Dovolená na Šumavě aneb Na skok sem, na skok tam
Reportáže z minipivovárků
Dovolená na Šumavě aneb Na skok sem, na skok tam
V letošním rozpáleném létě jsem konečně opustil pracovní povinnosti a vydal se s rodinou rekreovat po roce opět na Šumavu. Tamní mikropivovárky jsem loni poctivě objel skoro všechny (i včetně málo přístupných, o to však na duši hřejivějších Lazen), a tak jsem se letos rozhodl nic neplánovat a nehrotit (i když něco pivního tu zase vzniklo). Základna zůstala stejná - penzion Zlatý srnec v Mechově, jak já se celý rok těšil na tamní pivečko...
Abych nepředbíhal, cestu do šumavských hvozdů jsem naplánoval přes Chudenice, kde funguje od června 2012 pivovar Stará škola a který jsem ještě neměl příležitost navštívit. Stojí hned naproti bývalému Černínskému pivovaru, který na své využití zatím marně čeká. Oku lahodící opravená budova staré školy láká poutníky k návštěvě a příjemnému posezení. Den předem jsem se nahlásil na prohlídku pivovárku, kterou chudeničtí inzerují na svých stránkách a odmítnut jsem nebyl, i když průvodce s nohou v sádře kvůli mně musel urazit namáhavou cestu. Tímto mu ještě jednou děkuji. Z nabízených piv jsem kromě nealko Bernarda ochutnal jen pár loků Houwárka od manželky. Bylo dobré. Chudeničtí si přes léto vypomáhají i koutskou desítkou, jelikož pivovar je omezen svou kapacitou.
Chudenice - Stará škola
Co nového v Mechově? Po příjezdu a ubytování hned svlažuji hrdlo dvanáctkou, spolu s docházející pšenicí toho dne na čepu. Ano, takhle si ji pamatuji z loňska, hutnou, sladovou, výbornou. Asi po třech dnech, kdy přijel pan sládek Houdek, byl již sortiment rozšířen o jedenáctku Srnečka (výborné čerstvé lehčí pivo), novou várku pšeničné dvandy a polotmavou čtrnáctku, kterou je dobré vychutnávat pomalu. Abych nezapomněl, na pípě byl obsazen i kohout s malinovkou, vyrobenou ze zdejší vody z lesní studánky.
Belveder - na varně
Železná Ruda - druhý den jsme si vyrazili do Bavorska. Cestou zpět jsem se musel zastavit v Železné Rudě na Belvederu. Vyšlápnout strmý kopec z rudského náměstí až na vrchol k hotelu Belveder je poctivý sportovně turistický výkon, a tak jsem se odměnil coby řidič parkující dole alespoň krásně vychlazeným nealko pivem. Při pohledu na nestíhající obsluhu jsem úplně ztratil chuť na nákup nějakého piva s sebou (nu což, v autě mám něco bavorských lahváčů) a otrávený sestoupil zpátky. Odpoledne a večer jsem si spravil chuť U srnce, což jsem činil pravidelně, jsem přece na dovolené.
Výčep U srnce
Následující den jsem již cesty autem zakázal a naplánoval výlet do Sušice, kde loni po mém odjezdu z Šumavy vyrostl nový pivovárek. Jeho výhodou se ukázala brzká otevírací doba a krátce po oné desáté ráno jsem na místě. V lokále, připomínajícím spíš bufáč na stojáka à la pražská Koruna než tradiční pivovárek, už popíjí svérázná trojice mužů s miniaturním psem. Obsluha je rychlá a milá, ochutnávám Summer Ale a Desítku. Desítka je v pořádku, zjevně ji popíjí i místní trio, ejl je na první napití ucházející, na konci se dostavuje nepříjemný ocásek - a pejskův opravdu nebyl. No nic, snad budu příště v Sušici spokojenější.
Na Kvildě
Další dny již probíhaly spíše ve znamení pěší turistiky, přesto někdy šumavské cesty dovedou člověka do pivovaru. Čili jsem se znenadání octl na Kvildě, kde jsem ochutnal výborného Dvanácteráka, anebo na hradě Rabí, kde měli ve stánku pšenici Nepomuk od pivovaru Bucher Bräu z Grafenau. Na hradě taky svého času fungoval pivovar se sladovnou. Zbylo po něm jen trochu zdiva a rozsáhlé sklepení.
Rabí - místo, kde stál hradní pivovárek
No a dovolená se blížila ke zdárnému konci, jejímž vrcholem se stal novotou svítící pivovar v Prachaticích. Starý měšťanský dům citlivě zrekonstruovaný, interiéry vkusné a hlavně ochotná a půvabná obsluha a vstřícný pan majitel, který se hned nabídl, že mě provede po svém království.
Prachatice - exteriér
A pivo? Na místě ochutnávám ejl, který mi velmi chutná - zase ale to řízení auta, takže jen asi decku, kterou dostávám gratis. Na doma jsem zakoupil jedenáctku v petkové podobě (škoda že není ve skle, tohle jediné trochu sráží dojem) a i když byla přes kořeny vezená, chutnala druhý den výborně. Pivovar v Prachaticích doporučuji k návštěvě, sám se tam rozhodně časem vypravím.
Prachatice - interiér hospody
Prachatice - krásky za výčepem
Prachatice - varna za sklem
Prachatice - tanky
[Jan Pechánek] [Zobrazeno 5915x] [27. srpen 2015]
[Minipivovary] [comments: 8] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
Dan
středa, 9. září 2015
15:50
Strávil jsem na Šumavě minulý víkend a pro nedostatek času navštívil jen pivovárek v Sušici. Na mne interiér hospody udělal dobrý dojem (a to nemám rád modernu). Rozhodně bych to nenazval bufáčem. Je to něco "mezi", kombinace moderních prvků a dřeva. Žádný pokus o "autentické retro". Obsluha byla v pohodě, rychlá a milá. Piva ochutnána všechna. Desítka slušná, vyvážená. Ejl byl tak trochu originální, na první napití dobrý, na další se vytrácela ejlovská hořkost a člověk měl skoro pocit, že to není svrchně vařené pivo. Pšenice slušná a tmavé, doslova vynikající. Myslím, že pivovar stojí za návštěvu.
Adsense
5. říjen 2024
10:54
posted by: Inzerce
Roman Holoubek
středa, 9. září 2015
20:42
Dan: Také si myslím, že v tomto pivovaru NEVAŘÍ svrchně
---------------------------------
Zpráva byla upravena 09.09.2015 ve 20:42:51
napsal(a): Roman Holoubek [Odpovědět]
Roman Holoubek
čtvrtek, 10. září 2015
21:02
Dan: Pochopil jsem to Dane. Ale tak mne to rozveselilo, že jsem nevydržel nutkání o tom napsat.
napsal(a): Roman Holoubek [Odpovědět]
jiri.kana
sobota, 5. září 2015
19:05
Jo, ten prachatický pivovar je opravdu pěkný podnik na krásném místě, se vzornou obsluhou.
Dnes navštíveno. Na čepu světlá jedenáctka a dvanáctka plus 11% ejl. Nejvíc nám chutnala sv. 12, díky ní se dívám na pivní budoucnost prachatického pivovaru s opatrným optimismem. Ejl v tomto provedení byl spíš zbytečný.
Zaujalo mě tvůrčí využití stolních lampiček v interiéru.
Kachnička výborná.
Návštěvu doporučuji, sám se někdy za čas rád vrátím.