V Rokycanech U Stočesů

Pivně opravdu nabitý půlrok! Po Litoměřicích, Slaném a Úněticích sobě i nám udělali 30. června 2011 radost v Rokycanech, kde v Sokolské ulici č. p. 282 v domě léta známém jako Hospoda U Stočesů pánové Petr Janda, Michal Celunda a Tomáš Grimm zbudovali stejnojmenný minipivovar. Rokycany se tak po 84 letech dočkaly svého piva.

U Stočesů uvnitř

Ačkoliv můj kamarád a starý tramp Carramba tvrdí, že z Prahy do Rokycan lze dojít pěšky lesem, třicátého je čtvrtek a to já, stejně jako v pátek, musím do práce, dostavuji se na místo po páté hodině díky manželce srabácky vozem. Samozřejmě lituji, že si při tomto výletu nemohu vychutnat krajinu prostou chůzí. Plzeňský kraj je lesnatý, kopcovatý a úžasný, Manětínsko, Vladař, údolí Střely, teoreticky nepřístupný vojenský újezd Brdy a vůbec, nemám čas to všechno vypisovat! Nicméně ladím pozitivní notu a shledávám, že je skvělé, že žiji, že jsem zdráv, že se raduji, že mám manželku, že ta má vůz, že navíc má v Rokycanech kamarádku, kde přečká mou degustaci a že jsem tak najednou U Stočesů!

Minipivovar U Stočesů v obklíčení neznámých log

Uvnitř je již plno a tak jsem rád, že u jednoho ze stolů zahlédám paní Janu, Nejmenovaného pivního badatele a toho pána, co šusťáky a sezení za barem Zlejch Časů vyměnil za štramáckou košili a práci na druhé straně baru tamtéž, protože se mám kam vetřít „na seďáka“. Vytáhlého mladíka ve svetru typujeme na jednoho z bratří Grimmů díky vizáži obra Koloděje a pohádkovému prostředí velmi pěkně rekonstruované vily a tak „jdu do něj“. Je to ale pan Janda, což nevadí, protože nám slibuje, že až třetí z majitelů uspí děti, budou se nám všichni věnovat.

Stočeská pivka

Mám tak čas se věnovat stočeským pivkům a majíc žízní šustící jazyk objednávám hnedle medle světlou Stočeskou jedenáctku a tmavou dvanáctku Hutník. Jedenáctku v portfoliu opravdu oceňuji, díky ní se U Stočesů dá posedět i při náročnějších tématech vyžadujících delší konverzační čas. S přibývajícím věkem musím přiznat, že nacházím zalíbení i v jiných pivních stylech a tak mě Hutník dosti sedl, ale desítka až dvanáctka je prostě základ!

Stočeská pípa

Protože pan Grimm propadl fotbalu a přes fotbal se v Mostě seznámil s hochy od Kahanu a také jejich příklad způsobil zrod Minipivovaru U Stočesů, mají tu mostečtí hoši rezervovaný stůl. Pohrávám si s myšlenkou, že tento stůl budu po očku sledovat a nějak nenuceně se seznámím. Uvědomím si však, že dnes jsem tu přeci kvůli jinému pivovaru a tak vítám, že Mostečáci ještě nedorazili a mohu si tak u stolu vyfotit jinou partu.

Zleva - Já to tu vařím, já to tu z části vlastním a já jsem mj. dodal technologii

Nicméně o již existující vztahy je nutné nejen pečovat, nýbrž se z nich i radovat, užívat si je a užívati jich, hovoříme se šťáhlavským panem sládkem a jeho elegantní chotí, jehož jsem měl tu čest poznat na Sluníčku ve sklíčku. Do Šťáhlav se musím brzy vypravit osobně, co naplat, pan sládek a majitel o Radoušovi hovoří s takovým zaujetím, že mi nezbude ničeho jiného.

Za chvíli pohovořím i s Vámi

Švejk band byl vynikající nápad! Toto hudební těleso evokuje předválečné časy starými českými písničkami tak přesvědčivě, že někteří od našeho stolu se s předválečnou spontanietou dělí o obsahy svých půllitrů s žíznivými členy bandu.

Švejk band U Stočesů

Připomínáme se pánům majitelům a promptně v družném hovoru odcházíme kolem varny dolů k ležáckým tankům. Tanky jsou zatím dva doplněné o menší tančíky, ale možnost rozšíření prostorů tu je, neboť se chystá vybudování pivovarské terasy, pod niž by mohl být vyhlouben další sklep.

Stočeská dvoustovková měděná varna

Plzeňský deník uvedl, že se sládek „orientuje na kvasnicová piva plzeňského typu podle staročeských receptur.“ Když vidím třeba nápis „Staročeská cmunda“, řeknu si, že když tu Ameriku objevili na začátku šestnáctého století, proč ne. Brambory se do Českého království mohly dostat už třeba v dvacátých letech šestnáctého století a tak z dnešního hlediska může jít o „staročeský“ recept. Piva plzeňského typu dala Plzeň světu ale až ve století devatenáctém a tam mi to staročešství trochu nesedí. Stejně tak počítám, že dejme tomu pan Holoubek by raději hovořil o pivech nefiltrovaných, protože za kvasnicová můžeme možná považovat piva standardně filtrovaná, do nichž se před sudováním přidalo něco rozkvašené mladiny, ale o tom já mám představu jen mlhavou. Jsem v tomto smyslu nekomplikovaný a pro mne je důležité, že mi dosti chutnalo a to celé portfolio krom pšeničného, které jsem zatím vynechal. Komplikací pro mne je, že už nyní se mi po stočeském stýská. :)

Dej Bůh štěstí!

Uvážím-li, kolik bylo na konci devadesátých let minulého století v Plzeňském kraji pivovarů, jsem za tento nedaleko někdejší demarkační čáry ve městě ze všech stran obklíčeném lesy velmi vděčný. Stále cítím, jak navzdory globalizaci, navzdory obrovské koncentraci a tzv. optimalizaci výroby, navzdory unifikaci chutě piv, navzdory ekonomickým i konzumním trendům, navzdory marketingovým tlakům, lid povstává a vzpomínajíc někdejších tradic, chutí, kvalit a řemesel z prachu znovu vydobývá to, co mu doba vzala. Rokycanští, držte se, vařte a čepujte to Vaše! A děkuji za bezva večer!

Rokycanští, držte se, vařte a čepujte to Vaše!

A také, prosím, pozdravujte tu sličnou šenkýřku, která na nával ve vašem podniku odpověděla maximálním nasazením, pružností, zastáváním mnoha funkcí dle potřeby a to vše s úsměvem a schopností přes přetížení za běhu hovořit s hosty. Klobouk dolů, slečno (mladá paní)!

Klobouk dolů za pracovní nasazení a drive!

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 11926x] [3. červenec 2011]
[Minipivovary] [comments: 29] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře