Na pivo k Ohři

Článek pojednává o ochutnávání piva z horního povodí Ohře. Zejména z Karlovarského kraje, i když s Ohří protečeme i do kraje sousedního.

Mezi sokolovským Permonem a kynšperským Zajícem, přímo na břehu Ohře – to byla naše základna, z které jsme hned na začátku května podnikali pivně poznávací výpady podél Ohře i do jejího povodí. Drželi jsme se spíš výš, na Lounsko a Žatecko už jsme se nespouštěli. I tak toho bylo dost. Nejen co se piva týká. Možná jste si taky všimli, že tahle řeka má i se svým povodím velké kouzlo.

Ej, Ohře, sudetská fešando! Krásnou i zjizvenou krajinou protékáš, míjíš hojnost nerostnou i živou, kolem tebe sprintuje lidská historie – jenže co je nějaké ušmudlané tisíciletí proti tvému vnímání času? Ty si trpělivě prořezáváš členitá údolí či rozléváš meandry, krátkodobě se blahosklonně necháváš spoutávat přehradami a symbolicky omezovat jezy, obtékáš zapomenuté i významné lázně, aby ses níž stočila do kraje chmele a piva na Žatecku a Lounsku. Nejednoho vodáka potěšíš, Goethovi úchvatnou krajinu namodeluješ, nejednu elektrárnu ochladíš, nejeden záchod je do tebe spláchnut.

Pivo a Ohře

Omlouvám se za textový meandr se slepým ramenem a vracím se k pivu. Pivních lákadel nabízí jeden z nejmenších českých krajů – Karlovarský – spíš míň než víc, ale úplně špatně si taky nestojí (přehled, statistiky ). Až na Cheb, Nivy, Velký Rybník a stále nefungující Velichov jsme tam zkusili všechno, ba dokonce jsme stihli provést i menší výpad do Ústeckého kraje.

Využít ovšem bylo třeba i cesty tam a zpět. Abych to nejmíň příjemné odbyl hned na začátku, začnu zastávkou cestou tam. Tu jsem naplánoval do Dobřan, coby sázku na jistotu. Sázka tentokrát nevyšla.

Modrá hvězda

Ačkoli ležák podávali dle očekávání skvělý, výkon obsluhy byl natolik přesvědčivý, že jsme velmi rychle přehodnotili své plány stavit se v Modré hvězdě za účelem nákupu piva i cestou zpátky. Ono totiž už naštěstí jinde existuje dost podniků s dobrým pivem, kde se jakožto zákazník nemusím kromě utrácení peněz zabývat ještě otravováním už tak dost otráveného personálu. Přitom to byl začátek směny, předpokládám, že k večeru už musela kvůli otravě odvézt servírku sanitka. Kdovíjak jsme nestáli ani o PETky stáčené u výčepu z běžné pípy, kde otevřené dlouho a dlouho čekají na dotočení po opadnutí pěny.

Cestou domů jsme proto raději místo Dobřan zkusili něco pro nás nového a neznámého a zajeli do Příšova. Ležák slušný, IPA by potřeboval vyladit, jeho hořkost už u kořene jazyka nepříjemně zapouštěla kořeny, hříbková omáčka byla znamenitá. Teď už ale k Ohři.

Pivovarská prodejna s výčepem

První pivní vrchol nám Ohře nikterak překvapivě dopřála v Sokolově, v pivovaru Permon. Během posledního roku přibyla hned u pivovaru v jeho režii farmářská prodejna s prodejem tamního lahvového piva včetně výčepu několika sokolovských piv, od ležáků po ejly. Ležák Permon rozhodně není k zahození a v rámci kraje u mě vede, navíc široké ejlové sokolovské spektrum, od lehčího APA přes single hop pokusy až po IPA, osobně řadím mezi to nejlepší z ejlů, co se u nás vaří. Třeba sokolovský double IPA by se dal i fetovat – má v sobě něco, co navozuje slast a pohodu jen po přičichnutí. Hodně nás potěšil i stout.

Kynšperský pivovar

Pivně nám to naopak nejméně vyhovovalo v Kynšperku . Ležák byl, řekněme, dopitelný. Na druhou stranu jsme si tam znamenitě pochutnali na jídle. A rekonstrukce pivovarského areálu se majiteli opravdu povedla. Skvostná pivovarská hospoda s příjemným a ochotným personálem, vedle ní pivovarská prodejna otevřená až do 18 hodin. Co víc si (kromě lepšího piva) přát?

Pivovarská prodejna U Zajíce

Od řeky vzhůru do hor. Loni začal v Kraslicích (či spíš v přilehlé Tisové) fungovat pivovar Krušnohor. Ten jsme nemohli vynechat, zvlášť po nadějné ochutnávce na letošním „Českobudějovickém Táboře “. Ležák nebyl špatný, ale nenadchnul. Ani v restauraci Švejk na Bublavě, ani z lahve. Ovšem ejly byly povedené a rád je zas někdy vyhledám. Zejména mě zaujal „Black Storm“, podle chuti kříženec stoutu a IPA. I letní verze ejlu „Mountain Ale“ krásně voněla chmelem a stála by za zopakování.

V pivovaru samotném výčep nenajdete, ale je tam prodejna nabízející kompletní sortiment v mnoha baleních od skla po plast a nerez. Otevřeno je i v sobotu a neděli do 18 hodin, pozor na polední přestávku. Mimochodem, pitím kraslického piva naplňujete veřejný – ba dokonce celoevropský – zájem, neboť výrobní zařízení pivovaru bylo spolufinancováno fondy EU.

Krušnohor

Tohle neměl být útok na jeden konkrétní pivovar Krušnohor, který se samozřejmě nedopustil ničeho nelegálního, ale obecný povzdech. Ne, nedám si pokoj a ještě chvíli u tématu zůstanu. Ostatně i v Sokolově jsme pili pivo ve veřejném zájmu. Pokud by bylo veřejným zájmem ukázat široké veřejnosti, jak dobrý umí být ejl či stout, pak alespoň tam byl tento zájem naplněn – kvalita nabízených produktů je víc než slušná, cena mírná a dostupnost pro veřejnost? No, jakž takž… Vlastně je dost dobře možné, že jsme ve veřejném zájmu pili i jinde, nezjišťoval jsem to. Jakoupak asi pivovary při těchhle příležitostech nabízejí přidanou hodnotu, aby se co nejvíc líbila posuzovatelům projektů?

Děkovná eurocedulka, příznak dnešní doby

Kdybych do toho šel já, pravděpodobně bych zmínil body jako poskytování zázemí pro vaření piva znevýhodněným kočovným minoritám (typu Nomád), produkci menšinových pivních stylů (IPA), provozování nejen studeného ale i teplého chmelení, inkluzi dimetylsulfidem handicapovaných piv a zapojení sociálně vyloučených občanů do komunitního života (v naší knajpě). Nesmím zapomenout na podporu rovnosti pohlaví – takže slíbím stejně dlouhé fronty u pánských i dámských WC. A poslední důležité a aktuální téma – pivnice s širší nabídkou pivních stylů bude představovat otevřenou náruč uprchlíkům z pivní pouště.

Becherplatz

Od laciného pivního humoru čtvrté cenové skupiny zpátky do lepších podniků, ovšemže stále od Ohře. Velmi se nám líbilo v karlovarském minipivovaru Karel. Reprezentativní originální prostory, investice do celého Becherplatzu musela být nemalá. Obsluhovali nás pánové středního věku, jejich výkon byl velmi profesionální, jak ze staré školy. Pivo průměrné, přičemž čím míň tmavé, tím lepší. Ceny vyšší, ale nepřemrštěné.

Karel IV.

Podobně jako o dvě hodiny dříve v Lokti. Loketský Pivovar Svatý Florian má velkou výhodu atraktivního místa, město s hradem na vyvýšenině obtékané Ohří je klenotem samo o sobě. O kvalitě tamního piva jsem ještě donedávna z více stran slýchal jen to nejhorší. Něco s tím ale nejspíš udělali, protože pivo sice nebylo nijak oslňující, ale rozhodně nebylo špatné. Světlý 11% ležák by se dal vypít i druhý a třetí, zaujal 13% Rauchbier, připomínající Nakouřeného šviháka v lepší formě.

Loketské trio

Na závěr nás jedno z nejlepších piv od Ohře čekalo v Perštejně. Světlý ležák byl ve své kategorii vítězem celého několikadenního výletu. Perštejn byl vlastně taky sázkou na jistotu, která ovšem v tomto případě vyšla. Náramné pochutnání nám tam dopřál i IPA Bludimíra (pořád tvrdím, že IPA je kluk, i když má zrovna ženské jméno). Ten tam na čepu zrovna nahradil 14% spodně kvašený světlý Jarní speciál, který jsme mohli ochutnat alespoň později z plastové lahve. Přesně splňoval mé představy o světlé čtrnáctce, včetně oné bezděčně snadné pitelnosti. Perštejnský pivovar Chalupník je podnik, do kterého bych se rád vracel častěji.

Chalupník

Ach, ty Ohře, doufám, že se zas brzy uvidíme!

---

[Jiří ] [Zobrazeno 5556x] [13. květen 2016]
[Minipivovary] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře