Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivní blok

Pivní blok



Salon piva opět v Bratislavě

[čtvrtek, 9. duben 2015]

Po úspěšném loňském, prvním ročníku se rozhodli organizátoři akci zopakovat – a to hned 2x, na jaře a na podzim. Stará tržnice otevře své brány poprvé ve dnech 15. - 17. dubna, na podzim pak 16. - 18. září. Návštěvníci budou moci ochutnat piva z téměř 50 pivovarů ze Slovenska, Čech, ale i z Dánska, Německa, nebo Rakouska. Salon piva bude otevřen po všechny dny od 15 do 23 hodin. Denní vstupné je 5€, v čemž je zahrnuta sklenice Aspen (při jejím vrácení dostane návštěvník zpět 2€), katalog pivovarů a tužka. Dále si návštěvník může zakoupit žetony v hodnotě 0,50€, kterými pak lze platit za pivo a jídlo u jednotlivých stánků.

autor: Jana | Blok 20:12 [permalink] [comments: 4]


Pivní ročenka 2015 dobývá hospody a pivotéky

[středa, 1. duben 2015]

Událost číslo jedna nejen v celých Čechách, nejen na Moravě, dokonce nejen ve Slezsku, ale i v okolních zemích.

Tradiční Pivní ročenka již co nevidět vyjde! Všem na vědomost se dává, že zavedené české vydavatelství Baštan, ve spolupráci s proslulým a všemi mastmi mazaným šéfredaktorem Romanem Holoubkem, pro pivaře a textové fajnšmekry připravilo opět jejich oblíbenou lahůdku – Pivní ročenku 2015. Pivní ročenka 2015 číslem ročníku dokonce překonává loňskou rekordní Pivní ročenku 2014! Je opět plná téměř geniálních a poctivých textů, které mají dostatečný říz, na jaké jsou její nároční čtenáři zvyklí. Je psaná podle původních pravidel českého pravopisu.

Pro letošní jedinečnou ročenku okolo sebe sestavil namazaný šéfredaktor tým spolupracovníků, kteří předčí jakýkoli tým, který tady kdy okolo ročenky vznikl. K již osvědčeným a nikdy neumdlévajícím autorům přizval podmazaný šéfredaktor i nové výrazné osobnosti, které přispěly lvím podílem na jedinečnou tradiční a přitom novátorskou originální zábavu. Zábavu při poučném čtení, které není suché, proto také doporučujeme u prohlížení obrázků a luštění písmenek popíjet originální (české, moravské, slezské, či jiné) pivo.

Ryzí zdroj cenných informací a originální chytré zábavy dostanete v každé opravdu dobré pivotéce, restauraci i pivnici. Hospoda (pivotéka, bar, pivnice, …), která nemá vedle výčepu ročenku je nejen zaostalá, ale nezaslouží si nic jiného než vaše opovržení a odchod do kultovní legendární hospody s geniální ročenkou. Jedině pokud jsme vzdělaní, tak nechlastáme, ale oduševněle popíjíme svých deset a více piv za večer.

Ročenka je stále tištěna na poctivém papíře bez jakýchkoli náhražek, receptura jeho výroby však byla na četné žádosti čtenářů vylepšena – papír tak již není křídový, ale tradiční drsnější, přitom ale dostatečně příjemně jemný. Stránky věnující se chuťovými charakteristikami piv, která byste neměli vynechat (protože nás jejich výrobci při vydání ročenky poctili svými penězi), jsou parfémované po jednotlivých pivech. Při podrobnějším zkoumání zajisté poznáte aroma svého oblíbeného nápoje, kdo si lízne, možná sice zprvu ucítí mírně papírovou (lepenkovou), ale v základu přímočaře sladově-chmelovou! A pozor – tradiční novinka: Posledních padesát stránek s logy pivovarů, které nás tentokrát zapomněly sponzorovat, jsou navíc opatřeny perforací pro jejich snadnější vytržení a možné alternativní použití.

Vzdělaností k osvětě. Neboli pijeme, abychom byli vzdělaní.

Tiskovou zprávu sestavili ve stavu střízlivém Jiří Kaňa a Roman Holoubek dne 1. 4. 2015

PS: Postavíme se i na hlavu, abychom vás zaujali :-)

Pivní ročenka 2015 dobývá hospody a pivotéky

Výsledky Jarní ceny českých sládků

[sobota, 21. březen 2015]

Počet pivovarů: 115

Počet piv: 430

Světlé výčepní

1. Brdonoš (Podlesí u Příbrami)

2. Slavkovská Desítka (Pivovar Slavkov U Mlýna)

3. Popelínská desítka (Popelín)

Světlý ležák

1 Zlatá Labuť 11 (Zvíkov)

2 Permon (Sokolov)

3 Svatá Alžbeta (Cassa Brewery, Košice, SVK)

Polotmavý ležák

1.Řepiš (Pivovar U Stočesů)

2. Chomout (Chomoutov u Olomouce)

3. Tumaperk (Popelín)

Tmavý ležák

1. Černé Poupě (Pivovar Antoš Slaný)

2. Letinský tmavý ležák (Pivovar Letiny)

3. Zlatá Labuť (Zvíkov)

Světlý speciál

1. Zlatá Labuť 13 (Zvíkov)

2. Kohout 13 (Pivovar Faltus Česká Třebová)

3. Permon 13 (Sokolov)

Polotmavý speciál

1. Grošák (Pivovar Koníček)

2. Ján (Vywar, Holíč, SVK)

3. Excelent (Excelent, Rýmařov)

Tmavý speciál

1. Černá svině (Kostelec nad Černými Lesy)

2. Kohout 14 (Faltus Česká Třebová)

3. Svatý Norbert (Strahovský klášterní pivovar)

Silný speciál

1. Zvíkov Stout Strong (Zvíkov)

2. Hanácke Bock (Melichárek, Horka)

3. Břevnovský Benedikt Imperiál Stout (Praha)

Pšeničné pivo

1. Valášek (Vsetín)

2. Kaplan (Urban Třebíč)

3. Podřipské pšeničné (Ctíněves)

Pale ale

1. Cornel Single Malt Ale (Urban, Třebíč)

2. PAPA (Permon Sokolov)

3. Valášek (Vsetín)

IPA

1. Albrecht 15 (Frýdlant)

2. Hatatitla 14 (Pivovar Koníček)

3. IPA (Joes Garage Beer Plzeň)

Silné svrchně kvašené pivo

1. Indian black ALE (Dolní Ředice)

2. Krkonošský medvěd APA (Pivovarská Bašta Vrchlabí)

3. Off Imperial IPA (Létající pivovar Falkon)

Stout

1. Irish Stout (Na Kopečku)

2. Exorcist (Clock Potštejn

3. Oatmeal Stout (Pegas Brno)

Nejúspěšnějším pivovarem se stal Pivovarský dvůr Zvíkov. Na Jarní ceně českých sládků se také předávalo ocenění Stanislavu Bernardovi za přínos minipivovarům.

Výsledky Jarní ceny českých sládků

autor: Jana | Blok 22:22 [permalink] [comments: 1]


Boom minipivovarů stále trvá, tisková zpráva

[středa, 18. březen 2015]

Přestože jsou produkty minipivovarů v průměru o deset až padesát procent dražší, než pivo od velkých výrobců, stále vznikají po celé republice nové a každoročně jich přibyde kolem padesáti. Díky malým vyráběným objemům mohou více experimentovat a vařit různé speciály, a tak své zákazníky lákají na jiné pivo, než na v Česku nejrozšířenější ležák. V současné době jich je 280 a za loňský rok uvařily o 30% piva více, než o rok dříve a tvoří 1,2% z celkové produkce piva.

Nedokáži odhadnout, kam až číslo počtu minipivovarů poroste, ale tipuji, že jich bude mezi 350-400. Před dvěma lety byl můj tip ale 250, což jsme již překročili a letos určitě překročíme číslo 300,“ uvádí Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

Od roku 1977/78 se v podstatě nezměnilo množství prodávaného piva, které se stále pohybuje okolo 15 – 15,5 milionů hektolitrů a bylo zvykem, že kdo chtěl na trhu prorazit, musel někoho vytlačit. Ještě před 4 – 5 lety tedy stály velké a malé pivovary proti sobě, ale v nyní se rozhodly, že začnou spolupracovat, tam kde je to možné a kde to má smysl. „Jelikož jsou minipivovary z 90% restauračními pivovary, vidím největší prostor ke spolupráci právě v restauracích. Spolupráci jsme ale zahájili například již na Dnu českého piva, do kterého se v loňském roce zapojilo 70 minipivovarů, to považuji za první vlaštovku. Diskuze o užší spolupráci probíhají a určitě již letos spustíme první projekt,“ dodává Šuráň.

Plzeňský Prazdroj také začínal jako minipivovar a jelikož pečoval o kvalitu, dostal se až tam, kde je. Proto vzkazuji malým pivovarům: bojujte a věnujte se především kvalitě a třeba dosáhnete stejného úspěchu jako Prazdroj,“ říká Václav Berka, Starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje. Právě péči o kvalitu vidí Berka jako ústřední motto spolupráce velkých a malých pivovarů. „Zákazníci musí dostávat kvalitní pivo, a zde je nutné spolupracovat,“ dodává Berka.

Proto také Českomoravský svaz minipivovarů pořádá pro své členy vzdělávací semináře, protože aby se minipivovary udržely na trhu, je pro ně otázka kvality stěžejní. Semináře jsou součástí i valné hromady před Jarní cenou českých sládků, která se v roce 2015 bude konat již po deváté. Akce se tradičně uskuteční v hlavním sále Pivovarského dvoru Zvíkov, a to v sobotu 21. března 2014 od 11 hodin. V letošním roce se bude degustovat 426 vzorků piva ze 113 pivovarů. Přitom před sedmi lety začínala skromně, za účasti 27 pivovarů a 40 vzorků piva.

Pořadatelem soutěže je Českomoravský svaz minipivovarů a jeho prezident k akci říká: „Jarní cena českých sládků je největší a nejprofesionálnější soutěž pouze pro minipivovary, které jsou nejdynamičtější částí pivovarského průmyslu (rostou tempem 20% ročně),“ dodává Šuráň.

Soutěž je určena pro minipivovary, výzkumné a školní pivovary a jejich pivní vzorky budou zařazeny do 14 kategorií (světlé pivo výčepní, český světlý ležák, polotmavý ležák, tmavý ležák, pšeničné pivo, speciální piva světlá, speciální piva tmavá, speciální piva silná, speciální piva polotmavá, piva typu Pale Ale, silná piva typu India Pale Ale a piva typu Stout). Piva bude hodnotit více než 80 degustátorů, kteří se budou střídat v 7 základních degustačních komisích (z nichž každá bude mít 7 členů) a speciálních finálových komisi. V předvečer Jarní ceny českých sládků se bude konat 7. valná hromada Českomoravského svazu minipivovarů, v jejímž rámci proběhnou vzdělávací semináře pro sládky minipivovarů.

autor: Jana | Blok 18:08 [permalink] [comments: 7]


Vztah k hospodě

[úterý, 17. březen 2015]

Když jsem před více než deseti lety narazil na pivovarskou hospodu malého posázavského pivovaru, kde levně čepovali krom desítky a dvanáctky i jejich nefiltrované verze, začal jsem stále pravidelněji chodit právě tam. Hospoda měla i salonek, kde jsem pořádal srazy se spolupracovníky či bývalými spolužáky. Pod vzrostlými kaštany a lípami zahrádky tohoto oblíbeného podniku jsem každoročně vítal jaro prvním venkovním točeným pivem a loučil se s podzimem tím posledním. Když někdo chtěl „jít na jedno“ tak nějak samovolně jsem na otázku: Kam? Odpovídal: Právě tam!

Nepodporování globálních hráčů pivního trhu odmítáním europiv a chození na nefiltrované posázavské pivo se velmi rychle stalo takovou samozřejmostí, že o tom člověk ani nepřemýšlí. Kam jinam na výborné klasické nefiltrované pivo, že? Již roky jsem si tykal s výčepními a když se mi povedla fotka piva s pěnou krásně osvícená sluncem, hospoda si ji nechala zasklít a vyvěsila ji na zeď lokálu. Benjamínkovi číšnického týmu jsem drze říkal Kevine, neboť jedné kolegyni připomínal právě tohoto filmového hrdinu. Nevynechával jsem ochutnávky zpravidla tmavých piv, které pivovárek vaří na Vánoce a Velikonoce. Hospoda se stala součástí mého života, bylo to to místo, kde jsem si s přáteli odvyprávěl tolik zážitků a objevil tolik nových pohledů na žití vezdejší, že se nakonec hospůdka má milená stala součástí mě samotného. Jméno oné hospůdky mi bylo synonymem pohody, přátelského posezení a téměř druhým domovem.

O to větší šok byl, když po letech symbiotické koexistence oznámil pivovar uzavření hospody z ekonomických důvodů, jak hlásal internet. Nedokázal jsem tomu hluboko v sobě uvěřit, přesvědčit své já o tom, že tento smutný fakt je realitou a jel na místo informace ověřit. Internet nelhal a já měl chuť začít hysterčit...

Zjistil jsem, že jsem smutný, jakoby mi někdo umřel. Je to divné, jsem patrně přecitlivělý, vždyť hospoda je neživý fenomén, ne?! Opravdu? To živé tvoří přeci lidé a můžeme se scházet jinde. Proč želet konkrétního místa, proč oplakávat tuto hospodu?

Jsou to zajímavé otázky! Přinutilo mě o tom přemýšlet a za sebe si sobě na tyto otázky odpovědět. Několik dní jsem na pozadí svého racia nechal běžet heuristickou analýzu a čekal, co mi řekne vlastní podvědomí. Nakonec se ozvalo. Vztah k hospodě je odrazem vztahu k sama sobě, řeklo. Zážitky, které považujeme za klíčové či zásadní pro naše subjektivní prožívání si ukládáme mj. v kontextu místa. Tak jako vím, kde jsem poprvé líbal děvče a kde mně to samé děvče dalo košem. Tak definitivně jsou ta místa nositeli těchto událostí a tedy je vidím i tímto prizmatem.Stejně tak i tato hospoda je nositelem mých vzpomínek na sociální interakce, na pohodu, na pocit sounáležitosti, na porozumění... Jsem to já, kdo přiřazuje významy místům, kdo subjektivně pociťuje genia loci promítáním vlastních zážitků spojených s daným místem a kdo je mísí s dalšími místními vlivy jako je sluncem zalitá zahrádka či nefalšovaná radost v očích vrchního z faktu, že mě zase vidí. Dělám to, protože tím právě žiji, to je obsahem mého prožívání a jeho kvalitou, to jsem já! Já sám!

A smutek? Ten přišel, protože ekonomická realita zpřetrhala tyto fenomény... Již nejsou teď a tady, již jsou minulostí... Kontinuita je ukončena, mému já byl amputován další úd a zůstává zemřelou minulostí. V tomto smyslu odešla skutečně živá bytost a já teskním po kusu vlastního já. Děkuji ti, drahé podvědomí, je to odpověď, která mi stačí...

A děkuji tobě, hospůdko, za všechno co jsi mi dala. Měl jsem k tobě vztah nejspíše od prvního okamžiku a až teď, když jsi umřela, si to uvědomuji...

A jestli je pravda, že nářek tvých štamgastů dolehl k uším pronajímatele a s pivovarem se nakonec dohodne na rekonstrukci a opětovném otevření, tvou novou inkarnaci oslavím jak se patří. Každá návštěva pak bude zároveň oslavou, že jsi tu stále s námi a že můžeme navázat na sebe samé...

Vztah k hospodě

autor: Rosťa | Blok 09:44 [permalink] [comments: 9]


Reakce na článek Česká nealkoholická piva

[čtvrtek, 12. březen 2015]

Článek o nealko pivech na serveru Pivníci mne přiměl k následující reakci:

Myslím, že v tomto segmentu mám za poslední půlrok docela zkušenosti. I nealko pivům nadnárodních gigantů se snažím vyhýbat. Birellu se ale vyhnout i v minipivovarských restauracích prakticky nejde a musím uznat, že se pít dost dobře dá. Stejně tak bylo docela dobré čepované Free od Hlenekenů. Z dalších vynechávám ty napajcované různými sladidly apod. (Samson, Platan, Černé Hory aj.). Od Lobkowiczů se tak dá pít jen Lobkowicz i když s kys. mléčnou.

Nealko piva nabízí plno pivovarů, je ale asi dost těžké zjistit, kde se jaké opravdu vyrábí. Nicméně i etiketa má vliv na vnímání, takže mi chutná více nealko Hubertus, oproti Primátorovi :) Střízlík z Nymburka mne moc nezaujal a Chodovar je oproti jiným hodně jiný - dost do sladka. Jinak jsem byl a jsem spokojen s Budvarem (kde se dá vysledovat typická jemná budvarská chuť) i Konradem. Za nejlepší zatím považuju Bernarda (vyzkoušen o Vánocích i sudový) a Herolda (oba mají vyšší hořkost, která přebíjí onu sladinovou příchuť. V budoucnu plánuju (alespoň v létě) mít na čepu i nealko pivo (bohužel ale nabídka sudových je dost malá :()

Pokud chcete opravdu nulový alkohol, pak je k dispozici Bavaria, která je hodně sladká, ale pít se dá. Mohu potvrdit velkou pitelnost bavorské nealko pšenice - v mém případě Veldensteiner.

Moje zkušenosti berte tak, že nejde o ojedinělé ochutnání nealko piva např. při řízení, ale o běžnou spotřebu...

Jo ještě se chystám na košt domácího nealka piva od Modrého abbé a ze Zvíkova. Ví případně někdo o dalších výrobcích či distributorech zajímavých nealko piv?

autor: Chody | Blok 09:12 [permalink] [comments: 7]


Stavba komplexní varny piva, část druhá: měření a regulace

[úterý, 3. březen 2015]

Jak už bylo napsáno dřív, při vaření piva bychom chtěli dodržet co nejlepší podmínky, proto průběh vaření svěříme (aspoň částečně) technice. Základem vaření je udržování správné teploty po správnou dobu, a při změně teploty (ohřívání) nepřekročení maximálního teplotního gradientu (doporučený nárůst 1°C/minutu).

Průběžné měření teploty klasickým teploměrem je pro zkušeného domovarníka dostačující a v pořádku, ale pokud se něco pokazí a pivo nechutná podle představ, mohlo by být užitečné se zpětně podívat, jestli vaření probíhalo tak jak probíhat mělo. Proto budou součástí varny dva snímače teploty - jeden snímač téměř u samého dna, druhý přibližně ve dvou třetinách výšky varné nádoby. Cílem je zjistit, jak se teplo přenáší obsahem, jestli se dílo místy nepřepaluje a jestli je míchání dostačující. Signál z čidel se zpracovává v malé řídící jednotce, na které se naměřené údaje zobrazují. Na řídící jednotce se nastaví požadovaná teplota a jednotka tak sama ovládá topení - buď formou nespojité regulace (zapnuto/vypnuto) pro elektrickou spirálu, nebo formou spojité regulace v případě topení plynem.

K ohřevu - aby nedocházelo k napalování díla na spirálu, bude potřeba ohřev elektrikou realizovat buď přes olejovou lázeň (nevýhoda-zpoždění regulace, ztráty, nižší efektivita…), nebo pomocí nerezové tepelné patrony (stále hledám vhodný typ). Lepší alternativou je vytápění plynem, i z hlediska regulace (plynulá, spojitá charakteristika). Nicméně zatím jsem neobjevil vhodný a bezpečný, elektricky regulovatelný plynový ventil. Budu rád za každý tip. Počítám, že prototyp bude vytápěn oběma způsoby pro účel testování.

Spiraly

[ obr. 1 - topné spirály - různé tvary, výkon stejný (2kW) ]

Protože po řídící jednotce toho chceme poněkud víc dovedností, je potřeba zajistit, aby jednotka:

- uměla zpracovávat měřená data

- uměla teplotu regulovat podle nastavené hodnoty

- uměla celý proces vaření vizualizovat (zobrazit měření, atd.)

- pokud dojde k nestandartní situaci (překročení teplot, výpadek topení, apod.), aby jednotka spustila alarm a upozornila obsluhu

- aby jednotka hlídala časy a recepturu vaření - aby sama hlídala navolený čas, po který je potřeba dodržovat stanovenou teplotu, a po vypršení tohoto času aby sama buď upozornila obsluhu, nebo aby pokračovala v nastavení a udržování další nastavené technologické teploty, například při indukčním vaření

- aby byla propojitelná a plně ovladatelná počítačem v případě, že by bylo potřeba vaření hlídat externím programem

Původně byla v plánu i idea, že by byly na paměťové kartě uložené různé receptury pro různá piva. Při spuštění varny by si pivovarník vybral recepturu a pak pokračoval podle pokynů na displeji jednotky (například "Nasyp šrot, naplň vodou a stiskni OK", atd.) Průběh vaření by tak byl plně automatický. Tento nápad bude časem rozvinutý, zatím se počítá spíše s řízením pomocí počítače připojeného do jednotky, nebo s prostou regulací teploty samotnou řídící jednotkou.

V současné době existují dva modely řídící jednotky - jedna jednoduchá, pro praktické nasazení a druhá, složitější, vývojová.

Aby bylo možné začít co nejdřív s testováním, postavil jsem malou jednotku, která měří dva teplotní údaje pomocí připojených čidel, tyto hodnoty pak dále vizualizuje na displeji. Obsahuje také potenciometr pro nastavení požadované teploty. Jako výstup slouží dvě integrované relé, které mohou spínat jak topné články, tak článek a míchadlo - dle potřeby. Spínaný výkon relátek je omezený a konstrukce pro spínání větších výkonů potřebuje úpravy, nicméně je možné relé využít i pro spínání výkonových stykačů, kterými se již výkonné ohřevy ovládat dají. Jednotka také obsahuje bzučák pro signalizaci alarmových stavů. Celou jednotku je možné připojit k počítači a plně tak vaření ovládat externě. O ovládání počítačem budu psát níže.

Minikit

[ obr. 2 - malá řídící jednotka ]

Druhou zatím existující jednotkou je složitější, vývojový kit. Tak už obsahuje výkonnější řídící čip, obsahuje výstup pro tři spínané prvky (dva ohřevy, jeden motor míchadla například), obvod reálného času, bzučák, tlačítka pro ovládání zařízení, přepínač režimu (automatický/manuální/vzdálený pro ovládání připojeným počítačem), plně grafický displej a vstup na SD kartu s recepty vaření, případně pro zápis měřených hodnot do souboru. K zařízení je možné připojit až 64 teplotních čidel. Pro komunikaci s počítačem je možné využít sériovou RS-232 linku.

Maxikit

[ obr. 3 - vývojový kit. Nápis o chlupatých potvorách pochází ze souboru na připojené SD kartě a pomáhá mi určit, zdali funguje komunikace s SD kartou. Mimochodem, Chicco=kočka, Bubla=pes :-) ]

K většímu vývojovému kitu jsem si postavil reléovou desku, kterou řídí na jedné straně 3X 5V signál, na straně druhé je výstupem přímo 230V. Deskou zatím řídím výkony do 3kW, pro výkony vyšší je třeba vyrobit/nasadit profi řešení se stykači, ochranami a dalšími souvisejícími záležitostmi. Nicméně nejde o nic neřešitelného.

Protože jsem na začátku potřeboval jednoduše ověřit možnosti naprogramované PID regulace a nechtěl jsem x-krát do hodiny ohřívat vodu kvůli pokusu, zneužil jsem lampičku jako malý fyzikální model varného kotle:

Lampa

[ obr. 4 - malý, jednoduchý fyzikální model varny pro ověření regulačních schopností řídící jednotky ]

Jak je vidět, na lampičce jsou dva teplotní snímače - jeden dole, druhý nahoře. Žárovka slouží jako náhrada topného členu. Regulátor spíná topení (žárovku), ta ohřívá hrnec (stínítko lampičky) odspodu. Teplo se šíří tělesem stínítka jako by se šířilo ohřívaným dílem a já tak zjišťuju, jestli mi regulátor zabírá, jak potřebuju. Pro nasazení regulace do reálného prostředí musím jen upravit pár parametrů, ale to podstatné funguje.

Na závěr ještě popíšu způsob komunikace řídící jednotky s počítačem - ta se realizuje pomocí sériové linky protokolem Modbus. Jde o jednoduchý, široce rozšířený protokol a umožňuje každému šikovnému domovarníkovi, napsat si pro ovládání varny svůj vlastní program. Řídící jednotka může fungovat i bez počítače, ale já takovou možnost chci - do počítače si tak můžu mimo ovládání také ukládat naměřené teploty a v grafu se tak můžu zpětně podívat, jak vaření probíhalo a jestli nedošlo k nějakému excesu.

Momentálně vše vyvíjím v prostředí I/A Series. Jde o komplexní řídicí systém, který se u nás běžně používá například v rafinérských provozech, v elektrárnách a dalších průmyslových odvětvích. Jde o velmi kvalitní řešení, nicméně pro domácí použití mohu doporučit například Promotic (http://www.promotic.eu/cz/index.htm) - je v českém jazyce, umí Modbus komunikaci, lze si v něm snadno kreslit grafiku a v základní, volně stažitelné verzi, je možné využívat až 30 proměnných, což by mělo pro naše účely stačit.

I/A Series

[ obr. 5 - Základní přehled parametrů řízení pomocí I/A Series ]

Promotic

[ obr. 6 - Začátek vývoje řízení pomocí prostředí Promotic ]

V dalším příspěvku víc popíšu samotnou varnu, vše už by mělo snad i mít nějakou vyšší štábní kulturu a už by vše mělo i připomínat hotovější koncept. Budu rád za Vaše postřehy, nápady, kritiku, ale třeba i nabídku spolupráce. Jsem na mailu jan@starovic.com

autor: karamon | Blok 14:43 [permalink] [reaguj]


Stavba komplexní varny piva, část první: úvod

[úterý, 3. březen 2015]

Po pročtení řady článků, rad, návodů, povídání o úspěších i neúspěších při vaření piva na tomto webu bych se i já pokusil sepsat všechny poznatky a peripetie s domácím pivovarnictvím spojené. Nepůjde ale zatím až tak o samotném vaření piva, jako spíš o vývoji automatizované pivovarnické aparatury.

Jak to celé začalo

Při dalším z mnoha rozhovorů se švagrem o tom, čemu bychom se každý z nás chtěli v životě dál věnovat, jsme došli k závěru, že budoucnost patří pivu. Je ušlechtilé, krásné, dobré, a když už v něm máme zálibu toliko let, tak proč se mu nezačít věnovat hlouběji. Musí být přece úžasné, uvařit si vlastní várku, vtisknout jí svůj nápad, věnovat jí svojí péči a pak se opájet radostí nad povedeným výsledkem.

Po našprtání postupů se vše zdálo být jasné - potřebujeme mít v čem vařit, čím cedit, jak chladit, v čem zakvasit a v čem dokvasit + nechat ležet. K tomu ještě šrotování, nějaká ta filtrace, dezinfekce, péče o kvasnice (chtěl bych udržovat aspoň pár generací) a nakonec také stáčení a zátkování. A aby toho nebylo málo, celý proces je třeba nějak odměřit a pohlídat pár hodnot, aby várka stála za to.

Od začátku uvažuji jen o klasickou výrobu piva ze sladu a chmele, v minulosti jsem ochutnal několik (tři) várky z koncentrátu a popravdě - raději bych se přiblížil k něčemu u nás chuťově tradičnějšímu. Ne, že bych takovou metodu zatracoval, ale raději bych vařil "plnokrevnou" metodou. Jediný kompromis do začátku bych viděl v indukčním vaření namísto dekokčního.

Protože je vaření pivka materiálově solidní výzva, rozhodli jsme se, že si postavíme svoji aparaturu, která nám umožní vařit a pečovat o várku tak, jak si zaslouží. Časem by bylo pěkné se věnovat třeba i výrobě zařízení na zakázku, ale na programu dne je funkční prototyp, na kterém se odhalí všechny nedostatky takového technického řešení.

Vím, že se dá dobře vařit doma na sporáku. Vím, že existují zařízení jako Brau Eule II , i když potíží je hlavně cena. Ale postavení vlastní pivovarny je výzva a nabízí možnost rozšíření možností už existujícího zařízení. Nebylo by pěkné mít k dispozici - nebo snad i na trhu - levnější zařízení, které toho umí víc? Řekněme za polovinu, za třetinu ceny? No, uvidíme.

Protože švagr má aparaturu a jistou zkušenost se svařováním nerezu a já se zabývám elektronikou a souvisejícími záležitostmi, především, měřením, regulací a automatizací, řekli jsme si, že by mělo být v našich silách takové zařízení postavit. Pro vaření piva potřebujeme, aby nádoba:

- uměla ohřát a udržet/regulovat nastavenou teplotu obsahu pomocí vlastního tepelného zdroje, to vše se zadaným maximálním teplotním gradientem.

- mohla účinně míchat obsah

- v sobě měla vyjímatelné scezovací síto

- měla kvalitní výpustní ventil

- uměla obsah i účinně ochladit, nejlépe tak, aby se do nádoby nemusely vkládat nějaké chladicí elementy, případně aby mladina během chlazení neopustila nádobu (eliminace možné nákazy mladiny) - jediná cirkulace by probíhala jen při rmutování a scezování.

- aby bylo zařízení elektricky bezpečné

- aby byl průběh vaření "inteligentní" - bude popsáno dál.

Než se pustíme do výroby většího zařízení kompletně naší výroby, postavíme menší varnu pro ověření, že to všechno bude fungovat. Na prototyp zatím využijeme menší, hotový 32 litrový nerez hrnec, který si upravíme podle svého. Scezovací síto jsme si nechali vyřezat laserem na míru hrnce, stejně tak bude vyřezáno a naohýbáno míchadlo. Motor míchadla bude součástí víka vedle výparníku, půjde o synchronní motor s převodovkou kompaktních rozměrů na 230V s možností reverzu otáček. Ve spodní části nádoby bude výpustní kohout. Součástí varny budou také dva boční kanálky pro zavedení teplotních čidel. Chlazení bude vyřešeno navařením rozvodů chladicí kapaliny po obvodu celé varny. Konstrukce varny bude podrobněji popsána v dalším příspěvku, dalším dílu se podíváme, jak se celý proces vaření bude řídit.

autor: karamon | Blok 14:25 [permalink] [reaguj]


Je to ještě rozumné? III - závěr

[čtvrtek, 5. únor 2015]

Sedmého prosince jsem zde napsal krátkou úvahu nad nesmyslnou cenou Bakaláře v Bille.

Dvacátého sedmého ledna jsem napsal pokračování zde.

A dnes píši závěrečnou kapitolu. Proč závěrečnou?

Minulý druhý díl jsem zakončil tímto sdělením: „Ale nějak se mi nechce na sobě samém tu zkoušku podstoupit. Snad už jen z principu, že ze sebe nechci dělat vola jednomu "nejmenovanému" obchodnímu řetězci. Nebo, že bych se přeci jen obětoval...?

No a správně tušíte, toho vola jsem ze sebe udělal.

Začalo to nenápadně, že jen prosonduji, kolik z těch původních deseti kusů se už prodalo. A ejhle, zůstaly tam poslední dva kousky. Doteď nevím, který závit v mém mozku mi naťukal, abych si jednu ze dvou lahví vzal a zaplatil za ni nedůstojnou cenu 50 Kč. Jsem vlastník Billa karty a nemusím si toto pivo kupovat za aktuální cenu 129,90, ale za členskou cenu 49,90 Kč. A nevím, proč jsem při placení zůstal chvíli u pokladny stát s napřaženou rukou, když jsem v ní měl předtím padesátikorunu. Nějak mi v tu chvíli nedošlo, že mi deset haléřů asi již nikdo nevrátí. Když se na celou záležitost dívám nyní s odstupem několika hodin a ochutnaného Bakaláře, tak jsem určitě musel mít po celou mou přítomnost v daném obchodě zatmění mozku.

Nu což. Stalo se a já si domů přivezl unikát. Bakaláře s užitím "zeleného", tedy čerstvého chmele. V druhém dílu tohoto seriálu jsem vyslovil domněnku, že pivo už je déle na regále a nemusí být v dobré kondici.

Na kartonu nešetřili informacemi. Přečetl jsem si z jakých ječmenů a z jakých sladoven byl slad, odkud (ba i číslo tratě jak u vína bylo zveřejněné) a jaký byl chmel, jaký typ kvasnic použili. Dokonce mi sdělili informace o čísle a velikosti várky, o době hlavního kvašení i ležení, o odpovědném sládkovi. Prostě senzace, takovéto údaje se jen občas dozvídám na některých craft beerech, ale u českého průmyslového ležáku bych je nečekal. Sice by bylo vhodné uvést i EPM, IBU, …, ale budiž.

Tak a mám před sebou vychlazený ležák. Co od něj za tu cenu můžu dostat? Co mám za ty necelé tři měsíce, které si tento kousek odseděl v horním patře poličky pod zářivkami očekávat? Trvanlivost garantují až do konce července, tedy 9 měsíců od stočení. Nikde jsem nezaznamenal záznam o pasteraci (což je povinný údaj pokud byla provedena), ve složení není uveden antioxidant. Co tedy můžu očekávat?

V pěkně napsaném textu se dozvídám, že mám ucítit bohaté chmelové aroma s kořeněnými závany čerstvého chmele, že se po napití projeví výrazná bohatá hořkost.

Jsem napnutý, zda je tam vše jak píší, nebo zda se mé obavy vyjádřené minule o pivu se stařinkou, o pivu s oxidací, projeví.

Otevřu, naliji si do sváteční sklenice (přeci jen jde o unikát, jak píší), přivoním, napiju se a … a vylévám do dřezu.

Jsem vůl, jsem vůl, jsem vůl. Dostal jsem to, co jsem očekával. Silně zoxidované pivo s mírným letinkovým závanem. Přeložím do jiné češtiny. Žádná chmelová vůně, ani chuť se nekonala. To co dominovalo tomuto pivu, byl sladký zeleninový vývar spolu s jemnou vůní, která vyvolává pocit návštěvy pavilónu opic a ne přivonění si k pivu. Vůně i chuť se v tomto případě shodovala.

Nevím, jaké toto pivo bylo v době po stočení, tedy v době své nejlepší kondice. Věřím, že mohlo být výborné. Ale to co z něj udělal několikaměsíční pobyt v teple a za dlouhodobého působení světla, bylo velmi smutné.

Plyne z toho ponaučení? Snad ano, ale jak se znám, nevím, zda se nenechám pro pocit ulovení mamuta (rozuměj nového kousku piva) poučit.

Tak se jen pokusím o krátké zvolání směrem k pivovarským: „Mějte prosím na paměti, co vaše pivo vydrží a nepřistupujte na nesmyslné požadavky obchodníků o ceně a o době trvanlivosti.

Děkuju, tož tak …


Je to ještě rozumné? II

[úterý, 27. leden 2015]

Sedmého prosince jsem zde napsal krátkou úvahu nad nesmyslnou cenou Bakaláře v Bille.

http://pivni.info/blok/13501-je-toto-jeste-rozumne.html

Byla vydána edice za studena chmeleného Bakaláře s užitím "zeleného", tedy čerstvého chmele. Podle mne za šílenou a neskutečnou cenu 99,90 Kč. Z deseti kusů na naší prodejně prodali za tu cenu během měsíce 2 kusy. Očekával jsem, že využijí silvestra, kdy jsou lidé ochotní zaplatit více peněz za něco zvláštního a zlevní, alespoň na 50 Kč.

Stal se opak a při mé návštěvě dne 5. 1. 2015 byla cena obyčejné půllitrové lahve nerovných 129,90 korun českých. Tak to už je fakt velká odvaha. Kdo si takové pivo koupí? Jak se ho prodejna "zbaví"?

A ejhle, dnes jsem byl v Bille. Z původních deseti lahví jich tam měli ještě 6. A aby se neřeklo, cena 129,90 tam stále visí. Ale políbeni králem Šalamounem k této ceně přidali druhou pro členy Billa clubu (což je asi většina pravidelně zde nakupujících). Akční cena POUHÝCH 49,90! Hurá, konečně je snad problém vyřešen a těch 6 piv si snad už najde své kupce. Sice už bude pivo trochu staršího data od stočení, tedy očekávám v lepším případě trochu oxidační, v horším případě letinkovou, případně i jinou šmakuládu ze spektra vad. Ale třeba se mýlím a pivo je stále ve výborné kondici.

Ale nějak se mi nechce na sobě samém tu zkoušku podstoupit. Snad už jen z principu, že ze sebe nechci dělat vola jednomu "nejmenovanému" obchodnímu řetězci.

Nebo, že bych se přeci jen obětoval...?

Tož tak ...

Je to ještě rozumné? II

Umírá Victor Cibich

[sobota, 17. leden 2015]

Tahle smutná jistota mě dostihla při nákupu v hypermarketu, kde jsem narazil na lahvové pivo značky Březňák s krušovickou etiketou. Mimochodem velmi pěknou.

Proč o tom vlastně psát? Značka Březňák přece cílí na konzervativnější lidi, kteří si potrpí na nějaké tradice. Heineken se taky chová předvídatelně, tudíž tradičně a konzervativně: Koupí pivovar, vyprázdní jeho obsah, zavře pivovar. Místo piva začnou produkovat značku. Značka zůstane, chuť původního piva nahradí nemístné a nesmyslné bláboly. Potud všechno v pořádku. Jenže znáte to – jak se do něčeho začnou míchat city, jde zdravý rozum stranou a chladné uvažování přestává fungovat.

To se stalo i mně. Victor Cibich (tehdy se mu ještě říkalo pan Zippich) byl totiž jedním z lidí, kteří mě přivedli k dobrému pivu. Se svým trpělivým úsměvem mě nenápadně a nenásilně učil, jak si pochutnat na kvalitním ležáku. Zprávu o jeho smrtelném onemocnění proto nesu s velkou lítostí.

Pana Cibicha ještě lze navštívit v nemocnici a popovídat si s ním o starých časech. To když zajdete někam na točený velkobřezenský ležák. Nemusí tedy zemřít v ústraní. Jen se obávám, že ho v dohledné době napojí na přístroje. A stane se z něj ležák v klinické smrti.

Ne, Heineken velkobřezenský pivovar ještě nezavírá. „Jen“ přesouvá výrobu lahvového jinam. A ujišťuje, že zavírat nemá v plánu. Nevzpomínám si, že by nějaký velkopivovar někdy tvrdil opak. „Tak jsme to koupili a celí se třeseme na to, až vám to tu zavřeme“. Ale nakonec to vždycky tak nějak stejně vyplyne jako nutnost.

Heineken velkobřezenský pivovar nezavře, protože do něj přece hodně investoval. Ano, nemám důvod pochybovat, že to TEĎ myslí vážně. Vzpomínám si na jeden pražský velký pivovar, býval někde v Braníku. Jeden rok se jeho majitel chlubil, kolik do něj nainvestoval a že je nejmodernější v ČR. A za rok už byl zcela neperspektivní.

Už jsem zmiňoval, že je nová etiketa Březňáku velmi pěkná. Ale co na krušovickém pivu dělá ten nápis „Velké Březno“? Kdyby tam místo toho bylo napsáno třeba „Lőkösháza“, vyšlo by to nastejno. Podobné kousky jsou u této společnosti v oblibě. A tak se zřejmě pro pobavení publika skví na přední etiketě Zlatého Bažanta hrdý nápis „Originálne slovenské pivo“, zatímco na té zadní „Zěmě původu Česká republika“.

Stejně tak nechápu, proč je na krušovickém pivu vyobrazen velkobřezenský maskot. Jeho podobizna je tam přibližně stejně tak na místě jako třeba na jistém uruguayském pivu.

Pane Cibichu, bylo mi s Vámi dobře. A díky hlavně za ta devadesátá léta.


Zdravé jádro kolektivu

[středa, 31. prosinec 2014]

Dáte mi za pravdu, že každý kolektiv má v sobě tzv. „zdravé jádro“, ať už se tím výrazem myslí cokoli. I PRK, jak se ukázalo, má své „zdravé jádro“. Zde tím myšleno vytrvalost v účasti. Stalo se již tradicí, že poslední sezení PRK není soutěžním, ale spíš přátelským posezením, i takovou malou generálkou na Silvestra, s předem určeným typem piv. V roce loňském byla tématem belgická trapistická piva a to s odborným komentářem páně Felčarovým. Pro závěr letošního roku jsme tak vysoko nehleděli. Na posledním, soutěžním sezení bylo jednohlasně dohodnuto, že okoštujeme vánoční speciály, jaké kdo sežene. Nadšení veliké, účast většiny členů PRK přislíbena. Ovšem „šedá jest teorie, zelený strom života“. Přislíbená účast se postupem času zmenšovala, zmenšovala a nestala se sice „nejmenší na celém světě“, ale nakonec (netradičně) v úterý 30. 12. dorazilo do Zlejch opravdu jen to „zdravé jádro“. Henri, Rosťa, moje maličkost a hostující člen (dle jeho vlastních slov člen technického personálu), nalévač Míra. Tu pobyt na horách, tu práce (?), tu rodinné povinnosti (či spíš nepřízeň manželek) nedovolily účast ostatního členstva. Vánoční speciály nakonec byly jen dva: Velkorybnickohastrmanský Vánoční bock 16° a Vánoční speciál 24° Starokladno, což nám dovolilo zhusta je prokládat pivy, čepovanými v Hanzově hospůdce. A pivo se pije a řeči se vedou. Za večer jsme stačili probrat (kromě politické situace, jak se na správné hospodské řeči sluší) české dějiny, cestování do končin blízkých i vzdálených, dávné zážitky vojenské, kulinářská a samozřejmě pivní témata. A asi i něco dalšího, ale to už si nevzpomínám. Henri si liboval, jak jsme se krásně „pohádali“ (a samozřejmě zase usmířili). Čas utíkal, jak splašená kráva a rozloučili jsme se až k půlnoci. Samozřejmě s přáním všeho dobrého (nejen pivka) v následujícím roce a tichou vzpomínkou na ty, jímž „osud“ v účasti zabránil.

P.S. Nevalná kvalita fotky není zapřičiněna vypitým alkoholem, ale téměř již vybitým mobilem.

Zdravé jádro kolektivu

autor: Jana | Blok 17:46 [permalink] [comments: 3]


Stručné pojednání o vzniku a vývoji minipivovarů v ČR z pohledu sládka Pivovaru Radouš

[úterý, 16. prosinec 2014]

Po roce 1989 vznikla občanům v ČR možnost podnikat. V pivovarnickém oboru začalo postupně docházet k mnohým změnám ve vlastnictví pivovarů a v průběhu let vstoupily velké cizí pivovarnické společností na náš trh. Začaly postupné změny na české pivní mapě. Některé pivovary byly technicky zhodnocovány, jiné zavírány. Vedle pozitivní významné modernizace provozů tak docházelo i k plíživé degradaci českého pivovarnictví.

V novém tisíciletí již vařilo pivo na našem území několik minipivovarů, tedy pivovarů s výstavem piva do 10 000 hl ročně. V této době zakládali nové minipivovary lidé, kteří měli jasný záměr, dostatek finančních prostředků, nebo se nebáli rizika úvěru. Pořídit pivovar kolem roku 2000 nebyla levná záležitost, protože výrobou technologického zařízení se v té době zabývalo minimum firem, které pak měly vyšší marže, než je tomu dnes.

Můžeme tedy říct, že hlavním impulzem pro stavbu minipivovarů kolem roku 2000 byla zejména chuť podnikat v oblasti, která je určitým způsobem unikátní, ale svou jedinečností i riziková. Proto se v té době nenašlo tolik odvážlivců. Navíc piva z průmyslových pivovarů byla vcelku dobrá, protože ještě nevítězila tolik ekonomika nad kvalitou a český pivní trh věděl jen málo o pestrosti v pivní kultuře, jak ji známe nyní.

Nová vlna vzniku minipivovarů začala právě v době, kdy velké pivovary v zajetí velkých hráčů zahraničních společností začaly postupně znehodnocovat uznávané tradiční postupy výroby českého piva zejména v oblasti piv výčepních a ležáků. Ekonomika zvítězila nad kvalitou. S tím se nesrovnalo mnoho opravdových pivovarnických odborníků a začala ona velká vlna rozvoje minipivovarů a odchody kvalitních sládků do zahraničí.

Něco o vzniku našeho Pivovaru Radouš

Asi v roce 2000 jsem začal provozovat místní šťáhlavskou moštárnu. Později jsem zkusil pasteraci a distribuci moštů do obchodů zaměřených na zdravou výživu a do podobně zaměřených jídelen. Sortiment jsem rozšířil o mošty s hruškou, rybízem, aronií, mrkví, celerem, bezinkou, apod. Začal jsem vyrábět i jablečný ocet a slabě alkoholický nápoj ze zkvašeného jablečného moštu zvaný cider.

A pak přišla ta správná chvíle, kdy piva z velkých pivovarů již zaznamenávala velký kvalitativní sestup. Já jsem se chtěl zase napít dobrého českého ležáku a tak jsem si v roce 2008 nechal vyrobit několik dílů pro malý 100 litrový pivovar. Ten jsem postupně zvětšil do dnešní podoby a v roce 2011 zlegalizoval. Od té doby vaříme a vaříme... a vařit budeme i v novém pivovárku v Druztové a ve Starém Plzenci.

Při výrobě většiny našich piv používáme české suroviny a osvědčené technologické postupy, tak jak to bývalo normální. Výrobu neurychlujeme chemicky ani časově. Používáme slad sladovaný na klasických humnech, žatecký chmel, plzeňskou vodu, dekokční způsob vaření mladiny, studené vedení hlavního kvašení v otevřených kádích na spilce a pomalé dozrávání v ležáckém sklepě při teplotě blízké nule. Výjimkou při výběru surovin i výrobních postupů jsou piva, která jsou něčím výjimečná. Jsou to různé druhy většinou speciálních nebo krajových piv, a nebo piva vyráběná v našem vlastním stylu, který nazýváme Radoush Hoppy Ale Style.

Chceme výrobu stále dělat tak, jak to zaznamenal Bohumil Hrabal v knize Taneční hodiny pro starší a pokročilé, že.. "Pokrok je dobrej na to, aby lidi byli lidi, ale na chleba a máslo a pivo je pokrok učiněnej mor, to se na tohle má jít s technikou sakra pomalu".

A jaký je současný stav a pozice minipivovarů v ČR?

Dnes vznikají minipivovary velmi velmi intenzívně. Intenzívněji, než v letech minulých a mnoho dalších minipivovarů je ve výstavbě. Ovšem mám pocit, že se již začíná vytrácet ona výjimečnost. Postavit si pivovar je dnes finančně dostupnější, ale udržet si prodeje těžší. Návratnost investic se tak stává určitou neznámou pokud nemáme pivovar v turisticky atraktivní oblasti. Vždy však musíme nabízet kvalitní výrobek, který osloví a potěší smysly i duši.

Na závěr je třeba uvést důležitou skutečnost, že vznik minipivovarů podle mého soudu podstatně vylepšil stav současného českého pivovarnictví a zabrzdil totální devastaci českého piva. Velké pivovarnické společnosti jsou nuceny upravit výrobní postupy, něčím zaujmout a lhát zákazníkovi méně.

V Druztové 14.12.2014 sládek Vili Ilgner

Zdroj: Facebook

autor: Chody | Blok 12:18 [permalink] [reaguj]


Pohádkové pivo 2015 (2)

[úterý, 16. prosinec 2014]

Na Horském hotelu Belveder v Železné Rudě proběhl již 7. ročník prestižní soutěže malých pivovarů s názvem Pohádkové pivo 2015.

Rekordní účast malých pivovarů svědčí o oblíbenosti a zájmu v tomto klání úspět, které se koná pod heslem: Není nutné zúčastnit se, ale vyhrát. O stupně vítězů se letos pokusilo 37 pivovarů a do soutěže přihlásily 137 svých piv. Soutěžilo se v šesti kategoriích a vzorky hodnotilo šest porot ve složení 4 odborníci a 3 laici.

Výsledky soutěže:

Kategorie pivo pšeničná: 10 soutěžících

1) Stará škola Chudenice

2) Podklášterní pivovar Třebíč

3) Purkmistr Plzeň

Kategorie piva svrchně kvašená: 33 soutěžících

1) Podklášterní pivovar Třebíč

2) Podřipský pivovar Ctiněves

3) Slavkovský pivovar (u Brna)

Kategorie piva speciální: 25 soutěžících

1) Pivovar Hostomice

2) Pivovar Kvilda

3) Starokladno

Kategorie tmavé ležáky: 12 soutěžících

1) Belveder Železná Ruda

2) Purkmistr Plzeň

3) Pivovar Starokladno

Kategorie polotmavé ležáky: 15 soutěžících

1) Belveder Železná Ruda

2) Podklášterní pivovar Třebíč

3) Pivovar Radnice

Kategorie světlé ležáky: 42 vzorků

1) Slavkovský pivovar (u Brna)

2) Belveder Železná Ruda

3) Bizon Čižice

Hodnotné ceny a diplomy tradičně předával svatý Mikuláš a nesvatý čert.

Na celé fantastické akci se podílel i známý a velmi populární herec Pavel Nový, jehož tatínek byl v původním železnorudském pivovaru sládkem a tehdy malý Pavel chodil do místní základní školy.

Všichni hosté mohli po skončení oficialit zdarma ochutnat soutěžní vzorky a většina jich toho řádně využila.

Závěrečné provolání sv. Mikuláše: Zvu všechny zase za rok na Pohádkové pivo 2016, nechť se stane pozváním i pro ty, co se letos nemohli zúčastnit.

autor: Chody | Blok 11:53 [permalink] [reaguj]


Je toto ještě rozumné?

[neděle, 7. prosinec 2014]

Tak jako mnozí zdejší čtenáři jsem ochoten si za zajímavé pivo připlatit a následně jej degustovat, vychutnávat a těšit se z něho. Tedy, pokud to, co je v lahvi, je dobré. Někdy se na některý kousek těším a jsem pak zklamán. Často jsem ale potěšen. Proto pořád zkouším a hledám.

Před vánoci nás většina pivovarů atakuje limitovanými edicemi. Někdy jde jen o dárkové balení, často ovšem o pivo, které z daného pivovaru mohu okoštovat jen jednou v roce.

Podnětem k sepsání této úvahy na téma „Je toto ještě rozumné?“ se stal nový akční leták Billy s názvem „Delikatesy“. Najdeme v něm mimo jiné 1l lahev Porteru za 159,90 – zdá se mi to zbytečně drahé, ale budiž ona lahev s patentním uzávěrem něco stojí a jako dárek to může vypadat hezky. V letáku je pro srovnání i standardní třetinka od Budvaru s jeho speciálem Bud Premier Select za 14,90 Kč.

Než se dostanu k pivu, které mne zaujalo a především k jeho ceně, řekněme si, že už se stalo docela běžné, aby mnohé pivovary uvařily limitovanou várku z čerstvého chmele. Nejrozšířenější a známější jsou Krušovice, letos dokonce i Gambrinus a celá řada menších pivovarů.

Ani Bakalář neuvařil letos takovéto pivo poprvé. Ale to, co vidím v akčním letáku, mi doslova vyrazilo dech. Obyčejná půllitrová lahev (pravda v 1-packovém kartonu) za CENU 99,90 Kč!

Tomu už se dá snad říkat drzost, nebo se někdo v Rakovníku zbláznil? Myslím si, že (neberu-li vyložené ultraspeciály a importovaná piva) tento Bakalář aspiruje nejen na pozici nejdražší pivo letošních vánoc, ale také na pozici za nejbláznivější nápad. Věřím, že oněch minimálně 10 ks lahví na každou prodejnu si najde své kupce. Ale já to rozhodně nebudu. Vážím si své práce a peněz za ni vydělaných.

PS: Nemám nic proti Bakaláři, ale styděl bych se prodávat pivo za tuto přemrštěnou cenu.

Je toto ještě rozumné?

Pohádkové pivo 2015

[pátek, 5. prosinec 2014]

Výsledky degustační soutěže Pohádkové pivo 2015 konané na Horském pivovaru Belveder v Železné Rudě naleznete ve formátu .pdf zde...

autor: Chody | Blok 07:32 [permalink] [comments: 8]


Videokřest IBA

[čtvrtek, 4. prosinec 2014]

Křty piv jsem zažila různé, ale videokřest ještě ne, tedy až do 4. prosince. Na začátku tohoto záhadného výrazu byla pozvánka: „ZEMSKÝ ŘEMESLNÝ PIVOVAR vás zve na křtiny svého nového piva Zemský India Brown Ale. Křest z Colorada provede přes video konferenci autor Zemského IBA, sládek Joshua West.“

Zemský řemeslný pivovar není na českém pivním trhu žádným nováčkem. Jeho ležáky – letní, zimní jsou mezi pivní veřejností již nějakou dobu známy. Teď vstupuje na český trh s novinkou - silným pivem, hnědé barvy, s charakteristickou sladovou a chmelovou vůní i chutí, pro chladné zimní večery. Pivo je velmi populární v Americe a snad právě proto Zemský řemeslný pivovar pozval do Čech sládka z Colorada, pana Joshuu Westa. Pivovar je zatím ještě pivovarem „létajícím“, ale už má i své domovské sídlo - Dominikánský dvůr v Praze Braníku. Rekonstrukce zchátralého objektu však ještě nějaký ten pátek potrvá a tak zatím vaří svá piva v Chotěboři (ležáky) a nově tento speciál (a plánované další) v Lounech – pivovaru ZLoun.

První várka IBA byla uvařena 27. - 28. 10. za použití 4 druhů sladů a pěti druhů amerických chmelů. Pivo má obsah alkoholu 6,2% a obsah pův. mladiny je 16,3%. Je to styl piva, které má kořeny ve Skotsku a Anglii. Podle autora receptu je to „komplexní pivo, chmelené jako typ IPA, ale s výraznými tóny karamelu, sladu a čokolády, které končí robustní, příjemnou hořkostí.“ A já dodám, že s nádhernou citrusovou vůní a ač by se podle popisu mohlo zdát, že převládá sladová chuť, opak je pravdou – finálně krásně hořké pivo.

A jak to bylo s tím křtem? Po představení piva a pivovaru samotného bylo navázáno video spojení s Coloradem a pan Joshua West pozdravil přítomné v Praze. Na otázku, jaké pivo je, sborově všichni odpověděli „excellent“! Poté následoval virtuální i skutečný přípitek novým pivem. V nejbližší budoucnosti pivovar chystá Vánoční amber ale, později pak irský stout a na léto pšenici. A nejen pivo mohli pozvaní ochutnat, ale též o potravu duchovní bylo postaráno. Mladá výtvarnice Klára Sedlo, která je mimochodem i tvůrkyní etiket Zemského řemeslného pivovaru, se prezentovala svými obrázky z prostředí Dominikánského dvora.

Fotogalerii naleznete zde...

Videokřest IBA

autor: Jana | Blok 22:41 [permalink] [reaguj]


Toužíte také po vlastním minipivovaru ? Postavte si ho sami !!

[středa, 26. listopad 2014]

Stavebnicové minipivovary BREWORX MODULO

::alt

Snadná cesta k vlastnímu komerčnímu minipivovaru

Revoluční řešení komerčního minipivovaru představilo nedávno výrobní konsorcium České minipivovary . Do své nabídky restauračních minipivovarů zařadila stavebnicový systém linky výroby piva, prodávaný pod názvem BREWORX MODULO.

stavebnicový minipivovar

Minipivovary BREWORX MODULO se odlišují od tradičně řešených minipivovarů především tím, že jsou řešeny jako stavebnice. Zákazník zakoupí minipivovar jako sestavu vybraných hotových modulů, které si ve svém prostoru již sám sestaví do funkčního celku. Díky nápaditému řešení není k sestavení pivovaru potřeba žádných specialistů, bez nichž je nemyslitelná výstavba tradičně řešeného minipivovaru. Zákazník tedy ušetří za náklady na projektanty, svářeče, montéry, chladírenské techniky, elektrikáře i stavební dělníky.

Kvasné jednootky MODULO

Všechny moduly jsou propojené pomocí pružných speciálních potravinářských hadic s rychlospojkami. Navíc jsou umístěny na kolečkách, takže změna umístění jednotlivých nádob, varny a dalších částí pivovaru je záležitost několika minut.

Na začátku stačí pro spuštěná výroby piva pořídit si minipivovar BREWORX MODULO v základní sestavě, která zahrnuje tyto moduly :

- Mačkadlo sladu

- Varna BREWORX MODULO

- Jedna nebo několik kvasných jednotek MODULO FUIC

- Vzduchový kompresor se vzduchovými filtry

- Mobilní čerpadlo

Postupně je pak možné snadno minipivovar rozšiřovat o další moduly, kterými mohou být další kvasné jednotky, jednotka chlazení mladiny, CIP stanice, regenerátor kvasnic, výčepní tanky, myčka a plnička kegů, plnička lahví a další zařízení.

minipivovar Modulo

Je možné zvolit systém pro výrobu piva z tradičních surovin, anebo jednodušší pro výrobu piva z koncentrátů. Produkční kapacita minipivovarů BREWORX MODULO začíná na 56 hl piva ze rok a končí na 9000 hl piva za rok, takže pokrývá praktickou potřebu od nejmenších hospůdek až po dosti velké restaurační sítě.

Velmi zajímavou možností je volitelné rozšíření minipivovaru BREWORX MODULO o zařízení k výrobě nápoje cider , anebo přímo pořízení cidérky CIDERLINE MODULO bez minipivovaru. Vzhledem k tomu, že poptávka po cideru v českých podnicích značně stoupá a výrobců výrobních zařízení pro produkci tohoto nízkoalkoholického ovocného nápoje u nás není mnoho, se jedná o přidanou hodnotu, kterou nelze opomenout.

Výrobce se netají ceníky svých zařízení, takže zájemci o výrobu vlastního piva anebo nápoje cider se mohou ihned seznámit s cenou potřebných zařízení systému MODULO. Zde jsou potřebné odkazy :

Ceníky minipivovarů BREWORX MODULO

Ceníky cidérek CIDERLINE MODULO

Obecný popis minipivovarů BREWORX MODULO

Obecný popis cidérek CIDERLINE MODULO

Toužíte také po vlastním minipivovaru ? Postavte si ho sami !!

Vánoce v Úněticích

[neděle, 16. listopad 2014]

se zatím ještě slavit nezačaly, ale vánoční speciál již je na čepu. V sobotu 15.11. byl slavnostně naražen Únětický vánoční speciál – speciální pivo polotmavé 13°. A protože v Únětickém pivovaru není nikdy nic „jen tak“, k této příležitosti byla uspořádána náležitá oslava. O to hezčí, že těsně před tímto datem se Únětický pivovar vyloupl z lešení a zaskvěl se v plné kráse. V pivovarské stodole, krátce po hodině H (stanovené na 13 hod.), po malém zdržení, které vyplnil starosta obce, pan ing. Vladimír Vytiska hrou na ukulele a společně s přítomnými i zpěvem pivovarských písní, zazněla slavnostní tuš kapely CONSONARE (česko-německých evangelických pozounových sborů). Ještě před samotným naražením pak už jen krátká řeč a poděkování ředitele pivovaru, pana ing. Štěpána Tkadlece, oslavná báseň, složená na počest panem starostou a představení nového piva vrchním sládkem, panem ing. Vladimírem Černohorským. A pak už se chápe palice kmotr letošního vánočního speciálu - fotograf, pedagog, autor řady knih o fotografii – občan Únětic, pan Jan Pohribný a naráží dřevěný soudek. Slavnostní přípitek, potlesk a můžeme ochutnávat. Tentokrát za zvuků kapely VALKÝRA. I na děti bylo pamatováno – pohádkou o vánočním putování. Ti, co zůstali až do večera se mohli folkrockově veselit se skupinou FLÁM.

A jakýže vánoční speciál je? Ve „Vyhlášce“ pivovaru se mj. uvádí: „na jeho výrobu byly použity 4 druhy sladů: světlý plzeňský, mnichovský, karamelový a barvící. Jejich vhodným poměrem spolu s dávkou kvalitního českého chmele bylo dosaženo sladkohořké chuti opakovaně zvoucí k dalšímu napití“. Mohu jen dodat – vskutku výborné pivo! Ochutnejte

Fotogalerii naleznete zde...

Vánoce v Úněticích

autor: Jana | Blok 20:10 [permalink] [comments: 3]


Fyzikální hračka pro pivaře

[středa, 12. listopad 2014]

Je to eisbock? Je to lihovina? Je to k pití?

Dnes byl představen nový produkt B:Cryo a tentokrát se jedná o opravdu neobvyklou záležitost. Budvar nás dlouho napínal, sliboval „bombu“. Navíc něco, co ještě nikdy nikde neudělali. Je to dnes ještě možné?

Skutečně přišli s něčím, co v takovéhle podobě asi jinde nepotkáte. Je to nápoj vzniklý vymražováním, má to nějakých 21 % alkoholu při výsledné stupňovitosti cca 40 % EPM (což samo o sobě není nic světově převratného). Tohle v sobě má ale navíc prvek hravosti.

Když si budete chtít dát B:Cryo, budete muset do hospody, kde je nabízejí. A připravit si tři čtyři stovky. Za ty dostanete předem vymraženou plastovou lahev o objemu 1,5 litru s korunkovým uzávěrem. Tuto lahev vám obsluha na stole nasadí do speciálního výčepního zařízení. Narazí se přes uzávěr, utáhne a pak už si sami můžete čepovat pomocí tlaku vytvořeného v lahvi při vymražení.

V lahvi je pivo běžného složení (voda, ječný slad, hlávkový chmel) s obsahem alkoholu 7,8 %. Zamrazením se nápoj koncentruje do výše uvedených parametrů, v kanálcích v ledu tak pod tlakem čeká 3 až 3,5 deci „duše Budvaru“. Čepujete si ji do sklenic na nožičce o objemu 2 deci, pochopitelně si sklenky neplníte až po okraj. Hustou pěnou a pivem naplníte ani ne polovinu. Nápojem je pak záhodno zalít najednou celý jazyk, aby se projevilo celé spektrum chutí.

Ten nápoj je vlastně eisbock. A to sakra silný, 21 % alkoholu už má lecjaká lihovina. Po kryokoncentraci se neodstraní led, nýbrž se zbylá kapalina – zcela čerstvý eisbock – rovnou převede do skleniček. To vše je spojeno s nějakou zábavou pro konzumenty.

Je to překvapivě docela chutná záležitost. A to píši jako člověk, který nevyhledává koncentrované nápoje. V tomhle nápoji je opravdu všechno z piva (snad až na zahánění žízně). Ani mi to nepřipadalo jako tlamolep. Ba dokonce to je snad historicky první opravdu hořký Budvar (60 jednotek). Mohlo by to být poněkud zrádné pití, ale vzhledem k ceně a objemu a tomu, že to nejspíš nebudete pít sami, by to mělo být únosné.

Tuhle fyzikální hračku pro pivní labužníky vyvíjeli v Budvaru dva roky, aniž by se něco provalilo. Snad se ujme a přežije delší dobu, než byla vyvíjena. Já oceňuji odvahu přijít s něčím zcela novým, co si cílovou skupinu bude nejspíš teprv hledat. Nová sládkovská generace v Budvaru si tím už každopádně vysloužila významný zápis do kroniky pivovaru.


«« « Strana 4 z 26 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26

Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň