I na příští rok se chystá oblíbený Kalendář regionálních pivovarů, tentokráte již jeho 14. vydání. K dostání bude začátkem listopadu, proto už teď objednávejte u vydavatele.

V případě většího množství máte možnost vlastní originální titulní strany. V kalendáři jsou tradičně zastoupeny i nově otevřené pivovárky.

Pro úpravy i objednávku kontaktujte vydavatele: Jiří Procházka, 603 446 774, jpahk@centrum.cz

Kalendář dostanete v dobrých pivotékách, pivovarských prodejnách a minipivovarech...

Oblíbený Kalendář regionálních pivovarů se chystá na vydání již 13. ročníku. K dostání bude začátkem listopadu, proto už teď objednávejte u vydavatele.

V případě většího množství je možnost vlastní originální titulní strany. V kalendáři jsou tradičně zastoupeny i nově otevřené pivovárky.

Pro úpravy i objednávku kontaktujte vydavatele: Jiří Procházka, 603 446 774, jpahk@centrum.cz

Kalendář dostanete v dobrých pivotékách, pivovarských prodejnách a minipivovarech...

I na příští rok se chystá vydání oblíbeného Kalendáře regionálních pivovarů 2021, tentokráte již 12. ročník. K dostání bude začátkem listopadu, proto už teď objednávejte u vydavatele.

V případě většího množství je možnost vlastní originální titulní strany. V kalendáři jsou tradičně zastoupeny i nově otevřené pivovárky.

Pro úpravy i objednávku kontaktujte vydavatele: Jiří Procházka, 603 446 774, jpahk@centrum.cz

Kalendář dostanete v pivotékách, pivovarských prodejnách a minipivovarech...

Máte svůj oblíbený pivovar, podnik, minipivovar a chcete sem chodit na pivo i po skončení této mimořádné situace? Zkuste ho v těchto těžkých chvílích podpořit. Kupte si jeho pivo domů, jistě Vám ho rádi i přivezou či poskytnou jinou výhodu. Nenechte je padnout jen proto, že v hitlermarketu koupíte lahváče za půldarma.

Klidně do diskuse pište, jaké má který pivovárek podmínky. Ať víme jaké jsou možnosti. Třeba zjistíte, že máte za rohem možnost nákupu výborného piva, které by jinak skončilo v kanálu.

Přejeme Vám přežití této nepříjemné situace v klidu a pohodě a v létě snad již budou obležené zahradňačky...

Blíží se 11. vydání oblíbeného Kalendáře regionálních pivovarů 2020. K dostání bude již začátkem listopadu, proto již teď objednávejte u vydavatele. V případě většího počtu kusů je možnost vlastní originální titulní strany. V kalendáři jsou tradičně zastoupeny i nově otevřené pivovárky.

Pro úpravy i objednávku kontaktujte vydavatele: Jiří Procházka, 603 446 774, jpahk@centrum.cz

Kalendář dostanete v pivotékách, pivovarských prodejnách a minipivovarech...

Na přelomu října a listopadu vychází další, již desátý, ročník Kalendáře regionálních pivovarů. Za těch 10 let si jistě, stejně jako u mne, vydobil nezastupitelnou roli na Vašich stolech.

Pro zájemce je možno už od 20 ks vytisknout vlastní titulní strany či opatřit samolepkami na klopách. Myslím, že to stojí za to.

Pro úpravy i objednávku kontaktujte vydavatele: Jiří Procházka, 603 446 774, jpahk@centrum.cz

Kalendář dostanete v pivotékách, pivovarských prodejnách a minipivovarech...

Na FB na mne vykoukla zajímavá diskuse:

Jan Šimon Takže HGB nepoužíváte? :D

Martin Horák S tímhle typem vaření nevaření desítky přišel kozel a gambrinus s tím pokračuje.Proto je to nepitné pivo.

Gambrinus Jan Šimon Žádná ze značek Plzeňského prazdroje HGB nepoužívá. ;) /Radim/

Jan Šimon Gambrinus v jakém roce jste s tím tedy přestali? I s CKT?

Gambrinus Jan Šimon No, těžko se s tím přestává, když se s tím nikdy nezačalo. V CKT Gambrinus po uvaření několik týdnů kvasí a dozrává. A čepovaný přímo z nich je fakt luxusní. ;) /Radim/

Zdroj: Facebook

Před časem jsem se marně pokusil dostat přes "vyhazovače" u vchodu do Novoměstského pivovaru. Několik let jsem tento podnik nenavštívil. Včera jsme po poledni ve třech zašli, že po letech ochutnáme pivo a dáme i něco k jídlu. U vchodu nás milá usměvavá paní pozdravila a po našem pozdravu se nás vůbec neptala na náš úmysl a rovnou nám sdělila, že mají plno (ale při zběžném pohledu tomu tak nebylo) a že za půl hodiny čekají další hosty, tak nás dovnitř nepustí.

Vím, že na dlouho mne opět jejich přístup znechutil. Cítil jsem se jako méněcenný host a to jen proto že hovořím česky?

Jaké máte zkušenosti vy?

K výročí narození Klostermannů (spisovatel - 1848, polotmavý ležák - 2008) jsme uvařili pivní novinku. Oproti polotmavému pivu bude mít světlý Klostermann o stupeň nižší stupňovitost a obsah alkoholu 4,9 % obj. Vyznačuje se zejména vysokou dávkou jemného aromatického chmele Žateckého poloraného červeňáku. Stejně jako všechna naše piva jsme ho vařili na 2 rmuty, nechali kvasit týden v otevřených kádích na spilce a zodpovědně ho ochutnávali během 40 dnů zrání v ležáckém tanku. Tak ať chutná i vám 🍺.

Zdroj: Faceboook

Informace o pivovaru

Jméno pivovaru / společnosti: Pivovar Neratov / ŠFN, s.r.o.

Otevření: 24.11.2017

Adresa, obec, PSČ: Neratov, Bartošovice v Orlických horách, 517 61

Ředitel pivovaru: Ing. Antonín Nekvinda, t.č: 603 558 260

Sládek: Ing. Jiří Gross, t.č.: 608 866 128 ; podsládek : Marek Wolf, t.č.: 736 141 474

Předpokládaný výstav v roce 2018: 1200 hl

Kontaktní email: pivovar@neratov.cz

IČO/DIČ: 048 40 526 / CZ04840526

Článek o historii a současnosti pivovaru

Informace o produkci

Jméno piva: PROROK 10

Popis a specifikace piva: Spodně kvašené pivo vařené dvourmutovým způsobem z hanáckých sladů a žateckého chmelu

Období produkce: celoročně

Skupina: výčepní

Barva: světlé

Ochucení: bez

Typ: Czech Pilsner

Kvašení: spodní

Filtrace: ne

Pasterizace: ne

EPM/Obj.: 10,5 %

Hořkost: min. 22 EBU

Balení : PET 1l + KEG 30l

Jméno piva: PROROK 12

Popis a specifikace piva: Spodně kvašený ležák, dvourmutově vařený z hanáckých sladů a žateckého chmele

Období produkce: celoročně

Skupina: ležák

Barva: světlý

Ochucení: bez

Typ: Czech Pilsner

Kvašení: spodní

Filtrace: ne

Pasterizace: ne

EPM/Obj.: 12 %

Hořkost: 32 EBU

Balení : PET 1l + KEG 30 l

Minipivovar U Čápa v Příchovicích zkrášlil svoje pivní lahve. Posuďte sami.

Když se podíváte na svůj (nejen) pracovní stůl, s největší pravděpodobností tam uvidíte stolní kalendář nejlépe s pivní tématikou. Již devět let je favoritem Kalendář regionálních pivovarů, který pro nás vydává pan Jiří Procházka.

Kalendář na příští rok vyjde koncem měsíce října a Vy jej už teď můžete objednávat u vydavatele. Pokud budete chtít větší množství tohoto kalendáře, můžete se domluvit na vlastní titulní straně nebo osazení kalendáře samolepkami na klopách. Myslím, že to může být vhodná firemní pozornost, přeci jen ta Šumava nebo zvířátka jsou už dost profláklá :)

Objednávejte u vydavatele: Jiří Procházka, 603 446 774, jpahk@centrum.cz

Samozřejmě bude k dostání v pivotékách, pivovarských prodejnách a minipivovarech...

Toto je vlastně jen další díl nekonečného seriálu Přišel jsem, viděl jsem, ochutnal jsem. Nečekejte proto žádnou větší informační hodnotu, jen si chci po delší době (přinejhorším na váš úkor) procvičit psaní.

Měli jsme to s Rosťou dobře vymyšlené – v srpnu budu v Litomyšli na konferenci a až nastane den určený pro výlety účastníků po vědecky nebo alespoň kulturně významných místech v širším či bližším okolí, nezúčastním se a udělám si výlet sám pro sebe. V pivovaru v Jablonném nad Orlicí jsem ještě nebyl a Potštejn, to je přece sázka na jistotu. Rosťa se přidá, budeme mít celý den na probrání důležitých témat, ochutnáme co se dá – a pak zas společně spácháme pro PI článek. Podobně jako kdysi report z Praskačky. Ještě v červenci se Rosťa několikrát ujišťoval ohledně data, nakonec ale vyrazil dřív, sám a navíc někam úplně jinam. Zaznamenání dojmů a zhodnocení akce tak zůstalo na mně.

Jablonné nad Orlicí má pěkné malé náměstíčko. Trochu jim to tam kazí silnice první třídy č. 11. Naše neschopnost efektivně budovat infrastrukturu se tam neustále zhmotňuje v podobě vzájemně se obtížně vyhýbajících kamionů. O definitivní ztrátu fotogeničnosti jinak atraktivního místa se pak postaralo akční trio kolotoč, skákací hrad a nafukovací skluzavka.

Pivovarská hospoda U Černého medvěda je v historicky působícím dřevěném stavení přímo na náměstí. Lze sedět i venku a pokud před ní zrovna není pestrá nafukovací skluzavka s obřím papouškem, může tam být i pěkné pokoukání. Mladé sympatické slečny obsluhují pozorně a pivní nabídka je široká. Začal jsem, jak jinak, světlým ležákem (desítku a tmavý ležák jsem vynechal, nemám kapacitu ochutnat všechno). Nedávno mi Rosťa psal, že si zavedl dvoubodovou hodnotící škálu: palec nahoru a palec dolů. Co s tímhle ležákem? Výhrady bych měl, možná bych jenom kvůli tomu tak daleko jezdit příště nemusel – ale palec musí nahoru. „Weizen“ mi nabídnul přesně to, co bych od pšenice bavorského typu očekával. 14% Ale byl trochu rozpačitý (nikoli hnusný, jen řekněme nevytříbený). Z 16% Adler Porteru se pak vyklubal příjemně vonící tmavý svrchňák, chmelem důkladně obdařený nejen navenek ve vůni, ale i uvnitř. Po první návštěvě považuji pivovar U Černého medvěda za doporučeníhodný podnik. Otvíračka denně v 11, obědové nabídky za rozumnou cenu, pivo v PET lahvích s sebou (snad celý sortiment) taky není předražené.

Po příjemném posezení na jablonském náměstí byl čas vyrazit na vlak a posunout se dál. Jízda vlakem do Potštejna údolím Divoké Orlice skýtá malebné výhledy, procházka od nádraží k pivovaru taky. V Potštejně mě před pivovarem zaujal velký dřevěný stánek s výčepem. „Máte tady na čepu to samý co vevnitř?“ Nechápavý pohled, kroucení hlavou. „Uvnitř se vůbec nečepuje...“ Kouknul jsem na pivovar, všimnul si cedulky avizující stavbu a bylo mi jasné, že jsem za blbce. No co už, nebude to poprvé a nebylo to naposled.

Začal jsem 12% APA. Od pivovaru Clock nečekám nic jiného než velmi slušné pivo. To jsem i dostal. Tohle příjemně vonělo americkými chmely, mělo nejen vychutnávací potenciál, ale i potenciál zahnání žízně. To se už nedá říct o dalších dvou silnějších kouscích ze série No Idols! Zejména dvojítý 19% IPA na žízeň rozhodně nebyl. Chutnal ale znamenitě, stejně jako 15% American IPA. Samé lahůdky. Tu devatenáctku jsem si dopřál až nakonec a zavzpomínal při tom na Rosťovu dekompresi ve Zlejch, kdy posledním ejlem v horním baru předcházel kesonové nemoci, která by se mohla dostavit následkem příliš prudkého výstupu ze suterénního výčepu na ulici. Před znamenitou potštejnskou ejlovou nabídkou jsem nakonec raději zbaběle prchnul na dřívější autobus, abych předešel večernímu ipohlavu (což je stav, během kterého nezpracované přebytečné molekuly aromatických a hořkých látek z amerických chmelů bloudí lebeční dutinou a marně, leč úporně, hledají cestu ven).

Cestou zpátky v autobuse na mě chtě nechtě doléhaly smutky a stesky. Na další zastávce si ke mně přisedl Rostik: „Ciwe, Jiřiku, vyser se na mrtvý a normálně žij, ne? Pivo?? Brouku, nebuď směšnej, potkala mě velká kvalitativní změna a tohle už nepotřebuju. Ale jo, bylo to fajn a nemyslim jenom pivo, hehe, ale... ale počkej, teď si užívej a nakonec taky uvidíš sám. Jo, abych nezapomněl, už vim, jak to měl Křesadlo s psaním.“

Vystoupil jsem z autobusu, přešel na vlak do Chocně, vychutnal si Šotoušské údolí modelované Tichou Orlicí, technicky upadající lokálkou dojel do Litomyšle a tam si ještě skočil na Krakonoše.

V moravské metropol jsem již delší dobu nebyla a tak mne zlákala upoutávka na pivní festival, konající se od středy 2. 8. do soboty 5. 8. na náměstí Svobody. Do Brna je přímé a teoreticky vcelku rychlé spojení vlakem tak proč toho nevyužít. Píšu teoreticky, protože skutečnost bývá oproti šedé teorii „zeleně rozkošatělá“, přesně jak praví známé přísloví. Národní dopravce se opět „překonával“ ve svých službách, ale to jistě většina zná, takže to berte jenom jako přípodotek.

Pořadatelé festivalu slibovali účast 23 pivovarů, včetně zahraničních. Seznam se poněkud v reálu pozměnil, ale i tak bylo co ochutnávat. Bohužel nás zklamal svojí neúčastí Znojemský městský pivovar, jehož piva jsme ještě neochutnali. Pro návštěvu jsme zvolili hned první všední den, což asi byl dobrý tah. Sice na plánovaném začátku ještě některé pivovary zápolily s výčepními zařízeními, nebo teprve dojížděly na místo, ale u dalších už se čepovalo. Pořadatelé zvolili pro čepování piva výhradně vratné (záloha 50 Kč) plastové kelímky, což lze ocenit jako ekologický počin. Co ovšem nedomysleli, bylo jejich mytí. Vodou z klasického mycího sudu vysoký kelímek nebylo možno pořádně umýt. Naštěstí na jednom konci náměstí je pítko, kde se dalo v pohodě mytí zrealizovat. Bylo též možno si kelímek vyměnit za jiný, ovšem silně ohřátý od sluníčka, které pražilo i na jejich deposit víc než málo. Pořadatelé rovněž nedomysleli, že v srpnu slunce svítí a nezajistili v areálu pro návštěvníky alespoň trochu stínu. Do pozdního odpoledne, kdy jsme odcházeli, rozložily své vlastní slunečníky tři pivovary a samozřejmě pod nimi bylo okamžitě plno.

Vzhledem k panujícímu počastí jsme se zaměřili na piva lehká, jak spodně, tak i svrchně kvašená. Ochutnali jsme jich ve dvou celkem 14, různé kvality. Asi nejvíc nás mile překvapila piva z Rajhradu, o nichž jsme nepředpokládali, že je vůbec budeme ochutnávat. Vcelku známe jejich sortiment, který se pohybuje ve vyšší stupňovitosti, což na panující počasí nebylo pro nás to „pravé, ořechové“. Pánové ovšem přivezli i 10° Summer ale a 12° Seison, obě vynikajíci piva. Moc jsme si pochutnali. Kyjovský pivovar nabídll svoji dobrou klasiku, zajímavým a dobře pitelným pivem pak byl, pro nás neznámý, 12° Vilík, medový speciál. 10° z pivovaru Květnice Tišnov byla rovněž slušným pivem k zahnání žízně. Jejich 12°, ptm. žitný ležák už nám ale tolik nechutnal, převládala nakyslá chuť. Létající pivvar Baran měl též na stánku na čepu piva z pivovaru Helf, kde prý oni i vaří. Jak jejich IPA, tak i 11° od Helfu neměla chybu. Zajímavá byla i piva z polského pivovaru Dukla (měli jsme pšenici a polské grodzinskoje). Propadákem ovšem bylo pšeničné pivo z pivovaru Koliba & Pivovar U Tří králů z Prostějova, které s pšenicí nemělo moc společného, navíc diacetyl přímo z kelímku vylézal. Jejich 11° světlá, byla spíše barvy jantarové, rovněž nebylo nic, co by si člověk dal dvakrát. Za nejhorší jsme pak prohlásili pšenici z bardejovského pivovaru Berket, ta nešla ani dopít. Obsluha zástupce jediného místního pivovar Líšeň zápolila s chlazením ještě i v pozdním odpoledni, takže jejich10° Corn ale byla možná slušným pivem, ale tak teplým, že se vypít rovněž nedala. Do doby, než jsme odcházeli, nebylo vidět žádné fronty na pivo u stánků. Pro dokreslení dodávám, že stánky Starobrna a Březňáka byly po celou dobu prosty jakýchkoli návštěvníků.

Před odjezdem jsme ještě zavítali do pivovaru Hauskrecht a ač neohlášená naše návštěva byla, dostalo se nám velmi milého přijetí. Díky za všechno, pane Hauskrechte.

Když léto, tak něco letního. Přesně to bylo motivem letního zasedání Pivní revizní komise. Na pořadu byla degustace vyložené letních piv, typu Summer ale. V Hanzově hospůdce Zlý časy se nás sešlo, i přes dovolené a choroby, tentokráte sedm (Henri, Pechi, Kejna, Dwarf, Sekal, Střevlas a moje maličkost), nalévačem byl, jako obvkle, Míra. Zavzpomínali jsme na našeho zakládajícího člena Rosťu a poté se jali degustovat přinesené vzorky. Těch bylo celkem 9 a konkurence byla opravdu veliká. Až na jeden vzorek, který se moc nepovedl a skončil tak u všech na posledním místě, ty ostatní sváděly vskutku urputný boj. Výsledky viz tabulka. O pořadí na 6. a 7. místě rozhodl rozpij.

Děkujeme Hanzovi za poskytnutí přístřeší a pivovarům Hostivar 2, Podlesí, Trilobit a Všerad za věnování vzorku k degustaci zdarma.

Pořadí Č.vz. Body Pivovar, pivo

1 2 20 Falkenštejn, Svižný Emil 9°

2 9 21 Krkonošský medvěd, Summer Sunset Ale10,5°

3 7 26 Krušnohor SA 10°

4 1 27 Všerad SA 10°

5 4 32 Podlesí, Podleský ale 10°

6 5 33 Permon SA 10°

7 8 33 Hostivar ale 10°

8 3 34 Trilobit, Kivi SA 11°

9 6 42 Kutná Hora SA 10°

Tak včera měl Rostík pohřeb, netypický, velmi neformální, krásný. Teda, pokud se o kráse pohřbu dá vůbec mluvit. A těch lidí, co se s Rosťou přišli rozloučit! Kdo šel okolo, určitě se domníval, že se chystá pohřeb nějaké celebrity. Do určité míry by měl pravdu, i když za tohle slovo by nás Rosťa asi (přinejmenším) inzultoval. I když po ránu počasí moc nepřálo, odpoledne už se tam nahoře přece jenom nad truchlícími slitovali. A tak většina přítomných mohla splnit přání, uvedené na – rovněž zcela netypickém - parte:

Jak možná víte, Rosťa byl nepřítelem tradic a kýčů, a proto prosíme všechny jeho kamarády dobré vůle, aby přišli pokud možno oblečeni dle následujícího klíče: ženy s hlubokým výstřihem a muži v pohodlném trampském oblečení. Tak bude Rosťa obklopen věcmi, které miloval: dámskými ňadry a čundráky. Za vhodný dar můžete považovat cokoliv tematicky svázaného s pivem a českou přírodou. Protože nad obří kyticí by si přeci Rosťa opovrženě odfrkl!

Chmelové i „zátkové“ věnce, otvírák i láhve s pivem, a pod Rostíkovým portrétem i pořádně načepovaný půlitr. Místo pohřebních řečí, krátký úvod jeho syna a pak pěkné video z Rosťova života. A po skončení obřadu jsme si na jeho počest připili „Posledním Rosťovým pivem“, který každý z přítomných dostal. Kdo pak měl chuť, čas a možnost, mohl pokračovat v zapíjení památky našeho kamaráda ve Zlejch.

Vše je zdokumentováno, přikládám alespoň jeden snímek. Další najdete zde ve fotogalerii...

Tato zpráva mne dnes zasáhla z pivních periodik jako blesk z čistého nebe. Co k tomu napsat, snad jen, že naše srdce zasáhl smutek a bezmoc. Rosťa nám bude moc chybět.

27. ledna 2007 mi Rosťa napsal do diskuse: "Opravdu úžasná korelace věku, chuti a pivního moudra. Myslím, že někde jsi nechal krom procent i jiné cifry, z čehož jsem si spočítal, že ročně vypiješ jako já. Géčku a Krušovicím se vyhýbám, není-li jiné pivo, raději jsem bez piva. Příklon k malým pivovarům má dva důvody - chuť a účinek. Jsou dobřejší a není po nich, přebereš-li, člověku zdaleka tak špatně. Sruktura je dána geografickým výskytem konzumenta a schopností malých pivovarů distribuovat. Já chodím na Kácovské kvasnicové Ke Klokočníkovi, Poličské do Hromu do Police a kupuji v tesku či hypernově Březňák, Louny, Náchod, Svijany a u nás ve večerce kvůli mě paní bere jednu basu Malorohozeckého týdně. Ahoj a drž se! Rosťa"

Bylo to pohlazení a od té doby jsme se s Rosťou podívali na různá místa se zajímavým pivem. Jeho články nepostrádaly poezii, pohodu, kamarádství. Snad neurazím ostatní autory, ale Rosťovy články patřily a patří k tomu nejlepšímu, co jste na PI mohli kdy číst.

Bez Rosti je na světě zase o dost radosti méně. Přejme mu, aby mu v nebeské hospodě chutnalo a věřme, že si tam s ním jednou přiťukneme...

Děkan se tázal na názory na výše zmíněné, dávám tedy své názory raději sem, aby se nemusel načítat celý článek. Třeba mně osobně to někdy jde dost pomalu.

Takže: k současnému Vimperku se nemohu vyjádřit, neb jsem v místě letos nebyla. Jejich piva si občas dávám v Kavárně na Šumavě a nemají chybu.

Volary-byla jsem tam koncem května, na čepu 11°sv. a konopná 12°. Prvně zmiňovaná dobrá, na ta ochucená já nejsem, ale prý se dala pít též. Jídlo dobré, co tam ale vázne, je obsluha, byť se to s ní od jejich začátku zlepšilo.

Prachatice - pivo i jídlo výborné, doporučuju.

Kvilda-je tam nový sládek, co jsem pila (nikoli v místě, tam nevkročím kvůli majiteli - hrubiánovi), pivo bylo dobré, ale byl to nějaký speciál. Jinak kvalita je tam velmi kolísavá. Nevím, jak teď, ale vzhledem k tomu, že kapacitu nemají až tak velkou a žíznivých lidí víc než málo, tak si slabší piva nechávali vařit v Koutu (?) a vydávali za své.

Modrava Lyer -jeden z mých nejoblíbenšjších tamních pivovarů (pojedete-li tam, pozdravujte ode mne sládka :-) ). Výborná kuchyně, jakož i pivo. Může se ale stát, že budou "vypití" a nebude celý sortiment.

Zlatý srnec - pivo bylo vždy dobré, ale je ho málo. Navíc se tam teď změnila obsluha, původní paní šla do penze, tak nevím, jak se k tomu ta nová postaví. Dříve (až na malé výjimky) pivo bylo k mání i pro přespolní, jídlo ne. Jak mi ovšem vloni sdělil majitel, tak měl kapacitu navýšit, aby piva bylo více. Letos jsem se tam ještě nedostala, tak nevím.

Kašperské Hory - též můj oblíbenec (rovněž pozdrav paní sládkové). Vynikající kuchyně, super pivo.

U Švelchů Sušice - jídlo dobré, kvalita piva někdy kolísá.

U Pujiče Lazny - NEBRAT!

Snad jsem na nic nezapomněla. Jsou to ovšem mé subjektivní názory, které nikomu nenutím.

Český svaz pivovarů a sladoven se ohrazuje proti zjištění v pořadu A DOST!, konkrétně proti matoucím informacím odvysílaných v díle „Velké nezávislé testy piv“ dne 25. června. Informace z tohoto dílu považujeme za spekulativní, jelikož nejsou nijak odborně podloženy.

Zároveň chceme jednoznačně upozornit, že podle studie „Sledování dynamiky vývoje mykotoxinů v průběhu sladování a výroby piva“ od Výzkumného ústavu Pivovarského a sladařského (VÚPS) bylo prokázáno, že při doporučené maximální denní dávce alkoholu (muži 24 g, tj. cca 0,6 l ležáku) je nalezených max. 13,6 mikrogramů deoxynivalenolu/l piva hluboko pod tolerovaným denním příjmem 1 mikrogramem/kg váhy konzumenta (EFSA, 2003, 2007). Dospělá osoba o hmotnosti u mužů 83 kg a u žen 68 kg (průměr pro kategorii 18-59 roků) by tedy mohl být exponován dávce 83, respektive 68 mikrogramu DON za každý den života.

Zdroj: Tisková zpráva

Nedá mi to, abych aspoň trochu neglosoval degustační soutěž Pivo České republiky 2017. Ani ne tak její výsledky, jako spíš cesty některých pivovarů k úspěchu. V tomto ohledu mě zaujaly 3 věci.

1. Kobercový nálet. Mohutná ofenziva frýdlantského pivovaru mě při procházení tabulek s výsledky upoutala jako první. Frýdlantští mají opravdu široké portfolio piv a spoustu z nich poslali na start. Nejvíc zaútočili na kategorii „Pale Ale, India Pale Ale“, kam poslali hned sedm ejlů o stupňovitosti 13–24 % EPM. Výsledkem bylo jedno čtvrté místo. Tradičně silní jsou v silných svrchně kvašených pivech, v kategorii „Stout & Porter“ medailově zabodovala hned dvě z jejich tří přihlášených piv. Celkem jsem napočítal 27 (!) startů frýdlantských piv, což ale možná není všechno, neboť u některých kategorií jsem neměl k dispozici tabulky z prvních kol (ty finálové najdete tady ).

Pestrá nabídka frýdlantských piv je potěšující, o to víc, že se podle všeho jedná vesměs o kvalitnější kousky. Zmiňovaných 27 záznamů v tabulkách bylo ale dosaženo i díky tomu, že se několik jednotlivých piv účastnilo ve více soutěžních kategoriích. Tak například Albrecht 11% Valdštejnský speciál paralelně soutěžil v kategorii „Kvasnicové a nefiltrované pivo“, „Světlý ležák z minipivovaru a „Světlý ležák (11%)“. Stejně tak jejich 13% i 14% světlý speciál bojoval každý ve třech různých kategoriích (2 piva, 6 pokusů). Čímž se plynule dostáváme k druhému bodu.

2. Soutěžní kategorie. Opakované pokusy jednoho piva o zabodování v různých kategoriích nebyly výsadou jen Albrechta. Podobně postupoval třeba i pivovar Jadrníček z Náměště. Pravidla to pravděpodobně umožňují, přišlo by mi ale logičtější definovat jednotlivé kategorie tak, aby obyčejná jedenáctka jasně věděla, kam patří. Chápu, že je to obtížnější u svrchně kvašených speciálů, kde je široký rozptyl parametrů piva. Taky třeba kategorie „Stout & Porter“ není úplně nejšťastnější – předpokládám však, že až bude soutěžit víc stoutů a porterů, přijde čas jejího rozdělení.

3. Bernardův sukces aneb Vlastní trapnou cestou. Vůbec nejmazaněji na to šel pivovar Bernard. Jeho Břeclavská jedenáctka, Třebíčská jedenáctka a Říčanská jedenáctka se umístily na prvním, druhém a čtvrtém místě. Pokud to měla být zkouška schopností degustační komise, vyšli z toho degustátoři se ctí. Ze skupiny totiž před finále odpadla jen Prostějovská jedenáctka.

Tohle neměl být pokus o zdrcující kritiku – spíš mě to svým způsobem baví pozorovat. Pivovary chějí tituly, organizátor co nejvíc účastníků (= vyšší prestiž a snad i výnos), tak proč si nevyjít vstříc.