Slavnosti Regenta 2010

S třeboňským pivovarem Regent jsem vás tady seznámil sice již loni, ne vše podstatné však tehdy zaznělo. Využijme proto mé další návštěvy útrob tohoto pivovaru a pojďme si Regenta přiblížit o něco více. Pomocníkem v tom nechť jsou nám nedávné pivní slavnosti, jichž jsem se zúčastnil a během nichž jsem se dozvěděl spoustu dalších věcí, které jsou podle mě víc než zajímavé a bylo by škoda, kdybych se o ně s vámi nepodělil...

Na letošní slavnosti Regenta jsme vyrazili ve třech. Pro mě a kolegu z našeho sběratelského klubu Honzu "Pechiho" Pechánka to mělo být o prvních našich tamních slavnostech, pro Evžena, dalšího člena našeho klubu, již o páté návštěvě v řadě.

Ač mám s našimi drahami spíše negativní zkušenosti, tentokráte je musím pochválit, neboť nespadla trolej, neporouchalo se zabezpečovací zařízení ani žádný z vozů včetně lokomotivy, takže spokojenost a my dojeli dle jízdního řádu, tj. krátce před půl jedenáctou dopolední.

Slavnosti měly začínat v deset a také začínaly. Sice pršelo, ale to nám ani tak moc nevadilo, neboť jsme s tím předem počítali a vybavili se deštníky. Tedy až na Evžena, který na to jaksi zapomněl, ba co víc, vyrazil bez své oblíbené čepice s logem Chotěboře, která už k němu tak nějak patří a která mohla být k deštíku aspoň částečnou alternativou. Ale ani když byl promoklý, tak si nestěžoval. Holt není z cukru...

Do pivovaru jsme dorazili asi po 15 minutách. Vstupné činilo na první pohled sice dost vysokou částku 100 korun, ale byl v tom zahrnut i krýgl, který ve vedlejší pivovarské prodejně mají za 80 Kč, pokud si tedy odmyslím nějakou tu marži, skutečné vstupné mohlo činit celkem přijatelných 50 korun.

Třeboňský pivovar kolem r. 1900
Třeboňský pivovar dnes

Pivovarské nádvoří tou dobou zatím zelo spíše prázdnotou, ale to nám samozřejmě nevadilo, aspoň jsme si všechno mohli nerušeně fotit a také pivo jsme měli hned natočeno, neboť fronty se zatím nekonaly. Odpoledne už však bylo lidí víc, což souviselo zřejmě i s tím, že přestalo úplně pršet.

Pohled na plac
Zatímco dopoledne zelo nádvoří prázdnotou...
...odpoledne již bylo poměrně zaplněné

Exteriéry zlehka nafoceny, protože však chceme vidět také nitro pivovaru, hledám sládka, s kterým jsem předem domluven na nějaké té soukromé prohlídce. Ptám se po něm, ale v pivovaru prý ještě není, zkouším mu tedy volat:

"Máro, přijď za mnou domů. Dám ti ty kelímky a další věci, jak je máš u mě, a pak vás provedu" na mě Míra Čeleda, zdejší sládek. Dlouho neváhám, opouštím kolegy s tím, že se za chvilku vrátím, vybíhám ven z pivovaru a zamířím si to k Mírovi domů, kam je to jenom pár minutek cesty. Bydlí totiž v nedalekých bytech pro zaměstnance pivovaru, bývalém mlýně.

Někdejší mlýn, dnes pivovarské byty

Míra už je připraven, na chvilku tedy zaskočíme na půdu pro kelímky, z nichž mi skutečně nějaké chybí, a pak už se vydáváme zpátky do víru veškerého dnešního dění, na nádvoří pivovaru. Míra však musí ještě něco zařídit, takže využívám volné chvilky a dávám své dnešní první pivo.

Třetinky tu dnes nevedou, obsluze tedy podávám svůj půllitr. Mají tu však i kelímky, kdyby chtěl někdo natočit do něj, což se v odpoledních hodinách k mému překvapení skutečně děje čím dál častěji - zřejmě se lidem nechtělo chodit umývat půllitry na záchod, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Začínám kvasnicovou 12kou, která mi však připadá trošku vodovější, a to dokonce víc než filtrovaná desítka, kterou dávám posléze a z níž jsem doslova nadšen. Na desítku z Kácova či Kouta to sice nemá, ale např. s Heroldem, Litovlí či Vyškovem je srovnatelná určitě.

Pivní lístek

Sládek pořád nikde, přemýšlím tedy nad tím, co dál. Polotmavé jsem koštnul od Evžena, ale moc neoslovilo, tmavé na čepu nebylo a na silná piva ještě nepřišla ta správná doba, pokračuji tedy 11kou. Pivko velmi dobré, ale na desítku to pořád nemá. To už ale přibíhá sládek, že už má na nás čas, a my se tak ještě s nedopitými pivy můžeme vydat konečně na prohlídku.

Začínáme krátkou zastávkou v prostoru před varnou, kde se nachází malý historický koutek sestávající z někdejšího scezovacího korýtka, jedné stáčečky na lahve a přístroje na cejchování 25litrových sudů. Na varně, kam se posléze přesouváme, nás vítá celkem 6 nádob - vystírací, rmutovací, scezovací a mladinová a k tomu jakýsi zásobník sladiny, který je prý určen pro případy nouze, tj. kdyby se nestíhalo vařit, a také vířivá káď. Varna je stavěna asi na 500 hl, což už je úctyhodné. Kromě kádí a pánví jsou tu ještě tři malé nádoby, s nimiž se při prohlídce českého pivovaru setkávám vůbec poprvé a které prý slouží k dávkování chmele při chmelovaru - do nádob je vložena určitá dávka chmele a ta je pak v předem stanovenou dobu vodou vyplavena do mladinové pánve. Pokud by někoho zajímalo, odkud Třeboňští berou slad, tak světlý je z Benešova a tmavý z Tábora. Vodu čerpají z vlastních 90 metrů hlubokých artézských studní, o kvasnicích až dále.

Historický koutek
Zdejší šestinádobová varna z r. 1996

Z varny se přesouváme do oddělení CK tanků. Hned při vstupu nás přitom zarazí tentýž pískot, který jsme zaznamenali již venku na dvoře a který byl doprovázen mladinou vůní. Prý je v tancích přetlak, tak se z nich upouští CO2...

Warning: preg_replace(): Unknown modifier '0' in /mnt/data/accounts/c/chodypi/data/www/pivni.info/www/conf/functions_general.php on line 704

V této fázi vás asi bude zajímat, k čemu všemu v Třeboni CKT vlastně používají. Jelikož jsem člověk zvídavý, samozřejmě jsem se na to sládka zeptal a můžu vás s tím tedy obeznámit:

Klasicky - mají tu i spilku s kvasnými káděmi - se v Třeboni vaří maloodbytové druhy piva, tj. nealko, desítka a speciály, a občas i ležáky. Většina ležáků je však původem z CKT, v nichž někdy probíhá hlavní kvašení i dozrávání současně, někdy však jen hlavní kvašení a dozrávání se děje v ležáckých tancích, kam se následně "pivo" přečerpává.

Hned vedle oddělení s CKT jsou zásobníky na kvasnice - 6 klasických a jeden na kvasnice "odstřelené" z CKT. Mají zde i vlastní propagační stanici, o čemž bylo pojednáno již v "Seznamce s Regentem ", na niž jsem odkazoval hned v úvodu.

Nahoře propagační stanice, dole zásobníky na kvasnice

Na zdejší spilku se normálně nechodí, ale máme štěstí, neboť Míra se nechává ukecat a nakonec nám ji ukáže. Jsou tu celkem tři oddělení, z nichž dvě se používají a třetí - největší - prý už dlouho ne, tak ho chtějí zlikvidovat a prostory využít pro jiné účely.

Spilka

Momentálně zde není ani kapka rozkvašené mladiny, ale jak se od sládka a následně i z jedné informační tabulky dozvídáme, ještě 21. 7. zde kvasilo např. nealko. Píši ještě, ale přitom mám na mysli jen. Nealko se v Regentovi totiž vyrábí tak, že kvašení na spilce probíhá jeden den a druhý den se již přečerpává do ležáckých tanků, což demonstruje i jeden z obrázků pořízených ve zdejším sklepě, kam se poté vydáváme.

Ve sklepě, který pojme až 33 tisíc hl, zrovna leží také 12ka. Na nějaký ten košt však není čas a navíc se prý pivo z tanků během slavností exkurzentům nenabízí, i když... Ale o tom až později.

Regentův sklep

Ze sklepa bychom měli putovat na lahvárnu či sudárnu, ale tam se dnes, bohužel, nechodí - možná z bezpečnostních důvodů, možná z jiných, skryté HGB však za tím nehledejte, to v Regentovi nemají a věřím tomu, že dokud tu bude Míra coby velký odpůrce této technologie sládkovat, tak ani nebude - takže ji musíme vynechat. Ale co, všechno člověk nemusí vidět v jeden den. Aspoň bude o důvod víc do Třeboně zase někdy vyrazit.

Závěrem prohlídky bych zmínil ještě něco málo o kapacitě pivovaru a aktuálním výstavu. Samotné CK tanky prý mají roční kapacitu 150 tisíc hl, pivovar jako takový by však dokázal vyrobit až 800 tisíc hl, v současné době se však jeho výstav pohybuje pouze kolem 75 tisíc hl. Trochu zamrzí, že kdejakého patoku se vyrábí mnohem víc, ale takové už je české pivovarnictví. I s tím málem se však dá, jak je vidět, nějak prosperovat. Vyskakovat si v Regentovi sice nemohou, ale že by živořili, to bych také neřekl.

Tolik naše prohlídka. Venku si ještě fotíme zásobník na mláto a také prostory, kde se kdysi ukrývaly štoky (ty jsou nám sice dnes utajeny, ale příště nás tam sládek prý zavede), ale pak už děkujeme našemu dnešnímu průvodci za ochotu a mizíme zpátky na nádvoří. Přitom je nám doporučeno, abychom se zašli podívat také na výstavu, která je v půdních prostorech někdejší sladovny. Prý to stojí za to. Tedy ne ta výstava, ale ty prostory, to se rozumí. Do začátku otevírací doby však zbývá víc než hodina, využíváme toho a vydáváme se zatím do města, kde chceme ještě prozkoumat zbylé třeboňské pivovary - měšťanský, augustiniánský (klášterní) a někdejšího předchůdce Regenta, tedy panský pivovar na zdejším zámku.

Warning: preg_replace(): Unknown modifier '0' in /mnt/data/accounts/c/chodypi/data/www/pivni.info/www/conf/functions_general.php on line 704

Protože jsou všechny tři pivovary pár set metrů od sebe, hodina by nám měla bohatě stačit a nakonec skutečně stačí.

Začínáme někdejším měšťanským pivovarem, mezi lidmi známým spíše jako Beseda. Budovy zrovna zažívají konečnou fázi přestavby na kulturně-společenské centrum, čehož samozřejmě využíváme a dostáváme se tak i do míst, která v budoucnu možná nebudou ani přístupná, ale možná právě naopak.

Nejprve fotíme pivovar z jeho boční strany, kde jsou stále patrné půdní prostory, kde se kdysi ukrývaly štoky (dnes už asi ne), a pak fotíme interiér. Uvnitř se občas mihne nějaký ten zedník, takže děláme jenom pár nezbytných fotek a než nám někdo začne nadávat, raději mizíme pryč.

Boční pohled na měšťanský pivovar, budoucí kulturně-společenské centrum Beseda
Měšťanský pivovar zevnitř

Naší další štací je nedaleký augustiniánský neboli klášterní pivovar. Děláme několik fotek zvenčí a poté se vydáváme do sklepních prostor, kde se nám daří také něco málo nafotit. Která část sklepu sloužila k čemu, je však otázkou.

Augustinianský pivovar

Nakonec své putování po zaniklých třeboňských pivovarech završujeme na zdejším zámku, kde se nám podaří nafotit prostory bývalého panského pivovaru a také pivovarskou či spíše zámeckou studnu.

Původní panský pivovar, předchůdce dnešního Regenta

Toulky po městě za námi, následuje návrat k pivovaru, neboť třináctá hodina se blíží a s ní i prohlídka půdních prostor někdejší sladovny, zrušené na přelomu let 2002/2003.

Výstava, konaná v rámci Mezinárodního festivalu animovaných filmů AniFilm Třeboň 2010, je zaměřena na rekvizity, loutky, obrázky a další zajímavosti z filmů Aurela Klimta, našeho předního animátora (někteří z vás si možná při vyslovení jeho jména vybaví filmové ztvárnění Werichova Fimfára), ale kvůli tomu na ni samozřejmě nejdeme.

Již bez Evžena, kterého to nelákalo a místo toho si šel zaskočit na oběd do zdejší Schwarzenberské restaurace, vystoupáme do 1. patra, u pokladny zaplatíme 40 korun za vstup, uděláme asi 8 fotek a hotovo. Paní pokladní na nás chvilku sice divně kouká, ale když jí vysvětlíme, že jsme sem přišli jenom kvůli fotkám půdy, že nás nějaké loutky vůbec nezajímají, ba co víc, že nám tady dokonce překážejí, pochopí, proč jsme s prohlídkou hotovi tak rychle. Pokud by však někoho z vás tato výstava skutečně zajímala, tak dlouho neotálejte, neboť trvá jenom do 31. srpna.

Výstava loutek v půdních prostorech někdejší sladovny

Obrazová dokumentace za námi, můžeme jít zase zpátky na plac a oddávat se koštování toho, co jsme ještě neokusili. V téhle fázi se však s "Pechim" loučím, neboť spěchá domů, takže zatímco já jdu vystřídat Evžena s obědem, on dává ještě jedno na cestu a peláší na vlak.

Mám po obědě, gulášek potěšil. Sice to trvalo, než si na mou objednávku někdo našel chvilku, ale při plné hospodě to zcela chápu. Cestou z restaurace zahlédnu u jednoho stolu Jirku Kaňu s manželkou i jejím synem, takže si k nim hned přisedám, což za chvíli dělá i Evžen, který mě tou dobou již hledá. Prohodíme s Jirkou pár nezbytných slov a při té příležitosti je mi představen i "Narmer", který je tu v rámci jejich každoroční akce "Chmel u Třeboně". Přitom mě upoutává jeho žluté tričko, které je ozdobené tabulkou, do níž si fixou zapisuje, resp. čárkuje, všechna vypitá piva.

Jak jsem posléze zjistil, kromě těchto tváří se tu ještě někde pohyboval "Michalbre", kterého ač znám, tak jsem ho nikde neviděl, a dále pak "Egypťan Sinuhet", kterého znám, bohužel, pouze coby čtenáře PI, osobně ne, takže není divu, že jsem ho přehlédl. Snad se tedy alespoň vyjádří v nějaké té diskusi, pokud si najde trochu času.

Co dál? Jsem tu kvůli pivu, tak samozřejmě další ochutnávka. Po delší pauze pokračuji s filtrovanou 12kou, která opět nemá na desítku, ale je mnohem pitelnější než její kvasnicová verze, dále pak následuje řezané neboli polotmavý Petr Vok, který mi stejně jako prve, když jsem ho koštoval od Evžena, prvních pár loků nechutnal, ale do něhož jsem se nakonec propil, filtrovaná 14ka - velmi dobrá, bohužel však moc silná - a nakonec kvasnicové nealko. Ano, čtete dobře. Nealko tady bylo skutečně o kvasnicích, což bylo velmi zajímavé. Těžko to k něčemu připodobňovat, neboť v českých podmínkách tak nějak není k čemu (možná k Pivole či nealku z Rožnova), ale zlé to nebylo, jenom tak nějak atypické.

Tolik mé dnešní koštování. Zbývalo sice ochutnat ještě 16ku, ale k té jsem se nakonec dostal jenom v podobě dvou tří loků z Jirkova vzorku. No, abych pravdu řekl, tak mě to moc neoslovilo, ale že by to bylo zkyslé, jak píše např. Egypťan Sinuhet v jedné diskusi na Lidé.cz, tak to si nemyslím. Ale konkrétní soudy nechám spíš na klucích, neboť toho měli víc než já.

Prohlídku s výkladem současného sládka jsem měl sice již za sebou, slyšet to však v podání někoho jiného by také nemuselo být k zahození. Využil jsem tedy příležitosti a společně s několika desítkami dalších zájemců se vydal do nitra pivovaru znovu v rámci každohodinových prohlídek. Měl jsem štěstí, neboť zatímco předchozí skupina měla jakousi paní, nám byl přidělen zdejší emeritní sládek, pan Ivan Dufek.

Očekával jsem detailnější výklad, což se také potvrdilo. Ale že bych se dozvěděl něco jiného než předtím od Míry, to ne. Snad jen jedinou věc: ptal jsem se, v jaké fázi se při výrobě Mary-Jo přidává onen extrakt z konopných květů, který tomu má dodávat charakteristickou konopnou chuť, na což se mi dostalo odpovědi, že se to dává do ležáckých tanků, což mi však posléze Míra vyvrátil a vysvětlil, že to přidává až do přetlačných tanků. Jinak v ostatním panovala shoda a je tedy vidět, že pan Dufek je stále v obraze, byť už do výroby zdejšího piva nikterak nezasahuje.

Moji dnešní průvodci - emeritní sládek Dufek (vlevo) a současný sládek Čeleda (vpravo)

V úvodu mého povídání jsem se zmínil o tom, že exkurze dnes probíhaly bez ochutnávky. My však měli opět štěstí a mohli jsme si sami natočit pivo, konkrétně 12ku, přímo z ležáckého tanku, čehož jsem samozřejmě využil i já, a byť to bylo dost o pěně, velká spokojenost. I pěna totiž může být dobrá, mnohdy lepší než samotné pivo.

Přiblížení Regenta máme zdárně za sebou, ale ještě než se s ním rozloučíme úplně, chtěl bych vás odkázat také na dvě propagační videa, která jsou sice staršího data - někdy z období kolem r. 2000, kdy vládu nad Regentem převzali páni Staskové a kdy ještě fungovala místní sladovna - ale i tak si myslím, že svou podstatu plní i dnes.

Kdyby měl někdo zájem o prohlídku v průběhu roku, tak to je po předchozí rezervaci na tel. 384 721 319 možné od PO do PÁ mezi 10. a 18. hodinou. Pokud toužíte po prohlídce s ochutnávkou piva, připravte si 50 korun, pokud to chcete absolvovat bez piva, tak 30. Děti do 15 let to mají za 15. Server Třeboňsko.com se v souvislosti s pivovarem zmiňuje také o možnosti individuálních prohlídek (tj. i pro jednoho zájemce), a to každý pátek od 15:00. Tyto informace však byly zařazeny mezi dubnové akce a v programu na další měsíce už zmíněny nejsou, je tedy možné, že se jednalo o příležitostnou akci. Berte to tudíž s rezervou.

Na závěr dnešních slavností jsem ještě okusil zde nabízenou Regent colu, z níž se vyklubala velmi dobrá znojemská Zulu, u vstupu se poptal na počet prodaných lístků (těsně před půl osmou prošlo kasou téměř 900 platících návštěvníků, pozdější večerní program však nalákal další stovky zájemců a celkem tak pivní slavnosti navštívilo na 1900 lidí) a pak taky zavítal na nákupy do zdejší pivovarské prodejny, která byla výjimečně otevřena až do 19:30. Ze suvenýrů však nic nového neměli, nakoupil jsem tedy jenom nějaké to pivo - 12ku světlou i tmavou, 14ku a 16ku - a vyrazil na vlak a poté ku Praze.

A čím to uzavřít? Snad jen jakýmsi návratem do minulosti, do doby, kdy to bylo např. o desítce na kvasnicích nebo třebas i o porteru. Sice to nikdo z nás nepamatuje, ale i tak je na ty tácky a etikety hezké pokoukání, co říkáte? V jednoduchosti je prostě krása.

Pohled do historie (foto etiket: Pivety.com, foto tácků: archiv autora)

No a pak bych měl také menší výtku k pořadatelům slavností, neboť na webu pivovaru byla pozvánka na akci skryta mezi společenskými akcemi namísto toho, aby byla na úvodní stránce, kde by každý hned viděl, že se v pivovaru něco takového vůbec bude dít. Příště, prosím, napravit. A také by se mi líbilo, kdyby se ke vstupnému za rok dávala jiná sklenice. Těchto se mi doma sešlo už pět a další nepotřebuji... :-)

Pozn.:

Protože se nejen na Pivním.infu dost často kritizuje lahvový Regent, krátce se u tohoto tématu zastavím.

Já osobně se k Regentovi dostanu spíš v točené podobě, mám-li však příležitost lahvové ochutnat, samozřejmě ochutnám. Nejraději mám přitom světlou 12ku, zejména pak v nevratných třetinkových lahvích. Tyto lahve obecně sice příliš nemusím, neboť nerad platím za něco, co pak musím vyhodit do kontejneru, zde však občas dělám výjimku, a to z jednoho prostého důvodu: lahev, která je opatřena litým logem pivovaru a která tak svým způsobem připomíná doby dávno minulé, se mi totiž velmi libí - jen pro úplnost dodám, že za design této lahve byli Třeboňští dokonce oceněni v jedné designérské soutěži.

Kromě světlé 12ky, s kterou jsem až na jednu výjimku dosud neměl nějaké výraznější problémy, mám ve velké oblibě také 12ku tmavou. I v jejím případě jsem jednou sice zažil ne zrovna dokonalost, ale hodnotím-li to jako celek, opět tomu nemám co vytknout. Zbytek lahvového sortimentu však těžko říci, jakési zkušenosti mám s Prezidentem a Knížetem, ale na nějaké hodnotící závěry to zrovna není.

Co se točeného týče, tak po několika letech jsem se k Regentovi konečně dostal i mimo Třeboň. Počátkem července jsem si takhle např. velmi pochutnal na tmavém u Vítka v Prčicích, kde mi Regent chutnal dokonce mnohem víc než jejich vlastní pivo, na desítce s dvanáctkou jsem si zase před dvěma týdny smlsnul v občerstvení zvaném Koloniál, které se nachází v Praze na cyklostezce ve směru na Kralupy, u přívozu v Podhoří.

A tolik mé nedávné zkušenosti s Regentem. Není jich moc, ale do konce roku jich určitě ještě pár přibude. K tomu přívozu se během sezóny podívám ještě aspoň jednou a pak se taky chystáme s Evženem od nás z klubu kamsi do Vršovic, kde mají mít Regenta velmi dobře ošetřeného, tak snad ano.

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 9810x] [17. srpen 2010]
[Pivní slavnosti] [comments: 9] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře