Moravský podzim 2

Prostějov se může pyšnit již dvěma minipivovary. Novější z nich, nazvaný Koliba a pivovar U Tří Králů , se nachází na periferii města. Při pohledu na nízkou budovu rustikálního vzhledu vsazenou mezi kruhový objezd, supermarket a panelové sídliště napadne člověka spojení "styl ruského nevkusu". Nutno však přiznat, že není důvod, aby se majitel přizpůsoboval šedivým krabicím okolních paneláků.

U Tří Králů

Úmyslem zřejmě bylo vytvořit útulnou atmosféru, ovšem kombinace nízkého stropu s mohutným trámovím, šero, v koutech rozložené všelijaké nástroje a kusy zemědělského vybavení vytváří pocit jakési stísněnosti, která je ještě podpořená opticky výraznými kamny a nezbytnou varnou. Podnik naštěstí disponuje ještě dvěma oddělenými místnostmi, kde je světla více a posezení je příjemnější. Celkový dojem navíc kazí dementní rádiová hudba. Většina prostor je naštěstí nekuřácká, čmoudi mají jednu z oddělených místností.

Varna

Na čepu bylo toho dne šest piv, z toho dva ochucené "speciály", které jsme neochutnávali. Světlá desítka se postarala o příjemný úvodní zážitek - nádherná vůně, lehký zákal, na desítku plná chlebnatá chuť s jemně hořkým dozvukem, nejlepší zdejší pivo. Vídeňská 13% byla prázdná s výraznou chutí lihu, o ničem. Světlou 11% Záhořan točí jen 0,4l, proč proboha, když desítka je klasicky 0,3/0,5l? Jaký to má smysl? Pivo mělo těžkou nasládlou vůni, medově sladkou chuť s jen malou stopou po chmelu. Velmi chutné, takové zvláštní, neobvyklé... Veskrze kladný dojem z piva mi zkazila pšeničná 13% - objednal jsem si malou, dostal velkou a ve sklenici plavalo celé kolečko citronu včetně kůry. Jak dlouho si ještě bude muset člověk dávat pozor na tenhle hnůj a při každé objednávce preventivně dodávat "bez citronu prosím?". Naštěstí reklamace piva byla rychle a korektně vyřízena.

Trocha informací

Jídelní lístek nenabízí nic, co by stálo k zapamatování; valašská kyselica podávaná v chlebovém bochníku nám chutnala. Obsluha profesionální, byť mi uniká, proč se na nás během první čtvrthodiny byli podívat celkem čtyři lidé.

Jestliže v Kolibě panovalo šero, U Krále Ječmínka byla tma jak v pr..... Je úplně jedno, jaký má tento minipivovar interiér, v prostoru osvětlém dvěma žárovkami z něho stejně nebylo skoro nic vidět. Obsluha šla poznat jen po hlase a přinesení piva indikovalo zakmitání plamínku čajové svíčky umístěné na každém stole.

U Ječmínka

Z piva jsme ochutnali desítku takřka bez vůně, s gambrinusově padající pěnou a nepříjemnou pachutí. Dvanáctku točí nepochopitelně jen do 0,4l (nějaká nová móda asi), pivo mělo opět stejnou pachuť a celkově nebylo ničím zajímavé. Pšeničnou 13% jsem dostal v obyčejné sklenici, v základu se jednalo o dobré svěží pivo, ovšem absolutně bez řízu. Višňový 13% speciál je postavený na pšenici a plove v něm kompot. Zbytečné pivo.

Varna na Parníku

Vzhledem k ječmínkovskému zážitku a tedy dřívějšímu odchodu oproti plánu nám zbyl čas na přerovský Parník. Vloni na nás neudělal moc dobrý dojem kvůli příšernému čepování piva, špatné obsluze a chladnému interiéru. Část restaurace, kde jsme byli minule, byla zadána pro soukromou oslavu, proto jsme nyní seděli v mnohem útulnějším prostoru s varnou, který uspořádáním a výzdobou úspěšně navozuje (s trochou fantazie) pocit sezení na výletní lodi.

Ale of the steamer

Pohodlně usazení v proutěných křeslech si vychutnáváme 14% Ale of the steamer, úžasné pivo s IPA chmelením a lehkostí golden ale, pivní klenot! Večeři jsme poté zapili dobrou, avšak nijak výjimečnou jedenáctkou Jantar. Parník si u mě napravil reputaci na všech frontách. V prodeji je i pivo v PET lahvích a všelijaké suvenýry (sklenice, etikety, tácky...).

A to je vše. Na tři dny toho bylo vcelku dost, naštěstí jsou námi navštívené lokality snadno a rychle dostupné z Olomouce (Lichtwitz je samozřejmě kousek dál) a nadto samotná i Olomouc disponuje dvěma minipivovary, takže Haná je ideální místo pro (nejen) pivní putování.

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře