A zase ty Krušovice

S krušovickým pivovarem jsme se na PI seznamovali již dvakrát (tady a tady ) a vždy poměrně rozsáhle, takže by se dalo říci, že už toho bylo na jeden pivovar tohoto typu víc než dost. Protože však tamní pivovarníci vůbec nezahálejí, ba naopak se snaží pořád vymýšlet něco nového, vydejme se do Krušovic znovu, tentokrát na představení jejich pořádné Dvanáctky.

Stejně jako v případě obou předešlých návštěv i nyní se dala tušit nějaká ta degustace za účelem porovnání Krušovic s jinými značkami, proto jsem si řekl, že tentokrát nepojedu do pivovaru s prázdnou, ale zkusím s sebou něco zajímavého přivézt.

Od Holby s Litovlí, k nimž mám doma v Zábřeze velmi dobrý přístup a které si s sebou čas od času vozím i do Prahy, jsem tentokrát neměl ani lahvinku, nešlo to jinak a musel jsem na nákupy.

Mám to štěstí, že to mám pár minut pěšky do dejvických Nápojů Charvát, kde mají dlouhodobě v nabídce Poličku a od letošního února také Poutníka, tedy dvě značky, které i přes surogaci cukrem a občasné výkyvy na kvalitě řadím k naší pivní špičce.

Šest Závišů, šest Poutníků Premium a bylo nakoupeno. Jedna lahvinka od každého pro mě, abych měl o víkendu co pít, no a zbytek na degustaci v Kruškách.

Den D nastal v úterý 19. dubna odpoledne. S předem vychlazenými pivy šup do krabice, nějaké "molitánky" k tomu, aby to moc necinkalo, a hurá na nedaleké Vítězné náměstí, kde už měl být přistaven náš odvoz, a také byl, takže netrvalo dlouho a mohli jsme vyrazit.

Cesta probíhala bez problémů, za 35 minut jsme byli před pivovarem. Následovala chvíle čekání na příjezd dalších dvou účastníků a poté přesun na humno někdejší sladovny, které dnes slouží coby degustační místnost. Zde jsem odevzdal krabici s pivy, aby mohla být ještě na chvíli dána do lednice a poté zařazena mezi degustační vzorky, no a mohl jsme se uvelebit.

Na úvod jsme každý dostali vzorek pořádné Dvanáctky od cesty a po krátkém uvítání a přiblížení dnešního programu se pustili do tolik očekávané degustace.

Piva vychlazena, degustace mohla začít

Minule i předminule to bylo o neanonymních degustacích, tentokráte jsme přistoupili k anonymnímu provedení. Celkem na nás čekalo 11 vzorků, mezi nimi i místní Krušovice a výše zmiňovaný Poutník a Polička.

Jak u podobných akcí bývá zvykem, nebylo to o pití po půllitrech ani třetinkách, ale o ochutnávce v malém čili o deckách maximálně 1,5deckách. Pokud však někomu toto množství na posouzení vzorku nestačilo, mohl požádat o přídavek, logicky v nové skleničce. Samozřejmostí byly i neutralizátory chuti a případně i voda na zapití.

S pěnou, bez pěny, dobré, nedobré, voňavé i páchnoucí. Předkládané vzorky byly prostě všelijaké, tři z nich se však od ostatních natolik odlišovaly, že se to v hodnocení muselo promítnout. Vzorky č. 4 a 11 měly výrazně lepší chuť, vzorek 5 pak z nějakého důvodu, na který jsme nepřišli, voněl po parfému.

Poslední pivo za námi. Odevzdali jsme hodnotící formuláře a ještě než to všechno zdejší sládek Tomáš Kosmák "naházel" do počítače, mohli jsme si dopřát nějaké to pivo na zapití.

Někdo to řešil opětovným koštováním pořádné Dvanáctky, já ale tmavým pivem, na které jsem měl po všech těch světlých tak nějak chuť, a spokojenost. Nic hořkého ani sladkého, žádná sacharinová pachuť, prostě velmi dobře chutnající tmavé.

Samozřejmě jsme sem nepřijeli jenom ochutnávat, ale hlavně se dozvědět něco nového. Nejvíc se probíraly obchodní úspěchy i neúspěchy pivovaru od loňského dubna, kdy celá kampaň za návrat k někdejší chuti Krušovic odstartovala, na přetřes však přišly i krušovické tankovny a v neposlední řadě i pivní reklama. Rozebírat to nějak dopodrobna by nemělo smysl a možná bych to ani nedokázal, tak alespoň heslovitě věcí, které stojí za zveřejnění:

• změny v chuti Krušovic prý měly velký ohlas, zejména pak v regionu, což Tomáš Kosmák trefně doplnil slovy "už mě z hospod nevyhánějí jako dříve"
• ujala se i loňská novinka, polotmavá 13ka Malvaz, ale jen v sudové podobě, o lahve prý není vůbec zájem
• v současné době mají Krušovice 34 tankoven, do konce roku prý přibude dalších 25
• do reklamy už prý neinvestují tolik jako kdysi, spíše je tendence dávat peníze do zvýšení kvality piva

Vnější a vnitřní pohled na 250litrový tančík
Pokud jste něčemu nerozuměli, něco vám nebylo jasné, mohli jste se zeptat a dostalo se vám odborného výkladu

Tolik stručné závěry diskuse a nyní již výsledky degustace.

Celé to dopadlo takto:

1. Poutník (36 b), 2. Krušovice (38 b), 3. Záviš (42 b), 4.-5. Kozel a Prazdroj (43 b), 6. Rychtář (44 b), 7. Budvar (48 b), 8. Lobkowicz (54 b), 9. Staropramen (55 b), 10. Bernard (57 b), 11. Gambrinus (58 b), no a mé hodnocení pak najdete v přiložené tabulce.

První Poutník asi nikoho nepřekvapí, je to prostě špička, poslední Gambrinus asi taky ne. Zbytek si však musíte přebrat sami. A co se oněch osmiček v mém hodnocení týče, tak tomu se moc nedivte, prostě mi skoro nic nechutnalo. Možná kdyby se vzorky nepily ze skleniček, ale přímo z lahví, na což jsem u většiny lahvových piv zvyklý, asi bych hodnotil trochu jinak, ale degustační pravidla jsou holt degustační pravidla, nenaděláme nic.

č. vzorku	moje hodnocení/*	vzorek (DMT)
1	7	Staropramen ležák
2	8	Gambrinus Premium
3	8	Budvar světlý ležák
4	2	Krušovice Dvanáctka (8. 10.)
5	9	Bernard světlý ležák
6	8	Lobkowicz Premium
7	8	Plzeňský Prazdroj
8	8	Kozel Premium
9	8	Rychtář Premium
10	7	Záviš Polička (27. 5.)
11	3	Poutník Premium (28. 5.)

* od 1 do 9, tj. od nejlepšího k nejhoršímu

První část programu byla tímto za námi, mohli jsme přistoupit k části druhé, a sice prohlídce pivovaru. Tu jsem sice absolvoval již dvakrát, ale jak znám i z jiných pivovarů, co prohlídka, to nějaká ta novinka, nějaká věc, která mi předtím unikla, takže jsem neváhal a vyrazil s ostatními na obchůzku pivovaru potřetí.

Prohlídka pivovaru aneb do třetice všeho dobrého

Začínali jsme opět na varně, kde nám bylo opět zdůrazněno, že zde jdou cestou kmenových várek a že v pivovaru mají až 12 aktivních mladin a 24 sort piva. Nově tu prý po vzoru většiny našich průmyslových pivovarů sice mají i HGB, ale to prý používají jenom na tzv. dolaďování desetinek, žádné výrazné ředění za tím hledat nemáme.

Další důležitou informací, která je sice staršího charakteru, ale dosud jsem o ní nevěděl, je to, že zde "nejedou" jenom na dva rmuty, jak jsem předpokládal, ale občas také na jeden. U českých piv očekávám dvojí rmutování, u exportních jedno, ale jenom hádám, přesně to samozřejmě nevím. Kromě toho nám zde sládek bez jakýchkoliv vytáček prozradil, že zde používají energeticky úspornější nízkotlaké vaření při 104 °C a dále pak to, že už zde nevyrábějí žádné privátní značky typu Sternburg.

Varna byla zrovna v plném pracovním nasazení, čehož jsem využil a udělal z toho dvě kratičká videa:

Z varny jsme pokračovali k CK tankům. Samozřejmostí bylo i nějaké to nefiltrované pivo z mázu. Nejprve Dvanáctka, poté i Malvaz a obojí bylo kupodivu velmi dobré, šmakovalo nejen mně. Pokud bych měl ale udělat jakési porovnání všech tří Dvanáctek, které jsem dnes ochutnal, dopadlo by to takto: lahvová > čepovaná filtrovaná na sladovně > čepovaná nefiltrovaná z mázu. Obecně by sklepní mělo být tím nejlepším, co může pivovar konzumentovi nabídnout, a možná by tomu bylo i v případě Krušovic, jenže když piju pivo z velkých nádob, prostě mi to tolik nechutná, jsem spíš na půllitry či třetinky.

V této fázi jsem se dozvěděl pouze dvě nové informace, a sice že svrchní kvasnice pro výrobu Dožínkového piva nemají vlastní, ale nakupují je v zahraničí (tuším v Rakousku), a dále pak to, že zde nepoužívají silikonový olej coby odpěňovadlo piva v CK tancích, neboť prý to u jejich (slabých) piv není potřeba, že prý v porovnání s mnohem silnějšími pivy jiných velkopivovarů tolik nepění, jinak bylo vše při starém.

Samozřejmostí byla ochutnávka piva. Jak nefiltrovaného ve sklepě, tak filtrovaného na sladovně
Sklepní ochutnali všichni a šmakovalo

Na závěr prohlídky jsme se přemístili na stáčírnu piva do lahví, KEGů a plechovek a tím to pro nás v Krušovicích skončilo. Poděkovali jsme, každý z nás dostal návdavkem tři nové Dvanáctky na nějaký ten domácí košt (už je mám vypité a chutnaly stejně výborně jako v pivovaru) a informační leták, jehož obsah vám nyní předkládám k posouzení:

Všechno, co jste chtěli vědět o nové pořádné Dvanáctce z Krušovic!

Společnost Heineken Česká republika přichází v dubnu s další změnou v portfoliu piv značky Krušovice. Původní krušovický Ležák nahrazuje pořádnou krušovickou Dvanáctkou.

Nová Dvanáctka má vyšší stupňovitost 12,2 %, což znamená, že mladina nyní obsahuje 12,2 % extraktu, který dává pivu plnost. Jde tedy skutečně o dvanáctistupňové pivo. Chuť Dvanáctky je typická svou výraznou a současně velmi příjemnou, dlouho doznívající hořkostí. Té se dosahuje použitím vybraných odrůd českého chmele z žatecké chmelařské oblasti.

Při výrobě je použit vlastní kmen kvasinek a čtyři druhy velmi kvalitních českých a moravských karamelových sladů. Ty dodávají Dvanáctce jantarovou barvu a plnou sladovou chuť a vůni. Díky výhradnímu použití českých surovin může být tento nový výrobek označen jako „České pivo“.

Vrchní sládek Královského pivovaru Krušovice Tomáš Kosmák charakterizuje novou Dvanáctku v porovnání s původním Ležákem takto:

Receptura nové krušovické Dvanáctky je vylepšená tak, aby splňovala následující:

• vyšší plnost je dána vyšším podílem extraktu čili stupňovitostí, byla provedena také úprava poměrů použitých druhů sladů, zejména těch speciálních, tedy karamelového a mnichovského
• jemnější hořkost je dána úpravou chmelení kombinací nejlepších odrůd žateckého chmele
• jemný říz je způsoben delším zráním v ležáckém sklepě
• celková vyrovnanost je dána optimální vyvážeností podílu extraktu, hořkosti a řízu

Pořádná Dvanáctka je dalším novým produktem v krušovickém portfoliu, jehož zásadní změny byly představeny již v loňském roce. Ke své tradiční chuti se vrátila krušovická Desítka se stupňovitostí 10,2, a výraznou, plnou pivní chutí doplněnou hustou krémovou pěnou. Stupňovitost se zvýšila i u piva Mušketýr, nově se vaří na 10,9°. Dalším novým produktem značky Krušovice se stal Staročeský Malvaz.

Změny v portfoliu jsou reakcí na požadavky zákazníků – v loňském roce byl realizován rozsáhlý průzkum mezi konzumenty, ale i hostinskými a prodejci na jejich preference týkající se chuti krušovického piva. Tento průzkum ukázal, že si většina konzumentů krušovického piva přeje návrat značky k tradičním recepturám z 80. let, kdy se krušovické pivo těšilo velké oblibě. Z tohoto důvodu byl ke spolupráci přizván původní dlouholetý sládek Václav Kloub, který v pivovaru pracoval od roku 1973. Nová piva (tedy Desítka, Dvanáctka a další) jsou tak výsledkem týmové spolupráce mezi současným vrchním sládkem Tomášem Kosmákem a Václavem Kloubem.

Nová pořádná Dvanáctka bude k dostání od druhé poloviny měsíce dubna, a to v obchodních řetězcích, v nezávislém maloobchodě a na dalších obchodních místech. Kromě toho bude Dvanáctka postupně distribuována do restauračních zařízení v 30- a 50-litrových KEG sudech a v cisternách do restaurací s tankovým hospodářstvím.

Tolik dnešní výlet do Krušovic. Samozřejmostí byl zpětný odvoz do Prahy, čímž mělo moje dnešní putování skončit, jenže... Kamarádovi Jardovi, který dneska do Krušovic také dorazil, jako naschvál zrovna ujel vlak a do odjezdu dalšího mu zbývaly téměř dvě hodiny, nechal jsem se tedy ukecat "na jedno" v Kulovém blesku. Sice mě to tam moc nelákalo, neboť je tam draho a piva ne vždy dobře ošetřená, ale co bych pro kamaráda neudělal, že jo?

V Kulovém blesku

Z nabízeného jsem zkusil nakouřeného Žambereckého kance, kvasnicového Krakonoše, kaštanomedového Rambouska a od Jardy lok dva Matuškovy Zlaté Rakety a velikonočního Stříbra.

Mám-li to nějak zhodnotit, tak jediným pivem, na kterém jsem si tady pochutnal, bylo Stříbro. Bez technologických vad sice byla i Zlatá raketa, byl to však ejl, no a ty mi kvůli těm výrazným americkým a jiným zahraničním chmelům vůbec nechutnají. Zbytek ale děs a hrůza. Kanec chutnal velmi průměrně, navíc byl bez jakékoliv stopy po uzeném, Krakonoš zase dost divně zapáchal, no a Rambousek byl zkažený, takže jsme ho po několika locích oba museli vrátit. Sice nám ho nakonec neúčtovali, ba co víc, dokonce za námi přišel majitel hospůdky a chtěl vědět, co nám na tom nechutná, že prý to má od Hanse ze "Zlejch", který mu ho prý vychválil, že se až nestačil divit, výsledný dojem už to však nezachránilo.

Tolik mé dnešní putování za pivem nejen velkých pivovarů. Některá piva prokázala svou dlouhodobou kvalitu, jiná vyloženě zklamala. Ale i o tom je české pivovarnictví. Bohužel.

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha o.s.

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 11295x] [25. duben 2011]
[Degustace] [comments: 34] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře