Krušovice: nerezová armáda

Když mi Chody před pár týdny přeposlal e-mail od Jiřího Daňka, obchodního ředitele pivovaru Krušovice a současně člena představenstva Heinekenu ČR, nevěřil jsem vlastním očím. Pan Daněk ho v něm zval na prohlídku krušovického pivovaru. Prý ať se přijede osobně podívat, jak se u nich pivo vaří:

"Vážený pane Chodoro,

s velkým zájmem a pravidelně čtu Váš webový portál Pivní.info. Na Vašem webu je velmi často komentováno a diskutováno dění v pivovarech naší skupiny Heineken Česká republika, nejčastěji pak v pivovaru Krušovice. Velmi rád bych Vás pozval na návštěvu pivovaru Krušovice, abych Vám mohl ukázat, jak pivo v našich pivovarech vaříme a samozřejmě mohl odpovědět na Vaše případné dotazy. Pro návštěvu si dovoluji navrhnout následující termíny – čtvrtek 15. října, středu 21. října nebo pátek 23. října. Prosím o případné potvrzení Vašeho zájmu, detaily Vaší návštěvy bychom domluvili telefonicky. Dopravu do pivovaru Krušovice a zpět samozřejmě zajistím. Těším se na naše setkání.

Se srdečným pozdravem

Jiří Daněk"

Chody hned na mě, že samotnému se mu tam nechce, a já na to, že mně by se tam taky samotnému nechtělo. Dohodli jsme se tedy, že, pokud to nebude panu Daňkovi vadit, vyrazíme spolu a že se k nám přidá ještě jeho kamarád Luboš, známý to sběratel pivních tácků.

Z nabízených termínů jsme si vybrali hned ten první a vyrazili na cestu – Chody s Lubošem z Plzně služebním autem, já busem z Prahy. Přeci jen to mám do Krušovic blíž a navíc bus tam jezdí každou hodinu, neměl jsem s tím tedy žádný problém.

Anabáze za krušovickým pivem začíná

Protože jsem Krušovice víc než rok nepil a předtím víc než 7 let – ne proto, že by mi nechutnaly, ale spíš z principu, neb nerad podporuji nadnárodní koncerny – usmyslel jsem si, že vyrazím do Krušek s předstihem, abych mohl nějaké to pivko ještě ochutnat a nechodit tak na exkurzi a případnou diskusi nepřipraven.

Je půl druhé a já jsem na místě. Tou dobou už vím, že auto od Plzně dorazí se zpožděním, neb kdesi na dálnici je bouračka, a že tedy budu mít víc než hodinu času na obchůzku Krušovic.

Mou první zastávkou je zdejší prodejna piva a suvenýrů, kde v nabídce kromě krušovické produkce je i ta velkobřezenská, ústecká, starobrněnská a v neposlední řadě i Heineken. Louny s Dáčou však nikde a stejně tomu bylo i se Sternburgem, o němž jsem v článku „Jak se ředí české pivo “ - - četl, že se v Kruškách taky vaří. Protože mě však nic z nabízeného neláká, kupuji pouze malou skleničku s novým logem, které jsem dosud ještě neměl, tři pohlednice krušovického pivovaru, které mi také dosud neříkaly pane, a poroučím se k vedlejšímu stánku s občerstvením.

Zde na čepu tmavá desítka (3,8 % alk.) a světlá desítka (dříve jedenáctka) Mušketýr (4,5 % alk.), z nichž volím mně milejší tmavou variantu, a to v třetinkovém provedení.

Pár prvních doušků a uznávám, že tmavé v Krušovicích vážně umějí. Není to sice první liga – na tmavého Herolda prostě jen tak něco nemá – ale patok také ne. Řekl bych průměr, který vyloženě nenadchne, ale také neurazí. A nemít blok z toho, že piju pivo nadnárodního koncernu, čímž tak nějak škodím české ekonomice, dal bych si i druhé a možná i třetí. Sice ne dnes, kdy vím, že mě čeká ještě nějaká ta ochutnávka, ale třeba někde v hospodě ano.

Krušovická prodejna piva a suvenýrů

S novým kelímkem do sbírky, který zde kupuju za dvě koruny, neb ten, do něhož mi bylo pivko načepováno, byl bez loga, se pomalu přesouvám zase o kus dál, tentokrát do pro mě důvěrně známého „Hotelu U Lípy“. Ne že bych zde už někdy pivko pil, ale párkrát jsem se zde s kamarády, kteří sbírají etikety, stavoval. Kdo totiž potřebuje sehnat krušovické etikety, které se lepí na velké lahve s patentním uzávěrem, musí sem. Co vím, tak nikde jinde k sehnání prostě nejsou.

U Lípy objednávám pouze malé nefiltrované, které docela chutnalo. Chyběla mu sice plnost – holt jenom desítka, i když poctivější, jak nám bylo posléze sděleno – ale jinak ušlo. V nabídce je ještě několik „zajímavůstek“, žel Chody už se blíží, takže rychle platím a s tím, že se sem snad ještě dneska vrátím, pádím k pivovaru.

Hotel U Lípy

Cestou od Lípy míjím obecní úřad, kde má být k vidění pivovárek pana Fencla a také část jeho sbírky, žel muzeum je otevřeno jen po předchozí domluvě a já mám navíc oba telefony vybité, opisuji tedy pouze kontaktní údaje s tím, že až skončí exkurze, zkusím panu Fenclovi zavolat z Chodyho mobilu. K tomu však z časových důvodů nakonec také nedošlo, musíte se tedy spokojit alespoň s tím, co jsem nafotil u pana Fencla v době, kdy měl muzeum ještě doma. Troufám si říct, že zas až tak moc se to lišit nebude, ale kdoví.

Mám ještě chvilku času, čehož využívám k focení exteriéru pivovaru ze všech možných stran a úhlů. V ulici nalevo nad pivovarem přitom zahlédnu billboard s reklamou na jakési potraviny, a jelikož jsem ještě neobědval, jdu si pro něco malého k snědku.

Potraviny v Krušovicích

Dávám sušenky a k tomu jedno malé světlé krušovické, které zde mají na čepu. Mušketýr za 11 korun a efekt laviny značící konec soudku, to vskutku nevidíte každý den. Dopiju pivo, které je pivem pouze v uvozovkách, koupím jednoho Rakovara (pro Chodyho) a jednoho Bakaláře Free (pro sebe, neb jsem jej ještě nikdy nepil), které tu mají kupodivu také v nabídce, a už bez jakékoliv další zastávky upaluji k pár desítek metrů vzdálenému pivovaru, resp. na jeho recepci, kde kupuji dvě turistické známky – jednu pro sebe, druhou pro kámoše Jardu – a kde mě po cca dvou minutách vyzvedává řidič auta, který vezl Chodyho s Lubošem, a jdeme společně za ostatními.

Krušovický pivovar ve 30. letech minulého století...
Pivovar dnes
Sladovna ve 30. letech...
...a dnes

...a dnes

Jsme v pivovaru, exkurze může začít

Na nádvoří se seznamujeme s panem Daňkem, kterého známe z demonstrací před kutnohorským pivovarem, dále se zdejším sládkem nebo dnešní terminologií řečeno výrobním ředitelem Tomášem Kosmákem – toho naopak známe z výše zmiňovaného článku v Týdnu, který on osobně označuje za překroucená fakta – a ještě s hlavním technologem Drinks Unionu Ondřejem Kouckým, kterého naopak známe ze "Světu piva" coby velkého kámoše Honzy Kočky a já navíc z vyprávění mých kamarádů z různých pivovarů, kteří mu z pro mě dosud neznámého důvodu nemohou přijít na jméno. Ale do toho raději šťourat nebudeme, o tom to tentokráte není...

Úvodní slovo

Po odložení přebytečné batožiny v zasedací místnosti vyrážíme na tour de pivovar Krušovice.

VarnaJsme na varně, kde je celkem 7 nádob. Objem vyrážené mladiny je v jedné várce 400 až 425 hl a za den tu těch várek dokážou uvařit i 14.

Krušovická varna

Ptáme se na chmel, slad a vodu, tj. základní suroviny pro výrobu piva. Slad se prý nepoužívá jeden, ale vždy směs 4 sladů. Protože místní sladovna zanikla již v 90. letech – tedy ona nezanikla, ale byla zrušena, neb se zjistilo, že je finančně výhodnější slad nakupovat od komerčních sladoven – veškerý slad se nakupuje. Speciální slady (barevný, karamelový, mnichovský a pšeničný) jsou samozřejmě ze sladovny v Litovli, která jediná u nás se výrobou speciálních sladů zabývá, světlý slad pak i z jiných sladoven, a to buď od jiných koncernu Souflett, nebo od jakési malé sladovny u Prostějova, na jejíž jméno si nikdo z našich průvodců, bohužel, nevzpomněl a nás taky zrovna nenapadlo, o jakou by se mohlo jednat. Zásobníků na slad je tu celkem 10, z toho šest 120 tunových a čtyři 50 tunové.

Otázku chmele asi netřeba příliš rozebírat – reklamu na krušovické pivo vídáme v televizi téměř denně. Já jen dodám, že kromě granulovaného žateckého červeňáku, který je používán tak nějak ve všech velkých pivovarech, zde používají i extrakt, přičemž nejprve se dvakrát chmelí extraktem a nakonec oněmi granulemi. Procentuální poměr granule vs. extrakt je přitom 60 ku 40.

Co se vody týče, tak na můj dotaz ohledně problémů se zásobováním krušovického pivovaru vodou, o nichž se zde na PI psalo již několikrát, je mi odpovězeno: „Vodu máme místní, z hlubinných vrtů, žel Krušovicko a okolí je jedním z nejsušších míst u nás, vodohospodáři nám nedovolí překračovat limity na její odběr. My se to však snažíme řešit minimalizací její spotřeby. Nic jiného nám nezbývá.“ Na mou další otázku, odkud že berou užitkovou vodu, se mi dostává trochu překvapivé odpovědi: „Máme jen onu vodu z vrtů a tu používáme na všechno, tedy i pro užitkové účely...“Na varně ještě omrkneme velín, z něhož se vše řídí, a pak už se přesouváme na spilku či spíše do oddělení s CKT, kde probíhá hlavní kvašení. Cestou procházíme kolem vráceného piva, kde mi přijde komická hlavně visačka s textem „Nepění“ a hned na vedlejším sudu zase s textem „Pění moc“. Dále potkáváme také všelijaké přepravky, logicky nás tedy zajímá, co všechno se zde vlastně vaří. Čekáme nějaké to zapírání, jak bylo zřejmé v případě výše zmiňovaného článku, kde se autor – pan Motýl – marně domáhal obdobné informace a vyjádřil to slovy: „Krušovický ředitel Kosák prý nemůže prozradit, jaké druhy piva se vyrábějí v tamním pivovaru, ale stačí se podívat přes plot do dvora firmy...“, ale upřímnost všem třem pánům rozhodně nechybí, ba naopak, takže se dozvídáme následující:„Kromě krušovické produkce se zde licenčně vaří Sternburg (a to už pěknou řádku let a prý je dokonce v Německu vyhledávaný mnohem víc než ten ze Sternburgu, že prý to Němci poznají podle etiket) a také exportní světlý a tmavý Březňák.“Na otázku „A jak tomu bylo loni o Vánocích s tím krušovickým polotmavým speciálem?“ je nám odpovězeno: „Ten byl vařen skutečně tady a rozhodně se nejednalo o tentýž výrobek jako v případě polotmavého speciálu Starobrno, který byl vařen naopak v Brně...“

„A co Dožínkové pivo ? To se vařilo kde?“ ptáme se pana Daňka. „No, víte, já četl tu bouřlivou diskusi na PI a občas jsem se musel smát, jak to všichni rozebírali. Takže abych to uvedl na pravou míru: Dožínkové pivo bylo uvařeno v rakouském pivovaru Edelweiss, nicméně o jejich klasické pivo se nejednalo. Bylo totiž vyrobeno podle naší receptury a za asistence zástupce našeho pivovaru, který se na výrobě osobně podílel. Co se připomínek čtenářů PI k tomu, že to někde bylo označováno jako Dožínkové z Krušovic a jinde zase Dožínkové ze Starobrna, příp. že tomu byla v restauracích přiřazována různá stupňovitost, týče, tak z těchto chyb jsme se již poučili a příště už se snad nic podobného nestane...“

„A proč jste to nechtěli uvařit u vás?“ pokračujeme v dotazování se. „No, jednak s vařením pšeničných piv nemáme žádné zkušenosti a jednak si nechceme pivovar „zasírat“ svrchními kvasinkami, tak proto. Nic jiného za tím vážně není.“

Velín - mozek zdejší varny

CKT spilka

Vcházíme na spilku. Namísto otevřených kádí známých to z tolika menších pivovarů zde skví se pouze CK tanky. Každý z nich pojme až 4 várky a pivo v nich kvasí 8 až 9 dní.

CKT spilka

Kvasnice tu mají z vlastní propagační stanice, speciálně vyšlechtěný kmen, který nikde jinde u nás nenajdete. Tedy najdete, ale jen v kvasničné bance pražského VÚPSu a na VŠCHT u dr. Fialy, kde jsou takříkajíc uloženy (lépe řečeno kultivovány) pro případ, že by se v Kruškách něco posr...

Propagační stanice

Abychom však nebyli na suchu, dostáváme pivo z mázu – nefiltrované, ručně stáčené a nutno říci, že vcelku dobré. Tedy chybí mu trochu plnost, ale jinak na zahnání žízně jako dělané.

Nutno poznamenat, že dostáváme ochutnat nefiltrovanou dvanáctku Jubilejní ležák, kdežto do distribuce putuje jen nefiltrovaný Mušketýr, což je dle mého názoru škoda. Možná že i kvůli nám si budete moci v budoucnu objednat i nefiltrovanou dvanáctku z Krušovic (Pozn.: Chody).

První ochutnávka

Ale to už se pomalu přesouváme do sousedního sklepa.

Sklep

Leží-li pivo normálně 40 až 60 dní, tak v Kruškách to zvládají i za méně než za polovic. Na ležení – nebo spíš stání? – tu totiž mají CKT, díky nimž je toto možné.

Po 15, ale spíš až 20 až 30 dnech je pivo zralé a může být tedy zfiltrováno (část produkce se nefiltruje, stáčí se ručně do sudů a poté prodává jako nefiltrované pivo, doba trvanlivosti cca 14 dnů). Žádnou membránovou filtraci tu však nečekejte, mají tu pouze křemelinový filtr, který prý pro potřeby pivovaru bohatě postačuje.

CKT sklep

Stáčírna

Pár metrů a jsme na stáčírně, kde je pivo nejprve pasterováno v průtokovém pasteru (jiný tu nemají) a teprve poté stáčeno. V rámci hospodárnosti se stáčí cca 3x týdně. Stáčecí linka přitom zvládne 50 tisíc lahví/ hod, resp. 400 sudů/hod.

Při odchodu ze stáčírny si pánové průvodci neopomenou postěžovat na to, jaké mají problémy s vratnými lahvemi, že jim chodí do pivovaru i jiné typy než jejich a že prý kdyby nezačal s jinými typy lahví Prazdroj, tak by možná taky zůstali u klasických NRW. Ale kdoví.

Tolik prohlídka pivovaru a nyní už se přesouváme zpátky do zasedací místnosti, kde máme odloženy batůžky a kde na nás čeká ještě jedno překvapení – degustace vzorků piva...

Degustace vzorků

Abychom si udělali obrázek o tom, jak jsou na tom Krušovice ve srovnání s jinými „brandy“ – raději bych řekl značka, žel tohle slovo se v manažerském žargonu již skutečně neužívá, tedy alespoň v Krušovicích jsem ho za celou dobu našeho zdejšího pobytu nezaslechl – připravili si na nás pánové průvodci maličkou degustaci – nejprve světlých výčepních piv (Bernard, Březňák, Ferdinand, Klášter, Mušketýr a Svijany) a poté světlých ležáků (11% Bernard, 12% Březňák, 12% Ferdinand, 12% Jubilejní ležák z Krušovic, 12% Klášter a 11% Svijanský Máz). Vyjma Krušovic a Březňáku byla všechna piva zakoupena v jednom z pražských hypermarketů Albert. Samozřejmostí bylo zajídání pečivem a sýrem coby neutralizátory chuti. Degustace byla neanonymní.

Toto jsme do sebe museli dostat

A jak to dopadlo? Posuďte sami. Možná budete překvapeni.

Výčepní piva:

Já: 1) Krušovice, 2) Bernard, 3) Svijany, 4) Ferdinand, 5) Březňák, 6) Klášter

Chody: já uvádím jen první dvě místa bez udání pořadí – Bernard, Krušovice

Luboš: 1) Bernard, 2) Krušovice, 3) Březňák

Ležáky:

Já: 1) Březňák, 2) Bernard, 3) Ferdinand, 4) Krušovice, 5) Svijany, 6) Klášter

Chody: opět uvádím jen první dvě místa bez udání pořadí – Bernard, Březňák

Luboš: 1) Březňák, 2) Bernard, 3) Krušovice

Pro mě osobně byl nejhorším pivem Klášter, a to v obou provedeních. Z obou vzorků byla cítit nelibá vůně značící nějaký nežádoucí proces, což by se cca 4 týdny před datem minimální trvanlivosti vážně stávat nemělo. Že by měl Klášter tentýž problém jako mívá občas Krakonoš, příp. i Louny, Nová Paka, Polička, Zubr a svého času i kutnohorský Dáča, tj. že jejich lahvové pivo bývá (vždycky to samozřejmě neplatí) dobré jen pár týdnů po stočení a poté že se rychle začíná projevovat problém s nechtěným kyslíkem v pivu?

Pro Luboše naopak vyzněly nejhůře Svijany, a to v obou kategoriích. Piva mu prý extrémně smrděla.

A co k tomu dodá Chody? "Já bych možná jen doplnil, že kondice lahvového piva dle mého názoru záleží také na jeho uskladnění. Například s mnohdy diskutovanou Poličkou jsem neměl problém, avšak byla mi zavezena přímo z pivovaru a skladována ve sklepní prodejně. Pivu rozhodně neprospívá skladování na slunci či mrazu, jak se mnohdy děje právě ve všelijakých hyper super..."

Z výsledků naší minidegustace je také zřejmé, že krušovické pivo rozhodně nebylo tím nejhorším, co nám dnes bylo nabídnuto, a že i velkopivovar dokáže uvařit slušné pivo, i když trošku fádní a nudné. Na druhou stranu vás většinou nemůže ani negativně překvapit.

A jak jsme tak ochutnávali a hodnotili, současně jsme pokračovali v dotazování se:

„Nový ředitel smíchovského pivovaru tvrdí, že žádné jiné pivo než to jejich nepije. Jak je tomu ve vašem případě? Také jste takto zapřísáhlý odpůrce jiných značek, nebo ne?“ ptám se na úvod pana Daňka.

„Výrobky z naší produkce a produkce ostatních pivovarů naší skupiny samozřejmě upřednostňuji, ale nevyhýbám se ani jiným značkám. Přeci jen musím srovnávat naše pivo s konkurencí a bez občasného ochutnání jiných piv to prostě nejde. Možná se budete divit, ale občas chodím i do pražských Zlých časů, i když nutno říci, že ne všechna piva mě tam vždy oslovila. Možná je to také tím, že tam zatím nemají žádnej chlaďák.“

A na to mu odpovídám: „Chlaďák už tam mají. Sice jenom pár týdnů, ale jo.“

„Zavřeli jste Znojmo a Kutnou Horu, co je na řadě teď? Louny nebo Krásné Březno?“ pokračuji v dotazech směrovaných panu Daňkovi.

„Teď přesně vám neřeknu, zda některý z těchto dvou pivovarů zavřeme nebo ne. Nejprve musíme udělat řádnou analýzu, tj. zda se do nich vyplatí investovat a teprve pak uvidíme... Vezměte si třeba Kutnou Horu. Tam jsme zjistili, že jakákoli přestavba je ekonomicky nereálná. Pivovar byl ve velmi špatném stavu, např. tam nedávno prasklo čpavkové potrubí, také se tam propadla myčka apod.“

„Když už jsme u té Kutné Hory, tak jak to vypadá s případným zpětným prodejem technologie městu? Bylo by případně možné udělat ještě nějakou závěrečnou exkurzi nebo ne?“ táži se dále.

„Víte, nechali jsme si udělat odhad a ta technologie má hodnotu cirka 26 milionů, tj. mnohem víc než 4 miliony, za které to město před lety prodalo Drinks Unionu. S městem jsme však v jednání a nyní čekáme, s jakou nabídkou zastupitelé přijdou. Nicméně jsem toho názoru, že by tam byl nádherný minipivovar, ale na střední pivovar to již nevidím... Co se možnosti prohlídky kutnohorského pivovaru týče, tak vzhledem k tomu, že je pivovar již uzavřen, možné to není. Je nám líto.“

Ptám se ještě na export a přitom nám Tomáš Kosmák ukazuje nový 15-litrový exportní KEG na jedno použití. Je bez vaku, takže jiný než používá např. rakovnický pivovar či Prazdroj, ale zřejmě také plní svůj účel, tak proč ne.

A zatímco dopíjím poslední zbytky vzorečků, které mám před sebou a které jsou mi rázem nahrazeny nefiltrovaným Jubilejním ležákem, s nímž zrovna přiběhl ze sklepa pan Kosmák, abychom nebyli na suchu, slova se ujímá Chody:

„Pane Kosmáku, četli jsme o vás nedávno v Týdnu, jak obhajujete používání HGB. Myslel jste to vážně?“ „Článek pana Motýla mi ani nepřipomínejte. Překroutil moje slova a ze mě se tak ze dne na den stal ten nejhorší sládek u nás...“

A k tomu pan Daněk dodává: „Když už jsme u toho HGB, tak jestlipak víte, že dva z těch vzorků, co máte před sebou, prošly HGB?“ Na to mu odpovídáme: „Svijany jsou jasné, ale které je to druhé? Tady HGB nemáte, ve Velkém Březně také není, zbývá tedy Benešov, Bernard a Klášter.“ Pan Daněk pokračuje: „No, v Benešově už HGB nemají, prý potřebovali peníze, tak ho prodali...“

Tomáš Kosmák koštuje svůj Jubilejní ležák

Dále se ptáme, zda Heinekenu vadí, když někdo točí přes jejich výčepní zařízení i jiné pivo: „Tak to nám skutečně vadí a netolerujeme to.“ "Ale vždyť z nařízení antimonopolního úřadu plyne, že máte povolit 30 % výtoče i jiným značkám, ne?“ pokračuji. „Ne, ne, to platí pouze pro Plzeňský Prazdroj. Když chce někdo točit i jiná piva, ať si vedle našeho zařízení dá ještě jedno konkurenční. Sice to nevidíme rádi, ale co můžeme dělat.“

Dáváte hospodským finanční pobídky na zvelebení jejich provozoven? Já vím, že ano... „Ano, asi jako všichni velcí...“

Neuvažujete o zřízení konceptu značkových restaurací? Značek máte dost, myslím, že by se to mohlo ujmout. „To není špatný nápad. Máme sice pár značkových restaurací Zlatá kovadlina..." „Ale tam je snad na čepu jenom Zlatopramen, ne?"

Co takhle provozovat minipivovar, třeba ve Znojmě? „To ne, my vyrábíme pivo ve velkém. Tohle rádi přenecháme jiným.“

A tolik naše dotazy. Dopili jsme, poděkovali za příjemné odpoledne a s výslužkou v podobě několika lahvinek z produkce Heineken Česká republika (každý z nás dostal na cestu plnou basičku – trojí provedení Krušovic, 12% Březňáka a 11% Starobrno) jsme vyrazili společně služebním autem k domovu: já zpátky do Prahy, Luboš do Plzně a Chody do Vrčeně...

A jak to shrnout? Asi nebudeme lhát, když řekneme, že z našeho pohledu šlo o výbornou akci. Krušovičtí manažeři se ukázali jako féroví lidé a krušovické pivo jako ne úplně špatné – alespoň ve srovnání s tím, co jsme s ním dneska porovnávali. Ale kdoví, jak by to dopadlo, kdybychom dovezli k ochutnání i nějaké jiné vzorky. Sice nás to napadlo, ale tak nějak pozdě: já už byl na cestě do Krušovic a Chody už k sobě do prodejny nemohl a dodává k tomu toto: Prostě přijeli jsme na návštěvu s prázdnou. Abychom to však nějak napravili, poslal jsem panu Daňkovi alespoň pár vzorků (12% Poutníka, 12% Herolda, 13% Herolda tm. a Krále Šumavy) dodatečně po řidiči. Jak asi v Krušovicích chutnaly?

A na co jsme ještě zapomněli? Na jednom z monitorů velínu varny je po detailnějším prozkoumání vidět nápis „kyselina mléčná“. Tu ale v Krušovicích údajně vůbec nepoužívají. Že by jen chyba v programu? No a pak jsme se zapomněli zeptat na to, proč je na etiketách Březňáka stále uváděno jméno pana Rottenborna, který už ve Velkém Březně nesládkuje. Že by snaha o úsporu na etiketách, kterých jsou třeba stále plné sklady a je škoda je vyhazovat? A co když se novému sládkovi Hauskrechtovi Březňák zrovna nepovede, v této podobě se dostane na trh a přitom pod ním bude stále podepsán pan Rotterborn?

Toť asi vše, co jsme vám dnes chtěli sdělit. Snad jen ještě jedna vizualizace projektu dostavby krušovického pivovaru a úplně na závěr pár fotek na dokreslení atmosféry.

---

Hudební doprovod videoklipu poskytla skupina Brutus (Autoři: hudba - Sáša Pleska, slova - Sáša Pleska a Vladimír Hasal)

---

A když jsme u pravé bigbítové kapely Brutus, vzpomeňme jejich videoklip, který se snad odehrává i v krušovickém pivovaru...

Dodatek:Pro čtenáře: Možná si řeknete, že podobný článek nemá na PI co dělat a že jsme se s Chodym zbláznili, když tu něco takového zveřejňujeme. No, možná máte částečně pravdu, na druhou stranu PI je tu kvůli informovanosti, a pokud jsou některá fakta, byť v souvislosti s velkopivovarem, překrucována, je třeba je uvést na pravou míru. A právě to bylo naším cílem: přijet, vidět, vyslechnout a poté se se svými zážitky a pocity podělit s ostatními. Zda si z toho vezmete něco k srdci nebo ne, to už je skutečně jen a jen na vás.Pro pány z krušovického pivovaru: Pokud jsme se v něčem spletli, nemějte nám to za zlé. Do úplných detailů výroby vašeho piva skutečně nevidíme a ne všechno, co jsme od vás pochytili, dokážeme správně interpretovat. Pokud tedy narazíte na nějakou nepřesnost či dokonce hloupost, můžete na to zareagovat v diskusi pod článkem. Dokonalý není nikdo z nás, a protože nejsme tištěným „plátkem“, ale elektronickým, případná náprava je tak velmi jednoduchá.

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 13674x] [27. říjen 2009]
[Exkurze] [comments: 39] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře