Pozemek, na kterém Přerov plánuje výstavbu turistického lákadla – víceúčelového areálu nazvaného Mamutov, získá město do pronájmu bezplatně.

Rozhodla o tom pivovarnická skupina, jejíž součástí je i přerovský pivovar Zubr. Ta je totiž vlastníkem šestihektarové plochy v Předmostí, kde má Mamutov vyrůst.

„Město propagujeme především v kontextu s pivem Zubr a přispíváme k jeho dobrému jménu. Mamutov vidíme jako jednu z příležitostí nabídnout obyvatelům Přerova i návštěvníkům něco navíc. Zubr se opakovaně stává nejlepším pivem v zemi a to je dobrá vizitka nejen pro pivovar. Každý unikát je pro město přínosem a my věříme, že jím bude i Mamutov,“ říká Pavel Svoboda z pivovaru Zubr.

Mamutov navazuje na pravěkou historii Předmostí. Areál by měl navodit iluzi původní krajiny a připomenout způsob života pravěkého člověka. Jeho součástí se stane nejen unikátní expozice včetně prehistorických obydlí a exponátů zvířat v původní velikosti, ale také například rozhledna, výukové centrum a sportoviště pro děti i dospělé.

„Nyní probíhá příprava podkladů nutných k územnímu řízení, poté bude následovat dokumentace vázaná na stavební povolení a po jeho udělení začneme s přípravou území, terénními pracemi a následně se stavbou objektů. Předpokládáme, že práce budou probíhat po etapách a první návštěvníky by měl Mamutov přivítat v roce 2012,“ přiblížila projekt Miroslava Švástová z magistrátu.

Zdroj: Hranický deník.cz | Autor: Dagmar Rozkošná

Nealkoholické pivo je v České republice stále populárnější. Jak potvrdily nedávno zveřejněné výsledky Českého svazu pivovarů a sladoven, výstav nealkoholického piva včetně exportu loni meziročně vzrostl o 16 % na 597 000 hl. Na domácím trhu pak nealkoholické pivo rostlo 14% tempem a atakovalo hranici 500 000 hl – přesně 495 679 hl. Na špici popularity se stále drží Radegast Birell od Plzeňského Prazdroje, 2 ze 3 nealkoholických piv prodaných v ČR nesou právě tuto značku.

V loňském roce jeho produkce pro Českou republiku přesáhla hranici 320 000 hl. Radegast Birell se začal vyrábět v roce 1993, kdy se ho vyrobilo 3 257 hl. Od té doby vzrostl jeho výstav bezmála 100x. Rozsáhlý průzkum* mezi konzumenty piva prokázal, že Radegast Birell je nejen nejoblíbenější, ale také nejznámější značkou nealkoholického piva. Značku zná 70 % všech dotázaných. V kategorii konzumentů nealkoholického piva (mužů ve věku 25 – 50 let) je to dokonce 99 % dotázaných.

„Nealkoholické pivo si postupně získalo stabilní místo na českém pivním trhu. Vedle motoristů a cyklistů si ho stále častěji objednávají také lidé v práci, v restauraci, doma nebo na zahradě. Výrazný nárůst spotřeby nealko piva souvisí zejména se změnou životního stylu a odpovědností řidičů,“ říká brand manažer značky Radegast Birell Vladimír Vaněk.

Zhruba polovina oslovených si nealkoholické pivo dopřává minimálně 1x týdně. Podle výzkumu* je tradičně nejoblíbenějším obdobím pro konzumaci nealko piva léto. Nejčastěji ho lidé konzumují k jídlu, při práci, při řízení auta nebo na kole.

Velké úspěchy zažívá Radegast Birell i v soutěžích kvality – v posledních čtyřech letech bodoval na druhé největší mezinárodní soutěži Australian International Beer Awards. V loňském roce uspěl také v soutěžích Zlatý pohár PIVEX 2008 a suverénně zvítězil na nejvýznamnější světové soutěži pivních značek World Beer Cup 2008.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Nikol Krmenčíková, nejmladší česká sládková

V českých, ale i v evropských pivovarech bychom jen stěží našli ženu, která vaří pivo. Být sládkem je totiž výhradně chlapská záležitost. Ovšem pravidla mívají i své výjimky. Mezi ně patří devatenáctiletá Nikol Krmenčíková, která vaří pěnivý mok ve varnsdorfském minipivovaru. Chválí ho i štamgasti v Praze. Jen si dej, pivo je zdravé," slýchávala doma malá Nikol od svého otce po každém svátečním obědě. Maminka se ale zlobila, kdy jí nebylo po chuti, aby dcera popíjela mok, který podle ní náleží jen mužům. Možná, že se jí vybavila scénka z televizního večerníčku o maxipsu Fíkovi, který po pivu přestal růst a zhloupl. Nikol se však nic podobného nestalo.

Kouzlo vaření piva

První várku piva uvařila mladičká Nikol ve druhém ročníku na Střední průmyslová škole potravinářských technologií v Praze. V rámci studia tam pravidelně jednou za měsíc studenti vyráběli devadesát litrů pěnivého moku. Většina z nich si školní pivovárek natolik oblíbila, že se z něj v dalších dvou letech skoro nehnuli.

"V době, kdy mi nebylo ještě osmnáct let, jsem pivo moc nemohla," vzpomíná. "Lepší to bylo v maturitním roce. V pivovárku vařil každý student to svoje pivo podle chuti. Uměli jsme to i bez dozoru kantorů. Mě pivo strašně přitahovalo vůní kvasnic, sladu i chmele. Popsat se to kouzlo nedá."

Na konci třetího ročníku oslovil Nikolu jeden z profesorů, aby mu asistovala při kurzech vaření piva pro veřejnost. Tam si jí všiml spolumajitel varnsdorfského minipivovaru a požádal ji, aby mu pomáhala při pivních slavnostech. Od vaření a točení piva byl jen krůček k nabídce stát se ve Varnsdorfu sládkovou. "Taková příležitost se neodmítá," řekli jí rodiče. Nakonec věděli, že Nikol a pivo jedno jsou.

Coby sládková jediného minipivovaru v Ústeckém kraji uvařila první dvě várky letos v únoru. Celkem to bylo třináct hektolitrů klasického ležáku plzeňského typu. K pití bylo připravené v polovině dubna.

"Nejprve jsem ho okusila já, pak majitel pivovaru - oběma nám chutnalo," chlubí se Nikol Krmenčíková. "Místní štamgasti pili první várku jako o závod a chodí na něj i dnes. Chutnalo i v Praze. Vozí se mimo jiné do Pivovarského klubu v Karlíně nebo do restaurace Zlé časy na Chodovci. Kromě ležáku jsem vyzkoušela i dva speciály, které se u nás moc nedělají. Je to pivo pšeničného typu s nakuřovaným sladem a pak tmavé s krémovou pěnou. Je velmi podobné irskému Guinnessu. Chtěla bych zkusit uvařit ještě další piva, třeba belgická a irská. Zanedlouho se je budu učit v Čechách od sládků, kteří jsou k nám do minipivovaru Kocour pozvaní."

Nedělám to pro peníze

Nikol Krmenčíková pivo nejenom ráda vaří, ale také pije. Nedávno si udělala rekord - vypila patnáct piv, a prý byla v pohodě. Nejvíc si oblíbila piva menších výrobců, kteří dodržují klasický postup. "Velké pivovary vyrábějí piva v co možná nejkratším čase. Aby vydržela, jsou ošetřená, a to všechno je na nich znát," dodává.

Nejmladší česká sládková, a dost možná že i evropská, studuje v prvním ročníku na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Kde vyšetří čas na vaření piva?

"První čtyři dny v týdnu jsem ve škole, ve čtvrtek večer sbalím kufry a odjedu autobusem do Varnsdorfu," odpovídá. "V pátek a sobotu tam uvařím dvě várky, v neděli se vracím domů. Ještě ten den odpoledne se připravuji do školy. V pondělí už sedím v posluchárně na přednášce. Je to dost náročné, někdy se musím přemlouvat, abych se učila, i když jsem unavená. Jestli se mi to vyplatí z finačních důvodů? Pro peníze to rozhodně nedělám, mě vaření piva opravdu velmi baví. Na druhou stranu je příjemné, když si vydělám nějakou korunu."

Nikol má ještě jednu zálibu, a to sbírání pivních sklenic a lahví od nejrůznějších speciálů. Buď jí je někdo věnuje, nebo si je sama koupí. Největší radost má ze sady skleniček středoškolského pivovárku. Je to těžko dostupná sběratelská rarita.

Co studentce a sládkové v jedné osobě nejvíc chybí, je volný čas. Když je doma, v Radotíně, je ochotná ho věnovat dětem v místním turistickém oddílu. Chodí s nimi každou středu odpoledne na výlety do přírody. I ona sama ráda putuje volnou krajinou. Společníkem, který ji nejčastěji doprovází, bývá fotoaparát.

"S čistou hlavou můžu přemýšlet o sobě, studiu i o pivu a jeho chutích," svěřuje se. "Až skončím školu, chtěla bych mít svůj pivovar. Je to můj sen. Jestli se mi splní...? Na to mám ještě dost času."

Zdroj: GastroNews.cz | Autor: Petr Melničuk

Pivovar Stein sa nemá búrať, ale po rekonštrukcii vytvoriť obchody, hotel a kancelársku vežu

Spoločnosť Orco sa plánuje vrátiť k vareniu piva v Bratislave. Od začiatku budúceho roka by mala odštartovať výroba v novom závode, ktorý by mal byť súčasťou historickej budovy pivovaru Stein na Legionárskej ulici.

Podľa vyhlásenia prezidenta spoločnosti Orco so sídlom v Luxemburgu Jeana-Francoisa Otta sa firma rozhodla rozložiť svoje investície a vstúpiť aj do odvetvia pivovarníctva, ktoré nie je krízou postihnuté tak bolestivo, ako realitný development.

„Kde by sme to mali urobiť ak nie na mieste, kde sa dobré pivo varilo vyše sto rokov?“, odôvodňuje prezident Orca prudký obrat v podnikateľskej orientácii. Pivovar Stein mal pôvodne kapacitu zhruba 750 miliónov hektolitrov piva ročne, nový pivovar si zatiaľ vystačí s tretinovou.

Okrem pivovarníckej výroby, ktorá by mala byť umiestnená pod zemou by mali v zrekonštruovanom Steine prevládať obchodné priestory, ako aj niekoľko reštaurácií, pivární a kaviarní. Niektoré budú v podzemí v štýlových pivniciach, iné pod strechou budovy, ktorá má byť presklená.

V časti budovy má sídliť hotel Stein s 270 posteľami, časť z toho majú byť servisované apartmány pre dlhodobé pobyty najmä zahraničných manažérov. Naopak, Orco sa celkom vzdalo výstavby drahých bytov v projekte, keďže v iných bratislavských projektoch sa predávajú pomalšie, ako sa očakávalo.

Jedinou úplnou novostavbou v areáli má byť kancelársky vežiak s 29 poschodiami, kde by malo vzniknúť zhruba 30-tisíc m2 úžitkovej plochy. Výšková budova s príznačným názvom Beer Business Center by mala vyrásť vo vnútornej časti areálu. Pod budovou sa pripravuje päťpodlažné podzemné parkovisko a na streche vyhliadková reštaurácia Lifelong Pipeline, spojená rúrkami s výrobňou piva v podzemí.

Stavebné práce na projekte by sa podľa informácií spoločnosti mohli rozbehnúť už tento rok v prípade, že pominie finančná kríza a banky začnú ochotnejšie financovať nové perspektívne projekty.

Inak Orco uvažuje so založením uzatvoreného realitného fondu BBB (Bratislava Beer Building), ktorý bude zbierať peniaze na projekt najmä v krajinách, kde sa pivo teší veľkej popularite ako je Nemecko a Česko, ale aj v Rusku. Cieľom je aj propagácia bratislavského piva, ktoré sa Orco chystá vyvážať do celej Európy.

Zdroj: ETrend.sk

Lázeňskou koupel v chmelovém extraktu. Takovou raritu se chystá nabídnout svým návštěvníkům černohorské Centrum Sladovna. Už šestého dubna totiž začíná jeho přestavba.

„Vznikne tady hotel, kongresové centrum, minilázně, bowlingové dráhy, zázemí pro fitness, sauna a malý bazén. Součástí přestavby bude také vznik pivovarnického muzea,“ vyjmenoval plánované novinky Hubert Adámek z marketingu Pivovaru Černá Hora.

Do dvou let by tak měla ke službám pivovaru přibýt i možnost lékařsky ověřených koupelí v lázni z piva. „Hotel a další přistavené budovy budou sloužit širokému okruhu zákazníků. Od těch nejmenších, pro které necháme postavit dětské koutky, až po starší generace, které ocení lázně a další rekreační zařízení,“ doplnil Adámek.

Dodal také, že během přestavby bude v Centru Sladovna zredukovaný provoz. Vařit by se tak mělo podle postupujících prací pouze v restaurační části nebo v části „šenku“. Práce na hotelovém komplexu nijak neovlivní výrobu piva v pivovaru.

„Nová zařízení bychom chtěli otevřít v březnu 2011. Celkem přijde přestavba Centra sladovna na sto pět miliónů korun. Padesát miliónů jsme přitom získali z operačního programu Jihovýchod,“ vyčíslil nové stavby v pivovaru Adámek.

Dalších novinek se černohorský pivovar dočká o poznání dříve. Už pátého dubna zahajuje společně s Klubem českých turistů sezónu. Začátkem května také představí nové nápoje. „Bude to Zelený čaj s příchutí kaktusu a pampeliško–bezinková limonáda Pampa,“ uzavřel Adámek.

Zdroj: Blanenský deník.cz | Autor: Tomáš Soldán

V roce 2008 došlo k významnému nárůstu prodeje piva z Budějovického Budvaru v 7 státech, ve kterých mají prodej na starost nadnárodní pivovarnické skupiny Carlsberg Breweries A/S a Anheuser-Busch InBev. Meziroční navýšení prodejů činí více než 15 %. Od ledna 2009 navíc převzal Carlsberg prodej piva z Budějovického Budvaru také na území Bosny a Hercegoviny.

Počátkem roku 2007 uzavřel pivovar Budějovický Budvar, n.p. importní smlouvy o distribuci a prodeji piva s nadnárodními pivovarnickými skupinami Anheuser-Busch InBev a Carlsberg Breweries A/S. V roce 2008 s nimi probíhala obchodní spolupráce na území sedmi států. Anheuser-Busch InBev prodává světlý budvarský ležák na území USA, dánská skupina Carlsberg se stará o distribuci v Bulharsku, Dánsku, Finsku, Chorvatsku, Srbsku a Švédsku. Od ledna 2009 navíc převzal Carlsberg prodej piva z Budějovického Budvaru také na území Bosny a Hercegoviny.

„S výsledky spolupráce s nadnárodními koncerny jsme velmi spokojeni. V sedmi státech, o které se naši partneři starají, došlo k celkovému meziročnímu zvýšení prodeje piva z Budějovického Budvaru o 15,3%,“ říká Ing. Renata Pánková, vedoucí oddělení exportních prodejů Budějovického Budvaru. Vývoz piva do těchto zemí dosáhl

v roce 2008 celkového objemu 31 924 hektolitrů. „Nejvíce oceňuji výsledky na největších trzích této skupiny zemí. V USA došlo k meziročnímu zvýšení o 7%, v Chorvatsku dokonce o 27%,“ dodává Ing. Pánková. Asi 86 % objemu tvořil světlý ležák, který se v jednotlivých zemích prodává pod označením Budweiser Budvar, Budějovický Budvar nebo Czechvar. V loňském roce nejdynamičtěji rostl prodej ležáku v sudech, který se zvýšil o 20 %. Sudy měly na vývozu asi čtvrtinový podíl.

Od června 2007 je Budějovický Budvar výhradním importérem importovaného ležáku značky Carlsberg na území České republiky. V roce 2008 se prodalo asi 2 300 hektolitrů tohoto piva, což je trojnásobek objemu prodaného v roce 2007.

Zdroj: Tisková zpráva Budějovického Budvaru

V pátek 27. března 2009 uvede pivovar Ostravar oficiálně na trh dlouho očekávaný polotmavý fotbalový ležák Ostravar Bazal. „V pátek v 18. hodin vykopáváme a začínáme v 79 hospůdkách čepovat první fotbalové pivo v Česku,“ uvedla na dnešním setkání s novináři v Síni slávy FC Baník Ostrava na ostravských Bazalech manažerka projektu Zuzana Bečková.

Ostravar přichází na trh s novým pivem po 7 měsících pečlivé přípravy, do které pivovar od počátku zapojil fanoušky dobrého piva a fotbalu. Polotmavý ležák dostal jméno Bazal. Poprvé v Česku tak přichází na trh pivo, na jehož přípravě se podílely tisíce fotbalových příznivců a jehož jméno je inspirováno jménem fotbalového stadionu.

Právě fotbaloví příznivci se velkou měrou podíleli i na dalších atributech nového piva. V rámci hlasování v hospodách, nákupních centrech, před zápasy nebo na internetu postupně rozhodovali o typu a síle piva, sklenici, jménu, logu i etiketách fotbalového piva.

Oficiální uvedení nového piva z Ostravaru je naplánováno na pátek 27. března. V 18.00 hodin se „vykopává“ a začíná čepovat v 79 vybraných hospodách, které se do projektu zapojily. Poprvé tak budou moci fotbaloví fandové pozvednout jimi vybrané krýgly a připít Bazalu na zdraví.

Začátkem dubna se Bazal postupně objeví i v obchodech. „Jak jsme již předem oznámili, etikety Bazalu budou unikátní díky fotografiím skutečných příznivců klubu. A protože je Bazal fotbalové pivo, máme připraveno jednáct typů těchto etiket,“ prozrazuje Zuzana Bečková.

Oficiální uvedení na trh bude na severní Moravě doprovázeno dubnovou reklamní kampaní Pivo po našem. „Společně s Baníkem také připravujeme zajímavý slavnostní křest nového piva,“ uvedla Zuzana Bečková z pivovaru Ostravar. Patronem nového fotbalového piva při křtu bude největší současná hvězda Baníku Rudolf Otepka, který v posledním kole hlasování získal nejvíce hlasů příznivců klubu.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovarů Staropramen

Sládek Jaroslav Svoboda odchází do důchodu. Na jeho prestižní pozici v nymburském pivovaru jej střídá mladý šestadvacetiletý sládek Bohumil Valenta. To jsou základní fakta a zřejmě nejdůležitější událost těchto dnů kolem postřižinského piva.

Pro milovníky nymburského moku by to však zásadní změnu znamenat nemělo. „Myslím, že nymburské pivo je dobré. Někteří říkají, že je dost sladké. Dají se udělat změny v chmelení. Ale žádné radikální kroky v nejbližší době nechystám,“ řekl Valenta.

Jeho předchůdci se odchodem do důchodu výrazně změní životní styl. Bydlí totiž v Havlíčkově Brodu, kam se dosud vracel za manželkou jen na víkendy. Přes týden byl v Nymburce.

Nebude se mu po nymburském pivovaru stýskat? „Jednou je mi tolik a nelituju toho. Docela se těším. I když to říkám teď. Uvidíme, co bude za půl roku. Párkrát mě naštve žena, znáte to,“ směje dosluhující sládek.

Ani Valenta není Nymburák. Čerstvý ženáč žije v Kutné Hoře. V pivovaru je na zaučenou od února. „Musím přiznat, že první týden jsem chtěl utéct. Ale teď už je to v pohodě, nikam prchnout se nechystám,“ tvrdí Valenta.

A jaká má nejradší piva? „Vím, že to bude znít jako fráze, ale nemusím ty z velkých nadnárodních pivovarů. Snažím se ochutnávat regionální piva,“ vysvětlil nový sládek.

Zdroj: Nymburský deník.cz | Autor a foto: Miroslav S. Jilemnický

Český Krumlov je lákadlem velkého kalibru nejen pro Jihočechy. Každý tady najde objekt, který ho zaujme. Turista klasického střihu bezpochyby navštíví zdejší zámek, zdaleka na sebe upozorňující válcovou věží a plášťovým mostem, sportovec sjede ve vodácké sezoně Vltavu a pivař neopomene ochutnat českokrumlovskou klasiku – pivo Eggenberg.

Existuje mnoho pohledů na historii Českého Krumlova. Ta pivní se začala psát už někdy ve 13. století. Panský pivovar i sladovna se v té době nacházely přímo v areálu tehdejšího hradu, na čtvrtém nádvoří.

Své pivovarské ambice mělo však odjakživa také město, kde se vařilo pivo už ve 14. století. Mílové právo na krčmy i pivovar udělil Petr z Rožmberka Krumlovským v roce 1347. Vařilo se pivo nejen ječné jako v současnosti, ale i pšeničné, které bylo dokonce oblíbenější, a tím i rentabilnější. V 15. století už vynášelo vaření zlatavého moku dokonce víc než rybníkářství.

Historie psaná pivem

Historie současného pivovaru Eggenberg je ale spojena s panským pivovarem, jehož kapacita přestala v 16. století narůstající poptávce stačit. V té době byl totiž podle dobových pramenů každý osmý dům ve městě hospodou. Proto dal Vilém z Rožmberka vystavit v roce 1560 v předhradí pivovar nový, v jehož prostorách se vařilo několik druhů piv, a v rámci modernizace k němu o rok později připojil i vodovod. Vilémovi se tato investice určitě vyplatila, neboť podle dobových záznamů dosahovaly výnosy z pivovarnictví 50 % veškerých příjmů celého rožmberského panství.

„V roce 1600 činil čistý příjem ze starého zámeckého pivovaru 300 kop grošů míšeňských a z nového již 3300 kop grošů míšeňských. Potřeba piva se nadále zvyšovala a v letech 1625 – 1630 byly přestavěny bývalé vdovské sídlo Anny z Rogendorfu, matky Viléma z Rožmberka, z roku 1546 a rožmberská zbrojnice Petra Voka z Rožmberka z let 1594 – 1596 v nový panský pivovar, kde sídlí dodnes i současný pivovar Eggenberg,“ píše Oldřich Šeda v materiálu Historie pivovarnictví ve městě Český Krumlov.

Zmiňované přestavby už ale nebyly dílem Rožmberků – ti roku 1611 Petrem Vokem vymřeli–, nýbrž štýrských šlechticů Eggenberků, kteří v roce 1622 pivovar získali. Měli ho v držení necelé století, a když i jejich větev vymřela, v roce 1719 zdědili jejich panství Schwarzenberkové. Ti věnovali pivovaru velkou péči. Začali dovážet kvalitnější chmel ze severních Čech a v 80. letech 19. století zavedli parní provoz a nové strojní vybavení.

Po 2. světové válce potkal českokrumlovský pivovar stejný osud jako jiné pivovary v rukou soukromých majitelů. Byl spolu s celým panstvím vyvlastněn a fungoval dál jako státní podnik v rámci budějovických pivovarů. V roce 1991 zakoupila pivovar akciová společnost Dionex, která je majitelem dosud.

Dutý genius loci

Český Krumlov je nejen městskou památkovou rezervací, ale také položkou Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nenavštívit zámek a zahrady s otáčivým hledištěm by byl hřích. Procházka uličkami města mezi opravenými fasádami domů má také něco do sebe, i když málokterý návštěvník tuší, že nejeden z půvabných domů je vlastně jen hezkou skořápkou.

„Jak se měnili majitelé, tak se měnily interiéry. Když máte v jedněch a těch samých místnostech rodinný byt, poté hampejz a nakonec penzion a pokaždé dojde k rekonstrukci vnitřních prostor, tak se vám toho moc původního nezachová,“ stěžuje si u piva jeden ze starousedlíků.

Jak si vyrobit žízeň

Vltava pod Plášťovým mostem každoročně smáčí desetitisíce vodáků, a tak není divu, že kempy, hospůdky i půjčovny lodí v okolí mají k vodákům vřelý vztah. Vodáckými hrdly protekly už tisíce hektolitrů piva.

Pokud si ale někdo chce „vyrobit opravdovou žízeň“, ať vyrazí z českokrumlovské železniční stanice směrem na nejvyšší bod Blanského lesa – Kleť. Ve výšce 1084 m n. m. se tyčí rozhledna, mimochodem nejstarší kamenná u nás, zvaná podle svého stavitele Josefova věž. Cesta tam a zpět je ideální jednodenní výlet, hned podél cesty můžete na jaře obdivovat například keř lýkovec jedovatý a po návratu do českokrumlovských historických uliček vám Eggenberg poteče do krku sám. Vychutnat si ho můžete třeba přímo v historickém objektu pivovaru, v prostorách bývalých lednic nad ležáckými sklepy, kde zraje pivo a kde se dnes nachází pivovarská pivnice Formanka s restaurací.

Zdroj: iHNed.cz | Autor a foto: Topí Pigula

Pivní akademii, vzdělávací a relaxační víkend o pivě, pořádá v sobotu a v neděli Pivovar Chodovar v Chodové Plané.

„Pivní akademie je určena milovníkům pivního moku, gastronomům a gurmánům. Seznámí se s historií a současností piva, procesem klasického způsobu vaření piva a technologií pivovaru,“ uvedl obchodní ředitel pivovaru Jiří Plevka.

Akademie začne v sobotu dopoledne blokem seminářů, jejichž tématem bude pivo a jeho využití. Účastníci se seznámí s procesem vaření piva, s jeho využitím v kuchyni, případně s využitím piva v lázeňství. Dozvědí se rovněž, jak o pivo pečovat a jak je skladovat. Jedním z přednášejících bude diplomovaný barmanský mistr Luboš Lucky Fiala. „V přednášce budu hovořit o použití piva v míchaných nápojích, o chuťových skupinách, o tom, co pivo v našem organismu ovlivňuje. A také o tom, jak se s různými druhy piv pracuje při míchání nápojů,“ řekl nám s tím, že součástí semináře bude několik ukázek míšení nápojů na bázi piva.

Odpoledne absolvují účastníci Pivní akademie proceduru v pivních lázních a vyzkouší si koulení pivních sudů, případně metanou.

V podvečer následuje prohlídka pivovaru s výkladem a tématická večeře na téma pivní menu s doprovodem tuzemských i světových piv. Večer bude akademie vyhodnocena a její absolventi obdrží diplomy.

V neděli dopoledne se účastníci akademie seznámí s pivovarnictvím v Bavorsku, kde navštíví historický právovárečný dům s pětisetletou rodinnou tradicí.

„Seznam účastníků akademie jsme již uzavřeli. Měli do čtvrtka možnost zaregistrovat se na našich internetových stránkách,“ sdělil nám obchodní ředitel Chodovaru. „Bude–li mít veřejnost zájem sledovat přednášky a semináři, bude to možné, ale nebude možné se aktivně zapojit do programu,“ dodal Plevka s tím, že pro velký zájem uspořádá další vzdělávací Pivní akademii na podzim letošního roku.

Zdroj: Tachovský deník.cz | Autor: Jiří Kohout

Majiteli pivovaru v Černé Hoře Jiřímu Fuskovi se nelíbí zvýšení ceny vodného a stočného v jeho obci, pokud nedostane od Vodárenské akciové společnosti kalkulaci, hodlá oslovit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Cena pitné vody se na Boskovicku od nového roku zvýšila o 10 procent, tamní vodárenská společnost si za kubík účtuje 71 korun a 33 haléřů. To podle Fuska, který je největším odběratelem vody v Černé Hoře, znamená, že mají třetí nejdražší vodu v republice. Už na začátku února tak pivovar vypsal petici proti zdražení vody, ve které požaduje zveřejnění financování Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí okresu Blansko, kterého jsou členem, nebo okamžité vystoupení ze svazku. Do současné doby ji podepsalo více než 500 obyvatel.

„Měli jsme setkání se starostou obce i s představiteli vodárenské společnosti i svazku, proč je ale cena vody u nás tak vysoká, to nám nikdo nevysvětlil,“ řekl Fusek. Podle něj jde o typické zneužívání monopolu, kdy vodárenská společnost zvýší ceny, aniž by to rozumně zdůvodnila. „Nepřestanu po nich požadovat kalkulaci cenotvorby vody. Pokud ji neposkytnou, oslovím všechny patřičné úřady, včetně ÚOHS,“ doplnil Fusek.

Zdroj: Regiony24.cz | Autor: Mediafax

Kvalitní české pivo s charakteristickou a nezaměnitelnou chutí, které nabídne hořkost, říz, plnost a příjemný pocit po napití. Takové bude pivo z nově rostoucího pivovaru v Chotěboři. To je výrazný rozdíl od tzv. europiv, která mají unifikovanou a prázdnou chuť, jsou přesycená oxidem uhličitým a po vypití pivaře nafukují.

Žádné europivo

Europiva proto řada pivařů odmítá. „Nenadchnou, ani neurazí. My však nabídneme kvalitu, kterou skuteční znalci ocení. Takové pivo poznáte okamžitě, jde ruku v ruce s tradiční českou technologií výroby,“ řekl sládek chotěbořského pivovaru Oldřich Záruba a doplnil podrobnosti ohledně výroby piva.

„Zatímco europivo se vyrábí ve vysokých, stojatých tancích při vyšších teplotách a v krátké době, námi připravované pivo bude kvasit zhruba dvakrát tak dlouho a při nižších teplotách. Nejprve v otevřených kádích, pak dokvasí v uzavřených ležáckých tancích,“ uvedl Záruba.

Ležák z Chotěboře tak bude pivem, na které se nespěchá. To vše proto, aby konzumentovi více chutnal. „Pivo, které si poleží, má lepší pěnu, barvu a hlavně jedinečnou chuť. Když se na něj naopak spěchá, je chuť prázdná a pivo nafukuje,“ dodal sládek.

Pivovar rychle roste

Sládek Záruba zároveň popsal stav výstavby pivovaru, na jehož hlavní budově se již dokončují zednické a obkladačské práce. „Na konci března byla zahájena montáž sladových sil, zásobníků na teplou a studenou vodu a vzduchotechniky. Dokončuje se také montáž ležáckých tanků a připravuje se stěhování a montáž kvasných nerezových kádí,“ zakončil chotěbořský sládek.

Nový regionální pivovar v Chotěboři

Nový regionální pivovar v Chotěboři připravuje výrobu typicky českého piva. Na rozdíl od piv, která produkují velké nadnárodní společnosti, bude mít chotěbořské pivo charakteristickou plnost, říz a kvalitní pěnivost. Pivo připravuje sládek Oldřich Záruba, několikrát oceněný doma i v zahraničí, z kvalitních českých surovin. Předpokládaná kapacita: 10 000 hektolitrů za rok s možností rozšíření výroby až na 25 000 hektolitrů za rok. Cílovým trhem pivovaru bude Chotěboř a bezprostřední okolí se záběrem na region Vysočina a i vybranými prodejními místy v rámci celé České republiky.

Foto: Březen 2009, pivovar Chotěboř. V pivovaru už jsou nainstalovány tzv. ležácké tanky, ve kterých bude pivo dokvašovat. Vnitřky tanků se musejí po každé várce piva ručně vymýt.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Chotěboř

Dobrá zpráva přilétla z australského Melbourne do nošovického pivovaru Radegast. V mezinárodní soutěži Australian International Beer Award se mezi více než tisícovkou vzorků z 39 zemí světa neztratila piva Radegast Premium a Radegast Birell. Obě značky si ze svých kategorií odnášejí bronzovou medaili.

Australská soutěž je jedním z největších srovnání pivních značek na světě. Do letošního ročníku dorazilo 1.140 vzorků z 215 pivovarů. V kategorii ležáků balených v lahvi získalo bronzové ocenění pivo Radegast Premium. V kategorii nealkoholických lahvových piv pak dosáhlo na bronz i pivo Radegast Birell.

Manažer pivovaru Radegast Ivo Kaňák k úspěchu v prestižní soutěži řekl: „Z ocenění mají určitě velkou radost také všichni příznivci piva Radegast. Je to známka toho, že na Moravě vaříme výborné pivo, které chutná i daleko za hranicemi naší země."

Australian International Beer Award pořádá Královský hospodářský institut oblasti Victoria sídlící v australském Melbourne ve spolupráci s univerzitou Ballarat. Porotu tvoří více než 30 odborníků.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Krize nekrize, lidé si pivo dají. Své o tom ví i v pivovaru Rohozec. Za minulý rok hlásí nárůst produkce a prodeje skoro o třetinu.

Byť se některé pivovary potýkají se snížením objemů prodeje i o patnáct procent, nejbližší pivovary hlásí nárůst.

Pivovar Rohozec například za minulý rok zvýšil produkci o dvacet devět procent. „Tak veliký nárůst je v pivní branži poměrně neobvyklý, zvlášť v současné situaci. I od začátku letošního roku mírně získáváme, než ztrácíme,“ vysvětlil František Jungmann, ředitel Pivovaru Rohozec.

Podobné zkušenosti má i pivovar Svijany. „Počítáme také s mírným nárůstem produkce, minimálně na stejných hodnotách jako v minulém roce,“ sdělil František Horák, člen představenstva pivovaru.

Oba pivovary mají stejné majitele, proto si nekonkurují v pravém smyslu slova. „Svijany jsou dnes větší značkou, Rohozec doplňuje trh zase pivem jiného charakteru,“ doplnil Horák.

Rohozecký pivovar expanduje i za hranicemi republiky, již tradičně má dobrý zvuk ve Skandinávii, hlavní gró importu však leží u sousedů. „Zvláště dobrou pozici máme v příhraničních částech Polska. zajímavě se daří rozjezd spolupráce s Ruskem a Španělskem,“ upřesnil František Jungmann.

Propad cítí rohozecký pivovar jen ve vývozu do Anglie. „Od začátku roku tam nemáme žádnou objednávku. Nejvíce se na situaci podepsal strmý propad kurzu libry,“ popsal Jungmann, kterého těší, že pivo z Rohozce získává stále nové obdivovatele a sbírá ceny degustačních soutěžích. Jen od roku 2006 získalo zdejší pivo mnoho ocenění, některé z piv se namátkou staly Pivem České republiky, bodují i v další soutěži Česká pivní pečeť.

Samo vedení pivovaru cítí úspěch s uvedením řezaného piva na tuzemský trh. „Tím jsem vyplnili mezeru na trhu, již dnes řezané pivo pokrývá více než patnáct procent naší produkce,“ uvedl Junmann. A právě speciálními pivy mohou malé pivovary konkurovat gigantům.

Představili „zdravé“ pivo

Jedním ze speciálů rohozeckého pivovaru je nově lehké pivo Skaláczech. „Je určeno lidem zaměřených na zdravý životní styl a na exporty do Skandinávie. Již stačil získat druhé místo v letošním kole soutěže Česká pivní pečeť,“ přiblížil František Jungmann.

Ten zároveň potvrdil, že nejsilnější pozici má pivovar v Libereckém kraji. „Ale dobře se prodáváme i na Ústecku a Královéhradecku,“ doplnil ředitel. Do zahraničí odchází zhruba šestnáct procent produkce pivovaru.

Pivovar Rohozec v dobách největší slávy vařil až sto tisíc hektolitrů piva. Začátkem devadesátých let byl vydražen. Bohužel, majitel přivedl pivovar až do konkurzu. „Hlavně, že se pivo stále vařilo. Díky tomu bylo na co navazovat,“ dodal František Jungmann.

V roce 2008 pivovar prodal více než padesát tři tisíc hektolitrů piva.

Zdroj: Turnovský deník.cz | Autor a foto: Jan Sedlák

Cestovní ruch, propagace nebo výměna informací z oblasti veřejné správy. To jsou některé z oblastí, v nichž budou spolupracovat Plzeňský kraj a pivovar Plzeňský Prazdroj.

Tak to alespoň stojí v deklaraci, kterou v úterý pro letošní rok podepsala hejtmanka Plzeňského kraje Milada Emmerová a generální ředitel Plzeňského Prazdroje Mike Short.

„Spolupráce s Plzeňským Prazdrojem je při propagaci kraje nejen v Čechách, ale i v zahraničí velmi přínosná. Zakládáme si na tradici pivovarnictví a piva, které je reprezentativním typem tohoto nápoje na celém světě,“ uvedla hejtmanka Emmerová.

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor: Ladislav Vaindl

Pivovar Ostravar uvádí na trh speciální fotbalové pivo Bazal. Jméno polotmavého ležáku vychází z názvu domovského stadionu fotbalového klubu Baník Ostrava Bazaly ve Slezské Ostravě.

Projekt Ostravaru, který patří pod Pivovary Staropramen, sází na skupinu ostravských patriotů, kteří mají rádi fotbal. Baník Ostrava, za kterým se táhnou nejen nejdrsnější fotbaloví chuligáni, je tam pojem.

Příznivci Baníku se formou anket podíleli na výběru názvu piva, jeho chuti, podobě sklenic, do kterých se pivo začne tento pátek čepovat. Někteří se také objeví na etiketách na lahvích, kterých bude jedenáct druhů. A pod názvem piva bude slogan Baník pivčo.

Pivo Bazal, možná tah na branku

Dodal, že jde o poměrně výjimečnou záležitost u nás i v zahraničí. "Například v americkém Denveru je malý pivovar s názvem Sedlot přímo na baseballovém stadionu, na jedné z tribun. Je odtamtud pěkný výhled na hřiště," líčil Šuráň.

Jan Kočka ze Světa piva připomenul, že předtím už budějovický Budvar také vytvořil pivo, které vzniklo ve spolupráci s pivaři. Z jejich přání vyplynula jeho zvláštní chuť a vysoká hořkost. Světlé výčepní pivo Pardál, které je na trhu od roku 2007, je zatím velmi úspěšné.

"Pivo Bazal, které by mělo plně odpovídat drsnému naturelu ostravských fotbalových chuligánů, je jistě dobrý nápad. Na rozdíl od Pardálu půjde o lokální záležitost. Může to být přínosem pro pivovar Ostravar, který je s Ostravou asi více spjatý než nedaleký Radegast," doplnil Kočka.

Jestli bude mít Bazal úspěch, to se teprve ukáže. Manažeři zatím neví, jak dlouho bude fotbalový ležák na trhu. Ostravar spolupracuje s Baníkem několik let. Pivo Bazal je zatím nejvýraznějším počinem.

Pivo se začne v pátek večer čepovat ve vybraných sedmdesáti devíti hospodách v Moravskoslezském kraji. Do obchodů přijde v dubnu.

"Do všech anket se zapojilo bezmála devatenáct tisíc respondentů. A fandové jsou nakonec tváří piva Bazal. Na konkurz na tvář piva jich přišlo více než sto. Byly mezi nimi i ženy," uvedla manažerka projektu Zuzana Bečková.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz | Autor: Petra Sasínová

Pivovar Ostravar loni uvařil 769 tisíc hektolitrů piva, což je druhý nejlepší výsledek v jeho stodvanáctileté historii.

Ve srovnání s rokem 2007 to je sice zhruba o šest procent méně, ten však byl rekordní i podle statistiky Českého svazu pivovarů.

„Přestože jsme zaznamenali mírný pokles prodejů související s poklesem trhu, podařilo se nám splnit hlavní cíl loňského roku, kterým bylo rozšíření teritoria působnosti značky,“ říká mluvčí společnosti Pivovary Staropramen Pavel Barvík. Pro ilustraci – v roce 1908 by k prodeji stejného množství piva potřeboval ostravský pivovar dvanáct let.

Na Ostravsku si Ostravar stále udržuje pozici silné domácí značky. „Na základě úspěchů Ostravaru na domácí půdě jsme se před dvěma lety rozhodli, že přišel čas rozšířit působnost Ostravaru za hranice regionu,“ tvrdí Barvík.

Na Opavsku a Karvinsku, na které se pivovar zaměřil, podle meziročního srovnání vzrostl prodej piva Ostravar o šest procent.

Největší meziroční nárůst však Ostravar zaznamenal v exportu na Slovensko, které je pro něj klíčovým exportním trhem a kde v meziročním srovnání prodal o 142 procent piva více než v roce 2007. „Nárůst prodeje na Slovensku loni plně kompenzoval nižší poptávku po pivu v Česku,“ uvádí Barvík.

Tvrzení, že Ostravar je pivo pouze pro Ostravu, už tedy přestává platit. Jeho obliba za hranicemi Ostravska stále roste.

Milovníky pěnivého moku nyní čeká další novinka. Již v těchto dnech uvede pivovar Ostravar na trh svou další novinku – fotbalové pivo Bazal, do jehož přípravy zapojil širokou veřejnost a fotbaloví fanoušci se objeví i na jeho logu. Ostravané rozhodli o jeho chutí, síle i názvu. Vybíralo se dokonce z několika desítek návrhů, z nichž jeden byl lepší než druhý. Nakonec však zvítězil název Bazal.

Česká spotřeba piva loni zůstala přibližně stejná jako v roce 2007, dlouhodobě se drží kolem 159 litrů na osobu ročně.

Celkově české pivovary loni vyrobily 19,7 milionu hektolitrů piva, což je ale o dvě stě tisíc hektolitrů méně než v rekordním roce 2007, vyplývá ze statistiky Českého svazu pivovarů.

Zdroj: Moravskoslezský deník.cz | Autor: Jitka Hrivňáková

Od pondělka do čtvrtka jsou v práci, v pátek jim kvůli nedostatku zakázek začíná prodloužený víkend. To vše za šedesát procent platu.

Omezení výroby se nyní začalo týkat také zaměstnanců pelhřimovského Družstva uměleckého průmyslu (DUP). „Všude se zlevňovalo a naše zakázky se snížily na minimum. Nutností pro nás bylo řídit se podle poptávky na trhu, která je nyní velmi malá,“ vysvětlil ředitel společnosti Lubor Jedlička.

Firma se nevyhnula ani propouštění. To se nejvíce dotklo strojírenského závodu v Novém Rychnově. „Neprodlužovaly se smlouvy, které byly uzavřeny na dobu určitou. Z Nového Rychnova odešlo asi třicet lidí, další pak i z Pelhřimova. Současný stav bychom ale mohli udržet právě díky omezení výroby,“ doplnil Jedlička. Jak dodal, situace by se měla zlepšit, až se vyprodají zásoby.

Jediným odvětvím ve společnosti, kterého se krize zatím tolik nedotkla, zůstal potravinářský průmysl. V roce 2001 družstvo odkoupilo od státu pelhřimovský pivovar, který se podle slov ředitele zatím drží.

Zatímco DUP má potíže, jeho dceřinná firma, pivovar Poutník, zatím odolává krizi se ctí. „Držíme pětidenní pracovní týden. Potravinářský obor ale funguje trochu jinak než kovodělná výroba, toho se zatím krize tolik nedotkla,“ podotkl vedoucí pivovaru Vladimír Veselý.

Vydrží do léta

Naproti tomu zaměstnancům DUPu nyní nezbývá než doufat, že zakázek začne přibývat. „Práce je nyní nárazová. Někdy je potřeba dodržet termín a musí se dělat víc. Pak je ale zase období, kdy další výroba není třeba,“ uvedl Jedlička.

Představitelé firem obyčejně nechávají své zaměstnance doma za šedesát procent platu, jakmile nastanou potíže se sháněním zakázek.

„Firmy přistupují k tomuto řešení hlavně proto, aby nemusely propouštět zaměstnance. Osloví s tímto návrhem odboráře. Ti většinou rádi souhlasí,“ okomentovala tento jev odborná asistentka z jihlavské vysoké školy polytechnické Věra Nečadová s tím, že zaměstnavatel si pro podobné případy vytváří v ziskových letech záložní fondy.

Jak dlouho ale může podnik podobné „hubené“ časy vydržet? „To záleží na spoustě okolností. Mimo jiné i na tom, jak velkou rezervu si firma stačila udělat. Mohou to být týdny, ale i měsíce,“ dodala profesorka Nečadová.

„Velké finanční rezervy nejsou a platy jsme přitom zachovali stejné. Mužeme takto vydržet maximálně první pololetí. V letním oddobí se pak rozhodne, co bude dál,“ doplnil ředitel Jedlička.

Zdroj: Pelhřimovský deník.cz | Autor: Petra Nováková a Michal Vítů

Od marca 2009 spoločnosť Heineken Slovensko spustila novú marketingovú kampaň pre značku českého piva Krušovice.

Na Slovensku doposiaľ táto značka nebola výraznejšie podporovaná, napriek tomu u nás patrí medzi obľúbené české pivá. V tomto roku Heineken Slovensko plánuje jej podporu a očakáva aj nárast predaja.

Koncern Heineken kúpil pivovar v českých Krušoviciach v júni roku 2007. Krušovice odvtedy patria medzi deväť značiek piva distribuovaných spoločnosťou Heineken Slovensko. Značka Krušovice sa však naďalej bude vyrábať v Čechách a bude tak môcť používať chránené zemepisné označenie „české pivo“ pridelené Európskou úniou.

Pivovar s kráľovskou tradíciou

Krušovice sú jednou z najstarších značiek piva v Čechách. Pivovar v Krušoviciach, ktorý sa nachádza 70 km od Prahy, bol založený po roku 1517 a v roku 1581 ho jeho pôvodný vlastník ponúkol na predaj českému cisárovi a uhorskému kráľovi Rudolfovi II. Práve jemu patrí zásluha za zveľadenie pivovaru a tradíciu varenia vynikajúceho piva v Krušoviciach. Vďaka histórii a tejto tradícii nesie pivovar označenie „kráľovský“. Pivovar, ktorý v súčasnosti zamestnáva približne 300 zamestnancov, je zároveň lákavým turistickým cieľom pre milovníkov histórie. V roku 2008 ho navštívilo približne 40 tisíc turistov z 35 krajín sveta.

Kráľovské české pivo

Uvádzaciu kampaň podporenú bigboardami a citylightmi odštartoval menší event v Bratislave s kráľom Rudolfom II. v hlavnej úlohe. Na jednej z bratislavských zastávok MHD pozýval kráľ okoloidúcich na svoje obľúbené pivo. Podpora značky však bude zameraná predovšetkým na predaj v HoReCa prevádzkach, keďže Krušovice sú najsilnejšie práve v tomto segmente.

„Prvá podpora značky odštartovaná v týchto dňoch má cieľ osloviť tradičných konzumentov českého piva. V našej komunikácii budeme zdôrazňovať predovšetkým kráľovskú históriu a český pôvod značky,“ hovorí Natalia Ormandy, brand manager značky Krušovice spoločnosti Heineken Slovensko. „V týchto dňoch prebiehajú aj ochutnávky piva Krušovice vo vybraných sieťach. Takisto ako ostatná komunikácia, aj tie sú poňaté v tradičnom, stredovekom štýle,“ dodáva Natalia Ormandy. Na podporu českého pôvodu značky plánuje spoločnosť v budúcnosti sponzorovať rôzne podujatia českej kultúry a umenia na Slovensku.

Krušovice sú skutočné české pivo

Krušovice sú pravým českým pivom aj podľa pivovarníckych expertov Európskej únie. Od októbra 2008 môžu používať symbol Chránené zemepisné označenie, ktoré bolo českému pivu pridelené Európskou úniou. Toto označenie môžu používať iba výrobky vyrobené v ČR z presne určených surovín tradičným výrobným postupom a musia zodpovedať aj ďalším kritériám, ako je napríklad farba alebo horkosť. Dôvodom prísnych kritérií je, aby sa za české pivo nemohli označovať výrobky, ktoré nie sú vyrobené v súlade s tradíciami českého pivovarníctva, alebo tie, ktoré boli pod českou značkou vyrobené v zahraničí.

Z najčistejších prírodných surovín

Pri výrobe piva Krušovice sa používajú čisté prírodné suroviny – moravský jačmeň, žatecký chmeľ a voda z Chránenej krajinnej oblasti Křivoklátsko, ktorá patrí do biosférickej rezervácie UNESCO. Čistota a prírodný charakter surovín spolu s umením českých sládkov tak robia z Krušovíc to pravé české pivo pre skutočných gurmánov.

V súvislosti s oficiálnym uvedením značky spoločnosť Heineken Slovensko pripravila aj nový dizajn a obsah internetovej stránky www.krusovice.sk

Zdroj: Infoline.sk | Autor: Heineken

„Kdybych já tady byl hostinským…“ Kolik mužů s půllitrem v ruce už takto nadávalo na úroveň nějaké hospody? A kolik z nich nezůstalo jen u prázdných slov? Olomoučtí podnikatelé a kamarádi Martin Řehák a Miloš Kolomazník patří k těm, komu odvaha nechyběla. Když už se rozhodli otevřít vlastní hospodu, tak i s vlastním pivem. Před třemi lety v Olomouci založili hostinský minipivovar sice s malou kapacitou, ale zato velkým věhlasem.

Pane Řeháku, co pro vás znamená pivo?

Když se řekne pivo, nevidím před sebou nápoj, ale specifickou kulturu. Asi bych ji neviděl, kdybych neměl možnost srovnání. Díky své práci hodně cestuji a mám spoustu přátel v zahraničí. Vím, co pro ně znamená pivo, a taky vím, jak svébytná je pivní kultura u nás. Takže pivo je pro mě všechno kolem něj. Ta hrabalovská, možná i prvorepubliková atmosféra.

Od diskuse a naštvání na vulgarizaci olomouckých hospod po otevření letos třetím rokem fungujícího pivovarského hostince Moritz uběhlo pouhých devět měsíců. „Za tu chvíli jsme se museli naučit úplně všchno,“ říká v rozhovoru Martin Řehák, jeden z jeho zakladatelů.

Ale pivo z místních pivovarů vám asi moc nechutnalo.

Nikdy jsem, tedy co se piva týče, neměl vyhraněný vkus, byl jsem otevřený poznávání nového. Důvodem, proč jsme si založili vlastní minipivovar, tedy nebylo to, že by nám jiné pivo nechutnalo.

Co vás k tomu tedy vedlo?

Vlastní hospůdka byl nápad kamaráda Miloše a můj, ale zároveň je to projekt, který by nevznikl bez podpory řady dalších lidí. Inspiraci jsme si brali v jedné malé, příjemné hospůdce, jejíž provozovatel se později stal duchovním spoluotcem i našeho podniku. S Milošem jsme si jednou řekli, že už nás nebaví chodit do hospod v Olomouci, protože se vulgarizují a objevuje se v nich čím dál více herních automatů, a že by tedy bylo nejlepší vzít toho býka za rohy a udělat si vlastní hostinec. A když už vlastní hospodu, tak i s vlastním pivem. Za devět měsíců od tohoto rozhovoru jsme otevírali.

Jak se takoví laici stanou téměř ze dne na den majiteli nejen hostince, ale i pivovaru?

Úplný začátečník jsem byl asi jen já. Miloš i náš vrchní sládek Standa Nožka studovali potravinářství a v kvasné chemii se vyznali. Měli zkušenosti ze Selika, kde dříve pracovali. Věděli jsme, čeho chceme dosáhnout, a možná že i ten náš laický přístup pomohl udělat z naší hospody to, co se z ní stalo. Myslím, že v určitých kruzích je velmi oblíbená.

Devět měsíců je hodně krátká doba. Co všechno jste se museli za tu chvíli naučit?

Úplně všechno. Ale na druhou stranu každý jsme měli zkušenosti z nějaké oblasti. Někdo pomohl zorganizovat práci, jiný se zase vyznal v potravinářství. Od začátku jsme se denně scházeli a radili se na postupu prací, abychom ten náš sen zrealizovali. Všechno jako by byla souhra příznivých okolností. Například prostor, ve kterém jsme, patří Cukrovaru Vrbátky, jehož akcionářem je i Miloš, takže mohl pomoci s pronájmem budovy. S technologií do pivovaru nám zase pomohl náš známý z Prostějova.

Technologie je věc, na které si tradiční pivovary hodně zakládají. Co vy a pivovarská aparatura?

Zakládáme si na tom, že vaříme sice klasicky, ale máme velmi dobrou a moderní technologii. Výborné bylo, že náš sládek mohl od počátku spoluvytvářet podobu pivovaru. Sám navrhoval propojení jednotlivých etap technologie. Točíme se tady sice jako na pětníku, ale dokázali jsme, že takový pivovar se vejde i do většího obývacího pokoje.

Jaký to byl pocit ochutnat poprvé vlastní pivo?

Výborný. Bylo to ale nebezpečné. Chtěli jsme pivo ochutnávat tak, jak zrálo, den po dni. Jenomže ono zraje dva měsíce. Zpočátku v něm nebylo moc alkoholu, ale jak ho přibývalo, byli jsme na něj čím dál víc navyklí. Pocit to však byl a je bezvadný.

Tradici svého hostince jste založili na minulosti Moritze Fischera. Židovského obchodníka, který v Olomouci na přelomu 19. a 20. století postavil řadu bytových domů, vybudoval sladovnu v Holici, jen ten pivovar mu chyběl. Neplníte tak trochu přání také tomuto muži?

Plníme. Jeden historik nám dokonce řekl, že oživujeme ducha Moritze Fischera a že ten nám za to bude pomáhat s provozováním hospody. Myslím, že měl pravdu. Na půdě domu jsme našli krabici s Fischerovým odkazem. Byl tam například takový panáček, kterého máme v hospodě vystaveného jako patrona. Našli jsme tam ale i Fischerovy deníky a v zápiscích poznámku, že by chtěl mít pivovar. Takže jeho duch se opravdu vznáší nad celým domem.

Fischera ale nakonec jeho podnikání dostalo do vězení pro dlužníky. Nebojíte se, aby vás jako patron nevedl také špatnou cestou?

Pokud se nezmění pravidla soutěže, tak bychom ve vězení skončit neměli (s úsměvem). A Moritze Fischera se nebojíme. Byl to nesmírně odvážný člověk, to, co dokázal, bylo obdivuhodné. Byl členem několika spolků a ty spoluvytvářely atmosféru tehdejší Olomouce. Kéž by tu vůbec nějaké takové dnes fungovaly! To, že skončil ve vězení, bylo dáno změnou vnějších pravidel financování jeho projektů. Měl obrovský rozmach, a když někdo míří takto vysoko, stane se, že někdy uklouzne.

Přejděme k vaší vlastní minulosti. Prý jste už v osmnácti letech odešel do Německa. Co jste tam tak mladý hledal?

Bude to znít jako klišé, ale zkušenosti. Dělal jsem nejdřív těžkou manuální práci v továrně, ale postupně jsem se ve firmě dostával na lepší a lepší místa. Ta zkušenost je nepřenositelná. Byl jsem šťastný, že jsem si v tom cizím prostředí našel svoje místo. V Německu bych žil dodnes, kdybych nejel na služební cestu na jižní Moravu a nezajel navštívit kamaráda do Olomouce. Zamiloval jsem se tady, a i když s tou dívkou dnes nežiji, vděčím jí za to, že tu jsem.

Vy ani váš kamarád Miloš Kolomazník nejste původem z Olomouce, přesto se o vás povídá, že jste velcí hanáčtí patrioti. Jak se to projevuje?

Dbáme hlavně na to, aby místní lidé byli hrdí na svůj region, a troufnu si říct, že i v cizích lidech, kteří k nám chodí, se nám daří budovat lásku k našemu městu. Mám například přátele z Brazílie, kteří, když jedou do Česka, nemíří do Prahy, ale do Olomouce.

Myslela jsem to spíš tak, zda při vaření piva dbáte na to, abyste používali místní ingredience.

No to je samozřejmé. Naše pivo vyrábíme jenom ze surovin z Hané. Chmel bereme z Kokor, slad z Prostějovska. Navíc máme pravého hanáckého sládka. Kdysi o něm napsali v novinách, že vyzařuje zvláštní hanácký flegmatismus. Také v jídelníčku se od začátku snažíme prosazovat filozofii „Haná na talíři“, to znamená používat všechny suroviny místní.

A jde to?

Dá se to, ale je to náročné. Bojujeme i s tím, že někteří „zvídaví“ návštěvníci se ptají, proč máme tak draho. Některým marně vysvětlujeme, že používáme pravé brambory, pravé vývary, dobré uzeniny a ne náhražky.

Jak takové suroviny sháníte? To osobně objíždíte pěstitele nebo uzenáře?

Založili jsme skupinu, která si říká Gastroreisen. Tvoří ji sedm gastronautů, kteří jezdí po gastronomických podnicích na Moravě a v blízkém okolí. V rámci našich výletů testujeme potraviny a shledáváme, jsou-li vhodnými k distribuci v naší restauraci.

Vaši hospodu jste pojali jako nekuřáckou. Nebáli jste se, že se tak připravíte o spoustu zákazníků?

Všichni nás varovali, že je to ekonomická sebevražda. Ale my jsme věděli, že to je výborný nápad.

Jaké lidi takový podnik přitahuje?

Řekl bych, že láká typy, co se s nimi člověk nikdy nenudí. Můžete se tu s kýmkoliv bavit o čemkoliv a není to jen uslintaná konverzace z hostinců čtvrté cenové kategorie. Zdá se mi, že nekuřáctví v hostinci způsobuje pozitivnější atmosféru. Kdyby kuřáci kouřili v hospodě, tak by se spolu nebavili. Když ale musí chodit ven, u druhé třetí cigarety se dají do řeči a pokračují pak i uvnitř. Tím hospoda více žije.

Atmosféra a hlavně vaše pivo zachutnaly i britskému znalci piva a spisovateli Evanu Railovi, který se u vás loni inkognito zastavil. V článku, který pak otiskly The Times, vás zařadil na třetí místo v žebříčku nejzajímavějších tuzemských pivovarů. Jak vám to změnilo život?

Ta událost nás nesmírně potěšila a hodně nám pomohla. Kdybychom si takovou reklamu objednali, neměli bychom z ní tak dobrý pocit.

Ročně uvaříte 150 tisíc piv. Bude to nyní stačit?

Zatím to stačí, ale dá-li pánbůh a okolnosti dovolí, stávající pivovar ještě rozšíříme. Máme už vizi, ale současná hospodářská situace, napětí a strachuplná atmosféra ve společnosti nás zbrzdily. Snad se to ale podaří příští rok.

Říká se ale, že hospody ani v krizových dobách nestrádají. Pak vás ani současná situace nemusí ohrozit.

Je pravda, že na návštěvnosti u nás se krize zatím neprojevila. Češi a Moraváci se určitě nebudou chtít zříci své pivní kultury. Nejde o alkohol, ale pospolitost, která je s pivem spojená.

Máte vlastní hospodu s vlastní atmosférou. Splnil jste si sen?

Já jsem si ho splnil. Pivovar pro mě nebyl až takový cíl, ale chtěl jsem mít kolem sebe bezvadnou partu, která umí dotáhnout věci do konce. Děláme, co nás baví a naplňuje, a je to fajn.

***

* Martin Řehák

Narodil se v roce 1970 v Mohelnici, studoval na Katedře andragogiky a sociologie UP v Olomouci. V Česku vede pobočku rakouské společnosti obchodující s papírem. Jeho přítelkyně mu před měsícem porodila syna. Pivovarský hostinec Moritz založili Martin Řehák a Miloš Kolomazník v Olomouci v místech, kde stávala židovská synagoga. Otevřeli jej v roce 2006, sto let od úmrtí Moritze Fischera, olomouckého obchodníka ve stavebnictví. Na počest duchovního patrona zařadili na jídelní lístek i pokrmy z haličské židovské kuchyně. Pivo, které tu vaří, je nepasterované a nefiltrované, čepují jej přímo z ležáckých tanků.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Petra Klimková