Už před časem se šuškalo, že by světlo světa mělo spatřit nové "pivo" značky Gambrinus, prý jedenáctka. A už je to tady. Nebudu se zaobírat chutí (to až jej ochutnám a myslím, že to nebude problém...) ale názvem, tedy spíše podznačkou. Stejnou použil Plzeňský Prazdroj i na svůj festbeer.

Proč zrovna Excelent? V reklamním sloganu je napsáno "Excelentní dílo plzeňských sládků" Jak jsem psal výše, neochutnal jsem a tedy nemohu posoudit. Vše by tedy bylo dosud v pořádku, kdyby už na českém trhu jedna značka Excelent neexistovala.

Nechápu, že marketing takového gigantu není schopný vymyslet nějaký neotřelý a hlavně v pivní branži ještě nepoužitý název.

Možná to bude vzhledem k velikosti obou pivovarů znít nadneseně, ale já to vidím jako jasné parazitování na dobrém jménu značky piva z Rýmařova.

Etiketa lahve je ještě docela v pohodě. Zde je Excelent prezentován jen jako malý dodatek ke značce Gambrinus. Ale sklo, do kterého se bude nová jedenáctka točit je už o něčem jiném, zde již plně dominuje nápis Excelent.

Nevím, zda rýmařovští mají značku Excelent registrovánu. Ale chtělo by se nějak bránit. Příště se můžeme třeba dočkat názvů piv jako Gambrinus Belveder či Kozel Qásek...

P.S.: Na druhou stranu si rýmařovští nemusí nechávat dělat vlastní sklo :)

Bertíkova pivní hlídka mě přinutila popovídat o Klokočníkovi a 5 l soudky, jak to s nimi je, taktéž. Zmíněná Bertíkova pivní hlídka je opravdu příjemné čtení. O to více mě zarmoutila nepříjemná zkušenost autorova v mé homepub U klokočníka. Jistě, chodím tam dlouho, mám to tam rád a vynasnažuji se, aby to bylo na mne znát. Snad proto jsem tedy nikdy neměl problém s obsluhou, naopak. I pánové Mc Carthy a Vice, moji angličtí exbossové, pánové odkojení gentlemanskými způsoby, byli spokojení. Vzali mne druhdy do Pařížské ulice do jakési holandské rybí restaurace, pojedl jsem na jejich účet langustu, hlemýždě, směs jakýchsi škeblí a další mořskou havěť, popil něco belgických piv, pánové zaplatili pár tisíc a bylo. Na oplátku jsem je pozval Ke klokočníkovi s tím, že jsem dopředu upozorňoval na lidovost malých forem. Pánové se neubránili přepočítati cenu piva v Klokočí na Libru či Pounds a přes jejich dobré vychování jim ujelo libozvučné britské „Fak sajk!“ Pojedli matesy, utopence, po pár pivech nakládaný hermelín (ten si pan McCarthy zopakoval) a při pátém pivu pan Vice zameditoval, že snad až šesté pivo se v případě platby cenově přiblíží jediné pintě ostrovního piva objednané v nejsprostším lokále v London, England. Dámskou obsluhu hodnotili velmi pozitivně, snad proto, pánové jistě odpustí, že britské ženy i na jejich žebříčku byly hluboko za těmi z mé milovné Bohémie. Zaplatil jsem několik set a nebylo, pány zaujalo mé vyprávění v czechglish o Vánočním tmavém, že si objednali opětovnou návštěvu ihned po Novém roce.

Nejvíce mne však dojala manželka. Mě pivo příliš nenosí, zato pro kamarádky obstarala 5l soudek. Zapůjčila jej na neurčito má tchýnička. Žena pak jela Ke klokočníkovi, jak kvůli ceně tak kvůli mým básním na téma kvasnicový Hubertus a to navzdory mým invektivám, že není zcela jisté, zda soudek bude naplněn. Byl a ochotně. Dámskou obsluhou. Možná i proto manželka tu a tam béře své kolegyně a nadřízené Ke klokočníkovi na oběd. Tento víkend přijel švagr, takže jsem se rozhodl si poprvé naplnit soudek pro sebe. V Klokočí byla pánská obsluha a narváno. Pan vrchní za pípou tančil v rytmu breakdance, čepoval v obou rukou držíc půllitry a vida můj soudek nejevil přílišné nadšení. Troufl jsem si poznamenat, že paní kolegyně mé manželce soudek též natočila a že tedy nemám pochyb o tom, že se tak stane i nyní a na pochybách jsem skutečně nezůstal, byť kvasnicové poněkud pěnilo. Pan vrchní soudek nabodl šikmo na pípu, podložil podšálky, nechal do něj pivo stékati a dále létal po zaplněné hospůdce. Podotkl pouze, že by nebylo zcela nevhodné, pokud bych si příště přinesl hadičku… Když soudek vypěnil, štamgast na baru jemně cvrnkl do kohoutku…. Po 15 minutách, které jsem vyplnil dvěma půllitry Huberta, jsem soudek zašpuntoval, srdečně se rozloučil a šel. Kde mám sobě hledati větší idylky?

Snad tedy v případě Bertíkova páníčka došlo k politováníhodnému nedorozumění, které jistě bude překonáno bazírováním na mentalitě humánního kompromisu či prostou lidskostí. Neb na lidský faktor lze hubovati, ale i vyzráti neutuchající vstřícností, širokým porozuměním a v neposlední řadě atakem jemné asertivity.

Též lze tuto krátkou vyprávěnku bráti jako typ, kde nechati si naplnit 5l soudek skvělým, a to i kvasnicovým pivkem za cenu více než přijatelnou.

Pivaři, pivníci a hostinští celého Česka, spojte se!

Před nedávnem byl v tomto bloku nastíněn problém, který pivovary a to i včetně mini asi moc nevzrušuje. Jedná se o vaření té které značky v různých pivovarech.

Pomiňme licenční vaření českých značek v zahraničí, vaření gigantů kvůli ušetření dopravních nákladů, vypomáhání si pivovarů např. při povodních, vypomáhání si minipivovarů, když nemají navařeno vlastní nebo při rozjezdu (i když tady bych za čestné považoval oznámit zákazníkovi, že pivo je odjinud) apod...

Co mě zaráží nejvíce je, že do degustační soutěže přihlásí minipivovar pod svou značkou pivo odjinud. Můžeme pouze spekulovat o tom, zda pivo bylo vyrobeno stejným technologickým postupem jako v mateřském pivovaru či nikoliv. A co když se dozvíte, že na jedné prestižní degustační soutěži minipivovarů se takto zachovalo cca 16% zúčastněných...

Má pak taková soutěž smysl? A vůbec zodpovězme si základní otázku: Jsou degustační soutěže určené k tomu, aby mezi sebou soutěžily pivovary nebo jen značky?

Dle mého názoru by mělo jít prvotně o pivovary. Vůbec jsem asi naivně nemoderní, protože si myslím, že značka piva by měla být jednoznačně přiřaditelná k tomu kterému pivovaru. Prostě nejdříve je pivovar a pak teprve značka pivovaru. Maximálně bych pochopil, když si někdo nechá uvařit pivo pod svojí značkou, někdo, kdo nemá vlastní pivovar...

Podobná situace je např. v kategorii nealkoholických piv. Je veřejným tajemstvím, že většina nealkoholických piv menších průmyslových pivovarů je z Protivína a jedná se o jednu a tu samou recepturu. Jak je potom možné, že vyhraje Vozka a Platan skončí v poli poražených. Mají pak výsledky degustace nějakou vypovídací hodnotu?

Dnes jsem na BB nalezl zajímavý odkaz od Sikiho, že na Aukru je k mání Pánská jízda aneb pivní marathon. Tuto zážitkovou turistiku nabízí Bentleytour. O co jde?

Pánská jízda aneb pivní marathon

Milí pánové,

chystáte se vstoupit do svazku manželského? Pokud ano, je třeba ještě před tím, než-li tento životní krok uděláte uspořádat pořádnou oslavu konce Vaší "svobody". A kde jinde je na to lepší příležitost než-li právě v Praze? Ve městě, jenž nabízí k této příležitosti nespočet možností...spousta restaurací, barů a pestrý noční život, který umožňuje slavit až do samého rána.

Nabízíme Vám pobytový balíček určený přímo k této příležitosti. A samozřejmě nejen k této příležitosti, ale i pro všechny, jenž si rádi vyrazí s kamarády "na jedno" (v tomto případě však "na deset").

Jak pivní marathon probíhá?

Dostanete od nás tzv. pivní pas, který byste neměli ztratit, neboť vám bude sloužit jako vstupenka, rezervace a potvrzení o konzumaci v restauracích. Celý marathon začne vydatnou a chutnou večeří v první restauraci. Ve vašem pivním pasu budete mít napsát přesný rozpis restaurací a časů vašich rezervací ve všech deseti restauracích. V každé z deseti námi vybraných restaurací vám bude načepováno jedno pivo. Po jeho konzumaci vám jej obsluha potvrdí jako zkonzumované do vašeho pivního pasu. V případě, že již nebudete schopni piva konzumovat, stačí abyste se zůčastnili a pivo vám bude též zapsáno jako vypité. Nechceme totiž nikomu přivodit otravu alkoholem či jinou újmu na zdraví, jde pouze o jakousi hru, ve které se sejdete s přáteli a která bude jen jakýmsi zpestřením vašeho setkání. Proto je tento marathon určen úplně pro každého a nezáleží na tom, zda vypije pouze jedno nebo všech deset piv. Jedinou podmínkou tohoto marathonu je samozřejmě věk nad 18 let.

Ubytováni budete ve dvoulůžkových pokojích v tříhvězdičkovém hotelu Apollon 15 min. od centra Prahy. Hotel byl v roce 2008 nově zrekonstruován a nabízí svým klientům komfortně a vkusně zařízené pokoje, v nichž nechybí vlastní sociální zařízení (wc+sprchový kout), lcd tv, telefon a klimatizace.

Nabídka zahrnuje:

- 3 dny / 2 noci ubytování ve dvoulůžkovém pokoji v tříhvězdičkovém hotelu

- 2x snídani (kontinentální)

- zápisné do "pivního marathonu"

- beerpass (pivní pas)

- 1x večeři v restauraci

- 10 piv v deseti pěkných restauracích v centru Prahy

- pivní certifikát (dokončíte-li marathon zdárně až do konce)

- 1x tričko "Pivní marathon"

- malý dárek od naší agentury

- mapu Prahy

- všechny poplatky

Termín: 5.11.- 20.12.2008

Destinace: Praha

Cena: 2.600,- Kč

Cena je za 1 osobu.

Počet osob neomezen.

Doba trvání marathonu: 7 hodin

Pobyt též možno někomu darovat, v tomto případě Vám bude vystaven dárkový certifikát.

V nabídce mi trošku haprujou dva údaje. 3 dny / 2 noci ubytování vs doba trvání marathonu: 7 hodin. Jak to tedy je? Co budeme dělat ty další dny?

Beerborec sadlos vyslovil celkem pochopitelnou otázku "Celkem by mě zajímalo, co tam vybrali za hospody :)". Mě by to samozřejmě zajímalo také. Ono se za tyhle peníze plahočit po Praze a popíjet Prazdroje, Staroprameny či Budvary opravdu nemusím.

Osobně preferuju na tyto akce "klidné" posezení u sudu nějakého dobrého, nejlépe kvasnicového, piva. Nemám rád takovouto organizovanou zábavu. Když už bych chtěl vypadnout a s kamarády "zachlastat", zvolil bych nějaký minipivovárek s dobrým pivem a s ubytováním. A dovolím si říci, že by to všechny zúčastněné vyšlo určitě levněji.

Sice bych neměl certifikát, že vypiju během sedmi hodin deset piv. Ale který zoufalec jej potřebuje? Na druhou stranu na každé zboží se najde kupec. Má s tímto produktem někdo zkušenost? K takové nabídce lze říci jen, že "lidé se dokážou uživit lecčím...

A na co se mohou těšit Vaše budoucí drahé polovičky? Mrkněte sem... Jestli se mi zdál program mužského loučení nic moc, tak jako moje budoucí žena bych do Prahy nechtěl, i když bůhvíco si představují pod pojmem "kabaret"?

Občas zajdu v Brně do hospůdky U Putny na Václavské ulici. Pivo z Černé Hory zde má dlouhou tradici (teda aspoň co já pamatuji) a většinou jsem si zde pochutnal nejen na pivu, ale i na jídlu (a oboje vzhledem k relativní blízkosti centra města za velmi příjemné ceny). A tady jsem si při jednom letním posezení na zahrádce všiml jistých nejasností ohledně roku založení pivovaru Černá Hora. Vždy jsem měl jako letopočet jejich vzniku zafixovaný rok 1530. Jaké bylo ale mé překvapení, když jsem se ve chvilce volna rozhlédl kolem. V podstatě každé sklo, pivní tácek i slunečník tvrdily něco jiného. Letopočty 1530, 1298 a 1286 se zde vyskytovaly takřka rovnocenně. Za pomoci kamarádky jsem zdokumentoval onu schizofrenickou situaci (viz přiložené foto) a ještě téhož večera kontaktoval pana Huberta Adámka (osoba zodpovědná v pivovaru Černá Hora za marketing a public relations) s dotazem, jak se teda věci mají. Dodnes nereagoval, tak se obracím na zde přítomné čtenáře, jestli náhodou neví, kde je pravda. (P.S. Na stránkách pivovaru se v sekci Historie pivovaru objevuje letopočet 1298 . Ale kde se potom vzal onen rok 1286?)

Zvětšit obrázek

Také se vám někdy přihodilo, že jste přijeli do nově otevřeného minipivovaru, abyste ochutnali jejich nové pivo, oni vám „něco“ natočili a až po nějaké době jste zjistili, že jste tam vlastně pili úplně něco jiného? Mně ano a několikrát…

Takhle jsem byl před lety velmi zklamán z Oslavan. Měsíc po otevření tamního pivovárku jsem si tam vyrazil na výlet, abych ochutnal jejich nové pivo. To bylo bez chybičky, obsluha i prostředí také, odjížděl jsem tedy spokojen. Až pár týdnů poté jsem zjistil, že vlastní pivo tehdy ještě nevařili a že jsem pil pivo z Kácova, který jim v počátcích vypomáhal.

Proti pivu z Kácova samozřejmě nic nemám – bylo, je a doufám že i bude stále pivem výborným. Vadí mi však přístup obsluhy, která mě tehdy neupozornila na to, že vlastní pivo ještě nemají a že mi mohou nabídnout jenom pivo, které je sice uvařeno někde jinde, ale podle jejich vlastní receptury. To už bych nepovažoval za klamání mé osoby a mohl bych si rozmyslet, zda si takové pivo dám nebo ne.

Případ Oslavan samozřejmě není jediný, jinak bych s tímto příspěvkem ani nezačínal.

Dalším minipivovarem, kde zpočátku vlastní pivo netočili, je např. Loket. Zde však na mě žádné překvapení nečekalo. Přijel jsem totiž připraven či spíše informován, a to přímo panem Novákem z Velichova, který pro ně zpočátku pivo vařil. Zde už se jenom mohu ptát: kolik asi takto informovaných hostů do Lokte přijelo?

Do třetice všeho „dobrého“ – Davle, hotel v pivovaře. Nejeden z mých známých naletěl. „Pili jsme Davelský ležák,“ chlubili se. Jaké však bylo jejich překvapení, když jsem jim oznámil, že nepili místní pivo, ale pivo z Chýně. Ale na druhou stranu, když se v Davli zeptáte na původ „jejich“ piva, sami vám prozradí, odkud pochází. I přesto si myslím, že zákazník má právo na informaci o nabízeném produktu. Pokud má nějakou zjevnou vadu – což odlišné místo původu je – měl by být na to upozorněn.

Případ čtvrtý – nejmenovaný pražský minipivovárek. Otevřel dříve, než bylo navařeno. První pivo tak logicky bylo odjinud. A dnes? Když nestíhají, nechají si vypomoci také někde jinde. A dozví se to zákazník? Nedozví, jak jinak.

Mají to snad minipivovary zapotřebí? Jsou jim zákazníci vážně zcela lhostejní? Předpokládají snad, že k nim chodí pouze lidé, kterým nezáleží na původu piva, ale jenom na značce?

A co třeba oficiálně uznávané degustační soutěže? Lze je potom vůbec brát vážně? Pokud si pivo nechám někde uvařit, protože nestíhám nebo protože se mi poslední dobou nedaří, někam ho poté přihlásím jako své a nakonec se s tímto „cizím“ pivem umístím lépe než pivovar, který mi jej uvařil a který se mnou soupeřil v téže pivní kategorii a zcela propadl? Jak se potom k tomu postavit? Přiznat se nebo dělat mrtvého brouka?

Toto se skutečně stalo. A není tomu tak dávno. Do nejmenované soutěže byl přihlášen vzorek piva, který nepocházel z minipivovaru (a teď skutečně nemám na mysli žádné z nealko piv vařených v Protivíně pro jiné pivovary, které pak namísto něj sklízejí ovoce slávy), který jej přihlásil, ale úplně odjinud. Do téže kategorie byl však přihlášen i vzorek z pivovaru, který toto pivo na zakázku vyrobil. Tentýž výrobce, tatáž receptura, různé šarže. Výsledkem je druhé místo pro minipivovar, který výrobu piva zadal, a totální propadák pro pivovar, který toto pivo uvařil.

Že se vám to nelíbí? Mně také ne. Ale řešení je, bohužel, v nedohlednu. I majitelé a sládci minipivovarů jsou jenom lidi a pokud budou chtít někoho klamat, těžko jim v tom zabráníme…