Pánská jízda Praha 2010

Loni jsme navštívili v rámci naší „pánské jízdy“ Máchovo jezero. Kam letos? Scházíme se proto ve Vojovicích v hospodě „U kovboje “ a domlouváme se kam to bude letos. Ze začátku to vypadá na jižní Moravu. Máme jet v době vinobraní a tak mám trochu obavy, abych přemluvil zbytek výpravy na jiné pití nežli víno. Jak tak diskutujeme a s přibývajícím časem i počtem vypitých piv se cíl výletu neustále mění. Nakonec se rozcházíme s tím, že vyrazíme v pátek 24. září a naším cílem bude Praha. Protože se tam v poslední době služebně dost často pohybuji, navrhuji, že zajistím ubytování a i nějaký ten program. Do něj samozřejmě budou přispívat i ostatní.

Konečně nastal onen pátek 24. září a my vyrážíme, bohužel pouze ve třech, čtvrtý člen nás nechává na holičkách, směr Praha. Cestou se stavíme v Berouně, kde si dáváme skvělý oběd a ještě skvělejší místní pivo. Všichni tři se shodujeme na tom, že při zpáteční cestě se tu opět zastavíme na jídlo. To ale netušíme co se nám tím přihodí. K tomu se vrátím až později.

Dorážíme do Prahy. Po zakoupení třídenní jízdenky MHD odjíždíme na Kačerov, kde se ubytováváme a vyrážíme poznávat Prahu. Máme v plánu Václavské náměstí, Staroměstské námětí a zastavení se v nějakých těch okolních minipivovarech. Po cestě jsme byli dost vyprahlí, takže první pražské pivo dáváme plzeňské. Ani nevím jak se ta hospůdka jmenovala.

Tanky U Medvídků

První minipivovar je „Pivovar u Medvídků “. Ač je zde spousty volných stolů - více jak polovina, jsme zastaveni hned u vchodu se slovy „Máme plno“. Chtěli jsme tedy alespoň ochutnat místní pivo. Na to jsme dostali odpověď „Pouze v pivnici“. Zde však nebylo k hnutí. Dobrá vyrážíme dále. Nacházíme restauraci s minipivovarem „U dvou koček “. Vcházíme dovnitř.

Restaurace U dvou koček

Co prý chceme. Odpovídáme, že bychom rádi ochutnali jejich pivo. Odpovědí nám je: "Pivo pouze k jídlu". Tak si rádi dáme i večeři. V tu ránu je nám sděleno, že vlastně ani nemají místo, pouze venku na zahrádce. Usedáme tedy na zahrádce a čekáme. Pořád k nám nikdo nejde. Vyrážím dovnitř, kde číšníkovi sděluji, že sedíme na zahrádce a že bychom si rádi dali tři světlé kočky. Další neočekávaná odpověď je, tam už neobsluhujeme, pouze do 10 hodin. Po mé odpovědi, že je pouze 9, je číšník na chvilku zaskočen, ale ihned mně dává najevo, že pivo prostě nedostaneme. Znechuceně tedy odcházíme.

Kočky nás nemají rády

Popošli jsem pár metrů a zjišťujeme, že na místa, kde jsme seděli, jsou vřele usazeni rusky mluvící turisté. Příště tedy musíme mluvit cizím jazykem, jinak v této restauraci zřejmě nic nedostaneme. Horší začátek jsem si snad ani nemohl přát. Kamarádi jsou dost rozmrzelí a já vlastně také. Další minipivovar a další „vyhození“ z něj již prý nehodlají absolvovat.

Restaurace U Vejvodů

Přicházíme k restauraci „U Vejvodů“. Je to celkem známý podnik, kde ale mají pouze Plzeň. Máme žízeň a vcházíme dovnitř. V hospodě to hučí jako v úle. Tady nám také asi pšenka nepokvete. K mému překvapení jsme hned osloveni, usazeni a obslouženi. Musím říct, že zde se mi hodně líbilo, dáváme tři pivka a vyrážíme dále, někam, kde bude trochu klidněji a kde si dáme večeři.

Jdeme po Národní třídě a kousek od Národního divadla narážíme na Krušovickou hospodu, bohužel si nepamatuji její přesné jméno. Zasedáme, objednáváme jídlo a nefiltrovaného Mušketýra. S jídlem i s pivem jsme náramně spokojeni. Kamarádi dokonce prohlašují, že lepší guláš v životě nejedli.

Dnešní den tedy velké pivovary dali pražským minipivovarům jasně na pr…, frak. Hlavně co se týká obsluhy.

Druhý den vyrážíme na Pražský hrad. Po shlédnutí památek hledáme Klášterní pivovar Strahov. Uvidíme, zda budeme dneska s návštěvou minipivovaru úspěšnější než včera. Neznalí místního prostředí, usedáme do nějaké restaurace. Že by to bylo ono? Ale vždyť je zde výzdoba PU? No nic, žízniví dáváme pivo (PU).

Pšenice od Matušky

Velmi příjemná servírka se nás po té ještě ptá „Nedáte si domácí“. To mě zaráží. Pozorně si přečtu lístek a hle, piva pana Matušky. Dáváme tedy pšenici a ptám se „Zde je ten Klášterní pivovar?“. Slečna se usměje a povídá, že kousek dále a ochotně nám ukazuje cestu. Následně zjišťujeme, že jsme seděli ve Velké klášterní restauraci. Byli jsme tam ale spokojeni.

Před klášterním pivovarem

Jdeme tedy navštívit a ochutnat piva do Klášterního pivovaru Strahov, kde je doslova nabito. Jeden stůl je ale volný. Po zkušenostech z předchozího večera se tak trochu nervózně ptáme, zda si tam můžeme sednout, že bychom si dali pouze pivko. Není prý problém, jen ale na hodinu, je tam rezervace, tak potom prý budeme muset jít. To nám samozřejmě nevadí.

Strahovská varna

Dáváme pšenici, po té 13-tku. Přichází ti, co zde mají rezervaci. Jsme slušně požádáni o uvolnění místa. Ptáme se, zda si můžeme dát někde ještě jedno. Není prý problém, venku se pod slunečníkem, dnešního dne spíš deštníkem, uvolnil jeden stůl. Přesedáváme si, dáváme ještě jednu šestnáctku, platíme a nadmíru spokojeni odcházíme. Piva byla výtečná a obsluha super. Je vidět, že někde jste s láskou obslouženi, i když mluvíte česky. Na toto místo se kdykoliv rád vrátím.

Piva ze strahovského kláštera

Nabuzeni touto příjemnou návštěvou vyrážíme zpět do historického jádra. Jdeme opět kolem Medvídků. No zkusíme to ještě jednou. Restaurace prázdná. Dnes nás nikdo hned u dveří nezastavuje. Sotva ale zasedáme za stůl, hned co chceme, pivo je prý pouze k jídlu. Odpovídáme, že budeme jíst. Objednáváme jídlo a k tomu pivo. Speciálně doplňuji, že jsem objednával „místní pivo“. Je nám přinesen oběd a místní Budvar. Prý jsem to měl říci rovnou, že chci to jejich. Jídlo v celku dobré, ale množství spíš na chuť. Rozčarován tedy odcházím.

Naše parta v tramvaji

Blíží se večer a já lákám kamarády na výlet tramvají. Zejména na výlet tramvají číslo 11 a to až na konečnou. Ano, vyrážíme do První Pivní Tramvaye . Natěšení vrážíme dovnitř. Jsme tu skoro sami. Dáváme rozličná pivka a koukáme přitom na fotbal, co zrovna běží v televizi. Já zůstávám u náchodské pšenice, jeden kamarád u pepřového Opata a druhý to tak nějak pořád střídá. Po chvíli se dáváme do řeči s Jiřím Stehlíčkem, s kterým jsem se prvně setkal před týdnem v Plzni v Černicích na akci Slunce ve skle.

S Bejčkem

Pomalu se přesouváme k baru a krásně naladěni, opojeni v době zavíračky, opouštíme tuto nádhernou hospůdku. Píšu záměrně v době zavíračky, protože ani nevím v kolik to bylo. Musím říci, že jsme zde byli opravdu spokojeni. Krásně jsme si popovídali, vypili několik výborných piv a hlavně na nás zanechali dojem místní záchodky. Zasvěcení určitě ví proč.

Pánské WC

Začíná nám třetí den. Ráno vyrážíme také za nějakou kulturou. Bohužel Národní muzeum je pořád zavřené, tak jedeme do Kbel do leteckého muzea. Je zde spousty krásných a zajímavých exponátů, škoda jen že prší. Při zpáteční cestě vystupujeme z metra a táhnu kamarády zase na tramvaj. Prý do které hospody zase jedeme. Jedeme na Bulovku, vlastně přímo do „U Bulovky Richter Pub “. Jsme zmrzlí, tak doufáme, že se zde nejen napijeme dobrého pivka, najíme dobrého jídla, ale i ohřejeme.

Richter PUB

Ani v jednom jsme se nespletli. Jídlo více než dobré a pivo výtečné. Obsluha milá a příjemná. Po asi dvou hodinkách krásně strávených v tomto PUBu vyrážíme zpět do středu města. Jsem nejen fotbalový fanoušek, ale i amatérský hráč, proto po zjištění, že je v Praze vystaven pohár pro vítěze Ligy mistrů a dokonce se s ním zde mohu i vyfotit, nabíráme směr Staroměstské náměstí. Zde se každý s tímto pohárem fotíme a razíme opět na vyjížďku tramvají č.11.

Varna U Bulovky

Tentokráte ale nejedeme až na konečnou, ale vystupujeme o pár stanic dříve, na náměstí Bratří Synků. Musíme přece také navštívit vyhlášenou restauraci „Zlý časy “. Už jen z toho důvodu, abychom na vlastní oči spatřili pípu o 24 kohoutech. Usedáme a nevíme, které pivo dát dříve. I zde je spíše komorní atmosféra. Je tu tedy více lidí než předešlý večer v PPT, ale není to jak o víkendu v naší vesnické hospůdce.

Nejmenovaná v Nuslích

Prostě ve městě je to asi obráceně, přes týden živo, o víkendu mrtvo. I tady jsme byli spokojeni. Musím se ale přiznat, že jsem si tuto vyhlášenou hospůdku představoval větší.

Co říci závěrem. Prošli jsme si starou Prahu, navštívili místa, kde jsme byli naposledy snad ještě se školou a ochutnali dobrá piva. Co se ale týká místních námi navštívených minipivovarů, tak musím smutně konstatovat, že pokud si budu chtít dát pivo v minipivovaru v centru města, tak musím mluvit cizím, nejlépe, ruským jazykem. Náladu nám spravila návštěva na Strahově, na Bulovce a v obou hospůdkách z Aliance P.I.V..

Teď ještě, jak jsem se zmiňoval na začátku, k naší zpáteční cestě. Opět jsme vystoupili na oběd v Berouně. Najedli, popili dobrého moku, zakoupili pivo domů a pokračovali v cestě následujícím vlakem. Spokojeně cestovali, než přišla paní průvodčí, zkontrolovala lístek a sdělila nám, že jedeme na černo. Prý si musíme koupit nový lístek nebo na další stanici vystoupit. Prý jsme přerušili jízdu a to se nesmí. Musím se přiznat, že o tomto jsem slyšel poprvé. Museli jsme tedy v Rokycanech vystoupit, koupit si nový lístek a pokračovat do Plzně dalším vlakem. Nevím zda je to opravdu tak nebo ne. Na jízdence se nic takového neuvádí, za to je na ní spousty reklam. No příště až pojedeme do Prahy, tak si budeme muset pořádně rozmyslet, zda v Berouně vystoupit, nebo si rovnou koupit lístek do Berouna a tam pak lístek dále.

---

[Luboš Svoboda] [Zobrazeno 9482x] [2. listopad 2010]
[Pivní cesty] [comments: 29] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře