V moravské metropol jsem již delší dobu nebyla a tak mne zlákala upoutávka na pivní festival, konající se od středy 2. 8. do soboty 5. 8. na náměstí Svobody. Do Brna je přímé a teoreticky vcelku rychlé spojení vlakem tak proč toho nevyužít. Píšu teoreticky, protože skutečnost bývá oproti šedé teorii „zeleně rozkošatělá“, přesně jak praví známé přísloví. Národní dopravce se opět „překonával“ ve svých službách, ale to jistě většina zná, takže to berte jenom jako přípodotek.

Pořadatelé festivalu slibovali účast 23 pivovarů, včetně zahraničních. Seznam se poněkud v reálu pozměnil, ale i tak bylo co ochutnávat. Bohužel nás zklamal svojí neúčastí Znojemský městský pivovar, jehož piva jsme ještě neochutnali. Pro návštěvu jsme zvolili hned první všední den, což asi byl dobrý tah. Sice na plánovaném začátku ještě některé pivovary zápolily s výčepními zařízeními, nebo teprve dojížděly na místo, ale u dalších už se čepovalo. Pořadatelé zvolili pro čepování piva výhradně vratné (záloha 50 Kč) plastové kelímky, což lze ocenit jako ekologický počin. Co ovšem nedomysleli, bylo jejich mytí. Vodou z klasického mycího sudu vysoký kelímek nebylo možno pořádně umýt. Naštěstí na jednom konci náměstí je pítko, kde se dalo v pohodě mytí zrealizovat. Bylo též možno si kelímek vyměnit za jiný, ovšem silně ohřátý od sluníčka, které pražilo i na jejich deposit víc než málo. Pořadatelé rovněž nedomysleli, že v srpnu slunce svítí a nezajistili v areálu pro návštěvníky alespoň trochu stínu. Do pozdního odpoledne, kdy jsme odcházeli, rozložily své vlastní slunečníky tři pivovary a samozřejmě pod nimi bylo okamžitě plno.

Vzhledem k panujícímu počastí jsme se zaměřili na piva lehká, jak spodně, tak i svrchně kvašená. Ochutnali jsme jich ve dvou celkem 14, různé kvality. Asi nejvíc nás mile překvapila piva z Rajhradu, o nichž jsme nepředpokládali, že je vůbec budeme ochutnávat. Vcelku známe jejich sortiment, který se pohybuje ve vyšší stupňovitosti, což na panující počasí nebylo pro nás to „pravé, ořechové“. Pánové ovšem přivezli i 10° Summer ale a 12° Seison, obě vynikajíci piva. Moc jsme si pochutnali. Kyjovský pivovar nabídll svoji dobrou klasiku, zajímavým a dobře pitelným pivem pak byl, pro nás neznámý, 12° Vilík, medový speciál. 10° z pivovaru Květnice Tišnov byla rovněž slušným pivem k zahnání žízně. Jejich 12°, ptm. žitný ležák už nám ale tolik nechutnal, převládala nakyslá chuť. Létající pivvar Baran měl též na stánku na čepu piva z pivovaru Helf, kde prý oni i vaří. Jak jejich IPA, tak i 11° od Helfu neměla chybu. Zajímavá byla i piva z polského pivovaru Dukla (měli jsme pšenici a polské grodzinskoje). Propadákem ovšem bylo pšeničné pivo z pivovaru Koliba & Pivovar U Tří králů z Prostějova, které s pšenicí nemělo moc společného, navíc diacetyl přímo z kelímku vylézal. Jejich 11° světlá, byla spíše barvy jantarové, rovněž nebylo nic, co by si člověk dal dvakrát. Za nejhorší jsme pak prohlásili pšenici z bardejovského pivovaru Berket, ta nešla ani dopít. Obsluha zástupce jediného místního pivovar Líšeň zápolila s chlazením ještě i v pozdním odpoledni, takže jejich10° Corn ale byla možná slušným pivem, ale tak teplým, že se vypít rovněž nedala. Do doby, než jsme odcházeli, nebylo vidět žádné fronty na pivo u stánků. Pro dokreslení dodávám, že stánky Starobrna a Březňáka byly po celou dobu prosty jakýchkoli návštěvníků.

Před odjezdem jsme ještě zavítali do pivovaru Hauskrecht a ač neohlášená naše návštěva byla, dostalo se nám velmi milého přijetí. Díky za všechno, pane Hauskrechte.