Taková to byla pekelná špeluňka…

Sklepní prostor, vyvedený v barvě červené, peklo připomínající, řádně zahulený. Prostě typická špeluňka. Ale nic netrvá věčně (jak známo „ani ta láska k jedný slečně“) a špeluňka se jednoho krásného dne vyloupla ze špíny jako příjemný podnik, pivovar. Navíc na turisticky atraktivním místě. Ošklivá larva se zakuklila a poté se z ní vylíhl krásný motýl – Kašperskohorský pivovar . O návštěvě v něm už tady psal Chody, takže jeho existence není zdejším čtenářům utajena. Já bych si teď dovolila jeho povídání trochu rozšířit.

Na náměstí

Byla jsem zvána již na otevření pivovaru, ovšem nebylo v mých možnostech pár dní před odjezdem na Sibiř ještě absolvovat cestu do Kašperských Hor. Ani druhý pokus se nevydařil, pivovar totiž zatím nemá svoje stránky, tak jsem nemohla vědět, že mimo sezónu v pondělí a v úterý je zavřeno. Do třetice všeho dobrého byla návštěva nakonec úspěšná při tradičním vánočním pobytu na Šumavě. Ale to už jsem se mezitím seznámila na Pohádkovém pivě s majiteli pivovaru.

Výčep v horní části

Tam jejich piva sklízela úspěchy, úspěchy, za kterými je podepsána žena. Ano v Kašperskohorském pivovaru vaří pivo žena, paní Saša Michalová, zatím za odborného dohledu ing. Kozy. V současné době již žen - sládků přibývá, ale ještě před relativně nedávnou dobou byly spíše „bílou vránou“ v tomto oboru lidské činnosti. Ovšem, jak známo z historie, byly to právě nejprve ženy, které pivo vařily. A co je asi méně známo, tak ve starém Egyptě měli i Bohyni piva.

Paní sládek

Bohové se už dnes „nenosí“, ale paní Saša je vládkyní ve svém království. I přes to, že právě vařila, našla si čas si popovídat, o pivovaru i o sobě. Že se budoucí majitelé či sládci minipivovarů rekrutují z řad domovarníků, je vcelku běžné, ale žena - domovarník? A navíc, která i přes péči o početnou rodinu povýšila svoje „kuchtění“ na řemeslo. Klobouk dolů, s tímto aspektem jsem se potkala já prvně a obdiv je na místě.

Spilka

Paní Saša je původně bankovní úřednicí, ale láska k pivu ji přes domovarnictví zavedla až na proslulou Podskalskou, aby si podle vlastních slov zdokonalila svoje znalosti. A teprve tam, ve škole, kde stále ještě studuje, v ní uzrálo rozhodnutí o vlastním pivovaru. Jednodušší možná o to, že objekt, kde se pivovar nachází, patří rodině.

Tanky

Restaurační pivovar je to malý, ale útulný. Kolem dvounádobové varny o objemu 500 litrů prochází návštěvník do horního lokálu, kde byl dříve průjezd do dvora. Po schodech pak sejde do bývalé špeluňky s větším prostorem. Zde se nachází i kuchyně, mimochodem skvělá. Králík s karlovarským knedlíkem opravdu neměl chybu.

Spodní část

A co skrývá v útrobách pivovar, jehož technologie pochází z dílny pana Krýsla? Dvě spilečné nádoby, otevřené s víkem, po 1000 litrech a 7x 1000 litrové ležácké tanky. V nejbližší době ještě pak přibudou 2 CKT (po 1000 l) pro svrchní kvašení. A na další rozšíření jsou prostory k dispozici. Na léto se otevře pro návštěvníky i zahrádka, ve dvoře pak i dětský koutek s pískovištěm.

Výzdoba

Domnívám se však, při znalosti místního turistického ruchu, že ani to nebude žíznivcům stačit. Na čepu jsou (a budou) trvale 10° světlá Kašperk, 12° světlá Šibeničák (můj favorit) a 13° tmavá Cikánka. Dále pak nějaké speciály, jimiž v době mé návštěvy byly 13° Kouř a 16° tmavý Bock, vše výborné. Na jaro chystá paní sládková polotmavou 11° Amálku a na léto pšenici.

Místní piva

Tak namažte nohy či kola a můžete v létě vyrazit, ostatně i na lyžích je návštěva pivovaru možná. Za městem je sjezdovka a v okolí četné běžecké trasy. Držím palce paní Saše, ať ji nadšení neopouští a doufám, že se brzy do Kašperek vrátím.

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře

Dan

úterý, 17. leden 2017
12:22

Díky Janě za pěkný článek. Je milé, že se další šumavský pivovar objevil právě v Kašperkách. Krásně se to tam pivně rozjíždí. Ještě před pár lety byla v tomto regionu doslova pivní poušť. Už se těším na pravidelný jarní výlet.
Tak ať se pivovárku daří!

---

napsal(a): Dan [Odpovědět]

kra-jan

úterý, 17. leden 2017
11:01

Ono se to zdá poněkud politicky nekorektním nazvat tmavé pivo "Cikánka" - - ale je pravda, že se (podobně jako v případě Šibeničáku) jedná o pomístní název: při silnici na Vimperk bylo za Republiky místo, kde směli kočovníci tábořit. Paní sládkyně (toto označení použila jedna ze servírek, jazykovou správnost jsem neověřoval) mi říkala, že chtěla v chuti co nejvíc potlačit karamel a nechat vyniknout kávu. Musím potvrdit, že se jí to podařilo a výsledek je tak mezi spodně kvašenými pivy dost jedinečný. Pokud jde o ty žíznivce, na přelomu léta a podzimu bylo nejen docela plno, ale zčásti i vypito. Uvidíme, jak to bude dál. V každém případě přeji: dej Bůh štěstí.

---

napsal(a): kra-jan [Odpovědět]

Adsense

21. listopad 2024
09:41

---

posted by: Inzerce

jiri.kana

úterý, 17. leden 2017
12:34

kra-jan:Z toho se nevykroutí. Důkazem, že to nemysleli rasisticky, by bylo jedině dát název Cikánka tomu světlému ležáku

---

napsal(a): jiri.kana [Odpovědět]

Jana

úterý, 17. leden 2017
17:24

jiri.kana:
Klííídek, zatím se ještě ani pražská lokalita Na Cikánce nedočkala přejmenování Na Romce.
A Mikeše snad ještě pořád ukradli cikáni.

---

napsal(a): Jana [Odpovědět]

Narmer

středa, 18. leden 2017
18:07

Jana: A k pivku pořádnej kousek rómské pečeně

---

napsal(a): Narmer [Odpovědět]

Felčar

úterý, 17. leden 2017
23:25

jiri.kana: Když jsem byl malý, tak moje babička (ročník 1927) z Hané používala místo výrazu "lhát" výraz "cigánět". Byl by dnes průchozí výraz "rómovat"?

---

napsal(a): Felčar [Odpovědět]

Jana

středa, 18. leden 2017
22:24

Narmer:
MNÓ, takové štěkáčky, nebo psíčková....

---

napsal(a): Jana [Odpovědět]