Od Paky přes Tambora až po Miletín I.

O hromadných výletech za pivem to u nás v klubu nikdy moc nebylo, změna je však život a my tak již podruhé v letošním roce (2010) vyrazili za společným pivním poznáním.

Zatímco v dubnu jsme měli s naplněním minibusu pro 24 lidí docela problém, tentokrát jsme začali jednat včas a nebýt jednoho človíčka, kterému do toho na poslední chvíli něco neodkladného vlezlo, byli bychom kompletní.

Předmětem našeho dnešního zájmu měla být burza pivních suvenýrů v Nové Pace s následnou prohlídkou tamního pivovaru v rámci dne otevřených dveří (DOD), poté královédvorský pivovar Tambor a nakonec minipivovar v Miletíně. Trochu jsem měl obavy, že se něco pos..., zejména pak ve Dvoře, kde už jsem slibování nesplnitelného párkrát zažil, pan Kiriakovský však tentokrát nezklamal, takže to nakonec dopadlo na výbornou. Vlastně ne tak úplně, ale o tom až dále.

Začátek patřil Nové Pace

Protože burza měla začínat v osm ráno a my tam chtěli být hned zkraje, museli jsme vyrazit už po šesté. Cesta naštěstí probíhala bez výraznějších problémů, takže jsme dojeli včas.

Novopacký hotel Centrál, někdejší pivovarský hotel a dnes místo, kde se měla odehrávat ona sběratelská burza, nevypadal zvenku zrovna vábně, spíš naopak. Ale protože jen o vnější podobě to vždycky není, moc jsem nad tím nepřemýšlel a vystoupal raději do druhého patra, do zdejšího sálu.

Lehce opadaná omítka, k tomu odřené lavice, prostě nic, co by se dalo chválit. Ale budeme tady jenom chvíli, tak to nějak přetrpím, řekl jsem si a po zaplacení vstupného a jednoho prodejního místa jsem se pustil do vybalování těch mých několika suvenýrů, kterých jsem se tady chtěl zbavit. To se samozřejmě podařilo jen zčásti, ale i tak Paka překvapila. Čekal jsem to totiž mnohem horší.

Odjezd k pivovaru jsme měli naplánován sice až na desátou, už od deváté jsem se však sžíral nudou a nešlo to tedy jinak, musel jsem se pustit do svého prvního dnešního piva. Z nabízených lahváčů volím packého Kumburáka a i když mě Paka normálně moc neoslovuje (holt pivo, na které si musíte chvíli zvykat, do kterého se musíte nejprve propít), s dopitím jsem tentokrát problém neměl. Akorát to bylo močopudnější, než bývá zvykem, po chvíli jsem proto musel vyhledat onu místnost.

Nějaký zázrak jsem v pro ubytování nevyužívaném hotelu nečekal, ale záchod společný pro dámy i pány, navíc spočívající pouze v jedné neuzamykatelné kabince s mísou, která o hygienické čistotě vskutku nebyla, ale spíš o humusoidnosti, kterou jsem zažil naposledy v r. 2002 v černokosteleckém "Sportovním výčepu u Srbů", mi přijde dost na pováženou. Copak v Pace nemají vápno, nějakou tu WC štětku a Savo?

Desátá hodina se naštěstí již nachýlila, sbalil jsem si tedy své věci, vybral výhry v tombole, která se tu dnes také konala a v níž vyhrával každý los, a vyrazil s ostatními k nedalekému parkovišti, kde už na nás čekal autobus, aby nás odvezl k pivovaru na předem domluvenou prohlídku.

Packý Den otevřených dveří

Packý DOD se koná vždy první sobotu v říjnu (tentokrát to připadlo na 2.) a patří k akcím komornějším, o to však přívětivějším k lidem. Neplatí se zde totiž žádné vstupné, ba co víc, dokonce vám zde dají zdarma koštovat pivo z tanku. Minule jsem tady sice sušil hubu, ale to mohlo být taky o smůle na průvodce. Možná, ale možná taky ne. Dva roky jsou prostě dlouhá doba a někomu z pivovaru mohlo dojít, že prohlídka bez piva je tak nějak neúplná, že je škoda se nepochlubit tím nejlepším, co může pivovar konzumentovi nabídnout...

Do pivovaru se chodilo maximálně po 15, protože nás však bylo víc, byli jsme rozděleni na dvě části, přičemž jedna musela být doplněna zájemci z řad nesběratelů. První skupina šla dovnitř hned, druhá, v níž jsem byl i já, využila cca 15minutové pauzy k tomu, aby ochutnala nějaké to pivo z dnešní nabídky.

Novopacké stánky s pivem a jejich dnešní nabídka

Mně se do celého piva zatím nechtělo, kamarádovu nabídku na okoštování z jeho tmavé 12ky jsem však neodmítl. A jak jsem si tak popíjel celkem příjemné pivo, oslovil mě jakýsi človíček, kterého jsem dosud osobně neviděl a který se mi představil jako Henri, spoustě z vás zajisté známý PETkokritik. Za těch pár minut, co jsme na to měli, jsme toho sice moc neprobrali, ale i tak to pro mě bylo přínosem. A určitě i pro Henriho, alespoň co se následné úspory času týče. Když se totiž zmínil, že chce jet potom taky do Tambora, tak jsem mu nabídl, že může jet s námi, že máme jedno volné místo, a on nakonec že jo...

Čtvrthodina za námi, mohli jsme na prohlídku. Protože to však probíhalo v obdobném duchu jako předloni a opakování téhož by mě moc nebavilo, seznámím vás pouze s tím, co ve výše uvedeném článku z různých důvodů nezaznělo.

Začátek patřil opět sladovně. Protože jim však ještě nezačala kampaň, humna byla tentokrát prázdná. Ale prý mají dost zásob, které jim na těch pár měsíců pauzy údajně stačí, takže jinde nakupovat nemusejí. Akorát tmavý slad, který si sami nevyrábějí. Odkud ho však berou, tak na to nám naše dnešní průvodkyně – jakási mladá slečna z marketingového oddělení, jejíž gelové nehty dávaly najevo, že manuální práce jí zas až tak moc neříká – odpovědět nedokázala.

Novopacké stáčírny piva

Ze sladovny jsme se přesunuli na varnu a poté jsme prošli kolem stáčírny lahví a sudů, kam jsme dnes nemohli, neboť je prý sobota a "nejsou klíče", až ke skladu exportních KEGů (dle kamaráda Romana, který dneska koukal pozorněji než já, bylo z etiket poznat, že je v těchto soudcích stočena "pšenice", protože však tohle pivo v Pace nedělají, přijde mi to nějaké divné), PETek (ať už packých, tak všemožných smíchovských, které tu pro Pivovary Staropramen již nějakou dobu stáčejí, i když jak je zřejmé z této zprávy, tak to asi brzy skončí) a 5litrových soudků.

Exportní soudky s novopackou pšenicí

Zde slečna průvodkyně dala najevo, že je velkou milovnicí piva v PETkách – prý je to ideální balení nejen na cesty, ale i na domácí popíjení na zahradě – což si samozřejmě pár lidí včetně Henriho nenechalo vnutit a začala bouřlivá diskuse. Po pár minutách, během nichž se ukázalo, že to k ničemu kloudnému nepovede, jsme to radši vzdali a vyrazili ku sklepu.

Extra kubatura Měšťana z Paky

Ve sklepě nás přivítal jakýsi divný zápach, ale v oddělení, kam jsme se přesunuli, abychom okoštovali nějaký ten kvasničák, to již vonělo a následné ochutnávání tak nic nekazilo. Normálně bych si nechal natočit do skla, jako naschvál jsem však s sebou žádné neměl, to zůstalo v autobuse, musel jsem se tedy jako většina vyjma Henriho a možná ještě někoho, koho jsem přehlédl, smířit s kelímkem, byť naštěstí takovým, který v mé sbírce dosud chyběl.

A jak jsme si tak pochutnávali na výtečné kvasnicové 11ce = výčepním Kryštofovi, jak je tato 11ka označována na packém webu, přišel čas případných dotazů a mezi nimi i jeden ohledně nějaké té packé pivovarské hospody v Praze. Od slečny průvodkyně jsme se však dozvěděli, že pivovar nevidí v hospodě tohoto typu žádný přínos, takže smůla. Podle mě však hlavně jejich. Jedním Světozorem díru do světa či spíše do Prahy rozhodně neudělají...

Ve sklepě

A tím prohlídka packého pivovaru skončila. Cestou ze sklepa jsem se ještě zeptal na rozdíl mezi Hemp BrouCzkem a Hemp Valley Beer – prý je to jedno a totéž pivo, které se liší pouze etiketou, proč ale píšou na svém webu cosi o tajné ingredienci přidávané do Hemp BrouCzka, to mi vysvětleno nebylo – poté před bránou okoštoval vzorek kvasnicové 13ky (stejně jako její sklepní sestřička 11ka byla výborná), podobně jako většina kolegů z klubu nakoupil pár lahvinek na pozdější domácí košt a mohlo se jet dál.

Něco málo packých suvenýrů. Jen pro zajímavost

Poledne před námi a s ním i čas oběda. Protože nám však packými sběrateli bylo předtím řečeno, že se v Pace v tak hojném počtu těžko najíme, vyrazili jsme přímo do Dvora do jimi doporučované hospůdky U Hlaváčků, kde bychom prý měli být spokojeni.

U Hlaváčků ve Dvoře

O hospůdce U Hlaváčků tady psal již Rosťa Kloubek a nedávno i Roman Holoubek. S jídlem jsem byl samozřejmě spokojen, skoro jako domácí kuchyně, s pivem však také, byť jsem měl jen jedno a nemohu tak říci nic o pitelnosti Tambora ve velkém. Ale kolegové měli i tři čtyři kousky a nestěžovali si... Co mi však na této hospůdce vadilo, byl fakt, že se zde v době oběda kouřilo, i když zřejmě jenom v části před barem a také přičiněním několika našich členů.

Řada pivních poutačů U Hlaváčků ve Dvoře

Oběd, na který jsme měli jenom necelou hodinu, úspěšně za námi, mohli jsme tedy pokračovat dál, přímo do pivovaru, kde nás čekala domluvená prohlídka.

Pivovar Tambor aneb moderna se vším všudy

Královédvorský pivovar Tambor. Pro někoho nevzhledná aluminiová krabice, pro jiného pivovar zevně působící dojmem malokapacitního skladu. Ano, o cihlách či tvárnících, příp. i sedlové střeše, která by se k pivovaru hodila mnohem víc než střecha plochá, to ve Dvoře skutečně není, ale ono to dle pana Kiriakovského, majitele pivovaru, ani nebylo cílem, neboť záměrem prý bylo vybudovat moderní průmyslový pivovar, v němž by to bylo převážně o čistotě a ne o všude se válejících hadicích, prý symbolizujících špínu. Holt jeho názor, vyvracet mu ho nebudu. Já jsem nicméně naopak rád, že jsou u nás stále pivovárky, kde na mě při prohlídce dýchne kus historie a umění našich předků, kde to není jenom o nerezu či mědi ovládaných klikáním na ikonky na LCD displeji... Chápu, čistota nade vše, ale jen o ní to vždycky není. I z pivovarů, kde byste mohli ze země jíst, mnohdy vychází produkt, který má s pivem pramálo společného. Ale to bychom zabíhali od tématu až příliš. Vydejme se tedy spíše na prohlídku, podobně jako v případě Paky neplacenou.

Královédvorský pivovar Tambor

Ujal se nás sám pan Kiriakovský, původním povoláním stavař a současně obchodník s auty, a hned jak začal mluvit, bylo nám jasné, že je víc než poučeným konzumentem, že pro pivo i svůj pivovar doslova žije. Na úvod se mj. pochlubil tím, že už mu pivovarem prošlo přes 3000 lidí, což už je prý skoro víc než za totéž období prošlo nedalekou Zoo, dále nás seznámil s historií vzniku pivovaru, s tím, jak si splnil svůj dlouholetý sen a že je nakonec rád, že mu v 90. letech nevyšla privatizace Hlinska, že má teď něco mnohem hezčího a hlavně modernějšího, pokračoval s vysvětlením vzniku názvu Tambor, pohovořil o užívané vodě a její kvalitě a po půlhodině obecných informací nás konečně začal provázet svým pivovárkem.

Nejprve jsme zavítali na CIP stanici a následně i k výměníku páry, která se zde používá k ohřevu rmuto-mladinové pánve a nadto i ke sterilizaci sudů. Od výměníku páry jsem se přesunuli k druhé budově, kde nám byl nejprve ukázán sklad sladu a mačkadlo, které tu mají místo šrotovníku, a poté jsme shlédli i varnu se spilkou a přilehlým sklepem.

Nasik Kiriakovský, hrdý pan majitel

Po přečtení výše zmiňovaného Rosťova článku jsem čekal nějaké ty návleky, ale nekonalo se. Zda to souviselo s lepším počasím, nebo jen v naší návštěvě nebyl spatřován žádný PR článek, netuším, na to jsem se neptal.

Započítám-li vířivou káď, tak zdejší varna je třínádobová. Jak se dalo předpokládat, mají tu i velín, v němž mě kromě dotykového displeje s ikonkami, kterými se to tady všechno ovládá, zaujal i certifikát zaručující Tamborovi, že je košer, byť jenom na rok. Když nám pan Kiriakovský vykládal, co všechno to obnášelo a jak k nim kvůli tomu přiletěl i jeden rabín z Izraele, skoro jsem mu nechtěl věřit. Myslel jsem si, že je to spíš nějaká trapárna než něco, co by měl brát člověk vážně. Ale asi není. Holt co národ, to jiná mentalita.

Tambor je kosher, ale jen na rok

Pan Kiriakovský dále hovořil o používaných surovinách, o sladu ze Mšena, ze sladovny, která je prý také košer, o své cenové politice typu "10ka za 10, 12ka za 12 atd.", zmínil se také o tom, jak ještě nezažili žádnou reklamaci piva, o tom, jak mu ve Dvoře vadí "všudypřítomnost" Krakonoše, a o mnoha dalších věcech. Neopomenul také dodat, že veškeré zdejší zařízení je české výroby, čímž mi coby nacionálně smýšlejícímu člověku udělal opravdu velkou radost.

S varnou sousedící spilku, která je zde bohužel jen o uzavřených nádobách a vy se tak nemůžete kochat rozkvašenou mladinou, jsme minuli bez jediného slova. Je tu totiž tak málo místa, že sotva projdete, natož aby tu stálo víc lidí najednou. Zda za to může špatný návrh, nebo jen snaha o úsporu nákladů, jsme se však nedozvěděli.

Ve sklepě, který na spilku těsně navazuje, zrála mj. i 14ka Klazar, která by měla být na čepu za pár týdnů a kterou tak možná konečně ochutnám. Uvidíme.

Copak nám to tady zraje?

Ze sklepa jsme se vydali touž cestou zpátky k varně a poté na stáčírnu lahví, kterou tu mají teprve krátce, a poté i na stáčírnu KEGů. V porovnání s jinými pivovary jsou obě linky "piko", ale zřejmě jim to na těch 2000 hl, co dnes vyrábějí, zatím stačí, tak proč ne.

Tamboří stáčírny piva

Když už jsem zmínil tu stáčírnu lahví, slušelo by se dodat, že tu zatím nemají myčku lahví. Někde by možná volili spolupráci s nějakým pivovarem, kam by si lahve jezdili umývat, v Tamborovi však používají pouze nové lahve a ty staré (vykoupené) prodávají se slevou do Poutníka. Jak ale řeší mytí oněch nových, to mi zůstává záhadou. Dosud jsem si totiž myslel, že i lahve dodané sklárnou se musejí před prvním použitím umýt...

Závěr dnešní víc než 2,5hodinové prohlídky patřil zdejšímu skladu piva. Čekal jsem nějaké "nakradené" KEGy, jak bývá ve spoustě malých českých pivovarů či minipivovarů běžným zvykem či spíše pravidlem, ale chyba lávky. KEGy tu mají vlastní, ba co víc, mají i své přepravky, což můžeme jen a jen chválit.

Tambor má dokonce i své přepravky a sudy

Tolik prohlídka Tambora. Poděkovali jsme za ochotu, pan Kiriakovský nás ještě vyprovodil ven před bránu a my se mohli v rychlosti oddat koštování dnešního sortimentu. Píši v rychlosti, neboť s takhle dlouhou prohlídkou jsme vůbec nepočítali a aby to v Miletíně nebyl úplný propadák co se zpoždění týče, na nějaké zdržování vskutku nebyl čas.

V pivovarské prodejně si kromě suvenýrů a lahváčů, dnes jenom 12ky, které jsem samozřejmě neodolal a vzal hned dva kousky, můžete běžně dopřát i točené pivo. Kdo to však dneska nestihl před prohlídkou, měl již smůlu a musel se spokojit pouze s tím, co nabízel sousední pojízdný výčep.

Čtvero Tambora na čepu

V nabídce několikeré provedení Tambora, z čehož jsem zkusil 10ku, řezané a od jednoho z kolegů ještě i tmavé. Čekal jsem přitom něco ve stylu dobře chutnající 11ky U Hlaváčků, žel nekonalo se, tady to jaksi nebylo ono. Ne že by to bylo na vylití, to rozhodně ne, ale nepochutnal jsem si ani na jednom. Bohužel. Tak snad někdy jindy. Třeba v pražské Ambrózii, kam bych chtěl za pár dní vyrazit na průzkum...

Pár veteránů

Autobus připraven k odjezdu, letmý pohled na několik veteránů, které tu dnes měly sraz, a hurá ku Miletínu, ať tam na nás nečekají víc, než je zdrávo.

Pokračování příště...

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 8466x] [5. leden 2011]
[Pivní cesty] [comments: 21] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře