Pivní zápisky 1
Pivní cesty
Pivní zápisky 1
Jihozápadní Čechy se z pohledu turisty a pivaře vyznačují mnoha přísliby – krásnou kopečkovitou krajinou plnou přírodních zajímavostí, pamětihodností a restauračních zařízení, kde se povětšinou nevyskytují červenožluté znaky G, což je pro milovníka piva dobrým znamením. Společně s partou přátel jsem navštívil tento zadumaný kraj.
A které pivovary to tam mají zmáknuté? Tak především Měšťanský pivovar Strakonice. Na trase, která začínala v Blatné, jsme hned první den ochutnali výborný Otavský zlatý v hospůdce v obci Vrbno nedaleko Kadova (známého svým viklanem). Hospůdka leží sice hned u silnice, ale večerní provoz tam je skrovný. Venku se hezky sedělo a dobře ošetřené pivo klouzalo do krku. Jediné nebezpečí tkví v tom, že když upadnete do příkopu a usnete, vysají vás do mrtě komáři, kterých je tam požehnaně.
Další zajímavou pivní zastávkou na cestě směřující k Prácheňskému panství byla obec Svéradice a hostinec U Billyho Boba, kde točili vícero druhů z produkce Dudáka. Zatímco 11° Nektar mě příliš nezaujal, Klostermannův polotmavý klenot mě velice potěšil. Potíž ovšem spočívá v tom, že už po druhém kousku jsem měl nohy jako z Pb a další chůze směr Horažďovice tím pádem odpovídala hustotě tohoto těžkého kovu. Horažďovice jsou docela příjemné městečko, ve kterém stojí i pivovar. Bohužel nevaří, dlouhodobě je využíván pouze komín.
Horažďovický pivovar s nájemníky čápy
Strakonické pivo jsme okusili ještě v Horažďovicích (hospoda U černého orla – točili dobře pitelnou 10°), Dražovicích a Strašíně, ale jakmile jsme se přehoupli přes vrch Javorník, který se stal po okleštění území zrádným Mnichovským paktem nejvyšší horou České republiky, opustili jsme rajon Dudáka.
Dalším etapovým cílem byl Vimperk. Před branami města jsme popustili uzdu své lenosti a na pár hodin jsme se uvelebili u rybníčku s ledovou vodou, kde stojí a leží výletní restaurace Vodník. Žel, měli pouze mizerně ošetřenou budějovickou desítku (myslím Budvar ).
Restaurace Vodník
Ve Vimperku se stal naším společníkem protivínský pivovar. Setkání s ním v nádherně zastrčené ulici na zahrádce restaurace Miš-maš bylo velmi příjemné, především mě zaujala skvělá 10° Schwarzenberg. Seznamování s historií Vimperku alias Winterbergu (že tu je nejen podle názvu chladno si stěžoval ve své době i Petr Vok) bylo neméně zajímavé.
Miš-maš v zastrčené uličce
Hradní průvodce tvrdil, že ve městě svého času vařily dokonce tři pivovary (městský, knížecí a ještě jeden soukromý), bohužel však nic nevěděl o současnosti – připravovaném minipivovaru. I další dotázaní domorodci krčili rameny a tak jsem v pátrání dál už nepokračoval. Když jsem se pak na Pivním.infu dozvěděl, že minipivovar ve Vimperku začal vařit, měl jsem radost, ale na druhou stranu mě mrzelo, že jsem ho minul.
Prachatické náměstí
Z Vimperku se naše trasa zakroutila přes Mařský vrch a Husinec do Prachatic. Tam nám velkou radost udělala cukrárna v rohu náměstí, kde točili Eggenberg. Poprvé jsem ochutnal světlý nepasterizovaný ležák Petr Vok. I když preferuji u piva výraznější hořkost, zde mi jemně nasládlé doznění nekroutilo jazyk, také říz byl uměřený podle mých představ, takže mi v horkém dopoledni nakonec protekly hrdlem tři půllitry. Stihnout vlak do Vodňan, když se tak krásně sedělo pod slunečníkem na pěkném, historií vonícím náměstí, nebylo lehké. Doufejme, že Eggenberg v Prachaticích vydrží.
Hospůdka Na lázni
Nejlepší nakonec. Cestou z Vodňan se nedaleko Chelčic na začátku aleje směrem k poutnímu místu Lomec nachází hospůdka Na lázni. Tam v příjemném stínu jsme popíjeli výborného Platana 11°, poslouchali šumění stromů a křik ptactva a občas se natáhli pro půllitr, abychom svlažili hrdélko. Sličná milá slečna šenkýřka roznášela pivo a nám bylo móóóc dobře. Tomu říkám ráj
Na lázni bylo dobře
P.S. Zajímavé je, že se v tomto kraji docela dobře uchytil Bernard , kterého jsme na trase několikrát potkali (např. Blatná, Žihobce, Stachy).
[Martin Cabalka] [Zobrazeno 8014x] [7. září 2010]
[Pivní cesty] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
Mauler
středa, 8. září 2010
09:56
Pěkný článek,ona místa dobře znám.Tak dobrého Klostermanna jakého jsem pil ve Strakonicích v hospodě Na Zborově,jsem nikde jinde už nepil.V Praze jsem ho několikrát sehnal,ale vždycky mi přišel nakyslej.Jinak historické Prachatice jsou krásné,dojem občas kazí jen pár jistých občanů -opálenější barvy kůže.Jo a na náměstí v Hotelu U Černého Medvěda mají kvasnicový Budvar -hodně dobrý.