Dvorští mají důvod k radosti, Tambor lahvuje a udává trendy

V době, kdy v české pivní válce vidíme i Patrony, je vhodné hluboce vydechnout a vrátit se ke kořenům. Proč? U nadnárodních korporací mě ani tak nevadí jejich pivo, jako korporace samotné. Jako každý subjekt i tyto hájí své zájmy. Mohou však tím například i z tradice udělat prázdný pojem. Mohou si ulobbovat ukončení povinnosti udávat u svých výrobků místo původu a na trhu se tak objeví „tradiční“ pivo, které se pouze tváří, že je tam odsud, odkud původně pochází. Mohou přestat ze své propagační stanice dodávat kvasnice jiným. Mohou silou svého kapitálu motivovat hospody k výhradnímu odběru svého piva. Mohou prodávat piva jimi zavřených pivovarů. Mohou spousty věcí a také je dělají. Není to jejich chyba. Je to věc nás, konzumentů, že jejich výrobky kupujeme, je to věc hospodských, že se nechají koupit, je to věc těch, kteří se nechali zlobbovat. Je to vichr doby...

Pivovar nejen stále stojí, ale je větší a hezčí

Podíváme se nyní raději do závětří. Beru jako vlastní morální imperativ preferovat jiná piva než ta korporátní. Chci svět piva rozmanitý, chci republiku plnou lokálních výrobců, chci pivní diverzifikaci... Jsem vděčný za každý nový pivovar, pamatuji doby, kdy pivovary pouze zmíraly...

Pivovar lahvuje

A stále žasnu nad pivovary, jako jsou Kácov, Tambor nebo Únětice. V této nelehké době nevaří jen pivo pro svůj podnik, ale dokáží bojovat i o další zákazníky. Jsou skutečnými průmyslovými pivovary byť malých forem. A o férovosti prostředí pivního trhu každý můžeme nabýt vlastního dojmu...

Pivovarský zdroj vody je stále v pořádku!

Nuže nechám kvas doby sobě samému a vrátím se do Pivovaru Tambor, o jehož otevření jsem napsal už před více než šesti lety a který mě nadchnul. Dosti času na to zjistit, jak se pivovaru daří, zda se rozvíjí či přešlapuje na místě. Přiznávám, že na otevření Tambora a na šťastného pana Kiriakovského stále moc rád vzpomínám. Domlouvám tedy s panem Kiriakovským návštěvu a moc se těším.

Už u vstupu do pivovaru mě nic nenechává na pochybách, že ve Dvoře Králové o přešlapování na místě nemůže být ani řeči. Podniková prodejna a nové přístavby prakticky ze všech stran pivovaru svědčí o tom, že pivovar je stále tím rozmazlovaným dítětem, na němž perfekcionističtí rodiče opravdu nešetří.

Hurá, jdeme se koupat!

Jdu kolem řady tambořích bas a z budovy vychází pan Kiriakovský, který mi podává ruku. Nepouští ji a doslova mne za ni vtáhne do prostoru nové lahvovny: „Pojďte se podívat, pane Kloubek! Pamatujete, jak jste mi před šesti lety vyčetl, že nelahvujeme? Tak já Vám teď něco ukážu!“ říká a já jej beze zbytku poznávám. Stále ten jeho entuziasmus a nadšení, stále ta radost a aktivita! „Ale já to tehdy nemyslel zle, já to říkal ze smutku, že si Vaše pivo nebudu tam u nás moci koupit v lahvi, víte?“ Pan Kiriakovský mi podává plného lahváče: „Tak tady jedno máte a už nebrečte!“

Bere je po dvou!

A já zase vnímám tu zvláštní krásu moderní technologie. Všude čisto, vše zase účelné, perfektní a krásné. Vidím pana sládka Vrbu, kterak dolaďuje poslední asynchronity moderní lahvovny. Mihne se kolem mne: „Dobrý den, Rosťo! Jak se máte?“ a křepčí zase k jiné části linky. Hyperaktivita pana Kiriakovského je buď nakažlivá nebo si vybírá stejnorodé partnery... Napadá mě, že už asi není mým snem být sládkem. Koukám, že sládkové dneska musí rozumět i těmhle složitým sofistikovaným strojům a já opravdu nejsem žádný inženýr.

„A tohle je náš nový robot, koukejte na něj, přesnost na mikrony! Sám vytáhne prázdné lahve, sám je nadávkuje do myčky, sám do myčky pošle basy, sám si je vyndá, sám do nich vloží plné oetiketované lahve, sám plné basy napaletuje pro expedici! A ty basy bere po dvou! Prima, ne?“ Směje se pan Kiriakovský a jeho nadšení na mě přeskočí. Musím se kontrolovat, abych na ten technologický koncert nehleděl s otevřenými ústy. Cítím potřebu odlehčit situaci a tak zažertuji: „No to opravdu pomáháte zaměstnanosti v regionu, když kupujete roboty!“ A pan majitel se směje a říká mi, že jeho lidé mají u něj plno jiné práce a proto tuto otrockou, rutinní a nepopulární práci v Tamborovi nechávají strojům.

Pan Kiriakovský mě seznamuje s panem Morávkem, jehož firma dodala část technologie včetně konvektoru a saturátoru a tento mě během několika vteřin zahltí tolika technickými detaily, že okamžitě mentálně kolabuji, nejsem holt žádný inženýr. Rozumím ale tomu, že největším nepřítelem piva je vzduch, respektive kyslík a že technologie firmy Morávek CFT s.r.o. - kyslík v pivu prostě nenechává a pokud ano pak pouze v obtížně měřitelném stopovém množství. Vnímám i to, že dodaná technologie je kompletní nápojářská linka, umí mj. dávkovat sirupy a bublinky a spoustu jiných věcí. Pan Nasik v podstatě může kdykoliv zahájit distribuci kojenecké vody tak, jak o ní mluvil před šesti lety nebo nealko nápojů.

Musím konstatovat, že krása ultramoderního provozu stáčecí linky mě nadchla a fascinuje mě, jak málo místa zabere na to, že umí 3 000 lahví za hodinu. Zkusil jsem si lahvovat i etiketovat a zvládl jsem za hodinu necelých sto lahví oetiketovat, ale stáčel jsem je dvě a půl hodiny a rozdýchával to celý víkend. Zásadním kouzlem a devizou této lahvovny je schopnost lahvovat i malé série. Chcete jen dvě palety lahví? Ano, zapneme, vypneme a je to! Vím, že třeba Kácov také lahvuje. Ale je mi jasné, že Tambor mezi těmi asi 250 novými malými pivovary je první, kdo má takto kompletní, moderní, víceúčelovou a plně automatickou stáčecí linku, která je zároveň i výrobníkem dalších nápojů. Na robotickou ruku manipulačního robota zírám doslova fascinovaně. Muži mají rádi hračky a tahle fakt boží! :-)

Tak se na robota podíváme blíž. Tato hračka je paletizační robot Kuka KR120R3200PA odvozený ze série Quantech a patří k nejpoužívanějším robotům na výrobních linkách automobilového průmyslu. Unese 120 kg a manipuluje jimi až do vzdálenosti 3,2 m. Celá stáčečka je souborem autonomních prvků: myčky, etiketovačky, zátkovačky, plničky, konvektoru, saturátoru a kdoví co dalšího a tím, co celý proces synchronizuje, je právě činnost robota, který prázdné lahve umísťuje na pásový dopravník a plné odebírá potřebnou rychlostí. Hi-tech v pravém slova smyslu. Robota dodala a instalovala česká firma Teramex Trading, vítěz konkursu, a to ve spolupráci s programátory českého zastoupení firmy Kuka.

Na projížďce

Pan Kiriakovský mě žene dál po nových prostorách pivovaru. Ukazuje mi nové ležácké kapacity, které bylo nutné zprovoznit v souvislosti se spuštěním nové hypermoderní lahvovny. Nové oddělení osmi nových horizontálních 75 hl tanků! Všude ta chladná krása nerezu a čistoty, ach! Kapacita spilky v souvislosti s lahvováním byla také navýšena a to o 150 hl. Pivovar vydal i novou sérii etiket u příležitosti této přelomové události v historii pivovaru.

Spilky pro svrchní kvašení se zónovým chlazením

Pivovar myslí i na nové trendy. Vidím dva nové tanky spilky pro svrchní kvašení se zónovým chlazením schopné pracovat s různými teplotami v různých vrstvách. Pivovar je tak schopný nejen uvařit z potřebných surovin svrchně kvašená piva, nýbrž zajistit i řádné kvašení tohoto stylu piv. Aktuálně jsou zprovozňovány zejména pro účely létajících pivovarů a Tambor se tak zařazuje mezi velmi akceschopné subjekty. V podstatě mu chybí už jen vlastní propagační stanice k naprosté dokonalosti. Například létajícímu pivovaru Bad Flash v Tamboří technologii dozrává zde vařený spodně kvašený American Amber lager.

Horizontální ležácké tanky

Modernizace pivovaru a jeho technologické povznesení je vidět i zvenku, kde stojí velká tlaková nádoba od Linde a další technologie zajišťující rozvod CO2 po pivovaru. CO2 se pochopitelně nepoužívá na sycení piva, to v Tamboru sytí přírodní procesy, používá se na protláčení piva. Sudy se před naplněním plní biogonem. I biogon si v budoucnu chce pivovar vyrábět sám a už je v plánu vyvíječ dusíku, který se bude s CO2 míchat.

Mohu-li si pro sebe zhodnotit, pivovar šlape, neustále se rozvíjí, modernizuje a bez nadsázky stanovuje trendy. Je ochoten svou špičkovou technologii pronajmout létajícím pivovarům! A vaří výtečné pivo!

V pivovarské prodejně

Výtečné pivo, skoro bych zapomněl! Ikonou pivovaru zůstává od jeho založení pan sládek Martin Vrba. Spolu s ním tvoří tým garantující excelentní kvalitu královédvorského piva manželský pár Eva a Jan Pavlíkovi. Oba přišli z ústeckého Zlatopramenu a své zkušenosti zúročují v Tamboru jako technolog a podsládek v případě pana Jana Pavlíka a jako laborantka a vařička piva v případě madam Evy Pavlíkové. Pokud neposedný pan sládek Vrba ke své práci ještě rozjíždí tu a tam nějaký pivovar například v republikách střední Asie, manželé Pavlíkovi bdí nad vařením piva v Tamboru zcela samostatně.

Hlavní sládek

Majitel pivovaru zůstává optimistou a ukazuje mi i prostor, který je připravený na instalaci větší varny, pokud si to situace vyžádá. Aktuálně je kapacita pivovaru nastavena až na 15.000 hl ročně. Velmi bych to Tamboru přál. Trend je jasný:

Výstav pivovaru

2009	1 350 hl
2010	3 200 hl
2011	4 800 hl
2012	5 300 hl
2013	5 300 hl
2014	7 500 hl

Krása technologie...

A cíl? Jaký má Tambor cíl? „Cíl a strop vidím do 30.000 hl za rok, výše nepůjdeme, aby lahůdkářství zůstalo lahůdkářstvím!“ uzavírá pan Kiriakovský. Co mohu dodat? Dej Bůh štěstí! Udělal jsem si návštěvou pivovaru radost Patron Nepatron a doufám, že v budoucnu budu mít příležitost opět podat zprávu o stavu věcí vezdejších. Dovolte mi poděkovat za Váš čas, pane Kiriakovský a udržujte prosím tah na branku! Pokud by Vaši sládkové uvařili nakuřované pivo a nevěděli jak jej nazvat, navrhuji Kanonýr. Protože je hezké, že armáda má své Tambory, ale dělostřeleckou přípravu nelze podceňovat! :-)

Čtyři důvody k radosti

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 8086x] [6. červenec 2015]
[Exkurze] [comments: 3] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře