Pivní zápisky 3: Mutějovice a Sedlec
Reportáže z minipivovárků
Pivní zápisky 3: Mutějovice a Sedlec
Podžbánský pivovar Mutějovice
Mutějovický minipivovar jsem navštívil nedlouho po otřesném zážitku z Hastrmanova Velkého rybníku, a tak jsem se asi vlivem pocuchaných nervů psychicky připravil na nejhorší. Jak se však ukázalo, mé obavy byly naprosto liché. Mutějovice jsou docela velká víska nedaleko Rakovníka a má dokonce vlakovou zastávku, čehož je možné využít k příjemné procházce, protože je asi půl kilometru od posledních baráků. Minipivovar jsem navštívil až večer, ale nebylo třeba ho dlouho hledat, nachází se v opraveném stavení (dříve patrně majetek vesnického boháče :)) na návsi naproti kostelu, prakticky v úplném centru obce.
Račte vstoupit
Nápis velkými zelenými písmeny je dobře viditelný. Podle všeho se stal celkem rychle oblíbeným místem, protože to tam žije. Je možné si sednout dovnitř, ale ve vlahý letní večer člověk ocení zastřešenou, jinak však otevřenou venkovní zahrádku. Šikovná věc, když přijde krátká nebo ojedinělá přeháňka či bouřka.
Venkovní posezení
Měl jsem trochu obavy, jestli jsem o půl desáté nedorazil příliš pozdě, protože oficiální zavíračka byla ve 22 hodin, ale obsluhující dáma mě s úsměvem ujistila, že mají otevřeno, dokud budou lidi. Naprosto nevídané! A druhým dotazem mě úplně uzemnila – jestli prý budu jíst. Nevěřil jsem vlastním uším. Žádný umolousaný utopenec, hezky teplé jídlo a samozřejmě pivo k tomu. Takový přístup k hostům jsem už dlouho nezažil a asi dlouho nezažiju.
Poddžbánský pivovar a restaurace
Nemusím asi říkat, že jsem zůstal o dost déle a když jsem před dvanáctou odcházel, abych se uložil do svého spacáku, bylo tam stále dost lidí. Tipoval bych, že dřív jak v jednu nezavřeli. Přiznávám, že mé hodnocení může být z toho důvodu mírně neobjektivní. Zajímavé je, že ačkoli mnohem raději a častěji piju světlá piva, zde mi o něco víc chutnal tmavý ležák. Nedokážu to výstižně popsat, byl zkrátka dobrý, a tak jsem zkusil napodobit pivoznalce a udělat popisek jak z magazínu.
Pivovarský dvůr
Po napití mi připadal nasládlý, ale postupně se rozvinula harmonická chuť spíše s chmelovými tóny, která postupně souzněla až překryla původní vjem a na jazyku zbyl odstín kávové hořkosti. (Větu nechávám k dokreslení toho, co s vámi udělá horečka a pivní abstinence.) Světlý ležák byl také příjemný, lepší průměr bezpochyby. Sládek Pavel Rotterborn holt umí. Hodnocení: pivo – 1.8, prostředí a jednání – 1.2, celkem = 1.5
Vítek z Prčice
Minipivovar Vítek z Prčice nebyl mým prvotním cílem. Místo toho jsem lezl po ztracené stezce, kterou KČT přestalo značit, od Solenic na Vrškamýk a Kamýk, kde jsem na protilehlém pravém břehu objevil bývalou plaveckou hospodu a dal si tam dobře ošetřeného Lobkowicze. Po návratu po druhém břehu na nádrž Orlík a koupání jsem dostal nápad, že bych se mohl cestou zastavit v novém pivovárku. Protože jsem tentokrát neponechal nic náhodě a předem si pro strýčka příhodu zjistil, kde se nachází, myslel jsem, že nebude problém. Jenomže nastal.
Hostinec U Krůtů
Vlivem klikatících se silniček vhodných spíše pro rallye jsem do Sedlce dorazil až v naprosté tmě (minipivovar je z onoho dvouměstí právě v Sedlci, i když má v názvu Prčice). Nechal jsem povoz na náměstí v Sedlci a vydal se z osvětleného prostoru do tmavých koutů městečka. Jak jsem se tak ostražitě plížil ztmavlou ulicí, ticho vůkol, občas třesk popelnice a zamňoukání vyplašené kočky, začal jsem pochybovat o tom, že někde v těch černočerných koutech se snad nachází hospoda. V zoufalství jsem se už v duchu obracel zpět, kde se mi tam kdesi v dáli ztratil osvětlený cíp náměstí, ale ten zvídavý lidský duch mě poháněl dál. Přece není možné, že by to tu někde nebylo!
Interiér u Vítka
A nakonec, i když jsem už málem ztratil naději, dospívám k vítězství. Schovaný za rohem se náhle otevřel průzor a já spatřil osvětlená malá, čtyřdílná okénka a vstup zvoucí dál, což jsem okamžitě učinil. K nemalému údivu se přede mnou otevřel docela velký prostor hospody, jaký bych si představil spíš v 16. století. Hezky zařízené, těžké dubové stoly a lavice, masivní trámy, úplně jsem si představil holotu a všelijaké raubíře, kterak lemtají patoky, zakusujíce k tomu kus upytlačeného kance z pekáče. Bohužel, nevýhodou bylo, že žádné jídlo nebylo. Vaření nějakého toho dlabance je však prý v plánu. Ostrouhal jsem tedy, to mi ale moc nevadilo.
Varna v Sedlci
Milá slečna mi natočila do připravené nádoby světlý ležák a věděla i několik zajímavostí o provozu pivovaru. Dozvěděl jsem se, že v nerezové varně se vaří jednou za 14 dní, což zatím stačí, uvidí se, jak se pivo ujme u místních. Pan majitel je fandou do historie, především ho zajímá rod Vítkovců (pánů z Růže) a jejich předka, zakladatele rodu, Vítka z Prčice. Proto zřejmě na jeho počest tak pojmenoval minipivovar.
Výstavka korbelů
Zeptal jsem se milé dívky, proč ve výstavce porcelánových korbelů se znaky (růžemi) pánů z Rožmberka, Krumlova, Hradce a Landštejna není pátý korbel s růží pánů ze Stráže (levobočka Sezemy), ale bylo mi řečeno, že o tomhle bych se měl spíš pobavit s majitelem. To samozřejmě rád učiním, až budu mít příležitost a pivovar znovu navštívím. Pivo jsem ochutnal až po příjezdu domů. Očekával jsem spíš méně, ale byl jsem příjemně překvapen. Pivo bylo lahodné, vyvážené, vyloženě mi sedlo, byl to velmi slušný světlý ležák. Hodnocení: pivo – 2.0, prostředí a jednání – 1.8, celkem = 1.9
Příště U Rybiček Stříbro a Pašák Plzeň...
[Martin Cabalka] [Zobrazeno 9356x] [6. březen 2011]
[Minipivovary] [comments: 6] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
Malakin
neděle, 6. březen 2011
12:59
Martine, bylo by dobré, kdybys své zápisky vždycky doplnil o nějaké datum či aspoň o měsíc a rok, kdy se tvoje návštěvy popisovaných minipivovarů udály. Takhle si čtenář musí silně domýšlet a někdy taky nemusí vůbec pochopit, že popisuješ i víc než půl roku staré zážitky.
K Mutějovicím: Zkoušel jsem několikrát a tmavé mi taky vždycky chutnalo víc než světlé, a to nejen za Pavla, ale i teď na slavnostech v Táboře, kde to bylo o tmavých Mutějovicích Ládi Černohorského. Tak snad bude i sládek Jeremiáš v této "tradici" pokračovat. Dobrých světlých piv máme v našich minipivovarech dost, ale dobrých tmavých zatím opravdu velmi málo.
K Vítkovi: Když jsem tento pivovárek navštívil naposledy (před dvěma týdny), v nabídce byla jenom dvě piva - světlá 12ka a světlá (!!!) nakuřovaná 12ka - ale v budoucnu by mělo být na čepu až 8 piv současně. Jídlo už je také dávno samozřejmostí, kdo však nemá nafukovací žaludek, ten ať si rozhodně nedává k hlavnímu i polévku. Pan Kroužil totiž razí zásadu "přežrat se jako za Vítkovců" a méně zdatný jedinec by tak do sebe nemusel všechno dostat.
Jinak ve sklepě jim zrála mj. i kávová žitná 11ka, jestli ale bude na čepu už příští sobotu (12. 3.), kdy zde budou mít akci nazvanou "Pojídání pivovarských ryb", k čemuž je žitné pivo jako dělané , to netuším.
---------------------------------
Zpráva byla upravena 06.03.2011 ve 16:09:41
Adsense
4. prosinec 2024
12:59
posted by: Inzerce
Michal
neděle, 6. březen 2011
11:20
Na tom podle mě stojí pořádná hospoda, že se zavírá až když odejdou lidi. Když se zavře v deset s plnou hospodou, tak to je špatně. To je pak hostinskej sám proti sobě. Je to o lidech. Taky se rád vracim do míst, kde se ke mě chovali hezky, vstřícně a ochotně, než když se stal pravej opak (jak si napsal v minulym článku). Asi budu muset do Mutějovic taky někdy zavítat
Petr F.
neděle, 6. březen 2011
10:50
Někde jsem slyšel,že sládek Pavel Rotterborn už v Mutějovicích nepůsobí a přesunul se do Ústí.
napsal(a): Petr F. [Odpovědět]