Sedmé Kostelecké Vykulení

Můžeme s tím třeba i nesouhlasit, ale Pivovár v Kostelci nad Černými lesy je hezké místo a na pivní mapě Česka má své pevné nepřehlédnutelné místo. Pánové Starec a Vodochodský nás sice už pár let napínají, jak to bude s Kosteleckým pivem, ale od dob mé první návštěvy se z téměř vymřelého pivovaru stalo pěkné, životem tepající místo.

Unikátní trámoví

Vždycky když mohu, jdu se do žentouru podívat na unikátní trámoví. Nevím, jestli na to byly pumpnuty i nějaké EU fondy, důležité je, že trámoví je opravené a střecha nová. Nově je i pod trámovím udělán ochoz se zábradlím a návštěvník se tak může s důkazem umění někdejších řemeslníků doslova pomazlit.

Za pivovarským komínem?

Letos jsem jel do Kostelce rád. Předchozí ročníky byly řádně zdokumentovány kolegy, vše podstatné o pivovaru řečeno a já se tedy nemusel stresovat sháněním informací, aby byl článek o něčem. Mohl jsem si v klidu užívat příjemné baboletní odpoledne a netrápit se sháněním materiálu pro článek. Nakonec vám ale stejně píšu. Protože tam bylo opravdu krásně…

Negr před žentourem

Hned na začátku si dávám do mé BON ovské degustační třetinky Přerovského Negra, 13° žitný speciál, měl jsem jej již v Obžerství a jeho kávové odstíny si mě získaly. Snad že mi babička v dětství dělávala k snídani meltu, do níž jsme si ulamovali chléb a Negr mi chutí maličko ty časy evokuje. Jelikož Radhošť 11° poněkud pění ale zároveň je mi okolními pivaři doporučován jako lahodný, domlouvám s příjemnou obsluhou pípy na humně, že si pro něj přijdu za dvacet minut. Jasně že jsem byl nervózní, zda po tak dlouhém čepování výrazně neztratí na senzorických vlastnostech, ale nakonec mi skutečně dost chutnal.

Písmomalíř a encyklopedista

Zatím se s Negrem v ruce poohlížím po pivováře a dělám dobře, neboť zahlédám známého pivního encyklopedistu, jenž užívajíc jeden z mnohých svých talentů prováděl popis pivovarského náklaďáku. Pozdravím jej a za chvilku se spolu setkáváme u výčepu pivovaru Svatý Ján z Polep, kde fešák pan Karavainov osobně čepoval své výtvory. Na to byl zvědav i pan sládek Buriánek, čehož využívám k zisku informace o tom, kde právě provádí exhibiční vařbu sahti, tradičního finského domácího piva.

Páni sládkové Karavainov a Buriánek

Jsem velmi rád, že dospěl jsem do Kostelce včas. Mohl jsem tak vidět i pana Ing. Černohorského při vaření tradičního českého ležáku s pracovním názvem Bednář, zavzpomínat s ním na Průhonického Bizona a dozvědět se, že nyní tento mírný a sympatický chlapík vaří kdesi v Rakousku a zároveň spolupracuje s nejmenovanou firmou dodávající technologii malým pivovarům.

Pan sládek Černohorský při práci

Druhým vrcholem dne bylo scezování sladiny či možná i mladiny sahti, kterou pan Buriánek prováděl přes smrkové větve v dřevěných trokách, protože v luzích a hájích otčiny již není dostatek divoce rostoucích jalovců a pokoutně je bráti na pietních místech není příliš vhodné. Protože ale správné sahti by mělo býti cezeno přes větve jalovcové a protože je v sahti chmel doplňován či zcela nahrazován jalovcovými bobulemi, jsou tyto ladně porozházeny mezi smrkovými větvemi.

Pan sládek Buriánek při práci

Je to pěkná chvilka, pan sládek co chvíli noří do sladiny měřící zařízení, soustředěně a pečlivě odezírá ze stupnice, by nepropásl tu jedinou vhodnou chvilku, trošku napíná obecenstvo maje již mnohé zkušenosti mediální a konečně přikračuje ku scezování. Ach ty vůně! A když pokývne k směrem k napjatému obecenstvu, ti odvážnější nastavují pod troky své degustační skleničky, zachycují trochu drahocenné tekutiny a koštují, ženy, děti, všichni! No tak, co kdybychom to napřed nechali zkvasit? Ale nakonec pobízen činím to samé. Je to slaďoučké, smrkové a jalovcové, no to bude dobré sahti!

Nyní bude sahti procházeti přírodními procesy zhruba dva týdny a pak se vypije zde, v Kostelci, avšak nevím, zda to bude degustace veřejná, ale co, nemůžu chtít všechno, že. Páně Černohorského Bednář bude přírodními procesy procházeti minimálně měsíc a následně stihne jej osud sahti páně Buriánka. Kostelečtí mají hezké plány! Představuji si, jaké to bude, až některé cukry mnou popíjené tekutiny projdivše zažívacím traktem kvasinek zalkoholují a promění sladinu v sahti. Někteří jiní nejmenovaní pivní badatelé degustují i mláto tváře se přísně a znalecky až mne to za fotoaparátem rozesmálo. Ale i mě nakonec pan sládek zcela vážně nabízí mláto k odběru s tím, že přeci vím jaké dobré sladké placky dělá z mláta mj. David z Třebonic.

Mno teda, to Buriánkovo mláto má ale zvláštní šmak!

Následně mě dojímá koncert pěveckého sboru mladých kosteleckých slečen předškolního či těsně školního věku, ale to je tím, že chca holčičku, tatínkovu princeznu, mám místo ni „jen“ tři syny.

Vykulence, pivo s pivoňkou, ač sváděl mě mocně, nakonec v PET nekupuji. Je to pěkná etiketa a k mání pouze na této akci, Vykulenec pro Vykulení. Vzhledem k místu původu spokojím se ale s návštěvou restaurace U klokočníka. Líbil se mi ale nápad mít desítku i dvanáctku, jednu v zelené, druhou v hnědé PET lahvi. Které je asi lepší, že?

Vykylenec, pivo s pivoňkou

V autech moc nejedu, přesto neodolám kráse kulatých plechů a opravdu nevím, co bych si vybral, mohl-li bych. Ty staré jaguáry nebo ty staré oktávky? Dobrý nápad udělat na pivních slavnostech výstavku veteránů, dlouho jsem tak pěkná auta neviděl! Moc se mi líbí i toaleta za humnem, umývárna z „totáčských“ píp donutí člověka zavzpomínat…

Hygiena především!

V Kostelci jaksi chybí některé mírné nedostatky jiných takových akcí. Toalety kapacitě i kvalitou velmi v pořádku, před jedněmi je i souprava na vymývání soukromého skla, všade dostatek košů, výčepních míst je tolik, že se nikde netvoří výrazné fronty a samostatnou kapitolou je i vynikající kuchyně či udírna.

Pivovarská vejtřaska

Lidí je sice v pivováře dost, ale ne tolik, aby se pivovarským dvorem nemohla prohnat pivovarská vejtřaska kočírovaná samotným panem Vodochodským, přáteli řečeným „Vodouch“…

Nakonec si ještě jednou musím vyfotit pana sládka Černohorského. Nedokáži dešifrovat, čím vzbudil mé sympatie. Pravděpodobně vším…

Když svou nejen práci miluješ…

Děkuji ti, Kostelecký pivováre, díky ti za krásný den, za atmosféru, za 44 různých piv, za ukázku umu sládků, za pohodu… Děkuji vám všem, které jsem tam potkal. Cítil jsem se tam trochu jako doma…

Co když to není jen legrace?

A Kostelecké pivo? Vy se ptáte? Já už ne. Krom irelevantních odpovědí existují i irelevantní otázky :)

Nabídka piv

P.S. Další fotky naleznete zde...

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 10650x] [12. září 2010]
[Pivní slavnosti] [comments: 37] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře