Pivařova Vltava

Po loňském článku o pivních možnostech při sjíždění řeky Ohře se mi letos naskytla možnost napsat podobný a do značné míry podrobnější článek o naší nejznámější, nejhezčí, turisticky a vodácky nejvyhledávanější a proto také nejkomerčnější řece Vltavě. Jelikož jsem jí jel 2x s různými posádkami a zčásti i jinými zastávkami doufám, že obsáhnu vše, co zde může pestrosti chtivý pivař zažít.

Autor, pan Shimi, Jakub a koleno

Autor, pan Shimi, Jakub a koleno

Začíná se tradičně ve Vyšším Brodě, kam se dostaneme s mírným zpožděním, vlakem plným opilých vodáků kolem osmé hodiny večerní. Naše kroky směřují asi do kilometr vzdáleného Pajzlu u Jakuba, kde se točí jeden z „originálních produktů Šumava“ pivo Jakub. Hospůdka v krásných starodávných klenutých sklepech nabízí 4 stoly k sezení a takhle k večeru je zde vždy velmi živo a hlavně plno. V útulném pajzlíku jsme vždy poseděli do zavíračky. V nabídce světlý ležák za 28 a tmavý speciál za 30 Kč. Pivo podle mě na minipivovar průměrné chuti, někdy až moc kvasnicové. Asi nejvíce mi sedělo řezané. Po zavírací 23h už seženete ve Vyšáku jen Gh z tanku v hospodě se třemi názvy, ze kterých je nejsnazší M.A.S.H., kde se schází místní výčepáci a opilí vodáci po oné hodině. Když Vás vykáží i z této hospody, je třeba jít spát do místního kempu (Gh) a šetřit síly na pádlování.

Teď již k samotným vodáckým stánkům a hospůdkám po cestě. Je jich nespočet, přibližně každé 3km jedna a nachází-li se zde jez je to takřka stoprocentní, že se můžete posilnit. Po prvním pohodovém jezu za Vyšákem následuje zrádný jez v Herbertově, kde člověk, zvlášť při vyšším stavu vody, chtě nechtě nabere. Plní vody se tedy potápíme u areálu ČVUT fakulty strojní, kde mají bohužel jen Kozla 11 a Gh.

Po rychlém vypití se hrneme do legendární vodácké hospody U Veverek (levý břeh) a to nejen za pivem, ale také za pádlem kamarádů, které nám kdosi zachránil. Je zde k dostání výborná Eggenberg 12 a Bernard 10. Krom tradičních klobás tady můžete ochutnat třeba Veverčin hnus. Za malý peníz můžete i přespat. Na protějším břehu u silnice na Rožmberk je hospoda u Tygra se štíty Gh, takže tam jsme se nikdy nestavili.

Výhled ze zámku na městečko

Z veverek je to jako bys kamenem dohodil do Rožmberku nad Vltavou. Zde se dá ubytovat za říčním ostrohem v kempu U Nojdy, kde točí i jedenáctku Petr Vok. Rožmberk je krásné město, taková předzvěst Krumlova, abychom si na tu parádu pomalu zvykali. I díky místnímu zámku a návalu vodáků s turisty, jsou tu hotovky a jídla v cenové relaci 99Kč a výše. Doporučit lze hospodu U Mostu s Platan em 11. Naopak důrazně (hlavně díky katovu šlehu) nenavštěvovat hospodu V Podhradí, vedle náměstí. Opravdu nechutné jídlo, zde by si Polreich smlsnul.

Kdo míří dál, ať se určitě zastaví u maringotky s názvem U Trojky, kde je i tábořiště s indiánskými tý-pí. Zde točí hovorný pan vedoucí Rychtář e Natur. Dá se tu krásně kempovat bez mačkání a to vše v krásné přírodě. Asi deset minut plavby po proudu je triáda kempů a tábořišť. Vlevo U Fíka a Na Cihelně (oba kempy točí dle beerborce.cz Budvar, ale u Fíka byli viděny Gh reklamy, takže nevím), a pak náš cíl vpravo umístěný Kemp Branná. Řeka se dá za nízkého stavu přejít silničním brodem, ale za vyššího stavu vody to nelze doporučit. V Kempu Branná samotném točí Gh a Nakouřeného Šviháka za 30Kč. U zmiňovaného brodu je pobočka maringotek U Trojky. Tady se dá slušně a zajímavě najíst. Třeba poprvé jsem zde jedl žabí stehýnka za neuvěřitelných 15 Kč samozřejmě dobře zapité nefiltrovaným Rychtářem.

Žabí stehýnka od hlinského výčepu

Další štace je krátká plavba do Českého Krumlova. Po asi dvou km míjíme silniční most v Zátoni, kde je občerstvení v režii PP, takže se vyplatí máknout o kousek dál do novotou zařícího Kempu Vltava se spoustou píp a dobrým jídlem. Kemp zásobuje Budvar skoro celým sortimentem včetně mého tmavého favorita plus zde můžete ochutnat krumlovského Petra Voka. O další kus dále po proudu je kemp Viking obhospodařovaný Krušovicemi (tady jsme ani jednou nestavili, takže nemohu říct nic bližšího).

Poté již následuje nejhnusnější úsek celé Vltavy a to „olej“ u papírny Větřní, která se táhne asi 3km údolím k prvnímu jezu. Zde je to opravdu nuda a zvlášť rafťáci si tu máknou, pokud to nechtějí jet hodinu. Poslední jez na této štaci je těsně před Novým Spolím u Papuščí skály, kde při obhlížení vorové propusti můžete ochutnat kvasnicového Mušketýra v místním bistru U Barevné skály. Není špatný, ale je až moc cítit kvasnicemi. Po dopití mušky a sjetí jezu už si stačí vybrat mezi prvním kempem Vltavan (Gh) nebo 100m sousedícím kempem Spolí (Kozel 10, PU). My volíme druhou variantu, protože je zde blíž do města.

Celkově je tento kemp dost živý a v noci se tu člověk moc nevyspí (nám mladým to nevadí, že). Obrovská hospoda při kempu je jedna velká stravovna a nálevna, kde kuchaři - ohřívači vydají během hodiny klidně 200 jídel, řvouc číslíčka z útržků do megafonu. Hospoda zavírá dle chování návštěvníků, takže jsem tu zažil zavíračku ve 4 ráno ale také už o půlnoci. Při této brzké zavírací hodině je zde alternativa ve vilové čtvrti sousedící hospodě Oáza, kde už netočí Smíchov, nýbrž Eggenberg 12.

Přejděme tedy do samotného Krumlova (ten by si jistě zasloužil samostatný článek, ale tolik jsem tam toho zase nenavštívil) Do centra (k pivovaru a UNESCU) je to pěkně dlouhá procházka a tak po přejití pěšího mostu můžeme svlažit krky nad místní sámoškou Eggenbergem nebo o kousek dál u silničního mostu v útulné hospůdce Ve Dvorku, kde začali točit Schwarzenberg, žel až den po našem příjezdu. Plešiveckou ulicí stoupáme po kočičích hlavách dále do města a hezkých starých udržovaných domů přibývá. Za schody vlevo se člověk před dalším mostem do nitra města může zastavit v hospodě U Bejka, ve které je slušná sbírka lahví a točený Budvar.

Na louži s Eggenbergem, ZONkou a plaváčkem

Poté už vcházíme do oné památkové rezervace a je to hned znát. Desítky kýčovitých obchůdků s cetkami pro turisty, všefotící asiati apod. prostě jako v centru Prahy. V tomto Vnitřním městě vřele doporučuji hospodu Na Louži, kde se zastavil svět. Dobrý Eggenberg 12, lahvové limči ze ZONu Třebíč, vše ve dřevě s výzdobou starých smaltovaných cedulí všemožných českých i zahraničních pivovarů. Koho by zajímala historie tak nedaleko hospůdky je bývalý krumlovský pivovar, nyní galerie.

Na náměstí Svornosti si můžete naplnit prázdné kapsy v bankomatech, a pokud je kolem poledne, zajít do klasické vývařovny Fontána na kopec jídla za pár kaček. Přejděme tedy už pěší most a u hospody U Švejka po schodech nahoru k zámku. Ten je opravdu impozantní a tak je dobré se na prvním nádvoří za kašnou osvěžit kvasnicovými Svijany nebo Mázem za neuvěřitelných 19 Kč v místní zapadlé Bio-restauraci U krále Jiřího. Zámek je bez vstupného průchozí, takže si ho můžete v klídku projít a z mostu očíhnout Královský jez, kterému se další den na lodi nevyhnete. Šok z vývařiště zatím můžete spláchnout na V. nádvoří na vyhlídkové terase u točeného Eggenbergu.

Procházkou v krásně střižené zámecké zahradě se jdeme podívat na otáčivé hlediště, neboli trn v oku Unescáckých úředníků. Jestli Krumlov kvůli takové prkotině vyloučí z UNESCA, tak je to napováženou. Protože jedinečné hlediště na konci zahrady nikomu z místních určitě nevadí a výhled nikam nekazí, nehledě na desetitisíce spokojených diváků ročně. Nechat si s*át na hlavu od Bruselu jsme si už zvykli, ale od dalších šašků to tedy ne. Můj názor, rozhodně nebourat a vystoupení v zahradě zachovat. Uneseni zahradou a zámkem se už konečně můžeme z brány vydat do nedalekého dnešního cíle výpravy. Pivovaru Eggenberg.

Pivovarský guláš v pivovaru Eggenberg

Tento starý krásný pivovar, umístěný v hezké lokalitě měl sice nedávno velké finanční problémy, které jsou doufám minulostí. Pivovar vaří dobrou dvanáctku, slušnou jedenáctku Petr Vok a výborná černá piva. Jak tmavý Eggenberg tak Nakuřovaný Švihák mi moc chutnali. Pivovarská restaurace je rozdělená vedví, na pivnici s celým sortimentem piv (většinou), ale aspoň na nás nepříjemným plešatým pinglem, proto raději jdeme do vedlejší obrovské restaurace se super profesionální obsluhou, ale zúženým výběrem piv (sv.12, Švihák, kvasnice). V restauraci se za kilčo krásně najíte svíčkové nebo gulášku, pro gurmány je zde dražší, ale kvalitní zvěřina. Bohužel tady zavírají v 23h, takže zbytek večera můžete strávit v některé z výše uvedených hospod, nebo v některé z desítek jiných, pokud mají otevřeno)

Další den cesty nás čeká vše, co jsme si mohli v Krumlově prohlédnout z mostů a nábřeží. Čtyři jezy, krásné město, hromady vodáků a vodní Mojito bary. Zdejší jezy jsou za nízkého stavu vody v klídku sjízdné i pro kanoe, bohužel, když hodně prší, stává se druhý a čtvrtý (Královský) jasně vyklápějící, pokud jedete v plné sestavě a zatížení. Po více než hodinovém okukování sjíždění a vylévání vody z lodí se můžete zastavit opět u Pivovaru v občerstvení Chaloupka.

A dál konečně pryč ze zástavby kolem dalšího starého krumlovského pivovaru do lesů a skalisek. Na konci Krumlova se dá ubytovat ještě v novém kempu Krumlov, který dle visaček nabízí produkty PP, na protějším břehu je jakési občerstvení, mám ten dojem, s Budvarem, ale nevím přesně. O kus dál se ale nachází v lese ukryté tábořiště a občerstvovna U Milana, kde točí Petra Voka a na grilu opékají luxusní krkovice a klobásky. Ideální je to tu i na přespání, klídek, příroda a jen pár lidí.

O několik zatáček dále za skalisky „sedm špicí“ je další maringotkový stánek Marína s portfoliem PP proloženým Hoegaardenem. Vltava se nám začíná narovnávat a my vplouváme k vesnici Rájov, kde se nachází kempík a v samotné vsi u mostu Občerstvení U Brodu. Ani v jednom jsme nestavili, tak nemůžu sloužit nabídkou. Za Rájovem je poslední Vltavský sjízdný jez, a pro ty co se vyklopili, zde nějaká ta pípa je také. My ovšem vždy pospíchali do přeplněných kempů ve Zlaté Koruně.

Řezaný Bernard v záplavě Sportu

Zlatá Koruna je hezká vesnička s klášterem založeným už Přemyslem Otakarem II, který se po letech svobodné devastace opět začíná rekonstruovat. Kempy se zde nachází dva vedle sebe s nejasnou pozemkovou strukturou, takže to vypadá jako kemp jeden. Velké kempové hospody jsou ale dvě tak si je projdeme.

První Kemp Koruna nabízí produkty PP a Schwarzenberg 10 z Protivína, která není nic extra, ale dáme si jí radši, než G. Hospoda vedle se jménem Kemp U Kučerů točí Budvar 10,12,12 Tmavý a Svijany 11, takže je jasný vítěz zdejších kempů. Jídlo i jeho porce jsou dobré. Jediným velkým mínusem je absence papíru na záchodech. Ve všech kempech tábořištích ani stánkách si toto nedovolí, ale tady v pěkném kempu, kdy už máte půlku věcí navlhlých musíte běhat 500m do stanu pro ruličku, aby se nestalo něco nepěkného. Odůvodnění této arogance je, že prý lidi papír kradli. Tak asi pan vedoucí zaspal dobu a neumí si pořídit zamykatelné zásobníky jako všude jinde. Prostě škandál.

Vedle kempů je zapadlá hospůdka U Mostu s B.B. visačkou, ale točí zde teď pouze novou Samson 11. Nebyla špatná, ale že by nás uchvátila to ne. Za mostem v samotné Koruně je dalších několik restaurací. V kopci vpravo Mlýn s kvasnicovým Mušketýrem hezkým posezením v klenuté restauraci i dobrým jídlem. Dále do kopce restaurace Koruna (patřící kempu) s Eggenbergem, ale vždy tu bylo plno, tak jsme si nesedli a pokračovali dál k místní tělocvičně a fotbalovému hřišti do restaurace Na Hřišti.

Krom výborných hotovek, jedněch z nejlepších na Vltavě točí Bernardy a to 10, 12, kvasnice a tmavý. Pan výčepní na požádání vymodeluje pravé řezané, které se mi nepromíchalo ani po několika napití, takže paráda. Za špatného počasí se dá za pár korun spát v místní tělocvičně. Kdo by zde svou štaci končil, může se cestou do pár kilometrů vzdáleného nádraží osvěžit v pizzerii u samoobsluhy Smíchovem. Vraťme se z hospody zpátky do kempu: je zde velmi živo ohně plápolají dlouho do noci a v případě průtrží mračen je dobré mít stan na kopečku, jinak byste mohli plavat.

Vynikající placičky na posledním úseku plavby

Z Koruny je to na konec výletu do Boršova cca 19km, což se dá při vyšším průtoku vody zvládnout i za 2h. Řeka zde má krásné osvěžující peřejky a okolí lemuje krásná příroda. Kilometr před Dívčím Kamenem se můžete najíst domácích placek plněných čímkoliv od omáček z česneku až po sladké věci. Zapít se to dá Bernardem 10. Další zastávka je pod zříceninou Dívčí Kámen, kam se dá z tábořiště dojít do jedné hodiny na prohlídku. Cesta odtud ubíhá opravdu rychle, únava po několika dnech stoupá a tak jsme ani nevyzkoušeli hospodu s Platanem na pravém břehu rozvaleného jezu u Březí.

Už jen kiláček odtud je nesjízdný jez u Zátkových mlýnů, který přetáhnete buď v kempu Poslední Štace, nebo za železničním mostem odevzdáte lodě a vrátíte se zpět mezi civilisty. Odjet se zde dá z dvou nádraží, buď Boršov, nebo Včelná a i zde je několik možností na občerstvení. Když Vás vlak přepraví do Budějic, ochutnavačům doporučuji Hyperalbert pod autobusákem, kde mají pěkný výběr, Regent ů a Eggenbergů. Hladovci si mohou dojít do Masných krámů na Budvar, Do Slávie na B.B. nebo ke Koníčkovi na Platan. My za průtrže mračen došli pouze do London baru na Svijanského rytíře a pizzu.

Zážitky z Vltavy jsou vždy výborné, a když přeje počasí a finanční situace jsou nepřekonatelné. Na drobné vady na kráse se brzy zapomene a zůstane jen to dobré. Jedna věc co mě mrzí je, že po cestě nezavadíte o pořádnou hospodu s B.B. ten je totiž u nás nedostupný a jak je vidět je tomu tak i v jeho kraji. Když už se najde, mají jen Samsona. Jediná, o které vím, ale nikdy se nám nepodařilo u ní zastavit se nachází myslím mezi Rožmberkem a Větřní u silnice vlevo. Tu si nechávám v záloze až na jiné cesty. Opravdu vše se stihnout nedá, to by na to musel mít člověk týden a na tuhle řeku i jsou i 4 dny moc. Jediné co mě tedy opravdu dokázalo naštvat je to, že si lidé neumí uvázat PETky provázkem do lodi a po cvaknutí jim vše uplave a hyzdí to tuhle naší řeku. Zvlášť v éře plastu je co kousek nějaké plovoucí torpédo značky Zlatopramen, Primus či Braník …

---

[swooper] [Zobrazeno 10706x] [21. září 2010]
[Pivní cesty] [comments: 10] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře