Haná, země pivu zaslíbená

O Velikonocích jsme byli zkontrolovat, jak se daří kvašenému obilnému nápoji v obilnici České republiky.

Nikoho asi nepřekvapí, že pivu se na Hané daří dobře. Z tamních průmyslových pivovarů svůj kraj dlouhodobě víc než slušně reprezentuje Litovel, dobré jméno má i přerovský Zubr. Sladovny Soufflet (někdejší Obchodní sladovny Prostějov) vyrábějí na Hané slad v Litovli, Kroměříži a Prostějově. Uzavření průmyslových pivovarů v Prostějově či Olomouci tam bylo kompenzováno rozjezdem minipivovarských provozů už v době, kdy se o dnešní vlně zakládání minipivovarů nikomu ani nesnilo. Ona zmiňovaná vlna se důkladně přelila i přes Hanou, aby ji z pohledu pivaře ještě více zúrodnila. A právě na některé minipivovary jsme se byli podívat trochu blíž.

Nenápadná budova pivovaru Kosíř

Naše pivní putování bylo skutečně drobné, naplánovali a stihli jsme jen zlomek hanáckého pivního bohatství. První zastávkou byla Lhota pod Kosířem. Lhota leží pod nejvyšším vrcholem Hané, kterým je Velký Kosíř, čnící do 442 metrů nad mořem a ozdobený rozhlednou (ten jsme později dobyli a šlo to i bez kyslíku v lahvích). Nás tam ale přilákal hlavně pivovar Kosíř, působící tu od roku 2014. Měli jsme štěstí, že jsme se ve Lhotě vyskytli zrovna v den konání tradiční hulánské jízdy Muzea historických kočárů v Čechách pod Kosířem. Při této příležitosti pivovar pozval veřejnost ke snídani se sládkem. Rádi jsme proto oželeli hotelovou snídani a hned ráno vyrazili pod Velký Kosíř.

Právě přijeli. Těch několik desítek lidí, co je vítá, je za mými zády.

Nejdříve přijeli huláni a kočár s knížetem a hraběnkou (těmi šlechtickými tituly si nejsem úplně jistý), byli náležitě přivítáni, jistěže pivem, ale třeba i specialitami z tvarůžkové cukrárny v Lošticích (to, že tvarůžkové moučníky a pivo spolu velmi dobře ladí, jsme osobně vyzkoušeli předchozího dne). Po uvítání následovaly proslovy, trocha hudby a pak už jízda pokračovala dál – měla před sebou toho dne ještě nějakých 60 kilometrů. A my se přesunuli na snídani se sládkem.

Vchod do pivovarské hospody

Ta se mimořádně povedla, podávala se mimo jiné skvělá tlačenka a lahodný světlý ležák z tanku, pan sládek David Kapsia osobně nosil po příkrých schodech z ležáckého sklepa jeden džbán za druhým. Navíc byl během snídaně k dispozici pro zvědavé dotazy, ti nejzvědavější (jako třeba my) byli pozváni na exkurzi. Pivovar už pan Kapsia dříve podrobně představil v článku na PI, takže o faktech zjištěných na exkurzi se rozepisovat nemusím. Ochutnaná piva ze Lhoty pod Kosířem rozhodně patřila k tomu lepšímu, co jsme letos zatím potkali. V pivovaru byli všichni neobyčejně milí, ochotní a pohostinní.

Dekorace

Tímto bych jim rád ještě jednou poděkoval za báječný nejen pivní zážitek. Mimochodem, piva z pivovaru Kosíř lze ochutnat i v občerstvení na parkovišti u velmi doporučeníhodných Javoříčských jeskyní. Během naší návštěvy měli na čepu zrovna 14% světlý speciál. Což byla čirá radost i pro nás, okoralé pivní skeptiky. Stejně tak jako světlý 12% ležák Gabriell z plastové (už jsme si na to většinově pragmaticky zvykli?) lahve, který mi právě dělá společnost při sepisování tohoto článku. Do Českých Budějovic mi byly PETky Kosíře promptně doručeny z www.pivoteka.cz (neplacená neobjednaná reklama) – vybaloval jsem je ještě chladné.

Pivovar Náměšť na Hané

Další pivní zastavení jsme si naplánovali v Náměšti na Hané, v pivovaru Jadrníček. To je rovněž ročník 2014. Zašli jsme do pivovarské hospody, na čepu měli kompletní sortiment, od světlé jedenáctky po 16% speciál Jádro. Pivo nám připadalo průměrné. Což není nic hanlivého – prostě pitelné pivo, u kterého by se dal strávit večer, ale v němém úžasu jsme u něj neztuhli. Nejvíc nám chutnal klasický 12% ležák.

Ležák Jadrníček

V Prostějově (s přilehlými obcemi) jsou už čtyři minipivovary. Dva jsme již měli vyzkoušené z předchozích let, tentokrát jsme zkusili pivovar U císařské cesty v Držovicích. Popravdě řečeno, žádné velké nadšení to v nás nevzbudilo. Obsluha sice fajn, ale interiér připomínal laciný luxus a pivo raději nebudu komentovat, protože jsme možná zrovna neměli štěstí. Nebo se jim zrovna nedostalo žádoucí reakce shůry na tradiční pivovarský pozdrav?

Gastroturistickopivní potěšení na nás naopak čekalo v pivovaru Chomout. Ten svou existencí oblažuje ves Chomoutov, nacházející se v dosahu olomoucké MHD (autobus linky č. 20 tam jezdí luxusně každou druhou chvíli). Rezervace na čas nedělního oběda se ukázala velmi prozíravou, hodinu po otvíračce v 11 měli už víceméně plno.

Pivovar Chomout v Chomoutově

Bylo vidět, že podnik funguje nejen jako útočiště pivních fajnšmekrů, ale i jako zastávka na jídlo pro rodiny na výletě. Asi není divu. Jídelní lístek zajímavý, prostředí pěkně a vkusně vyvedené, obsluha velmi ochotná. Dobře tam umějí spodně kvašená piva (desítku, ležák, ba i bock), což nás velmi potěšilo – kvalitu ležáku považujeme za důležitý parametr. Pochutnali jsme si ale i na pšeničném pivu a na ejlech. Režná Bára, vítězný IPA z Jarní ceny českých sládků, sice k dostání zrovna nebyl, ale důstojně jej zastoupil Chomout single hop ale s chmelem Sorachi Ace. Ti, co to mají rádi ještě výrazně hořčejší a trochu silnější, si mohli dát 14,9% Jaryna. Zas další místo, kam je třeba se někdy vrátit.

Jaryn a Chomout

Olomouc je také městem několika pivovarů. My navštívili ten Svatováclavský. Mně osobně ten podnik připadal takový podivně sterilní, na druhou stranu tam byla opravdu milá obsluha. Ležák měli překvapivě dobrý (překvapivě snad proto, že jsme od něj skepticky nic moc nečekali), večer potěšil ještě podruhé z PETky. Velmi milé lidi jsme na Hané vlastně potkávali skoro všude, i v pivovarské hospodě v Litovli, pro kterou jsme věru nebyli cílová skupina. Tam čepovali sice jen místní necelou jedenáctku Moravan (čili pořád ještě výčepní pivo), ale velmi lahodnou. Mít tak někdy tu možnost a čas, na pár hodin bych tam s chutí spočinul.

To bylo jen pár pivovarů, které jsme stihli navštívit. Mnohem víc jsme toho vypustili, zbyly nám mnohé nenavštívené skoro jistoty – třeba Svatý Kopeček, kde jsme před lety u nenápadného rodinného domu zazvonili s prosbou o zakoupení piva, protože jsme se dočetli, že na téhle adrese má být pivovar a i sousedka vynášející smetí nás tam poslala… Pan majitel zrovna nebyl doma, ale jeho milá žena nám ochotně nejen prodala výborný ležák, ale dokonce nám i ukázala pivovárek (s omluvou, že tomu vůbec nerozumí). Tímto oběma s velkým zpožděním ještě jednou děkuji. Nebo Moritz v Olomouci. Nebo doporučovaný Melichárek v Horce hned vedle Chomoutova. Ne, nedá se stihnout všechno a nedá se stihnout ani to všechno lepší.

---

[Jiří ] [Zobrazeno 5406x] [24. duben 2016]
[Minipivovary] [comments: 6] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře