Devítka, desítka co to vlastně piju?

To že nejprve piva výčepní piva začli ztrácet na chuti a síle konzument poznal na konci devadesátých let. Dlouhé roky jsem každému vysvětloval, že G výčepní je nejspíš devítka, Prazdroj jedenáctka atd.. Ten problém s názvoslovím výčepní, ležáky nejprve využili u Zlatopramenu aby zdůraznili že Zlaťák jako značka je jedenáctka tedy ležák. Postupně zavedením nových piv i jiní udělali jedenáctku. Ale opětovné značení stupňovitosti z velkých hráčů uděli v Krušovicích před dvěma lety s opravdovou desítkou a loni s dvanáctkou.

A nyní nám Gambrinus nabízí vylepšené pivo G originál 10°.

Zazněli pochybnosti jestli to desítka bude. Jelikož v textu článku od PU není žádní zmínka o procentech původního extraktu (dříve stupních), přímo to poukazuje na to že nás spotřebitele chtějí oblbnout.

Již dříve jsme řešili nějaké nesrovnalosti a tak jsem se kouknul na nějaké zákony a vyhlášky týkající se značení potravin které se dají najít na netu.

Jedná se o zákon 110/1997 zákon o potravinách a tabákových výrobcích

K tomu vyhlášku 335/1997 kterou se provádí §18 zákona 110/1997

Kromě nějakých změn upravená předpisem 45/2000

Bohužel není volně k nahlédnutí vyhláška 115/2011 tam to možná doznalo nějakých nových změn.

Pozn.: 6.4. 16,30hod-Ale bylo mě umožněno do ní nahlédnout atak jsem doplnil několik postřehů.

Jinak stručně v roce 1997 nám piva rozdělili na stolní do 6%EPM, výčepní 7-10%EPM, ležáky 11-12%EPM, speciály 13%EPM a vyšší, portery 18%EPM a vyšší, sníženým obsahem alkoholu max.1,2%hmotnostních alk.(1%obj.alk.), nealko max 0,5%hmotnostních alk. (0,4%obj.alk).

V roce 2000 změnili hranici stolních na 7 a výčepní jen 8-10%EPM a přidali definici piva se sníženým obsahem cukru max.0,75g/100ml a u lehkých piv přidali energetickou hodnotu max.130kJ/100ml.

V roce 2011 hranici opět vrátili dolní hranici výčepního 7%EPM.

Pro účely vyhlášky se rozumí pivem - pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny, připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethylalkoholu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu; slad lze do výše jedné třetiny hmotnosti celkového extraktu původní mladiny nahradit extraktem zejména cukru, obilného škrobu, ječmene, pšenice nebo rýže a pouze u piv ochucených může být obsah alkoholu zvýšen přídavkem lihovin nebo ostatních alkoholických nápojů. ( ta jedna třetina surogace to je hrůza).

Pšeničné pivo je pivo minimálně s třetinovým podílem pšeničného sladu.

Co se týká uvádění surovin tím se všeobecně zabývá zákon 110/1997 - složení potraviny podle použitých surovin a přídatných látek, látek určených k aromatizaci, vitaminů, minerálních látek a dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem. Suroviny musí být uváděny sestupně od nejvyššího podílu k nejnižšímu až do podílu 2% objemu, pak už klidně na přeskáčku.

(1)Označování piva

a) název druhu a skupiny,

b) obsah alkoholu v objemových procentech,

c) způsob kvašení, jde-li o pivo vyrobené svrchním kvašením nebo kvašením v lahvi,

d) údaj "nefiltrované," pokud nebyla provedena filtrace,

e) údaj, zda jde o pivo světlé, tmavé, polotmavé nebo řezané,

f) použití přírodní minerální vody.

(2) Ke zpřesnění označení skupiny piva lze použít výhradně hodnotu extraktu původní mladiny vyjádřenou číselným údajem v hmotnostních procentech nebo tomu odpovídající slovní údaj podle požadavků uvedených v příloze č. 5 .

(3) Lehké pivo a pivo se sníženým obsahem cukru musí být označeno podle zvláštního právního předpisu.

(4) Pro účely označování je pivo vyrobené z ječného sladu, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů s výjimkou isomerizovaných chmelových produktů a vody považováno za jednosložkovou potravinu.

(5) Přípustné záporné objemové odchylky od deklarovaného objemu:

lahve nad 0,3 do 0,75litru -3%, 1-5litru(Pet+ 5lsoudky) –1,5%, sudy -1% objemové

Pak máme přílohu č.5, kde je v tabulce stanoveno prokvašení, obsah CO2, extrakt původní mladiny v %hmotnostních, minimální alkohol pro jednotlivé kategorie. Ten minimální alkohol samozřejmě u kategorií nealko a se sníženým u ostatních je uvedeno nad 1,2%hm.alk...

A tady ve vysvětlivkách k hodnotě EPM je uvedeno -Obsah extraktu před zakvasením, stanovený v pivě na základě analýzy a výpočtem podle Ballingova vzorce. Na obalu a průvodních obchodních dokladech se uvede obsah původní hladiny hodnotou zaokrouhlenou na celé číslo směrem dolů. .

Ta hladina není můj překlep a to tam skutečně je a je to v obou přílohách z roku 1997, i 2000 a od různých zdrojů. Vyhláška sice říká že EPM nemusí být uváděno, ale v příloze má že musí být, ale díky hladině místo mladině se tomu nejspíš všichni vyhýbají. Jediný kdo to pro účely stanovení spotřební daně musí vyžadovat je Celní úřad. Ostatní úřady to dlouhé roky ignorují a nechávali klamat spotřebitele, když jim obchodní řetězce, malé krámky a hospodský nabízeli např. G 10, přestože to byl jen G výčepní bez možnosti zjištění skutečného EPM.

Pozn. ve vyhlášce 115/2011 příloze č.5 již uplně vypadl text o uvádění EPM i s tou chybou hladiny, je tam pouze-Obsah extraktu původní mladiny, stanovený výpočtem podle velkého Ballingova vzorce, se posuzuje hodnotou zaokrouhlenou na celé číslo směrem dolů.

Další a opravdu velmi pozoruhodná věc, která vyjde z tabulky č.5 U piv s obsahem alkoholu nad 1,2 % a do 5,5 % objemových včetně, se připouští odchylka +/- 0,5 % objemových od deklarované hodnoty a u piv s obsahem alkoholu nad 5,5 % objemových se připouští odchylka +/- 1,0 % objemových od deklarované hodnoty, přičemž musí být dodrženy minimální nebo maximální stanovené hodnoty.

My skoro odborníci již delší dobu se snažíme zorientovat u piva podle zjednodušeného vzorce, který nebere v úvahu stupeň prokvašení EPM=%alkoholu*2+2. Celé roky jsem u piva, které mělo 4,0%hmot.alk. si říkal, jedná se desítku, ale jestli má jen 4,0-0,5=3,5%hm.alk. tak se jedná o devítku a jenom mě blbli. A to si opravdu pivovar s HGB laboratořemi apod umí pohlídat. Proto u hodně testů v Dtestu a podobných, neseděl uvedený alkohol a nikdo z toho nedělal problém, protože tam tolerance je veliká.

Jak to tedy s EPM u G Originál 10° je?

Kdyby na hlavní etiketě bylo označení druhu piva výčepní, pak by číslo deset muselo skutečně být pouze doplňkovým označením EPM.

Takhle to zavání pouze obchodním názvem.

Nezbývá nám než čekat až někdo udělá laboratorní testy kdy vyjde skutečné EPM a nám prozatím zbývá si chuť zkontrolovat maximálně anonymní degustací, abychom nebyli ovlivněni reklamou, renomé značky ani averzí k dané značce piva.

Napište kdo jste už viděl zadní etiketu, co je uvedené tam. Zajímavé by taky bylo, jestli má někdo sbírku etiket uvést vývoj alkoholu u výčepního G.

Dobrému pivu zdar Hroch

Po každé když se rozjede diskuze o anonymní degustaci lahvových piv, objeví se dotaz, či postěžování na nákup piv ke konci expirační doby neumístěných vzorků.

Je právo každého pivovaru určit si jakou trvanlivost bude mít jeho pivo. Ale je také povinnost tu deklarovanou trvanlivost za použití hygienických a technologických postupů zaručit. Prostě bez ohledu a nebo právě s ohledem na způsoby zacházení s pivem v superhyper marketech zaručit, že pivo bude poslední den trvanlivosti v pořádku.

Jako zákazník není mojí povinností hledat na internetu informace, jakou dlouhou trvanlivost zaručuje pivovar po stočení svého piva a podle datumu minimální trvanlivosti na lahvi zkoumat jak dlouho je pivo stočeno a jeli dostatečně čerstvé.

Sice při zásobování vlastního podniku, koukám na trvanlivost pochutin, aby jsem stihl všechny balení tyčinek, chipsů, tatranek atd. prodat a tak si samozřejmě všimnu, že tatranky mají nejvýše osm měsíců před sebou, tyčinky podle výrobce šest až osm měsíců a chipsy zhruba čtyři měsíce.

U našich pivovarů to nemíním všeobecně zkoumat, protože doby se liší opravdu hodně, od čtyřech týdnů po celý rok.

Pivovary vede k tak dlouhé době trvanlivosti především požadavek obchodních řetězců, které na své zásobení a překládání hlavního skladu, meziskladů a samotných superhyper marketů potřebují asi více času. Hlavně však neřeší vyskladňování a přerovnávání zboží podle datumu a tak chtějí mít rezervu pro zatoulané piva a rezervy pro vytváření různých lákacích akcí.

Chci se však zamyslet ještě nad druhým aspektem, který vede pivovary u některých svých značek protahovat trvanlivost, a to je to že daný druh piva vyrábí v tak malém množství, že ho dělá jen několikrát za rok a musí trvanlivostí zaručit zásobování trhu po celý rok.

Příklad pro jednoduchost- pivovar roční výstav 100tisíc hektolitrů, varna pro lepší počítání 250hl, v nabídce 6-10 druhů piv. Většinový výstav dělá jeden druh piva v historicky jedenáctkové oblasti a dva druhy jinde. Ty hlavní druhy dělají 70-85 procent výstavu. A zbývá nám 15-30% na zbylé 5-8 druhů piv. A tak u takového pivovaru máme jeden dva druhy piva co se vyrábí jen v množství jedno procento a to je tisíc hektolitrů, čtyři varny, várka jednou za čtvrt roku. Když udělá pivovar várku jednou za čtvrt roku musí zaručit trvanlivost alespoň pět měsíců aby tam byl překryv várek. Takže u takového okrajového piva ze sortimentu pivovaru je už při výjezdu z brány pivovaru naprosto rozdílná kvalita piva v jednotlivých měsících.

Bohužel podobně na tom jsou okrajová piva v nabídce superhyper marketů. Pivo kterého si zákazníci koupí dohromady dvě lahve denně, tak do svých hlavních skladů vozí z pivovarů taky jen jednou za čtvrt roku, protože neumí nakupovat po paletách, ale po náklaďácích.

Pivovar se musí rozhodnout jestli bude zákazníkům prodávat pivo v dobré kondici a nebo si bude hrát na mnoho nabídek, ale s proměnlivou kvalitou v průběhu období trvanlivosti.

Jedna ze zajímavých možností jak tento problém uchopit je například zajímavá akce Cesta znalců z KBT. K určitému datu je připraveno větší množství speciálního piva a pivo je nabídnuto do dohodnutých restaurací v ideální kondici a případné přebytky nabídnou v následujícím období v akční ceně aby pivo nenabízeli s rozdílnou kvalitou ještě za půl roku.

Druhá možnost je vlastní pružné a časté zásobování malých prodejen a i některých supermarketů ochotných drobné spolupráce. Většinový odběratel lahvového piva zažil jako pivař a nebo syn pivaře otáčení lahví v krámě a kontrolu kalů v lahvi a tak jistě dost těchto lidí by bylo schopných slyšet na nabídku čerstvého piva v malé prodejně. Moje zkušenost v libereckých nápojkách, je že prakticky nikdo není ochoten si s pivovarem dohodnout vlastní zásobování a radši jen objedou sklady Makra, Jipu a Svijan, nechají provést závoz jednoho dvou aktivních pivovarů a maximálně zajedou jednou za čas do Českého Brodu.

Je potřeba aby pivovar měl reklamní předměty za každou cenu? I za takovou, že design reklamního produktu může vyvolat úsměv, nebo i opovržení. Nemyslím tim, předměty přímo nevhodné, ale předměty s pivem vůbec nesouvisejicí.

Pak se taky někdy objeví předměty kdy etiketa reklamního produktu ve spojení se specifickou vlastností daného piva může vyvolávat až odpor.

Na něco takového mě upozornil bývalý zdejši diskutér Kozousch , který dal na jiné fórum pěkně štiplavý obrázek:

http://hifi.slovanet.sk/bb/viewtopic.php?t=427&start=420

Malá vysvětlivka: pachuť Tetrahopu čpící ze Svijanského Mázu někdy více někdy méně, připomíná nejen Kozouschovi, chuť šamponu, nebo mýdla. Udělat etiketu reklamního mýdla téměř shodnou se Svijanským mázem, opravdu evokuje myšlenku dalšího rozšiřování sortimentu, než aby toto darované mýdlo potěšilo.

Ze dne na den jsem se měl ocitnout na dvoudenní služební cestě v Náchodě a tak jsem se těšil, jak tam zkontroluju speciály z místního pivovaru v točené podobě. Kde jinde by měli být na ochutnání v točené verzi než v domovském městě. Zvláště když Náchod patří k těm málo městům, kde má místní pivovar opravdu vysoké zastoupení v místních restauracích a místní jsou hrdi na své pivo.

Předem upozorním, že jsem dopředu neprovedl žádnou přípravu, nevyhledával jsem nic na beerborci, ani jsem nekontaktoval místní beerborce. Za prvé na to nebyl čas a na služební cestě jsem byl po dlouhé době s kolegou, s kterým jsem chtěl ochutnat pár piv tak nějak živelně.

Po skončení pracovních povinností a při hledání noclehu jsme se s kolegou stavili na dvě piva na žízeň v hospůdce bez názvu (nějak jsem nezjistil název, protože na vývěsce byla pouze reklama na Primátor), bývalé cukrárně na Komenského ulici. Hospůdka měla příjemnou atmosféru, v nabídce světlá desítka a dvanáctka od Primátora, světlá desítka a dvanáctka od Krakonoše a tmavý ležák od Primátora. Na žízeň dvě piva, ubytovat se a hurá do pivovaru pro informace, kde se točí speciály. Já jsem si dal světlou desítku Primátor světlý - méně prokvašené velmi chutné málo chmelené pivo, bez jakékoliv pachutě - příjemná nasládlá desina.

V pivovaru jsme pomocí vrátného kontaktovali obchodní oddělení, aby nám předali informaci, které restaurace z Náchoda odebírají místní speciály, a v té chvíli nám zatrnulo.

Výsledná informace - šestnáctku, EPA, Stout, Weizenbier nikdo neodebírá. Jednadvacítka ani čtyřiadvacítka se do sudů nedělá a tak zbyla informace jen o ostatních zajímavostech. Téměř horká, ale přesto dobře vychlazená novinka Hron, nachmelená dvanáctka je snad ve třech restauracích (jedna z nich u pivovaru blízký Hotel Hron), ale hlavně v pivovarské prodejně. Ale hlavně kousek od pivovaru v restauraci Port Artur mají nefiltrovanou jedenáctku.

Následovalo krátké posezení u chmelené dvanáctky Hron s porovnáním s klasickou dvanáctkou Primátor Premium u pivovarské prodejny. Prodejna má trvale na toči tři piva a všechny tři piva je obsluha schopná na počkání stočit do pětilitrového soudku. Obhlédnul jsem taky diskutovanou novinku Petainer, opravdu vypadá jako velká PET lahev, nahoře s plastovým fitinkem pro žehličku s prorazitelnou membránou místo pohyblivé těsnící gumičky. Co se týká ochutnaného piva klasická dvanáctka Primátor Premium, stejně jako desítka chutná méně prokvašeně, velmi chutné, málo chmelené pivo bez jakékoliv pachutě - příjemně nasládlá dvanda. Nová dvanáctka Hron byla sice nachmelenější, což sice preferuju, ale ta hořkost jakoby divně trčela a dlouhodobě bych asi preferoval klasickou dvanáctku.

Obrovské očekávání jsem měl ohledně nefiltrované jedenáctky. Jedenáctku začal Primátor vařit až pod dohledem LIFu - respektive Svijan a při několika ochutnáních mě chuť tohoto piva připoměla chuť starších Svijan, když ještě Tetrahop nekroutil pivo po mých chuťových buňkách tolik do vývrtek, ale poslal pivo jen do lehké zatáčky rovnou do krku.

Pivovar Náchod byl v období socialismu nevhodně předělán a zvenku člověk vidí jen nevzhledné budovy, nepatřičně prosklené pro světlo již nefunkčními skly a stopy bývalé architektury sedmdesátých let devatenáctého století by nedokázal vypátrat ani arch. David Vávra.

Proto cesta okolo Hotelu Hron, starou vilovou čtvrtí k restauraci Port Artut je skoro pohlazením na duši. Restaurace Port Artur již z venku ukáže vše to, co mají společné středně velké restaurace z první dvacetiletky dvacátého století. Vysoké první podlaží, aby kouř fajek a z viržínek tehdejší honorace, která navštěvovala vyhlášené restaurace, se mohl volně unášet ke stropu a nevadil ostatním návštěvníkům. Příjemná restaurace se snad původním kulečníkem a hospodským, který při lehké obměně oděvu by mohl hrát ve starém filmu. Další co mě velmi zaujalo kromě zarámovaného původního pamětního listu o založení Matice české v restauraci Port Arthurs v Německém Náchodě v roce 1916, byl úžasně prostorově oddělený salonek, o čtyři schody výš, oddělitelný schovanou šoupací zástěnou.

Restaurace mě pohladila na duši a nefiltrovaná jedenáctka byla pro mě za ten večer taky vítězem. Posezení u pár piv, lehká večeře z již mizejícího klasického restauračního výběru - párky, klobása, utopenci, tlačenka (já ještě preferuju ryby na více způsobů)- a spolu s kolegou se vracíme do bývalé cukrárny v Komenského ulici na poslední piva a zahrát si šipky. Teprve při druhé návštěvě a zítřejší informaci, že se jedná o bývalou cukrárnu, mě dochází co mě tak zaujalo na této pivnici. Je postavena úplně stejně jako Port Artur, s vysokým stropem a se salonkem o pár schodů výš, pouze s menším prostorem v hlavním sále tak jak je potřeba pro cukrárnu - kavárnu.

Druhý den jsme se při zpáteční cestě zastavili ve Dvoře Králové u Tambora, kde jsem mohl ochutnat, jako po dvou hodinách budoucí řidič, jen točenou desítku a doma večer lahvovou jedenáctku. Na toči v pivovarské restauraci mají všechna piva, sudové je k mání většinou taky ve všech verzích, ale lahvové jen vždy v takové verzi, která se stáčela hodně nedávno, protože o pivo je takový zájem, že okamžitě zmizí z pivovarské prodejny. Jinak sládek absolutně ctí pravidlo, že sudové pivo se stáčí pouze do jejich sudů a do svého přineseného sudu nic nedostanete. Potom jak nesmyslně útočí velké pivovarské skupiny na nejmenší konkurenty, kvůli i údajnému užívání jejich sudů, a přitom se většina sudů ztratila mezi vinaři a prodejnami stáčeného vína, se tomu vůbec nedivím.

Pořadí a krátké hodnocení mnou ochutnaných piv za zmíněných dvacetčtyři hodin.

1) nefiltrovaný Primátor 11% - po kvasinkách chutnajicí středně nachmelený ležák

1) Tambor světlý ležák 11% - středně nachmelený ležák s ulpívající chutí

3) Primátor Premium - málo nachmelený ležák s vyrovnanou chutí

4) Primátor světlý – málo nachmelené výčepní pivo s vyrovnanou chutí

5) Primátor Hron- středně nachmelený ležák, s divně vystouplou hořkostí

V tomto článku jsem se chtěl podělit s lehkým rozčarováním, že ani v domovském městě speciálů od Primátora nelze ochutnat ty speciály v točené podobě. Na druhou stranu se ve městě, které je docela dost hrdé na své pivo a svoje nasládlé nechmnelené pivo, není moc co divit. Především jsem článek nepsal, abych dával podnět k diskuzím o češtině, která je jistě v mém textu, hodně špatná. Diskutujme prosím proto jen o pivu. Děkuji všem čtenářům, kteří došli až sem, že můj příspěvek vydrželi.

Podle komentářů z poslední doby se zdá, že snaživé PR oddělení Plzeňského Prazdroje úplně válcuje ostatní v zásobování novin zprávami. Ale stačí si zkontrolovat všechny zprávy a udělat si čárky a zjistíme, že článků v sekci Ostatní pivní dění je dvakrát víc to je 10 článků za týden, PU 6/týden, minipivovary 5/týden, Budvar 3/týden, Staropramen 2/týden, Heineken 2/týden, KBT 1/týden a ostatní pivovary 6/týden. Je to zhruba stejné jako před cca rokem kdy jsem se taky na to mrknul. Co nás teda vede k neustále stejným komentářům pod stále podobnýma článkama z PR oddělení PU. Na mě osobně působí jako rudý hadr na býka ta neustálá zabedněnost a vymyté mozky lidí v krámech a vlastně všude "dneska si dáme slavnostně plzničku, půjdu na dobrý pivko plzničku, u nás máme dobrý gambrinus" atd. Tento rozšířený a už od bolševika přetrvávající názor nevypleníme brečením na tomhle serveru, ale aktivním přesvědčováním lidí vně této naší P.I komunity. Pojďme se taky bavit o jiných zprávách, které se objevují a přináší i zajímavý informace a nejen stále opakované polopravdy ba přímo lži páně Berky a ostatních z PU.

A máme tady zase diskuzi o manipulaci vzorků, nebo degustační soutěže samotné.

Nad některými diskuzními příspěvky jsem se svým částečně poučeným mozkem zamyslel a něco málo sepsal.

Jak může pivovar ovlivnit výběr zaslaného vzorku na degustační soutěž.

1) pivovar vaří na konečnou stupňovitost a sládek, případně skupina lidí, vybere z více várek tu nejzajímavější a tu zašlou na soutěž. Je to naprosto legitimní a zvláště v malých a středních pivovarech, kde neprůměrují várky jsou rozdíly podobné jako lehce kolísající rozdíly mezi várkami. Navíc se ten, kdo vybírá, nemusí shodnout s degustační komisí a riskuje, že třeba vybere moc zajímavé pivo, když se zrovna hodnotí to „nejsprávnější“ v dané kategorii.

2) pivovar používá HGB a svůj normální polotovar naředí méně. Takže do soutěže výčepních piv místo svého „Značka“ výčepní, co má dlouhodobě nařeďováno na 9,1% původního extraktu, pošle „Značka“ výčepní ale naředěno míň, na 10,6% původního extraktu. Podle mě se tady už jedná o podvod.

3) pivovar uvaří např. na své zkušební varně zcela odlišný produkt, jiné suroviny, jiný způsob vaření, jiné chmelení, jiné kvašení (spilka, sbírání deky, sklep místo CKT), vařeno na stupňovitost, žádné používání HGB. Tady už se jedná o zjevný podvod k získání ocenění pro výrobek s obchodním názvem zcela odlišným produktem, zapsaným do soutěže pod stejným obchodním názvem.

4) pivovar přihlásí naprosto cizí, jinde nechaný uvařený výrobek. Stejně jako u bodu 3, tady už se jedná o zjevný podvod získání ocenění pro výrobek s obchodním názvem zcela odlišným produktem, zapsaným do soutěže pod stejným obchodním názvem.

Můžeme to nějak zjistit? Jedna možnost je degustační porovnání s běžně dostupnou produkcí. To samozřejmě nepřichází v úvahu - pivovary přivezou v lahvích zase soutěžní speciál, nebo nad v krámě nakoupeným vzorkem vyřknou zaklínací formuli o zhoršeném stavu piva vlivem špatného skladování.

Druhá možnost je soutěžní vzorky nechat projít chemickou analýzou a porovnat s chemickou analýzou běžně nakoupené produkce.

Co můžeme při relativně jednuduché analýze zkontrolovat?

- extrakt zdánlivý - zjištěný zbytkový extrakt v odplyněném pivu s alkoholem v hm.%,

- extrakt skutečný - zbytkový extrakt v odplyněném pivu bez alkoholu v hm%,

- extrakt původní - vypočtený podle Ballingova vzorce,

- alkohol - v objemových případně hmotnostních procentech (většinou objemová),

- barvu podle EBC,

- PH - které by mělo být podle normy v rozsahu 4-4,9,

- IBU - jednotky hořkosti

Všechny tyto hodnoty, snad s vyjímkou barvy, by se neměly skladováním v záručním období měnit a tak je můžeme použít k porovnání vzorků.

Jaké by se měly objevit rozdíly u vzorků zakoupených oproti přihlášeným u jednotlivých skupin ovlivněných vzorků z pivovaru.

1) vybraný vzorek z různých várek - rozdíly budou uplně minimální, stejně jak minimální jsou v průběhu roku mezi jednotlivými várkami daného „poctivého“ pivovaru.

2) jiné ředění na HGB, na extraktech hned uvidíme rozdíl - všechny hodnoty jsou téměř lineárně rozdílné

Např.:

Nakoupený-A-3,4%,Es-2,4%,Ez-2%,Ep-9,1%

Přihlášený – A-4%, Es-2,8%, Ez-2,3%, Ep-10,7%

3.a 4) jiná várka bude mít úplně odlišné rozházené hodnoty, bude jistě méně prokvašená, jiná barva a jiné IBU. Z hodnot bude jasně zřetelné, že se jedná o jiný výrobek.

Otázkou zůstává, jestli by pivovary a to hlavně velké koncerny, které velkou zaplacenou výstavní plochou jsou významnými sponzory akce, měly zájem se takové soutěže zúčastnit. Vyší náklady dané nutností sehnat vzorky z normální obchodní sítě by se taky do rozpočtu dané soutěže promítly. Nakupovat v pivovarských prodejnách nebude jediný správný způsob získání porovnávacích vzorků, pivovar by teoreticky své lepší pivo podle bodu 2. nebo 3. mohl dát do prodeje. Pivovar by ale riskoval, že normální zákazník zjistí rozdíl a po návratu k dlouhodobě šizenému pivu odejde od značky.

Hlavně si myslím, že nikdo se takové oficiální degustační soutěže a labolatorně porovnávací soutěže s normálně zakoupenými vzorky nepustí. Protože odhalené podvody by asi neskončily pouze nařčením z neetického jednání v obchodním styku (neoprávněné chlubení cenami u výrobku, který se skutečné soutěže nezúčastnil), ale mohl by být i předmětem soudních sporů mezi pivovary.