.

První dojem, rozlosování bylo zajímavější, piva jsou lepší, horší rozdat známky.

Já jako znalý piv co jsou rozhozený ve sklenicích jsem se snažil i přiřadit názvy a výsledek mě absolutně rozhodil. Odhadl jsem pouze Svijanského rytíře a Rohozec a v dalších čtyřech typech jsem se absolutně mýlil. Začal jsem kontrolovat jestli jsem vše správně rozhodil, No prostě jsem nedokázal pochopit, že by mně chutnal Heineken nejvíce.

Tak jsme si po degustaci byli všichni vědomí své vlastní neschoponosti ochutnat a rozeznat pivo, že nedošlo na případný kontrolní test, anonymní anebo řízené degustace daných vzorků, které byly v objemu jedné lahve od každého připraveny v lednici.

Pořadí a hodnocení 1. základního kola seřazeno podle výledku ne podle nasazení vzorků

poř.,název piva, body degustátorů (9), celkem, průměr

1 Krušovice12 4 4 5 2 3 6 1 6 3 34 3,8

2 Konrad11 3 8 3 1 4 6 6 3 3 37 4,1

3 Svijany11 7 8 4 1 4 7 2 4 6 43 4.8

4 Rychtář12 6 4 5 5 2 8 5 4 6 45 5

4 Gambrinus Excelent 8 3 6 5 5 7 3 6 2 45 5

6 Krakonoš12 8 4 9 2 2 7 9 6 4 51 5,7

7 Lobkowitz 8 7 5 5 5 8 7 5 7 52 5,8

8 Carslberg 5 6 5 7 6 7 4 7 7 54 6

Pořadí a hodnocení 2. základního kola seřazeno podle výledku ne podle nasazení vzorků

poř.,název piva, body degustátorů (8), celkem bodů, průměr

1 Zlatý Bažant 4 6 5 2 5 4 3 7 36 4,5

2 Heineken 8 2 6 3 3 7 2 6 37 4,6

2 Bernard12 6 8 3 4 2 5 6 3 37 4.6

4 Rohozec12 5 5 6 5 6 3 5 4 39 4,9

5 Konrad12 2 4 5 8 6 6 4 5 40 5

5 Svijanský Rytíř 7 4 6 7 8 1 3 4 40 5

7 Zlatopramen 8 5 5 4 4 7 4 5 42 5,2

8 Baronka 5 6 7 8 4 2 7 4 43 5,4

Zvýrazněno v tabulce Hrochovo a Ježíšovo hodnocení, které může být trochu ovlivněno znalostí (i když ne znalostí rozhození piv do sklenic) degustovaných vzorků.

Rada pro všechny co chtějí pořádat něco podobného. Je nutné připravit co nejvíce shodné sklenice, které svými nápisy nebudou ovlivňovat vnímaní piva. Příprava předem minimálně půl hodiny. Nalévání ve třech lidech minimálně deset minut, prostě rychleji to nelze zvládnout a tak jsou všechny piva trochu jetá, ono ale ochutnávání trvá zhruba dvacet minut tak to nalití není zas takový problém .

Rada pro ty kteří chtějí odsoudit výsledky- nejdříve si to zkuste a pak odsuzujte.

PS. Krušovice byly v první degustaci nalévány jako první a přesto jevily největší pitelnost.

Z výsledků prvního kola jsem se opravdu dlouho probíral, druhé kolo mě donutilo okamžitě napsat článek.

Pro úplnost, na zapití a zakousnutí byla připravena voda, rohlíky, v prvním kole eidam 30%, v druhém případě Mozarella 15%.

Další dvě základní kola budou následovat, pak dvě semifinále a finále, pak bude následovat pokus o zjištění pitelnosti finalistů.

Každý zkuste a pak kritizujte.

Hrochovi chutná Heineken- aneb anonymní degustace na Kulečníku u Hrocha

autor: hroch | Blok 23:58 [permalink] [reaguj]


Je potřeba aby pivovar měl reklamní předměty za každou cenu?

[středa, 4. leden 2012]

Je potřeba aby pivovar měl reklamní předměty za každou cenu? I za takovou, že design reklamního produktu může vyvolat úsměv, nebo i opovržení. Nemyslím tim, předměty přímo nevhodné, ale předměty s pivem vůbec nesouvisejicí.

Pak se taky někdy objeví předměty kdy etiketa reklamního produktu ve spojení se specifickou vlastností daného piva může vyvolávat až odpor.

Na něco takového mě upozornil bývalý zdejši diskutér Kozousch , který dal na jiné fórum pěkně štiplavý obrázek:

http://hifi.slovanet.sk/bb/viewtopic.php?t=427&start=420

Malá vysvětlivka: pachuť Tetrahopu čpící ze Svijanského Mázu někdy více někdy méně, připomíná nejen Kozouschovi, chuť šamponu, nebo mýdla. Udělat etiketu reklamního mýdla téměř shodnou se Svijanským mázem, opravdu evokuje myšlenku dalšího rozšiřování sortimentu, než aby toto darované mýdlo potěšilo.

Je potřeba aby pivovar měl reklamní předměty za každou cenu?

autor: hroch | Blok 14:55 [permalink] [comments: 31]


Snaživé PR oddělení

[čtvrtek, 3. březen 2011]

Podle komentářů z poslední doby se zdá, že snaživé PR oddělení Plzeňského Prazdroje úplně válcuje ostatní v zásobování novin zprávami. Ale stačí si zkontrolovat všechny zprávy a udělat si čárky a zjistíme, že článků v sekci Ostatní pivní dění je dvakrát víc to je 10 článků za týden, PU 6/týden, minipivovary 5/týden, Budvar 3/týden, Staropramen 2/týden, Heineken 2/týden, KBT 1/týden a ostatní pivovary 6/týden. Je to zhruba stejné jako před cca rokem kdy jsem se taky na to mrknul. Co nás teda vede k neustále stejným komentářům pod stále podobnýma článkama z PR oddělení PU. Na mě osobně působí jako rudý hadr na býka ta neustálá zabedněnost a vymyté mozky lidí v krámech a vlastně všude "dneska si dáme slavnostně plzničku, půjdu na dobrý pivko plzničku, u nás máme dobrý gambrinus" atd. Tento rozšířený a už od bolševika přetrvávající názor nevypleníme brečením na tomhle serveru, ale aktivním přesvědčováním lidí vně této naší P.I komunity. Pojďme se taky bavit o jiných zprávách, které se objevují a přináší i zajímavý informace a nejen stále opakované polopravdy ba přímo lži páně Berky a ostatních z PU.

autor: hroch | Blok 07:23 [permalink] [comments: 19]


Zamyšlení nad manipulací vzorků při degustační soutěži

[čtvrtek, 10. únor 2011]

A máme tady zase diskuzi o manipulaci vzorků, nebo degustační soutěže samotné.

Nad některými diskuzními příspěvky jsem se svým částečně poučeným mozkem zamyslel a něco málo sepsal.

Jak může pivovar ovlivnit výběr zaslaného vzorku na degustační soutěž.

1) pivovar vaří na konečnou stupňovitost a sládek, případně skupina lidí, vybere z více várek tu nejzajímavější a tu zašlou na soutěž. Je to naprosto legitimní a zvláště v malých a středních pivovarech, kde neprůměrují várky jsou rozdíly podobné jako lehce kolísající rozdíly mezi várkami. Navíc se ten, kdo vybírá, nemusí shodnout s degustační komisí a riskuje, že třeba vybere moc zajímavé pivo, když se zrovna hodnotí to „nejsprávnější“ v dané kategorii.

2) pivovar používá HGB a svůj normální polotovar naředí méně. Takže do soutěže výčepních piv místo svého „Značka“ výčepní, co má dlouhodobě nařeďováno na 9,1% původního extraktu, pošle „Značka“ výčepní ale naředěno míň, na 10,6% původního extraktu. Podle mě se tady už jedná o podvod.

3) pivovar uvaří např. na své zkušební varně zcela odlišný produkt, jiné suroviny, jiný způsob vaření, jiné chmelení, jiné kvašení (spilka, sbírání deky, sklep místo CKT), vařeno na stupňovitost, žádné používání HGB. Tady už se jedná o zjevný podvod k získání ocenění pro výrobek s obchodním názvem zcela odlišným produktem, zapsaným do soutěže pod stejným obchodním názvem.

4) pivovar přihlásí naprosto cizí, jinde nechaný uvařený výrobek. Stejně jako u bodu 3, tady už se jedná o zjevný podvod získání ocenění pro výrobek s obchodním názvem zcela odlišným produktem, zapsaným do soutěže pod stejným obchodním názvem.

Můžeme to nějak zjistit? Jedna možnost je degustační porovnání s běžně dostupnou produkcí. To samozřejmě nepřichází v úvahu - pivovary přivezou v lahvích zase soutěžní speciál, nebo nad v krámě nakoupeným vzorkem vyřknou zaklínací formuli o zhoršeném stavu piva vlivem špatného skladování.

Druhá možnost je soutěžní vzorky nechat projít chemickou analýzou a porovnat s chemickou analýzou běžně nakoupené produkce.

Co můžeme při relativně jednuduché analýze zkontrolovat?

- extrakt zdánlivý - zjištěný zbytkový extrakt v odplyněném pivu s alkoholem v hm.%,

- extrakt skutečný - zbytkový extrakt v odplyněném pivu bez alkoholu v hm%,

- extrakt původní - vypočtený podle Ballingova vzorce,

- alkohol - v objemových případně hmotnostních procentech (většinou objemová),

- barvu podle EBC,

- PH - které by mělo být podle normy v rozsahu 4-4,9,

- IBU - jednotky hořkosti

Všechny tyto hodnoty, snad s vyjímkou barvy, by se neměly skladováním v záručním období měnit a tak je můžeme použít k porovnání vzorků.

Jaké by se měly objevit rozdíly u vzorků zakoupených oproti přihlášeným u jednotlivých skupin ovlivněných vzorků z pivovaru.

1) vybraný vzorek z různých várek - rozdíly budou uplně minimální, stejně jak minimální jsou v průběhu roku mezi jednotlivými várkami daného „poctivého“ pivovaru.

2) jiné ředění na HGB, na extraktech hned uvidíme rozdíl - všechny hodnoty jsou téměř lineárně rozdílné

Např.:

Nakoupený-A-3,4%,Es-2,4%,Ez-2%,Ep-9,1%

Přihlášený – A-4%, Es-2,8%, Ez-2,3%, Ep-10,7%

3.a 4) jiná várka bude mít úplně odlišné rozházené hodnoty, bude jistě méně prokvašená, jiná barva a jiné IBU. Z hodnot bude jasně zřetelné, že se jedná o jiný výrobek.

Otázkou zůstává, jestli by pivovary a to hlavně velké koncerny, které velkou zaplacenou výstavní plochou jsou významnými sponzory akce, měly zájem se takové soutěže zúčastnit. Vyší náklady dané nutností sehnat vzorky z normální obchodní sítě by se taky do rozpočtu dané soutěže promítly. Nakupovat v pivovarských prodejnách nebude jediný správný způsob získání porovnávacích vzorků, pivovar by teoreticky své lepší pivo podle bodu 2. nebo 3. mohl dát do prodeje. Pivovar by ale riskoval, že normální zákazník zjistí rozdíl a po návratu k dlouhodobě šizenému pivu odejde od značky.

Hlavně si myslím, že nikdo se takové oficiální degustační soutěže a labolatorně porovnávací soutěže s normálně zakoupenými vzorky nepustí. Protože odhalené podvody by asi neskončily pouze nařčením z neetického jednání v obchodním styku (neoprávněné chlubení cenami u výrobku, který se skutečné soutěže nezúčastnil), ale mohl by být i předmětem soudních sporů mezi pivovary.

autor: hroch | Blok 09:06 [permalink] [comments: 27]


Právo várečné v Poličce a v Liberci

[sobota, 5. únor 2011]

Právo várečné v historii našich měst.

Při prohlížení si letošního povedeného kalendáře pivovaru Polička, jsem narazil na zajímavou informaci, že na území Poličky bylo stotřináct právovárečných domů. Mě to číslo na město, které v druhé polovině devatenáctého století mělo tři a půl tisíce obyvatel, připadá vysoké.

V té době rodiny měli pět až sedm členů v průměru, tak to je jeden právovárečný dům na 4-6rodin. Možná, že nám další zajímavé informace k Poličce dá Roman Holoubek.

Tak jsem se snažil zjistit nějaké informace z mého rodného Liberce-Reichenbergu, ale tam je toto číslo snad nedohledatelné. Hlavně je skutečnost s udělováním práva várečného pro měš’tanské domy v Liberci, ovlivněna udělením práva várečného pro město v roce 1560, rodem Redernů. Pak vznikl měšťanský pivovar na Staroměstském náměstí (dnes nám.Dr.E.Beneše), když nevyhovoval dalšímu zvětšení kapacity vznikl nový akcionářský pivovar ve Vratislavicích, v roce 1872 založena akciovka, 1873 započata stavba, 1874 zprovozněn.

A jaké zajímavé informace o svém rodišti nebo působišti ohledně práva várečného, jste schopni najít vy a dát jen tak ve zkratce na vědomí ostatním.

autor: hroch | Blok 09:11 [permalink] [comments: 9]


Laická degustace piva podle Hrocha

[neděle, 12. září 2010]

Ke každému článku o degustacích se rozjede široká diskuze a tak jsem se rozhodl napsat článek o mých zkušenostech. Než jsme začali dělat pravidelné ochutnávky na čtvrté pípě, prováděli jsme z nasbíraných vzorků piv občasné degustace. Podobné dělám náhodně pořád, když se sejde víc zajímavého piva.

Bodování:

Začli jsme klasicky, jako ve škole pětibodovým hodnocením - 5BH: 1 (výborné), 2 (chvalitebné), 3 (dobré), 4 (dostačující), 5 (nedostačující-nepitelné)

Protože většina zajímavějších piv se motala kolem dvojky 1-,2,2- a nebo europiv kolem 3,3-,4 stupnici jsme zdvojili na devítibodové hodnocení 9BH: 1 (výborné), 3(chvalitebné), 5(dobré), 7 (dostačující), 9(nedostačující-nepitelné)

Chápu i desetibodové hodnocení 10BH: 1(božské), 2(výborné), 4(chvalitebné), 6(dobré), 8(dostačující), 10(nedostačující-nepitelné)

Božské a výborné pivo je takové, kdy mě ani nenapadne chuť piva si kazit něčím k jídlu. Chvalitebné pivo je pro mě takové, které dokážu pít každý večer a občas mám chuť na něco k zakousnutí.

Dobré pivo je pro mě takové, například když na dovolené ho musím pít již třetí den se poohlížím po jiném způsobu zahánění večerní žízně.

Dostačující pivo je pro mě takové, kterým můžu zapít jídlo, zahnat akutní žízeň po vyjížďce na kole, nebo jiném sportu, ale další pivo téhle značky si už ten den nedám.

Nedostačujicí je podle mě takové pivo, které obrací žaludek.

Počet vzorků na jednu ochutnávku

Všechny ochutnávky probíhaly vždy v prostředí, kde bylo k dispozici i minimálně jedna další značka piva ve větším množství na celovečerní posezení. Většina ochutnávajících po čtyřech maximálně šesti vzorcích byla odhodlána ochutnávky skončit a zůstat jen u jednoho druhu po zbytek večera. Sám osobně již nejsem schopen plně rozlišit všechny rozdíly po vypití zhruba šesti vzorků, nebo zhruba tří půllitrů piva.

Takzvaná pitelnost piva - neboli propitelnost se do piva

Několikrát se nám stalo, že jsme se rozhodli koupit sud podle námi dobře ceněného lahvového piva, a po vypití dvou půllitrů jsme ho neviděli již tak dobře známkované. Podotýkám - jsem zvyklý na nefiltrovaná, kvasnicová, nepasterizovaná a tak by mě sudové (někdy se liší od lahvových tím že nejsou pasterizovaná) mělo chutnat vždy více.

Důvodem je právě ta zmiňovaná pitelnost piva. V tomhle zastávám podobný názor jako Malakin, pitelnost nelze odhadnout z jednoho deci. Ale když si dám pozor a budu pít pomalu, tak ze dvou až tří deci jsem schopen již odhadnout, jak by mě to pivo chutnalo po celý večer.

Slepá nebo moderovaná degustace

Tady bych to rozlišil na typy ochutnávaných piv. Jestliže budeme ochutnávat normální český ležák (nebo výčepní či speciály) tak jednoznačně slepá.

Když budeme ochutnávat různé typy během večera, je asi lepší vždy říct jak by takový typ piva měl chutnat - popsat dopředu IPA, weizen apod.

Kdybych tedy chtěl dělat ochutnávku 12 -18 českých ležáků, byla by to bohužel akce na čtyři večery - tři základní kola po 4 maximálně šesti značkách a pak finále po tři krát dvou značkách, které postoupily ze základních kol. Takovéhle schéma by zahrnovalo i zkoušku propitelnosti do značky. Degustace by byla slepá pro každého vzorek cca 3 decilitry

Má to ale háček, větší množství vzorků, ale největším problémem je zajistit účast stejných degustujicích po čtyři večery.

Ke sčítání hlasů -vždy vyškrtnout nejvyší a nejnižší hodnocení. Gaussova křivka, neboli Gaussovo rozložení platí všude a tedy i v názorech na pivo. V dnešní době se sice extrémním názorům v mediích dává nepatřičný prostor, ale v průměrném hodnocení nemá co dělat, protože neúměrně zkresluje výsledek.

Zajídání a zapíjení vzorků- k zajídání nevýrazné pečivo (nadrobná kolečka neuplně čerstvý rohlík), nevýrazný sýr (cihla 30%, mozarella) k zapíjení obvyklé pivo dané restaurace, nebo vodu.

Já osobně když ochutnávám a to i jen tak pro sebe bez cíleného hodnocení, nejdřív si dám jedno obvyklé pivo na zahnání akutní žízně (aby neovlivňovala hodnocení) a zaplnění chuťových pohárků a pak ochutnávám třetinku a nebo lahváče s někým na půl, maximálně čtyři, pět, šest vzorků. Pro mě je sice samozřejmostí nekuřácké prostředí, ale chápu, že když se v místní hospodě dohodnou štamgasti, že udělají ochutnávky a vždy tam je kouřmo tak asi nebudou schánět desinfekční a derazitační firmu, nevymalují atd., aby mohli dělat degustaci. Prostě udělají to v takovém prostředí na které jsou zvyklí, aby je přílišná sterilita prostředí nerozhodila v jejich hodnocení.

K několika degustacím, které se v nedávné době probírali na Pivním.infu

Oceňuju přípravu - sehnání stejného skla v množství počtu vzorků x degustujicích, přípravu piv v zákulisí. Pro degustující je důležité vysvětlit si předem způsob hodnocení a pak se do toho pustit. Jediná moje připomínka je k článkům, nikdy nebyl vysvětlen bodový způsob hodnocení čtenářům a zavdalo to hodně důvodů k diskuzím.

Pro každého kdo kritizuje

Zkus uspořádat degustaci pro deset lidí a deset vzorků a uvidíš jaká je náročnost a problém sjednotit ty lidi v chování při degustaci, nárocích na vzorky piva, prostředí.

Upřímně - pro každého z nás by byl problém sehnat najednou deset lidí, kteří mají stejnou lásku k pivu, stejnou chuť ochutnávat vzorky a ještě je hodnotit a to celé vlastně potichu, protože zábava se u slepé degustace rozjede až po skončení. Protože, většina lidí i těch co s námi chodí na pivo jde za tím poklidem restaurace, útěkem před stresem z nedospělosti, ze školního stresu, z pracovního stresu, z rodinného stresu. Pivo je jenom prostředek terapie stresu. Pro domácí pijany je vzpomínkou na léčbu stresu z mládí a malou vnitřní rebelií proti domácímu prostředí, z kterého nemají každodenního úniku. Málokdo fenoménu piva propadne tak jako většina z nás.

Tak jen víc a víc degustací a zajímavých výsledků z nich. Hroch

autor: hroch | Blok 08:15 [permalink] [comments: 5]


Novinky na Pivním.infu a naše diskuze k nim

[čtvrtek, 11. březen 2010]

Server Pivní.info jsem pro sebe objevil někdy před třemi až čtyřmi roky, zhruba ve stejnou dobu jako svetpiva.cz. V té době se na Pivním.infu objevilo zhruba patnáct novinek měsíčně. Jelikož se jedná o převzaté zprávy o pivu, pivovarech, pivním dění z periodik, tak je na tom počtu vidět jak prakticky všechna tisková oddělení pivovarů zanedbávaly vliv článku v běžném periodiku na konzumenta. Postupem času se začly objevovat ve velké míře články PR oddělení Plzeňského Prazdroje, později Staropramen, Krušovice atd.. Až zhruba poslední rok se objevují články o téměř všech gigantech, pivovarech, minipivovarech a to jako díla PR oddělení, nebo snaživých redaktorů regionálních plátků.

Když jsem si prolistoval archiv novinek za poslední tři týdny zjistil jsem, že ne u každého článku se objeví diskuze, někdy v diskuzi je jen jeden příspěvek, jindy však dosáhne uctyhodných čísel 20, 30 nebo i 80 příspěvků. Ty markantní rozdíly se objevují i u článku obdobných o stejném pivovaru, první článek zapadne a třeba druhý má dlouhou diskuzi.

Na závěr předložím tabulku, kolik článků vyšlo za poslední tři týdny k dané skupině pivovarů, kolikrát byla rozsáhlejší diskuze a kolikrát diskuze s jedním příspěvkem, kolik bez diskuze.

Z té tabulky a datumů a časů se dá vyvodit jednoduchý závěr. Většina diskutujicích přidá svoji poznámku do diskuze buď rozjeté, nebo k článku, který je na stránce novinek na nejvyšších třech místech. Ono když se přidá v rychlém sledu za jeden den osm článků, tak na hlavní stránce v sekci novinky zůstávají viditelné jen ty poslední a většinou nikdo nekouká do archivu. A pak zapadnou články, které by jistě rozjeli vášnivou diskuzi jako již mnohokrát, třeba na téma nekouření u piva.

Pivni.info se nejspíš stává známějším serverem a tak se i tady objevují nové „tváře“, i s klasickým nešvarem nově příchozího člena do smečky. Podle pravidel smečky - nový člen buď potichu zapadne a nebude znám, a nebo musí být silný rvavý aby na sebe upozornil a smečka ho začala brát- v případě diskuzí to vypadá, že nový diskutujicí musí být hlučný, ostrý až hlasitý než nejhlasitější.

Tabulka: rozdělil jsem pivovary tak jak to bývá zvykem podle skupin vlastníků a podílu na trhu, vše menší než PMS spadlo do ostatních pivovarů, minipivovarů, samostatně je jen Chebské Hradní, jehož nástup na trh je provázen docela masivní kampaní vzhledem k nepatrnému podílu trhu. Zajímavostí je že zprávy ze slovenska už jsou jenom ze Steigeru a Topvaru nic neříkající PR články bez diskuzí. Další zajímavostí je jeden článek ze skupiny Staropramenu a absolutní nula u K Brewery.

Pivovar, skupina Počet článků Bez diskuze 1-2 příspěvky Více příspěvků

Plz. Prazdroj 7 4 2 1

Heineken 8 2 2 4

Budějov. Budvar 5 1 2 2

Staropramen 1 1 0 0

PMS 3 2 0 1

K Brewery 0 0 0 0

Jiné pivovary 20 12 3 5

Minipivovary 9 5 3 1

Slovensko 3 3 0 0

Ost. pivní dění 29 13 7 9

Chebské Hradní 6 1 1 4

Když se pak člověk podívá i na časy přidání novinek na stránku tak si všimne, že diskuze, respektive samotná přečtenost článku závisí na okolnostech zobrazení. Prostě jsme líní si přečíst všechny novinky, to už by jsme museli moc klikat a čekat případně na načtení dalších stránek (dnes již asi nehrozí). Občas utečou zajímavější a o věcnou diskuzi si volající články než byla tisková zpráva o vývozu pár litrů G do Švédska.

autor: hroch | Blok 14:08 [permalink] [comments: 10]


Dáme suda?

[sobota, 9. leden 2010]

Nesmyslně nasazená reklama Staropramenu na Coolkeg do zimního období, mě přiměla k zamyšlení,kdy a jak jsem se svými kamarády pil pivo na akcích ze sudů v minulosti.

Je mě čtyřicet a pořádně jsem začal pít pivo až na vysoké škole v roce 1987, kdy se o přenosném chlazení nezdálo ani největšímu pivnímu fantastovi. Moji pivně vyspělejší spolužáci na průmce uspořádali několik sudů během čtvrtého ročníku a to na podzim a nebo brzkém jaru, kdy teplota prostředí umožňovala mít sud a tím i pivo v rozumné konzumační teplotě. Jednalo se o sudy hliníkové naražené pípou přímo s kohoutem(jehla zakončená kohoutem a šroubení s ventilem na pumpičku tzv. gintr).

Na vysoké škole se během prvního ročníku a dvou chmelových brigád vytvořila parta, se kterou jsme dělali v podzimním, zimním a brzce jarním počasí sudy každý týden, někdy i víc, v kuchyňce na kolejích. Základním předpokladem bylo studené období, aby sud již při koupi byl studený. Na chmelové brigádě po druhém ročníku nás přepadla nostalgická vzpomínka na pivo rovnou ze sudu a přes opravdu letní období jsme suda uspořádali. Sehnal se velký plechový barel do něj se vložil pivní sud a zasypal se močovinou-hnojivem. Rozpouštějící se močovina v téměř nasyceném roztoku udržovala nízkou teplotu a sud částečně vychladila. Pro neznalé cenových poměrů podotýkám, pivo v restauraci IV cenové skupiny, které byly naší domovinou, stálo stejně jako pivo v sudu koupené přímo v pivovaru nebo jeho prodejně.

Všechny uskutečněné sudy byly hlavně o atmosféře, pocitu, že se to podařilo zorganizovat (bez aut), o obřadu narážení sudu, zakázaném ovoci na kolejích. Na kolejích byl přísný zákaz alkoholu, restaurace v blízkém okolí kolejí nebyly, počet klubů byl omezen a prodej alkoholu v klubech byl povolen jen na určité akce.

Po revoluci se objevili na Strahově i první (černí) podnikatelé. První byli borci, kteří se sestěhovali ze dvou pokojů na jeden (z lešení a postelí si udělali palandy) a z druhého pokoje vytvořily sklad lahvového piva s nabídkou snad šesti pivovarů. Druhý podnikatel se objevil na jaře, vlastnil žigulíka s vozejkem, dohodnul si někde chladící box na zeleninu a úterý a čtvrtek na objednání zavážel chlazené sudy kozla, starouše, braníka, měšťana, přímo před blok kolejí. Pivo bylo studené a muselo se rychle vypít. S poloteplým sudem mohla pomoci jenom sprcha se studenou vodou.

Další období až do roku cca 97 jsme sudy dělali vždy v chladnějším počasí a nebo se sud vychladil v lednici či mražáku a pil se venku na vzduchu zabalený do dek či karimatek, aby si co nejvíce udržel chlad.

Roky 98 a 99 jsou u mě ve znamení vytváření průtokového chlazení z ledničky. Výparník Calexky jsem opatrně stočil vrazil do barelu, k němu spirálu z pivní hadice, to celé do dřevěné bedny a vodní chlazení bylo vyrobeno. První umřelo u kamaráda v místě s nízkým napětím, dalším uteklo chladící medium, ohybem poškozeným výparníkem.

Další roky jsou již ve znamení upravené ledničky (někdy nazývané jako kegerátor). Předchlazený (nebo den předem do zapnuté chladničky daný) sud v chladničce, na stěně chladničky zavěšený odkapávač a namontovaný kohout. Bylo trochu laborování s tlakem s bomby, než jsem zjistil, že tlak musí být minimální, jinak se pivo za dva dny přesytí. Jinak tahle metoda je pro stálé místo to nejlepší.

Dnes při ceně průtokového chlazení pod osm tisíc, všechny tyhle problémy na léto u party o alespoň čtyřech lidech se vyřeší složením se a zakoupením profi stroje.

V podzimním a zimním období je stejně nejlepší si sud narazit krátkou pípou, najít to správné místo se správnou teplotou a chodit si do zimy pro pivo, ať už je na balkoně, na verandě, na schodech do sklepa, nebo na schodech na půdu.

V životě by mě nenapadlo si na zimní party v místnosti, koupit pivo v předraženém coolkegu, abych ho měl studené v přetopené místnosti (kvalitu piva v obalu radši vůbec neřeším).

Mám radost, že i někteří mladí praktikují sudy i dnes podobně. Téměř o dvacet let mladší kolega z práce si ode mě pravidelně půjčuje partypípu na sudy vychlazené ve sklepě a nebo v chladničce.

A co vy máte taky nějaké zajímavé zážitky nebo poznatky s pitím piva na akcích ze sudu.

Dáme suda?

autor: hroch | Blok 21:31 [permalink] [comments: 27]



Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň