Reklama na PIReklama na PIRastal









ico rss feedico rss valid
Přidej na Seznam

Jihočeský kraj

Jihočeský kraj


Stavebnicové minipivovary








Ukradl pivo v areálu pivovaru

[čtvrtek, 22. říjen 2015]









V Radimovicích teklo pivo proudem

[pondělí, 22. srpen 2011]

První ročník pivních slavností zkloubili pořadatelé s tradiční poutí.

V Radimovicích u Želče se letos poprvé konaly pivní slavnosti. Během dvou dnů mohl každý z příchozích ochutnat pivo z jedenácti pivovarů (pozn. PI: mj. i z Pacova a Dražíče) s nabídkou 35 druhů tradičních i netradičních piv. Z těch netradičních bylo možné okoštovat například pivo mandarinkové, švestkové, višňové nebo pivo s limetkou.

Pivní degustace se mohli účastnit například i ti, kteří na akci přijeli autem. K mání zde byla i piva nealkoholická.

V průběhu slavností se pořádalo i několik soutěží. „Proběhlo jich asi šest typů. Z těch nejzajímavějších byla soutěž degustátorská, při které soutěžící poznávali značky piv. Dále takzvaná exáda. V níž šlo o to, kdo z mužů vypije nejrychleji půllitr piva na ex. Dámy měly zase vypít třetinku piva brčkem na ex. Zajímavou soutěží byl také souboj v držení tupláku a jeho následného vypití, také na čas, " popsal pivní soutěžní disciplíny jeden z organizátorů Petr Blažek.

Přiznám se, že nejsem sice pivař, ale nedalo mi to a ochutnala jsem. Nejvíce mi asi chutnalo černé pivo, jelikož je sladší a to mám ráda, " prozradila starostka Radimovic, Jana Hnojnová.

Je tady moc fajn atmosféra a myslím si, že se lidé skvěle baví. Nejvíce asi u těch pivních soutěží. I moje dcera se zúčastnila pití piva brčkem a umístila se na prvním místě, " říká radostně starostka Jana Hnojnová, která je spolu s Petrem Boháčem a Petrem Blažkem organizátorem celé akce.

Kromě slavností piva se v Radimovicíh konala i tradiční pouť. Uvnitř v kulturním domě se tedy konala prezentace a degustace zlatavého moku a venku na návsi byly pouťové atrakce a řemeslné trhy. Součástí doprovodného programu bylo i hudební vystoupení rockových kapel Ruleta a Big Papa. Celé slavnosti moderoval DJ Vladimír "Kosťa" Kostínek.

Fotogalerii k tomuto článku naleznete zde...

Zdroj: Táborský deník.cz | Autor: Michala Nováčková

http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/v-radimovicich-teklo-pivo-proudem20110820.html


Podle odhadu Českého svazu pivovarů a sladoven se v loňském roce snížil export piva z České republiky o 12 procent. Některé jihočeské pivovary si naopak připsaly nejúspěšnější roky.

Nejvyšší export za celou dobu své 115 let dlouhé existence zaznamenal v roce 2010 Budějovický Budvar, n. p. Pivovar vyvezl celkem 604 791 hektolitrů pěnivého moku, což je meziroční navýšení o 4, 3 procenta. Úspěšné byly i jiné jihočeské podniky v oboru.

Sice v nesrovnatelně menších objemech, ale přesto úspěšně exportoval v minulém roce i třeboňský pivovar. „Loni se export maličko pohnul kupředu, “ uvedla za pivovar Bohemia Regent manažerka exportu Hana Průšová. Firma vyvezla 10 700 hektolitrů, což je asi 14 procent celkové produkce. Předloni vyvezli z Regentu 8700 hektolitrů. Nejvíce to bylo ležáku. Do Itálie, Anglie, Finska nebo Francie ale směřoval i další sortiment. Zhruba dvě třetiny vývozu byly v lahvích.

Budějovický Budvar si loňský rok pochvaluje i proto, že výrazně posílil svou pozici předního českého exportéra. Jeho produkce směřovala do 58 států světa.

Vlajkovým produktem exportu je prémiový ležák Budweiser Budvar, který se v některých teritoriích prodává také pod označeními Budějovický Budvar nebo Czechvar, “ uvedl tiskový mluvčí pivovaru Petr Samec. Ležák se na celkovém exportu podílel z 90 procent. Největšími zahraničními trhy byly v roce 2010 Německo, Spojené království, Slovensko, Rakousko a Rusko.

Rekord v Německu

Naším největším úspěchem je nárůst prodejů v Německu, které je naším nejdůležitějším exportním teritoriem. Dosáhli jsme tam nejvyššího objemu prodeje v historii na úrovni 214 408 hektolitrů, “ říká Renata Pánková, vedoucí exportního oddělení Budvaru. Spotřeba piva v Německu přitom klesá – v roce 1990 vypili Němci 142 litrů piva na hlavu, předloni jen asi 106 litrů.

V Německu máme mimořádně věrné zákazníky, kteří naši značku považují za prémiovou, důvěryhodnou a s vynikající image, “ doplnila Pánková.

Firma si vede dobře i na Slovensku, kde její vývoz vykazuje trvalý růst od roku 2004. „Během šesti let se zvýšil téměř o polovinu, “ zmínila Pánková. Budweiser Budvar zůstává nejprodávanějším českým pivem v Rakousku a například do Polska vzrostl vývoz o 69 procent, do Austrálie o 32 procent a do Ruska o 20 procent.

V roce 2010 byl nově zahájen vývoz piva do Indie a Budějovický Budvar například také realizoval historicky první dodávky tmavého ležáku do Číny a Austrálie nebo speciálního silného piva Budějovický Budvar Premier Select (16° s obsahem alkoholu 7, 6 % a dobou zrání 200 dnů) do Indie, Itálie a Austrálie.

Vývoz loni vzrostl i u Budějovického měšťanského pivovaru (BMP). „U exportu došlo k nárůstu o 30 procent, “ uvedl generální ředitel Budějovického měšťanského pivovaru Jiří Oubrecht. Vývoz činil u menšího budějovického pivovaru zhruba 90 000 hektolitrů, což je poloviční podíl na celkovém výstavu.

Export nejvíce směřuje do Evropské unie a Ruska, “ doplnil Oubrecht. Konkrétně se pivo vyváží do Rakouska, Anglie, Německa, Skandinávie, Slovenska nebo do Kanady či Brazílie. Nejvíce zastoupeným produktem je i u BMP prémiový ležák.

Spíše symbolických 100 hektolitrů piva vloni vyvezl do ciziny Měšťanský pivovar Strakonice. „V roce 2010 jsme exportovali přibližně 100 hektolitrů piva do Rakouska, což odpovídá exportu roku 2009, “ uvedl ředitel pivovaru Jaroslav Tůma.

Náš pivovar se orientuje výhradně na tuzemský trh. O rozšíření exportu se uvažuje až po realizaci investic do výroby, které zajistí prodloužení trvanlivosti piva minimálně na šest měsíců, “ dodal na vysvětlenou Tůma.

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Edwin Otta


V muzikálové verzi Postřižin se na nádvoří pivovaru v Třeboni představí Jan Rosák, Pavel Vítek či Pavel Landovský.

Živá zvířata na jevišti, stařičký náklaďáček, historickou stříkačku, koupel Maryšky v sudu, skok z pivovarského komína i zabijačkové pochoutky. To všechno slibuje muzikál Postřižiny, který hrají divadelníci z Berounska na nádvoří třeboňského pivovaru.

U jeho zrodu stál ochotnický soubor nadšenců z několika poberounských obcí. Ten nejprve v roce 2002 nazkoušel muzikál Noc na Karlštějně. „Bylo to hodně výpravné, se šermíři, koni a ohni. U diváků to mělo úspěch a pro náš soubor to znamenalo přelom, “ popisuje scénárista a režisér Miloslav Frýdl. O dva roky později se ochotníci rozhodli nazkoušet novou hru. Frýdl vybral Hrabalovu předlohu a během jedné jediné zimní noci podle ní napsal scénář.

I Postřižiny uvádí soubor v muzikálovém kabátě, autorem hudby je Jan Martínek. „Protože se muzikál Noc na Karlštejně lidem líbil, chtěli jsme i Postřižiny oživit písničkami. Nejprve jsme se inspirovali známými melodiemi, nyní je tam původní autorská hudba zcela v duchu doby, v níž se příběh odehrává, “ vysvětluje Frýdl.

V roce 2008 se ochotníci rozhodli Postřižiny ozvláštnit a spojit v nich své síly s profesionály. Důležité ale bylo, aby mezi účinkujícími byli stále jen lidé, kteří žijí okolo Berounky. „Zjistil jsem si, kdo tu bydlí. Zaťukal u všech na dveře a zeptal se, jestli s námi nechtějí hrát, “ vypráví Frýdl. Tímto způsobem se mu podařilo získat Jana Rosáka, Petra Jančaříka, Pavla Vítka či Pavla Landovského. „Tu nabídku nešlo odmítnout, pan Frýdl byl velmi vytrvalý a přestože jsem ho několikrát vyhodil, pokaždé se vrátil, “ vzpomíná s úsměvem Landovský, který v Postřižinách hraje člena správní rady pivovaru.

Nejprve napětí

První zkoušky ochotníků s profesionály však podle Frýdla provázelo napětí. „Ani jedna skupina nevěděla, co má od té druhé čekat. Obě party jsou navíc zvyklé zkoušet jinak, “ říká. Nakonec se ale herci dobře sehráli, což dokazuje také to, že Postřižiny společně uvádějí již třetí sezonu a téměř vždy mají vyprodáno.

Divadelníci hrají Postřižiny venku, nejčastěji v pivovarech, které se pro příběh nejvíce hodí.Dostali jsme spoustu nabídek do kamenných divadel, ale ty vždy odmítám. Je to typicky exteriérové představení, “ podotýká Frýdl. V třeboňském pivovaru se byl před představením podívat a je to podle něj jedno z nejmalebnějších míst, kde se budou Postřižiny hrát.

Kromě přirozených kulis zaplňují berounští divadelníci scénu technikou, objeví se motocykl z 20. let i více než sto let stará hasičská stříkačka. „K tématu hry se to nabízí, Hrabal byl velký poeta, knihu takovými věcmi zaplnil a já jsem se toho nechtěl vzdát, “ vysvětluje Frýdl. Na jevišti se objeví i zvířata. Francina na porouchané motorce například přitáhne koza.

Jediné, co by mohlo divácký zážitek trochu pokazit, je nepřízeň počasí. Podle Frýdla se ale lidé nemusí bát, že by o Postřižiny přišli. „Máme pro diváky připravené pláštěnky, “ říká. Pokud by ani ty nestačily, mají divadelníci v záloze nouzový plán. „Loni nás v Nymburku přepadla průtrž mračen. Lidé ale nechtěli odejít, tak jsme se přesunuli do sladovny a tam improvizací dohráli. Nakonec to bylo fantastické, vládla skvělá atmosféra. Takže to je druhá varianta, “ uzavírá Frýdl.

Představení je součástí Třeboňského divadelního festivalu, začíná ve 20 hodin. Vstupenky stojí 200 korun. Bližší info zde .

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Andrea Zajíčková


Při kopání studny se našlo ohořelé dříví a spálené obilí

Historie mladovožických domů.

Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků tak, jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868–1967).

Čís. nové 4, staré 4, josefinské 3. – Bývalý panský pivovar

Když stál zde královský hrad, měl snad podobně jako jiné hrady také své hospodářské příslušenství, k němuž patříval také pivovar.

Zdali při zboření hradu r. 1425 vzaly zkázu také jeho hospodářské budovy a zdali snad potom dělo se vaření piva v městečku měšťany, kteří měli společnou sladovnu u rybníka, kde louka neb zahrada znaná „sladovna“ dosud ji připomíná, o tom nezachovalo se žádných zpráv.

Sladovny pro nebezpečí ohně při sušení sladu stávaly vždy blíže vody, buď řeky nebo rybníka. Když majitel zahrady „sladovny“ při dělání studny kopal hluboko v zemi, přišel na ohořelé zbytky stavebního dříví a spálené obilí, což by potvrzovalo mínění, že tu skutečně sladovna stávala. Byla-li to sladovna panská, nebo obecní, nelze pověděti.

Zdali zápisní držitelové Vožice nemající zde stálého sídla pěstovali při statku pivovarnictví, o tom rovněž naše prameny mlčí, neboť ani ze století 16. nemáme listiny, která by nám něco pověděla o vnitřních poměrech městečka. V listině z r. 1559 čteme: „Když jmenovaný Šebestián z Leskovce v držení Vožice vejde, to bude s lidmi, s ouroky, kurmi, robotami, se cly nebo mejty, jakýmiž koli platy a dědinami, lukami všelijakými, pustinami, lesy, háji, rybníky, potoky a jiným příslušenstvím.

O pivovaře samotném není tu zmínky. V kupní smlouvě z r. 1579, kdy nestál tu ještě nový zámek s pivovarem, psáno je, že Michal Španovský koupil zámek pustý a městečko Vožici se clem a várkou piva. Těmto posledním slovům rozuměl bych tak, že značí snad jen poplatek z vaření piva, který odváděli měšťané k vaření piva oprávnění, ačkoli ve zprávách vožických nenalezl jsem zmínky, která by se k bývalému vaření piva vztahovala. Jedině při domě č. 100 n. čteme zprávu z r. 1629: „Berně z várek, kteráž je přijata z domu nebožtíka Adama Lykaona 2 denáry malý“. (V domě tom byla hospoda), r. 1620 z domu č. 25 n. platí se poplatek „z kotla“ za 7 let po 2 kopách.

Pivovar v zámku

Měšťané mívali snad právo pivovařiti a je šenkovati jeden po druhém, vařili je v pivovaru panském a měli sladovnu u rybníka. V privilegiu Michala Španovského daném obci r. 1581 praví se: „Jestliže by šenkování vína tak zhusta bylo, že by tudy překážka pivovaru panskému a vystavování piva se dála, tehdy to pán v moci sobě pozůstavuje, aby v té příčině řád se vymeziti mohl, aby podle vína šenkování várka přitom také mírným časem vycházeti mohla.

Jednalo se tu patrně o pivovar zřízený v novém zámku. R. 1590 v privilegiích Michalem Španovským potvrzených čteme zprávu o pivovaru tomto: „…. aby mohli sůl, železo nebo ocel kupovati a opět prodávati buď za peníze nebo obilí směňovati, však nečiníc pšenicemi nebo ječmeny újmu pivovaru mému vožickému nebo pacovskému.“ Také ve smlouvě o koupi panství z r. 1603 čteme jež o pivovaru, sladovně, humnech, spilkách atd.

Poplatek z kotle

V urbáři Fünfkircherově z r. 1620 čteme: „Šenkýři a hospodáři, kteříž hostinský domy mají, platí z haltýřů po 12 groších.“ Byly tu tedy domy šenkovní a hostinské, kde se ryby potřebovaly. V témže urbáři nalezl jsem také zápis o „poplatku z kotle“, který platili asi výrobci „páleného“ (kořalky). Bývalo to obyčejně zaměstnání žen, hlavně vdov.

V účtech čteme, že r. 1620 platil „každej vinopal z kotle 2 kopy, Dorota Brodníkova byla dlužna z kotle 1 kopu, 5 gr. V Táboře r. 1683 utržili pověrného z várek sousedských 67 zl. 30 kr., od kotlů v pivovaře 24 zl. Měšťané vařili pivo v pivovaře za plat. V té době jmenují se také „vejsadní krčmy“ ve vsích: Bělče, Buková, Bzová, Janov, Křtěnovice, Lbančice, Mutice, Pojbuky, Radostovice, Staniměřice, Třítež, Voldřichov.

Pokračování z min. týdne:

Když bylo řídké pivo na prodej, zvonilo se na zvonici

Sládkem byl ve Vožici r. 1606 Václav Špála, r. 1620 Václav Dvořáků. Z každé várky platívalo se tzv. posudné ve prospěch královské komory dle usnesení sněmu.

R. 1604 upomínán byl Mikuláš Španovský o zaplacení posudného do král. komory. (Arch. min. vn. S 139/23.) R. 1605 píše Václav Dvořecký z Olbramovic, Jacís. výběrčí posudného kraje bechyňského majiteli Vožice J. B. Fünfkircherovi, že ode dne Filipa Jakuba r. 1601 až do téhož dne r. 1605 z pivovaru vožického za 16 kvartálů posudného dluhuje. Aby je odeslal do Tábora do jeho domu a když by se to nestalo, píše „ …musil bych, ač nerad, MVti. list zatýkací na Vožici odeslati. Ale však vědouce o tom, nesmejšlím pro škodu Vaši, abyste k tomu přijíti dopustiti ráčili. S tím se VMti. na všem dobře šťastně míti vinšuji. Datum v městě Hradišti Hory Tábor v pondělí po květné neděli leta 1605“.

Teprve r. 1616 odvedl Fünfkircher 500 kop míš. za posudné a jiné škody a náklady s dobýváním jeho vzniklé. Omlouvá se, že mu od bratří Španovských při postupování statku vožického žádná varní registra odvedena nebyla. Tím byla věc vyřízena.

R. 1643 byl zde sládkem Pavel Hájek, před ním r. 1623 Václav Hošek. R. 1650 připomíná se Jan Sychra jinak Skřivan, sládek panský a Vít, bečvář panský. R. 1653 pokřtěna Anna, dcera Jana sládka zámku vožického (na jiném místě „při zámku vožickém“) a kmotrem byl jí sládek z Kamberka Jakub Nezavdal. R. 1656 při křtu dcery Alžběty zapsán otec Tomáš Holub, sládek panský v zámku a matka Dorota.

Chtěl do Tábora

R. 1667 je tu sládek Martin Lhoták zemřelý r. 1687. R. 1678 sládek z Ml. Vožice žádal o místo sládka „do verkštatu táborského“, ale byl povinen na tři léta od své vrchnosti povolení k tomu si objednati. R. 1680 byl sládek z Ml. Vožice do pivovaru táborského přijat. (K. Thir. Děj. pivov. táb. 40.), ale byl tu jen do r. 1683.

R. 1688 vařil pivo Vojt. Koníček a r. 1701 Jak. Hrach. R. 1742 zemřel Pavel Holub, sládek ve věku 78 let a r. 1745 jeho manželka Dorota.

Táborský děkan Bartoloměj Zelenka napsal ve svém deníku z r. 1681: „Vyprávěl mi uroz. pan Kryštof Přehořovský, že na panství vožickém, když je koupil jeho otec, zvyk měli zvoniti jedním z posvěcených zvonů, ve zvonici vožické, když řídké pivo bylo na prodej. Horlivý katolík ovšem ihned zlozvyk tento odstranil.“ (K. Thir ve Zprávě mus. táb.)

Nový pivovar

Stavba nového pivovaru projektována r. 1682. Hospod. inspektor Jan Ladislav Krinner píše vrchnosti z Krumlova dne 1. srpna 1682, že stavitel z Hluboké ( de Maggi) je nemocen a nemohl plán nakresliti, aby tedy vožický hejtman přijel na Hlubokou a Krumlov a zde věc projednal. Stavbu pivovaru se špýcharem nemůže stavitel pod 10 tisíc zl. dověsti a vystaví pivovar ve dvou letech.

Dne 24. března 1683 dokládá inspektor Krinner nutnost stavby Nového pivovaru: Je známo, že jest zde nutno vystaviti nový pivovar se špýcharem, který p. Přehořovský již dávno chtěl uskutečniti, když viděl a seznal, že panstvím vládnouti bude a sice z těchto důvodů:

1) že starý pivovárek v zámku je těsný a ohněm nebezpečný pro zámek, dvůr, kostel a městečko, také není dosti místa pro sladovnu a jiné.

2) Nemohou se dělati zásoby sladu, neboť není pro to místa, není tu byt pro sládka, dříví složené na zámeckém nádvoří zabírá místo a znečisťuje je.

3) V zámku pro slabost zdí nemůže se dáti více obilí na půdu, takže obilí se kazí a ztrácí. Zruší-li se pivovárek v zámku, může se pěkná galerie in quadro malým nákladem provésti a chodba ze zámku přímo do kostela skrze půdu nového pivovaru časem zříditi. Nyní je k tomu nejlepší příležitost a předkládá se k tomu plán.

Jelikož bude třeba velkého nákladu zvláště na sklepy a hluboké základy, sotva mohl by býti v pěti letech vystavěn. Stavitel p. Pausách chce býti za tři léta se stavbou hotov a náklad by byl 12 až 15 tisíc zlatých.

Zdroj: Táborský deník.cz | Foto: archiv města Mladá Vožice

Když bylo řídké pivo na prodej,  zvonilo se na zvonici

Majitel rozpadajícího se objektu v Chýnově tu chce postavit ozdravné centrum. Zároveň ho nabízí na internetu ke koupi. Prý je to obchodní strategie.

Neví, co chce, nebo zkouší, která možnost je průchodnější? Zatímco na svých internetových stránkách informuje majitel objektu bývalého pivovaru v Chýnově na Táborsku o plánované velkolepé přestavbě na ozdravné zařízení a nabízí odprodej lukrativních podkrovních bytů, na realitních serverech nabízí za necelých 13 milionů korun celou nemovitost k prodeji.

Schován v malebných jižních Čechách, ale přitom velmi dobře dostupný, se nachází náš starý pivovar. Zcela unikátní stavba v sobě skrývá nečekaná tajemství... Pojďte je s námi objevovat..., “ takto láká v úvodu svých webových stránek společnost Walboria případné návštěvníky údajně ojedinělého wellness centra. Areál je ale ve skutečnosti z velké části prakticky před likvidací. Hrozí mu zřícení.

Nejjednodušší by bylo srovnat celý areál se zemí

Není na tom nic divného, jde o taktiku, jak nalákat případné investory. Je to součást obchodní strategie, “ reaguje na dotaz, co vlastně s objektem zamýšlí, majitel chýnovského areálu Stanislav Valek z Prahy, který vlastní společnost Walboria. Víc informací říci odmítá. Oficiální vyjádření prý poskytne až koncem září.

Obdobně pokulhává i nabídka na zakoupení apartmánu, který by v pivovaru umožňoval rekreaci či trvalé bydlení. „V obou případech vám pomůžeme s financováním. Nekupujete plány či nějaké představy jako u klasických developerských projektů, ale již konkrétní nemovitost, “ holedbá se na internetu společnost Walboria.

Namísto luxusních bytů však v Chýnově na náměstí stojí rozpadající se ruina, na jejíž záchranu by podle odborníků bylo potřeba okolo 100 milionů korun.

Části střechy hrozilo na jaře zřícení na dětské hřiště a hlavní silniční tah z Tábora do Pelhřimova. Na naše výzvy k jejímu odstranění majitel vůbec nereagoval. Částečnou nápravu sjednal teprve ve chvíli, kdy místní policie podala trestní oznámení na neznámého pachatele pro obecné ohrožení, “ přibližuje stav údajného budoucího originálního wellness centra starosta Chýnova Pavel Eybert.

Podle jeho názoru je málo pravděpodobné, že se podaří celý areál zachránit. „Myslím, že přežijí jen hospodářské budovy, které jsou docela zachovalé a v jejichž části už funguje kadeřnictví a masáže. Samotný objekt pivovaru nejspíš skončí demolicí, “ míní starosta. Podotýká přitom, že město svého času také uvažovalo o odkoupení objektu, ale při ekonomické rozvaze došlo k názoru, že neexistuje projekt, který by za současných nákladů potřebných k rekonstrukci byl životaschopný.

Musela by to být superzáležitost nadregionálního významu, ale na nic takového jsme nepřišli, “ dodal Eybert.

K záchraně objektu by bylo potřeba minimálně kolem 100 milionů korun. „Jen záchranné stavební práce odhaduji na 30 až 40 milionů korun. Nejjednodušší by bylo areál srovnat se zemí, “ uvedl zástupce jedné z táborských stavebních firem, který si ale přál zůstat v anonymitě.

FAKTA Historie pivovaru

Byl založen v roce 1581. Nechal jej vystavět majitel chýnovského hradu Zdeněk Malovec z Chýnova. Pivovar často střídal majitele. Rozmach mu přinesli Schwarzenbergové, kteří jej vlastnili do II. světové války - posledním majitelem byl Adolf, kníže Schwarzenberg. Poté byla na pivovar uvalena národní správa. Poslední várka zde byla uvařena tři dny před koncem roku 1948. Poté jej přeměnili na sklad třeboňského piva. Od 70. let využívalo jeho část JZD jako sklady a kanceláře. Od začátku 90. let objekt chátral. Společnost Walboria ho koupila začátkem léta loňského roku.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: René Flášar


Strana 1 z 2 » »»
1 2

Islám v ČR nechcemePivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň