Pivní barvy Ostravy

Pivní cesty začínají různě, tahle začala poté, co mi kamarád sdělil, že hodlá vyrazit na fesťák do Ostravy, jež se pro mě trochu nepochopitelně nejmenuje česky Barvy Ostravy, nýbrž se zove anglicky Colours of Ostrava. Rozhodl jsem se, že pojedu s ním, ovšem s trochu jinými záměry – především proto, že Moravskoslezský kraj je pivu zaslíbený.

To víte, každý se kulturně vyžívá jinak. Každý den jsem tedy navštívil zajímavé výstavy nebo nahlédnul do historie Ostravy, avšak večerní festivalová produkce mě nijak zvlášť nelákala (zřejmě i proto, že jsem ji často a zřetelně slyšel), takže jsem měl dost času si zajít na pořádné pivo.

V Ostravě se nacházejí dva minipivovary – jeden najdete v centru v Přívozské ulici v klubu Hobit a jmenuje se Biovar, druhý se nachází v budově bývalého zámku ve čtvrti Zábřeh. Jinak je v Ostravě i velký průmyslový pivovar Ostravar, který jsem však nenavštívil. Kousek od Ostravy směrem severozápadním (a jezdí tam i MHD) je ještě třetí minipivovar, v městečku Hlučín, a jmenuje se Starý Hlučínský pivovar Avar.

První den jsem provedl malý průzkum, kde se co nachází (jako neocenitelný pomocník se ukázala být nedávno vydaná mapa pivovarů), načež jsem nakonec zaparkoval v Zámeckém minipivovaru Ostrava-Zábřeh. Cesta tam není složitá, ale pro člověka Ostravou nepoznamenaného to může být menší problém.

Zámek Zábřeh

Pokud se nacházíte někde v centru, je dobré nasednout na tramvaj číslo 2 a dojet na zastávku Karpatská, což trvá cca 15 minut. To však ještě nemáte úplně vyhráno, protože pohled na paneláková sídliště vám moc nenapoví. Kde by se proboha, mezi touhle panelovou zástavbou našel zámek? Přesto je to tak; je nutné zamířit jakoby k benzinové pumpě a tam za parkovištěm doprava je drobný kus zeleně, malý parčík, a za několika lípami prosvítá budova zámku.

Zámek mě přivítal ohromnou reklamou na pravé pivní lázně, což mi dnes už nepřipadá tolik originální, ale byznys je byznys. Už z dálky se ozýval hlasitý hlahol – to se lidé z GE Money Bank zřejmě rozhodli oslavit světovou krizi a dole na nádvoří panovala nevýslovná vřava přehlušovaná hity Michala Davida, Anastacie a dalších.

Na půdě

Po krátkém průzkumu nádvoří jsem dorazil na tzv. „půdu“, kde jsem se usadil na dřevěné stoličce naproti výčepu. Prostředí se mi velice zalíbilo, všechno ve dřevě a opravdu jsem ocenil překvapivý architektonický prvek – jídelní výtah. Ale zpět k meritu věci – pivo se jmenuje Pikard a v době mé návštěvy točili světlý, tmavý ležák a tzv. ženský pšeničný.

Pikard

Nejprve jsem si dal světlé. Tímto prohlašuji, že bylo skvělé – chuťově mi připomínalo klasický světlý ležák z Pivovarského domu v nejlepší formě. Hustá pěna, vyvážená chmelová chuť, žádný extra ostrý říz, naopak jemné hlazení papil. Skutečně prvotřídní pivko. Černý ležák, který následoval, mně také docela chutnal – přes dominantní hořkou prosvítala slabá sladkost. Poslední ochutnávka, pšeničné, mohu říci, že bylo také velmi povedené, jen nechápu, proč toto pivo má označení ženské – prý tajemství sládka. No, prsa mě nenarostla, tak snad to nemá na chlapy nějaké jiné vedlejší účinky.

Lahváče

Druhý den jsem se vypravil na obhlídku minipivovárku Biovar. Ještě předtím se zastavuji v restauraci, která je hned vedle klubu a jmenuje se Restaurace V Přívozské. Zaujala mě totiž jejich výloha s reklamou na kvasnicové pivo Slezan. Co jsem zaslechl, tak se toto pivo vaří uprostřed severomoravské džungle, kam pomalu kolo či noha turisty nevkročila, proto jsem byl velice mile překvapen, že ho mohu ochutnat i uprostřed Ostravy.

Bohužel však musím konstatovat, že jsem byl velice zklamán. Pivo, které mi servírka donesla, vypadalo nádherně, hutně, ovšem bylo zkyslé. Poté, co jsem se na ni obrátil, že je pivo kyselé, mi odvětila, že to má takhle chutnat. Když jsem ji přesvědčil, že takhle chutnat určitě nemá, ta dobrá duše mi řekla, že už ho museli zkyslé dodat a že ona za to nemůže. Fakt síla a bohužel také velmi špatná reklama možná výbornému pivu.

Klub Hobit

Naštěstí mé nevalné rozpoložení napravil hned vedle stojící klub Hobit a jejich pivčo Qásek. Vstup do klubu je takový undergroundový, přestože se nachází v přízemí. V duchu jsem uvažoval, jestli mě tam nezamordujou, ale žízeň spojená se zvědavostí mě rázně vpravily dovnitř.

Jdu dovnitř

Jak se ukázalo, klub je útulné místo (ale není to zrovna místo, kam zajít s manželkou, pokud to je navíc citlivá nekuřačka, tak to už vůbec ne) pro partu příjemných lidí, kteří si chtějí dát pořádné pivo. Tímto zdravím členy Bratrstva chmelové šišky – díky, moc rád jsem se s vámi napil. Biovar vznikl jako první minipivovar na území Ostravy a je zároveň nejmenší (varnu ve sklepě jsem ale neviděl).

Bohatá nadílka

A jaká točili piva? Ochutnal jsem všechna a byla velmi dobrá. Světlá 10° se jmenuje Kunětický hejkal (název má vtipnou historii), pak byl v nabídce tmavý Qásek 11°, světlý 12°a světlý 13°. Kunětický hejkal a Qásek 12° mi šmakovali nejvíc. Nakonec jsem cestou z Hobita nehejkal, ale bylo mi zatraceně dobře.

Qásek

Pokračování příště...

---

[Martin Cabalka] [Zobrazeno 12513x] [27. červenec 2009]
[Minipivovary] [comments: 8] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře