Poslední pivní přebor

Byl jsem moc rád, že mě Kulda předběhl. Díky První pivní extralize jako inspiračnímu zdroji pojal jsem nápad zkusit si anonymní degustaci. Tušil jsem, že to nebude legrace. Předpokládal jsem, že budu překvapeně rozčarovaný. Očekával jsem, že skončím rozpolcen. A setrvával jsem tak v ambivalentním očekávání přemýšleje, jak jistě organizačně náročnou akci zařídit. Články PPE o anonymních degustacích jsem příliš nekomentoval nemajíc nijakých relevantních zkušeností. Většinou byly komentovány samotné výsledky. K nim však dospělo se anonymní degustací, čili jakousi zkušeností odstíněnou od vlivu reklamy, osobních předpojatostí a celé řady dalších vlivů. Můžeme tedy s cizími výsledky třeba i nesouhlasit, můžeme se nad nimi rozčilovat a můžeme i dštít na jejich adresu hromy a blesky, avšak to je tak jediné co můžeme… Krom toho zkusit to sami….

No a než jsem se rozhoupal, posílá mi Vrchní lízník a milený bratr v pivu Kulda zvací mail:

Ahoj líznictvo,

V příloze vám posílám zvadlo na další akci, která se koná za měsíc v sobotu 9. července 2011 v Mezihoří u Kuldy.

Jedná se vo anonymní políznutí světlejch ležáků. To znamená, že budem polízávat vzorky danýho typu piva, vo kterejch nebudem vědět značku a pivovar. Vlastnosti vzorků budem hodnotit bodově do tabulky. Po sečtení výsledků zjistíme esli nám víc chutnaj piva typu europivo, či pivka z menších regionálních pivovarů. Dál pak políznem piva z našich zahraničních cest a večer si vopečem buřta na vohni při drnčící kytáře.

Podrobnosti a pravidla vám ještě rozešlu.

Tak neváhejte a svojí účast prosím potvrďte na tuten mejl.

S jazykem až na spilku Kulda

V příloze byla neodolatelná pozvánka

Vrchní lízník mne pak ještě neopomene znervóznit požadavkem, abych na akci odprezentoval téma degustace, protože jistě o tom alespoň něco vím. Nezbývá mi tedy, než znovu načíst v PBA články pana Šuráně a pokusit se o nějakou záživnou a zajímavou formu alespoň trochu se blížící originálu. Sám sebe pak nakoučuji a namotivuji důrazem na představu, jak pěknou krajinou se ten den budu pohybovat, jaké milé lidi to potkám a že snad i nějaký ten vzorek nadchne mé pohárky.

A tedy devátého července nasedáme spolu s mým rudým ocelovým ořem (trekový Apache, že…) na City elephanta v Měcholupech a vystupujeme ve Stránčicích. Na perónu přifouknu bujnému mustangovi kopýtka, prolétneme Mnichovicemi jako vítr a před Mirošovicemi spadneme do údolí Mnichovky. Ta nás neomylně dovede ke Zlenickému hradu čili Hlásce, kde v Baštírně zkontroluji produkci Pivovarů Staropramen formou malého ležáku, pomyslím si cosi o lepším než drátem do oka a naloďujeme se s mým apačem na prám. Převoznici chválím fotku v Reflexu v článku o převoznících a už stoupám od Sázavy k Dubsku a k Přestavlkům. Tam počínám trpěti chvěním vlivem magičnosti krajiny, avšak abych nebyl pranýřován za přílišné kroucení češtiny, ponechám si interní emoční dynamiku těch chvil pro sebe a tebe, milý čtenáři, dovolím si obtěžovat pouze fotografií.

Tam počínám trpěti chvěním vlivem magičnosti krajiny…

Letos léto nepatřilo z hlediska slunečních dní k těm vydařenějším, ale 9. července je příjemně tak, že mě v Posázaví opustily všechny trable a bolesti v krátké době. Vítám se s Kuldou a věren tradici fotografování výhledu z toalety v mezihorském pivovárku v různých ročních obdobích, fotím letní výhled z těch míst, odkládám písek a kochám se.

Letní výhled z toalety

Do útrob pivovárku tentokrát nejsem vpuštěn, aby byla zajištěna naprostá anonymita degustace. Slzy v mých očích plaší Kulda chlapským objetím a slibem budoucí pozvánky k varu na tři rmuty. Vystupuji ze svého já a jímám se svrchu pozorovati sebe - a ano, vidím, že jistá nervosita ohledně blížící se přednášky na téma anonymních degustací vzlíná z mých psychických pórů a tak tisknu prsty u nohou a odříkávám si osobní priority – to zpravidla nervozitu odbourá, avšak navodí některé nikdy nezodpovězené otázky, se kterými neradno se svěřovat, neb všade přichystáno jest tisíce pranýřů…

Je vlastně rozumné svěřovat se virtuálnímu papíru s průběhem a výsledky anonymní degustace? Jsem typ, který netrvá na tom, že musí být oblíben. Avšak zároveň hůře snáší, je-li neoblíben. Tak co trochu osobní statečnosti a jít s kůží na trh? Snad nebude po netu v budoucnu putovati krátké video s mou zkrvavělou tělesnou schránkou s varováním, že jde o drastické záběry…

Nachytřen články pana Šuráně snažím se vložit alespoň nějaký tvůrčí potenciál do přednášky, srším klidem a nadhledem a tuto komédii ředím alespoň nějakými osobními glosami. V přednášce hned přiznávám, že skutečnou degustaci v prostředí mezihorského pivovaru nedáme a to nejen protože nejsme autorizovaní degustátoři s degustačními zkouškami a protože sedíme venku a nikoliv v čisté, světlé, dobře větratelné místnosti bez okolních pachů, kde se nesmí kouřit, kde je teplota 21 stupňů Celsiových a relativní vlhkost asi 80%, okna z mléčného skla s podlahovou krytinou a nátěry stěn neabsorbujících pachy. Ostatně, zvadlo uvádí, že v podstatě jde o to zjistit, které pivo NÁM (ne)chutná!

Kulda už to chystá

No a jdeme na to! Je nás asi dvacet různého věku, pohlaví, zaměstnání. Nejsem sociolog a tak odmítám spekulovat, zda jde o reprezentativní vzorek populace. Vztažmo k pivu asi ne, vždyť jsme všichni Lízníci přiznavší tak sobě i ostatním, že náš vztah k pivu je vyloženě kladný! Zde kvituji s povděkem, že mne Kulda předběhl, logistika akce není procházka růžovým sadem, každé kolo je devatenáct čistých a vychlazených dvoudecek na šťopce, které následně nutno zase umýt, vychladit a nalít, roznést a rozdat, že…

Jde o to zjistit, které pivo NÁM (ne)chutná…

No a není to legrace! Nemám vůbec šanci poznat ani jednu značku! A jestli bych to poznal, kdybych měl místo dvoudecky půllitr? Bojím se, že ne… Jasně, že jsem si věřil, že poznám Budvar, Krakonoše, Poličku, Kácov, Chotěboř, Tambora nebo Březňák. Ale nic, fakt nic! Třeba ale zrovna tyhle značky degustační vzorky neobsahují, že! Nezbývá mi než držet se Kuldových pravidel:

Jedná se vo anonymní degustaci, kde lízník vochutnává a posuzuje určité množství vzorků piva vo nichž neví vo jakou se jedná značku a z jakýho pivovaru pocházejí, svoje hodnocení zapisuje bodově do připravený tabulky. Nakonec se veškerý výsledky sečtou a my zjistíme, jaký pivo nám vlastně chutná nejvíc. Nejedná se vo hodnocení lízníků, ale piv.

---

Pravidla:

• akci pořádá Spolek lízníků (Rada lízníků)
• zúčastnit se samotný degustace může každej lízník vod 18 let
• vochutnává se 12 vzorků světlejch českejch filtrovanejch ležáků, z velkejch i malejch pivovarů
• podle český normy je ležák definovanej podle stupňovitosti a to vod 11 do12,99 %EPM či °Plato
• každej lízník má k dispozici tabulku k hodnocení vzorků
• vobjem jednoho vzorku je cca 2dcl
• pivo se musí polknout
• teplota vzorků je 9-11 °C
• vzorky budou podávány do degustační sklenice na šťopce bez udání značky a pivovaru pod číslem, podle kterýho se bude danej vzorek hodnotit v tabulce
• hodnotí se vzhled (1-5b), vůně (1-5b), chuť (1-5b), doznívání(1-5b) a celkovej dojem (1-9b); přičemž 1bod nejlepší a 5 či 9 bodů nejhnusnější, tudlencty body se zapisujou do tabulky pro danej vzorek
• k neutralizaci chuti se podává pečivo a voda
• po políznutí budou hodnocení sečtěný a piva vyhodnocený
• Rada lízníků může do začátku akce pravidla pozměnit

---

A tak degustuji a degustuji. Vedle sedící Zbraslava u čtvrtého vzorku povzdychne: "Jejej! Kdy už nám daj dobrý pivo?" A ačkoliv to přesně koresponduje s mými pocity, připomínám, že by se degustující subjekt měl vyvarovat podobných glos, aby neovlivnil ostatní, neboť psychika je v tomto smyslu silně nespolehlivá, resp. spolehlivě nespolehlivá. Stejně tak reaguji na opakující se poznámky některých „…kdy už přijde ta Plzeň?…“ Krásná ilustrace spolehlivé nespolehlivosti psychiky: jak to, že degustující mají nastavené očekávání, že mezi vzorky musí být i Plzeň? Mhe-he-he!!!

Někteří degustující (v popředí) nejen tak vypadají, ale opravdu jsou zcela mimo!

Nemám valné iluze o tom, že bych nějak významně uspěl v rozpoznávání českých ležáků, průběh degustace mě přesto výrazně zaskočil. Samozřejmě, že jsem si vědom, že dodavatelů surovin není mnoho a tedy že k unifikaci chuti českých ležáků přispívá i umírající zdrojodiverzita, jakožto jsem si vědom i možnosti, že značka může být dnes i pouhá vějička a pivovarský subjekt může pod svou značkou prodávat tekutinu vyrobenou jinde a to i mimo území otčiny a řady dalších věcí. Stejně tak budím k životu zkušenosti smutku a šoku z ochutnávek některých dříve vynikajícně mi padnoucích značek a nechápavé nevíry z faktu, že je opravdu možné takto degradovati někdejší „nesmrtelné“ božské many. Ale stejně jsem smutný z toho, kde si nyní stojíme…

Určitě je vina i na mé straně, nejsem hypercitlivý degustátor a navíc mám potíže akceptovat „moderní“ trendy. A ačkoliv se zpravidla varuji soudů o věcech, o nichž mnoho nevím, obávám se, že vina není v tomto případě jen na mé straně. Prosím vraťte mi Kozlíka a Krušovice tak jak opravdu chutnali tenkrát! jejej! Omlouvám se, to mi jen tak ulítlo! Zbytečné jsou litanie, založím si Beerage fanclub a tam se budu užírat :)

Valme to dál!

Nakonec mezi některými vzorky nalézám jisté rozdíly a mohu tak v moři více než nezajímavých chutí alespoň nějak favorizovat, avšak jistý smutek nedokážu potlačit i přes přesvědčování sebe sama, že pochází toliko z vnitřních zdrojů. Názor, že vynález piva je geniální, dokonale konečný a nelze již na něm čehokoliv vylepšit je již patrně překonaný mýtus, a já budu jedním z těch, kteří si jej vzdorně vezmou do hrobu a nedojdou tak usmíření.

Degustuj, degustujte, degustujme!

Tož doporučuji: zkuste si svou vlastní anonymní degustaci! Když Kulda odtajnil po ukončení degustace a my zjistili, jaké vzorky byly jaká piva, dočkal jsem se mocniny předešlých pocitů! Mhe-he-he! A Plzeň mezi degustovanými pivy nakonec nebyla!

Aha! Tak o těchto to tedy bylo!

Což o to. S výsledky degustace jako takové bych vlastně mohl být spokojen. Pokud bych na spokojenost nahlížel jako, že mi je skoro všechno jedno, krom toho kolikátí jsou moji favorité. Tak nějak jsem zaskočil sám sebe, když jsem anonymně Braník dal hóódně vysoko a Kácov do dolní třetiny. Když jsem nepoznal ani Chotěboř, ani Poličku, ani Ferdu, ani Hubertuse, ani Budvar a ani nic… A koukal jsem, že ostatní na tom nejsou o moc lépe. Někteří byli téměř v šoku z nelichotivého umístění mj. jimi oblíbených Svijan … Zajímavé, že na posledních třech místech je rozdíl pouhých sedmi bodů, čili prakticky minimální.

Degustovalo se s vážností a poctivě…

Myslím ale, že i proto je pivo věčné téma. Jako vynález či spíše objev je v podstatě dokonalé, avšak v praxi se k dokonalosti může pouze více či méně přibližovat. Proto také pochybuji o výroku o jistém pivu, o němž bylo prohlášeno, že má 150 let stále stejnou chuť. Už protože jsou dosti zásadní rozdíly v počasí a v kvalitě úrody rok od roku, je jasné, že i výchozí suroviny, zásadním způsobem ovlivňující výslednou chuť piva, jsou rok od roku odlišné. I kdyby tedy pivovar zachovával všechno ostatní naprosto neměnné, výsledky budou různé.

Stejně tak patrně není na místě tvrdit, že tento pivovar je špatný a tento dobrý. To pouze jeho konkrétní produkt v tomto čase a na tomto místě a s touto aktuální historií skladování, dopravy či servírování je takový a makový.

Anonymní degustace je tak především o nás samotných. Jsme to my, kdo máme nastavené nějaké očekávání, preference a přesvědčení. Kdyby tomu tak nebylo, nemohli bychom být překvapeni jakýmkoliv výsledkem. Nepohlížíme na pivo pouze jako na nápoj, který máme rádi. Hledíme na něj skrz filtry naší psychiky, které nastavily i jiné zkušenosti než vlastní senzorické vlastnosti daného piva. Jasně, že jsem Kozla a Ferdu miloval, protože je pili dědové, otec, strýcové… Jasně, že jejich místo v mých preferencích nahradil Kácov, protože je z regionu, k němuž mám vztah a protože se vyhraňuji proti pivu s mocnou podporou reklamy, protože jsem sám sebe nastavil proti pivu, jehož značka mi je na každém kroku vmasírovávána do podvědomí… Nehledím tedy na pivo samotné! A ačkoliv moje filtry nejsou mainstreamové, jsou to stále jen filtry, které mne od piva jako takového z principu spíše odlučují…

Bylo nám spolu dobře

Jsem velmi rád, že jsem se anonymní degustace zúčastnil. Dala mi více otázek než odpovědí, ale to je právě dobře. Že můj vztah k pivu není jen o pivu, alebrž i o mne, čili že jde o interakci objektu se subjektem jsem samozřejmě věděl. Jak masivní je subjektivní složka mě ale opravdu zaskočilo. Doporučuji tuto cennou zkušenost každému.

Přemítám i o souvislosti, že kdysi jsem byl navyklý na dvě tři značky díky regionalitě zásobování republiky pivem a byl jsem celkem schopen je poznat, zatímco nyní, kdy díky Tramwajím, Časům, Bleskům, dalším a pivní turistice konzumuji desítky a desítky značek, je má rozpoznávací schopnost ochromena…. Co myslíte, poznali byste svou oblíbenou značku mezi dvanácti jinými anonymními vzorky? Já jsem si myslel, že ano…

Jsem rád, že Kácov podrželi jiní, když já jej shodil a umístil se dobře. Zajímavé je, jak některá umístění korespondují i s PPE, ačkoliv my jsme pouhý PPP. Namátkou si vybavuji výroky pana Trantiny o umístění „Braníku ze smíchovských tanků“ či o „propadáku Budvaru“…

A jak to tedy dopadlo?

Nuže a co já a moje psychika? No, zůstanu s vlastní psychikou nadále v míru. Nebo myslíte, že je rozumné přehodnotit můj vztah k Hubertovi? :)

Můj vztah k Hubertovi

---

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 10614x] [26. říjen 2011]
[Degustace] [comments: 58] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře