Na dalekém severu

Prodloužený velikonoční víkend ve varnsdorfském výběžku byl hodnotný i z pivního hlediska. Ochutnali jsme ve Varnsdorfu, Krásné Lípě, Vratislavicích a Budyšíně. Na těch pár dní toho bylo až až.

První tři dny jsme strávili na osvědčeném Tolštejně (psal jsem o něm kdysi dávno před dvěma roky zde). Tady se naštěstí nic nezměnilo, takže po výpadech do kratšího či vzdálenějšího okolí jsme si večer mohli dopřát krásný výhled na lehce se mihotající světla Varnsdorfu při popíjení varnsdorfského ležáku (35 Kč/0,5 l).

Tolštejn

Doptal jsem se, jak se Kocour na turistické atrakci typu Tolštejna vzal. Je to vlastně velmi jednoduché. Syn provozovatelky totiž pracuje v pivovaru Kocour. Maminku přesvědčil a velkopivovar odešel z tolštejnského výčepu. Časem se to ukázalo jako dobrá volba – vždyť i na vedlejším kopci s rozhlednou (Jedlová) se po Kocourovi začali turisté ptát a tak tam vedle Staropramenu přibyl na čep ležák Kocour. KONEČNĚ! Konečně se zdá, že se současný nárůst obliby (móda?) místních potravinářských produktů začíná týkat i piva. Zvídavějšímu spotřebiteli přestává stačit, že je pivo jen české, kouká po něčem regionálním. My pivaři už to tak máme dávno, ale ostatní k tomu asi museli přijít přes místní (v dnešním jazyce „farmářské“) produkty typu zeleniny, pečiva a masa…

Ale zpátky k pivu, kvůli kterému to tady nejspíš čtete. Z Tolštejna se přesunu rovnou k pivnímu vrcholu celé akce, a sice do Krásné Lípy. Pěkné sudetské městečko a v něm nový (ročník 2013) minipivovar. Na náměstí, v lokále dle mého názoru velmi pěkně provedeném. Na čepu nádherně picí světlá jedenáctka (30 Kč/0,5 l). Nejen mně připadala skvělá. Chyby jsme neshledali a jedenáctka se pila sama. Jarní 14° ale (38 Kč/0,5 l) taky potěšil.

Křinický pivovar

Kromě toho nám ochotně ukázali výrobní prostory (mám štěstí na kamarády, co se nerozpakují poprosit o prohlídku pivovarského zázemí) a při miniexkurzi s námi pohovořili o pivovárku. Dověděli jsme se, že mají 500l varnu, 8 tanků po 1 m3 a vyhlídku na rozšíření kapacity. Slady berou z Kounic od Klusáčka a z Bambergu od Weyermanna. Kvasnice z Konrada a technologii dodal Josef Krýsl. Jako nutný předpoklad úspěchu vidí suroviny, kvasnice a sanitaci. Hlavního sládka dělá a autorem receptur je Oldřich Koza. To bych při jejich dodržení považoval za jistou záruku kvality.

Zákoutí pivovarského výčepu

Je milé vidět, že v Křinickém pivovaru pivo berou opravdu vážně. To je patrné nejen z jeho kvality, ale i ze snahy jít dál a šířit pivní osvětu. Nejen vařením různých speciálů – podle kalendáře speciálů už by měl být námi ochutnaný ejl vystřídán rauchbierem a vídeňským ležákem (tento konkrétní pivní styl byl objednán místními hasiči!) – ale i pořádáním přednášek na pivní témata. Aktuálně mají být u příležitosti čepování rauchbieru Horní Franky. Příjemné zážitky z Krásné Lípy nám nezkazil ani rozpačitý dojem z pokrmů, ani děsivě zmatená obsluha s minimálním postřehem. Poznámka na závěr – v informačním středisku na náměstí mají mimo jiné i pivo a pivní suvenýry. Z Krásné Lípy i z nedalekého Varnsdorfu.

Pivovar Konrad

Na chutné pivo jsme narazili i ve Vratislavicích . Konrad pro nás byl víceméně sázkou na jistotu, chtěli jsme hlavně vyzkoušet místní pivovarskou hospodu. Máme štěstí, že na čepu narážíme jak na Červeného, tak i na Zeleného krále (velikonoční speciál). Barvičky pěkné, chuťový rozdíl jsme nenašli (což neznamená, že tam nějaký třeba přece jenom nebyl). Nefiltrovaná jedenáctka tradičně velmi chutná, nejvíc nám chutnala obyčejná světlá dvanáctka. Obsluha vnadná a milá.

Barevní Konradi

Koncepce podniku alespoň pro mne záhadná. Nechápu, jaký smysl má obyčejná kuřácká hospoda bez kuchyně – byť s nějakými šesti pivy na čepu – zrovna v místech, kde se nachází vratislavický pivovar. Tedy v odlehlém zastrčeném koutě. Předpokládám, že její provozovatel v tom jasno má. Tím provozovatelem je pivovar Konrad a zaměstnanci hospody jsou tudíž jeho zaměstnanci. Což je pro pivaře dobrá zpráva.

Pivovarská hospoda

Náš nejexotičtější pivní výpad směřoval do saského Budyšína (Bautzen), kam jsme za vyloženě směšnou cenu dojeli vlakem. Bautzen je krásné historické město nad řekou Sprévou. Je centrem slovanské lužickosrbské menšiny, což mimo jiné znamená v Německu neobvyklé dvojjazyčné názvy ulic. Nás navíc zlákala tradiční Velikonoční jízda (Osterreite) Lužických Srbů. Mimochodem, k Budyšínu mají chtě nechtě blízko všichni, kdo častěji jezdí vlakem – z tamního někdejšího VEB (Volkseigener Betrieb) Waggonbau Bautzen pochází flotila klasických „koženkových“ rychlíkových vozů Českých drah. Ale kdyby tam nebyly dva pivovary, asi bych tím vším čtenářstvo PI nezatěžoval.

Frenzel-Bräu

Jeden pivovárek – Frenzel-Bräu leží nedaleko mostu Friedensbrücke dole u Sprévy. Pivo nám tam nechutnalo. Trpkonakyslý Helles a nic moc pšenice, k tomu nepříjemný výčepní. Neměli dost skla, tak jsme museli objednávku osmi piv omezit na čtyři. Vlastně naštěstí – aspoň jsme zbytečně neutráceli za nedobré pivo (3,05 €/0,5 l). To lze omluvit výjimečnou náročností dne se spoustou lidí (vzhledem k oné Velikonoční jízdě), některé věci jsou ale neomluvitelné. Třeba natočení piva do nevymytého skla. Místo pěkné, ale za pivem se tam vracet nechci.

Pivo z Frenzel-Bräu

Druhý (a větší) podnik na jiné straně města – Brauhaus Keglerheim na rohu Paulistraße a Thomas-Mann-Straße – nám naopak nabídnul klidné spočinutí u docela dobře pitelného piva. Na saské poměry. Což znamená, že lze mít chuť na ještě jedno. Tento požadavek s přehledem splňoval tamní Pils (Original), o něco chutnější bylo kroužkované (Kräusen). Naopak polotmavé „měděné“ (Kupfer) už bychom vícekrát pít nemuseli. Cena 2,40 za půllitr byla poměrně příznivá. Na závěr bych ohledně Budyšína čtenářstvo rád odkázal na pěknou pivní reportáž psavějšího kolegy, vystupujícího zde pod přezdívkou Rash.

Brauhaus Keglerheim

Poslední večer a noc jsme strávili v pivovaru Kocour ve Varnsdorfu. Jejich Hotel Vagon, sestávající ze dvou vyřazených lůžkových vozů (v provedení pro cesty do zemí bývalého SSSR; původem nikoli z Budyšína, nýbrž z nedalekého Zhořelce), pivaře láká svou polohou přímo v areálu pivovaru, železniční úchyláky pak prostým faktem, že se jedná o nocleh v kupé lůžkového vozu. Pro mne s kombinovanou poruchou je tudíž toto ubytování naprosto neodolatelné.

Co se samotného noclehu týče, drobnou nevýhodu představuje nakonec samotný vagón. Když nejede, tak se nepohupuje a nerachotí. Neukolébává, rachocení nemaskuje zvuky z okolí a zvuková izolace taky nic moc. Takže mám pro varnsdorfské námět na vylepšení – postavte kolem pivovaru kolejový ovál, před lůžkové vozy zapřáhněte lokomotivu (stačilo by „prasátko “, i když stylovější by byl „kocour “) a s vagóny od nějaké rozumné večerní do nějaké rozumné ranní hodiny jezděte. Pochopitelně se zastávkami, abych mohl přistoupit i kolem půlnoci. Ale vážně – vyspal jsem se pěkně a dostatečně. A co pivo a záležitosti kolem něj?

Hotel Vagon

Pivovarská hospoda ve Varnsdorfu je pěkně provedená, pivní výběr široký a za mírné ceny, jídelní lístek jednoduchý a jídla povedená, personál vesměs velmi milý a ochotný. Nerad bych zapomněl veřejně pochválit slečnu/paní Jurkovičovou, která se mi několik dní před naším pobytem sama telefonicky ozvala, jestli náhodou nemáme zájem i o rezervaci stolu, když už u nich budeme bydlet. Protože by třeba mohlo být plno. Mě samotného to nenapadlo… Takže ještě jednou díky za milý přístup a ne zrovna běžný postřeh!

Pivo nás drobet zklamalo. Ležák (25 Kč/0,5 l) byl slušný a dobře pitelný, uspokojil nás. Byli jsme ale natěšení na jejich osvědčené ejly, jenže třeba takový Samurai IPA (32 Kč/0,5 l) nám toho večera nepřišel ani trochu k chuti. Nechutnaly nám ani silnější záležitosti typu Kubíka či Sauruse (správněji tedy asi Saura). Bez problémů a dokonce i s chutí se dalo vydržet u Sumečka, pivní hvězdy večera. Nedělám z toho žádné závěry, mohl to být výkyv jejich, stejně jako to mohl být výkyv náš.

Nashledanou

Je radost sledovat, jak varnsdorfský pivovar neustále zkouší něco nového. Připadá mi jako takový závan života do tamních leckdy beznadějně se jevících poměrů. Moc se mi líbí, že přes všechen rozklad vůkol zde projevilo životaschopnost něco tak progresivního. Držím palce a příležitostně pro něj zase rád budu hlasovat peněženkou.

---

[Jiří ] [Zobrazeno 9388x] [5. květen 2014]
[Pivní cesty] [comments: 31] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře