Dovolte mi, prosím, podělit se s Vámi o malou a jistě nejen mou osobní zkušenost s tímto fenoménem. O senzačním vzestupu kdysi pivovárku na zavření a dnes nejprogresivněji rostoucím pivovaru jistě všichni, zejména pivně znalí konzumenti, vědí. Pivovar, kterému k hranici výstavu 500.000 hl piva ročně zbývá již jen relativně skutečně málo se stal ukázkou píle a vůle lidí, kteří se nevzdali. Pivovar, který úspěšně proniká i do bašt velkých pivovarů a jenž svou silou může určovat plno dění v pivovarském světě.

Díky tomu, dnes může pivovar podporovat a podporuje malé české chmelaře a sladaře, kteří by bez přičinění tohoto pivovaru již dávno zřejmě zkrachovali a za to patří pánům ze Svijan velký dík. Pivovar, který nepotřebuje květnatý management a kanceláře a vystačí si skutečně s málem a i proto je tak úspěšný. Pivovar, který toho udělal pro své konzumenty a malé pivovary tak mnoho. Ale...

Ale nabízí se zde bohužel několik "ale", o kterých chci napsat a za které pivovar vlastně vůbec nemůže. (Byť jistě se najdou i skutečnosti, které z pohledu znalých konzumentů jsou v mírném rozporu s ideálními představami o vaření piva a to i přesto, že pivovar stále razí a jde svou cestou tradiční výroby piva a technologie).

A tedy nyní k meritu věci. O tom, že je pivovar fenomén v českém pivovarnictví není pochyb, stejně tak o tom, že tento pivovar a zejména jeho piva jsou dnes velmi módní záležitost. A to je právě ta špatná vizitka českých konzumentů piva. A tak zatímco jistě plno z nás v duchu nadšeně tleská tomu, když ortodoxní piják jistých velkých značek přešel k pivům z malého (resp.dnes již středně velkého) pivovaru, tedy konkrétně Svijanům, znamenalo to posun. Jenže posun, jak se ukázalo je jen úkrok stranou a tento konzument se pouze nechal ovlivnit jakousi celkovou euforií ve společnosti, která ve "spotřebitelském" světě je a ví, že pít "Svijany" je dneska "in". Avšak bohužel jeho pivní myšlení se nikterak neposunulo dále.

A tak místo své oblíbené značky "G10,S10" pije dnes jen výhradně Sv11 a opět zůstal uzavřen v zajetí jednoho druhu piva, jedné značky, jedné chuti. A víceméně se téměř neodváží experimentovat ani v rámci svého "oblíbeného" pivovaru a lahůdky typu Svijanský Rytíř či Svijanský Kníže ho již míjí bez povšimnutí... Ku škodě jeho samotného.

Mimochodem jistě o tom svědčí i fakt, že za období roku 2008 -2009 (tedy ještě za poslední období, kdy Výzkumný ústav pivovarský a sladařský mohl zveřejnit podrobné statistické přehledy, protože měl ještě od pivovarů konkrétní údaje, zatímco dnes již tyto údaje neeviduje, neboť velké pivovary z důvodů svých propadů výstavu je přestaly zveřejňovat), ležáky z pivovaru Svijany (tedy zejména Svijanský Máz) téměř zdvojnásobil svou produkci, zatímco např. výroba jeho výčepního piva naopak poklesla a u speciálů nešlo o stejnorodý nárůst.

Tento článek je výzvou a nikoliv komentářem. Jen by mne zajímalo, zda to ve svém okolí a ze svých zkušeností vnímáte stejně. Že bohužel český pivař je poměrně stále stejně konzervativní a to i přesto, že se povedlo a změnilo mnohé...

Autor: Tomáš Erlich

Do tohoto blogu si dovolím zkopírovat úvodník od Dušana Kütnera z dnešního vydání E 15.

Čech a polský plech

Obyvatelé České republiky jsou podle svého rozšířeného mínění znalci piva, vycházejíce z absurdní představy, že jimi musejí být, když ho vypijí nejvíce na světě.

Do země pivoznalců ale nyní proudí stále více piva ze zahraničí a znalci, divte se, nejsou to další várky irských Guinnessů či belgických Leffů, ale to nejlevnější a nejúsporněji vyráběné pivo z Polska mířící převážně do obchodních řetězců. Pivo,na jehož plechový obal ani hrdí Poláci raději nenapíšou „vyrobeno v Polsku“, ale schovají se za anonymní Made in EU. Pivo vyráběné způsobem, který se zdá některým tuzemským pivovarům nedůstojný, nebo neekonomický, nejspíše však oboje.

V jiné zemi s pivní tradicí a stovkami výrazných a chuťově odlišných piv, v Belgii, se přitom na mnohé „znalce“ z Česka ládující do sebe jedno pivo za druhým dívají se směsí úžasu a odporu. To si pak alespoň vynahradí pohledem na to, jak se dotyčný opilec udiveně po pouhých osmi belgických pivech – co to je, osm piv, že, pravda, jsou trošku silnější, ale my Češi něco vydržíme – sune pod stůl.

Mýtus, že Češi rozumějí pivu, se tak už dlouho otřásá v základech. Anebo už padl?

Dušan Kütner, E 15

A co u vás? Už tento mýtus také padl, nebo se ho ještě stále držíte spolu s mýtem o výlučnosti našeho a obzvláště plzeňského piva (myšlen pivovar vlastněný Jihoafrickým SABMilerem,nikoliv další plzeňské pivovárky)?

další informace z E 15 k dovozu piva z Polska:

http://www.e15.cz/byznys/obchod-a-sluzby/dovoz-piva-z-polska-rekordne-vzrostl

V diskusi na jednom serveru hromadného nakupování jsem zachytil zajímavou diskusi, kde mne zaujal tento výrok majitele restaurace ohledně kvality čepovaného piva v jeho podniku: "Kvalitu piva kontroluje skoro denně sám majitel pivovaru"

Nevím, ptám se proto Vás, majitelů pivovarů, zda je ve Vašich silách jezdit po hospodách, hospodách a restauracích a kontrolovat kvalitu Vašeho čepovaného piva. Nebo snad jezdíte kontrolovat jen do té jedné restaurace v Praze, která se tím chlubí nebo řekl bych až chvástá?

Můj názor je ten, že to není možné (jestli ano, rád se nechám přesvědčit o opaku). Ten podnik má 31 píp, což znamená, že by jej mělo navštívit až na třicítku majitelů pivovarů, když né denně tak alespoň týdně.

Také jsem zvědavý na odpověď ostatních restauratérů či hospodských, jak často Vás navštívují majitelé pivovarů či pivovárků. Návštěva samozřejmě není inkognito, když pan majitel zná její názor. Oslovuji hlavně majitele, kteří ve svém podniku točí různá piva. Hanzi, Petře Strnade, pane Pavlasi, Hrochu a ostatní dejte nejlépe v diskusi vědět, kdy a jestli vůbec k Vám zavítal majitel nějakého pivovaru na pivo. Díky!

Ale i Vy ostatní, co točíte jeden druh piva, vzpomínáte si, že by u Vás na pivu byl sám majitel pivovaru?

Většinou o Vánocích a na Silvestra politujeme osamělý a opuštěný či lidi bez domova. Někdy opravdu tak dokonale, že je o nějakou tu paní Hůlovou míň. Ale co ti ostatní, kteří po vánočních nákupech, vymejšlení a shánění dárků, zabití kapra, umíšení salátu a vytvoření takzvaný pohody Vánoc pro děti, rodiče a prarodiče, jsou taky velmi rádi, že už je čtyřiadvacátýho večer, ačkoliv ještě není po všem: Pětadvacátýho se musí ještě jít na oběd k tchýni a tchánovi, šestadvacátého na návštěvu babičky a taky rodiče je urgují, že jejich vnoučata mají i u nich dáreček, kruci! Někdy je možná lepší bejt trochu sám!

A teď je čtyřiadvacátýho večer, v televizi nic novýho, protože princezna Jasněnka tak jako loni celej film hystericky volá: „Jíro, Jíro, Jíróó´!“. Popelka je taky úplně stejná nanynka jako vloni a Mrazík s Alzheimrem od loňska zas moc nepohnul, protože berlu Mrazilku opět nechá doma. Ulice města za okny bytu či domu jsou prázdný, protože Vánoce se přeci slaví doma, a kdo má kruh, tak jistě v kruhu rodinným. Stejně neni kam jít, protože všichni choděj doma v kruhu, venku jsou zavřený obchody, kina i restaurace a odměna po hektice přípravy Vánoc jaksi nikde, nepočítáme-li ponožky a žiletky, co jsme měli pod stromečkem. A do toho ty vzpomínky na vyčítavý voči kapra, jehož maso se hejbalo eště i na pánvi… Nezbejvá než čekat, než Vánoce přejdou…

A tak máme dobrej nápad: Pro všechny, kteří si zaslouží čtyřiadvácátýho večer prožít jinak, pro všechny osamělý či opuštěný, pro všechny potřebný odpočinku po hektohysterii vánočních příprav, pro všechny fanoušky a přátele ZČ či dobrýho piva, prostě pro všechny včetně rodinných příslušníků

24.12. ve 21:00 otevřít ve Zlejch Časech!!!

Pěkně bysme si odpočali, popili, pojedli a popovídali si a zavřeli až se nám bude chtít! Co říkáte? Že to samý by to chtělo i na Silvestra? No jasně!

Na Silvestra 31. 12. Zlý Časy otevřou také!!!

Abychom měli představu, kolika z Vás se tento nápad líbí tak jako nám a kolika z Vás to doma projde, prosíme laskavé zájemnce o laskavé zaslání mailu na mailovou adresu zlycasy@seznam.cz s vyjádřením zájmu popř. i rezervace míst.

Protože pokud přijít nemůžete nebo nechcete, my necháme zavřeno, to dá rozum. Takže těšíme se Vaše maily. Čus Hanz a jeho parta

Pivo ARPA ze státu Kyrgystan otestováno. Pěkná trvající bílá pěna, barva lehce zlatavá, první doušek udělal ne zlý dojem, aroma převážně sladové, tělo středně plné, mírná ovocná chuť, konec sladkohořký chmelový ... dobré pivo.

Ohodnoceno *** minus z pětihvězdičkové stupnice (***** vyjímečně dobré pivo)

Ano, v Kyrgystánu pijí skutečně pivo!

http://forum.avmania.e15.cz/viewtopic.php?f=1724&t=1071736

Jde o mojí prvotinu s pivní tématikou, kterou jsem zneuctil jiné diskuzní fórum s nepivní tématikou. Pro zachování autenticity sem nekopíruji původní text, ale vkládám odkaz na původní umístění. Slibuji, že se pokusím podobné zlo na tomto webu nepáchat. Pouze doplním, že recenzované zařízení již po právu zkrachovalo.

10 cm sněhu a asi 10ti stupňový mráz, což ČD nazývají „sněhová kalamita“ a omlouvají tím hodinová zpoždění vlaků, způsobily, že jsem tuto sobotu neabsolvoval plánovaný výlet do Chrámu chmele a piva v Žatci. Jako náhradní cíl jsem tedy zvolil Žlebské Chvalovice, abych se pokusil získat nějaké informace o tamním nově vzniklém pivovaru. Ještě před měsícem by to pro mne byl příjemný asi 60ti kilometrový cyklovýlet přes hřeben Železných hor, ale nyní jsem raději použil auto.

Pivovar a palírnu Žlebské Chvalovice, jak praví cedule před budovou jsem našel poměrně snadno. Ošklivě zelené zásobníky patřící k palírně, vzdáleně připomínající CK tanky, nelze přehlédnout. Udělal jsem si pár fotek a už si mě všiml pán, který mě pozval do výčepu s varnou. Z pána se vyklubal sám majitel pivovaru pan Jaroslav Kutílek a nepozval mě do výčepu, ale do degustační místnosti ;-).

Pan Kutílek je velmi činorodý člověk, který při zaměstnání již 17 let úspěšně provozuje palírnu a nyní i pivovar. 3.12. získal povolení od celníků a své pivo může oficielně prodávat zákazníkům. Pivo zatím nemá jméno, bude prý vypsána soutěž o nejlepší návrh, ale největší šanci mají nejspíš jména se vztahem k blízkému okolí (Železnohorské, Lichtenburg apod.) Pan Kutílek si pivovar sám navrhl a sestavil s pomocí odborných firem téměř sám a i když zbývají doladit některé věci, pivo je navařené.

Jako řidič jsem musel s díky odmítnout ochutnávku jak světlého ležáku (EPM 12,6), tak tmavého speciálu (EPM 17,8) a spokojil jsem se s nákupem PET lahví. Byla to klasická koupě naslepo, ale jak se později (asi za 30minut) ukázalo, nákup se vyplatil, pivo bylo výborné. Na vánoce má pan majitel a sládek v jedné osobě navařeno také medové a zázvorové. Pivo samozřejmě prodávají kromě v PET lahví (mají stáčecí linku) i v KEG sudech a je možno ho ochutnat točené v degustační místnosti.

Nákup piva a ochutnávka je možná pouze o víkendech od 9 - 17 hodin, nejlépe, vzhledem k pracovnímu vytížení majitele, po telefonické dohodě. Cena piva je nízká, v podstatě co stupeň to Kč (12˚ - 12Kč, 17˚ - 17Kč). Takže pivo jak cenou, tak výbornou chutí by se mělo v okolí uchytit. Zbývá popřát: DEJ BŮH ŠTĚSTÍ!

... aby to přitom zůstalo pivem

Opravdu jako otázku směřuji tento blog a prosím v diskuzi a názor poučenějších a povolanějších. Jsem naprostý laik. Co všechno ještě může být v pivu tak, aby to zůstalo pivem? Tu otázku můžete chápat ve smyslu zákona, technologie, selského rozumu či ve smyslu labužnickém.

Už delší dobu mne na některých pivech ve složení dráždí údaj "cukr". Nechápu smysl vhazování cukru do piva v jakémkoli stádiu jeho života. Říkám si, jak by se na to asi tvářili v Německu při tom jejich "Reinheitsgebotu". Ale nešť, jestli to nějaký přínos má, tak ať. Ale třeba u takového Konrada je cukr přímo senzoricky cítit. I mnohá další piva jsou prostě sladká - ne sladová, ne plná, ale prostě slazená.

S tím ale dokážu žít. Cukr se hází i do vína, dávno a ve velkém ... většinou tam, kde "um" nestačí. Dnes jsem si ale z lednice na ochutnání vytáhl Skalák řezaný zimní ležák. A to je mi pane kousek. Takže tady máme složení:

voda, ječný slad, cukr, upravený chmel, chmelový extrakt a izoextrakt, barvivo kulér, antioxidant kys. askorbová, sladidlo sacharin.

Řeknu vám, mám dost. What the f*ck, to má mít člověk VŠChT aby věděl, co pije? Já vím, že v pivě je v dnešní době všelicos, ale tohle mi přijde jako "best of"

1. On nestačí cukr, to musíme být navíc ještě poctěni sacharinem? A co speciální slady, aby dodali sladkost? A barvu ....

2. Barvivo kulér? Spojení piva a výtvarného umění? Vždy jsem žil v představě, že řezané pivo se "řeže" ze světlého a tmavého. Naivka jsem si nedávno v jedné Rohozecké hospodě objednal tmavé pivo a koukali na mne jak na vola. On tmavý Skalák je, ale ... asi jako Yetti, nikdo ho neviděl, ale je ... ale na co pak ale ten "kulér"?

3. Izoextrakt a kys. askorbová, to je jen pro ty vzdělanější pijáky. Nám to ale takhle prostě asi stačí.

Když se pak na webu dočtu, že pivo je seřezáno pod dozorem sládka přímo v pivovaru a v optimálním poměru tak, aby byla zajištěna dokonalá harmonie chuti. Všichni znalci, včetně žen, si tak mohou vychutnat to správné řezané pivo při jakékoliv příležitosti a na jakémkoliv místě, chce se mi plakat (zvracet?) - rétorika stejná jako velké chemovary, chemický arzenál ale snad ještě větší.

Tím seřezáním je míněno prosté doslazení a obarvení světlého moku? A to včetně žen má znamenat "nebojte se, je to sladké a ne moc hořké"?

A je to ještě vůbec pivo?

Vraťme se ale k podezřelému kousku. Pěna po nalití zmizela po anglicku - a to v doslovném i nedoslovném smyslu slova. Vůně ani chuť vlastně žádná. Docela příjemné pití, takové dobré, sladké, bez ocasu, bez jakýchkoli tónů a navinulosti. Jako pivo na houby, jako cokoli jiného docela dobré. Silně mi to připomíná některá německá "lieblich" vína, která chutnají jako top-topic s alkoholem.

Závěr

Tento článek nepíšu proto, abych jakkoli haněl Rohozec. Průmyslové podniky, podle toho "mála", co o nich z praxe vím - a pivovary mezi průmyslové podniky (bohužel) patří - se dělí na ty, co dělají svinstva a ty, co to přiznají. Jde mi o to to dozvědět se, co je za všemi těmi "tajemnými přísadami" a "technologiemi", je-li to omluvitelné a vysvětlitelné a nebo ne...

V poslední době se s informacemi o vznikajících pivovarech roztrhl pytel. Aby se nám informace neztrácely v záplavě jiných zpráv, pište, prosím, vše o nových či připravovaných pivovárcích do diskuse pod tímto blokem. Díky.

Dnes dopíjím poslední pivo koupené na Ale Festivale 2010. Jde o Hardcore IPA od Brewdogu. Celkem důstojná tečka. Když se za svými zážitky z festivalu ohlédnu - a to já můžu, díky mé "degustační tabulce", celkem bez ohledu na můj převládající chabý intelekt - skoro to vybízí k bilancování.

Celkem jsem na přímo na festivalu či zde zakoupených ochutnal 23 kousků piv. Není v tom ani jeden Kocour .. je blízko, kdykoli si ho podám:)

Průměrné skóre je 2,09 (podle stupnice 1 = nebe, 9 = ordinace v růžové zahradě). Když ovšem odečtu dvě piva koupená u jednoho stánku, skóre se mění na 1,65. Což je víc než dobré. Silně se na tom podílí dvě hvězdy festivalu, alespoň pro mne: Třebonický rukodělný a Velkorybnický hastrman. Přesto nejlepším pivem pro mne zůstává Grodziskie od pivovarského domu.

Největší zklamání pro mně jsou belgická piva. Čekal jsem víc - a to řádově ... a ničeho zvláštního jsem se nedočkal. Zanechaly ve mně dojem piv, které si každý kupuje, protože je prostě musí ochutnat, ale nikdo už se k nim nevrací. Příjemným překvapením se pak stal skotský Brewdog, který naplnil to, co jsem čekal od belgických speciálů - něco co mne usadí na zadek.

Nevím jestli někdo ze zde přítomných ještě tuhle akci nosí v hlavě, já rozhodně ano, a jestliže ji dnes večer takhle uzavírám, napadlo mne, že bych tomu mohl dodat nějakou symbolickou tečku ... alespoň ve formě tohoto blogu.

Přesnými počty přihlášených pivovarů 32, pět porot, počet přihlášených piv 101, pohádkové počasí, pohoda, přátelé, přehlídky prvotřídních piv. Snad ty péčka postačují.

Odpoledne po 13. hodině na Horském hotelu Belveder byl odstartován 3.ročník, tentokráte mezinárodní soutěže o dnes již prestižní cenu POHÁDKOVÉ PIVO 2011.

Soutěžilo se v pěti kategoriích - světlý ležák, polotmavý ležák, tmavý ležák, speciál svrchně kvašený a speciál spodně kvašený.

Předsedy jednotlivých porot se stali: Petr Krýsl - sládek pivovaru Purkmistr Plzeň; Miroslav Kapr - sládek pivovaru Groll Plzeň; Ladislav Sas - majitel pivovaru Permon Sokolov; Jiří Faměra - výrobní ředitel pivovarské skupiny K Brewery; Jan Petříček - odborný degustátor K Brewery.

Poroty byly sedmičlenné, 5 porotců bylo z řad odborníků a znalců a dva zbývající z laické veřejnosti. Výhodou bylo, že porotci nemuseli jako na jiných soutěžích absolvovat maraton v ochutnávkách a také, že milovníci pivního moku, kteří se do porot dostali, poznali na své vlastní kůži, jak zodpovědná je funkce porotce na takovéto soutěži. Byl to záměr ze strany pořadatele, aby tito milovníci pivního moku se také mohli vyjádřit, neb pivo vaří pivovary hlavně pro ně a ne pro poroty.

Soutěžící vzorky roznášely pohádkové čarodějnice, kouzelný Rumcajs s nádhernou Mankou a večer tradičně rozdali diplomy a nádherné broušené pivní tupláky a půllitry sv. Mikuláš a jeho věrný kamarád čert, kteří potěšili hlavně oceněné.

Ovšem ocenění si zasloužily všechny pivovary od velkého Rybníka na západě Čech až po pivovary Koníček z Vojkovic či Excelent Rýmařov.

Konečné výsledky:

Kategorie Special svrchně kvašený

3) Americký Ale - Pivovar Purkmistr Plzeň

2) Pikard - Pivovar Zábřeh - Ostrava

1) Indian Ale - Pivovar Velký Rybník

Kategorie Special spodně kvašený

3) Kouřový speciál - Pivovar Harrach Velké Meziříčí

2) Special 17 - Pivovar Permon Sokolov

1) Polotmavý speciál 14 - Pivovar Václav Loučná

Kategorie Tmavý ležák

3) Pivovar Harrach Velké Meziříčí

2) Havíř - Pivovar U Kozlíků Kladno

1) Dobřanská hvězda - Pivovar Modrá hvězda Dobřany

Kategorie polotmavý ležák

3) Gradl 13 - Pivovar Belveder Železná Ruda

2) Polotmavý ležák - Pivovar Formánek Hostivice

1) Javořický ležák polotmavý - Pivovar Kozlíček Horní Dubenky

Karegorie světlý ležák

3) Javořický ležák světlý - Pivovar Kozlíček Horní Dubenky

2) Světlý ležák - Pivovar Václav Loučná

1) Světlý ležák - Pivovar Formánek Hostivice

Mohu zodpovědně prohlásit a napsat, že v kategorii světlých ležáků bylo přihlášeno 34 vzorků a ocenění by si zasloužilo nejméně deset. Malé pivovary vaří skutečně pouze piva dobrá, chvalitebná a výtečná.

Chci touto cestou poděkovat všem sládkům, vedoucím pivovarů, kteří se soutěže účastnili, rovněž všem porotcům, pohádkovým čarodějnicím, Rumcajsovi, Mance, čertovi, personálu Horského hotelu Belveder a i těm nadšencům a příznivcům piva, kteří neváhali a přijeli do Železné Rudy např.z Olomouce, Vyškova, Hradce Králové, Poděbrad, Volar, Prahy a jiných vzdálených míst naší vlasti.

Budeme rádi, když se v komentářích vyjádří jak pivovarští, tak přátelé pěnivého moku.

Dej Bůh štěstí.

Ať žije a je ještě pohodovější 4. ročník POHÁDKOVÉ PIVO

František Strnad starší Sudety - FSSS

K Brewery uvedla na trh nové černé pivo Merlin. Vášnivá diskuse o tom, zda může být inspirován stoutem, zda chutná, do jaké kategorie vlastně patří, mě přiměla k tomu, abych jej ochutnal a srovnal s jiným pivem - vybrán byl Bohemian Black Lager Herold z březnického pivovaru.

Novinka Merlin Černý je prezentována jako prémiová značka, vlajková loď tmavých piv skupiny K Brewery. Herold je pak oceňovaná stálice středočeského pivovaru.

Co se dozvíme z etiket?

Merlin: pivo tmavý ležák, obsah alkoholu 4,7%, pasterizováno, vyrobeno v pivovaru v Protivíně, EPM 12,8%

Složení: pitná voda, ječné slady, pražený ječmen, upravený chmel, chmelový extrakt

Merlin je vařen podle speciální receptury. Tři druhy sladů, pražený ječmen, voda a chmel vytvářejí magickou kombinaci chutí s výraznou hořkostí připomínající stout, kterou ocení opravdový znalec. Díky jeho velmi tmavé barvě ho lze označit za opravdu černé pivo.

Herold: tmavé speciální pivo, alk. 5,3% obj., pasterováno, vyrábí Pivovar Herold Březnice a.s., EPM 13%

Herold Bohemian Black Lager je speciální tmavé pivo, které je vyrobeno z českého světlého sladu a speciálních světlých a tmavých sladů, žateckého upraveného chmele a chmelového extraktu, cukru a pitné vody za použití antioxidantu E300. Vyznačuje se sladkohořkou chutí, vysokou barvou, pěnivostí a příjemnou vůní, neobyčejnou plností a chlebnatostí.

Ochutnání:

Otevřel jsem obě lahve najednou, přičichnu a vůně je srovnatelná, Merlin snad trošku více voní po syrovém obilí. Přelévám do ne moc dobře vymytých :( sklenic, barva je shodná a pěna taktéž. Ochutnávám a Herold se mi zdá lepší, je plnější. Merlin je prázdnější, řekl bych podle březnického "bez chuti"...

Osobně tmavá piva moc nemusím a když už si nějaké budu chtít vychutnat, pak zůstanu u osvědčeného Heroldu, který mi chutná víc. Navrch cena třetinky Merlina (prodávám za 20,- Kč) oproti půllitru Herolda (prodávám za 16,50 Kč) je dost vysoká (o 13,80 Kč na půllitru):(

Zkuste tato dvě piva porovnat i Vy a napište do diskuse, jak si vedla u Vašich chuťových pohárků...

Do redakce dorazilo od Martina Cabalky pár fotek a drbů od Kocoura z Varnsdorfu. Nejdříve tedy ty drby:

Konečně dali dokupy slibovanou kocouří restauraci. Řeknu Ti, člověk aby ten pivovárek pohledal, je úplně zastrčený na konci města, bez žádných cedulí, takže nalézt ho je skoro práce pro soukromé očko.

Zatím je zkušebně otevřeno Pá - Ne, oficiální otvíračka bude prý 1. prosince 2010. Na čepu by měly být studentská 10°, světlý a tmavý nefiltr. ležák, Haka, IPA Samuraj, pak zřejmě Stout, Weizen a občas nějaké speciality (Rauch nebo třeba Grodziskie, to bylo vynikající); píp na to mají dost.

Provoz prý rozšířili dostatečně, spilku a sklepy jsem neviděl, vyfotil jsem pouze varnu - mají měděné nádoby, jedna várka je 15 hl. Vařit se bude asi 3x až 4x týdně, na pokrytí spotřeby to prozatím stačí.

Cena piva se bude pohybovat okolo 25 kč, na cestu je možné koupit pivo z lednice v litrových plastových lahvích.

Dále jsem se dověděl, že Nikol Krmenčíková již ve Varnsdorfu pivo nevaří, sládkové jsou dva chlapíci, na jméno jsem se nějak zapomněl zeptat. A Honza Kočka připravuje "americké překvapení".

A tady naleznete pár fotek...

Ze sdělovacích prostředků se dozvídáme o stále pokračující krizi světového hospodářství. Řecko nám střídá Irsko, u nás jen samé rozpočtové škrty, úsporná opatření, šetření a chystané navyšování cen.

I v tisku sousedních zemí se objevují zprávy o krizi našich pivovarů. Majitelé gigantických nadnárodních pivovarských kolosů si stěžují na snižující se odbyt piv kdysi zvučných značek s nyní unifikovanou chutí vařených tím nejracionálnějším způsobem.

Jaká je však skutečnost, alespoň co se piva týče? Já zde rozhodně žádnou krizi nevidím!

Výstav průmyslovým pivovarům patřícím pod KBG a LIF stoupá, ani ostatní průmyslové pivovary nezavírají a dokonce i ten Vyškovský nám zatím stále vaří a věřme, že vařit bude i dál.

Máme tu dokonce první regulérní průmyslový pivovar postavený po roce 1989, a to Chotěbořský, který za své opravdu vynikající pivo sklízí zasloužená ocenění. Že by to bylo tím, že pivo v něm je opravdu vařeno za použití kvalitních surovin, je na opravdové spilce, dodržují se tradiční výrobní postupy?

No a dále nám stále přibývají tempem, dá se říci závratným, nové a nové minipivovary a restaurační pivovary, kde si zpravidla na odbyt také nemohou stěžovat, což dokazuje to, že zvyšují své původně poddimenzované kapacity.

Přibývá nám i hospod, kde už začíná být samozřejmostí výběr z více značek a dokonce i druhů piva. Hospody sdružené v Alianci P.I.V. už mají své následovníky i v jiných městech republiky. Stále více lidí se začíná zajímat i o jinou možnost konzumace piva, nežli je obligátní chození do nejbližší hospody s jednou značkou a jedním druhem piva. Stále více lidí vyhledává možnost ochutnat více různých značek piv a více různých pivních stylů.

Před pár lety někteří pochybovali o úspěšnosti snah pivních osvětářů typu Honzy Kočky, dnes už, myslím si, nepochybuje nikdo. Pochoutky z Varnsdorfu, ale i z Broum, Velkého Rybníka, Třebonic atd. zná a vyhledává spousta lidí.

Nyní už zkrátka víme, že pivo není jenom ležák, ale pochutnáme si i na svrchně kvašených pivech typu Ale, na Stoutech, na pšeničných pivech..., a i u toho ležáku už víme, že takový nefiltrovaný prostě nemá většinou chybu.

Na pivních serverech debatujeme o tom, jestli pivo v minipivovarech lahvovat do skla či petek. Ano, na tomto je vidět, jaké problémy se už řeší. Ne jestli budeme mít kde sehnat dobré pivo z minipivovaru, ale už začínáme být rozmazlenější a někteří si už začínáme vymýšlet další požadavky. No není to krásné? To přece není krize našeho pivovarnictví, ale naopak, stojíme na počátku jeho obrození. Doufejme, že nebude přerušeno, třeba špatnou legislativní politikou.

Na závěr si dovolím přidat ještě odkaz na blog časopisu Respekt, který dokumentuje to, že přibývá stále více lidí, kteří se o pivo začínají opravdu zajímat hlouběji, což je jen dobře pro všechny, kteří vaří pivo kvalitně a poctivě a může přidělat zase nejednu vrásku výrobcům nízkonákladových europiv.

V žádném případě ale nejde o krizi!

Pivovar Belveder v Železné Rudě Vás tímto srdečně zve na klání malých pivovarů v soutěži o titul Pohádkové pivo pro rok 2011, která se bude konat na Horském hotelu Belveder v Železné Rudě 27. listopadu 2010 od 13 hodin.

Soutěžit se bude v kategoriích: Světlý ležák do 13, Polotmavý ležák do 13, Spodně kvašený speciál a Svrchně kvašený speciál.

Vítězové obdrží od pohádkového čerta a sv. Mikuláše diplomy a věcné ceny.

Večer bude volná zábava s živou hudbou, šumavskou zabijačkou, tombolou a soutěží...

Tento článek vznikl jako reakce na jiný blog, Hrochův, kterýžto můj krajan (aniž by o tom věděl, že je krajan), napsal podobný článek o témž. Článek se týká pití všech tří Masterů, kteří svou pouť započali kdovíkde, pak šli přes Popovice, aby skončili v samé náruči koncernu.

Tedy dal jsem si všechny tři Mastery, odpočítán podle síly, najednou a po sobě. Proč o tom mluvím? Mastery možná budou někteří brát jako jakousi možnost úniku před standardním sortimentem PU v těch mnoha hospodách, kde jinou než tu skvělou velkou dobrou značku nemají a tím že ji mají, se o nic jiného starat nemusí. Dále již nebudu komentovat. Pokud jde o Mastery, nechám mluvit dojem:

Master polotmavý 13° - chuťově vyvážené, plné, sladové, přiměřeně řízné a chmelové pivo, voňavé a až na cizorodý ocas chutné – 3,75 bodů z devíti podle stupnice od jedné do devíti (1=ráj, 9=peklo)

Master zlatý 15° - 4,50 bodů z devíti - chuťově se vytrácející ve svíravé hořkosti, málo plné – silně mi připomíná Konrad, který vůbec, a teď se na mne nečilte, nemám rád pro onu nezaměnitelnou kombinaci sladké chuti a vtíravé hořkosti, kterou má jinak snad jen becherovka.

Master tmavý 18° - 4,00 bodů z devíti - silná, plná, kávová chuť přecházející až do nepříjemna, příliš silný "bock" bez svěžesti – hodně mi to připomíná 21° a 24° od Primátora. Kdo z vás na to, pánové, má? Dá se to ještě pít?

Celkově musím říct, že nic zajímavého se nekoná, ale ani žádná velká tragédie. Možná se se svým názorem neshodnu s většinovým auditoriem, ale čím silnější pivo, tím hůř, asi proto, že opravdu dobré speciály chemička soustředící se na jeden jediný produkt prostě umět nebude.

Pro porovnání jsem si dal červeného Konrada, který docela ušel, ale od speciálního pivečka bych čekal spíš něco ve stylu Primátorovy 16°, větší voltáž, větší dojem. Sorry, dnešní den speciálů jsem nepotkal nic speciálního. Lépe pivo nepít a pít minerálku!

Dnes byly stoly v KMP posety letáčky akce In Pivo Caritas. Bohulibá akce spočívající v tom, že když pošlete charitativní DéMeeSku, pomůžete tím neziskové organizaci Ledovec a dostanete v KMP pivo zdarma. Dosud dobré.

Nevím, co Ledovec dělá a ani mě to nezajímá. Kromě 27 Kč pro tuto neziskovku ale Váš hlas platí i jako 2 hlasy v soutěži Prazdroj lidem, což v podstatě není nic jiného než propagační akce Plzeňského Prazdroje. A tady je dle mého názoru chyba lávky.

Podnik, který si zakládá na propagování různorodých piv a tak trochu bojuje proti nadnárodním gigantům by se, dle mého názoru, neměl zapojovat do propagace toho největšího. Nebo ano?

Petře, to rovnou můžeš příště narazit PU či Gh. Určitě bude šmakovat... Vždyť v Alianci bys nebyl první ani poslední :(

V poslední době vyvolávají vášnivé diskuse zejména články z degustací. Rozhořčeni nad výsledky jsou především Ti, kdož se nikdy žádné anonymní degustace nezúčastnili. Vždyť je přeci snadné poznat tu a tu značku. Ano je to snadné, když ji pijete z etiketované lahve nebo ologovaného půllitru.

Výsledky jsou skoro vždy překvapivé a že bych si někdy byl stoprocentně jistý vzorkem, to snad ani ne. Možná proto mě tyto anonymní degustace baví a rozhodně nepodléhám nutkání kritizovat výsledky či hledat chyby na degustujících. Vždyť to nemusí být jen odborníci, profesionální degustátoři, kdo může se svými výsledky do světa - alespoň zde na PI.

Po loňské minidegustaci ležáků z Pivní prodejny jsem si letos vymyslel, dle mého názoru, trochu netradiční ochutnávku. Netradiční v tom, že jsme neporovnávali různé značky o stejné či přibližně stejné stupňovitosti, ale naopak skoro všechna piva od jednoho výrobce (nepíši značky, protože značek má tento pivovar více). Dnes jsme tedy podrobili našim chuťovým pohárkům piva Měšťanského pivovaru Strakonice. Lahve byly zbaveny etiket, víčka označena a zalepena. Piva nastejno vychlazena.

Škoda jen, že jsme se nakonec sešli jen dva, ale nevadí, vždyť si neděláme nárok na nějaké objektivnější výsledky. Děláme to pro radost a zajímá nás, zda jsme schopni rozeznat alespoň světlé výčepní pivo od silnějšího ležáku. K dispozici máme šest vzorků - tmavé jsme vyloučili kvůli barvě, polotmavé pak i kvůli jiné lahvi. Opět bych se přimlouval na stáčení Klostermanna i do půllitrových lahví...

Ale teď už pojďme k výsledkům této strakonické degustace. Jak jsme poznali pivka, která pro nás Vaří paní sládková Dáša Vlková?

Vzorek č. 1 | Švanda |oba se trefujeme

Vzorek č. 2 | Dudák Premium | tipuju Krále Šumavy, kolega Otavský zlatý

Vzorek č. 3 | Dudák Nektar | tipuju Nektar, kolega Premium

Vzorek č. 4 | Král Šumavy | tipuju Otavský zlatý, kolega Král Šumavy

Vzorek č. 5 | Dudák Driver | oba se trefujeme

Vzorek č. 6 | Otavský zlatý | tipuju Premium, kolega Nektar

Vzorky nehodnotíme podle nějaké stupnice (božské - nepitelné) ale body od 0 do 5 bodů. Nemusím snad ani uvádět, že Driver nezískal ani bod. také zde byl jen tak do počtu. A které že pivo od řeky Otavy nám chutnalo nejvíc?

1) Dudák Premium | 10b

2-3) Král Šumavy a Dudák Nektar | 7b

4-5) Švanda a Otavský zlatý | 3b

6) Dudák Driver | 0b

Myslíte si, že je taková akce zbytečná, nebo že je zbytečné ji zde zveřejňovat? Já myslím, že naopak, vždyť se vždy nejlépe plácá (diskutuje), které že pivo je vlastně nejlepší a že to musí poznat každý...

Můžu Vás ujistit, že ani já nepřikládám, svým vlastním, výsledkům žádnou váhu a už se těším na sobotní soudek nefiltrovaného Otavského zlatého, kterého mi paní Dáša speciálně stočí z ležáckého tanku...

V tomto týdnu by mohli příznivci piva z pivovaru Belveder ochutnat 4 druhy šumavského piva v pivnici Svět piva a Merenda na Žižkově a v šumavské hospdce Na Šumavě v Šumavské ulici na Vinohradech.

Není té Šumavy nějak moc? Určitě ne a dobrého šumavského piva už vůbec ne.

Navnazen dobrou propagací slibující skutečně nevšední pivní zážitky jsem v sobotu ráno vyrazil směrem na Varnsdorf na Ale Festivale. Těšil jsem se o to víc, že se jednalo o moji první "pivní akci", tedy první akci, na kterou jsem jel v pozici člověka o pivě přemýšlejícího a vychutnávajícího.

Do nového areálu Kocoura jsem dorazil ještě před dvanáctou. V rozlehlé hale bylo zatím pramálo lidu a docela zima. To první se během dne změnilo tak, že chvílemi nebylo kam šlápnout, to druhé moc ne a moje celková promrzlost ve finále ovlivnila i mou ochotu degustovat až do samotného konce. Ona zima byla ale naštěstí jedinou kaňkou na povedeném dni.

Když jsem u vchodu zjistil, že něco na zub určitě bude, vyrazil jsem prozkoumávat terén. Skoro hned jsem si všiml, že chybí Matuška a Bulovka - dva z těch, na které jsem se těšil. Navíc jsem se rozhodl vynechat Heineken, lužický Bergquell, který mne dosud ničím neoslovil a domácího Kocoura , protože jeho svrchně kvašená piva jsem buď už ochutnal, nebo brzo ochutnám. Z Frýdlantu to přes Polsko a Německo nemám daleko. Přinejmenším ale na jejich weizenbock, který jsem ochutnal U Hrocha, se mi sliny sbíhaly. Ale vydržel jsem.

Teď ale k tomu, co jsem doopravdu ochutnal. Začal jsem předposledním stánkem, Hradeckou Pivoňkou , která nabízela Žamberské ale Kanec a "parní pivo" z Bavorského Zwieslu. Kanec na začátek chutnal, možná přítelkyni o maličko víc než mně, Dampfbier pak bylo první pivo, které mne nadchlo. V prvním doušku nic moc, pak se ale začalo rozvíjet a zanechalo krásně v puse. Přítelkyni naopak nechutnalo vůbec, postupně se z toho stalo pravidlo - když se jí u něčeho křivila ústa, mně to naopak chutnalo.

Za tu půlhodinu, co jsem seděl u Pivoňky, jsem si všiml jedné zajímavé věci - stánek sousedního Heinekenu, který nabízel své klasické exportní značky, tu byl vyloženě na okrasu. Mohl bych odpřísáhnout, že za tu půlhodinu si u něj nikdo nic nekoupil. I později u něj zrovna moc lidí k vidění nebylo. Možná to bylo tím, že většina nabízeného sortimentu se dá sehnat v lepších supermarketech, možná pro jejich aktivity v pivní globalizaci.

Jako druhou štaci jsem si vybral Velkorybnického Hastrmana a jejich Pale Ale. Vynikající hořké svěží pivo přesně odpovídalo pověsti, jakou Hastrman má. A protože jsem se trochu zalekl celkového počtu všech nabízených vzorků, koupil jsem si všechny s sebou s tím, že si je vypiju později doma v klidu. Podobně jsem se zachoval i u Třebonického rukodělného , kde jsem ochutnal vřesové ale Skrblík, opět chutné a hořké, a všech pět nabízených piv koupil domů. To jsem již byl vyzbrojen originální sklenicí s hastrmanem a povědomím o tom, že si ji v rohu haly mohu dle libosti vymýt, což bodlo.

Mou další štací byl Pivovarský dům Praha a jejich Grodziskie podle starého polského receptu. Řeknu to rovnou, tohle pivo mi z celého dne chutnalo nejvíc. Mělo světlounkou barvu, jemnou, ale říznou chuť, krásné doznívání, bylo svěží a živé - působilo dojmem neuvěřitelné čestvosti, jak právě natočené ze sudu. Později jsem měl jejich pšenici, také mi moc chutnala, ale protože to bylo moje předposlední pivo, ruku do ohně za něj dát nemohu. Zato za Grodziskie ano!

I mou další zastávkou bylo Polsko. Ale Brackie Mastne z polského Cieszyna mne nijak nenadchlo, ale ani nezklamalo. Ovšem pro mne nejméně dobré pivo dne. Navíc mne trochu zarazila výstavka na tento festival nepatřících piv této skupiny - tedy Zywiec a spol., tedy v podstatě Heineken.

Ve Zlých Časech jsem ochutnal pšeničnou rozmarýnovou Rosemary , kterou moje přítelkyně vyhlásila nejhorším pivem všech dob, já si ovšem pochutnal, koupil zde nějaké lahve, jedno anglické ale přikoupil v Pivoňce a vyrazil se ubytovat.

Po návratu jsem zjistil, že lidí výrazně přibylo, mých rozlišovacích chuťových schopností ale kvapem ubylo. U stánku s belgickým pivem jsem si dal ovocný Kasteel Rouge, kterým jsem se tak trochu dostal do autu. Zpátky mezi piva mne ale vrátilo Delirium Tremens . Bylo sladké a hořké zároveň, voňavé a hodně plné, prostě mi chutnalo. U vedlejšího stánku jsem koupil nějaké to Belgické trapistické a vyrazil se podívat na Zvíkov. Tady mne nic nezaujalo. Přítelkyně si dala nějaké ochucené, lehce jsem ochutnal a nic moc.

Cítil jsem, že mne už nadobrou opouštějí síly a tak jsem si šel dát poslední vzorek, 5 A.M. Saint jantarový ale od neortodoxního skotského Brewdogu. Tohle voňavé, plné a opravdu hořké pivo, kterému scházel snad jen trochu větší říz, mne navnadilo k zakoupení ještě jedné lahve, takže teď můžu přemýšlet, jestli Hardcore IPA od Brewdogu bude větší harakiri než Samurai IPA od Kocoura. A když už jsem byl u toho Skotska, stavil jsem se u stánku přátel Skotska. Moje dívka již dříve zjistila, že "přítel Skotů" za pultíkem pod svojí sukní skutečně nic, ale vůbec nic nemá (zeptala se), já zase zjistil, že jsou připraveni spíše na ochutnávku whisek, a tak jsem si na úplný konec na šťastnou cestu na hotel panáčka jednosladové dal.

To se zase jednou něco povedlo, jak má! Všem, kteří k tomu byli nápomocni patří dík!