V návštěvní knize se objevil smutný vzkaz pana Karola Puschenreitera, sládka pivovaru Sessler Trnava:

Dobrý večer,

milovníkov piva a hlavne výrobcov piva by som touto cestou chcel varovať pred pánom Václavom Fialou z Plzne, tel. +420 722 017 083. Ide o podvodníka využívajúceho dôveru malých pivovarov a predajcov piva. Spoznal som sa s ním na Slovensku v Martine na výstave, kde mu zachutilo naše pivo. V roku 2010 si u nás zakúpil pivo a prehovoril ma, aby som mu KEG-y nezálohoval, že do mesiaca ich vráti. Bolo to v dubnu 2010. Odvtedy zmenil telefónne číslo, neustále sa vyhovára, KEG-y nechce vrátiť, nedvíha telefoń a na emaily neodpovedá. Skrátka, náš pivovar Sessler v Trnave na Slovensku prišiel o 5 (slovom päť) KEG-ov. Je to smutné, že existujú medzi zberateľmi a pivnými priaznivcami ľudia, ktorí sa chcú obohatiť na základe pivnej spolupatričnosti. A tých sekier má viac. Z tohto dôvodu všetkých pivovarníkov a predajcov piva vážne VARUJEM pred pánom Václavom Fialou z Plzne. Ak ho poznáte, radšej na neho zabudnite.

K. Puschenreiter +421 911 700 352

Zájezdní hostinec Černokosteleckého pivováru (http://www.pivovarkostelec.cz) a hostinec U Vodoucha (http://uvodoucha.pivovarkostelec.cz) jsou na svých webových prezentacích nově vybaveny aplikací sledující aktuální stav čepovaného piva. Aplikace bude neustále vylepšována a za každý podnět budeme rádi. V nejbližší době dodáme co bude následovat a ceny piv.

Pivovar na konci světa - tak tohle mě napadlo, když jsem zjistil, že v této obci v Moravskoslezských Beskydech má vzniknout restaurační minipivovar. Chystal jsem se do této části Slezska již delší dobu, tak jsem v sobotu 26.3. vyrazil. Dopravní dostupnost se ukázala jako překvapivě dobrá. Stačí použít rychlík na Slovensko, vystoupit v Návsí (poslední zastávka v ČR), a dál použít místní autobus. Ten za Jablunkovem odbočí doprava, a pak už je to jen asi 12 km do kopce údolím říčky Lomné. Z konečné se musí pokračovat 2km pěšky až na konec Horní Lomné kde se nachází Wellness hotel Pod Kyčmolem.

Hotel Pod Kyčmolem je novostavba, a tak zatím není nijak označen (jen velká ošklivá modrá cedule beze jména hlásající, že hotel byl postaven za pomoci EU), přesto ho nelze minout. Teréní úpravy v okolí hotelu také ještě neproběhly, takže když jsem dorazil k zamčeným dveřím s nápisem „Prosím zvoňte“, měl jsem obavu jestli hotel již funguje. Nezbývalo než zazvonit. Otevřela mi přívětivá paní či slečna recepční a rozptýlila mé obavy. Hotel již funguje, pivo je možné ochutnat, a právě i vaří. Což nemusela říkat, protože nezaměnitelná vůně se linula celou recepcí. Ochotá recepční mi pověděla základní informace o hotelu, o jejich pivu, ukázala mi restauraci s kotli, kde sládek zrovna míchal dílo. Pak mě odvedla mě do baru, protože restaurace spolu s kuchyní měly být uvedeny do provozu pro veřejnost až od 1.4.

Bar v prvním patře, který určený pro hosty hotelu, je stejně jako restaurace vybaven pípou se čtyřmi kohouty, ale točí zatím jen jedno pivo a to dvanáctku Lomňana, jak se místní pivo jmenuje. V baru jsem byl o půldvanácté jediným hostem a jen díky tlumeným zvukům vznikajícím při jakési tělocvičné činnosti jsem se mohl domnívat, že nejsem jediným hostem celého hotelu. Pivo mi bylo mladou servírkou natočeno do neologovaného kryglu a se poprvé nedočkavě napil. Pivo mělo krásnou barvu, dobrý říz a hořčí doznívání. Při dalším napití jsem usoudil, že by mohlo být plnější, ale i tak bych ho hodnotil jako dobré pivo, u kterého bych vydržel celý večer. Ten den jsem toho chtěl ale stihout ještě hodně, takže jsem se musel spokojit s dvěma pivy na ochutnání.

Svou návštěvu mimipivovaru v Horní Lomné musím hodnotit kladně: dobré pivo, pěkné prostředí v restauraci i baru, krasná příroda. A až zprovozní kuchyň a otevřou zahrádku... Cena piva je také přiměřená – 35 kč. Jen mi trochu hlavou vrtá, pro koho je vlastně pivo vařeno. Horní Lomná i vlastní hotel mi přijde trochu stranou, hosté wellnes hotelu mi nepřijdou jako typičtí pijáci piva, pro místní bude pivo asi drahé a všudepřítomný Radegast je přece „nejlepší“. Snad si Lomňan své zákazníky najde. Dej Bůh štestí.

http://www.podkycmolem.cz/

Zvětšit obrázek

Podařilo se mi získat článek o pivovaru v Pňovicích. Je to moc krásné čtení, proto si jej nemohu nechat pouze pro sebe. Článek vyšel v novinách „LITOVELSKÝ, ŠTERNBERSKÝ A ŠUMPERSKÝ KRAJ“, a to 27. ledna 1933. Pojednává se v něm nejen o pivovaru a vinopalně, ale také o tehdejším pivovarnictví. Jen pro doplnění, Pňovice leží 7 km od Litovle v okrese Olomouc.

Pivovar a palírna v Pňovicích

V urbáři bývalého panství šternberského z roku 1652 je uvedeno, že v Pňovicích se nachází kromě nově vkusně zbudovaného zámečku také pivovar a vinopalna, kteréžto podniky vynášely tehdy 1800 zlatých ročně. Pňovický velkostatek vůbec přinášel svým majitelům, pánům z Lichtensteina, tři hlavní zdroje příjmu, o nichž se spisovatel Wegener vyjádřil ve své hospodářské knížce velmi příkladně: „Schäfereien, Bräuhäuser und Teich machen die böhmischen Herren reich.“ (v překladu: „Ovčíny, pivovary a rybníky dělají české pány bohatými.“ ).

Papůvkův dvůr choval tenkrát 400 ovcí, 50 dojnic, 45 telat, 60 sviní, kopu husí a tolikéž slepic. Čteme-li, že louky dávaly 180 fůr sena a jen 10 fůr otavy, vzpomeneme, že po sklizni sena býval dobytek vyháněn na pastvu. Urbář též zaznamenává užitek z pastvy vepřového dobytka: „Může se stržiti 150 zlatých, tj. činže podaných ze žaludů.“

Zvláštního článku by si vyžádalo rybnikářství. Tu jen poznamenáváme, že pět rybníků v kraji pňovickém neslo v roce 1652 4130 zlatých. Sledujeme tedy pouze historii pivovaru a vinopalny. V těchto podnicích bývalo vrchnostem největší podporou právo donutit podané k odběru vlastního piva panského a kořalky. A tak čteme, že z Pňovic museli bráti pivo Želechovice, Brdíčko, Újezd, Rybníček atd. Ve staré gruntovní knize jsme našli zprávu: „Krčmář ve Štarnově dal do piňovických důchodů v roce 1679 za pivo 12 tolarů aneb 11 hřiven 4 denáry…“ Krčmáři nesměli bráti pivo z cizího panství, kdo zákaz překročil, byl trestán vězením a ještě pokutou. Ani podaní nesměli choditi jinam na cizí pivo, nebo doma si dělat patoky.

Z dopisu panství šternberského víme, že v roce 1725 měl pivovar v Pňovicích 63 várek, což neslo 9000 zlatých. Vinopalna dala užitku 1033 zlatých. Tak byl pivovar důležitou položkou v panských důchodech

Srovnáme-li staré pivovarnictví s dnešním, jeví se zásadní rozdíl. Dnes je to průmysl, založený na odborných chemických i fyziologických znalostech. Dříve to bylo řemeslo založené na praxi a zkušenostech. Pivo se vařilo nejvíce z pšenice, potom z ječmene, někdy také ze žita. Do 19. století se vařilo pivo na vrchní kvasnice, při němž rychlý postup kvašení umožňoval, že nebylo třeba nákladných spilek a sklepů. Vůbec se počítalo s tím, aby režie s uschování piva byla co nejmenší. Ležák se dělal zřídka, obyčejně se celá várka hned rozešla. Zbylo-li co, přišlo jako splašky do dvorů dobytku. Vyskytovaly se tyto druhy piva: bílé, ječné, společné a řidké. První dvě byla především pro vrchnost a na deputát úředníkům. Společné pivo dáváno řemeslníkům, řídké pivo dostávala čeládka, též se hned prodávalo.

Ve spojení s pivovarem byla vinopalna. Vrchnosti zřídkakdy vedly vinopalny ve vlastní režii, spíše je pronajímaly, nejčastěji židům. V tomto případě bývaly každé měsíce přehlídky kotlů, neboť podle jejich počtu se platilo nájemné.

Pálené se vyrábělo nejvíce z obilí, méně z ovoce. Z obilí se připravily slady, tak jako pro pivovar a ve mlýně se šrotovaly s obilím. Vinopal pak nasypal šrot do zvláštních nádob, polil vodou a míchal kopistí, až z toho byla kaše. Tato se trochu zahřála, potom se přililo pivních kvasnic, nádoby se přikryly a jenom se hlídalo, zdali se dobře kvasí a ze spodu nepřipaluje. Když se kysající látka usadila a padla ke dnu, a na vrchu byla sladká a zaostřelá voda vonící vínem, zase se všechno dobře promíchalo a z toho se po částech ulévalo do kotle, jehož dno se napřed vymazalo slaninou, aby se nepřipalovalo. Kotel se úplně nenaplňoval, od vrchu zůstal prázdný na půldruhého střevíce (stopa či střevíc měřili 0,316 m).

V druhé polovici 18. století byl nájemcem pňovické palírny Antonín Herdinn, jemuž panství poté vinopalnu 10. října 1760 prodalo a to za cenu 2000 zlatých (cena za palírnu s chlévy, 3 zásobními kotli, trubicemi a inventářem). V roce 1787 byla palírna připsána Joh. N. Hardinnovi a její cena byla 4000 zlatých.

V záznamech z roku 1805 napsáno o Pňovicích, že zámeček byl docela zanedbaný, ve vesnici bylo 85 domů, 547 obyvatel, z toho 10 židů. Vrchnostenský pivovar se uvádí ještě v roce 1839, kdy vyhořel. Na konci minulého století koupila obec zrušenou palírnu a přebudovala ji na školu. Pivovar byl zrušen před rokem 1895.

V roce 1933 sepsal Zd. Ivanovič

Snad se Vám článek líbil. Pokud bude mít někdo zájem o další historii pivovaru v okrese Olomouc, stačí přejít na stránky www.pivovaryolomoucka.estranky.cz

PEJŠA Jaroslav, STAREC Milan:

Historické pivovary Kolínska

Publikace mapuje historii pivovarnictí na Kolínsku od středověku dodnes. Naučné texty pochází z dlouholetého výzkumu autorů v teoretické a praktické rovině a jsou doplněny 119 ojedinělými fotkami spolu s přesnou lokalizací GPS zjištěných míst starých pivovarů.

Grafická úprava: Vlasta Doležalová. Rozsah 60 stran.

ISBN 978-80-01-04782-8

Cena: 150 Kč

Více na www.pivovarkostelec.cz

Možná si budete myslet, že dovedu jen rýpat. Berte však tyto moje bloky končící formulkou "ale..." jako takový můj pocit z toho, když něčemu fandím, ale bohužel to není tak, jak by být mělo, resp. tak jak si myslím já, že by být mělo. A vyvolanou diskusí chci zjistit, jak stejný problém cítíte Vy, čtenáři Pivního.infa.

Dneska se zaměřím na Alianci P.I.V.. Jsem ostuda a jediný podnik, který jsem z tohoto uskupení navštívil, je plzeňský KMP. Nicméně dovolte mi se zamyslet nad funkcí a funkčností tzv. "pivních listů", které by měly (a někdy nejsou) být v podnicích Aliance samozřejmostí. Jaký je vlastně účel takového listu? Původní myšlenku spatřuji samozřejmě jako chvályhodnou - dozvědět se o konkrétním pivu co nejvíce.

Prvním problémem může být vlastní vůle pivovaru vyplnit co nejvíce kolonek a nedělám si naději v tom, že vždy (mini)pivovar přesně ví a chce zveřejnit všechny údaje. Pokud už pivovar svědomitě údaje vyplní, jaká je záruka toho, že zvláště u našich minipivovarů budou hodnoty stále stejné. Ne, nevěřím tomu, že pokaždé konzultujete hodnoty s výrobcem. Má pak taková informace vypovídací hodnotu?

Ono je vždy krásná vize, že budeme poctiví a budeme pravdivě informovat o různých věcech. Ale dle mého názoru není těžké informace získat, ale udržet je v aktuálním stavu. To dá setsakramentsky zabrat.

Vezměte si třeba údaje z fotografie, kde je uvedeno pivo Antal ležák 12 v době, kdy takové pivo neexistovalo. Všechny alianční hospody jej pod tímto určením prezentovaly, ač bylo všeobecně (pivní veřejnosti) známo, že Studánecký Antal je zatím jen v desítkové podobě... Pamatuji se, že jsem volal do Studánky, zda je dvanáctka možná a bylo mi řečeno, že nikoliv. Pravdou zůstává, že alianční hospoda to jako dvanáctku koupila. Od koho, to mi není známo.

Když se podíváte na fotku, vzbuzují ve Vás ručně psané listy důvěru? Nebo potrhané cáry papíru na pípě? Nebuďme v dnešní době proklamované tolerance tolerantní k věcem, na kterých nám opravdu záleží!

Zvětšit obrázek