Dobřany a Stříbro

Chladný podzim vybízí k dlouhým procházkám ztichlým lesem plným kouzelných barev přírody a také k návštěvám minipivovarů, neboť nepříjemnost v podobě studeného počasí vyvažuje fakt, že většinu dne člověk stráví ve vlaku, a zbytek pak v útulném prostředí restauračního pivovárku. Předposlední říjnový týden proto padla volba na Dobřany a Stříbro, jejichž pivo jsme už několikrát ochutnali na místech typu Zlý Časy nebo Slunce ve skle, nikdy však přímo u zdroje (resp. v Dobřanech už jsem byl, ovšem byla to jen krátká zastávka).

Dobřanské náměstí

Dobřany nacházející se v podstatě hned za Plzní jsou spíše takovou větší vesnicí, jejíž obyvatelé hromadně dojíždějí za prací do Plzně a okolí. To není míněno jako výsměch, ale jako poněkud smutný reálný stav, jaký lze vidět na mnoha místech naší vlasti. Turistu očekávajícího po výstupu z vlaku typické malebné městečko rozhodí skutečnost, že většinu cesty k náměstí prochází panelákovým sídlištěm. Samotné centrum je však přesně takové, jaké návštěvník očekává.

Dobřanské náměstí s Modrou hvězdou

Dobřanské náměstí prošlo nedávno masivní rekonstrukcí, která však bohužel dopadla úplně stejně příšerně jako třeba v případě Jeseníku. Celé náměstí nyní tvoří v podstatě jednolitá kamenná plocha. Je to nejen odpudivé, ale hlavně nesmyslné – v létě zde bude příšerné vedro a dusno, plno prachu, v zimě mrazivý vítr, který se nemá o co "zlomit". Jsou schvalovatelé rekonstrukce natolik hloupí nebo jde zase jenom o peníze (vysadit strom či keř je asi dražší, než nasázet pár dlažebních kostek)? Ani nevím, co je horší...

Varna Modré hvězdy

Ovšem jeden světlý bod dobřanské náměstí přeci jen má, a to právě restaurační minipivovar Modrá hvězda . Vkusně zařízený interiér s převahou tmavého dřeva a varna umístěná hned vedle rozsáhlého výčepu s bohatou nabídka piv láká ke strávení dopoledne. Restaurace má několik oddělených místností, z nichž jedna je nekuřácká (super!). V letním období je také k dispozici poměrně velká zahrádka.

Desítka a malinové

Přítelkyně zahajuje objednávkou Malinového speciálu. Zde není o čem diskutovat – naprosto příšerná umělá chemická sra*ka! Nikdy nepochopím, jak něco tak nechutného může pivovar vůbec prodávat. Já osobně jako svoje první pivo vybírám Dobřanskou desítku, která je příjemná, lehce se pije, ale chybí jí osobitost, prostě letní vodička na žízeň. V chuti výrazně vystupuje něco, co neodborně nazývám "surová obilnost" – chuťový vjem, který mi zůstane v ústech, když rozchroupu pár zrníček sladu a zapiju je douškem čisté vody. Mimochodem, tento druh chuti byl nejvýraznějším prvkem všech dobřanských světlých piv.

Dvanáctka a pšenice

Pokračuju Hospodářem aka dobřanskou pšenicí. Na pšenici se jedná o dosti hořké pivo, tělo je spíše do kysela, chybí hutnost, ani moc typických ovocných tónů se nekoná. Pivo nebylo vyloženě špatné, ale ve své kategorii mě zklamalo, čekal jsem něco jiného. Také nevím z jakého důvodu jsem dostal Hospodáře v obyčejném půllitru, když sklenice na pšenici dobřanští mají.

Oba dále pokračujeme Dobřanskou hvězdou, světlou dvanáctkou. Měl jsem ji nedávno ve ZČ, kde mi velmi chutnala, přímo u zdroje mi přišla paradoxně horší. V chuti opět vystupovala zmíněná "obilnost", celkově jsem si však pochutnal.

Dragoun se Sekáčem

Jdeme do finále, přichází čas speciálů. Slečně přistane na stole Dobřanský dragoun, polotmavá šestnáctka, kterou hodnotí velmi kladně. Lehká kávová hřejivá chuť, možná méně plná, než by se od šestnáctky dalo očekávat. S překvapením zjišťuji, že ačkoli tmavá a polotmavá piva nemám rád, třetinku Dragouna bych dokázal s radostí vypít. Jako poslední pivo si dávám Dobřanského sekáče, světlou sedmnáctku, která mě opět překvapuje svou pitelností a celkově bohatou příjemnou chutí.

Nabídka dobřanských piv

Nejvyšší čas jít na vlak. V Modré hvězdě stáčejí pivo do vlastních PET nádob přímo z pípy, následně je skladují v chladničce pod UV zářivkami. Názor ať si udělá každý sám. V nabídce je i několik suvenýrů – mrzí mě ale nepovedené ztvárnění loga na skleničce. Logo Modré hvězdy by se v originálních sytých barvách na půllitru krásně vyjímalo, zakoupit si však můžete pouze něco, co ze dvou metrů připomíná pavučinku. Z dalších dojmů musím vyzdvihnout příjemnou profesionální obsluhu a postěžovat si na dva případy sklenic s viditelně uštíplými okraji, které nám byly servírovány.

Stříbrská brána

Po prodlouženém pobytu na plzeňském nádraží způsobeném zpožděním vlaku dorážíme v odpoledních hodinách do Stříbra, obce s bohatou hornickou minulostí, na které je ostatně postavena veškerá její prezentace. Cesta z nádraží do centra je "přerušena" zachovalou městskou bránou, vděčným objektem pro fotografy. Ještě než se dostanu k pivu, rád bych zmínil např. zajímavý hornický skanzen (ačkoli jsme z něho moc neviděli, bohužel už měli zavříno), kde je možno podívat se mj. do bývalé štoly, a hned vedle přístupný řopík aka objekt lehkého pěchotního opevnění.

Radnice

Samotné Stříbro působí jako omšelé smutné městečko, ze všeobecné letargie návštěvníka vytrhne pouze zdobná radnice. Nadto místní obyvatelé mají zřejmě jen pramalé možnosti mimopracovního vyžití, důkazem budiž všudypřítomné houfy znuděně posedávající mládeže. Poněkud rozladěni tedy vyhledáváme "komplex domů U Rybiček " (citace z webu), koneckonců náš hlavní cíl.

Vchod

"Rybičky" znamenají v souhrnu vinný restaurant, penzion, informační centrum a restaurační pivovar, do kterého se vchází malovaným průjezdem končícím pěknou zahrádkou; škoda že není léto. Interiér pivovarské restaurace U Rybiček je relativně malý (o existenci sklípku jsem se dozvěděl až zpětně). Výčep s barem je jakoby schován stranou a nejvýraznějšími prvky tvoří (kromě trámoví) varna a naproti vchodu umístěný krb, jenž je masivně pobit mědí.

Interiér restaurace

Organizace obsluhy je poněkud zmatená, neboť nejprve si nás čtvrt hodiny nikdo nevšímá a potom jsme tázáni na objednávku každou minutu, nakonec se vše ale srovná a z celkového hlediska si na rybičkovský personál nemohu stěžovat. Jako první si oba dáváme Stříbrňáka, světlou desítku. Vynikající pivo s vyváženou svěží chutí, příjemné na napití i zahnání žízně. Ve srovnání s dobřanskou desítkou u mě jasně vede.

Duchmaus

Následuje Duchmaus, čtrnáctistupňová pšenice. Má velmi slabý říz, v chuti výrazně dominuje něco jako tutti-frutti (sorry, jinak to nazvat neumím) s lehkým závanem alkoholu. Divné pivo. Přenáším svou pozornost raději na světlou dvanátcku Argenta, které nemám co vytknout a s přehledem u mě v rybičkovském sortimentu vítězí. V nabídce je dále tmavý Horník a speciál Ostrostřelec v různých variantách, ten den mám pocit že polotmavé.

Varna od Rybiček

Retaurace U Rybiček je dle povinné cedulky na dveřích bohužel celá kuřácká, proto váháme, zda-li se máme zdržet až do odjezdu pozdějšího vlaku. Nakonec to však s úspěchem riskneme – po celý večer si v podniku nikdo nezapálil. A protože den už značně pokročil, objednali jsme si něco k jídlu. V tomto ohledu se stříbrští nemají za co stydět, ovšem ani čím příliš chlubit. Neznechutilo nás, ale celkově nic, kvůli čemu by stálo za to se vracet. V podniku bylo na můj vkus poněkud chladno, navíc kýčovitá a nevhodně zvolená hudba kazila dojem z jinak povedeného prostředí. Co jsem si všiml ostatních hostů a jejich komunikace s obsluhou, tak se jednalo převážně o místní obyvatele, kteří Rybičky navštěvují pravidelně, což mě těší. Ze suvenýrů jsem se ptal pouze na půllitry a po sdělení nehorázné ceny 150,- za kus zdvořile odmítl.

Měděný krb

Mno, ještě posledního Argenta "na rozloučenou" a je čas vydat se na vlak. Pražští mají tu výhodu, že ze Stříbra jede přímý rychlík, cesta trvá dvě a půl hodiny. Nemohu říci, že jeden z navštívených pivovarů by byl lepší než druhý. Přiznám se, že jsem od obou čekal něco ještě o trošku lepšího, přesto však nejsem zklamán a jsem rád, že podniky jako dobřanská Modrá hvězda a U Rybiček ve Stříbře existují.

---

[Jiří Navrátil] [Zobrazeno 8962x] [9. listopad 2010]
[Minipivovary] [comments: 21] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře