Jihlavská jedenáctka byla vloni Pivem roku

Pivo nevyrábíme, ale na jeho konzumaci se podílíme

Jiří Boček: Loni nám pomohl export, byl nejvyšší v historii

Pivovar loni navštívilo tři tisíce turistů

V Třebíči se po čtyřiceti letech opět začne vařit pivo

Pivovar ve Frýdlantu bude mít původní etikety, němčina z nich zmizí

O pivo v plechovkách je zájem, Budvar chce vlastní linku

Chtějí Američané privatizovat Budvar? Online rozhovor

Sklo je kouzelný materiál, ze kterého se dají dělat neuvěřitelné věci

Američané získali výhodu ve sporech s Budvarem: Koupili známku Budweiser Bier

Pivovar Radegast uspoří ročně milion hektolitrů vody

Weizenbier z Náchoda, tak trochu jiné pivo

Obavy Stanislava Bernarda o Evropu

Budvar loni prodal nejvíce piva za jedenáct let

Bendl chce audit hospodaření Budvaru

Bernard: Jednoznačně preferuji vlády, které minimalizují vliv státu

Stanislav Bernard vybudoval z rozpadlého humpoleckého pivovaru uznávanou značku Bernard. A teď se snaží zachránit i českou společnost. „Způsob financování politických stran by měl být naprosto exaktně upraven tak, aby do něj netekly netransparentně peníze,“ říká Bernard, který je tváří nadačního fondu v boji proti korupci.

„V každé společnosti jsou orgány, které jsou určeny k tomu, aby nezákonné jednání potíraly. Stačí se podívat na to, kolik lidí za těch 20 let skutečně doplatilo na nezákonné praktiky a rázem známe odpověď na to, proč celý ten systém korupce vlastně stále funguje tak, jak funguje. Represivní orgány jsou obrovsky provázané s politikou,“ uvedl Stanislav Bernard v Impulsech Václava Moravce.

Bernad tvrdí, že během svého podnikání nemusel nikdy dát úplatek. Výjimkou jsou peníze hospodským za to, že budou točit danou značku piva. „To přišlo někdy v polovině 90. let, kdy to některé velké pivovary začaly používat ve velkém. Dodneška se to používá dál a je to založeno na tom, že vlastně hospodský dostane za to, aby čepoval tu či onu značku piva, poměrně značnou částku peněz a aby to bylo legální, tak je pokryto smlouvou o reklamě nebo o propagaci,“ řekl Bernard a dodal, že se rozhodně nejedná o zanedbatelnou částku. „Ty investice pro jednotlivé restaurace se pohybovaly v řádu statisíců, v některých případech v řádu milionů. Byla to skutečně hmatatelná procenta z celkového rozpočtu pivovaru.“

Spotřební daň ničí pivovarnictví

Příspěvky hospodským nejsou jediným problémem, který tíží české pivovarníky. Spotřební daň se zvýšila o 50 haléřů na litr, a štamgastů u piva ubývá. „Jsou situace, kdy člověk uzná, že aby mohla fungovat ekonomika a společnost, tak je někdy potřeba udělat i nepopulární opatření. Nicméně tady je realita taková, že zvýšení daně přinese do státního rozpočtu řádově asi 350 milionů korun. To je kapka v moři,“ upozornil Bernard.

V letech 2009 a 2010 se trh s pivem propadl o 18 procent a zvýšení spotřební daně není jediným důvodem. „Těch vlivů tam bylo víc. Jednak bylo skutečně ne dobré počasí v létě a do toho dopady krize. K tomu se ještě přidaly levné importy piva například z Polska. To že to zvýšení daně přišlo v takovémto okamžiku, kdy trh byl sám o sobě náchylný na pokles, proces výrazně urychlilo.“

Zdroj: Parlamentní listy.cz

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Bernard-Uplatky-hospodskym-se-pohybuji-v-milionech-217913

Cihlový komín a obrázky Krakonoše na zdech zdobí pivovar v centru Trutnova. Průchodem vrátnici a sestupem po schodech úzkými klaustrofobními chodbami se lze dostat do míst, kde se na výrobě místního piva Krakonoš podílel v roce 1974 budoucí prezident Václav Havel.

Trutnovský pivovar je pravděpodobně jediným na světě, kde pracoval jako dělník příští prezident a celosvětově známý politik.

Žádná pamětní deska tady není a už zde ani není nikdo, kdo by Havla pamatoval. Přece jenom je to sedmatřicet let.

V prvním patře

Sám pivovar se od té doby hodně změnil. Zůstává však hala s křemelinovým filtrem, kde Václav Havel pracoval. A pivo je nadále uloženo v zásobnících z těch dob. Některé jsou z poloviny šedesátých let.

Slavná hra Audience, která se odehrává v pivovaru a Ferdinand Vaněk alias Václav Havel v ní vede dialog s opilým sládkem, vznikla právě tady. V prvním patře budovy.

Na měsíce, které budoucí prezident strávil v trutnovském pivovaru, si pamatuje Jiří Pelc. Dělal tehdy v pivovaru mechanika a byl to právě on, kdo Václava Havla přijímal.

Dramatik od roku 1969 nesměl publikovat a jeho hry se nesměly v Československu hrát. I na Trutnovsku, kde měl chalupu na Hrádečku, ho sledovala StB.

"Původně to bylo tak, že někdy v roce 1973 chtěl Václav Havel pracovat jako pomocný dělník v tiskárně. Nakonec práci nedostal, kvůli tlaku na vedení tiskárny. Pak šel k nám a my jsme ho vzali, potřebovali jsme pomocnou sílu. Ředitel byl proti, když se dozvěděl, o koho jde, ale to už měl Havel v občanském průkazu razítko, že je u nás zaměstnaný," vypráví Jiří Pelc, který je už dnes v důchodu.

Zodpovědně u filtru

Havel měl na starosti práci s křemelinovým filtrem, kterou podle Pelce vykonával velmi zodpovědně. Měl napsán na papírku postup a ten vždy dodržoval.

Ředitel měl moskviče

Jiří Pelc ale vzpomíná i na úsměvné okamžiky. "Havel jezdil do pivovaru mercedesem a vždy z něj vystoupil v montérkách a holinkách. Řediteli pivovaru to vadilo a rozčiloval se, že Havel jezdí mercedesem a on - ředitel - má jen moskviče. Musel jsem tak Václava požádat, aby parkoval raději v ulici za rohem."

S Havlem prý byli spokojeni, až na to, že místo piva pil víno. "Cucal tady víno a řekli jsme mu, že tohle nejde, že se musí naučit pít pivo. A to se podařilo, tehdy jsme ho pivo opravdu pít naučili."

Sám Václav Havel v rozhovoru s publicistou Jiřím Ledererem z roku 1975 ke svému "angažmá" v Trutnově řekl: "Šel jsem tam z finančních důvodů - neměli jsme tehdy peníze na živobytí. Vydělával jsem tam kolem sedmnácti set."

Na otázku, jak ho v pivovaru přijali, odpověděl: "Musím říci, že mě přijali výborně (…) Záhy jsem zjistil, že mě ostatní dělníci mají rádi, že mne bez sebemenšího náznaku nějakého odstupu přijali mezi sebe a že se mi dokonce snažili pomáhat i tam, kde jsem pomoc ani celkem nepotřeboval."

Po pouhých osmi měsících ale přední český disident pivovar opustil. "Takhle to dál nejde, měli byste jenom problémy," prohlásil tehdy před parťáky.

Do pivovaru už podle jeho současného ředitele Karla Janka Havel nikdy nezavítal, ale občas si kupoval pivo Krakonoš v sousední reprezentační prodejně.

"Několikrát mi říkal, že by chtěl v pivovaru uspořádat nějaké sezení se svými přáteli. Už na to bohužel nedošlo," říká Janko.

Zdroj: Aktuálně.cz | Autor a foto: Martin Novák | Kráceno

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=726483

Rodinný pivovar může vzniknout kdekoli – ve sklepě, v bývalé sýpce, ve stodole nebo konírně. Ten, ve kterém se vaří Berounský medvěd, byl zbudován uprostřed areálu bývalého Kovošrotu, který v sobě nezapře cementárenský původ. Taková minulost už stojí za návštěvu!

Pivovar založili na samém konci druhého tisíciletí manželé Mayerovi, kteří v tomto průmyslovém bloku provozují výkup kovů, a to z pouhé lásky ke kvalitnímu pivu. V jedné z hal zřídili varnu a pochopitelně také restauraci. Ta se podle slov paní Mayerové zaměřuje na nabídku vlastního kvasnicového nefiltrovaného piva a tradiční české kuchyně.

První návštěvu jsem podnikl vlakem, ze Smíchovského nádraží to trvalo zhruba půl hodiny. Přístup k restauraci potěší milovníky toho nejhrubšího přinádražního industriálu, který tady podle mého soudu o sto procent překonává například sešlost a bizarnost, jaká útočí na návštěvníky Meet Factory na Smíchově. Potkáte tu třeba i několik starých nákladních vozů, které mohou být zárodkem budoucího muzea, nebo brzy skončí ve šrotu.

Stálá, ale bohatá pivní sestava

Budova restaurace a pivovaru se mezi prachem a rzí pokrytými objekty skví doslova jako růže mezi trním. Jakmile však vstoupíte dovnitř, ocitnete se v příznivém světě. Rozlehlému přízemnímu lokálu dominují dřevěné masivní trámy, nábytek, chtělo by se říci pivovarský, prosté stoly a lavice, je takřka černě lazurovaný. Dlažba je vhodně zvolená, člověk má až podezření, že by klidně mohla být původní. Výzdobu tvoří suchý chmel, staré pivovarské přístroje, kratochvilné mosazné reliéfky a police plné dávných pivních lahví. V podobném stylu je zařízena i šalanda v prvním patře s výhledem do varny pivovaru, která dobře poslouží jako salonek pro uzavřenou společnost.

Zdejší pivní portfolio se nemění. Cyklopivo světlé 8° (0,5 l za 15 Kč) je velice svěží, příjemně chmelené slabé letní pivo. Světlá 11° Zlatý kůň (0,5 l za 20 Kč) je pivo s chuťovou převahou sladu. Při první návštěvě nemělo jiskru, při druhé mě již potěšilo plnější chutí. Tmavá 13° Berounský medvěd (0,5 l za 25 Kč) byl naopak poprvé zbytečně okysličený, podruhé opět lepší. Nejlepší dojem udělala polotmavá 14° Klepáček (0,5 l za 25 Kč), pivo ideálně hořké plné chuti. A nakonec těžká váha: Grizzly, tmavá 18° (0,5 l za 30 Kč), výborné těžké sladké pivo oblé chuti. Víc než tři piva Grizzly si, myslím, člověk může dát, jen když je venku minus deset a má to domů aspoň osm kilometrů pěšky. Točí se tu ještě světlá 10° Chodovar.

Hořčice a kečupu není nikdy dost

Jídelní lístek nabízí v poledne hotovky typu buřtguláš, hovězí s rajskou nebo staročeské plece se zelím a houskovým knedlíkem – za bratru 69–72 korun. Polední menu s polévkou je za stejnou cenu. V době obědů od 11 do 13 hodin se v restauraci nekouří. Minutky si můžete dát také, ovšem jako kdysi ve správné III. cenové skupině až od 15 hodin.

Poprvé jsem ozkoušel dvě doporučená jídla. Pivovarská medvědí tlapa je vepřový steak (250 g za 120 Kč) z krkovičky, velice křehké konzistence se šťávou, která nezapřela nějaké tekuté koření. Pivovarský hovězí steak (200 g za 115 Kč) byl na stejném chuťovém základě a uspokojil by spíš ctitele delšího mělnění masa mezi zuby. K obojímu byl přiložen salát z kysaného zelí, nejspíš domácí, a tudíž originální chuti. Nepochybně zde také ctí základní pravdu, kterou zná každý prodavač párků v rohlíku: Člověk má rád buď hořčici, nebo kečup, takže obojího je dost ve velkých miskách, které zaručí, že do vámi neoblíbené ingredienci nebudete muset sáhnout, protože ta oblíbená nikdy nedojde.

K tomu se podávají brambory paní sládkové (250 g za 33 Kč). Paní sládková podle mě musela mít nejmíň 120 kilo, stále zpocenou tvář od pobytu u plotny a jistě s buclatýma rukama zapřenýma v bok se zálibou pozorovala své strávníky, jak jim to jede. Běda, kdo by nechal! Bramborám ale rozuměla. Nebála se pod opékané zemáky dát kvantum špeku a cibule, kterou smažila až na samou hranici připálení, čímž se dosáhne onoho staročeského šmaku. Nešetřila ani paprikou a výsledek osvěžila jemně nakrájeným čerstvým pórkem. Bravo!

V jednoduchosti je síla

Druhá exkurze nemohla začít jinak než pivovarskou baštou (150g za 80 Kč), která poskytuje vše, co hospoda nabízí k zelí – pečené vepřové, uzené a opékanou klobásu. Příkrmy by měly být přehlídkou knedlíkářských dovedností. Nechat takovou šanci ladem a připravovat vše z prášku mi přijde líto – zvláště bramborové knedlíky byly maximálně na úrovni závodní jídelny. A tak jen vzorek bramboráčku mě potěšil správnou příchutí majoránky a česneku.

Následovalo vepřové na pivě (150 g za 115 Kč), které mělo velice podobnou chuť jako medvědí tlapa – navíc s pivní zálivkou. Další pivovarská specialita, kuřecí pečená křidélka (500 g za 85 Kč), mohla být vyjmuta z trouby o chvilinku dříve, než ztmavla. K jídlu konzumovanému rukama bych uvítal nějakou misku s vodou na omytí, takhle si člověk musel vystačit s ubrouskem. Zdařilá byla jogurtovo-česneková omáčka ke steakům (50 g za 12 Kč), která byla jen z jogurtu a česneku – v jednoduchosti je síla!

Na závěr přišla chuťovka k pivu. Hlavním znakem buřtů na pivě je měkkost, jsou připravované zatepla s nakládanou zeleninou a rajčatovou omáčkou. Použité pivo je tmavá 13°. Syté!

Do této restaurace by s sebou člověk mentora z pořadu Jste to, co jíte asi nevzal, nicméně zdejší stravu lze bezesporu doporučit všem, kteří potřebují výživnou dietu, například napraveným anorektičkám či lidem těžce fyzicky pracujícím. Pochutná si tu ale i ctitel české kuchyně. Snad jen obsluha by při poloprázdném lokále mohla přinést jídelní lístek dříve než za dvanáct minut.

Zdroj: Lidovky.cz

http://www.lidovky.cz/berounska-pivni-oaza-v-srdci-industrialu-f1p-/dobra-chut.asp?c=A111219_171245_dobra-chut_glu

Jde o pivo belgického původu, od českého odlišné způsobem výroby, použitými surovinami i celkovou charakteristikou. Litovelští pivovarníci tak využili nové možnosti, které jim poskytuje nedávno otevřený minipivovar. Výsledkem je Litovelský WIT٭, zajímavé osvěžující pivo světlé barvy a typickým zákalem.

Litovelský WIT je určen pro degustační a prezentační účely a je možné ho ochutnat například v rámci exkurzí do pivovaru. Zatím není běžně dostupný, ale pivovar tuto možnost v budoucnu nevylučuje. „Zvažujeme prodej pivních speciálů jako zpestření nabídky v rámci našich Litovel Clasic restaurantů, kterých máme v regionu několik,“ říká Lumír Hyneček. Jde o nový typ piva, u kterého bylo zapotřebí vyladit nejen jeho chuťové vlastnosti, ale i celkovou charakteristiku. K výrobě pšeničného piva, které je velmi oblíbené především v Belgii a Německu, se používá nejen ječný, ale i pšeničný slad a často se navíc přidává nesladovaná šrotovaná pšenice. Speciální je i chmel s odlišným obsahem hořkých látek, tentokrát zahraniční produkce a také použitý druh kvasnic. Svrchní kvašení v tomto případě probíhá při teplotě až 23 stupňů a je až o polovinu rychlejší ve srovnání s klasickou výrobu tradičního piva. Pšeničné pivo se pije mladé a pro jeho dozrání stačí pouhé 3 týdny. Je charakteristické svou osvěžující chuti s jemným pozadím vanilky nebo hřebíčku a přijemnou vůní s náznakem ovoce.

Svoje pšeničné pivo si můžete uvařit i Vy nebo tento zážitek třeba darovat k Vánocům. Kromě testování nových druhů piv a srovnávání technologických postupů totiž minipivovar, který je součástí průmyslového pivovaru Litovel, umožňuje uvařit si své vlastní pivo také neodborníkům.

(٭ pšeničné pivo je mezinárodně známé jako witbier )

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Litovel