Germánie

V jedný hospodě si mne pletou s jistým inženýrem. Neprávem. On je mnohem hezčí a vzdělaný. Nese to hrozně těžce. Někdy propadá spravedlivému hněvu a lamentuje: „Co je úplně nejhorší, když za mnou někdo přijde a zeptá se mě: Co si myslíte o tomhle pivu, pane Kloubek? Proč se ptá tebe, který o pivu vůbec nic neví?!?“ říká mi můj nešťastný dvojník a já nevím, jak jej potěšit… Snad jen, drazí čtenáři, zkuste jej oslovovat neutrálně, třeba: „Co si myslíte o tomto pivu, pane inženýre?“

Jednoho dne se mi v té hospodě za všechna příkoří pan inženýr odměnil otázkou: „Víš, že s námi jedeš do Bambergu ?“ Bamberg, Bamberg, no jasně to je nějaký místo s rozhlednou, jako dítě mě tam posílali na mnou neoblíbené lyžařské kurzy, takovýto: „…družstva jedna až tři na sjezdovku, a vy, čtyřko, učit se plužit na Srdíčko!“ Bylo to někde v Jizerkách, na zbytečnosti mám neuvěřitelnou paměť, ale že by v Jizerkách otevřeli nový pivovar? O tom nevím…

Jenže mi bylo vysvětleno, že jsem jizerský Bramberk zaměnil s franckým Bambergem, ale to už jsem byl ve stavu mužstva závazně přihlášen a tak mi ulétlo mezinárodní: „Fuckin’tastic!“ Tušil jsem totiž problémy. S podvědomím.

Najdete Gambrinus čili brabantského krále?

Ubytování i dopravu zajistil můj téměř bratr velmi levně, společnost byla vybraná a předpověď počasí včetně rosného i pivního bodu také, nicméně jsem člověk, který raději přejde pěšky Čechy, než by se hrnul za hranice sebelepším vozem. A co si budu namlouvat, mé podvědomí je plné marastu a špíny. Od dětství mne drilovali, že ti druzí jsou špatní, že odvěký vrah všeho slovanstva nás chtěl přestěhovat na Sibiř, použít k nuceným pracím a neblonďaté poté vyhubit…

Kruci, jsem přeci dospělý a celkem rozumný, zapomenu na to a budu to ignorovat. Podle některých přeci jedeme do pivní Mekky a „ti druzí“, kteří smetli půl Evropy, jejichž vojska operovala v té době po třetině Afriky a jejichž ponorky ostřelovaly východoamerická města, kteří ve stejné době jako první měli proudová letadla a rakety, tito nesmírně schopní lidé přeci nyní stojí na téže straně barikády!

Nejspíš bych to tak neprožíval, kdybych najednou nestál před skutečností, že kdesi v oblasti Českého lesa skutečně překročím hranici! Bylo mi divně, směsice bázně, respektu i děsu z některých úseků společných dějin, směsice sedící kdesi v hlubinách mého já tak tvrdošíjně vzdorující rozumu… A tak jsem myslel na ty milé hochy, zum beispiel, Schöpenhauer či Nietzche, kteří mi tak hezky ozvláštnili svými knihami dospívání a nechal se to všechno servat kdesi v hlubinách vlastního podvědomí…

Sudy

Hraniční přechod mi přišel obrovský a já se chca nechca instinktivně přikrčil a čekal, kdy vyskočí uniforma a začnou vážné problémy. Kruci, jsem pořád hrozně přecitlivělej, baba chlap! Vzpomněl jsem si, jak nám na konci sedmdesátých let po smrti otce přišel od otcova emigravšího bratra balíček právě ze západní Germánie. Měly v něm být tehdy na našem trhu neznámé pistácie či kešu oříšky, ale místo nich tam byla razítka a samolepky celníků, samozřejmě našich celníků, kteří kontraband zajistili pro obohacení vlastních Vánoc…

Jenže ten obrovský přechod byl úplně prázdný, objekty byly zcela prosté uniforem i lidí, jak z katastrofického filmu. A obrovský byl, protože mezi námi a „nimi“ panoval čilý ruch! Co např. Pl(r)zeňského piva tu putuje a to paradoxně oběma směry! Překračujeme čáru, bože, jak snadno, alespoň fyzicky! Tu čáru, kterou otec v rámci povinné vojenské služby v letech 1967-69 střežil kvůli událostem Pražského jara poněkud déle než obvyklých 24 měsíců… Tu čáru, kterou neudělali neprůchodnou “ti druzí“, alebrž my sami, abychom tu zůstali pěkně pospolu a neutíkali si navzájem, že… Tu čáru, kterou se tak těžce snažím překročit psychicky…

A já byl opravdu v Germánii! Něco hluboko ve mně až nyní připustilo, že je to opravdu možné!!! A jel jsem s přáteli na pivo! Oči navrch hlavy žasly nad ladovskou krajinou a nebýt dálničních nápisů v tom podivném jazyce, nic by nebránilo přesvědčení, že ten film, co běží za okny našeho vozu, se odehrává v mnou milovaném Posázaví!

To není kýč, to je symbol

Omluvte, prosím, dlouhou předehru, chci tím ilustrovat, že pro mne to nebyl emočně jednoduchý výlet, následkem čehož objektivita vyprávění bude subjektivnem přetvořena natolik, že se objektivitou bude pouze jevit a prosím, aby tak byla brána… A chci tím ilustrovat, proč tomu říkám Germánie, neboť „ty druhé“ je pro mne emočně snazší vnímat jako ženu…

Bambergská Hradčana

Dojeli jsme do Bamberga, někdejšího centra Svaté říše římské, jehož dva tisíce historických domů nenechaly chladným ani UNESCO a skorobrácha nás ubytoval. Musel jsem ocenit jeho drajv, neponechal nic náhodě a zařadil do výpravy i krásnou tlumočnici, která s námi ochotně všude chodila jako beránek.

Srdce papa Bamberga tepe přesně zde

A ihned se projevilo, jak je příjemné jet na výlet s lidmi s podobným koníčkem. Nebylo to jako na dovolené s rodinou, kdy se ubytování táhne hodiny a hodiny, ne. Zde všichni pouze odložili zavazadla, vyjmuli si zavazadla prázdná určená na pivní úlovky a ihned a neprodleně jsme se vydali přes ulici do pěkného domu s nápisem Keesmann Bräu .

Keesmann Bräu

Chce se mi napsat, že jsem registroval i jistou pivní nadrženost, ale všichni by mi to zapřeli! U Keesmanna jsem si pivní obzor rozšířil takovým mě nic neříkajícím pivem, téměř bez barvy či chuti. Spadl jsem opět do pasti psychiky. Kdesi v očekávání pivní Mekky jsem byl naivně přesvědčen, že dostanu něco božského. Ale skorobrácha řikal, že jsem něco božského dostal, protože takto má vypadat pivo typu Pils. Dnes vnímám, že např. královédvorský Tambor má jistou příbuznost v lehkosti a chmelení, ale jako prostému konzumentovi mi je v podstatě jedno, co je považováno za etalon Pilsů.

Mostecká ulice

Těžko soudit nyní. Kdyby mě mučili a nutili říct, co mě chutná v Pilsech víc, řekl bych, že Tambor. Kdyby mě mučili „ti druzí“, chvalořečil bych Keesmanna. Ano, jsem poněkud nekorektní… Nicméně ta chvilka u Keesmanna je pro mne dosud velmi poučná ve smyslu schopnosti hodnocení ovlivněného očekáváním. Musel jsem asi vypadat příšerně, všichni ostatní byli v pohodě, jen ten Čech z Jižňáku s hlavou plnou marastu a špíny měl protáhlej obličej a ohrnoval rypáček… No tak se vrať na Jižňák a nech si svý, hóšo!!! Krucinál!!!

Mahr´s Bräu

Neměl jsem naštěstí čas nad čímkoliv přemýšlet a zbytečně rozebírat sám sebe. Před Keesmannem je totiž Mahr’s Bräu ! No jo, vyřešilo se to tam! A jelikož cesty psýchy nepodléhají pouze zákonům logiky, nechal jsem to jen proudit kolem! Snad ty dámy pod stromy u piva a mě neznámou společenskou hrou… né, né, asi to byla ta pohoda toho místa… nebo možná ta zřetelná pivnost… a né, vlastně né, asi to bylo opravdu hlavně to pivo! Pivaře prostě potěší sedět na pěkné zahrádce, pod stromy, s kvalitní obsluhou a…. se skvělým pivem!

Dámy pod stromy u piva a společenskou hrou

Ačkoliv u některých členů výpravy Mahr’s nakonec neskončil ani v první pětce, bylo to pivně perfektní! Dal jsem si to Ungespundetes a bylo to! Tak jako člověka jeho psýcha dokáže tížit a táhnout dolů, tak jej dokáže vynést ke hvězdám a možná je dobře, že zákonitosti těchto změn jsou zatím poněkud mimo naši uchopitelnost.

Bez omítky je to nejhezčí

Jako čarovným proutkem se vše změnilo, mé mrzké dětství na Jižňáku bylo najednou daleko, daleko byla smrt mého táty v pouhých 29-ti letech na následky služby v socialistické lidově-demokratické armádě s kvéry namířenými proti západní Germánii, předaleko byla tendence označovat Bamberžany „těmi druhými“…

Varna a jeden z majitelů

Kluci! Já seděl v Mahr’s v germánijské Frankonii, ubytování, program a tak dále za mne zajistili jiní, kteří mě sem dovedli za ručičku a mně, mně bylo skvěle! Cestičku sem prošlapali přede mnou jiní a já se mohl jen vézt a mé strachy z problémů s vlastním podvědomím byly pryč! Pojednou jsem si mohl jen užívat a já to udělal! Ochutnal jsem od ostatních polotmavou pšenici a pšenici, objednal si další odšpuntovaný a vychutnával si nadšení! Takový to nadšení, který se nejde objednat nebo naplánovat a cítil jsem, že většina z výpravy je na podobné vlně!

Pšeničná si klidně dejte, nejsou moje...

Vnímal jsem vlny altruistických informací, že Ungespundetes je něco jako „vylévané“ pivo, kdy se sud této dobroty, nejlépe dřevěný, prostě jen umístí na pípní desku, vzadu se něčím podloží kvůli sklonu, na čep se narazí kohoutek, navrchu se sudu uvolní další dírka kvůli sání vzduchu a pivo se prostě jen vylévá do půllitrů díky gravitaci! Ušetří se na hnacích plynech, energiích , říhancích a nafouklých bříšcích atd.! Pravděpodobně je samosebou, že takový sud se rychle vypije, alespoň já k tomu významně přispěl a déle se neskladuje!

Na tohle pivo mi nesahejte, to je moje Vylévané...

Musel jsem si dát ještě jedno a ještě jedno Ungespundetes! A nikam jinam se mi moc nechtělo! Odšpuntovaný Mahr’s si mě jednoduše získal a to nemluvím o pivovarské hospodě, která byla ale opravdu stařičká a původní a útulná a překrásná, pěkně s nízkým stropem, téměř vše ve dřevě, kachlová kamna, stařičká malá okna… Ještěže ten odrodilec z rodiny Messerschmidtů, který místo aby se věnoval obchodování s vínem jako zbytek rodiny, byl se svým nápadem postavit v Bambergu fabriku na letadla městským zastupitelstvem odmítnut a tedy spojenecké bombardéry se raději zaměřily na jiné město…

Copak asi vezeme domů?

Do stařičké hospody v pivovaru Mahr’s tak dodnes mohou ráno přijít místní senioři, zde je totiž dovoleno ráno přijít cestou od pekaře a řezníka a při ranním pivku posnídat čerstvé potraviny právě koupené jinde! Upřímně, takový podnik jako je Mahr’s mi v Praze chybí… Jak já těm bamberským dědouškům záviděl, když jsem je druhý den ráno při naprosto excelentním Odšpuntovaném pozoroval, kterak si rozbalují čerstvou uzeninku a konzumují ji z mastného papíru s čerstvoučkou, ještě teplou kaiserkou! No toto!!

Spezial Bräu

Ach jo, ale jít dál se muselo! No nic, má se jít do Spezial Bräu , to jsou ti, jejichž pivo mi na VPT 2008 evokovalo vůni chléva a to nikoliv nepříjemně. Bamberg je skutečně krásné město. Ještěže jsou tam ty domy často hrázděné, člověk by měl místy pocit, že je v Praze!

I Petr Parléř?

Možná proto si Bamberg za partnerské město v Čechách vybral právě Prahu. By mě zajímalo, jakou část té Bamberské katedrály stavěl náš Petr Parléř a jak vypadá ta replika Karlštejna na kopci za městem…

Na zdraví!

Cesta do Spezialu byla delší a Bamberg svým kouzlem a zřetelným duchem místa vyrážel dech! Bamberg je takový Papa Urbium a s Prahou by měli určitě krásné děti, kdyby mohli…

Popelčina macecha

Spezial potěšil, byl krásný a jako většina Bamberga historický, pivo bylo dobré a domov dýchl díky té milé obsluhující dámě, která Popelčině maceše opravdu z oka vypadla! Člověk tam byl opravdu jako v pohádce! Chlév v pivu jsem tentokrát neregistroval a ihned jsem odmítl srovnávat s předešlými pivy, ono to prostě nemá cenu a stejně je to irelevantní… Dal jsem si nakuřované a ač doma něco takového mít nemůžu, zapil jsem se rychle a bylo mi jako v pohádce.

Fässla

Naproti Spezialu je pivovar Fässla . Hezké prostředí, ale na rovinu: pivo mi tam nechutnalo! Nebylo mu nic, určitě bylo dobře ošetřené a tak, ale prostě to nebyla moje parketa… A možná se ozývaly dozvuky nesmyslně vysokého očekávání.

Nechutnalo

Zde nejsem někde, kde vládnou eurobeery, zde jest pivodiverzita zachována, bambersko je zaplněno údajně více než stovkou malých pivovarů a některé zrovna mé subjektivitě vyhovují méně. Méně než excelentní Mahr’s…

Fassla - interiér

Zlatým hřebem měla být ten den Schlenkerla . A byla. Krásné historické prostory, vylévaný rauchbier opravdu ikonické nakuřované chuti.

U Schenkerly

A také starší chlapík v bílém letním sáčku a tralaláčku stejné barvy, který poklepal na mé triko s nápisem Richter Brewery P.U.B. a řekl s roztomilým franckým přízvukem: "Na ja, pifovár U Bulofka, šéne…" a ač germanijsky umím jen varování před ostrou zatáčkou a pár hlášek od skupiny Trio, bylo mi nad slunce jasné, že mu tam chutnalo. Možná si jen hřál vlastní polivčičku, vždyť pan Richter nabyl svého umění mj. díky šestnácti letům pobytu na hannoversku, jestli si to dobře pamatuju z jednoho článku…

Schenkerla - už se mi nalévá

V Schlenkerle po tom celým dnu jsem necítil snad vyloženě závist, ale obdiv a jistý smutek nad zpřetrháním většiny historických pivních vazeb malých forem v Čechách. Genius pivus v Bambergu prostě je, marná sláva, a nic na tom nemění fakt, že třeba některé dřevěné sudy mají uvnitř stejně KEG. Alespoň se snaží, aby to vypadalo a pivo nevyrábějí, ale dosud vaří…. (pokračování snad …)

Objednávejte u okénka
Bamberg budete mít nakonec rádi

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 10347x] [21. únor 2010]
[Pivo ve světě] [comments: 9] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře