Takové malé pivní putování

Je červenec, období dovolených a s nimi spojených výletů nejen za pivem. Nějaké to delší pivní putování mě sice teprve čeká, pár těch jednodenních mám však úspěšně za sebou a s průběhem jednoho z nich, konkrétně do Liberce, vás nyní seznámím.

Když se řekne Liberec a pivo, většina z nás si asi vybaví Konrada z pivovaru ve Vratislavicích nad Nisou či Vendelína z minipivovaru v Harcově, ale jenom o nich už to není. Je to také o Studánce, novém minipivovaru v další z místních částí - Krásné Studánce. Jako domácí fungoval sice již loni, ale jako klasický minipivovar se všemi povoleními, která jsou pro fungování potřebná, teprve pár týdnů. A protože rád poznávám nepoznané, využil jsem volné soboty a vyrazil na výlet.

Je 10. července, krátce po sedmé hodině ranní a já usedám v Praze na "hlaváku" na vlak směr Turnov a poté Liberec. Kdybych jel sám, asi bych využil spíš autobusové dopravy, neboť ta je v daném případě levnější, rychlejší a hlavně pohodlnější, ale jeli jsme ve dvou, ještě s kamarádem Jardou z Poděbrad. A co by to bylo za výlet, kdybychom každý jeli jinak, že jo?

Do Liberce přijíždíme krátce po desáté a kupodivu bez zpoždění. Protože nám do odjezdu autobusu z "autobusáku MHD" do Krásné Studánky zbývá téměř 50 minut, chceme toho využít a někde okoštovat Konrada. Zdejší nádražka, kde by ho dle údajů na Beerborci měli mít na čepu, je však z důvodu rekonstrukce nádraží zavřená a ani nikde po cestě do centra na něho nenarážíme, takže smůla a my tak zůstáváme na suchu.

Následuje asi 20minutová cesta autobusem č. 26, pak cca 10 minut chůze a jsme před vstupní bránou do objektu pivovaru, resp. rodinného domku, kde se má pivovárek nacházet. Dnešní otevírací doba hlásá 11-22 (jinak PO zavřeno, ÚT až ČT 14-21, PÁ 14-22 a NE 11-21), vcházíme tedy dovnitř, přičemž informační šipky nám ukazují, kam přesně máme zahnout, abychom zbytečně nebloudili.

Minipivovar Studánka, pohled z Dětřichovské ulice
Minipivovar Studánka, vchod z Albrechtické ulice

Před vchodem do pivovárku nás vítá několik slunečníků, pro případ nepřízně počasí také zastřešené posezení s dřevěnými lavicemi a v prodejním okénku i paní Iva Vrbová, zdejší paní majitelka, kuchařka a výčepačka v jedné osobě. Protože je venku na "zdechnutí", ptáme se, zda bychom nemohli posedět uvnitř, a ona na to, že samozřejmě a hned se ptá, co si dáme.

Výčep je hned na varně a jak se dozvídáme, pivo se netočí ze soudku, ale přímo z ležáckého tanku. Pozornému čtenáři zajisté neunikne ani logo VW, tedy Volkswagen, kterým je zde výčep ozdoben a které tu najdeme coby připomínku na významného vratislavického rodáka Ferdinanda Porsche, otce Volkswagenu a svým způsobem také značky Porsche, ještě na několika dalších místech.

Studánecký VW výčep piva

Pivní nabídka je zatím velmi strohá, neboť zahrnuje pouze desítku nesoucí označení Studánecký Antal (prý podle jejich oblíbence Antala Staška). Ta sice původně nebyla v plánu, páč cílem bylo vařit 11ku, ale chybička se údajně vloudila a vzniklo tak o něco slabší pivo. No, abych pravdu řekl, tak jsem za takovou chybu rád. 4 % obj. alkoholu, ale s plností, kterou by člověk marně hledal v mnoha českých 12kách, natož v desítkách. Prostě kdo umí, umí.

A protože jsme zatím jedinými zákazníky, paní Vrbová se s námi dává do řeči a my se tak dozvídáme, že varna je zde třínádobová a zařízená na přímý otop bukovým dřevem. S kapacitou nádob se prý začínalo na 300 l, nedávno však byla navýšena na 500 l. Kvasnice i slad jsou původem z Vratislavic a co je zajímavé, tak kromě chmele zde používají i chmelový extrakt. Dříve se prý vařilo jednou za měsíc, nyní již 2x.

Zdejší třínádobová varna

Co se garanta výroby týče, tak na zdech visí "Výuční list" a "Vysvědčení o vykonání závěrečné zkoušky učňovské" z pivovarského dvora Dražíč pana Libora Horáčka, jednoho z někdejších sládků v Harrachově, padlo však i jméno jistého pana Lašáka, který prý dnes pracuje v Platanovi, ale jak je do zdejšího výrobního procesu zapojen, to vám, bohužel, neřeknu, neboť ze slov paní Vrbové to nebylo zcela zřejmé a já bych si tudíž musel domýšlet.

Čtyři pivečka za námi, něco drobného k zakousnutí také (v nabídce zatím jen uzenka, hranolky a krkovička na grilu, ale časem toho bude určitě víc), pivní suvenýry nakoupeny, nejvyšší čas se rozloučit. Předtím ale musíme ještě omrknout sklep, tážeme se tedy, zda je to možné a prý samozřejmě a hned jsme vpuštěni dovnitř.

Spilka a sklep

Ve sklepě se nacházejí dvě 500litrové kvasné kádě, momentálně prázdné, tři 1000litrové ležácké tanky, z nichž, jak už bylo uvedeno výše, se pivo postupně točí, a také jeden 30litrový KEG označený Minipivovar Studánka, k čemuž paní Vrbová dodává, že si dříve KEGy nechávali umývat ve Vratislavicích, ale byly s tím dost problémy, tak si udělali vlastní myčku a teď už si to myjí sami.

Studánecký Antal, světlé pivo s úsměvem výčepní

Nakonec snad jenom něco málo k cenám: točené zde můžete ochutnat za 20 korun za půllitr, pokud byste měli zájem o pivo do PETek, tak to vás vyjde o pět korun levněji, no a do KEGů vám zde pivo stočí dokonce jenom za 11 korun za půllitr. Co se pivních suvenýrů týče, tak k dispozici jsou dva druhy tácků (logo stejné, liší se pouze tloušťkou a typem papíru) po 10 korunách, jedna účtenka, vizitka a ještě něco málo k tomu. Sklenice s vlastním logem zatím nemají, ale měly by být během několika týdnů, tak doufejme.

Jinak pokud se do Studánky vydáte a máte doma nějaké přebytečné otvíráky, nezapomeňte je vzít s sebou. Uděláte tím Vrbovým radost a současně jim pomůžete s rozšířením jejich zatím malé sbírečky. A kdybyste náhodou nevěděli, jak se k pivovárku dostat, tak částečným pomocníkem vám může být tento tácek.

Jak se dostat do Studánky? Napoví pivní tácek

Tolik náš dnešní výlet do Krásné Studánky. Děkujeme ještě za příjemnou společnost u výborného piva a dřevěnou brankou, která by nám měla ušetřit pár desítek metrů chůze, se pomalu vydáváme k autobusu a s ním zpátky do centra Liberce.

Po stopách Konrada

Naší další štací má být minipivovar Vendelín. Máme však smůlu, autobus do Harcova nám ujíždí skoro před nosem. A protože další jede až za hodinu, vydáváme se po stopách Konrada, na kterého má Jarda docela chuť, neboť už ho - nepočítá-li desítku Bohemia classic - pár let nepil. Nechceme ale chodit příliš daleko, zkoušíme to tedy v přilehlých ulicích. Pár minut chůze za námi a v nedaleké Pražské ulici slavíme úspěch, neboť objevujeme hospůdku s příznačným názvem Liberecký labužník. Na čepu Konrad, v nabídce i hotová jídla, vypadá to velmi lákavě. To však ještě nevíme, co nás čeká.

V nabídce PU, G11, tmavý Kozel, Birell a k tomu jakási kvasnicová 11ka, v níž tak nějak tušíme Konrada, kterého si hned objednáváme a současně se tážeme na nějakou tu hotovku a případně za jak dlouho by nám ji mohli donést, na což servírka mluvící ruskou češtinou odpovídá: "Na terase teď máme 4 objednávky, tak to bude na dýl...". Jídlo tedy vzdáváme a těšíme se aspoň na Konrada. Toho máme sice po pár minutách přelévání pěny z půllitru do půllitru sem a tam na stole, jenže výrazně zapáchá a po několika locích zjišťujeme, že ani po chuťové stránce to není ono, takže to vracíme, platíme a mizíme raději odsud.

Liberecký labužník

Do odjezdu autobusu zbývá jen pár minutek, ale něco k snědku by se hodilo, narychlo tedy zkoušíme obchůdky poblíž zastávky. Máme však smůlu a naší záchranou v nouzi se tak nakonec stává jen kebab, který sice neurazil, ale ani nenadchl.

Aby toho nebylo málo, tak autobus jede sice načas, ale k našemu překvapení a v rozporu s jízdním řádem končí v zastávce "Harcov kostel", která je od pivovaru vzdálena asi 2 kilometry. Co se dá dělat, jdeme tedy pěšky. Máme však štěstí, neboť po pár krocích nás zastavuje řidič jednoho auta a prý jak se dostane do minipivovaru Vendelín. Na to mu odpovídáme, že tam taky máme cestu a že když nás tam vezme, tak mu to ukážeme. A už se vezeme...

U Vendelína

Vendelín před námi. Pod slunečníky docela plno, holt cyklistů ráj, sedáme tedy pod stříšku vedle výčepu, kde nikdo není, přičemž si hned objednáváme.

Rodinný pivovar Vendelín

Na čepu světlá 12ka a polotmavá 12ka neboli, jak tomu tady říkají, řezaná 12ka. Začínáme světlou. Jarda ji dopíjí, já však zvládnu jen pár loků a vzdávám to. Pivo chutná velmi odporně, tak ho vracím a objednávám polotmavé, v čemž mě Jarda posléze následuje. Z polotmavého piva jsou, bohužel, cítit jahody a maliny, po chuťové stránce je to také spíš ovoce zelenina než pivo, takže i druhé pivo po několika locích vracím. Paní Krkošková se diví, že mi jejich pivo nechutná, ale já nemám sílu jí to nějak moc vysvětlovat, tak jí jenom říkám, že mi to nechutná. Ptám se ještě na možnost prohlídky pivovárku, ale jak jsem na základě informací od Jardy i jiných kamarádů předpokládal, neuspěl jsem. Oficiálním důvodem má být prý tamní nepořádek, pravým bude ale asi něco jiného. No, naštěstí jsem ten pivovárek viděl před 8 lety, kdy nebyla paní Krkošková doma a pan sládek mě tam tehdy pustil. Nějaké fotky z toho mám, ale bylo to v době, kdy jsem ještě neměl digitál, budu to tedy muset najít v nějakém albu a pak ještě naskenovat. Zatím tedy jenom jedna fotka zvenčí, k jejímuž pořízení člověk naštěstí povolení nepotřebuje...

Vendelínova výrobna piva, vlevo zásobníky na plyn

Zklamáni z piva u Vendelína se vydáváme k autobusu. Do odjezdu vlaku máme dvě hodiny, což by měla být dostatečná doba na nalezení nějaké té hospůdky, kde bychom si spravili chuť. A jak tak sedíme v autobusu a projíždíme kolem zdejších vysokoškolských kolejí, dostávám nápad zajít k Hrochovi, kde by měl být Konrad stabilně na čepu. Vystupujeme tedy na Stodolní a vydáváme se na průzkum s tím, že dáme tak jedno dvě a půjdeme, abychom stihli další autobus a následně i vlak.

Závěr patřil Hrochovi

U Hrocha jsme za chvilku, netušíme však, že nejenže má otevírací dobu až od 18:00, ale ani to, že má zrovna dovolenou. Holt když má mít člověk smůlu, tak pořádnou. Vyfotím si tedy hospůdku aspoň zvenčí i s človíčkem, který zde odpočívá na křesílku, a jdeme zase zpátky k zastávce. Ještě než tam však dojdeme, zchladíme se na chvíli na schodech do vedlejšího vchodu...

Kulečník u Hrocha, dnes z důvodu Hrochovy dovolené mimo provoz

A s nástupem do autobusu a následně do vlaku náš dnešní výlet do Liberce skončil. Při cestě z centra Liberce na nádraží už jsme, bohužel, žádnou hospůdku s Konradem nenašli, odjížděli jsme tak s dost smíšenými pocity. Ale i když jsme byli z jistých částí dneška zklamaní, určitě to stálo za to, o tom žádná.

Tak brzy u dalšího pivního výletu na viděnou, resp. na čtenou.

Nakonec snad jen trocha vzpomínek v podobě několika pivních suvenýrů z mé sbírky, resp. pivního archivu. Nádhera, co? To se s provedením dnešních suvenýrů nedá vůbec srovnávat...

Trocha vzpomínek

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 10587x] [16. červenec 2010]
[Minipivovary] [comments: 17] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře