Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivní blok

Pivní blok



Soutěž o lahev extra chmeleného Bubínka

[pátek, 6. září 2013]

V lednici mi zbývá poslední volná třetinková lahev extra chmeleného Bubínka Absolvent/ky, tak ji dávám k dispozici prvnímu, kdo správně odpoví na otázku "Do kolika lahví byla stočena tato várka?". Nápovědu naleznete na našich stránkách v rubrice Naše piva/Bubínek na obrázku Zrání Absolvent/ky v lednici. Předem však upozorňuju, že lahve jsou řazeny na přeskáčku a bez počítání se tudíž neobejdete.

Výhru předám pouze osobně, a to buď na zítřejší burze v Dejvicích (v tomto případě přidám i volnou vstupenku coby bonus), za týden v Kostelci, příp. po domluvě na Praze 6 či 7, ale raději co nejdříve, další měsíc dva už bych to nerad skladoval.

Odpovědi posílejte pouze na můj mail (marek.kamlar@gmail.com). Až bude znám vítěz, dám vědět, abyste se nesnažili zbytečně. :-)

Soutěž o lahev extra chmeleného Bubínka

autor: Malakin | Blok 08:39 [permalink] [comments: 1]


Krtek otevřel dveře

[neděle, 25. srpen 2013]

a kdyby ty dveře nebyly jen pomyslné, tak je pivachtivý dav určitě vyrazil. Přesně takto vypadal v sobotu 24.8., po delší době opět konaný, Den otevřených dveří v minipivovaru Slepý krtek. Ačkoliv je pivovárek veřejnou dopravou nedostupný, davy přijížděly auty, na kolech, ba i četní pěšáci, nelitující několikakilometrového putování, byli přítomni. K zaparkování kola, natožpak auta, bylo v odpoledních hodinách zapotřebí i značné kreativity.

Na čepu byl světlý a polotmavý ležák, dále pak kávový a medovinový ležák. Pro děti a řidiče nealko a samozřejmě něco na zub k pivu. Fronta u prodejního stánku s žíznivými příchozími narůstala, a byť se početná obsluha otáčela velmi svižně, časem dosahovala fronta docela úctyhodné délky. Nevím, kolik sudů se vytočilo do večera, ale předpokládám, že Krtci byli opět „vypití“, jak se už na akcích několikrát stalo,byť už zvětšili varnu. Jejich pivo je žádané a běžně se nevyskytuje, tak bylo nutno příležitost „chopit za pačesy“. Mým favoritem (už dlouho) je polotmavý ležák, ani včera nezklamal.

K večeru pak byly připraveny „ochutnávky“ kulturní : od 16 hod. vystoupení divadelního souboru Dobrovít s představením Švestka a na večer byla nachystána country kapela Kačeři. Bohužel, nic z nabízeného jsem neshlédla. Čas kvapil, cesta k nějakému veřejnému dopravnímu prostředku daleká a počasí též nevěstilo nic dobrého. Zejména ta Švestka mne lákala, tak snad bude kus ještě někdy a někde na pořadu.

Slepému krtkovi přeji i nadále vše dobré a snad mohu prozradit, že jsem se „pozdravila“ i s budoucím sládkem, čerstvě narozeným „krtečkem“ Vítkem.

Krtek otevřel dveře

autor: Jana | Blok 12:51 [permalink] [comments: 1]


Staňkův rukodělný pivovárek Třebonice

[pátek, 23. srpen 2013]

Vyrážíme na dlouho plánovaný výlet do Třebonic, kde víme, že je schovaná jedna pražská minipivovarská perla. Chceme ochutnat produkci v místě, kde vzniká. Volíme cestu od metra Stodůlky, pěšky přes pole, po úzké, ale celkem frekventované silničce. Procházíme Třebonicemi okolo pivovárku a Staňkova statku a jdeme dál po silnici směr Kemp, neboť dle instrukcí na netu, je třeba projít Kempem do restaurace pivovárku. Instrukce nás dovedla po procházce slušně vybaveným Kempem, který byl celkem hojně obsazen Němci a Holanďany zpět ke statku, kde vidíme verandu a vchod do hospůdky. Na verandě sedí pár lidí, ale uvnitř je zatím zcela prázdno. Volíme sezení uvnitř, hospůdka ( nebo restaurace jak je uvedeno na netu), je vyzdobena převážně pivními etiketami a pivními oceněními. A má více míst a stolů, než jsme z pohledu z venku čekali. Přicházíme s velkým očekáváním, páč Staňkova piva chutnáme vždy, když na ně narazíme ( nejčastěji v naší pivní čítárně – knihkupectví Volvox) a vždy minimálně zaujmou, většinou však nadchnou. Jen je otázka, co bude v hospůdce u Kempu z bohaté Staňkovy produkce vůbec na čepu... Koukáme na tabuli a vidíme, že nás čekají ochutnávky 3 pivek. První volba je jasná - 10 stupňová Krvavá Marie- Weizenlager. Příjemné, lehké, pšeničné pivo s ovocným nádechem v chuti a lehce citrusovo kořenité vůně, fajn kousek. Pozitivní vjemy narušují ataky komárů, kteří se rozhodli nás sežrat ještě než dopijeme první pivko. Je třeba zvýšit přísun vitamínu B, když nemáme repelent. Vkládáme důvěru v Semíra 12 sv. ležák, který je další kus, který dáváme. Světlý ležák je uvedeno na tabuli u výčepu, ale donesené pivo, je jantarové barvy, s hustou bílou pěnou, která se nám drží na horním rtu sakra dlouho. Vůně Semíra je lehce nasládlá, ale kořenitá. V chuti je lehkost a v druhé fázi příjemná hořkost. Úplně jiné pivo než Krvavá Marie, ale také výborné. Ale komáři nedávají pokoj, tak jdeme na další kousek, Mamba, tmavý ležák. Hady nesnášim, tak snad náš neuštkne. Ve vůni lehká kávovina, v chuti lehký karamelový nádech s příjemným sladko-hořkým dozvukem. Na 12ctku působí trochu těžším dojmem, ale chutná nám, tak si dáváme ještě jedno.

V průběhu večera je vidět, že hospůdka má asi jako hlavní činnost krmení obyvatel kempu. Možná proto jsou v nabídce jen 3 druhy pivek z bohaté tvorby pana Staňka. Ale stačily nám. Jsme rádi, že jsme mohli ochutnat pivko v jeho domácím prostředí, ač bychom, kdybychom nebyli znalí, vlastně nepoznali, že hospůdka patří nejen ke kempu, ale i k jednomu z nejoriginálnějších českých minipivovárků.

Staňkův rukodělný pivovárek Třebonice

autor: Lucka | Blok 14:38 [permalink] [comments: 6]


Co nového v kauze "mykotoxiny v pivu"?

[sobota, 17. srpen 2013]

Z posledního čísla časopisu dTest:

Co nového v kauze "mykotoxiny v pivu"?

V květnu jsme pro vás otestovali 50 značek piva z hlediska obsahu mykotoxinů. Test překvapivě odhalil přítomnost mykotoxinů ve větší či menší míře v pivech 33 různých značek. Následovala mediální smršť. Nyní vše zdánlivě utichlo, ovšem kauza se i nadále vyvíjí.

Po zmiňované mediální smršti se společnost rozdělila na ty, kteří věří nám, naší snaze o ochranu spotřebitelů a lepší kvalitu toho, co jíme a pijeme a na zastánce neposkrvrněnosti a upřímnosti pivovarů. Ty vzápětí neváhaly vyhrožovat možným i nemožným, od podání trestních oznámení až po lobbování za zastavení dotací pro dTest (na tomto místě se možná sluší podotknout, že testování je financováno téměř výhradně ze zaplaceného předplatného a nikoliv z dotací ministerstev).

Trestní oznámení byla nakonec podána dvě, pivovarem Svijany a Vyškovským pivovarem. V obou případech byl dTest požádán o dodání podkladů. Policie ČR nás vyrozuměla o odložení trestního oznámení pivovaru Svijany, neboť z něj nebylo možné učinit závěr o podezření či dokonce spáchání trestného činu. Odložení trestního oznámení Vyškovského pivovaru (resp. CZECH BEVERAGE INDUSTRY COMPANY a.s.) se nyní dle sdělení policie připravuje.

Nález mykotoxinů jsme považovali a považujeme za závažný. Proto jsme volali po diskusi, zda jsou mykotoxiny nutným průvodním jevem potravin, stejně jako po debatě o správné pěstitelské praxi v zemědělství, kde jsou kořeny problému mykotoxinů ze sladovnického ječmene. Z téhož důvodu nás také zajímal názor Státního zdravotního ústavu, který byl Ministerstvem zdravotnictví požádán o zpracování odborného posudku týkající se zdravotního rizika mykotoxinů v pivech.

Podle zprávy, kterou SZÚ koncem července zveřejnil, nepředstavují mykotoxiny v pivu přímé zdravotní riziko, které by vyžadovalo zásah orgánů ochrany veřejného zdraví, a to především s ohledem na maximální doporučené denní dávky etylalkoholu (přiměřená denní dávka etylalkoholu se stanovuje u žen 20 gramů a u mužů 30 gramů;10 gramů je obsaženo přibližně ve třetince piva). Státní zdravotní ústav současně připouští, že spotřeba piva v ČR na osobu a rok je podstatně vyšší než ve většině zemí EU. Z tohoto důvodu navrhuje stanovení maximálního limitu pro slad používaný k výrobě piva, a to ve výši 500 ug DON/kg sladu.

Uvedené stanovisko vítáme a i my voláme po určení vlastních přísnějších limitů pro sladovnický ječmen. Podobně se s tímto problémem vypořádali například ve Velké Británii, která je tradiční pivní velmocí.

autor: píra | Blok 16:57 [permalink] [comments: 1]


Liberec na skok - Vendelín rodinný pivovar a Krásná Studánka minipivovar

[středa, 7. srpen 2013]

Jelikož jsme se ocitli nedaleko Liberce, rozhodli jsme se na část odpoledne navštívit 2 pivovárky v Liberci na které jsme měli již nějaký čas zálusk. Po shlédnutí informací na webech, jsme usoudili, že odpoledne jsme vybrali správně, neb otvíračka jednoho je ve 14 a druhého v 15 hodin, neb je dnes pracovní den. Vendelín, jelikož měl otevřeno dříve, byl první na řadě. S pomocí navigace, ač jí příliš často nepoužíváme, neb já jí nevěřím, že mě někde neztratí, jsme přijeli na kraj Liberce k patrovému rodinnému baráku u silnice na Lukášov. Na zahradě u domu je posezení a z okna, vypadá skoro, že asi do kuchyně domu, ale nejsme si úplně jistí, objednáváme nejprve světlou 12 a ptáme se, kde vaří. Paní v okénku odpovídá, že nevaří. Ptám se raději ještě jasněji, kde vaří pivo a paní ukazuje přes zahradu ke skleníku. Na skleníku vidíme viset ceduli s nápisem “Zákaz vstupu do prostoru pivovaru”. Po chvíli obhlížení z dálky, usuzujeme, že přes skleník se prochází do přístavby za ním a že pivko nám přichystali asi tam. Můžeme se tedy v klidu věnovat ochutnávce. Světla 12 je na první doušky dobře pitelná s lehkou ovocnou chutí a vůní. Při dopíjení ale už nějak těžkne a více vyniká lehce nepříjemná nasládlost. Nijak nás její chuť nepřesvědčila. Dáváme si druhý kousek z produkce Vendelína –polotmavé. Polotmavé nám přijde v chuti ihned ještě slabší než světlé, má sice pěknou jantarovou barvu, lehce karamelovou chuť, ale plochý závěr, kde opět vystupuje až nepříjemná nasládlost. Shodujeme se, že světlé nás oslovilo přeci jen více. Posezení u pivovárku je kryté i venkovní, ale s poněkud bizarním výhledem na zahradu, kde je kromě pěkných květin usazená třeba umělá srnka, ovečka, vykukuje tam i několik vodníků a kromě živé i několik umělých koček. Vzadu, v horní části zahrady, je krmítko a divočák... Více se snad ani nechceme rozhlížet, dnešní nabídku jsme ochutnali, raději pojedeme dál.

Minipivovar Studánka v Krásné Studánce v Liberci ukázal, že navigace je kupodivu opravdu užitečná. Známe lidi, co by řekli, že je lepší se zeptat člověka, který ukáže cestu, ale přeci jen, trefit sjezd z hlavní silnice bez navigace si moc představit neumíme. Odbočka nevypadá jako silnice, spíš cesta co vede k někomu do baráku, ale po chvíli se cesta dále nějak vyloupne a jsme dovedeni k rodinnému baráčku na kraji Studánky, kde je nápis, označující, že jsem dorazili, kam jsme chtěli. Vstupujeme do zahrady a vidíme zahradní posezení a cítíme vůni vařeného pivka. Pivovárek je v přízemí domu, vítá nás příjemná paní majitelka a začínáme se ještě více těšit na nabídku. Začínáme Antal 10, krásně studená, řízná, s akorát hořkostí v druhé chuti. Výborné, lehké pivo, lahůdka. Další kousek, Gallas 12 světlé má příjemnou vůni s lehounkým ovocným nádechem. Chuť svěží, nejprve nahořklá, poté s lehkým, ale ne nepříjemným sladkým dozvukem. Jak 10, tak i 12, jsou výborné a rozhodně si říkají o další kousek na vychutnání. Majitelé akorát chystají varnu, čistí a myjí a odvážejí mláto. Voní to tu nádherně, prostředí působí pohodově, dá se dát něco k snědku a majitelé se tváří velmi vlídně. A mají v nabídce další kousek, polotmavý Flik. Světle jantarová barva, lehká příchuť ovoce, lehká chmelovost, zadní ovocno-kořenitá chuť. Působí vyvážené a je žíznivé jako předchozí dvě. Tenhle pivovárek zaslouží naši pravidelnou kontrolní návštěvu a dohled nad nastavenou kvalitou. Doporučujeme všem aspoň jedno ochutnaní, ideálně přímo v Liberci.

Liberec  na skok - Vendelín rodinný pivovar a Krásná Studánka minipivovar

autor: Lucka | Blok 16:25 [permalink] [comments: 1]


Reakce na Kostelecký pochod, aneb vzpomínka na Díratlon.

[středa, 31. červenec 2013]

Díratlon aneb triatlon s pivem na přelomu milenia.

O díratlonu mě vyprávěla kamarádka, že to pořádá její bratr, její manžel už vyhrál první dva ročníky, a potřebuje na start dostat někoho, kdo ho porazí, a manžel přestane blbnout.

Nechal jsem si vyprávět o co jde. V roce snad 1996 se parta místních lidí v obci Dehtáře na Českobudějovicku, chodících do letní restaurace, na hrázi rybníka Dehtář, zvané V Díře, rozhodla udělat malý triatlon, a pro zpestření udělat v místní občerstvovně na hrázi rybníka občerstvovací stanici a depo závodu. Někoho osvíceného napadlo, že za každé vypité pivo a pro mládež limonádu, odečítat z celkového dosaženého času pět minut. A vznikly základní pravidla- 400m plavání podél hráze rybníka, 14km na kole kolem rybníka bez možnosti zkrácení a dva krát jeden a půl kilometr běhu. Před plaváním a vždy v depu je možné pít pivo, naposledy před posledním okruhem běhu. Start je hromadný.

Poprvé jsem se zúčastnil třetího ročníku v roce 98 a na kole zabloudil na poloostrov. Díky této komplikaci jsem skončil na třetím místě. Další tři ročníky jsem vyhrál podobným výkonem cca 63 minut času na zdolání tratě a vypití osmi deseti stupňových piv, takže výsledný čas cca 23 minut.

Při mé poslední účasti se objevil kamarád, který byl na tom po sportovní stránce o dost lépe a zvolil mojí pivní taktiku-2piva-plavání-2piva-kolo-2piva-1.běh-2piva-2.běh-cíl.

Když jsem zjistil jak vede, tak jsem přidal v depu a nakonec jsem za necelých 63 minut zdolal triatlon i jedenáct piv, výsledný čas necelých osm minut a vyhrál.

Rozhodně dalších ročníků už jsem se nezůčastnil. Hlavně proto, že jsem se sám bál, kam by ta vyhecovanost mohla vést. Jediný co můžu říct. Díky tomu, že to byl takový sprint, tak alkohol neměl šanci poznamenat závěr cyklistického výkonu, jinak by to bylo opravdu o hubu.

Kamarád co byl taktéž účasten, mě několik let přemlouval, ať uspořádáme něco podobného doma v Liberci. Já jsem však odpověděl, že můžeme být rádi, že za těch několik ročníků Díratlonu jsme neviděli žádný průser a já rozhodně nechci být s nějakým takovým průserem z podobé akce vůbec spojován.

V mládí jsme konali různé běhy po hospodách i cyklojízdy, ale dneska vím, že důležitější je najít si důvod dorazit do toho cíle a tam si to užít, než se zrušit cestou a pak celá léta poslouchat vyprávění ostatních kdo jak ožralý spal a blil.

Hroch

autor: hroch | Blok 20:45 [permalink] [comments: 2]


10.Harrachovské pivní slavnosti 20.7.2013.

[pondělí, 29. červenec 2013]

Minulou sobotu proběhli Harrachovské pivní slavnosti. Celý týden jsem se chystal napsat článek, ale nějak jsem se v těch vedrech k tomu nemohl dostat tak píšu alespoň tento krátký report ve formě blogu.

Akce proběhla v prostorách pivovaru a sklárny Novosad Harrachov. Akce byla jako každým rokem svým rozsahem relativně malá a příjemná. Na slavnostech se otočilo 1500 lidí, kteří mohli vidět skláře při práci, ochutnat místní Huťské výčepní, světlý ležák František, černého Čerťáka, u stánku Kocoura ležák Kocour, IPA Samurai, višňové a jahodové pivo z Lobau a také u jednoho stánku s jídlem Červeného Krále od Konrada. K dispozici byli i četné stánky s občerstvením, pečená masa, krkonošské kynuté bramboráky apod. Počet výčepů a stánků na jídlo byl tak akorát. Nerad při akcích vidím dlouhé fronty, kdy pořadatel neodhadne návštěvnost, ale taky stánky bez front, protože to znamená, že stánkaři nejsou spokojení s tržbou a příští rok se na to vykašlou.

K tradici těchto slavností patří, že pivo se může pít z kelímku ale hlavně v místní sklárně vyrobených sklenicích na dlouhé nožce za vratnou zálohu 20Kč. Za těch 20Kč si sklenici může každý nechat a jsou tak krásné, že většina návštěvníků si odnáší pěknou výbavu do kuchyně.

O hudební stránku věci bylo postaráno, hudba neohlušovala a zvláště vystoupení Těl a Queeniie bylo úžasné. Na podiu se během dne a večera vystřídali- KRKONOŠSKÁ DECHOVKA, JOHNY WALKER BAND (country), THE VINTAGE BAND (rock n‘ roll revival), CLAYMORE (gaelic rock), liberecká TĚLA (folk-rock), QUEENIE – World QUEEN Tribute Band (rock) , LAURA A JEJÍ TYGŘI (rock).

Co se týká piva- jak se dá předpokládat u minipivovaru, když dělá takovou akci musí vyrobit na jeden den více piva než normálně vystaví za měsíc a pak se většinou stává, že je pivo mladé a nebo již staré až nakyslé. V tomto případě se jednalo o variantu příjemnější- Huťské výčepní i František byly mladí, nějaké to ležení by jim ještě prospělo, zvláště u Františka by se zjemnilo chuťové vnímání chmele. Samurai jako vždy úžasný a bylo poznat na lidech znalých že zrovna pijí Samuraie, podle toho že mají neustále zabořený nos ve sklenici a nemůžou se nabažit úžasné směsi vůní různých odrůd chmele použitých v tomto piv typu IPA. Červeného Krále si taky rád dám, jemné tony bylinek mě v tomto pivu vždy baví hledat.

http://www.harrachov.cz/clanky-detail.asp?NewsID=1033

Akce byla velmi příjemná a když mě to příští rok vyjde jistě se jedenáctého ročníku Harrachovských pivních slavností opět zúčastním. Hroch

Na fotce kamarád Póča se sklenicí od Novosada.

10.Harrachovské pivní slavnosti 20.7.2013.

autor: hroch | Blok 10:14 [permalink] [comments: 2]


Z neznáma do pivováru aneb Svatováclavský pochodoběh

[středa, 24. červenec 2013]

0. ročník sportovně-pivního zápolení

Kdy: 28.9.2013 - 6.15

Kde: Černokostelecký zájezdní pivovár, Českobrodská 17, 281 63 Kostelec nad Černými lesy

Princip: Jedná se o adrenalinový orientační pivní závod. Soutěží se ve dvojicích. Každá dvojice musí cestou zkonzumovat pivo z 15litrového sudu, který si nese na zádech s sebou. Kdo dorazí do pivovaru jako první s dopitým sudem vyhrává. Trasa bez bloudění a zacházek bude cca 30 – 35 kilometrů

Cena: Další ročníky a celý název soutěže ponese jméno vítěze nultého ročníku. V neposlední řadě vítězové obdrží putovní pohár, na kterém budou zvěčněna jejich jména, trasa, dosažené promile v krvi...

Soutěžní podmínky: Soutěžící musí být starší 18 let. Na startu všichni soutěžící odevzdají mobilní telefony, navigace, gps a podobné věci a označené uložíme v pivovaru do trezoru (nebo si je nechte doma), dovolen je pouze kompas či buzola.

Každý soutěžící bude mít jen jeden půllitr a nebude si rozčepovávat do mnoha kelímků Je dovolené si vzít s sebou psy či jinou havěť, avšak abstinující

Soutěžící se shromáždí v 6.15 v pivováru a po registraci a společné fotce se nastupuje do autobusu, který účastníky odveze na neznámé místo. Na neznámém místě každá skupina dostane orientační mapu s vyznačením kontrolních stanovišť, narazí se pivo, udělá se druhá skupinová fotka a hurá do pivováru. Na mapě budou vyznačena tři stanoviště, které musí každá skupina projít; pouze na těchto stanovištích je dovoleno konzumovat pivo, neboť ruční pípy budou k zapůjčení jen na těchto stanovištích

Shrnuto a podtrženo: pivo se bude moci konzumovat pouze na pěti místech – na startu, na třech stanovištích a dopíjení v pivováru. Každá skupina se musí v cíli/pivováru prokázat prázdným sudem, odpovídajícími promili v krvi a mapou s třemi razítky na druhé straně jako potvrzení o projití daných stanovišť. Možnost návštěvy každého stanoviště bude časově omezená – tzn. že nebudeme na prvním stanovišti čekat na dvojici, která se bude snažit vypít celý sud na startu do půlnoci; časy budou vyznačeny v mapě

Pivo v 15litrovém sudu musí být minimálně 11% a je nutné si sud s ruční pípou obstarat (pokusíme se co nejvíce sudů zařídit a cena piva včetně půjčovného pípy není součástí startovného)

Každý nastupuje do soutěže na vlastní nebezpečí a doporučuji si neplánovat nijaká zásadní rozhodnutí a práci na den následující

Soutěž je určena pro dva muže na jeden patnáctilitrový sud, každý muž může být nahrazen dvěmi ženami, tzn. že může soutěžit i čtyřčlenné ženské družstvo

Startovné: stanovíme v průběhu srpna podle ceny autobusu, mapy barevné a podle toho, co seženu za pivo a za kolik se mi podaří vypůjčit dostatečné množství píp a v neposlední řadě za osazenstvo stanovišť atd.

Sponzoři ozvěte se, uděláme soutěžní trička. Kdyby někdo z Vás věděl o někom, kdo by zdarma obsadil kontrolní stanoviště, tak piště. Ušetří to náklady na startovné nám všem.

Info a přihlášky na: kvetak@pivovarkostelec.cz, 736623290

autor: Chody | Blok 09:11 [permalink] [comments: 31]


Beskydský pivovárek Ostravice a Podhorský pivovar Frýdlant nad Ostravicí

[pondělí, 22. červenec 2013]

Pár dní strávených na východě kvůli Colours of Ostrava jsme využili k rozšíření obzoru o nové beskydské akvizice minipivovarského světa. A zastávka první byla Ostravice a Beskydský pivovárek. Jeho umístění je trochu nepěkné, asfaltový plac s benzínkou, kde je také opodál "zahrádka" pivovarské hospody. No snad vynahradí prostředí kvalita piva… Začínáme Beskydským ležákem. Je krásně studený, příjemný, hořký, čisté chuti. Jsme potěšeni. Prostředí se snaží zútulnit polní kuchyně na asfaltovém placu, kde se vaří a podává buřt guláš. Pěkné jsou i dřevěné stoly a lavice. Prvotní dojem se vylepšuje a tak si dáváme Zbuj - vídeňský ležák. Mám pro tento typ piv slabost a tento je opravdu povedený. Prvotní lehká nasládlost a dozvuk do lehké kořeněné hořkosti. Příjemné pití, jenže máme před sebou ještě další pivka ze sortimentu. Další kousek Beskydské hořké, je polotmavé barvy s nádhernou kořenitou ovocnou vůní. Výborně udělané svrchně kvašené silnější pivko. Z toho kousku jsme také nadšení. Na závěr dáváme poslední z nabídky na čepu, medové. Je lehce polotmavé barvy, krásně chmelené jen s lehounkým medovým nádechem. Celkově jsme nadšení ze všech ochutnaných pivek, mrzí nás trochu, že nebyla v nabídce 10, která jinak prý běžně bývá. Všechna ochutnaná piva si rádi dopřejeme kdykoliv na ně narazíme, což asi v Praze bohužel snadné nebude.

Čekáme nás ale ještě jedna dnešní zastávka po cestě zpět do Ostravy a to Podhorský pivovar Frýdlant nad Ostravicí, který byl v centru Frýdlantu nad Ostravicí v hotelu Beskyd, nedávno otevřen, tak se tam vydáváme. Usedáme na zahrádku restaurace, kterých a velmi podobných, jsme v okolí zahlédli několik. V nabídce je Radegast 10 a 12 a dva druhy Podhorského pivka. Dáváme si nejprve světlé výčepní, je nasládlé karamelové chuti, ve vůni se neshodneme, zda lehce nepříjemně nezavání. Nicméně konstatujeme, že ujde. Zradu netuše, vybíráme jídlo. V lístku je nabídka smažených jídel všeho druhu, na venkovní ceduli je guláš. Vybereme guláš, hovězí vývar a bramborák. A zkoušíme 13 polotmavou. Polotmavé je hořčejší, celkem příjemné a dobře pitelné, chutná nám více než předchozí kousek. Co se týká stupňovitosti nabízených piv, obsluha sdělila, že to, co se nazývá 10, je spíše 11 a 13 je spíše 12. Proč je to napsané jinak, jsme vysvětlení nedostali. Ale donesli nám jídlo. Polévka, která byla v lístku uvedená jako silný vývar, byla pouze voda bez chuti s nudlemi, guláš byl natolik příšerný, že jsme ho nejedli. Chutnal jako jakýsi zbytek rajské příšerně opepřený a zahuštěný moukou, bramborák byl bez chuti, ohřátý v mikrovlnce. Jídlo se opravdu nepovedlo. Když jsme si na jídlo stěžovali, dostalo se nám vysvětlení, že guláš byl vařen na pivu, proto má takovou chuť a ostatní je také v pořádku. Jídlo v hotelu Beskyd opravdu nedoporučujeme. Pivo zde vařené má možná přilákat více hostů, neboť konkurence v okolí je značná, ale vařit pivo jen jako marketingový tah a kvalitu ostatní nabídky nechat na otřesné úrovni nás nepřesvědčuje, že pivo za čas nebude stejně pekelné jako místní kuchyně.

Beskydský pivovárek Ostravice a Podhorský pivovar Frýdlant nad Ostravicí

autor: Lucka | Blok 16:18 [permalink] [comments: 4]


2x Černý orel a 2x pivo Vítek

[úterý, 9. červenec 2013]

Tož už máme dva minipivovary Černý orel a dvě piva Vítek.

Oba nově vznikající (vzniklé) minipivovary v Jindřichově Hradci používají již zavedené pojmy.

Chápu, jmenuje-li se hotel Černý Orel, že zvolili název i pro pivovar. Ale název piva Vítek je již delší čas užíván jiným pivovarem.

Ono vůbec se občas přihodí, že jsou piva z jiných pivovarů se stejnými názvy. Jednou je to dáno minulostí, viz Březňák z Vyškova a z Velkého Března. Jinde by ale šlo dvojím názvům zabránit, stačí jen pár minut googlovat.

Pamatuji se na nedávnou záležitost s nealkopivem Střízlík. Nejprve s ním vyrukoval Herold Březnice, jenže nezaregistroval. Chvíli poté vyrábí (a má na UPV zveřejněnou přihlášku) nealkopivo stejného názvu nymburský pivovar.

Vzpomene si někdo z Vás na jiný příklad?


I.Degustační pivní festival aneb v nákupních centrech se bude líbit i tatínkům.

[pátek, 21. červen 2013]

Telefonát od kamaráda, mě včera přivedl do libereckého nákupního centra Plaza.

Nákupní centrum společně se společností iPub zorganizovalo degustační akci piv.

Bylo pět samoobslužných výčepních stojanů a na nich se má během čtvrtka a pátka točit čtrnáct druhů piv. Mezi výčepy byly nástěnky, kde byly vyvěšeny nějaké informace k nabízeným pivům, respektive pivovarům. Zajímavý byl koncept akce. Návštěvník si oproti stokoruně zapůjčil kartu před nabitou na dva litry piva a po přiložení karty ke čtečce výčepu mohl začít točit a na displeji viděl, kolik piva si z karty již vyčerpal. Průtokoměry měřily na centilitry a podle rysky na půllitru to sedělo. Karta se dala opakovaně nabíjet, a nebo při vracení nevyčerpané, pořadatel vracel adekvátní částku nevypitého piva zpět. Lze prý pro tento účel nabít i karty opus card a podobné.

Co se týká piva v době mé návštěvy byl k mání Konrad Chytron, Lobau jahodové, Samec ze Žateckého chrámu chmele, Koutská tmavá čtrnáctka a Kocour APA. Jahodové od Lobau bylo opravdu velmi zajímavé a po kriek snad jediné co mě kdy chutnalo naprosto po surovinách a ne ani lehce po chemii. Kocour a koutská čtrnáctka excelentní.

Jestli se lidem z iPub podaří tento koncept rozšířit i do dalších nákupních center, jistě bude hodně tatínků, kteří nechají své manželky s dětmi courat po nákupním centru a sami se zdrží jen v jedné jeho části, kde bude pivní degustační festival. A podobně jako já nakonec odešlou rodinu domu a sami klidně dorazí za nimi později autobusem.

autor: hroch | Blok 07:46 [permalink] [comments: 5]


K rozpětí hodnocení při degustacích

[středa, 12. červen 2013]

K napsání tohoto bloku mě inspirovala poznámka v diskusi pod jedním z reportů z minulých degustací Pivní revizní komise (PRK), která upozorňovala na přílišný rozptyl v hodnocení piv různými degustátory. Rozhodl jsem se tedy využit veřejně dostupných dat a porovnat vyrovnanost hodnocení v degustacích mezi PRK a První pivní extraligou (PPE).

PRK je partička lidí, kteří mají rádi pivo a jsou po odborné stránce degustátory nevzdělanými (až na jednu výjimku). Prostě jen máme rádi pivo a většina z nás už pár set různých značek piv vypila. O složení PPE nemám moc informací, ale má mezi čtenářstvem punc odborníků a tak předpokládám, že naprostá většina jejích členů má degustátorské zkoušky a lze je tedy považovat za odborníky.

Pro analýzu jsem využil dostupná data z celkem 11 degustací českých ležáků PPE z let 2011-2012. Je třeba zdůraznit, že v poslední době PPE bohužel nezveřejňuje, jak jednotliví degustátoři hodnotili. Dále jsem využil výsledky z 8 degustací PRK, při kterých se hodnotily světlé ležáky. Ostatní čtyři degustace (IPA, bocky a pšenice) jsem pro lepší srovnatelnost výsledků vyřadil již před analýzou.

Shrnutí dostupných dat je v tabulce. Porovnáváno je bodové rozpětí v hodnocení každého piva, přičemž např. pivo hodnocené pouze čtyřkami a pětkami má rozpětí dvou bodů.

Komise Degustace Počet degustovaných piv Počet degustátorů Bodové rozpětí hodnocení u jednotlivých piv

Bodové rozpětíhodnocení ujednotlivých piv

KomiseDegustacePočet deg. pivPočet degustátorůminmaxprůměr±s.e.

PRKPorodnice1110385.18±0.48

PRKVítězné ležáky97353.89±0.26

PRKVítězné středočeské88364.63±0.42

PRKDruhé kolo středočeské910375.11±0.42

PRKPrvní kolo středočeské89374.50±0.46

PRKPražské mini108475.20±0.36

PRKPivotéky88354.13±0.30

PRKNevěřící Tomášové107374.50±0.34

PPEDruhé semifinále 2012108354.20±0.20

PPEPrvní kolo 2012118364.18±0.30

PPEDruhé kolo 2012118263.50±0.31

PPEFinále 2011108354.30±0.21

PPESemifinále B 2011108354.00±0.21

PPESemifinále A 2011108354.30±0.26

PPEPáté kolo 2011108364.40±0.34

PPEČtvrté kolo 2011108364.30±0.30

PPETřetí kolo 2011108364.50±0.31

PPEDruhé kolo 2011108464.70±0.26

PPEPrvní kolo 2011108374.50±0.40

A nyní šťavnatá statistika. V případě PRK je minimální bodové rozpětí 3 a maximální 8, v případě PPE je to 2 a 7. Histogram bodového rozpětí pro obě skupiny degustátorů je na obrázku. Je patrné, že v obou skupinách je nejvíce zastoupeno bodové rozpětí 4 a 5. V průměru je v případě PRK rozpětí hodnocení jednoho piva 4.58±0.19 bodů, v případě PPE 4.25±0.08 bodů. Výpočet průměrů váží skutečnost, že hodnocení piv v rámci jedné degustace není vzájemně nezávislé, protože v rámci jedné degustace působí stejné faktory, které příště můžou být jiné, a hlavně se piva porovnávají vůči sobě navzájem. Průměrné hodnoty se průkazně liší (hierarchická analýza rozptylu, F= 7.565, df=1,181, p=0.007), PPE tedy hodnotí piva v porovnání s PRK s menším rozpětím bodů a mezi degustátory tak panuje větší shoda názoru na jednotlivá piva. Hodnoty střední chyby odhadů průměrů (číslo za ±) ukazuje, že „rozptyl“ je v případě bodového hodnocení jednoho piva menší u PPE než u PRK. Variabilita mezi jednotlivými degustacemi PPE zároveň není průkazně odlišná od nuly (χ2, QT=10.96, df=10, p=0.360), což znamená, že PPE piva hodnotí mezi jednotlivými degustacemi zhruba se stejným bodovým rozpětím. Oproti tomu variabilita průkazně odlišná od nuly v případě PRK (χ2, QT=15.08, df=7, p=0.035) ukazuje, že PRK hodnotí piva pokaždé s jiným rozpětím bodů.

Závěry:

PPE hodnotí české ležáky s menším bodovým rozpětím hodnocení každého piva, než je tomu v případě PRK, a jejich hodnotitelský výkon je stabilní mezi jednotlivými degustacemi. To je dobře, jedná se o profesionály. Přesto se v jejich degustacích vyskytují výrazné rozdíly v hodnocení jednotlivých piv (6 až 7 bodů). Oproti tomu amatérská PRK vykazuje ve svých hodnoceních piv větší bodové rozpětí a v čase jsou (ne)soulady v hodnocení nevyrovnané. To může být způsobeno řadou důvodů (kromě toho, že se jedná o amatéry jako takové): 1) amatérští degustátoři snadněji podléhají momentálním náladám; 2) každý k Rosťovu dilematu přistoupí jinak a tak se stane, že někdo hodnotí, jestli mu pivo chutná, druhý zase, jestli chutná tak, jak má; 3) PPE hodnotí průmyslové lahváče, které mají potenciálně uniformnější chuť, než piva z minipivovarů hodnocená PRK; 4) PRK hodnotí různý počet piv a účastní se různý počet degustátorů, zatímco PPE má počet vždy stabilní; 5) v rámci PRK se nešetří devítkami a občas se vyskytne i jednička (zásluhou Kejny), což se v případě PPE nestalo ani jednou. Výsledky nijak neovlivňují fakt, že nás ochutnávání prostě baví.

Popisek obrázku: Histogram hodnot rozpětí v hodnocení jednotlivých piv v degustacích PPE a PRK. Výška sloupečku ukazuje počet opakování (frekvenci výskytu) jednotlivých hodnot rozpětí.

K rozpětí hodnocení při degustacích

autor: strevlas | Blok 16:03 [permalink] [comments: 1]


Jak k sobě patří pivo, obdiv a závist.

[čtvrtek, 6. červen 2013]

A bohužel u někoho i nenávist. Když jsem četl nesmyslné rejpání do paní Jany Běhounkové, položil jsem si otázku, jak na mě Jana působí a napadla mě právě slova pivo, obdiv a závist.

Pivo, které se pro ni stalo v důchodu velkým koníčkem, snaží se navštívit zajímavé minipivovary a dostupné akce, kde pivo hraje hlavní roli.

Obdiv mám k Janě, jak je plná života a všechno dělá naplno, ať se to týká piva, slíbených reportů z pivovarů a pivních akcí, ale i ostatní své koníčky a starost o rodinu.

Závist tu cítím, jen kvůli tomu, že mě v dnešní uspěchané době nezbývá tolik času a sil abych všechny ty pivovary a akce navštívil taky. Závist cítím taky kvůli tomu, že když jsem studoval a měl jsem spoustu času nebyli pivní festivaly a nebyly minipivovary, nyní mě brzdí malé děti a důchod kdy zase bude spousta času v nedohlednu.

Našli by se další vlastnosti či povahové rysy, které lze zmínit.

Spolehlivost- když slíbí napsat článek, taky ho napíše, doplní o kvalitní foto, neprodleně poskytne dál. Ono těch článků a blogů od Jany zase tolik není, za prvních pět měsíců šest článků a čtyři blogy. Proč to vypadá, že je Jany moc na PI, protože ostatní málo píší.

V dnešní době kdy většina lidí ani nepotvrdí kamarádovi, že mu dorazí na oslavu narozenin a pořadatel akce ani netuší s kolika lidmi může počítat, je chování Jany až nezvyklé i když správné. Když slíbí, že někde bude, bude tam, když slíbí, že sežene vzorek na degustace PRK, tak ho sežene a oznámí ostatním, že už je sehnáno. Toto naštěstí přenesla i na ostatní v PRK, a vzorky i degustace, jsou díky tomu vždy vzorně zajištěny.

Komunikativnost- Jana nemá problém se bavit s lidmi a proto získá spoustu informací přímo v minipivovarech, a její články jsou plné informací od zdroje.

Jana obohacuje články o ženský pohled a ženské postřehy, jak při hodnocení interiéru pivovarů tak i chutí ochutnaného piva. Možná někdy podlehne dojmu ze slušného přístupu pořadatele či majitele pivovaru a je v hodnocení žensky hodná. Ale radši si budu číst zajímavý článek plný pěkných fotografií, než některé články popisující jen samé vady a chyby pořadatelů či majitelů.

O paní Janě Běhounkové, milé pražské důchodkyni, pivní reportérce pro Pivní Info, píšu jako o Janě, jelikož jsem se s ní na degustacích PRK seznámil a stejně jako s ostatními si tykáme.

Janě děkuji za krásné články a přeju hodně zdraví a vitality do dalších let a těším se na spoustu pěkných setkání na pivních akcích či degustacích.

Jan Hroch Klajl

autor: hroch | Blok 10:10 [permalink] [comments: 9]


Zapomeňte na vodu, pojďte na pivo

[úterý, 4. červen 2013]

Těmito slovy zval novináře, přítomné na tiskové konferenci, uspořádané u příležitosti II. ročníku Festivalu minipivovarů na Pražském hradě 2013, prezident Českomoravského svazu minipivovarů ing. Jan Šuráň. Ačkoli fakta zde pronesená, jak ing. Šuráněm, tak i zástupcem oficiálního mediálního partnera – Mgr.Borowiecem, vydavatelem PBA, jsou zdejšímu P.T. čtenářstvu vesměs známy, přece jen pár informací snad nikomu neuškodí.

Kdy? - 14.6. 14,00-20,00 hod., 15.6. 10,00 – 20,00 hod.

Kde? - Střelecká cesta pod Belvederem v Královských zahradách Pražského hradu.

Festival chce zaujmout především kvalitou piva, nikoli zvyšovat rekordy v konzumaci. Dal si za úkol mapovat významné pivovarnické oblasti v republice a dát tak návštěvníkovi výjimečnou možnost během jednoho dne porovnat nejzajímavější piva i z míst od sebe velmi vzdálených. Festival je degustační a návštěvník by se měl vžít do funkce sládka, který ochutnává své pivo. Motto festivalu: „Přijďte si takové pocity sládka zažít s námi!“ Festivalu se zúčastní 60 minipivovarů (ale zatím počet není konečný), vesměs členů ČMSMP, či kandidátů na členství, se 120 svými pivy, dvaadvaceti různých pivních stylů.

Stejně jako v roce loňském, v ceně vstupného 300 Kč bude degustační sklenička (0,75 dcl) a katalog. Degustace pak je neomezená. V letošním roce by měly i odpadnout problémy s vodou na mytí skla, areál bude připojen na vodovod. V případě nepříznivého počasí je pořadatel připraven instalovat „záchranné“ stany. Ale všichni doufáme, že pršet už nebude!

Zapomeňte na vodu, pojďte na pivo

autor: Jana | Blok 15:28 [permalink] [comments: 13]


Kapitola XIII. Žatec - výjimečné město chmele a piva

[pondělí, 27. květen 2013]

XIII. kapitola – Žatec a Belgie jsou spojeni pivním mokem

První patron cechu pivovarníků v Evropě , vévoda brabantský, přezdívaný Gambrinus, se jmenoval Jan Primus ( latinsky psáno také Gan Primus ). Vévoda rád hodoval a pil dobré pivo. V druhé polovině 13. století stanul v čele bruselského sladovnického cechu. Legendární vévoda byl pradědečkem našeho nejvýznamnějšího panovníka Karla IV. Právě za vlády Karla IV. přicházely do Čech četné nové poznatky důležité pro české pivovarnictví. Ve světě je dodnes několik pivovarů produkujících pivo s názvem Gambrinus. Jedním z nich je také náš český populární plzeňský „Gambáč“.

Spojení Žatce a silné belgické tradice výroby piva reprezentuje dodnes např. značka Stella Artois. Historie pivovaru sahá zpět až do roku 1366. Rodina Artois je v pivovarnictví pojem. Když ve dvacátých letech minulého století hledal profesor pivovarnické univerzity v Leuvenu nejvhodnější chmel pro vaření piva, vybral pro značku Stella Artois právě Žatecký chmel. Jedenáctistupňové pivo používá dodnes Žatecký chmel pro vyladění chuti tohoto ležáku. Také mnohé další belgické pivovary stále používají kvalitní český chmel. A ví proč !

Není divu, že právě belgické chmelařské středisko Poperinge je řadu let partnerským městem Královského města Žatce. Evropa je ve skutečnosti pouze malý kousek země propletený sítí společných tradic.

Jiří Vent, pivovar U Orloje

Kapitola XIII. Žatec - výjimečné město chmele a piva

autor: BJ | Blok 08:19 [permalink] [reaguj]


Zlatozdroj bude mít svůj pivovar

[úterý, 21. květen 2013]

Na plzeňském Apetitfestivalu v Plzni se prezentoval i šťáhlavský pivovárek Radouš. Možná jste již zaznamenali zprávu, že Vilda Ilgner pomalu ale jistě Šťáhlavy opouští a svůj pivovárek stěhuje do Druztové na severním Plzeňsku.

Poměrně čerstvou zprávou je, že Radouš získal do pronájmu Lidový dům ve Starém Plzenci. Konečně tak bude mít pivo Radouš důstojný stánek na jih od Plzně. Protože se ve Šťáhlavech již vaří pivo pod historickou staroplzeneckou značkou Zlatozdroj, bude toto pivo asi nosným výčepním artiklem liďáku.

Plány jsou takové, že by se Radouš rozdělil na dva pivovary - menší Radouš Druztová a větší Radouš Starý Plzenec, s tím, že dříve bude ten větší.

Zlatozdroj bude mít svůj pivovar [p927]

autor: Chody | Blok 08:50 [permalink] [comments: 8]


Šlechtična v Nepomuku

[pondělí, 13. květen 2013]

Když mi Jana zaslala plakátek na akci plzeňského Iron Monument Clubu s poznámkou, že se ve vlaku bude točit šťáhlavské pivo, samozřejmě mě to potěšilo. O to víc mi potěšilo, že nedělní program zavedl opravenou Šlechtičnu i do Nepomuka. Dle jízdního řádu měl historický vlak přijet v 10:57 a jen minutku dvě po už slyšíme a postupně i vidíme krásu strojařského umění plzeňské Škodovky.

Foto

Jdeme si prohlédnout zblízka ten ohromující stroj. V posledním vagónku, bývalém hytláku, se otevírají dveře a z nich na nás hledí logo ušatého rytíře. Místní popíjejí u nádražního kiosku Gh, já si dávám dva kelímkové Pilsner Ilgnery, které čepuje sám majitel a sládek šťáhlavského pivovárku Vilda Ilgner.

Foto

Pivo je výborné a je vidět, že když se čepuje čerstvé a člověkem, který svému pivu rozumí, nemůže nastat žádná chyba, což se nedá říci o různých restauračních zařízeních, kde není pivo vždy v nejlepší kondici, zvláště pokud je na čepu vícero značek. Ani cena nebyla nijak vysoká, 30,- Kč za půllitr včetně kelímku není na pojízdnou hospodu nikterak přehnaných.

Foto

Musela to být krásná poetická jízda. Vlak včetně lokomotivy jako za starých časů, k tomu výborné nefiltrované pivo, na jehož pěně za jízdy ulpívají saze...

autor: pi | Blok 08:03 [permalink] [reaguj]


Valšovi, Medvídci a Kočka

[úterý, 7. květen 2013]

Razíme na krátkou exkurzi na Staré Město. Původní plán je, zajít k Valšům, neb prý konečně vaří, tak je třeba ochutnat, jak ... http://www.prazskymost.cz/. Ale jdeme od Můstku a okolo Koček http://www.udvoukocek.cz/. Mrkneme okem, výčep pustý, tak neodoláme vábení. Volíme černou Kočku a jsme spokojení, příjemná, uznávám, že lehká naše vyprahlost, její chuť vyzdvihla, ale spíš jsme se shodli, že je to příjemné, neurážející, slušně pitelné tmavé pivko.

Ale zpět k dnešním metám… První košt u Valšů začínáme světlým pivkem, doptávám se personálu, zda je pivko opravdu u nich vařené, kývají že ANO. Tak jdeme na to. Pivo je ve vůni zasmrádlé, zatuchlé. Chuť nevalná, skoro hnusná. Šachy tam cítí acetylenové doznívání... No tohle jestli tady fakt vaří (moc tomu nevěřím), tak ať se na to raději vy... Neházíme flintu do piva a zkoušíme tmavé, opět lehce nepříjemně zavání, ale méně než světlé. V chuti převládá typická nasládlost do karamelu, ale pronikají i lehké kávovinové tóny. Tmavé se dá celkem slušně vypít, narozdíl od světlého, jen kdyby nebylo přeci jen trochu zasmrádlé... Dojem máme celkově spíše špatný, tak mizíme do pivovárku k Medvídkům http://www.umedvidku.cz.

Jdeme cíleně na Oldgott Barigue, polotmavý ležák. Je velmi slušný, má v sobě vůni klášterního sklepa. Kdysi měl něco podobného ve vůni i chuti 12 světlý Klášter, ale to dávno ještě nebyly časy K Brewery. Chuť Oldgottu je na ležák celkem specifická, jestli je to vliv dubového sudu, tak bych ráda věděla, zda v nich něco již zrávalo… Ale dále je na řadě světlý ležák 1466.Krásná pevná pěna, čistá vůně, pak příjemná řízná chuť s pro mne akorát chmelením. V informaci na lístku je uvedeno "výrazná hořkost... dosažena dvojím chmelením". Hodně podařené. A chválíme oba kousky z produkce. A říkáme si, že jsme měli asi kliku, že mezi skupinkami rusky mluvících turistů, jsme vůbec chytli stůl a ještě naproti varně. Velká spokojenost přechází s odchodem v nadšení.

autor: Lucka | Blok 20:52 [permalink] [reaguj]


Vídeňské pivovary duben 2013

[středa, 1. květen 2013]

Jelikož jsme se vydaly na pár dní do Vídně, rozhodly jsme se do našeho programu, inspirovány příspěvky na pivni.info., zařadit návštěvu několika vídeňských minipivovarů. A nějak nám nedalo se o naše dojmy nepodělit…

Den 1

V Stadtbrauerei Schwarzenberg (stadtbrauerei.at ) začínáme obhlídku několika vytipovaných vídeňských pivovarů. První pivo dávám Helles, je lehce pitelné, ale je fakt, že mám žízeň. Sedíme v okně pivovarské restaurace, mají ho otevřené celé do ulice na malou uliční zahrádku, je příjemné teplo, ale tam zároveň stín. A vůně je v podniku krásně pivovarská. Další chutnáme Dunkles, který je lepší a překvapivě i hořčejší než světlé. Opravdu lepší zejména s dalším napitím! Dále jdeme do Weizenu a pak i na aktuální speciál Honey Ale. Weizen je hodně lehký až nevýrazný. Honey Ale však jen sladký, medové tóny nepoznáváme, plochá sladká chuť bez dalších motivů. Dáváme tu také jídlo... což mohlo ovlivnit naše chutě z Weizenu i Honey Alu. Tak jen pro upřesnění, chřestová polévka byla výborná, daly jsme pak ve Vídni ještě další dvě jinde a v Schwarzenbergu se povedla nejvíc. Zato Fiakr guláš nestál za moc. Zaujalo nás, že od personálu slyšíme, že se mezi sebou baví slovensky. Při placení se ptáme, jak to je s pivovarem, neb slovenština všude okolo. Milá obsluhující mile sděluje, že pivo vaří Rakušan, ale majitelé podniku jsou Slováci.

A jdeme dál pár metrů... Do 1516 Brewing company (1516brewingcompany.com ). Slušný výběr kazí, že nemají Amarillo smoke. Po chvíli rozhodovaní objednáváme Savinjski Imperial Ipa a Eejits Oatmeal Stout. Dojem z místa máme, že jsme v baru a ne v pivovaru, což nám přijde škoda. Ovšem pivka! Savinjski Ipa je hodně tmavá, příjemně voňavá v chuti od ovocné svěžesti do hořka a má protáhlou doznívající příjemnou hořkost. Výborná Ipa. Stout je také skvělý ve vůni lehce kávovina, v chuti suchý ale přitom lehký s postupnou hořkostí. Škoda, že s takovými kousky sedíme v baru. A jdeme na další kousek - Victory Hop Devil Ipa. Výrazně světlejší než Savinjsky Ipa, příliš nevoní, začátek chuti lehounce ovocný a pak střední hořkost. Vhodné asi pro Ipa začátečníky. My oceňujeme výraznější chuti. Dále, možná trochu nelogicky, dáváme 1516 Weisse. A je skoro jako Hoegarden. Mno není co vice dodat, přeci to nevylijeme.

Den 2

Po návštěvě výstavy trocha pivní kultury. Jsme na Karlsplatzu a poblíž je Wieden Brau (wieden-braeu.at). Začínáme pozvolna s Helles. Žádné nadšení, je dost vodnaté a nevýrazné. Zato Dunkles je zajímavější, lehká kávovinová vůně, pak lehce karamelový nádech v chuti a slabší hořkost. Další na řadě je Märzen, nejhorčejší z nabídky, ale nevzbuzuje nadšení. Pouze ujde. Dále místo Osterbocka, který prý není, dáváme Weizen. Na lístku není, nic se o něm nedozvíme. Ale je zatím nejlepší z Weizenů co jsme od včerejška ochutnaly.

Hospoda má zahrádku, trochu jako malá verze Flekovské, lokál je zavřený, jak je teplo a víkend, tak se dovnitř dá nakouknout jen na záchody. Místní sem evidentně chodí na jídlo, my ctíme chřestovou sezónu, tedy dáváme chřestovou polévku, ale nepovedla se. Další jídlo tak raději nezkoušíme.

Po procházce centrem procházíme muzejním komplexem k 7 stern brau ( www.7stern.at ). Začínáme s Wiener Helles. A žádný zázrak. Pořád nám nejvíc chutnalo Schwarzenberkovo Helles. Dunkles také nic moc, jen počáteční kávovina a pak sladkost. Obě piva ( Helles i Dunkles) jsou lehká. Ale další nechceme. Dále pokračujeme Märzenem a Bamberger Rauchbierem. Märzen do ovocna, příjemně chutný, svěží, skoro do Ale chuti. Rauchbier zavoněl rašelinou jen, co ho donesly. Polotmavá barva, výrazně rašelinová vůně a chuť. Chuťové pohárky se radují. Ale čeká nás další. Belgian Red Ale a Maibock. Sedíme na zahrádce 7 Stern brau, je dosti teplo a stín rozkvetlých kaštanů je příjemný, zvlášť, když zatím nic z nich nepadá do piva. Tak zpět k němu. Red Ale je holt po Rauchbieru krok do nikam. Ničím nezaujal. Nechutnal. Maibock je výrazný a silný. 6,3% je znát více než chceme. Barvou je stejný jako Red Ale. Chuť je ale poněkud lihová. Rauchbier z nabídky jednoznačně dominoval. A pro dnešek máme dost.

Den 3

Dnešní exkurzi předchází návštěva Schönbrunnu a poté již směr Nussdorfstrasse, kde je v okolí hned trojice podniků na které se chystáme. Chybně míříme nejprve do Fisher brau, mají dnes od 16, tedy ještě zavřeno, pouze o víkendu otevírají od 11.

Tak měníme plán a začínáme v Lichtenhaler brau (http://www.lichtenthalerbraeu.at). Menší podnik se zahrádkou, kde začínáme jako „obvykle“ s Helles. Chutná jako příjemně pitelné, lehké pivo, ale s nádechem pšeničné příchuti. Dunkels má lehce kávový začátek, ale tím chuťový vjem končí. Dále na nás žádná jiná jeho chuť nepůsobí. A je na řadě místní IPA a Stout. Na lístku Stout nepíší a chutná nám vodově, nevýrazně. Ipu donesli ve sklenici na šampus a pěkně se v tomto skle rozvoněla. V chuti ji ale pro nás chybí typická chuť a hlavně hořkost. V podniku se nám líbí, příjemná obsluha a působí jako normální hospoda. Polední nabídka jídla za rozumnou cenu a polední menu chutné. I když nás piva na čepu úplně nenadchla, atmosféra místa je velmi příjemná. Možná jindy se jim speciály vydaří lépe.

Pár ulic dál a jsme v Highlanderu (the-highlander.at ). Dojem z místa, že je to více bar než hospoda. Ale lokalita je pěkná, malebné náměstíčko a na něm zahrádka Highlanderu. Začínáme s Lager - Zwickl a Märzen. Lager zajímavý, ale cítím z něj lehký nádech konopí (nehulím). Märzen výborný, vyvážený s nastupující hořkostí. Jen ve vůni opět cítím lehce konopný odér. Celkově skvělý Märzen, ihned dojem, že mám chuť na další. Ale máme ještě jiné povinnosti: Weizen - příjemně kořeněno ovocný, lehce výrazný s pevnou trvající pěnou. Pěkné pivo. Stout je středně hutný, ve vůni i chuti příjemná kávovina a doznívající vzrůstající hořkost. Pěkně na skle kroužkuje. Celkově hodnotíme všechna piva v Highlanderu jako nadprůměrná (v rámci našeho vídeňského testu). A na závěr, zdá se, že pomalu běžná věc, větší část personálu mluví česky a slovensky.

A rychle do Fischer brau (fischerbraeu.at). Helles je jen sladké. Jinou chuť v něm neumíme najít. Weizen je také dosti sladký, ale kořenitost a ovocnost v další fázi je příjemná a dojem vylepšuje. Hospoda je moc pěkná, klasická s příjemnou zahrádkou pod kaštany. Pokračujeme s Grieskirchner bier. Krásné červené Pivo s lehkým třešňovým kontrastem. Příjemně pitelné, žádný radler, jen lehounce říznuté třešňovou chutí. Citlivě přichystané, výborné, ba exkluzivní. No ulítly jsme na něm… Dále experimentujeme s místním Pilsem. Vůně příjemná, lehce ovocný nádech v první chuti a hořko-sladký dozvuk druhé chuti. Příjemný dojem. Nutno dodat, že Pilsner byl zatím nejstudenější donesené pivo u Fischerů a ohřát jsme ho dlouho nenechaly... A teď na Stout, příjemně hutný, kávovina a hořkost, odlehčena v druhé chuti doznívajícím ovocným dojmem. Příjemně pitelné, ale nám dochází síly, asi máme předegustováno... A říkáme si, mít Fischer brau otevřeno a jít tak dnešní trasu obráceně, zda nehodnotíme jinde piva přísněji.

Den 4

A dnes poslední plánovaná zastávka - Salm brau (salmbraeu.com). Po galerii v Belvederu, tedy kultura za kulturu. Pivovarská zahrádka je narvaná obědářema turistama, míříme tedy okolo varen dovnitř, aspoň uvidíme na výčep. Příjemná pivovarská vůně je cítit už venku. Neváháme a začínáme Pilsnem, který je příjemně nahořklý, nefiltrovaný, akorát na první žízeň. Pak chutnáme Märzen, jasně oranžová barva, akorát hořkost a hutnost, skvělá teplota. Další je Helles, lehké, trochu vodnaté s ovocným dozvukem. Weizen mají lehký, vodnatý, lehce kořenitý ale celkově příjemný. U Dunkels na lístku píšou doplnění - Bohmish mischt. V chuti je vodnatý s lehkou kávovinou, vlastně dost stejný jako všechny ochutnané Dunkels ve Vídni. Podnik je hojně navštěvovaný turisty, menu mají také v ruštině a máme dojem, že rusky mluvících turistů je okolo nás nejvíce. Ti však více než piva oceňuji kolena a žebra. Ceny piva jsou v Salm brau stejné jako jinde v centru. Ovšem způsob točení piva je příšerný, ale ve Vídni jsme to již viděly několikrát. Dolévat natočená piva na míru z jiného půllitru je prasárna. Obsluha je také vypráskaná, při platbě kartou drze žádá spropitné, plánovaly jsme ho dát v cash, ale po tomhle chování se nám nechce. Nakonec jsme vyměkly a malý tringelt nechaly na stole.

Naše závěry z vídeňského minipivovarského výletu: Märzen ve vídeňských pivovarech stojí za ochutnání a bude-li možnost s chutí si ho dáme, když na něj narazíme. A jsme rády, že jsme byly ve všech třech pivovarech okolo Nussdorfer strasse a klidně doporučujeme jejich navštívení. Na speciály a ještě v centru město stojí za to 1516 Brewing company. A nelze opomenout ani skvělý Rauchen bier v 7 sternu. Ale celkově v minipivovarech má Vídeň Prahu co dohánět.

Vídeňské pivovary duben 2013

autor: Lucka | Blok 22:38 [permalink] [reaguj]


Podhorský pivovar

[sobota, 20. duben 2013]

Pivaři pozor, 3. května 2013 ve 14 hodin slavnostně otvíráme Podhorský pivovárek v hotelu Beskyd ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Uvařili jsme pro Vás Podhorský polotmavý, třináctistupňový speciál z prvotřídního plzeňského sladu a žateckého chmele a světlý jedenáctistupňový ležák z prvotřídních surovin. Třináctka zrála čtyřicet dnů při teplotě 2°C a jedenáctce stačilo pětadvacet dnů. Všechny Vás srdečně zve pan majitel se svým sládkem.

Hotel Beskyd

Podhorský pivovar

autor: Roman700 | Blok 15:44 [permalink] [comments: 6]


«« « Strana 7 z 26 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26

Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň