Reklama na PI Reklama na PI Beer Academy Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivní blok

Pivní blok



BuQičák v Tramu

[úterý, 24. květen 2011]

Od Jirky Bejčka dorazily fotky z křtění piva BuQičák a my Vás samozřejmě o ně nemůžeme ochudit. Slabší nátury ať nakouknou do fotogalerie jen na vlastní nebezpečí (vždyť někteří mají trauma jen ze slov) :) A jak vlastní křest vidí JBS?

Jinak křtění BuQičáka se vydařilo! Je to fuckale sqělá letní pšenka s neuvěřitelnou barvou a výbornou chutí. Ti z nás co fskutku přišli v růžžžovoučkém si to opravdu užili a dle mnohých jsme byli k nakousnutí! Zkrátka se zase ukázalo, že Petr Buriánek na zakázku uvařit umí a všechna čest, jak se s tím popasoval. Vůbec se mi moc líbilo jak zase jednou Ukázaná platila ☺. Neb toto pifko jsme vymysleli v Tramwayi kam jsme s Hanzem ze Zlejch a s klukama z PPE přejeli z žižkovské Pivní rozmanitosti, kde jsme ochutnávali pifka z Rožňafského pivovaru Kaltenecker….

Na to, co přesně předcházelo tomu, že kdosi navrhl: “Tak si ještě uvařte Bukvičáka!“ se sice již prameny rozcházejí, nicméně co je úžasné je to, že z jedné srandy a hecu vzniklo takhle výborný pifko navíc dotažený do konce, fčetně etikety, 4 % alkoholu a označení Queerbeer!!! ☺

Výše zmiňovanou fotogalerii naleznete zde...

autor: pi | Blok 12:09 [permalink] [reaguj]


Finská pohádka o pivu

[čtvrtek, 19. květen 2011]

úryvek z finského národního eposu Kalevala (20: 139 – 424). Hrdinky řeší problém se zakvášením, nakonec se všichni zpijí mladým neuleželým pivem :)

Z ječmene je piva původ,

z chmele původ malvazíru,

ač ne bez přispění vody,

ač ne bez žárného ohně.

Chmelíček, syn Remunenův,

maličký byl v zemi vsazen,

pohozen jak zmije lítá,

vržen jak had závistivý

u cisterny Kalevovy,

na pomezí pole Osma;

vzešla útlá bylinečka,

vyhnal proutek zeleňoučký,

vyšvihl se přímo navrch.

Byl kmet štestí, jenžto ječmen

po Osmově rozsil poli,

ječmen vzešel velmi krásně,

vydařil se velmi dobře

na rovině plodné Osma,

u cisterny Kalevovce.

Malá chvilka uplynula,

Chmelíček děl svrchu stromu,

Ječmínek se ozval z pole,

od cisterny Kalevovy:

„Kdypak my se sjednotíme,

Druh se druhu přidružíme?

Jednomu se smutně žije,

dvěma a třem příjemněji.“

Osmotar, jež pivo vařit,

Kapo, jež kvas dělat umí,

vzala zrní ječmenného,

šest zrnatých zrnek ječných

a hlaviček chmele sedm,

v kotel vody osm džberů

dala, k ohni přistavila,

zapařila, zavařila,

pivo ječné uvařila,

v nové kádě natočila,

ve březové přetočila;

stalo se v den dlouhý letní

na parnaté ostrožině,

na ostrůvku vlahokyprém.

Pivo sic se podařilo,

bylo, ale nekvasilo;

přemýšlela, rozmýšlela,

slovo děla, pověděla:

„Copak bych já ještě snesla,

po čem bych se poohledla,

aby pivo zakvasilo,

kvasnou pěnu vyhodilo?“

Krasavice Kalevatar,

panna s prsty dovednými,

obratná jak na obrátku,

rychlonohá, potočitá,

vrtěla se po nájizbí,

šukala a poklízela,

v oba kotly nahlížela,

míchala a přidávala,

zřela třísku na podlaze,

sehnula se, třísku zdvihla.

Prohlížela, obracela:

„Copak by asi z ní se stalo

v útlých rukou Osmotary,

v špičkách prstů dobré panny,

kdybych donesla jí dračku,

štěpinu jí dala v ruce?“

Donesla jí Osmotaře,

podala jí v útlé prsty,

Kapo třísku vzala v dlaně,

šeptajíac ji v rukou mnula,

na obou ji mnula stehnech,

vznikla bílá veveřice.

Veveřici vystvořila,

pobídla ji, poručila:

„Veveřičko, zlato hory,

hory kvítko, země plese,

běž mi tam, kam tobě kážu,

kam ti kážu, přikazuji:

do Metsoly přívětivé,

do lahodné Tapioly,

na zelené vyskoč stromy,

vymršti se na vrcholy,

by tě orel neuchvátil,

vzdušný pták tě nepolapil;

urvi šišku se smrčiny,

naber lehkých semen jedle,

přines v ruce Osmotary,

aby pivo uvařila!“

Veveřice poskočila,

pyšným chvostem zatočila;

během běží cestou dlouhou,

spěchem spěchá drahou dálnou,

chvátá hvozdem křížem krážem,

lesem jedním, druhým, třetím,

do Metsoly přívětivé,

do lahodné Tapioly.

Viděla tři lesní smrky,

zřela čtyry štíhlé jedle,

na smrku se skokem octla,

na jedli se vymrštila,

aniž orel uchvátil ji,

aniž pták ji vzdušný lapil.

Smrkových šut nalámala,

mladých jedlí ratolístek,

skryla si je mezi drápky,

uschovala v měkké tlapky,

donesla je Osmotaře,

podala je dobré panně.

Do piva jich Kapo dala,

Osmotara do řediny,

aniž pivo zakvasilo,

mladinka se nepozdvihla.

Osmotar, jež pivo vařit,

Kapo, kež kvas dělat umí,

bez přestání přemýšlela:

„Čeho ještě, čeho třeba,

aby pivo zakvasilo,

mladinka se zapěnila?“

Krasavice Kalevatar,

panna s prsty dovednými,

obratná jak na obrátku,

rychlonohá, potočitá,

vrtěla se po nájizbí,

šukala a poklízela,

v oba kotly nahlížela,

míchala a přidávala,

zřela třísku na podlaze,

sehnula se, třísku zdvihla.

Prohlížela, obracela:

„Co by asi z ní se stalo

v útlých rukou Osmotary,

v špičkách prstů dobré panny,

kdybych donesla jí dřízhu,

kdybych louč jí dala v ruce?“

Donesla ji Osmotaře,

podala jí v útlé prsty,

Kapo třísku vzala v dlaně,

šeptajíc ji v  ukou mnula,

na obou ji mnula stehnech,

vznikla kuna zlatoprsá.

Osmotar ji poučila,

sirotkovi poručila:

„Kuno, milý ptáčku zlatý,

s krásnou srstí dukátovou,

běž mi tam, kam tobě kážu,

kam ti kážu, přikazuji:

v skalné doupě medvědovo,

ve dvůr lesní medožrouta,

kde medvědy ubíjejí,

krušně žijou medožrouti;

slin medvědích naber v dlaně,

pěny kanoucí jim z tlamy,

přines, podej Osmotaře,

aby pivo uvařila.“

Do běhu se kuna dala,

zlatoprsá palovala,

během běží cestou dlouhou,

spěchem spěchá drahou dálnou,

přes řeku i podél řeky,

potřetí zas příkem řeky

v skalné doupě medvědovo,

v slujné lože brtníkovo,

kde lov loví na medvědy,

kde žít krušno medožroutům,

na železné tvrdé skále,

v hoře tvrdé ocelové.

Nachytla pěny z tlamy,

sliny ze strašného jícna,

do dlaní jí nachytala,

rukama jí nastírala,

donesla ji Osmotaře,

podala ji dobré panně.

Do piva ji Kapo dala,

do řediny Osmotara,

aniž pivo zakvasilo,

pozdvihl se nápoj mužů.

Osmotar, jež pivo vařit,

Kapo, jež kvas dělat umí,

bez přestání přemýšlela:

„Čeho ještě, čeho třeba,

aby pivo zakvasilo,

kvasnou pěnu vyhodilo?“

Krasavice Kalevatar,

panna s prsty dovednými,

obratná jak na obrátku,

rychlonohá, potočitá,

vrtěla se po nájizbí,

šukala a poklízela,

v oba kotly nahlížela,

míchala a přidávala,

zřela lusku na podlaze,

sehnula se, lusku zdvihla.

Prohlížela, obracela:

„Co by asi z ní se stalo

v útlých rukou Osmotary,

v špičkách prstů dobré panny,

kdybych lusku donesla jí,

dobré panně podala ji?“

Donesla ji Osmotaře,

podala jí v útlé prsty,

Kapo lusku vzala v dlaně,

šeptajíc ji v rukou mnula,

na obou ji mnula stehnech

a aj, včelka z ní se stala!

Včelce panna poradila,

kam má letět, poučila:

„Včeličko, ó ptáčku hbitý,

králi vonných květů lučních,

leť mi tam, kam tobě kážu,

kam ti kážu, přikazuji:

na ostrov leť pokosený,

v širém moři položený,

panna je tam dřímající,

rozpjal se jí pásek z mědi,

dokola je kvítí medné,

plno je ho v klíně panny;

naber medu na křidélka,

naber sterdi do pláštíka

ze hlaviček pestrých bylin,

květin zlatých pohárečků,

dones medu Osmotaře,

vlož jej v ruce dobré panně.“

Včelička již, ptáček rychlý,

odletěla, odkvapila;

nejprv letí cestou dlouhou,

potom letí pěšinkami,

letí mořem křížem krážem,

mořem prvním, druhým, třetím,

na ostrůvek pokosený,

v širém moři položený,

pannu vidí, ana dřímá,

cínoprsá odpočívá

na lučině bezejmenné,

pokraj pole medového,

pestrým kvítím přioděna,

s pásem ze stříbrných květů.

Křidélka v med omočila,

pérečka v sok potopila

ve hlavičkách bylin zlatých,

donesla ho Osmotaře,

podala ho dobré panně.

Osmotara do řediny,

do piva ho Kapo dala,

a aj, pivo zakvasilo,

mladinka se vzhůru zdvihla

ve dřevěnné kádi nové,

v štoudvi z dřeva březového,

vzedmula se po sám okraj,

pěnila se šumíc, kypíc,

divže na zem nevyběhla,

po zemi se nerozběhla.

Malá chvilka uplynula,

kratinká jen pominula,

bohatýři napili se;

nachmelil se Leminkäinen,

přebral Ahti, přebrak Kauko,

příliš sobě čtverák přihnul

piva panny Osmotary,

kvasu dobré Kalevovny.

Osmotar, jež pivo vařit,

Kapo, jež kvas dělat umí,

ozvala se, promluvila:

„Ach mně běda, že jsem pivo

tuze špatné vystavila,

nepořádně postavila,

divže z kádi nevyběhlo,

po zemi se nerozběhlo!“

Ze stromu pták zapěl čermák,

hvizd se ozval ptáka drozda:

„Není pivo, není špatné,

pivíčko je dobré pití,

v sudy-li je natočeno,

do pivnice naloženo

ve dubových sudech pevných,

za obručí za měděnou.“

Taký počátek byl piva,

původ kvasu kalevského,

odtud jeho dobré jmeno,

odtud jeho pověst slavná,

neboť bylo pití dobré,

dobrý nápoj řádným lidem,

ženy k smíchu ponoukalo,

mužů mysl zbodřovalo,

spravedlivé radovalo,

blázny smyslů zbavovalo.

Finská pohádka o pivu

autor: Džordž | Blok 06:47 [permalink] [comments: 2]


Pojeďme do Podkováně!

[středa, 4. květen 2011]

Dodnes vzpomínám na pěkný výlet do Herolda, proto si myslím, že bychom mohli zorganizovat výlet další, sice do Podkováně, jak navrhovala Jana. Na Podkováň mám ty nejlepší vzpomínky, ať již z Kokořínska a Mělnicka, tak od Radnice ze Žižkova. Znovuotevření Podkováně je věcí výjimečnou, a tak doufám, že by nás podkovánští uvítali s otevřenou náručí. Dle reakcí pod blogem bych pak zkusil, s povolením Chodyho, jménem PI něco domluvit.

autor: Sekal | Blok 00:25 [permalink] [comments: 24]


Soukromé anonymní hodnocení.

[pondělí, 2. květen 2011]

Tentokrát jsme se rozhodli zahájit pálení čarodějnic ještě za střízliva ohodnocením 12 náhodných lahváčků. Každý donesl pár kousků zabalených tak, aby nebyly vidět etikety. Byly rozdány hodnotící formuláře a tužky. První vzorek byl jako referenční ohodnocen 16 body z možných 20. První neznámý vzorek byl možná hodnocen pod dojmem vyprahlých hrdel, i když jsme se snažili si to uvědomovat a hodnocení podle toho usměrňovat. Mimo soutěž se podařilo jednomu konzumentovi uhádnout Prazdroj, dalšímu Lobkowicze a jednomu Prazdroj a Primátora. O objektivitě asi svědčí , že oba Březňáky se umístily téměř na stejném místě, ačkoliv nikdo netušil, že jsou shodou náhody dva. Nicméně pořadí podle chuti dopadlo takto:

1) Rytířský 21° Primátor, na druhém místě se překvapivě umístil pardubický 11° Ozzobír, 3) Prazdroj 12°, 4) Lobkowicz 4,7%, na 5 a 6. místě výčepní Březňák (V. Březno, ne vyškovský), 7) Klášter 12° Premium, 8) Poutník 12° ležák, 9)Braník 11°, 10) Kamelot 4,8%, 11) Svijanský Kníže 13°, 12) Starobrno 11° Medium. Pro mě osobně bylo překvapením umístění Ozzobíra. Dále jsem čekal lepší umístění Poutníka, na jehož čepovanou variantu rád chodím. Zřejmě se opět ukázalo, že čepované je čepované a lahváčky jenom konzervy. Zbývá jen dodat, že po namáhavém a zodpovědném hodnocení jsme se vrhli na soudek černohorského Kvasara. To se ráno neukázalo jako nejlepší řešení. Bohužel v Č.H. neměli momentálně našeho oblíbeného Pátera a tak se vzalo co bylo. Jestli se mi to povede, pokusím se přiložit pár dokumentačních foto z večera, z rána se, jak jistě chápete, žádné fotografie nepodařilo zajistit. Závěrem bych rád připomněl, že kdyby měli všichni stejné chuťě, tak by hodnocení bylo určitě jednotné. Také bych rád, aby čtenáři nebrali toto hodnocení jako oficiální, nýbrž jako subjektivní hodnocení pár laických kamarádů.

Soukromé anonymní hodnocení.

autor: Traper | Blok 21:26 [permalink] [comments: 4]


1. Ústecký jarmark

[sobota, 30. duben 2011]

1. Ústecký jarmark

autor: Pavel R. | Blok 21:23 [permalink] [comments: 18]


Smečenský pivovar, střípky z historie

[středa, 27. duben 2011]

     Budova pivovaru je společně se zámkem a kostelem po staletí součástí dominanty Smečna. Ve kterém roce byl pivovar postaven, nebylo přesně zjištěno, ale určitě je spojen s příchodem Martiniců do Smečna. Zřejmě byl postaven za panování Hynka Bořity z Martinic (asi 1510-1524).     Martinicové, původně vladykové, koupili dvě části Smečna v r. 1416-1418     a již v 15. a 16.stol. se stali jednou z nejvýznamnějších feudálních dynastií v Čechách. Např. syn prvního majitele Smečna Markvarta z Martinic, Bořita z Martinic byl dvorním maršálkem králů Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. Privilegium a povýšení vsi Dolní Smečen na městečko získal Hynek Bořita z Martinic r. 1510 od krále Vladislava II. a v r. 1515 bylo králem Ludvíkem Jagellonským povýšeno na město s názvem Muncifaj a právem užívat znak s lekny z Martinického erbu.

    U všech Martiniců se projevuje jejich „politické zaangažování“ a také „úspěšné podnikání“, touha po moci a majetku. Byli však velmi dobrými hospodáři. Mezi tyto aktivity patřilo i pivovarnictví. Funkčnost vrchnostenského pivovaru lze předpokládat již v počátku 16. stol., kdy bylo šlechtě tzv. Svatováclavskou smlouvou povoleno vařit na svých statcích pivo.

   V dochovaném smečenském urbáři z r. 1590 je podrobně popisován „Panský pivovar ve Smečně“ a všechna jeho příslušenství např. spilka, sladovna, humna, kamenný štok (na namáčení pšenice). V pivovaru se vařilo pivo jednou až dvakrát týdně a to po 41 věrtelích bílého a po 13 věrtelích ječného v každém varu. (1 věrtel – 248 l) V urbáři se píše o polích, na kterých se pěstovalo obilí pro sladovnické potřeby, ale i vodovodu vedoucí k pivovaru. K pivovaru patřily    i dvě chmelnice, jedna poblíž zámku u cesty do Šternberka a druhá v Žilině. Po dvaceti letech již u Smečna byly dvě chmelnice a jedna na Tuháni a další v Žilině. V r. 1590 odebíralo smečenské pivo 26 dědičných krčem.

    V dalším urbáři z r. 1604 se píše, že dodávali pivo již do 31 krčem. Poddanským řádem bylo zakázáno pít piva „cizopanská“ a šenkýřům se zakazovala čepovat cizí piva. Piva řídká z každé várky se zdarma dávala na zámek pro čeládku a mláto se vozilo do dvorů pro dobytek. Uvádí se, že kdyby ho prodávali, utržili by 280 kop grošů míšenských.                                                

    Již před pražskou defenestrací a následnou třicetiletou válkou bylo Martinické panství největší na Slánsku a po válce je rod ještě rozšířil. Jaroslav Bořita z Martinic získal z konfiskací vsi Trpoměchy, Otruby, Drnov a Luníkov a do područí i dosavadní královské město Slaný. Rok po vestfálském míru Jaroslav Bořita zemřel a dědicem se stal jeho bratr Bernard Ignác Bořita z Martinic. V tomto roce (1649) byl válkami značně poničený zámek s dvorem a pivovarem nákladně opraven.

    Kolem roku 1750 patřil smečenský pivovar k největším v tehdejším rakovnickém kraji a za ním zůstaly i pivovary v Křivoklátě a v Rakovníku. Krušovický pivovar měl téměř stejnou produkci piva. Ve Smečně se za rok uvařilo 2.000 sudů tj. 4.500 hl piva a výroba se stále zvětšovala. Po r. 1789 až do r. 1918 se uvádí název pivovaru „Parostrojní pivovar Jindřicha hrabětě Clam-Martinice ve Smečně“.

    V 19. stol. to bylo 2.500 sudů a dodávalo se do 40 hospod v okolí. Zajímavé je stálé zlepšování technického vybavení pivovaru, neboť Clam-Martinicové sledovali vývoj a nové technické a průmyslové tendence. V té době patřil rod k nejpřednějším a také nejbohatším v Čechách. V závěrečných desetiletí 19.stol. došlo k největší přestavbě pivovaru. Původní sladovna byla rozšířena o nová humna a za ním vystavěn prostorný hvozd. Ke starému pivovaru byl nově vybudován mohutný blok, obsahující varnu s příslušenstvím, to znamená strojovnu a kotelnu. Při modernizaci došlo k přestavbě na parostrojní provoz. Mezi varnou a původní sladovnou vznikl příčný trakt s chladícím štokem, spilkou a soustavou ležáckých sklepů s lednicemi. Nové části pivovaru se také staly dominantou města.     

      Produkce pivovaru stoupala a kolem r. 1880 se vařilo ke 20.000 hl piva a o dvacet let později dokonce přes 30.000 hl ročně! Vrchol produkce byl v r. 1907-1908, kdy se uvařilo 36.186 hl piva!! V té době patřil smečenský pivovar do první padesátky tehdejších českých pivovarů a za ním zůstal i krušovický pivovar. S tím se nesmířily další okolní pivovary a např. v Kročehlavech začaly produkci zvyšovat. Ve Smečně produkce začala stagnovat a klesat, což bylo způsobeno     i první světovou válkou a vznikem samostatného Československa.

    V roce 1922 došlo ke konfiskaci clam-martinického majetku a pivovar nakrátko převzal správce – bankéř Jarolím Filip.                                                        

   V roce 1927 přešel pivovar do vlastnictví JUDr. Adolfa Schwarzenberga, majitele řady jihočeských pivovarů, který pivovar pronajal právě J. Filipovi. V tomto roce se vařilo 22.600 hl piva. Tímto krokem prakticky došlo k zániku smečenského pivovaru. V roce 1933 se uvařilo jen 4.113 hl piva. V roce 1934 spadal modernizovaný malý smečenský pivovar pod majetek pivovaru v Lounech. 8.srpna 1935 byl zrušen smečenský pivovar. Poslední várka „Schwarzenberského pivovaru Smečno“ byla v r. 1938 (někde se uvádí r. 1933), výroba piva se zcela zastavila a budovy byly přebudovány k jiným účelům.

    Pivovar od té doby chátral a stal se skladištěm. Sklepy sloužily jako sklady zeleniny a ovoce, ale také jako sběrna papíru. Velké plány s objektem měl bývalý majitel, ale nakonec ze všeho sešlo. Bývalý pivovar však je alespoň z části stále využíván.

    Když projdeme kolem a vidíme památku z doby baroka a renesance, víme o unikátních sklepích (dříve lednice) a představíme si technické zázemí vč. úzkokolejky a vodovodu a pomineme současný stav, je třeba se poklonit práci našich předků.

    Na památku nám zůstala jen hnědá sklenice s názvem „Smečenský pivovar“, ale bez piva.

 

Zdroj: Smečenské ozvěny. Autor: E.Ničová

Smečenský pivovar, střípky z historie

Restaurace Medlenka

[sobota, 16. duben 2011]

Smazáno!

Pivní blok není prostor pro komerční propagaci restaurace, která není ničím zajímavá, obzvláště sortimentem nabízeného piva.

Pivní.info

autor: Johnyc4 | Blok 20:37 [permalink] [comments: 7]


Radouš vystrkuje uši

[čtvrtek, 14. duben 2011]

Snad se na mne nebude majitel připravovaného pivovárku ve Šťáhlavech na jižním Plzeňsku zlobit, když uveřejním jeho mail, kde nás informuje, jak je na tom Pivovar Radouš v současné době:

"Veškeré práce jsou skončeny, povolení k várkám má stáří 1 den, takže první oficiální várce brání už jen instalace šrotovníku, malé vylepšení ohřevu mladinové pánve a nákup surovin. Vařit bychom měli začít brzy, protože 21.5.2011 máme slavnostní veřejné ochutnání první várky. Tato akce proběhne v rámci akce Den regionu v Nebílovech na zámku (8km od Šťáhlav)."

Já jen snad dodám, že křest piva Radouš proběhne 21. května 2011 v 16:30 hodin.

Logo

autor: pi | Blok 08:28 [permalink] [comments: 4]


Kde že loňské Pivní cesty jsou...

[pondělí, 11. duben 2011]

V návštěvní knize se objevil smutný vzkaz pana Karola Puschenreitera, sládka pivovaru Sessler Trnava:

Dobrý večer,

milovníkov piva a hlavne výrobcov piva by som touto cestou chcel varovať pred pánom Václavom Fialou z Plzne, tel. +420 722 017 083. Ide o podvodníka využívajúceho dôveru malých pivovarov a predajcov piva. Spoznal som sa s ním na Slovensku v Martine na výstave, kde mu zachutilo naše pivo. V roku 2010 si u nás zakúpil pivo a prehovoril ma, aby som mu KEG-y nezálohoval, že do mesiaca ich vráti. Bolo to v dubnu 2010. Odvtedy zmenil telefónne číslo, neustále sa vyhovára, KEG-y nechce vrátiť, nedvíha telefoń a na emaily neodpovedá. Skrátka, náš pivovar Sessler v Trnave na Slovensku prišiel o 5 (slovom päť) KEG-ov. Je to smutné, že existujú medzi zberateľmi a pivnými priaznivcami ľudia, ktorí sa chcú obohatiť na základe pivnej spolupatričnosti. A tých sekier má viac. Z tohto dôvodu všetkých pivovarníkov a predajcov piva vážne VARUJEM pred pánom Václavom Fialou z Plzne. Ak ho poznáte, radšej na neho zabudnite.

K. Puschenreiter +421 911 700 352

autor: pi | Blok 20:49 [permalink] [comments: 1]


onlajn výčepy

[pondělí, 11. duben 2011]

Zájezdní hostinec Černokosteleckého pivováru (http://www.pivovarkostelec.cz) a hostinec U Vodoucha (http://uvodoucha.pivovarkostelec.cz) jsou na svých webových prezentacích nově vybaveny aplikací sledující aktuální stav čepovaného piva. Aplikace bude neustále vylepšována a za každý podnět budeme rádi. V nejbližší době dodáme co bude následovat a ceny piv.

autor: Kostelec | Blok 12:54 [permalink] [reaguj]


Pivovar Pňovice

[pátek, 25. březen 2011]

Podařilo se mi získat článek o pivovaru v Pňovicích. Je to moc krásné čtení, proto si jej nemohu nechat pouze pro sebe. Článek vyšel v novinách „LITOVELSKÝ, ŠTERNBERSKÝ A ŠUMPERSKÝ KRAJ“, a to 27. ledna 1933. Pojednává se v něm nejen o pivovaru a vinopalně, ale také o tehdejším pivovarnictví. Jen pro doplnění, Pňovice leží 7 km od Litovle v okrese Olomouc.

Pivovar a palírna v Pňovicích

V urbáři bývalého panství šternberského z roku 1652 je uvedeno, že v Pňovicích se nachází kromě nově vkusně zbudovaného zámečku také pivovar a vinopalna, kteréžto podniky vynášely tehdy 1800 zlatých ročně. Pňovický velkostatek vůbec přinášel svým majitelům, pánům z Lichtensteina, tři hlavní zdroje příjmu, o nichž se spisovatel Wegener vyjádřil ve své hospodářské knížce velmi příkladně: „Schäfereien, Bräuhäuser und Teich machen die böhmischen Herren reich.“ (v překladu: „Ovčíny, pivovary a rybníky dělají české pány bohatými.“ ).

Papůvkův dvůr choval tenkrát 400 ovcí, 50 dojnic, 45 telat, 60 sviní, kopu husí a tolikéž slepic. Čteme-li, že louky dávaly 180 fůr sena a jen 10 fůr otavy, vzpomeneme, že po sklizni sena býval dobytek vyháněn na pastvu. Urbář též zaznamenává užitek z pastvy vepřového dobytka: „Může se stržiti 150 zlatých, tj. činže podaných ze žaludů.“

Zvláštního článku by si vyžádalo rybnikářství. Tu jen poznamenáváme, že pět rybníků v kraji pňovickém neslo v roce 1652 4130 zlatých. Sledujeme tedy pouze historii pivovaru a vinopalny. V těchto podnicích bývalo vrchnostem největší podporou právo donutit podané k odběru vlastního piva panského a kořalky. A tak čteme, že z Pňovic museli bráti pivo Želechovice, Brdíčko, Újezd, Rybníček atd. Ve staré gruntovní knize jsme našli zprávu: „Krčmář ve Štarnově dal do piňovických důchodů v roce 1679 za pivo 12 tolarů aneb 11 hřiven 4 denáry…“ Krčmáři nesměli bráti pivo z cizího panství, kdo zákaz překročil, byl trestán vězením a ještě pokutou. Ani podaní nesměli choditi jinam na cizí pivo, nebo doma si dělat patoky.

Z dopisu panství šternberského víme, že v roce 1725 měl pivovar v Pňovicích 63 várek, což neslo 9000 zlatých. Vinopalna dala užitku 1033 zlatých. Tak byl pivovar důležitou položkou v panských důchodech

Srovnáme-li staré pivovarnictví s dnešním, jeví se zásadní rozdíl. Dnes je to průmysl, založený na odborných chemických i fyziologických znalostech. Dříve to bylo řemeslo založené na praxi a zkušenostech. Pivo se vařilo nejvíce z pšenice, potom z ječmene, někdy také ze žita. Do 19. století se vařilo pivo na vrchní kvasnice, při němž rychlý postup kvašení umožňoval, že nebylo třeba nákladných spilek a sklepů. Vůbec se počítalo s tím, aby režie s uschování piva byla co nejmenší. Ležák se dělal zřídka, obyčejně se celá várka hned rozešla. Zbylo-li co, přišlo jako splašky do dvorů dobytku. Vyskytovaly se tyto druhy piva: bílé, ječné, společné a řidké. První dvě byla především pro vrchnost a na deputát úředníkům. Společné pivo dáváno řemeslníkům, řídké pivo dostávala čeládka, též se hned prodávalo.

Ve spojení s pivovarem byla vinopalna. Vrchnosti zřídkakdy vedly vinopalny ve vlastní režii, spíše je pronajímaly, nejčastěji židům. V tomto případě bývaly každé měsíce přehlídky kotlů, neboť podle jejich počtu se platilo nájemné.

Pálené se vyrábělo nejvíce z obilí, méně z ovoce. Z obilí se připravily slady, tak jako pro pivovar a ve mlýně se šrotovaly s obilím. Vinopal pak nasypal šrot do zvláštních nádob, polil vodou a míchal kopistí, až z toho byla kaše. Tato se trochu zahřála, potom se přililo pivních kvasnic, nádoby se přikryly a jenom se hlídalo, zdali se dobře kvasí a ze spodu nepřipaluje. Když se kysající látka usadila a padla ke dnu, a na vrchu byla sladká a zaostřelá voda vonící vínem, zase se všechno dobře promíchalo a z toho se po částech ulévalo do kotle, jehož dno se napřed vymazalo slaninou, aby se nepřipalovalo. Kotel se úplně nenaplňoval, od vrchu zůstal prázdný na půldruhého střevíce (stopa či střevíc měřili 0,316 m).

V druhé polovici 18. století byl nájemcem pňovické palírny Antonín Herdinn, jemuž panství poté vinopalnu 10. října 1760 prodalo a to za cenu 2000 zlatých (cena za palírnu s chlévy, 3 zásobními kotli, trubicemi a inventářem). V roce 1787 byla palírna připsána Joh. N. Hardinnovi a její cena byla 4000 zlatých.

V záznamech z roku 1805 napsáno o Pňovicích, že zámeček byl docela zanedbaný, ve vesnici bylo 85 domů, 547 obyvatel, z toho 10 židů. Vrchnostenský pivovar se uvádí ještě v roce 1839, kdy vyhořel. Na konci minulého století koupila obec zrušenou palírnu a přebudovala ji na školu. Pivovar byl zrušen před rokem 1895.

V roce 1933 sepsal Zd. Ivanovič

Snad se Vám článek líbil. Pokud bude mít někdo zájem o další historii pivovaru v okrese Olomouc, stačí přejít na stránky www.pivovaryolomoucka.estranky.cz

autor: Melichárek | Blok 13:03 [permalink] [reaguj]


Historické pivovary Kolínska

[pondělí, 21. březen 2011]

PEJŠA Jaroslav, STAREC Milan:

Historické pivovary Kolínska

Publikace mapuje historii pivovarnictí na Kolínsku od středověku dodnes. Naučné texty pochází z dlouholetého výzkumu autorů v teoretické a praktické rovině a jsou doplněny 119 ojedinělými fotkami spolu s přesnou lokalizací GPS zjištěných míst starých pivovarů.

Grafická úprava: Vlasta Doležalová. Rozsah 60 stran.

ISBN 978-80-01-04782-8

Cena: 150 Kč

Více na www.pivovarkostelec.cz

Historické pivovary Kolínska

autor: Kostelec | Blok 14:46 [permalink] [reaguj]


Degustační Vyhláška Zlejch Časů č. 1/2011

[středa, 16. březen 2011]

Na vědomost se ctěnému pijanstvu dává, že Zlý Časy reflektují vlnu zájmu části P.T. pivní veřejnosti o poznání dosud nepoznaného. Byť jest dosud většinou vznášeno spousta argumentů k zachování pivní konzervativity a nevnášení do českého pivního světa jiných zkušeností než místních, Zlý Časy u vědomí smutného faktu mizení pivní diverzity v luzích a hájích otčiny a smutného zprůměrovávání dříve rozmanitých chutí a účinků nejoblíbenějšího českého nápoje přikračují k následujícímu zhmotnění své vize představovat pivní veřejnosti bez ustání, co zajímavého jest ve světě pivním:

Zlý Časy příštím pondělkem, 21.3. 2011, počínají tradicionovati novou zvyklost a to pravidelně nepravidelné degustační pondělky. Podoba vize jest taková, že přes částečně akceptovatelné námitky proti malým objemům degustovaných vzorků bude lze ve Zlejch Časech v předem avizovaných pondělcích možno za paušální poplatek v počtu nejvýše třiceti lidí oddegustovati vzorky z pivkupectví vždy jediného pivního typu a to v množství cca 0,15 l. Očekávejme tedy mimo jiné stoutové pondělky, pšeničné pondělky, ležácké pondělky, pondělky přes portery, nakuřované pondělky a další pondělky. Dovolujeme si na tomto místě skromně připomenouti, že množství druhů piv v našem Pivkupectví jest v současnosti cirka 600.

Tradici tuto zahájíme velkoryse vlajkovou akcí a to pivy točenými a pro neomezený počet návštěvníků. Narazíme v pondělí 21. 3. 2011 čtyři protekční sudy piva IPA IS DEAD z pivovaru Brew Dog, které jsou speciálně chmeleny nikoliv různými chmely, nýbrž každé toliko jediným chmelem, by degustující mohli míti představu o vlivu na chuť Indian Pale Ale toho konkrétního chmele. Půjde o následující odrůdy: Citra, Bramling Cross, Sorachi Ace a Nelson Sauvin. Piva tyto uvede v toto datum přesně někdy po 19–té hodině pan Mike, jenž vzhledem k svému původu pivům těmto dosti rozumí a který s sebou i přivede švarnou dívenku ovládající oba nutné jazyky, abychom Mikemu všichni porozuměli zcela přesně, co bude nám chtít sdělit.

Prosíme zejména v tomto smyslu motivované milovníky piva o laskavou návštěvu, neboť tito nejlépe ocení, že někdo druhý vzal jho organizace a tím i riziko na sebe aniž by měl pochybné ambice býti dokonalým. Tím nebráníme se předem kritice, pouze si troufáme konstatovati, že akce tato určena je především těm, kterým jde o věc samu, než těm, jenž hnidy rádi píchají…

Závěrem jedno nutně nudné faktum: rezervace budoucích kapacitou omezených pondělků prosíme na telefonním čísle 723339995

Děkují Vám Vaše Zlý Časy

Degustační Vyhláška Zlejch Časů č. 1/2011

autor: Rosťa | Blok 21:11 [permalink] [comments: 17]


Pivo a rmutovací postupy

[neděle, 13. březen 2011]

Při svých cestách za pivem se vždy snažím získat o daném pivu co nejvíce informací. Mimo jiné i to, jakým postupem je vařeno. Někdy mám dojem, že tam, kde se nevaří klasickým dvourmutovým postupem, o tom neradi mluví. A už se mě i stalo, že pivo připomínalo svou chutí pivo z koncentrátů. To mě vede k úvaze, že tak, jak vzniká stále více restauračních pivovarů, tak to některé majitele svádí k co nejrychlejší návratnosti investice a jedna z cest je zjednodušení rmutovacích postupů, případně je nedělat vůbec Že už hodně minipivovarů vaří jen na jeden rmut, je fakt( že by někdo vařil infuzně nebo pouze ze sladového výtažku s určitostí nevím, jen si to na základě některých informací z diskuzí či zpráv na internetu myslím). Jaký je váš názor na to, jak způsob rmutování ovlivňuje chuť piva a zda by to nemělo být uvedeno. Teď mě někdo napadne, že srovnávám jablka s hruškama, ale vína se u nás zatřiďují do kategorií a tak proč bych u piva taky dopředu nemohl vědět, zda to je pivo z "konzervy" nebo poctivé dvourmutové.

autor: Lubos | Blok 12:05 [permalink] [comments: 12]


Snaživé PR oddělení

[čtvrtek, 3. březen 2011]

Podle komentářů z poslední doby se zdá, že snaživé PR oddělení Plzeňského Prazdroje úplně válcuje ostatní v zásobování novin zprávami. Ale stačí si zkontrolovat všechny zprávy a udělat si čárky a zjistíme, že článků v sekci Ostatní pivní dění je dvakrát víc to je 10 článků za týden, PU 6/týden, minipivovary 5/týden, Budvar 3/týden, Staropramen 2/týden, Heineken 2/týden, KBT 1/týden a ostatní pivovary 6/týden. Je to zhruba stejné jako před cca rokem kdy jsem se taky na to mrknul. Co nás teda vede k neustále stejným komentářům pod stále podobnýma článkama z PR oddělení PU. Na mě osobně působí jako rudý hadr na býka ta neustálá zabedněnost a vymyté mozky lidí v krámech a vlastně všude "dneska si dáme slavnostně plzničku, půjdu na dobrý pivko plzničku, u nás máme dobrý gambrinus" atd. Tento rozšířený a už od bolševika přetrvávající názor nevypleníme brečením na tomhle serveru, ale aktivním přesvědčováním lidí vně této naší P.I komunity. Pojďme se taky bavit o jiných zprávách, které se objevují a přináší i zajímavý informace a nejen stále opakované polopravdy ba přímo lži páně Berky a ostatních z PU.

autor: hroch | Blok 07:23 [permalink] [comments: 19]


Pivovary poté

[úterý, 22. únor 2011]

Jákl Pavel, Starec Milan: Pivovary poté, konverze a rekonstrukce

Publikace představuje v abecedním pořádku 58 pivovarů, 3 cukrovary a další objekty rekonstruované či očekávající konverzi. Populárně naučné texty, čerpající z dlouholetého bádaní autorů z okruhu Černokosteleckého pivovarského muzea, jsou doplněny 243 fotografiemi pivovarů před a po konverzi spolu s přesnou lokalizací GPS všech objektů.

Grafická úprava: Vlasta Doležalová. Formát 225x210. 52 stran. Cena: 140 Kč. ISBN 978-80-01-04754-5

Více informací na www.pivovarkostelec.cz

Pivovary poté

autor: Kostelec | Blok 20:43 [permalink] [comments: 2]


Pivo, Bier & Ale, ale...

[pondělí, 21. únor 2011]

Možná (nebo spíše jistě) jste zaregistrovali zrod nového časopisu, který je věnován jen a výhradně pivu. Po Pivním kurýru, který přestal vycházet před několika lety (docela by mě zajímal systém, jakým byl v posledních letech financován, když každý, kdo se registroval, získal 20 ks zdarma, které měl šířit dále...), tu zůstala díra, kterou chce nový časopis zaplnit.

Za Vašich 49,- Kč (což jsou dnes 1-2 čepovaná piva) získáte kvalitně vzhlížející periodikum na křídovém papíru. Otázkou zůstává, zda si v dnešní době internetu najde dostatečný počet pravidelných čtenářů, aby se zaplatil. Nevýhody tištěného periodika jsou jasné - neaktuálnost (je třeba poměrně dlouhá doba na publikaci novinky) a nutnost si jej kupovat (tedy vyvinout nějaké úsilí navíc). PBA navíc prý pořídíte jen v restauracích, pivotékách a jako předplatné, což si myslím je málo - časopis přeci patří do trafiky...

Ale pojďme se podívat na první číslo a nezlobte se na mne, že budu trochu kritický. Hned v úvodníku vysvětluje pan vydavatel a šéfredaktor výhody tištěné verze. Na webu prý "obtížně rozlišíte kvalitu informace" a "pouze časopis dokáže vytvořit a spojit skupinu profesionálů, kteří nabídnou především zasvěcený pohled". No každý má právo na svůj názor...

Jak je kvalitní technické provedení časopisu - papír, barvy, tak vydavatelé zaspali v jazykové korekci. Všechno jsem nečetl (články z ciziny mi zbudou na pozdější dobu), ale poměrně dost překlepů a nelogičností by se v profesionálním časopisu objevovat nemělo (tady vidím přednost webu, kde mohu opravovat do nekonečna). Namátkou vyberu tyto: "První zde uvařené pivo se v minipivovaru se čepovalo...", "...se švěstkovým...", "Naopak v hospodách, které vznikly s podporou velkých pivovarů, lze na čepu naopak najít..." či "Přírodním katastrofám a se zabrání". Éru komunismu jsem nezažil už proto, že komunismus je utopie. No a když pánové z Brna začnou s pivomilcem a pokračují tím, že "existují dokonce peciální prodejny", říkám si, že se někde stala chyba :(

Ne, nelámu nad PBA hůl. Doufám, že se bude postupně zlepšovat a že přibude článků i od jiných technologů a degustátorů než od již trošku "zprofanovaných" profesionálů typu páně Šuráně či Krýsla... Stejně tak doufám, že bude více pivní reklamy - ono prodávat v pivním časopise reklamní prostor specialistovi na přírodní vína je poněkud zvláštní. I když, kdo platí, ten má...

A jak hodnotíte první číslo časopisu PBA Vy?

Pivo, Bier & Ale, ale...

autor: Chody | Blok 19:33 [permalink] [comments: 47]


Pivovar MMX v roce MMXI

[pátek, 18. únor 2011]

Rozsáhlá, lehce vyhrocená debata pod předchozími články na toto téma i blízkost Prahy umožňující večerní návštěvu s využitím hromadné dopravy uspíšily moji návštěvu pivovaru MMX v Letech u Dobřichovic. K tomuto tématu už bylo napsáno hodně, takže se omezím na pár poznámek osobních postřehů:

- Pivo:

Světlá 11° je chuťově jemnější, ideální na spláchnutí žízně, ale celý večer bych u ní nevydržel. Světlá 12° mi opravdu moc chutnala, takže předpokládám, že již byla načata nová várka (viz článek Jirky Vala Navrátila http://pivni.info/minipivovary/868-mmx.html). Polotmavá 14° s opravdu výraznou kávovou chutí, pro mne asi až příliš silnou. Ceny jsou na mimopražský podnik dost vysoké, ale převažujícím zákazníkem holt pravděpodobně nemají být místní obyvatelé, ale projíždějící turisté na jednodenním výletu z Prahy, z tohoto pohledu je „pražská“ cena pochopitelná.

- Sirupy:

Možnost vybrat si z celé škály sirupů, které jsou smíchány s pivem, mi přijde sympatická, nikdo si tu aspoň nehraje na „vaření“ ovocných speciálů, které přitom často vznikají naprosto stejně, akorát se trochu větší objem sirupu vrzne rovnou do celého sudu a zákazníci jsou potom nuceni vypít třeba 50 litrů jedné příchuti, než je namíchána další, zatímco v MMX mohou kdykoli volit ze snad deseti příchutí. Zkusili jsme granátové jablko (podle výčepního patří mezi oblíbené) a pomeranč (který je zatím spíš na okraji zájmu). Musím říct, že mi chutnaly obě příchuti, ovocné tóny se s pivem opravdu příjemně spojily. Výsledek byl samozřejmě hodně sladký a s ležákem už neměl mnoho společného, ale pokud někdo nerad hořké, má širokou možnost volby.

- Jídlo a obsluha:

Jídla (vepřová žebra a tlačenka) byla výborná, cena odpovídající, navíc nabízejí i levnější obědová menu. Obsluha byla naprosto profesionální, přestože za celý večer bylo ani ne deset hostů, takže výše spropitného nicotná. Velký počet zaměstnanců si vysvětluji tím, že chce majitel celoročně udržet stálý tým (nebo aspoň jeho jádro) kvalitních lidí, kteří zvládnou i návaly přes turistickou sezónu.

- Restaurace:

Prostor samotné restaurace na mě působí opravdu mohutným dojmem. Věřím tomu, že strohost interiéru (bohužel má být narušena několika velkoformátovými obrazovkami) dá maximálně vyniknout davové atmosféře zaplněné restaurace plné hodujících a popíjejících hostí. To, že teď přes zimu se při návštěvě může někdo cítit trochu jako v Kubrickově The Shining, není zas tak podstatné, protože hotel i restaurace zjevně vznikl se záměrem obsloužit turisty navštěvující Karlštejn, k čemuž má opravdu velké předpoklady (nutností pak asi bude navázání spolupráce s cestovkami). Podle pana výčepního se ale i přes zimu dokázala v sobotu večer restaurace skoro z poloviny zaplnit a už v ten moment musí podle mých představ být atmosféra velmi zajímavá.

- Architektura:

Vnější podoba pivovaru a hotelu mi přijde velmi zdařilá a kvalitně provedená, každopádně v tomto směru nejlepší objekt z celé obchodně-průmyslové zóny, jejíž je součástí. Být já obyvatelem z druhé strany přilehlého rodinného domu, rozhodně se radši budu dívat na budovu hotelu, než na objekty obchodů přes ulici. To, že mohlo být opravdu daleko hůř, dokládají výkresy původní studie hotelu vyvěšené na prosklené stěně mezi restaurací a recepcí (viz moje fotky na http://www.ovipistan.cz/archiv/pivovary/mmx/fotografie.html).

- Cesta:

Žíznivé webofily, kteří si chtějí zrychlit cestu od vlaku z Řevnice autobusem a zároveň spoléhají na mapy vytištěné ze serveru atlas.cz, kde je zastávka autobusu zobrazena přímo u pivovaru, chci upozornit, že autobus ve skutečnosti zastavuje o nějakých 500 metrů dřív a další zastávka už v Letech není a alespoň některé autobusy zahýbají směrem na Hlásnou Třebáň a poprvé zastavují po 2,5 km v Rovině. Takže cestu jsme si rozhodně nezkrátili ani neurychlili, ale večerní únorový pochod přes zasněžené pole byl naštěstí příjemný a jen posílil chuť na ochutnání nového piva.

autor: Kari | Blok 22:27 [permalink] [comments: 13]


Pivovary na Karvinsku - už v prodeji

[středa, 16. únor 2011]

STAREC Milan:

Po stopách zaniklých a existujících pivovarů severní Moravy a Slezska I. (Pivovary na Karvinsku), str. 40 – 91, In: Práce a studie muzea Beskyd 2010, č. 22

Monografie představuje v abecedním pořádku 26 lokací pivovarů na území okresu Karviná. Odborné texty čerpají z dlouholetého bádání autora a přináší zatím nepublikované údaje vlastního výzkumu. Texty jsou doplněny fotografiemi, technologickými skicami a GPS lokalizacemi. Největším přínosem jsou popis fryštátského měšťanského pivovaru a Larisch-Mönnichova pivovaru v Karviné.

Sborník je zařazen na Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR..

ISBN 1804-1116

Více informací na http://www.pivovarkostelec.cz, http://web.telecom.cz/muzeumbeskyd/publikace.htm

Pivovary na Karvinsku - už v prodeji

autor: Kostelec | Blok 11:21 [permalink] [comments: 1]


Slaný mýma zarudlýma očima

[sobota, 12. únor 2011]

Jistě se dočkáte velkého článku od zdejšího dvorního lyrika Rosti. Já jsem vyrazil na vlastní pěst o trochu dříve, abych si stačil za světla prohlédnout těch nemnoho památek, které ve Slaném zbyly. Z autobusového nádraží kráčím okolo zdejšího Lidlu, za nímž se rýsuje kostel sv. Gotharda - a nějaký bagr. A hned za kostelem se nachází Modletický dům, jeden z nejstarších domů ve Slaném, v němž vznikl Antošův pivovar. Před vraty se zatím nic neděje, tak se vydávám obhlédnout nedaleké náměstí. To je poměrně pěkné, nejvíce se mi líbí Velvarská brána, poslední zbytek opevnění. Rád bych se ještě podíval na zub zdejšímu řádu bosých karmelitánů, kteří zrekvírovali klášter františkánům, ale blíží se pátá, čili mé kroky směřují před brány pivovaru.

Kromě mne zde postává asi desetihlavá skupinka starších lidí, z nichž ten nejtlustší vyřvává, že je radní. Ještě v 16:59 je pivovarská krčma nelítostně zalígrována. V 17:00 nás pak vítá patrně vrchní. Neznámo proč zmiňuje, že jsme jejich první hosté, ale pak je již unášen davem, který se cpe dovnitř. Obsazuji jediný nerezervovaný stůl v přízemí (nekuřácká část, v prvním patře i ve sklepě se kouří) a s nadějemi vyhlížím číšnice. Postupně si přisedají dva pánové. Jeden hovoří stále dokola o cenách zdejších piv a rozvíjí teorii, že pivovar nebude schopen konkurovat protější pivnici U kostela, kde je podle vývěsního štítu na čepu Gambrinus. Trpělivě mu vysvětluji, že množina zákazníků od kostela netvoří s množinou zákazníků pivovaru průnik. Tak odvádí řeč na Regenerátora, který měl prý podle nápisu v jejich hospodě 13% alkoholu, což po čtyřech pivech cítil. Druhý pán vyhrožuje, že půjde ještě Antošův ležák spláchnout kozlíkem.

Jako první si objednávám Antošův ležák. Má příjemné chmelové doznívání, ale přivítal bych pivo trochu plnější; také nevoní úplně příjemně a bohužel mám výhled na pípu - to si vždycky vzpomenu na babičku, jak mi ochlazovala čaj přeléváním z hrnku do hrnku. Dávám si ještě jedno, celkově hodnotím jako lepší průměr a přecházím k Černému poupěti, tmavé 12°, neboť polotmavá 13° ani světlý speciál Kozák 15° mne nelákají dostatečně, abych jim při své krátké návštěvě poskytl prostor. Poupě je jiná liga než světlý ležák, je sladší, ne tolik karamelové, příjemně voní, chuť je vyvážená, prostě zahučí do mne eins zwei. Pivo stáčejí i do svých pet lahví, ale bacha, úplně dobře to netěsní. Při pohledu na měděné nádoby pivovaru rozjímám, co si dám k jídlu. Volba padá na talíř s nakládanými sýry, což není úplně nejvhodnější k ochutnávání piva, ale jako poslední si dávám jantarový ale 14°, takže dopady na chuť piva nebudou pro mne tak fatální. Místo nakládaných sýrů přede mnou přistává sýr zrající, nicméně jsem v dobré náladě a rovněž poněkud rozjařen, tak neodmítám. Zde musím vyzdvihnout kulturu servírování - sýr je podáván s nasekanou cibulkou, hořčicí, dvěma drobnými plátky nasolené sardinky a ještě (nebo už zase) teplým, velmi dobrým pečivem. Letmý pohled do relativně krátkého jídelního lístku mi napovídá, že při příští návštěvě budu mít co jíst - jehně, biftek nebo jen pomazánka z bůčku, téměř vše mne láká. Platím a ještě krátce pohovořím s Rosťou a spol. v suterénu a spěchám za manželkou. Spěch to není nepříjemný, protože mne v batohu chladí záložní poupě. Přeji Antošovi, ať se mu daří, když to půjde, co nevidět se vrátím, je to opravdu velmi příjemný podnik.

autor: Sekal | Blok 10:13 [permalink] [comments: 5]


«« « Strana 15 z 27 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27

Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň