Pivko ze Studánky

Protože rodina zmizela na celičké odpoledne v libereckém Babylonu, Rostik zmizel autobusem číslo 26 do Krásné Studánky. Jelikož jsem si přečetl tohle, cestou jsem přemýšlel, zda paní Vrbové věnuji svůj otvírák. Mám jej na klíčích asi dvacet let a nalezl jsem jej v harampádí v dílně kdysi dávno u prarodičů. Byl celý zašlý a téměř černý, ale dvaceti lety nošení na klíčích se vyleštil takřka do původní krásy, jen v záhybech zůstalo něco patiny. Přijímám fakt, že na otvírání lahváčů stejně léta používám svůj Leatherman Wave a když jej ztratím (chybíš mi moc, Ledrošku!) tak svůj nářaďový „švýcarák“ Victorinox a že je možná na čase zpřetrhat citové vazby a předat štafetu.

Nejhezčí je na B2!

Škoda, že jsem pořádně nevěděl, kde vystoupit, protože cestující ani řidič autobusu o pivovárku nevěděli zhola nic, nebo se tak tvářili. Jedu až na konečnou tohoto konkrétního spoje, zastávka se jmenuje prostě Krásná Studánka. Rozhlížím se a protože jsme sice ještě v Liberci, ale prakticky už na vesnici, doufám v příjemnost obyvatelstva. Ti příjemní byli, ale nikdo z nich nic o pivovaru nevěděl. Mířím tedy do pěkné hospody hned u konečné. Výčepní v nejlepších letech a možná i majitel hospody v jedné osobě na mne zkoumavě hledí a poněkud déle o něčem přemítá. Nakonec ukáže k jednomu ze stolů a říká mi, ať se zeptám tam.

Studáneční hasiči dost vyhrávají na soutěžích a do znaku se dostaly i studánecké rybníky s názvem Kačák…

Bylo mi poněkud žinantní rušit v hovoru vysokého mladého statného blondýna s krásnou dívkou, ale informace jsem potřeboval, ta vesnice není úplně malá na hledání pivovárku, o kterém místní jakoby snad ani nevěděli… Blondýn nakonec vůbec není naštvaný a na otázku zda neví, kde je tu minipivovar, odpovídá: „Aha! Vy jdete k nám!“ Mám jít kousek zpět na Liberec a první ulicí doprava. Mám trochu podezření, že ten blondýn byl přímo studánecký pan sládek… Tady jsem si vzpomněl na Miro Žbirku, jak někdy těsně po sametové vyprávěl o tom, kterak byl v Londýně. Říkal zhruba něco jako: „…idem si takto po tej Piccadilly a zrazu pozerám a hovorím: pána mojho, veď to je gitarista od Mek Kártnyho, musím sa s ním zofotiť! Dam svoj foťák teda takému týpkovi, aby mňa s ním zofotil. A ten týpok – to bol Mek Kártny!“

Jsem už blizoučko!

Šťastně nalézám pivovárek, je druhého října, podzim zuřivě přetírá přírodě barvy a na pivovárku je nápis, že v zimní sezoně, která je zde definována jako období od 1. října, se sezení neprovozuje, avšak pivo a PETky lze koupit v pivovárku. Kruci, tak já si koupím alespoň PETky!

Doba pro posezení venku pomalu končí

Zahrada je to veliká a jak psal Allegro.g i já mám pocit, že se někam vloupávám. Naštěstí nacházím mladého muže sekajícího dříví, který mne směruje stále dále až za dům s tím, ať se neznepokojuji, že dnes je v rozporu s nápisem před pivovárkem otevřeno i sezení. Vidím sezení a otevřenými dveřmi paní Vrbovou. Opravdu se stále usmívá a čepuje mi Antala, studáneckou desítku. Fotím si varné nádoby a ptám se, zda jsou zde opravdu sběratelé otvíráků. Jsou. Paní Vrbová je mým starým otvírákem nadšená a umisťuje jej do expozice na místo B2, čili druhá řada od shora, druhé místo zleva. Zajímavé je, že nedaleko sezení je i pěkný zahradní bazén, nyní zakrytý, ale s nápisem Koupání na vlastní nebezpečí. V létě by to mým dětem bylo jedno a než by mi načepovali, už by tam kluci byli!

To není rozmazané, to je patina…

Sedím a piji Antala. Zde u zdroje je vynikající! Jsem prostě desítkovej, marná sláva. Určitě mi Antal přijde chuťově a tak jako i pivně výraznější, než třeba kácovská desítka, což není míněno jako srovnání ve smyslu co je lepší. Každé pivo má jiného ducha a to je co mě baví! Paní Vrbová mi říká, že v Antalovi je i trocha karamelového sladu kvůli barvě, proto možná i určitý rozdíl v chuti oproti jiným desinám.

Toaleta, toaleta, toaleta, živijó!

Objednávám si PETku, dvoulitrovou, tácek a dalšího točeného Antala. Přicházejí i další hosté, kterým paní Vrbová ukazuje nové studánecké sklo. Jevím také zájem a je mi půjčena pěkná sklenice. Ptám se, zda je v plánu vařba pšeničného, neb sklenice nápadně připomíná sklenici na pšeničná piva. Ale není, protože není jasné ani to, kde by se daly sehnat kvasnice na pšeničné. Ve Svijanech, spekuluji. Máte to kousek a při vlídné žádosti by pro vás mohli přivést pšeničné kvasnice z Náchoda, vžyť je to jedna parta, tenhle LiF a jistě mezi nimi probíhá čilý dopravní ruch!

Nápadně podobné sklu na pšeničná pivka…

No a protože jevím zájem o všechno ohledně Antala, ptá se mě paní Vrbová, zda chci také ochutnat pivní burčák. Právě totiž byla uvařena a hlavně prokvašena (myslím tím hlavní kvašení, prostě to první bouřlivý…) první studánecká dvanáctka, jenž nyní bude umístěna do ležáckého tanku, kde bude ponechána do konce listopadu.

Pivní burčák je to vpravo

To nelze odmítnout, samozřejmě! A víte že to bylo dobré!? Ještě, že jsem jen pivní amatér, pravděpodobně bych klidně věřil tomu, že už je to hotové pivo. Když vím, že je to jen burčák, mohu filozofovat nad tím, že chuť ještě není dozrálá, usazená a do piva řádně prorostlá, že je ještě poněkud mladinová, nedotažená, nezakulacená, že jsou ještě příliš patrné stopy jednotlivých ingrediencí a tak dále! Ale kdybych to nevěděl, co bych asi řek na otázku, jak mi ta dvanda chutná? No třeba bych řekl, že je dobrá, ale že jí ještě něco chybí, ale také bych mohl říct, že mi chutná… Já se tak stydím! :(

Mně se ve Studánce líbilo…

Sklo nakonec kupuji pro jednoho pivně - skleněného sběratele a dozvídám se od jednoho z návštěvníků, že občas diskutuje na PI a pod jakým nickem. Díky internetu člověk není skoro nikdy sám, pomineme-li jisté existenciální nuance. Odpoledne hezky plyne, ještě že v pivovárku mají vylepen jízdní řád šestadvacítky zpět do Liberce.

Kolem 1. prosince bude tedy možno chutnat studáneckou dvanáctku. Zatím je v plánu pojmenovat ji Studánecký Gallas. Gallasové byli ti, kteří převzali Frýdlantské panství po zavraždění Albrechta z Valdštejna a i díky nimž je Frýdlant dodnes jedním z našich nejvýznamějších památkových celků.

V prosinci bude venkovní sezení už asi opravdu nepoužitelné a nezbude než si Gallase koupit s sebou. Pokud se tam v tu dobu dostanu i já, neopomenu vzíti sobě i Antala. Jsem snílek a tak by se mi líbilo, kdyby český venkov byl poset takovými pivovárky, kéž by alespoň obce třeba nad 300 hlav… Takovými, co mají mimo jiné i vynikající desítku!

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 7584x] [14. říjen 2010]
[Minipivovary] [comments: 12] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře