Také se vám někdy přihodilo, že jste přijeli do nově otevřeného minipivovaru, abyste ochutnali jejich nové pivo, oni vám „něco“ natočili a až po nějaké době jste zjistili, že jste tam vlastně pili úplně něco jiného? Mně ano a několikrát…

Takhle jsem byl před lety velmi zklamán z Oslavan. Měsíc po otevření tamního pivovárku jsem si tam vyrazil na výlet, abych ochutnal jejich nové pivo. To bylo bez chybičky, obsluha i prostředí také, odjížděl jsem tedy spokojen. Až pár týdnů poté jsem zjistil, že vlastní pivo tehdy ještě nevařili a že jsem pil pivo z Kácova, který jim v počátcích vypomáhal.

Proti pivu z Kácova samozřejmě nic nemám – bylo, je a doufám že i bude stále pivem výborným. Vadí mi však přístup obsluhy, která mě tehdy neupozornila na to, že vlastní pivo ještě nemají a že mi mohou nabídnout jenom pivo, které je sice uvařeno někde jinde, ale podle jejich vlastní receptury. To už bych nepovažoval za klamání mé osoby a mohl bych si rozmyslet, zda si takové pivo dám nebo ne.

Případ Oslavan samozřejmě není jediný, jinak bych s tímto příspěvkem ani nezačínal.

Dalším minipivovarem, kde zpočátku vlastní pivo netočili, je např. Loket. Zde však na mě žádné překvapení nečekalo. Přijel jsem totiž připraven či spíše informován, a to přímo panem Novákem z Velichova, který pro ně zpočátku pivo vařil. Zde už se jenom mohu ptát: kolik asi takto informovaných hostů do Lokte přijelo?

Do třetice všeho „dobrého“ – Davle, hotel v pivovaře. Nejeden z mých známých naletěl. „Pili jsme Davelský ležák,“ chlubili se. Jaké však bylo jejich překvapení, když jsem jim oznámil, že nepili místní pivo, ale pivo z Chýně. Ale na druhou stranu, když se v Davli zeptáte na původ „jejich“ piva, sami vám prozradí, odkud pochází. I přesto si myslím, že zákazník má právo na informaci o nabízeném produktu. Pokud má nějakou zjevnou vadu – což odlišné místo původu je – měl by být na to upozorněn.

Případ čtvrtý – nejmenovaný pražský minipivovárek. Otevřel dříve, než bylo navařeno. První pivo tak logicky bylo odjinud. A dnes? Když nestíhají, nechají si vypomoci také někde jinde. A dozví se to zákazník? Nedozví, jak jinak.

Mají to snad minipivovary zapotřebí? Jsou jim zákazníci vážně zcela lhostejní? Předpokládají snad, že k nim chodí pouze lidé, kterým nezáleží na původu piva, ale jenom na značce?

A co třeba oficiálně uznávané degustační soutěže? Lze je potom vůbec brát vážně? Pokud si pivo nechám někde uvařit, protože nestíhám nebo protože se mi poslední dobou nedaří, někam ho poté přihlásím jako své a nakonec se s tímto „cizím“ pivem umístím lépe než pivovar, který mi jej uvařil a který se mnou soupeřil v téže pivní kategorii a zcela propadl? Jak se potom k tomu postavit? Přiznat se nebo dělat mrtvého brouka?

Toto se skutečně stalo. A není tomu tak dávno. Do nejmenované soutěže byl přihlášen vzorek piva, který nepocházel z minipivovaru (a teď skutečně nemám na mysli žádné z nealko piv vařených v Protivíně pro jiné pivovary, které pak namísto něj sklízejí ovoce slávy), který jej přihlásil, ale úplně odjinud. Do téže kategorie byl však přihlášen i vzorek z pivovaru, který toto pivo na zakázku vyrobil. Tentýž výrobce, tatáž receptura, různé šarže. Výsledkem je druhé místo pro minipivovar, který výrobu piva zadal, a totální propadák pro pivovar, který toto pivo uvařil.

Že se vám to nelíbí? Mně také ne. Ale řešení je, bohužel, v nedohlednu. I majitelé a sládci minipivovarů jsou jenom lidi a pokud budou chtít někoho klamat, těžko jim v tom zabráníme…

Na degustační setkání čtenářů (nejen) Světu piva v šalandě Pivovarského domu chodím vždycky rád. Ochutnat na jednom místě piva, která jsem dosud nikde jinde nepil nebo třeba pil, ale už před mnoha a mnoha lety, není nikdy na škodu. S pravou pivní turistikou, jejíž jsem zastáncem, to sice mnoho společného nemá, ale občas musí jít mé zásady prostě mírně stranou…

Je 17:30, první vzorek piva roztočen, šalanda zaplněna do posledního místa a pořadatelsko-moderátorský tandem Kočka-Šuráň (horní obrázek, vlevo Šuráň, vpravo Kočka) také na místě. Degustace tedy může začít.

Na čepu je pro tentokrát připraveno 6 vzorků piva. Dneska to však nebude o různých značkách, jak jsme z těchto „dýchánků“ zvyklí, ale pouze o jedné jediné – varnsdorfském Kocourovi (viz).

Čtenáři Pivního.infa – o těch ze Světu piva ani nemluvě – zajisté vědí, že pod tímto pivem je podepsán hlavně Honza Kočka, jeden ze spolumajitelů varnsdorfského pivovaru. Je-li však „duchovní otec“ nějakého piva současně pořadatelem akce, na níž se má jeho pivo degustovat a možná i hodnotit, jistá neobjektivnost se tedy sama nabízí. Kdo však na tyto srazy chodí pravidelně, ví, že je to o něčem jiném. Piva se zde totiž nechválí ani nekritizují, ale pouze se přítomným blíže představí. Možná je to škoda, protože kritika od odborníků je vždycky o něčem jiném, než když pivo hodnotí laik, ale na druhou stranu se jim nedivím. Ani já bych nechtěl vyloženě urazit svého známého sládka…

I tak si ale myslím, že nějaké to závěrečné zhodnocení by být mohlo. Vytisknout pár desítek formulářů z 6 kolonkami, kde by se přítomní mohli vyjádřit – ať už formou známky od 1 do 5 nebo jen pouhou poznámkou k danému vzorku – a které by se následně vyhodnotily, by snad nemusel být zas až takový problém. Samozřejmostí by byla anonymita, aby se někdo na někoho nemohl zlobit. Nebo na to máte, milí čtenáři, jiný názor?

A kteráže z „kocouřích“ piv se vlastně degustovala? Tady to máte i s mým ryze subjektivním pohledem (případné nepřesnosti doufám Honza opraví či doplní, čerpat jenom z toho, co bylo na degustaci řečeno či co bude za pár týdnů na „kocouřím“ webu, vážně nelze):

1) 12% ležák ~ 5,1 % obj. alkoholu, 25 jednotek hořkosti … ve srovnání s tím, co jsem pil v červenci z PETky, bylo pivo výrazně vodové, chyběla mu jakási plnost, ale na letní osvěžení jinak super, zvládnul bych jich jistě víc, o což možná ve výsledku taky jde

2) 12% pale ale ~ 4,7 % obj. alkoholu, 25 jednotek hořkosti, chmeleno odrůdou chmele Centennial, jemuž pivo vděčí za svou citrónovou příchuť … bez výhrad

3) 12% Scotch ale … pivo výborné, ale jak jsme se u stolu shodli téměř všichni, zápach použitých ponožek, který z něj byl cítit, celkový dojem výrazně pokazil

4) 14% india pale ale ~ 60 jednotek hořkosti, citrónová příchuť (opět díky chmelení Centennialem) … velmi dobré pivo, žel na můj vkus příliš hořké, je to tedy spíše na ochutnání než na nějaké delší pití, nicméně kolegům od stolu tato hořkost naopak vyhovovala, takže svou skupinu konzumentů si toto pivo jistě najde

5) Rauch V3 ~ tmavé pivo z nakuřovaného/ých sladu/ů … bez výhrad, kouřové od Bansethů, které jsem ochutnal pár hodin poté, mi ale chutnalo mnohem víc :-)

6) Stout … můj třetí, který jsem kdy z Varnsdorfu pil, ale zatímco předchozí dvě ochutnávky velmi zklamaly, dneska tomu bylo přesně naopak

A co závěrem? Snad jen to, co mi na dnešní akci scházelo či co jí naopak musím vytknout:

- chybělo pšeničné, toto pivo prostě miluju, tak snad na nějaké jiné akci

- na Pivním.infu nebyla o této akci žádná zmínka … např. Kozel, zdejší pravidelný přispěvatel, kterého jsem následně potkal ve Zlých Časech, kam se část osazenstva po skončení degustace přesunula, o tom vůbec nevěděl; chápu, i tak bývá na šalandě plno, tak proč lákat někoho na pivo „na stojáka“, na druhou stranu reklamy na dobré pivo není nikdy dost a pár lidí, které by to možná ještě zlákalo, by se tam určitě nějak naskládalo…

Toť asi vše, co jsem vám chtěl říci.

Zvětšit obrázek

"Znalci" šíří nesmysly! Ozvou se opravdoví odborníci? Mlčeti zlato neplatí!

Toť název článku pana Marečka z čísla 4/2008 ve firemních novinách Plzeňského Prazdroje "Za branou".

Pan Mareček zde píše:

"Na internetu je na pivo každý velký odborník. Časté diskuse na téma pivo najdete na zpravodajských serverech, ale především na stránkách, které si milovníci piva vybudovali pro sebe. Tam se vzájemně ujišťují, že čím menší pivovar, tím lepší pivo. Nejvíc to pak odnáší Gambrinus a Pilsner Urquell. Proti gustu žádný dišputát, ale pokud jde o úplné nesmysly, je třeba zakročit.

Pokud se po internetu pohybujete, podívejte se na diskuse a neváhejte do nich odborným způsobem přispět. Nebojte se přiznat, že jste ti, kteří v Prazdroji pivo dělají. Většina samozvaných odborníků ho jen pije. Jen tak se na pivních serverech může vést skutečná diskuse.

Pošlete nám tip na největší nesmysly, na které jste narazili, na e-mail jiri.marecek@pilsner.sabmiller.com. Rádi je otiskneme s komentářem."

Tolik pan Mareček, tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje a.s.

Táži se vás, milí čtenáři, najde se na českém internetu nějaký nesmysl o pivech Gambrinus či Prazdroj? Pokud ano, sem s ním.

Zdraží jeden a automaticky zdraží i ostatní. Tak trochu davová psychóza, kdy stádo následuje prvního, který se k něčemu takovému vůbec odhodlá. Ale bylo tomu tak vždycky?

Co třeba za Rakouska-Uherska? Kdo tehdy určoval kdy a o kolik se vlastně může zdražovat? Přiznám se, že do této části pivovarské historie zas až tak moc nevidím. Najde se tady nějaký Rosťa Kloubek, který nám to ozřejmí? :-)

Při přemýšlení nad tím, jak tomu vlastně kdysi mohlo být, jistě napomůže také tato dobová listina - viz foto. Písečtí právovárečníci v ní oznamují, že "musejí" zdražit, protože i ostatní pivovary zdražují. Nikde žádná zmínka o tom, proč je zdražení nezbytně nutné. Je snad důvodem pro zdražení to, že tak učinil někdo jiný? A proč vlastně všichni zdražují v jeden a týž den? Že by nějaká kartelová dohoda, která předběhla dobu?

Zvětšit obrázek