Cesta za Ž&Ž aneb Želiv sluncem zalitá a Ždírec do tmy ponořený

Jak už tomu poslední dobou bývá, zprávy o nových pivovarech a pivovárcích se šíří překotnou rychlostí. A protože takové zprávy vnímám pozitivně - a tady na pivním webu se asi na tom shodneme všichni - velmi mě potěšila informace o obnovení vaření piva v Želivi. A když už nám kamarád zařídil pozvání na slavnostní požehnání pivovaru, zbývalo jediné - vyrazit. Tedy vyrazit, spíš najít řidiče, který bude ochuzen o popíjení, protože dojezd v nepracovní den do místa určení vlakem či busem byl nereálný, zvlášť když všichni účastníci výjezdu nechtěli zůstat u jediné štace. Tahle úloha tedy připadla na mě, takže jak které pivo chutnalo nebo nechutnalo, posuzovali jiní, já jen velmi malé množství.

Nedělní ráno vyhlíželo mrazivě, s obavami jsem četl report z dálnice D1, ale v poledne se chmury rozptýlily a zhruba po hodině pohodlné jízdy z Prahy suchou silnicí dorážíme na místo určení. Želivský klášter požehnaný z nebes odpoledním sluncem působil mile a přátelsky, v oné chvíli netuše smolení tohoto článku jsem bohužel prchavou zlatistou atmosféru okamžiku nezvěčnil.

Starý pivovar v Želivi

Nejdříve ovšem bylo žádoucí zdokumentovat něco prozaičtějšího, tedy lokalizovat pivovar historický. Budova pod klášterem, o níž jsem se zpočátku domníval, že je tím správným místem, ukázala se býti sládkovým obydlím s rozsáhlým podsklepením, později po ukončení činnosti premonstrátského pivovaru po požáru v roce 1907 již jen skladem a stáčírnou cizích piv. Objekt byl využíván od 50. let minulého století jako byty zaměstnanců psychiatrické léčebny, dnes jako nájemní bytový dům, jak nás informuje naučná cedulka.

Stáčírna a byt sládka

Starý a v podstatě i současný pivovar se nacházejí v budově prelatury, kterou najdete v pravé části klášterních budov (myšleno z pozice odspodu, od mostku přes Želivku). Po zmiňovaném vyhoření před více než stoletím, kdy zbyly jen obvodové zdi, byl přestavěn na orlovnu a divadelní sál. Pivovar tvořil s přilehlou sladovnou objekt ve tvaru písmene L, a právě do někdejší sladovny je situován i pivovárek novodobý.

Sladovna

Jako pozůstatek dřívější sladovnické činnosti zde můžeme obdivovat zbytky podpěrných kamenných sloupků spolu s klenbami. Co říci k moderně a neopakovat internetové stránky, tiskové zprávy a komentáře zdejších informovaných přispěvatelů? Situace od uzavření starého spolu s koncentrátovými výtvory pana Pavelce i pořízení nového "krýslovského" pivovárku po dvouleté odmlce, v níž se želivské pivo vařilo na zakázku v Humpolci, jsou nám dostatečně známy.

Klášterní varnička

K technickým parametrům a plánům snad jen toliko - varna je dvounádobová, pouze dvouhektolitrová. Největší várka se mladému panu starému Jiřímu Novákovi povedla 260-ti litrová, plánované množství vystaveného piva odhadují želivští zhruba na nějakých 400 hl ročně, pokud se pivo v okolních hospůdkách ujme, budou muset pořídit varnu objemnější a tuto zase prodat někomu začínajícímu.

Želivská spilka

V sousední místnosti na stejném patře funguje spilka a za dalšími dveřmi ležácký sklep se stojatými tančíky. Všech šest druhů piva, které byly připraveny k ochutnání, pochází již z nového pivovaru. Na léto má sládek v plánu i malý výčep se zahrádkou na klášterním dvoře, pokud návštěvníci nebudou příliš hluční a nebudou rušit řádové bratry v rozjímání. Jen by to chtělo připravit i výčepní pivo pro žíznivé cyklisty a pěší. Ale to předbíhám sled událostí, vrátím se tedy o nějakou půlhodinku zpátky.

Ležácký sklep

Na nádvoří staroslavného kláštera se nám dostalo opravdu srdečného přijetí ze strany jeho provizora, čili správce hospodářských záležitostí, Jáchyma Jaroslava Šimka a za malou chvíli se asi stovka hostů, mezi nimiž nechyběli více či méně důležití papaláši a zástupci médií, odebrala o jedno patro níž na varnu, kam se všichni nevešli, a tak někteří museli čekat na schodech. Celý obřad působil velmi slavnostně, po přivítání a čtení úryvku z Evangelia svatého Marka přistoupil opat Bronislav Ignác Kramár k slavnostnímu vysvěcení všech prostor i vybavení, i já stoje v koutě pod sochou svatého Václava jsem chytnul nechtěně spršku na brýle, tudíž jsem od těchto chvil taktéž požehnán.

Tady hlídá sv. Václav

Po skončení obřadu následoval skromný raut a hlavně pivo, na které se všichni netrpělivě třásli. Ochutnal jsem jen tmavý ležák, zhruba deci, byl skvělý (i když já na tmavé dost trpím), ostatním chutnalo vše, též obě varianty ejlů. Tak doufejme, že se nový pivovárek dal na správnou cestu. Krátce hovoříme s panem Krýslem, mimo jiné o zanedlouho chystané první várce v Mělnickém Vtelně, potkáváme i Martina Povýšila ze SPT Jihlava, jehož jsem v první chvíli zaměnil za pana Pavelce, holt podoba tam je. Na závěr dostává každý host malou pozornost, láhev světlé dvandy Haštala, kterou při psaní usrkávám a propagační materiály o klášteru, tímto ještě jednou děkuji, mnohem lépe se mi teď píše.

Plnička lahví

Tímto se loučíme s želivskými a jelikož je ještě světlo a sucho, je rozhodnuto - jede se na Ždírec nad Doubravou, pyšnící se nedávno otevřeným mini. Do cíle je to zhruba 50 km, avšak náš příjezd se odehrál již v hávu noci. Penzion s pivovárkem Na ranči nás vítá tiše a ve vší skromnosti. Nejen že chybějí poutače podél cesty, které by lákaly a zvaly na zdejší pivo projíždějící, ba co více, bez povšimnutí nechávají i restauraci samotnou.

Penzion Na ranči (od silnice)

Říkám narovinu: kdybych o minipivovaru nevěděl, vůbec bych jej od volantu nezaregistroval. Vchod do restaurace je zezadu, uvnitř naprosto vylidněno a obsluha socialisticky střižená, asi už chtěli skončit a my je rušíme. Hned jsme okřiknuti, že máme jít zadem a ne otevřenou terasou, navíc jeden z nás je při pozdějším placení natáhnut o kilo, hrůza. Být majitelem, rozhodně bych se poohlédnul po jiném personálu.

Ždírecký pivovárek (foceno přes sklo)

Pivovar si fotíme přes sklo, klíče nosí u sebe sládek, a ten je bůhvíkde. Později je nám milostivě dovoleno zevnitř otevřít okno a z nouzových pozic aspoň něco málo vyfotit. Jinak restaurace působí nově, čistě, jídlo v rámci možností dobré. Co se týká piva, k dispozici je jen jeden druh, a to světlá třináctka, vcelku povedená. Z jednoho loku jsem toho příliš poznat nemohl, možná by chtěla maličko přichmelit, zdála se mi hodně sladová.

Rančerská varna...
... a spilka

Aby si člověk mohl udělat objektivnější názor, chtělo by to do Ždírce zajet někdy v létě a snad bude výsledný dojem lepší. Oběma pivovárkům tak přeji zdar a po pivovarsku - Dej Bůh štěstí!

---

[Jan Pechánek] [Zobrazeno 10351x] [19. prosinec 2011]
[Minipivovary] [comments: 8] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře