Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivní blok

Pivní blok



Náplavka 2015

[pondělí, 22. červen 2015]

Další z pražských pivních festivalů, Pivo na Náplavce, s podtitulem III. ročník Festivalu malých a mini českých pivovarů, proběhl minulý pátek a sobotu na pražské náplavce mezi Palackého a železničním mostem. Již třetí víkend po sobě (na Žižkově, Pražském hradě a zde u Vltavy) mohli zájemci ochutnat vybraná piva z produkce výše uvedených pivovarů. Akce v pivní komunitě vychvalovaná i zatracovaná.

Než se podíváme na její klady i zápory, tak trochu statistiky. Zúčastnilo se 49 minipivovarů, včetně několika létajících a 9 malých pivovarů. V široké nabídce piv bylo také 250 litrů sudového festivalového piva Vltavská prsa11%, uvařeného specielně pro tuto příležitost v minipivovaru Slepý krtek, z něhož prý nezbyla ani kapka. Návštěvníků napočítali pořadatelé 7 tisíc platících a několik tisíc neplatících.

Festival je pořádán společností Archetyp (pořadatelem Farmářských trhů tamtéž) a jeho krédem je důraz na zodpovědnou konzumaci piva i její vysokou kulturní úroveň formou degustace výhradně ze skleněných džbánků 0,3 l. K pivu pak samozřejmě pestrý výběr gastronomických specialit. A to už se dostáváme k těm „plus a mínus“.

Kulturně pojatá degustace ano, ale proč k tomu přibaluje pořadatel povinnost zakoupit si za nemalý peníz festivalovou sklenici? Nejen náhodné návštěvníky to odradilo, ale i mnohé pivní „fajnšmekry“. I když ti, pokud se zúčastnili, si v nečetných případech přinesli stejně sklenice svoje (ať už z ročníků minulých, či úplně odlišné) a bez problémů popíjeli z nich. Domnívám se, a nejenom já, že mnohem lepší přístup k návštěvníkům byl v roce 2013, kdy byla nelogovaná sklenice za malý poplatek k zapůjčení (sběratelé si pak mohli koupit sklo logované za plnou cenu). Suplovalo to určitou formu vstupného, jež by v tomto prostoru stejně nešlo asi realizovat.

Navíc cena piv zde není nastavena zrovna nízko, řádově o 5 až 10 Kč vyšší oproti Žižkovu. To se ovšem dá pochopit nájmem atraktivního prostředí. Co však nechápu, proč na degustačním festivalu s „vysokou kulturní úrovní“(viz výše) musí být zařazena produkce hudební. Já osobně bych těmto x-řadým kapelám vůbec hudba neříkala, ale tak je to uvedeno. Jsou to další finanční náklady navíc, a kdo jde opravdu na degustaci piva, tak k tomu řev nepotřebuje. Naštěstí je náplavka dost dlouhá a dá se poodejít na jeden, či druhý konec a s přáteli vcelku nerušeně konverzovat.

Ostatně ve stejný termín probíhal na pražských vltavských ostrovech hudební festival United Islands of Prague, letos prý největší v historii, takže ti hudbymilovní stejně byli jinde. A pokud jim nešlo vyloženě o pivo z minipivovarů, tak tento festival nabízel i kvalitní jídlo, nápoje i kulinářské speciality. A to jsme, bohužel, u dalšího mínus – nevhodně vybraný termín. Nevím, co vedlo pořadatele ke změně z května na červen, ale pro příště by bylo vhodné, aby termín nekolidoval s jinými populárními akcemi.

Ale dost kritiky, Náplavka je festival sympatický, a pokud si pořadatelé vezmou k srdci připomínky návštěvníků, tak ti určitě přijdou v dalším roce znova. Co se týče nabízených piv, těžko mohu ohodnotit celý sortiment a navíc většinu z nich bylo možno ochutnat i na festivalech minulých víkendů. Známá a osvědčená jsem tentokrát, až na několik málo výjimek mých oblíbenců, které jsem si nemohla odpustit, vynechala, rovněž tak i taková, kterým se člověk raději preventivně po zkušenostech minulých vyhne. Zvolila jsem ze sortimentu ta, které jsem buď už delší dobu nepila (Heřman 11,5°, 11° ZLoun, Summer Ale 11°od Mordýře, speciál Slepého krtka…) nebo byla pro mne nová (12° Kellerbier z Blahovaru, 11° IQ z Konráda, 15° IPA z Kounic…), abych jmenovala alespoň některá ta, co mne zaujala. A nesmím zapomenout k nim přiřadit festivalová Vltavská prsa.

Zklamáním pro mne byl 13° Ale ze Sedlčan, což bylo dosti prázdné pivo. Úplnou pohromou ovšem byla 12° Lišákova pšenka z Topolan. Tímto se též omlouvám vltavským kaprům. Z jídla pak jednoznačně zvítězil guláš z chobotnice.

A ještě vítězové „všelidového“ hlasování: 1. Sedlčanský pivovar Krčín, 2. Pivovar Kolčavka, 3. Pivovar Starokladno.

Náplavka 2015

autor: Jana | Blok 20:01 [permalink] [comments: 22]


Pár postřehů ze Žižkova

[sobota, 6. červen 2015]

Nejsem návštěvníkem typických pivních slavností, většinou totiž nebývají o pivu, ale o zábavě, s pivem nemající kolikrát co do činění. Ty „o pivě“ jsou ovšem něco jiného. Takovým hybridem (alespoň tedy pro mne) je Žižkovské pivobraní. Mám to blízko, počet 35 pivovarů, z různých koutů naší vlasti, každý s několika druhy piv, dává už slušnou možnost vybrat si, co popít. Navíc v příjemném prostředí parku Parukářky. To vše v klidu a pohodě v pátek od 14 do cca 18 hodin (jak o sobotách, nevím, návštěvu uskutečňuji z níže popsaných důvodů pouze v pátek). Posléze už areálem zní neartikulovaný, bůhví proč zesílený na maximum, úděsný řev jakýchsi druho, či x-řadých kapel. Slova neslyšet, o pohodové konzumaci ani řeč, lépe je se vytratit. Scénář stejný každým rokem.

I v roce letošním přivezly jednotlivé pivovary slušnou nabídku piv, jenom možná měli jejich zástupci vzít v úvahu „tropy“, které panovaly. Dávat si cokoli silnějšího (a že tam bylo co vybírat) bylo jen pro obzvláště silné nátury. Drželi jsme se pro tentokrát „dešťovek“, či pšenic, sem tam střihnutých pár ležáky. Z 10° nás nejvíc zaujal Hektor z pivovaru Clock Potštejn, či Divočák z Moravského Žižkova. Pšenicím pak kralovala 11° z Příšova. Naopak zklamáním byla pšenice z Pacovského pivovaru. Ochutnané ležáky (Třebíč, Mordýř a další) měly všechny slušnou úroveň a byly dobře pitelné. Výjimkou byla 11° z Lipníku n.Bečvou, kde byl ve vůni i v chuti silný diacetyl. Ovšem ve 12° už prý nikoli, tu jsem ovšem sama neochutnala. Co se týče tmavých piv, mohu jen zprostředkovaně sdělit, výborná prý byla 13° Čert z Moravského Žižkova, jakož i 13° od Mordýře.

„Pivo piv“ z několika minulých festivalů – Pašáka- jsem dostala ochutnat (sama jsem odvahu neměla)- a … kanál by to jistil. Vítěze neznám, ale doufám, že to bude někdo kvalitní, jako třeba vítěz ročníku loňského-Slepý krtek. Ten měl u stánku asi frontu největší, ostatně jako vždy.

Největší devízou pátečního odpoledne byl asi stín. Kdo „urval“ aspoň kousek, tak si ho bedlivě střežil. Pochvala pořadatelům, že zakázali kouření ve stanu a pečlivě tento zákaz hlídali. Rovněž tak pochvala za dostatek WC i vody na umytí sklenic. Festival pořádá městská část Praha 3, více by to ale asi slušelo soukromému subjektu. Návštěvníkům je to jedno, ale to, že příspěvek 1,5 mil. na tuto akci jde z rozpočtu m.č., tudíž veřejných peněz, by jedno být nemělo.

Pár postřehů ze Žižkova

autor: Jana | Blok 18:08 [permalink] [comments: 3]


Hrad se blíží

[středa, 3. červen 2015]

Datum 12. a 13. června mají určitě všichni „pravověrní“ už dávno poznamenáno ve svých kalendářích. Tak dovolte jen malé připomenutí a rekapitulaci faktů, které zazněly na dnešní tiskové konferenci Českomoravského svazu minipivovarů. V letošním roce se bude konat již IV. ročník této, asi nejen podle mého názoru, skvostné akce. Na Festivalu minipivovarů se představí 71 pivovarů (svaz má v současné době 94 činných členů) se 140 druhy piva 25 různých stylů, vč. tří minipivovarů slovenských. Účast potvrdilo i 60 sládků, či zaměstnanců z přihlášených pivovarů, kteří budou podávat informace o svých pivovarech i pivech. Vstupenky jsou letos poprvé nabízeny i po internetu (www.minipivo.cz), jejich cena je 375 Kč, zbylé pak přímo na místě za 400 Kč. Cena, ostatně jako obvykle, zahrnuje katalog pivovarů, degustační sklenici a neomezenou degustaci. Hlavním partnerem 4. ročníku jsou Pacovské strojírny, a.s.

A pro statistiky ještě pár údajů – ke dnešnímu dni je evidováno v ČR 283 minipivovarů, v loňském roce 2 pivovary zanikly. Na 1 pivovar u nás připadá 32 tisíc obyvatel, v Německu 55 tisíc a evropský průměr se pohybuje mezi 50 a 60 tisíci.

autor: Jana | Blok 21:44 [permalink] [reaguj]


Kdo je opravdu Patron?

[pondělí, 1. červen 2015]

Došlo mailem s předmětem OMLOUVÁME SE

Dobrý den pane Chodoro,

chtěli bychom se omluvit za to, že jsme vás uvedli v omyl.

Pivo Patron, na které jste narazil, ve skutečnosti neexistuje. Jeho původ je však skutečný. Nevymysleli jsme si ani to, že je uvařeno z opravdového českého chmele, sladu a vody. Pravda byla i to, že je vařené na dva rmuty zkušeným českým sládkem.

Jediné, co jsme upravili, byla etiketa. Protože dobré pivo by nemělo být o nálepce, ale pouze o pivu a jeho chuti.

Pivo, které jsme vydávali za Patrona, ve skutečnosti patron byl. Patron dobrého českého piva, kterého všichni znáte pod jménem Gambrinus.

Až do teď o našem pivu kolovalo mnoho řečí, ale málo faktů. Potřebovali jsme tedy, aby přišel někdo, kdo mu vrátí dobrou pověst. Chtěli jsme, aby pivaři naše pivo ochutnali bez předsudků a mohli si tak udělat vlastní názor. S tím jste nám pomohli i vy a za to vám patří velký dík. Prosím, přijměte naši omluvu za tento lehce kontroverzní krok.

Věříme, že se nad tím vším nakonec usmějete a přijmete pozvání do pivovaru Gambrinus, kde na vás čeká pivo na náš účet.

S úctou,

Gambrinus

PS. Více informací o tom, jak si v pivovaru dát pivo na náš účet, najdete na www.pivonanas.cz

autor: Chody | Blok 19:52 [permalink] [reaguj]


Seznam pivovarů na Žižkově

[pondělí, 1. červen 2015]

Seznam poskytla m.č.Praha 3, tak snad by to tak mělo být.

1. Good Bulldog

2. Pivovar Zlatá labuť Zvíkov

3. Pivovar Purkmistr

4. Pivovar Pašák

5. Rodinný pivovar Berounský medvěd

6. Pivovar Kout na Šumavě

7. Pivovar Modrá hvězda Dobřany

8. Hostinský pivovar u Bizona

9. Minipivovar Radnický klenot

10. Mikropivovar Letiny

11. Pivovar Modrava

12. Pivovar Příšov

13. Pivovar Mordýř

14. Pivovar Faltus

15. Rodinný pivovar Pacov

16. Minipivovar Stará škola Chudenice

17. Kounický pivovar

18. Minipivovar Richard Brno

19. Pivovar Mostecký kahan

20. Minipivovar Kozlíček

21. Minipivovar Permon

22. Minipivovar Marina

23. Minipivovar U Stočesů

24. Minipivovar Bobr Zadní Třebáň

25. Podklášterní pivovar Urban Třebíč

26. Pivovar Radoušť Šťáhlavy

27. Minipivovar Slepý krtek

28. Pivovar Vansdorf kocour

29. Želivský klášterní pivovar

30. Biskupický pivovar Gajdoš

31. Minipivovar Moravský Žižkov

32. Zámecký pivovar Břeclav

33. Rodinný Minipivovar Bravůr

34. První pivovar soukromý společenský

35. Pivovar Clock

autor: Jana | Blok 11:05 [permalink] [comments: 1]


Krakonoš primátorem? Krakonoš s Primátorem!

[pátek, 29. květen 2015]

Republika Ovipistán domluvila dvojitou exkurzi v pivovarech Krakonoš a Primátor na pondělí 15. 6. 2015 od 10 a 15 hodin. Vzhledem k tomu, že máme pár míst neobsazených, uvítáme další pivovarské zvědavce, kteří by naši skupinu doplnili. Zájemce prosím, aby mi dali vědět na mail pavel@ovipistan.cz, nebo pokud se rozmyslíte na poslední chvíli, prostě doražte v daný termín k bráně pivovaru.

Milovníky dobrého piva zdraví předseda vlády Republiky Ovipistán

autor: Kari | Blok 21:36 [permalink] [reaguj]


Zemský řemeslný pivovar

[středa, 13. květen 2015]

má nejen nové logo, ale i inovovaný svůj India Brown Ale. Obé představili zástupci pivovaru na Českém pivním festivalu v Praze na Letné, kde též seznámili, nejen novináře, ale i ostatní zájemce s plány na rekonstrukci Dominikánského dvora v Praze Braníku. Samotná rekonstrukce by (pokud se nevyskytnou komplikace) mohla být zahájena do dvou let a prvního piva bychom se tak mohli dočkat v roce 2018. Zatím je Zemský řemeslný pivovar pivovarem létajícím. Svoje piva vaří v současné době v pivovaru Chotěboř, ovšem inovovaný India Brown Ale se vařil tentokráte v pivovaru MMX. Oproti první, loňské várce ubral sládek Joshua West (Colorado, USA) na barevnosti i na obsahu alkoholu. India Brown Ale je připraveno ze 4 vybraných druhů evropských sladů a 5 amerických chmelů s nasazením speciálního kmene kvasnic. Obsah alkoholu v této várce je 6,2%, EPM 16,3. Pivo je krásně voňavé, s výraznou pěnou, barvy temně hnědé, chuť nejprve do sladova, posléze následuje příjemně hořké doznívání. Pije se moc dobře. Zatím je k mání pouze na festivalu, v krátké době jej však zájemci budou moci ochutnat i jinde. Výrobu toho piva provází jedna kuriozita, bylo vařeno americkým sládkem Joshuou „na dálku“, pomocí videokonference. Přímo v místě pak byl sládek Max, který s ním konsultoval postup.

A jaká piva Zemského řemeslného pivovaru můžeme očekávat v nejbližší budoucnosti? Prý Pale Ale a pšenici.

A co se týče nového loga, tak je pro našince dost neobvyklé – pes s hořící pochodní v tlamě. Vysvětlení je ale jednoduché – je to znak dominikánského řádu, Domini Canes, neboli“pes boží“. Tato symbolika historicky provázela výrobu piva dominikánského řádu a nyní střeží odkaz Zemského řemeslného pivovaru.

Zemský řemeslný pivovar

autor: Jana | Blok 20:44 [permalink] [comments: 1]


FESTIVAL MINIPIVOVARŮ NA PRAŽSKÉM HRADĚ - tisková zpráva

[pondělí, 11. květen 2015]

FESTIVAL MINIPIVOVARŮ NA PRAŽSKÉM HRADĚ POPRVÉ NABÍZÍ VSTUPENKY V PŘEDPRODEJI

V pátek 12. června a v sobotu 13. června se bude konat již IV. ročník degustační akce roku - Pivo na Hrad s podtitulem Festival minipivovarů na Pražském hradě. Akce poprvé nabízí vstupenky v předprodeji, a to online na www.minipivo.cz. Vstupenek je z důvodu nařízení od Pražského hradu připraveno omezené množství, proto neváhejte a zajistěte si svou včas. Na každý den jich je uvolněno 1200 a v předprodeji je zakoupíte o 25 korun levněji. Cena zahrnuje katalog pivovarů, degustační sklenici a neomezenou degustaci.

Festival minipivovarů na Pražském hradě se stal výběrovou akcí, kde se představí 70 pivovarů, které jsou členy Českomoravského svazu minipivovarů, pořadatele akce. Každý z pivovarů vybere svá dvě nejlepší piva, až na pivovar U Fleků, jelikož vaří pivo jen jedno. K degustaci bude tedy připraveno 139 druhů piva 25 různých stylů z celé republiky. Celkově se vyčepuje přes 7000 litrů piva a degustační porce se bude čepovat 0,75 dl.

Akce Pivo na Hrad se bude konat v prostorách Královské zahrady Pražského hradu, na Střelecké cestě pod Královským letohrádkem, v pátek 12. června od 14-20 hodin a v sobotu 13. června od 12-20 hodin. Na festivalu budou přítomni sládci a majitelé z každého pivovaru, kteří budou podávat informace.

autor: Jana | Blok 10:34 [permalink] [comments: 15]


Dosud utajený Monopol

[čtvrtek, 7. květen 2015]

Teplický pivovar Monopol se na zdejších stránkách skloňuje už nějakou dobu, v poslední době zejména v souvislosti s bojem s „úředním šimlem“. Naštěstí (alespoň) „šiml“ řehtá jen přímo v pivovaru, takže posedět v secesní budově bývalého varieté zatím nelze, ovšem pivko již ochutnat návštěvník Teplic může. Teplice nejsou konec světa, tak co bych nezajela do tohoto lázeňského města za účelem degustace moků z úplně nového pivovaru! Pivo se zatím prodává ve stánku na náměstí Svobody, což není daleko od nádraží, tak mé kroky směřují právě tam. Stánek nese logo pivovaru, takže jej nelze přehlédnout. Ostatně nepřehlédnutelná je i fronta u něj. Okolo stánku je i malé posezení. Na čepu byly všechny druhy v současnosti uvařeného piva: 12° světlý ležák Monopol, 11° ptm. Karlík (po 33 Kč/0,5 l), speciální višňová jedenáctka (36 Kč/0,5 l) a svrchně kvašené pivo belgického typu Ale 14° (45 Kč/0,5 l). Až na ty „višně“ jsem ochutnala všechno a ani jedno pivo nemělo chybu. 12° je pivo, u kterého bych dokázala posedět celý večer, Karlík - pivo spíše sladovější, s jemnou hořkostí, Ale - krásně „ejlový“, takový, jak má být.

Na zpáteční cestě jsem se stavila ještě, původně alespoň zvenčí, okouknout pivovar. Bylo však otevřeno, tak jsem si dovolila vstoupit. A dokonce jsem zastihla „ na místě činu“ i paní sládkovou. Ano, zde vaří jedna z několika málo zástupkyň něžného pohlaví v této profesi, paní Martina Valterová. Pokud vám to jméno něco říká, vězte, že naposledy vařila v Ústí Na Rychtě. I přes to, že opravdu kmitala kolem varny, věnovala mi chvíli drahocenného času a seznámila se základními údaji o pivovaru, za což jí tímto ještě jednou děkuji. Varna je 10 hl, spilky jsou uzavřené (3x 20hl), ležácké tanky 5x 10hl, 4x 20hl a 10x 5hl. Vzhledem k situaci, která je výše popsaná, dodávají pivo pouze do stánku, jak točené, tak PETky. Ty však mizí přímo před očima, v krátké době po zahájení prodeje jich prý bylo prodáno 600 ks! Není divu, že paní sládková nestačí vařit a musí se hodně čiperně otáčet, aby (vlastně ještě neoficielní) pivovar uspokojil žíznivé zájemce. Na delší popovídání si najdeme čas později. Ráda se s pivovarem blíže seznámím, prostředí je opravdu nádherné (viz foto). Tak přeji mnoho zdaru v boji se šimlem (nebo snad hydrou?) úředním. A kdyby se prý někdo chtěl ptát, kdy pivovar otevře, tak ať svůj dotaz adresuje na místní hasiče.

Dosud utajený Monopol

autor: Jana | Blok 15:07 [permalink] [comments: 2]


Velikonoce v Poličce

[čtvrtek, 16. duben 2015]

Pro velikonoční pobyt jsme si letos z mnoha dobrých důvodů vybrali Poličku. Nebýt delších dní a kratších nocí, mohl by člověk díky počasí nabýt dojmu, že se tentokrát dva hlavní křesťanské svátky prohodily. Ale pivo chutná, i když venku fouká a sněží. Dovolte mi tedy podělit se s vámi o pár velikonočních pivních postřehů z Poličky a jejího širšího okolí.

Poličské pivo se mi jeví být stále skvělé. Jedenáctka překvapila vyšší hořkostí. Dodávám, že příjemně. Nefiltrovaná dvanáctka v poličském Divadelním klubu pohladila jazyk od špičky ke kořenu a ještě stihla potěšit duši. Není to báječné, že opravdu můžu psát o jedenáctce a o dvanáctce a ne o ležáku a prémiovém ležáku? Opět musím (po kolikáté už?) pochválit konzervativní přístup majitelů poličského pivovaru. Ti navíc naučili své zákazníky, aby si pro pivo jezdili k nim – nonstop prodej v pivovaru funguje i o Velikonocích a zájemců o pivo se jeví být dost i ve sváteční den. Snad jen ten poličský přístup k čepování si žádá jisté přehodnocení – trvá to dlouho a kvalita výsledku je nepřímo úměrná té zbytečné prodlevě nutné k rozbití piva a usazení pěny. Ale nepřijeli jsme radit, přijeli jsme si do kouzelného města obehnaného hradbami užívat. Třeba výborné desítky U Mrštíků za 17, jedenáctky v Divadelním klubu za 18, nefiltrované dvanáctky za23… Poličko – chci se zas vrátit!

Nedaleko Poličky se nacházejí i další kvalitní pivní body zájmu. Třeba taková Litomyšl. Nedávno vzniklý minipivovar Veselka bylo potřeba navštívit. U potoka nedaleko autobusového nádraží jsme viděli dokonce cachtat se i ty litomyši, podle kterých bylo město kdysi dávno pojmenováno. Na minipivovar nakonec moc času nezbylo, ale bylo ho dost na to, abychom podnik shledali velmi přívětivým a Bedřichovu jedenáctku a dvanáctku za přinejmenším použitelnou.

V nedaleké České Třebové funguje již zavedený pivovar Faltus. Majitelé zřejmě našli zalíbení ve skle na pšenici, takže to si tam užije i ležáku. Mimochodem docela dobře pitelného. Tamní piva se jmenují podle členů rodiny majitelů, a třeba red ale Milota byla pro nás nečekaně rodu ženského. Mně tam nejvíc zachutnal IPA Miroslav.

Chutné nové pivo ze Svitav jsem zkoušel už několikrát, ale ještě nikdy ne přímo na místě vzniku. Takže hurá na Kopeček! Při příchodu nás nejdřív vyděsila tabule s nabídkou čepovaného Staropramene a Braníku, ale naštěstí za rohem toho samého stavení už je v nabídce pivo místní. Podnik je to sympatický a s chutným ležákem. To dnes není až taková samozřejmost. Nabídka jídel vypadala zajímavě, já jsem neomylně sáhnul vedle, protože z hovězích líček na tmavém pivu se vyklubala spíš ropná havárie na talíři. Bylo to tak strašně moc černé…

Ve Svitavách jsme narazili i na originální velikonoční speciál. Pivo ze zeleného sladu s přídavkem kopřivy a smetanky lékařské. Pobavil marketingový výron lidové tvořivosti vychvalující tento speciál – cituji: „Udělejte si jarní úklid ve svých útrobách naším očišťujícím pivem! Symfonie, při které játra změknou a ledviny utrousí slzu dojetí! Nevěště vejce na špagát! Na velikonoce se zmrskejte u nás!“ Tvůrce textu mě naštěstí tím jarním úklidem v útrobách nevystrašil natolik, abych to pivo nezkusil. Bylo přinejmenším hodné ochutnání. Potěšila retro etiketa 11% ležáku s motivem koncernové jedenáctky někdejších Východočeských pivovarů. Jen tedy nesouhlasím s tvrzením na té etiketě, že tato jedenáctka stála v sedmdesátých letech 3 Kčs.

Vzpomínku na Velikonoce končím vcelku banálním konstatováním, že Pardubický kraj je pivně velmi přívětivý.

Velikonoce v Poličce

Kolik kalorií má pivo?

[úterý, 14. duben 2015]

Přečetl jsem si článek ohledně zamýšlené nové legislativy EU o zveřejňování kalorií v alkoholických nápojích - viz http://roklen24.cz/a/ixXKQ/kolik-kalorii-ma-pivo-eu-to-rekne-na-lahvi.

Nechci se zabývat tím, jestli by pro spotřebitele nebylo daleko užitečnější, kdyby se na láhvi dočetl, kdo a kde dané pivo vůbec vyrobil (namísto zcela nulové informace, kdo ho do obchodu prodal), ale zaujaly mě následující věcné argumenty v článku uvedené:

1) „Uskupení zveřejnilo tabulku, která srovnává kalorie ve 100 mililitrech různých nápojů: (...), 46 kalorií u piva s obsahem 4,5 procenta nebo 5,5 procenta alkoholu, což je stejné množství, jako v čerstvé pomerančové šťávě.“

2) „Kolik z nás ví, že jeden půllitr piva obsahuje stejný počet kalorií jako tabulka čokolády?“

Zkusil jsem si tyto informace v rychlosti na internetu ověřit (použil jsem stránky www.kaloricketabulky.cz) a zjistil jsem toto:

1) Ve 100 ml mi objem kalorií u ležáků vychází (oproti uvedeným 46 kaloriím) v průměru na 42 000 kalorií, tedy 42 kilokalorií, ale to je v podstatě detail. Důležitější je to, že obsah kalorií v pomerančovém džusu je opravdu prakticky shodný a např. v Coca-Cole je to 43 kilokalorií, takže taky prakticky stejně. Musím přiznat, že toto bylo pro mě překvapení, myslel jsem, že pivo je ve srovnání s džusy a slazenými nápoji méně kalorické. Posun samozřejmě nastane u nealkoholického piva, kde je objem kalorií přibližně na polovině.

2) Z předchozího odstavce vyplývá, že v jednom půllitru je cca 210 kilokalorií. Vzhledem k tomu, "tabulka čokolády" není zrovna unifikovaná měrná jednotka, počítal jsem s "malou čokoládou" o váze 100 g. Jako referenční výrobek jsem použil klasickou Milka čokoládu (díval jsem se ale, že hořké čokolády s vyšším obsahem kakaa mají spíš ještě vyšší objem kalorií), která obsahuje v 1 g asi 22,5 kJ, což odpovídá cca 535 kilokaloriím ve 100 g tabulce. Jedno pivo tedy energeticky odpovídá přibližně pouze 40 % malé tabulky čokolády.

Ať už se na navrhovanou legislativu díváte jakkoli, jednotlivé argumenty, které budou zaznívat jistě z obou stran, je třeba brát s výraznou rezervou.

Ale pravda je, že čtyři tabulky čokolády jsem za večer asi nikdy nesnědl, ale 10 piv už jsem párkrát vypil. :-)

autor: Kari | Blok 10:50 [permalink] [comments: 2]


Salon piva opět v Bratislavě

[čtvrtek, 9. duben 2015]

Po úspěšném loňském, prvním ročníku se rozhodli organizátoři akci zopakovat – a to hned 2x, na jaře a na podzim. Stará tržnice otevře své brány poprvé ve dnech 15. - 17. dubna, na podzim pak 16. - 18. září. Návštěvníci budou moci ochutnat piva z téměř 50 pivovarů ze Slovenska, Čech, ale i z Dánska, Německa, nebo Rakouska. Salon piva bude otevřen po všechny dny od 15 do 23 hodin. Denní vstupné je 5€, v čemž je zahrnuta sklenice Aspen (při jejím vrácení dostane návštěvník zpět 2€), katalog pivovarů a tužka. Dále si návštěvník může zakoupit žetony v hodnotě 0,50€, kterými pak lze platit za pivo a jídlo u jednotlivých stánků.

autor: Jana | Blok 20:12 [permalink] [comments: 4]


Pivní ročenka 2015 dobývá hospody a pivotéky

[středa, 1. duben 2015]

Událost číslo jedna nejen v celých Čechách, nejen na Moravě, dokonce nejen ve Slezsku, ale i v okolních zemích.

Tradiční Pivní ročenka již co nevidět vyjde! Všem na vědomost se dává, že zavedené české vydavatelství Baštan, ve spolupráci s proslulým a všemi mastmi mazaným šéfredaktorem Romanem Holoubkem, pro pivaře a textové fajnšmekry připravilo opět jejich oblíbenou lahůdku – Pivní ročenku 2015. Pivní ročenka 2015 číslem ročníku dokonce překonává loňskou rekordní Pivní ročenku 2014! Je opět plná téměř geniálních a poctivých textů, které mají dostatečný říz, na jaké jsou její nároční čtenáři zvyklí. Je psaná podle původních pravidel českého pravopisu.

Pro letošní jedinečnou ročenku okolo sebe sestavil namazaný šéfredaktor tým spolupracovníků, kteří předčí jakýkoli tým, který tady kdy okolo ročenky vznikl. K již osvědčeným a nikdy neumdlévajícím autorům přizval podmazaný šéfredaktor i nové výrazné osobnosti, které přispěly lvím podílem na jedinečnou tradiční a přitom novátorskou originální zábavu. Zábavu při poučném čtení, které není suché, proto také doporučujeme u prohlížení obrázků a luštění písmenek popíjet originální (české, moravské, slezské, či jiné) pivo.

Ryzí zdroj cenných informací a originální chytré zábavy dostanete v každé opravdu dobré pivotéce, restauraci i pivnici. Hospoda (pivotéka, bar, pivnice, …), která nemá vedle výčepu ročenku je nejen zaostalá, ale nezaslouží si nic jiného než vaše opovržení a odchod do kultovní legendární hospody s geniální ročenkou. Jedině pokud jsme vzdělaní, tak nechlastáme, ale oduševněle popíjíme svých deset a více piv za večer.

Ročenka je stále tištěna na poctivém papíře bez jakýchkoli náhražek, receptura jeho výroby však byla na četné žádosti čtenářů vylepšena – papír tak již není křídový, ale tradiční drsnější, přitom ale dostatečně příjemně jemný. Stránky věnující se chuťovými charakteristikami piv, která byste neměli vynechat (protože nás jejich výrobci při vydání ročenky poctili svými penězi), jsou parfémované po jednotlivých pivech. Při podrobnějším zkoumání zajisté poznáte aroma svého oblíbeného nápoje, kdo si lízne, možná sice zprvu ucítí mírně papírovou (lepenkovou), ale v základu přímočaře sladově-chmelovou! A pozor – tradiční novinka: Posledních padesát stránek s logy pivovarů, které nás tentokrát zapomněly sponzorovat, jsou navíc opatřeny perforací pro jejich snadnější vytržení a možné alternativní použití.

Vzdělaností k osvětě. Neboli pijeme, abychom byli vzdělaní.

Tiskovou zprávu sestavili ve stavu střízlivém Jiří Kaňa a Roman Holoubek dne 1. 4. 2015

PS: Postavíme se i na hlavu, abychom vás zaujali :-)

Pivní ročenka 2015 dobývá hospody a pivotéky

Výsledky Jarní ceny českých sládků

[sobota, 21. březen 2015]

Počet pivovarů: 115

Počet piv: 430

Světlé výčepní

1. Brdonoš (Podlesí u Příbrami)

2. Slavkovská Desítka (Pivovar Slavkov U Mlýna)

3. Popelínská desítka (Popelín)

Světlý ležák

1 Zlatá Labuť 11 (Zvíkov)

2 Permon (Sokolov)

3 Svatá Alžbeta (Cassa Brewery, Košice, SVK)

Polotmavý ležák

1.Řepiš (Pivovar U Stočesů)

2. Chomout (Chomoutov u Olomouce)

3. Tumaperk (Popelín)

Tmavý ležák

1. Černé Poupě (Pivovar Antoš Slaný)

2. Letinský tmavý ležák (Pivovar Letiny)

3. Zlatá Labuť (Zvíkov)

Světlý speciál

1. Zlatá Labuť 13 (Zvíkov)

2. Kohout 13 (Pivovar Faltus Česká Třebová)

3. Permon 13 (Sokolov)

Polotmavý speciál

1. Grošák (Pivovar Koníček)

2. Ján (Vywar, Holíč, SVK)

3. Excelent (Excelent, Rýmařov)

Tmavý speciál

1. Černá svině (Kostelec nad Černými Lesy)

2. Kohout 14 (Faltus Česká Třebová)

3. Svatý Norbert (Strahovský klášterní pivovar)

Silný speciál

1. Zvíkov Stout Strong (Zvíkov)

2. Hanácke Bock (Melichárek, Horka)

3. Břevnovský Benedikt Imperiál Stout (Praha)

Pšeničné pivo

1. Valášek (Vsetín)

2. Kaplan (Urban Třebíč)

3. Podřipské pšeničné (Ctíněves)

Pale ale

1. Cornel Single Malt Ale (Urban, Třebíč)

2. PAPA (Permon Sokolov)

3. Valášek (Vsetín)

IPA

1. Albrecht 15 (Frýdlant)

2. Hatatitla 14 (Pivovar Koníček)

3. IPA (Joes Garage Beer Plzeň)

Silné svrchně kvašené pivo

1. Indian black ALE (Dolní Ředice)

2. Krkonošský medvěd APA (Pivovarská Bašta Vrchlabí)

3. Off Imperial IPA (Létající pivovar Falkon)

Stout

1. Irish Stout (Na Kopečku)

2. Exorcist (Clock Potštejn

3. Oatmeal Stout (Pegas Brno)

Nejúspěšnějším pivovarem se stal Pivovarský dvůr Zvíkov. Na Jarní ceně českých sládků se také předávalo ocenění Stanislavu Bernardovi za přínos minipivovarům.

Výsledky Jarní ceny českých sládků

autor: Jana | Blok 22:22 [permalink] [comments: 1]


Boom minipivovarů stále trvá, tisková zpráva

[středa, 18. březen 2015]

Přestože jsou produkty minipivovarů v průměru o deset až padesát procent dražší, než pivo od velkých výrobců, stále vznikají po celé republice nové a každoročně jich přibyde kolem padesáti. Díky malým vyráběným objemům mohou více experimentovat a vařit různé speciály, a tak své zákazníky lákají na jiné pivo, než na v Česku nejrozšířenější ležák. V současné době jich je 280 a za loňský rok uvařily o 30% piva více, než o rok dříve a tvoří 1,2% z celkové produkce piva.

Nedokáži odhadnout, kam až číslo počtu minipivovarů poroste, ale tipuji, že jich bude mezi 350-400. Před dvěma lety byl můj tip ale 250, což jsme již překročili a letos určitě překročíme číslo 300,“ uvádí Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

Od roku 1977/78 se v podstatě nezměnilo množství prodávaného piva, které se stále pohybuje okolo 15 – 15,5 milionů hektolitrů a bylo zvykem, že kdo chtěl na trhu prorazit, musel někoho vytlačit. Ještě před 4 – 5 lety tedy stály velké a malé pivovary proti sobě, ale v nyní se rozhodly, že začnou spolupracovat, tam kde je to možné a kde to má smysl. „Jelikož jsou minipivovary z 90% restauračními pivovary, vidím největší prostor ke spolupráci právě v restauracích. Spolupráci jsme ale zahájili například již na Dnu českého piva, do kterého se v loňském roce zapojilo 70 minipivovarů, to považuji za první vlaštovku. Diskuze o užší spolupráci probíhají a určitě již letos spustíme první projekt,“ dodává Šuráň.

Plzeňský Prazdroj také začínal jako minipivovar a jelikož pečoval o kvalitu, dostal se až tam, kde je. Proto vzkazuji malým pivovarům: bojujte a věnujte se především kvalitě a třeba dosáhnete stejného úspěchu jako Prazdroj,“ říká Václav Berka, Starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje. Právě péči o kvalitu vidí Berka jako ústřední motto spolupráce velkých a malých pivovarů. „Zákazníci musí dostávat kvalitní pivo, a zde je nutné spolupracovat,“ dodává Berka.

Proto také Českomoravský svaz minipivovarů pořádá pro své členy vzdělávací semináře, protože aby se minipivovary udržely na trhu, je pro ně otázka kvality stěžejní. Semináře jsou součástí i valné hromady před Jarní cenou českých sládků, která se v roce 2015 bude konat již po deváté. Akce se tradičně uskuteční v hlavním sále Pivovarského dvoru Zvíkov, a to v sobotu 21. března 2014 od 11 hodin. V letošním roce se bude degustovat 426 vzorků piva ze 113 pivovarů. Přitom před sedmi lety začínala skromně, za účasti 27 pivovarů a 40 vzorků piva.

Pořadatelem soutěže je Českomoravský svaz minipivovarů a jeho prezident k akci říká: „Jarní cena českých sládků je největší a nejprofesionálnější soutěž pouze pro minipivovary, které jsou nejdynamičtější částí pivovarského průmyslu (rostou tempem 20% ročně),“ dodává Šuráň.

Soutěž je určena pro minipivovary, výzkumné a školní pivovary a jejich pivní vzorky budou zařazeny do 14 kategorií (světlé pivo výčepní, český světlý ležák, polotmavý ležák, tmavý ležák, pšeničné pivo, speciální piva světlá, speciální piva tmavá, speciální piva silná, speciální piva polotmavá, piva typu Pale Ale, silná piva typu India Pale Ale a piva typu Stout). Piva bude hodnotit více než 80 degustátorů, kteří se budou střídat v 7 základních degustačních komisích (z nichž každá bude mít 7 členů) a speciálních finálových komisi. V předvečer Jarní ceny českých sládků se bude konat 7. valná hromada Českomoravského svazu minipivovarů, v jejímž rámci proběhnou vzdělávací semináře pro sládky minipivovarů.

autor: Jana | Blok 18:08 [permalink] [comments: 7]


Vztah k hospodě

[úterý, 17. březen 2015]

Když jsem před více než deseti lety narazil na pivovarskou hospodu malého posázavského pivovaru, kde levně čepovali krom desítky a dvanáctky i jejich nefiltrované verze, začal jsem stále pravidelněji chodit právě tam. Hospoda měla i salonek, kde jsem pořádal srazy se spolupracovníky či bývalými spolužáky. Pod vzrostlými kaštany a lípami zahrádky tohoto oblíbeného podniku jsem každoročně vítal jaro prvním venkovním točeným pivem a loučil se s podzimem tím posledním. Když někdo chtěl „jít na jedno“ tak nějak samovolně jsem na otázku: Kam? Odpovídal: Právě tam!

Nepodporování globálních hráčů pivního trhu odmítáním europiv a chození na nefiltrované posázavské pivo se velmi rychle stalo takovou samozřejmostí, že o tom člověk ani nepřemýšlí. Kam jinam na výborné klasické nefiltrované pivo, že? Již roky jsem si tykal s výčepními a když se mi povedla fotka piva s pěnou krásně osvícená sluncem, hospoda si ji nechala zasklít a vyvěsila ji na zeď lokálu. Benjamínkovi číšnického týmu jsem drze říkal Kevine, neboť jedné kolegyni připomínal právě tohoto filmového hrdinu. Nevynechával jsem ochutnávky zpravidla tmavých piv, které pivovárek vaří na Vánoce a Velikonoce. Hospoda se stala součástí mého života, bylo to to místo, kde jsem si s přáteli odvyprávěl tolik zážitků a objevil tolik nových pohledů na žití vezdejší, že se nakonec hospůdka má milená stala součástí mě samotného. Jméno oné hospůdky mi bylo synonymem pohody, přátelského posezení a téměř druhým domovem.

O to větší šok byl, když po letech symbiotické koexistence oznámil pivovar uzavření hospody z ekonomických důvodů, jak hlásal internet. Nedokázal jsem tomu hluboko v sobě uvěřit, přesvědčit své já o tom, že tento smutný fakt je realitou a jel na místo informace ověřit. Internet nelhal a já měl chuť začít hysterčit...

Zjistil jsem, že jsem smutný, jakoby mi někdo umřel. Je to divné, jsem patrně přecitlivělý, vždyť hospoda je neživý fenomén, ne?! Opravdu? To živé tvoří přeci lidé a můžeme se scházet jinde. Proč želet konkrétního místa, proč oplakávat tuto hospodu?

Jsou to zajímavé otázky! Přinutilo mě o tom přemýšlet a za sebe si sobě na tyto otázky odpovědět. Několik dní jsem na pozadí svého racia nechal běžet heuristickou analýzu a čekal, co mi řekne vlastní podvědomí. Nakonec se ozvalo. Vztah k hospodě je odrazem vztahu k sama sobě, řeklo. Zážitky, které považujeme za klíčové či zásadní pro naše subjektivní prožívání si ukládáme mj. v kontextu místa. Tak jako vím, kde jsem poprvé líbal děvče a kde mně to samé děvče dalo košem. Tak definitivně jsou ta místa nositeli těchto událostí a tedy je vidím i tímto prizmatem.Stejně tak i tato hospoda je nositelem mých vzpomínek na sociální interakce, na pohodu, na pocit sounáležitosti, na porozumění... Jsem to já, kdo přiřazuje významy místům, kdo subjektivně pociťuje genia loci promítáním vlastních zážitků spojených s daným místem a kdo je mísí s dalšími místními vlivy jako je sluncem zalitá zahrádka či nefalšovaná radost v očích vrchního z faktu, že mě zase vidí. Dělám to, protože tím právě žiji, to je obsahem mého prožívání a jeho kvalitou, to jsem já! Já sám!

A smutek? Ten přišel, protože ekonomická realita zpřetrhala tyto fenomény... Již nejsou teď a tady, již jsou minulostí... Kontinuita je ukončena, mému já byl amputován další úd a zůstává zemřelou minulostí. V tomto smyslu odešla skutečně živá bytost a já teskním po kusu vlastního já. Děkuji ti, drahé podvědomí, je to odpověď, která mi stačí...

A děkuji tobě, hospůdko, za všechno co jsi mi dala. Měl jsem k tobě vztah nejspíše od prvního okamžiku a až teď, když jsi umřela, si to uvědomuji...

A jestli je pravda, že nářek tvých štamgastů dolehl k uším pronajímatele a s pivovarem se nakonec dohodne na rekonstrukci a opětovném otevření, tvou novou inkarnaci oslavím jak se patří. Každá návštěva pak bude zároveň oslavou, že jsi tu stále s námi a že můžeme navázat na sebe samé...

Vztah k hospodě

autor: Rosťa | Blok 09:44 [permalink] [comments: 9]


Reakce na článek Česká nealkoholická piva

[čtvrtek, 12. březen 2015]

Článek o nealko pivech na serveru Pivníci mne přiměl k následující reakci:

Myslím, že v tomto segmentu mám za poslední půlrok docela zkušenosti. I nealko pivům nadnárodních gigantů se snažím vyhýbat. Birellu se ale vyhnout i v minipivovarských restauracích prakticky nejde a musím uznat, že se pít dost dobře dá. Stejně tak bylo docela dobré čepované Free od Hlenekenů. Z dalších vynechávám ty napajcované různými sladidly apod. (Samson, Platan, Černé Hory aj.). Od Lobkowiczů se tak dá pít jen Lobkowicz i když s kys. mléčnou.

Nealko piva nabízí plno pivovarů, je ale asi dost těžké zjistit, kde se jaké opravdu vyrábí. Nicméně i etiketa má vliv na vnímání, takže mi chutná více nealko Hubertus, oproti Primátorovi :) Střízlík z Nymburka mne moc nezaujal a Chodovar je oproti jiným hodně jiný - dost do sladka. Jinak jsem byl a jsem spokojen s Budvarem (kde se dá vysledovat typická jemná budvarská chuť) i Konradem. Za nejlepší zatím považuju Bernarda (vyzkoušen o Vánocích i sudový) a Herolda (oba mají vyšší hořkost, která přebíjí onu sladinovou příchuť. V budoucnu plánuju (alespoň v létě) mít na čepu i nealko pivo (bohužel ale nabídka sudových je dost malá :()

Pokud chcete opravdu nulový alkohol, pak je k dispozici Bavaria, která je hodně sladká, ale pít se dá. Mohu potvrdit velkou pitelnost bavorské nealko pšenice - v mém případě Veldensteiner.

Moje zkušenosti berte tak, že nejde o ojedinělé ochutnání nealko piva např. při řízení, ale o běžnou spotřebu...

Jo ještě se chystám na košt domácího nealka piva od Modrého abbé a ze Zvíkova. Ví případně někdo o dalších výrobcích či distributorech zajímavých nealko piv?

autor: Chody | Blok 09:12 [permalink] [comments: 7]


Stavba komplexní varny piva, část druhá: měření a regulace

[úterý, 3. březen 2015]

Jak už bylo napsáno dřív, při vaření piva bychom chtěli dodržet co nejlepší podmínky, proto průběh vaření svěříme (aspoň částečně) technice. Základem vaření je udržování správné teploty po správnou dobu, a při změně teploty (ohřívání) nepřekročení maximálního teplotního gradientu (doporučený nárůst 1°C/minutu).

Průběžné měření teploty klasickým teploměrem je pro zkušeného domovarníka dostačující a v pořádku, ale pokud se něco pokazí a pivo nechutná podle představ, mohlo by být užitečné se zpětně podívat, jestli vaření probíhalo tak jak probíhat mělo. Proto budou součástí varny dva snímače teploty - jeden snímač téměř u samého dna, druhý přibližně ve dvou třetinách výšky varné nádoby. Cílem je zjistit, jak se teplo přenáší obsahem, jestli se dílo místy nepřepaluje a jestli je míchání dostačující. Signál z čidel se zpracovává v malé řídící jednotce, na které se naměřené údaje zobrazují. Na řídící jednotce se nastaví požadovaná teplota a jednotka tak sama ovládá topení - buď formou nespojité regulace (zapnuto/vypnuto) pro elektrickou spirálu, nebo formou spojité regulace v případě topení plynem.

K ohřevu - aby nedocházelo k napalování díla na spirálu, bude potřeba ohřev elektrikou realizovat buď přes olejovou lázeň (nevýhoda-zpoždění regulace, ztráty, nižší efektivita…), nebo pomocí nerezové tepelné patrony (stále hledám vhodný typ). Lepší alternativou je vytápění plynem, i z hlediska regulace (plynulá, spojitá charakteristika). Nicméně zatím jsem neobjevil vhodný a bezpečný, elektricky regulovatelný plynový ventil. Budu rád za každý tip. Počítám, že prototyp bude vytápěn oběma způsoby pro účel testování.

Spiraly

[ obr. 1 - topné spirály - různé tvary, výkon stejný (2kW) ]

Protože po řídící jednotce toho chceme poněkud víc dovedností, je potřeba zajistit, aby jednotka:

- uměla zpracovávat měřená data

- uměla teplotu regulovat podle nastavené hodnoty

- uměla celý proces vaření vizualizovat (zobrazit měření, atd.)

- pokud dojde k nestandartní situaci (překročení teplot, výpadek topení, apod.), aby jednotka spustila alarm a upozornila obsluhu

- aby jednotka hlídala časy a recepturu vaření - aby sama hlídala navolený čas, po který je potřeba dodržovat stanovenou teplotu, a po vypršení tohoto času aby sama buď upozornila obsluhu, nebo aby pokračovala v nastavení a udržování další nastavené technologické teploty, například při indukčním vaření

- aby byla propojitelná a plně ovladatelná počítačem v případě, že by bylo potřeba vaření hlídat externím programem

Původně byla v plánu i idea, že by byly na paměťové kartě uložené různé receptury pro různá piva. Při spuštění varny by si pivovarník vybral recepturu a pak pokračoval podle pokynů na displeji jednotky (například "Nasyp šrot, naplň vodou a stiskni OK", atd.) Průběh vaření by tak byl plně automatický. Tento nápad bude časem rozvinutý, zatím se počítá spíše s řízením pomocí počítače připojeného do jednotky, nebo s prostou regulací teploty samotnou řídící jednotkou.

V současné době existují dva modely řídící jednotky - jedna jednoduchá, pro praktické nasazení a druhá, složitější, vývojová.

Aby bylo možné začít co nejdřív s testováním, postavil jsem malou jednotku, která měří dva teplotní údaje pomocí připojených čidel, tyto hodnoty pak dále vizualizuje na displeji. Obsahuje také potenciometr pro nastavení požadované teploty. Jako výstup slouží dvě integrované relé, které mohou spínat jak topné články, tak článek a míchadlo - dle potřeby. Spínaný výkon relátek je omezený a konstrukce pro spínání větších výkonů potřebuje úpravy, nicméně je možné relé využít i pro spínání výkonových stykačů, kterými se již výkonné ohřevy ovládat dají. Jednotka také obsahuje bzučák pro signalizaci alarmových stavů. Celou jednotku je možné připojit k počítači a plně tak vaření ovládat externě. O ovládání počítačem budu psát níže.

Minikit

[ obr. 2 - malá řídící jednotka ]

Druhou zatím existující jednotkou je složitější, vývojový kit. Tak už obsahuje výkonnější řídící čip, obsahuje výstup pro tři spínané prvky (dva ohřevy, jeden motor míchadla například), obvod reálného času, bzučák, tlačítka pro ovládání zařízení, přepínač režimu (automatický/manuální/vzdálený pro ovládání připojeným počítačem), plně grafický displej a vstup na SD kartu s recepty vaření, případně pro zápis měřených hodnot do souboru. K zařízení je možné připojit až 64 teplotních čidel. Pro komunikaci s počítačem je možné využít sériovou RS-232 linku.

Maxikit

[ obr. 3 - vývojový kit. Nápis o chlupatých potvorách pochází ze souboru na připojené SD kartě a pomáhá mi určit, zdali funguje komunikace s SD kartou. Mimochodem, Chicco=kočka, Bubla=pes :-) ]

K většímu vývojovému kitu jsem si postavil reléovou desku, kterou řídí na jedné straně 3X 5V signál, na straně druhé je výstupem přímo 230V. Deskou zatím řídím výkony do 3kW, pro výkony vyšší je třeba vyrobit/nasadit profi řešení se stykači, ochranami a dalšími souvisejícími záležitostmi. Nicméně nejde o nic neřešitelného.

Protože jsem na začátku potřeboval jednoduše ověřit možnosti naprogramované PID regulace a nechtěl jsem x-krát do hodiny ohřívat vodu kvůli pokusu, zneužil jsem lampičku jako malý fyzikální model varného kotle:

Lampa

[ obr. 4 - malý, jednoduchý fyzikální model varny pro ověření regulačních schopností řídící jednotky ]

Jak je vidět, na lampičce jsou dva teplotní snímače - jeden dole, druhý nahoře. Žárovka slouží jako náhrada topného členu. Regulátor spíná topení (žárovku), ta ohřívá hrnec (stínítko lampičky) odspodu. Teplo se šíří tělesem stínítka jako by se šířilo ohřívaným dílem a já tak zjišťuju, jestli mi regulátor zabírá, jak potřebuju. Pro nasazení regulace do reálného prostředí musím jen upravit pár parametrů, ale to podstatné funguje.

Na závěr ještě popíšu způsob komunikace řídící jednotky s počítačem - ta se realizuje pomocí sériové linky protokolem Modbus. Jde o jednoduchý, široce rozšířený protokol a umožňuje každému šikovnému domovarníkovi, napsat si pro ovládání varny svůj vlastní program. Řídící jednotka může fungovat i bez počítače, ale já takovou možnost chci - do počítače si tak můžu mimo ovládání také ukládat naměřené teploty a v grafu se tak můžu zpětně podívat, jak vaření probíhalo a jestli nedošlo k nějakému excesu.

Momentálně vše vyvíjím v prostředí I/A Series. Jde o komplexní řídicí systém, který se u nás běžně používá například v rafinérských provozech, v elektrárnách a dalších průmyslových odvětvích. Jde o velmi kvalitní řešení, nicméně pro domácí použití mohu doporučit například Promotic (http://www.promotic.eu/cz/index.htm) - je v českém jazyce, umí Modbus komunikaci, lze si v něm snadno kreslit grafiku a v základní, volně stažitelné verzi, je možné využívat až 30 proměnných, což by mělo pro naše účely stačit.

I/A Series

[ obr. 5 - Základní přehled parametrů řízení pomocí I/A Series ]

Promotic

[ obr. 6 - Začátek vývoje řízení pomocí prostředí Promotic ]

V dalším příspěvku víc popíšu samotnou varnu, vše už by mělo snad i mít nějakou vyšší štábní kulturu a už by vše mělo i připomínat hotovější koncept. Budu rád za Vaše postřehy, nápady, kritiku, ale třeba i nabídku spolupráce. Jsem na mailu jan@starovic.com

autor: karamon | Blok 14:43 [permalink] [reaguj]


Stavba komplexní varny piva, část první: úvod

[úterý, 3. březen 2015]

Po pročtení řady článků, rad, návodů, povídání o úspěších i neúspěších při vaření piva na tomto webu bych se i já pokusil sepsat všechny poznatky a peripetie s domácím pivovarnictvím spojené. Nepůjde ale zatím až tak o samotném vaření piva, jako spíš o vývoji automatizované pivovarnické aparatury.

Jak to celé začalo

Při dalším z mnoha rozhovorů se švagrem o tom, čemu bychom se každý z nás chtěli v životě dál věnovat, jsme došli k závěru, že budoucnost patří pivu. Je ušlechtilé, krásné, dobré, a když už v něm máme zálibu toliko let, tak proč se mu nezačít věnovat hlouběji. Musí být přece úžasné, uvařit si vlastní várku, vtisknout jí svůj nápad, věnovat jí svojí péči a pak se opájet radostí nad povedeným výsledkem.

Po našprtání postupů se vše zdálo být jasné - potřebujeme mít v čem vařit, čím cedit, jak chladit, v čem zakvasit a v čem dokvasit + nechat ležet. K tomu ještě šrotování, nějaká ta filtrace, dezinfekce, péče o kvasnice (chtěl bych udržovat aspoň pár generací) a nakonec také stáčení a zátkování. A aby toho nebylo málo, celý proces je třeba nějak odměřit a pohlídat pár hodnot, aby várka stála za to.

Od začátku uvažuji jen o klasickou výrobu piva ze sladu a chmele, v minulosti jsem ochutnal několik (tři) várky z koncentrátu a popravdě - raději bych se přiblížil k něčemu u nás chuťově tradičnějšímu. Ne, že bych takovou metodu zatracoval, ale raději bych vařil "plnokrevnou" metodou. Jediný kompromis do začátku bych viděl v indukčním vaření namísto dekokčního.

Protože je vaření pivka materiálově solidní výzva, rozhodli jsme se, že si postavíme svoji aparaturu, která nám umožní vařit a pečovat o várku tak, jak si zaslouží. Časem by bylo pěkné se věnovat třeba i výrobě zařízení na zakázku, ale na programu dne je funkční prototyp, na kterém se odhalí všechny nedostatky takového technického řešení.

Vím, že se dá dobře vařit doma na sporáku. Vím, že existují zařízení jako Brau Eule II , i když potíží je hlavně cena. Ale postavení vlastní pivovarny je výzva a nabízí možnost rozšíření možností už existujícího zařízení. Nebylo by pěkné mít k dispozici - nebo snad i na trhu - levnější zařízení, které toho umí víc? Řekněme za polovinu, za třetinu ceny? No, uvidíme.

Protože švagr má aparaturu a jistou zkušenost se svařováním nerezu a já se zabývám elektronikou a souvisejícími záležitostmi, především, měřením, regulací a automatizací, řekli jsme si, že by mělo být v našich silách takové zařízení postavit. Pro vaření piva potřebujeme, aby nádoba:

- uměla ohřát a udržet/regulovat nastavenou teplotu obsahu pomocí vlastního tepelného zdroje, to vše se zadaným maximálním teplotním gradientem.

- mohla účinně míchat obsah

- v sobě měla vyjímatelné scezovací síto

- měla kvalitní výpustní ventil

- uměla obsah i účinně ochladit, nejlépe tak, aby se do nádoby nemusely vkládat nějaké chladicí elementy, případně aby mladina během chlazení neopustila nádobu (eliminace možné nákazy mladiny) - jediná cirkulace by probíhala jen při rmutování a scezování.

- aby bylo zařízení elektricky bezpečné

- aby byl průběh vaření "inteligentní" - bude popsáno dál.

Než se pustíme do výroby většího zařízení kompletně naší výroby, postavíme menší varnu pro ověření, že to všechno bude fungovat. Na prototyp zatím využijeme menší, hotový 32 litrový nerez hrnec, který si upravíme podle svého. Scezovací síto jsme si nechali vyřezat laserem na míru hrnce, stejně tak bude vyřezáno a naohýbáno míchadlo. Motor míchadla bude součástí víka vedle výparníku, půjde o synchronní motor s převodovkou kompaktních rozměrů na 230V s možností reverzu otáček. Ve spodní části nádoby bude výpustní kohout. Součástí varny budou také dva boční kanálky pro zavedení teplotních čidel. Chlazení bude vyřešeno navařením rozvodů chladicí kapaliny po obvodu celé varny. Konstrukce varny bude podrobněji popsána v dalším příspěvku, dalším dílu se podíváme, jak se celý proces vaření bude řídit.

autor: karamon | Blok 14:25 [permalink] [reaguj]


Je to ještě rozumné? III - závěr

[čtvrtek, 5. únor 2015]

Sedmého prosince jsem zde napsal krátkou úvahu nad nesmyslnou cenou Bakaláře v Bille.

Dvacátého sedmého ledna jsem napsal pokračování zde.

A dnes píši závěrečnou kapitolu. Proč závěrečnou?

Minulý druhý díl jsem zakončil tímto sdělením: „Ale nějak se mi nechce na sobě samém tu zkoušku podstoupit. Snad už jen z principu, že ze sebe nechci dělat vola jednomu "nejmenovanému" obchodnímu řetězci. Nebo, že bych se přeci jen obětoval...?

No a správně tušíte, toho vola jsem ze sebe udělal.

Začalo to nenápadně, že jen prosonduji, kolik z těch původních deseti kusů se už prodalo. A ejhle, zůstaly tam poslední dva kousky. Doteď nevím, který závit v mém mozku mi naťukal, abych si jednu ze dvou lahví vzal a zaplatil za ni nedůstojnou cenu 50 Kč. Jsem vlastník Billa karty a nemusím si toto pivo kupovat za aktuální cenu 129,90, ale za členskou cenu 49,90 Kč. A nevím, proč jsem při placení zůstal chvíli u pokladny stát s napřaženou rukou, když jsem v ní měl předtím padesátikorunu. Nějak mi v tu chvíli nedošlo, že mi deset haléřů asi již nikdo nevrátí. Když se na celou záležitost dívám nyní s odstupem několika hodin a ochutnaného Bakaláře, tak jsem určitě musel mít po celou mou přítomnost v daném obchodě zatmění mozku.

Nu což. Stalo se a já si domů přivezl unikát. Bakaláře s užitím "zeleného", tedy čerstvého chmele. V druhém dílu tohoto seriálu jsem vyslovil domněnku, že pivo už je déle na regále a nemusí být v dobré kondici.

Na kartonu nešetřili informacemi. Přečetl jsem si z jakých ječmenů a z jakých sladoven byl slad, odkud (ba i číslo tratě jak u vína bylo zveřejněné) a jaký byl chmel, jaký typ kvasnic použili. Dokonce mi sdělili informace o čísle a velikosti várky, o době hlavního kvašení i ležení, o odpovědném sládkovi. Prostě senzace, takovéto údaje se jen občas dozvídám na některých craft beerech, ale u českého průmyslového ležáku bych je nečekal. Sice by bylo vhodné uvést i EPM, IBU, …, ale budiž.

Tak a mám před sebou vychlazený ležák. Co od něj za tu cenu můžu dostat? Co mám za ty necelé tři měsíce, které si tento kousek odseděl v horním patře poličky pod zářivkami očekávat? Trvanlivost garantují až do konce července, tedy 9 měsíců od stočení. Nikde jsem nezaznamenal záznam o pasteraci (což je povinný údaj pokud byla provedena), ve složení není uveden antioxidant. Co tedy můžu očekávat?

V pěkně napsaném textu se dozvídám, že mám ucítit bohaté chmelové aroma s kořeněnými závany čerstvého chmele, že se po napití projeví výrazná bohatá hořkost.

Jsem napnutý, zda je tam vše jak píší, nebo zda se mé obavy vyjádřené minule o pivu se stařinkou, o pivu s oxidací, projeví.

Otevřu, naliji si do sváteční sklenice (přeci jen jde o unikát, jak píší), přivoním, napiju se a … a vylévám do dřezu.

Jsem vůl, jsem vůl, jsem vůl. Dostal jsem to, co jsem očekával. Silně zoxidované pivo s mírným letinkovým závanem. Přeložím do jiné češtiny. Žádná chmelová vůně, ani chuť se nekonala. To co dominovalo tomuto pivu, byl sladký zeleninový vývar spolu s jemnou vůní, která vyvolává pocit návštěvy pavilónu opic a ne přivonění si k pivu. Vůně i chuť se v tomto případě shodovala.

Nevím, jaké toto pivo bylo v době po stočení, tedy v době své nejlepší kondice. Věřím, že mohlo být výborné. Ale to co z něj udělal několikaměsíční pobyt v teple a za dlouhodobého působení světla, bylo velmi smutné.

Plyne z toho ponaučení? Snad ano, ale jak se znám, nevím, zda se nenechám pro pocit ulovení mamuta (rozuměj nového kousku piva) poučit.

Tak se jen pokusím o krátké zvolání směrem k pivovarským: „Mějte prosím na paměti, co vaše pivo vydrží a nepřistupujte na nesmyslné požadavky obchodníků o ceně a o době trvanlivosti.

Děkuju, tož tak …


«« « Strana 4 z 27 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27

Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň