Skalní restaurace u nás

Když člověk prochází českou krajinou, obdivuje tu krásu vůkol a nezřídka na něho přijde filozofická nálada. Země ve středu Evropy, mlékem a strdím oplývající, nás obdařila, kromě piva, také zvláštními přírodními zajímavostmi, čehož dokázali domorodci využít ke svému prospěchu. To jsem si říkal, když jsem po 20kilometrovém výšlapu seděl s kamarády v pozoruhodné restauraci Skála , jež je vlajkovou lodí pivovaru Klášter . Shodou okolností jsem byl před týdnem v restauraci Ve Skále, která je v hájemství pivovaru Chodovar . A tak nebylo daleko k nápadu, že porovnám dojmy, jaké na mě obě skalní restaurace zanechaly. Abych byl však čestný, v té době už jsem svého vítěze znal.

Nejprve jsem trochu slídil po síti, zdali ještě nějaký jiný pivovar nemá restauraci v nějakém skalním sklepení, ale zdá se, že všechny ostatní pivovary se pyšní jinými zajímavostmi. Nebudu vás napínat: zvítězil u mě Klášter.

Chodovar

A teď vás bude asi zajímat proč. V chodovarské restauraci Ve Skále jsem byl naposledy v roce 2006, když jsem s kamarády navštívili pivní lázně. Samotný interiér restaurace se nezměnil, až na to, že figurína přírodou obdařené hostinské, kterou potkáte cestou do hlavního sálu, je o dost více zahalena než si ji pamatuji. Množství reklamních předmětů ve vitrínách se nezměnilo, zato o dost větší byla cena piva. Když jsem se před 4 lety v článku rozhořčil, že pivo hned u komína stojí 30 Kč, ani náznakem jsem netušil, že v roce 2010 bude stát již 45 korun. To mi připadá skoro sprosté.

Hostinská Chodovaru dříve

Nepotěšil mě ani fakt, že jsem kvůli vytíženosti obsluhy dostal podmíru, ale vzhledem k počtu hostů jsem to byl ochoten tolerovat a nedělat zbytečně dusno. Co mě však hodně překvapilo, že světlý ležák byl divně aromatický a byl i tak cítit. Opravdu nejsem přehnaně sensitivní, a tak jsem si nejprve myslel, že si jen něco namlouvám, ale nedalo mi to a objednal jsem si ho znova – se stejným výsledkem. Poté, co se mi kamarád svěřil, že má z toho piva divný voňavkový pocit, jsem pochopil, že se nejedná o náhodu. Tmavý ležák jsem neochutnal, ale nejsem zrovna milcem a znalcem tmavých piv jako třeba Marek, takže mi to moc nevadilo. Odcházel jsem víceméně rozladěn.

Tip: Darujte pivní lázně jako dárek pro svoje blízké!

Výčep

Mimochodem, v centru Mariánských Lázní, kde by člověk čekal nanejvýš čtyřhvězdičkovou restauraci se nachází v Nehrově ulici (na konci Hlavní třídy doprava) malý bar se slávistickými malůvkami po stěnách (což by skalní sparťany asi nepotěšilo), ale jinak to je kvalitní občerstvovna, kde točený Chodovar stojí 20 Kč a je skutečně výborný. Takže pokud člověk přijde odpoledne, kdy ještě není prostor dostatečně vyuzený, pochutná si za rozumnou cenu.

Když se řekne plná hospoda

Z toho vyplývá, že když je nějaký podnik na turisticky frekventovaném místě, nebo je něčím slavný, nemusí to znamenat, že tam musí být pro našince draho. Zdá se, že tato myšlenka si však neproklestila cestu mozkovnou chodovarských managerů.

Klášter

No a nyní ke Klášteru. Restaurace je ve skále, ale jmenuje se Skála. Zatímco u té chodovarské jsem měl pocit, že je částečně uměle vytvořená, tady ten pocit rozhodně nemám. Prostor je tu mnohem větší, připadáte si jako ve skutečném skalním dómu. Pravda je, že jsme vyprahlí dorazili ke Klášteru a zjistili, že restaurace je rezervována – to nás málem kleplo. Nicméně jsem se vypravil na výzvědy a dobře naladěný chlapík mě ujistil, že není žádný problém pro malou partičku lidí si dát pivo, že místa je dost a hosté přijdou až k večeru.

Od vchodu

Přiznám se, že toto možná trochu mohlo ovlivnit můj úsudek, ale takové vřelé přijetí ještě není v našich luzích a hájích samozřejmostí. Ihned jsme si objednali světlou nefiltrovanou 11° a za chvíli byla na stole, natočená na míru, tedy opět plus. Uznávám, byli jsme tam sami, ale stejně mě to potěšilo. Navíc pro znavené poutníky je i cena příznivá: 22 Kč.

Skalní výčep

A jaký je verdikt? Necítím se úplně jistě v kranflecích co se týče terminologie, odborník by možná řekl, že bylo plné, svěží a snad chlebnaté, já říkám, že bylo dobré, drželo nádherně pěnu, ale trochu mi scházela jistá charakteristická vlastnost tohoto piva – hořkost. Klášter si pamatuji jako docela dost chmelené pivo, hořkost zůstávala dlouho na patře, ne každému taková chuť sedla, ale já ho měl právě proto rád. Nyní je s hořkostí utrum. Trochu mě to mrzí (zřejmě pod kuratelou K Brewery přešli na jinou recepturu či co), ale na druhou stranu takové pivo bude asi vyhovovat větší skupině zákazníků.

Hodnocení je tedy nabíledni: Pokud bych vyprahlý z cesty narazil na Skálu (Klášter), bylo by to prima, pokud bych došel k Ve Skále (Chodovar), asi bych to charakterizoval slovy jednoho kamaráda: „Trmácení úplně k ničemu, půlka družiny mrtvá, temný pán na pochodu.“

Dobrému pivu zdar!

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře