Mám to rád, Velichov zvlášť

Pamatuju si to jako dneska. Výlet na západ. Spojit příjemné s milovaným. Nemyslím, že mi někdo rozumí. Netvrdím, že to nepotřebuju, ale co mám dělat?

Vyrazit pěkně z Prahy tratí č. 171 Praha – Beroun. V Berouně dát Medvěda a tradáá tratí č. 174 Beroun – Rakovník. Juknout, jestli je údolí Berounky pořád jak ho viděl ten fialovej malíř pod Tejřovem, vnímat v konejšivém drncání hurvínkovského vláčku krásu řeky.V Rakovníku si dát Bakaláře, nakoupit Bakaláří lahváče a tradá dle mapy určitě a jistojistě úžasnou a magickou tratí č. 161 Rakovník – Blatno u Jesenice – Bečov nad Teplou se zastávkou v Chyši. Z Chyše jede další vlak za tři hodiny a nevíme kde budeme spát.

Zámecký areál v Chyši Vás vítá (foto: web Zámek Chyše)

Nápis na pivovarské hospodě v Chyši, jako že je zavřeno, jako že otevřou jindy, až někdy, až budou připravený atakdále, a jako že krom toho jsou zadaný, protože přijedou Rusové z Karlových Varů, to mého irského přítele buď nebralo, nebo naopak rozpálilo do ruda. Jsem submisivní, představím si ruské miliardáře z Varů, kteří si pronajmou právě otvíraný pivovar na celý víkend, vzpomenu na Viktora Čističe, kámoše vod Nikity a jdu těmhle kšeftům z cesty. Ale to už můj irský přítel, Mlhoš, co je z Nuslí ale pár let dělá statisíce v Dublinu, není v dohledu, leč z útrob pivovárku je slyšet jeho jadrný hlas:

„ Já sem jedu dva tisíce kilometrů až z Dublinu za Vašim pivem, a vy jako že ne?“

„Pánové, jediné, co pro vás mohu udělat, je zeptat se majitele pana Lažanského a tlumočit Vám jeho odmítavé stanovisko!“

„Udělejte to pro nás!“

Pan Lažanský nám zajišťuje místo ve výčepu, slibujeme, že až přijedou „Rusové“, zaplatíme a pomažeme.

„Výborné pivo, jak se jmenuje?“ ptáme se pana výčepního.

„Já eště nevim. Prvního sládka už vyhodil, tenhle vypadá. Že umí.“

Skvělé. První várka piva, co ještě nemá jméno.

Pivnice na zámku v Chyši (foto: web Zámek Chyše)

Prohlédnu si zámek, vše opraveno, Lažanským prý všechno vzali, žádné restituce, prý hned po revoluci vydělali nějaké peníze tím, že otevřeli směnárny kdesi na Děčínsku. Fandím jim, nemůžu si pomoci. Vesnice, která vypadá, že před padesáti lety zde prošla šestkrát fronta a od té doby ani koruna na investice, zničená, šedivá, i rozpadající se totalitní paneláky, kdo neviděl zámek a pivovar pana Lažanského, opravený, nový, krásný a jako ze škatulky, a na druhé straně kostel a klášter, shnilé trámy z rozpadajících se zdí bez omítky…

Na zámku, na nádvoří, připravený rautík, jídla co jsem v životě neviděl… Ten chlapík prostě na to má. Platíme svých každý pět piv a odcházíme, zrovna když klimatizované autobusy vyrobené včera v Německu přivážejí „Rusy“.

Máme hlad a tak na náměstí bereme zavděk místní hospodou. Kdo chce zavzpomínat, na prošlapaná lina z šedesátých let, umakart a šedo, zde je o třicet až padesát let zpět.

Nakonec spíme ve Žluticích, ráno navštěvujeme Kopec Vladař s jezírkem na temeni a jedeme do Bečova.

Pak trať 149 do Varů a trať 140 z Varů do Vojkovic nad Ohří. Nu, a z Vojkovic hezky pěšky po tělese zrušené vlečky z Vojkovic do Kyselky. Protože po cestě je Velichov. Skutečný cíl naší cesty. Velichovský Forman je prostě ……

Výčep U Mexického zálivu

Přichází to nejlepší, co se může našinci stát. Já vím, moc se do této doby nehodím…

Obyč hospůdka, kterou ve stínu většího konkurenta hledáte s obtížemi.

„Co si dáte?“ ptá se pan výčepní, jakoby nic.

„Samozřejmě Formana!“ returnuji a je to tady.

Prostě jsem řekl nějaké heslo, nebo co.

„A vodkud vo tom víte?“

„Z internetu!“

„Odkud? Cože, z Prahy?“

„Já vim, ostuda. Ale já prostě chtěl ochutnat Formana! Krom toho cestou z Prahy k Vám jsme ochutnali jedouce vláčkem s lahváčema a toaletou Berounského Medvěda, Rakovnického Bakaláře, v Roztokách u Křivoklátu furt nic, ale v Chyši bezejmennou první várku!“

„To je blbost, ty eště nevařej!“

„Nevařej, ale my to pili!“

„No a kam dál, pánové?“

„Do Lokte, Chebu a Koutu na Šumavě!“

„Do Lokte nemusíte, těm to vařím já a mam to tady!“

Loketský bylo tmavší a dobrý, nicméně jsme se vrátili k Formanovi, z Ghanou jsme už prohrávali 0:2. Irskej kámoš řikal, že to je kvůli vúdú těch nebezpečnejch pomalovanejch ghanskejch fanoušků s bubny z řad černošskejch čarodějů. Něco na tom bylo, čáry a kouzla nefungovaly jenom na Čecha, útok byl uplně v Kešticích.

„Kde spíte, pánové?“

„To eště nevíme.“

„Tak spíte ve výčepu budoucí hospody U mexickýho zálivu?“

„To je fér!“

„Dáte eště osmý?“

„Můžem si Vás vyfotit?“

Tady se rodí Forman

„Nejste, doufám, ňáký novináři, těch už tu bylo tolik, že jich mam po krk!!“

„Hele, to fakt ne, když píšu, tak jen pro radost!“

„Tak foť, hochu!“

„A kde to, uvšechvšudy, vlastně vaříte?“

„Tak pojďte!“

Bylo to něco, co neumím popsat. Já pivo jen piju. Vím, že prochází tzv. kvašením, kdy nějaké organizmy pojídají cukr a defekují alkohol, čili alkohol jsou výkaly kvasinek, ale to je všechno.

„Helejte, co je v těch pytlích?“

„No co myslíš, ječmen!“

„Vy teda jako nekupujete hotovej slad, jo?“

„Příteli, víš na co se ptáš?“ řekl a podíval se na mě. Táta mi umřel, když mi bylo šest. A najednou mi přišlo líto, že za mnou nepřišla máma, když mi bylo osum a neřekla: „Tohle je tvuj novej táta!“

„Můžu si to vyfotit?“

„Jo!“

Budoucí slad

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 13153x] [4. březen 2007]
[Minipivovary] [comments: 3] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře