Jarní cena českých sládků aneb minipivovary sobě

Poslední zimní den proběhl v Pivovarském dvoře Zvíkov desátý ročník jedné z nejvýznamnějších pivních akcí u nás, Jarní ceny českých sládků.

Pivovarský dvůr Zvíkov, jeden z nejstarších (ročník 1993) českých minipivovarů, hostil a spolupořádal už desáté degustační klání, jehož se účastní průkopníci tohoto odvětví i minipivovarský potěr. Začátky soutěže jsou spojené ještě s časopisem Pivní kurýr a byly výrazně komornější než poslední ročníky. Prvního ročníku v roce 2007 se zúčastnilo 23 minipivovarů, což ovšem představovalo něco přes 40 % jejich tehdejšího aktuálního počtu.

Ráno na Zvíkovském Podhradí před začátkem soutěže

Letos bylo účastníků o stovku víc, svá piva do soutěže dodalo 126 pivovarů. Po deseti letech to reprezentuje opět přibližně něco přes 40 % nyní fungujících minipivovarů. Všech deset ročníků absolvovaly tyto pivovary (zjednodušené názvy): Beroun, Dobřany, Dražíč, Chýně, Chyše, Joe´s Garage, Novoměstský pivovar, Permon, Pivovarský dům, Podskalská Koza, Vojkovice a Zvíkov. Zasloužilí účastníci při této příležitosti převzali pamětní listy z rukou Pavla Jákla, pivního historika, výtvarníka (autora celé řady pivních etiket a log) a nestora této soutěže.

Malba na zdi nad varnou zvíkovského pivovaru je dílem Pavla Jákla

Velká účast sama o sobě nestačí, ačkoli už se v tisku objevila zmínka o největší minipivovarské degustační soutěži ve střední Evropě. Význam této soutěže je dán taky tím, že to účastníci i pořadatelé dlouhodobě berou vážně. Jarní cena v posledních letech probíhá pod záštitou Českomoravského svazu minipivovarů (ČMSMP ). Den před degustacemi je věnován valné hromadě Svazu a odborným seminářům, úplně každý účastník si tak z akce může něco odnést, chce-li. Například poznatků o sanitaci není nikdy dost...

Pořádající pivovar Zvíkov garantuje skladování vzorků v chladu a temnu a jejich dodání na degustační stoly při teplotě vhodné pro danou kategorii. Jen cesta vzorků k degustátorům tak znamená spoustu práce pro deset lidí, kteří leckdy celý den ani nejsou vidět. Systém degustací pak v maximální možné míře zajišťuje, že by na stupně vítězů nemělo proklouznout špatné pivo.

Vzorky, vzorky, vzorky… vlastně jen zlomek všech vzorků

Jaký je ten systém? Zkuste uspět s něčím špatným za této situace: Degustátoři ochutnávají pivo v sedmi skupinách. Každá skupina má sedm členů včetně vedoucího, kteří do poslední chvíle nevědí, jaký pivní styl v daném kole zrovna budou ochutnávat. Vedoucího degustační skupiny dělá zkušený degustátor (namátkou jmenujme třeba Honzu Kočku, Oldřicha Kozu nebo Miloše Hrabáka) a jeho úkolem je skupinu koordinovat a dovést ke konsenzu. Poté, co si jednotliví ochutnávači seřadí ochutnaných 6–8 vzorků od nejlepšího k nejhoršímu, následuje diskuse a komise se musí shodnout, co vyřadí a která tři piva pošle dál. Z každého základního kola postupují právě tři nejlepší piva, ta tři nejlepší ještě musí absolvovat další prosívání s jinými třemi nejlepšími od ostatních degustačních skupin, nejlepší se nakonec probojují do finále. Pivo s výraznou vadou by tak muselo opakovaně chutnat několika skupinám sedmi různých degustátorů.

Na degustaci osobně dohlíží prezident ČMSMP Jan Šuráň. A dohled to věru není jen symbolický. Na scéně dost často zaznívaly věty typu „prosím o klid, jste tady kvůli práci, povídat si můžete jít ven po degustaci“.

Po degustaci

Jako každý systém degustací, i tento má své limity a svá pro a proti. Raději bodovat na klasické škále 1–9, nebo spíš seřazovat a vyřazovat? Je to tudíž vhodné téma k diskuzi u piva, neboť o ideálním systému degustací lze debatovat prakticky donekonečna.

Aby pivo v degustaci uspělo, mělo by splňovat kritéria pro danou kategorii. Koho to víc zajímá, může si prostudovat specifikace, kterými by se měli řídit jak degustátoři tak pivovarníci přihlašující své vzorky. Třeba na světlý ležák jsou kladeny poměrně přísné nároky (…vyznačuje se jemnou, výraznou vyšší hořkostí, aroma žateckého chmele ve vůni je vítáno a může být doplněno sladovými, ovocnými, esterovými a slabě kvasničnými tóny. Úroveň diacetylu velmi nízká až nízká, dimetylsulfid nežádoucí. V čisté chuti by měla být výrazná vyrovnaná hořkost se střední až vyšší plností a vysokým řízem, přípustná je obilná a kvasničná chuť…). Navíc představu degustátorů o českém ležáku pravděpodobně nebude splňovat ležák vonící americkým chmelem, byť by to byl jinak chutný nápoj.

Poslední rozhodčí

Kategorie jsou kromě senzorických charakteristik samozřejmě definovány i rozmezím procent EPM a je to kritérium, které je bezpodmínečně nutné splnit. Aby se nestalo, že mezi výčepními pivy zaboduje ležák nebo mezi ležáky třeba třináctka, je v záloze kromě zkušenosti degustujících ještě exaktní analytická metoda. Piva, která mají jít „na bednu“, tak musí nejprve podstoupit kontrolu na speciálním analytickém přístroji, stanovujícím obsah alkoholu a EPM. Je v tom jistá analogie s vrcholovým sportem, jen ten „doping“ zde není trestán tak přísně, žádné vláčení tiskem a zákazy dalších startů, nýbrž „jen“ zabránění průniku dotyčných piv na stupeň vítězů a diskrétní upozornění jejich přihlašovatelům, že se jim vloudila chybička. Letos tímto způsobem diplom uniknul dvěma pivovarům.

Asi nemá smysl na tomhle místě uvádět všechny výsledky, ty si můžete najít tady. Dobrá sklizeň se povedla třeba Podřipskému pivovaru, dobřanské Modré hvězdě, potštejnskému Clockovi nebo valašskomeziříčskému Holendrovi. O trendech v českém minipivovarnictví dobře vypovídá nutnost vyhlásit 15 kategorií. Není překvapivé, že tou nejobsazovanější byl světlý ležák (110 soutěžících piv). V ní letos nejlépe uspěl modravský Lyer.

Dobřanský sládek přebírá ocenění z rukou Pavla Jákla, v pozadí se Jan Šuráň chystá vyhlásit dalšího vítěze

Zajímavé ale je, že druhou nejobsazovanější kategorií je India Pale Ale (61 vzorků). Napadlo by to někoho před deseti dvaceti lety? Že něco takového převálcuje výčepní „desítku“ (33 vzorků)? IPA se v našich končinách dobře uhnízdil. Bývá řádně chmelený a umí krásně vonět, což zřejmě české puse a nosu náramně vyhovuje. V souvislosti s IPA ještě stojí za zmínku, že si znalec a milovník amerických piv a reprezentant První pivní extraligy Ladislav Jakl udělal radost a nemalou částkou sponzoroval vítěze této kategorie. Tím nakonec byla Režná Bára z chomoutovského Chomouta.

V neposlední řadě se v případě Jarní ceny českých sládků jedná i o společenskou událost. O příležitost potkat se s kolegy a kamarády z profese, zasoutěžit si, pobavit se a popít piva. Zahájit při začátku jara nějakým rituálem další náročnou pivovarskou sezónu. Zkrátka povedená a užitečná záležitost, vzniklá zdola, ze zájmu o věc.

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře

pivo

středa, 23. březen 2016
20:55

Ano, je dobře, že pivovary vaří a my můžeme ochutnávat piva nedávno nám neznámých stylů. Ale pořád platí, jak říkávali a dosud říkají staří pivovarští - kdo umí uvařit pořádnou DESÍTKU, umí uvařit každé pivo. Takže malenovičtí - obrovská gratulace!!!

---

napsal(a): pivo [Odpovědět]

Děkan

středa, 23. březen 2016
08:45

Osobně navštíveny pivovary Chomout, Clock a naposledy Holendr a i při značné šíři vařených druhů mohu potvrdit vysokou kvalitu jejich piv; zařadily se mezi skupinu minipivovarů, které dělají čest tomuto řemeslu a velkou radost nám konzumentům. Dej Bůh štěstí jejich dalšímu konání!

---

napsal(a): Děkan [Odpovědět]