Zoigl, Zoigl, Zoigl!

Má loňská neúčast na prvním Dni obecních sládků v Neuhausu (dal jsem tehdy přednost návštěvě novopackého pivovaru ) podpořená pozitivními dojmy kamarádů, mě motivovala k letošnímu výletu do malebného hornofalckého městečka Mitterteich, kde se konal letos již druhý ročník této akce. Termín krásně zapadal do právě skončeného prodlouženého víkendu, který nám zajistil sám patron českých pivovarníků svatý Václav. A tak i v době konání monstrózního Oktoberfestu se v pivně rozmanitých Bavorech daří pořádat i komornější a mně mnohem milejší slavnosti.

V nedělních brzkých ranních hodinách se scházíme bohužel jen ve dvou a vyrážíme po vlastní ose z Prahy ven, vstříc průzkumné a dokumentační činnosti spočívající v pátrání po místech bývalých pivovarů, ale hlavně i činnosti ochutnávací. Ráno silně prší a oba dva jsme tak trochu na pochybách, zda se akce povede či ne, přesto však neklesáme na mysli a voláme: "Vpřed!"

Mockerův pivovar Kryry

Zastavujeme v Kryrech, kde nacházíme zbylou budovu Mockerova pivovaru, později adaptovanou na sušárnu chmele, v Hřebenech shledáváme zavřený plot, ale milý chlapík nás vpouští dovnitř a my tak můžeme zachytit podobu rozpadajícího se pivovaru, vcelku rozsáhlého areálu s mohutnou lednicí a sklepy, štoky, varnou, kotelnou, sladovnou, vše je možné důklaně projít, jen kdyby už nepršelo...

Ruina pivovaru Hřebeny

Další štací jsou Kraslice, kde snad ještě před rokem bývalý Böhmův pivovar stál a my jen nevěřícně civíme na prázdné místo. Zbyly jen sklepy a administrativní budova, doba je neúprosně rychlá a k "nepotřebným" památkám krutá. Dále zastavujeme ve Skalné, Starém Rybníku (zachovala se sladovna s máčecím štokem) a Hazlově, abychom dojeli do prozatímního cíle Chebu, kde odkládáme vůz a pěšmo se odebíráme na místní nádraží a hle - neprší.

Pivovar ve Starém Rybníku

Další fotografie z této části výpravy: Kraslice a Starý Rybník

Žízeň už se hlásí o slovo, a tak v nádražním bufetu dáváme podezřelé točené pivo - inzerován je Zlatý bažant, nad pípou visí poutač Regenta, dole zas logo Platana. Z neznámého piva se vyklubal Primátor, zřejmě jedenáctka, obsluhující paní netuší...

Systém regionální sítě Ergonet umožňuje poměrně dostupné cestování vlaky po obou stranách hranice, výhodněji se pro dvě osoby jeví víkendová jízdenka ČD. Ve vlaku kromě nás cestují pouze rusky hovořící občané. V plánu máme jet do Marktredwitz a tam přestoupit do Wiesau a odtud pěšky, což se daří, a tak v Marktredwitz rychle fotíme funkční pivovar Nothaft a poslední pozůstatek po zbořeném pivovaru Kaiserhof - stáje či garáže a na náměstí ještě jeden zdejší Zoigl výčep.

Pivovar Nothaft Marktredwitz

Ve Wiesau jsme cobydup, a tak šlapeme asi 7 km silnicemi i lesními cestami (chvíli si připadáme jako převaděči bořící se do slatí), nakonec i cyklostezkou ze zrušené vlakové trati a zhruba za hodinku jsme v cíli, vítá nás Mitterteich a také náš kamarád Petr, který jel sólo s rodinkou a bude pokračovat na Bamberg.

Leták na akci v Mitterteichu

Další fotografie z této části výpravy: Marktredwitz Kaiserhof, Marktredwitz Zoigl výčep a Mitterteich leták

Před místní radnicí se už srocuje celkem dost zájemců o výklad a prohlídku historického sklepení. Pivo Zoigl se dnes vaří, chladí a zakvašuje v komunální varně, která je dnes bohužel zavřená, mimochodem vaří ho pan Oppl (jeden ze tří zbylých majitelů Zoigl výčepů), odkud je dílo v tancích převáženo do sklepů oněch tří domů, kde probíhá zrání.

Komunální varna v Mitterteichu

V Mitterteichu sahá tradice vaření do 16. století, kdy obdrželi usedlí měšťané od vrchnosti právo várečné (do té doby odebírali pivo z klášterního pivovaru ve Waldsassenu). Tehdy měl každý dům ve městě svůj sklep (odhaduje se mezi 150 a 200 sklepy) a postupně dle daného pořádku se majitelé střídali ve výčepu "svého" piva (umístili nad vchod znak - německy das Zeichen, z toho pak zkomolením vzniklo hornofalcké označení Zoigl - šesticípou hvězdu nebo čerstvě uříznutý smrček).

Dům se sklepem

Zpočátku se zakvášelo svrchně, ale poměrně brzy přešli v Mitterteichu na spodní kvašení (v jednotlivých sklepích, ještě ne v pivovaru), a to již v průběhu 18. století (v letním období se zákonitě pivo nevařilo). Původní společná varna musela ustoupit železniční trati a tak dodnes funkční varna pochází z roku 1864, rekonstrukcí prošla v roce 1986. Mitterteich si dodnes drží tradici Zoigl piva spolu s dalšími pouhými čtyřmi místy v Horní Falci (Eslarn, Falkenberg, Neuhaus a Windischeschenbach), když původní počet míst byl mnohem vyšší, v roce 1854 se jich uvádí ještě 75 na území dnešní Horní Falce.

Pivovarský sklep

Tři rodiny se v Mitterteichu po celý rok střídají ve výčepu Zoigl piva a právě poslední letošní zářijovou neděli byly otevřeny všechny tři punkty. Nejdříve jsme ovšem shlédli historické sklepení v domě pod kostelem. Hluboký, valeně klenutý sklep, který později sloužil místnímu řezníkovi, byl romanticky ozářen svícemi.

Další fotografie z této části výpravy: Mitterteich: Dům se sklepem 1 2

Výčep U Lugertů

Ale to už se znovu ozvala žízeň, tak tedy hurá na pravého nefiltrovaného Zoigla. První zastávka je u Lugertů v Bachstrasse a pivo zde servírované shledávám jako velmi chutné a povedené. Dávám tedy druhé a pak už se zvedáme a míříme k Hartwichům do Angergasse, kde je bohužel tak narváno, že musíme chvíli počkat, až se pár míst uvolní. Mně osobně přišlo toto pivo trochu chuťově slabší, ale kolegům zase chutná víc než Lugertovo.

Hartwich Mitterteich

I kvůli návalu se odebíráme k Opplům na Horní náměstí, kde to hučí jak v úle a jsme nuceni postát venku. Ale shodneme se všichni, že zdejší pivo "pana starého" Oppla je nejlepší. Pochutnáváme si a bavíme se s místními, jeden domorodec umí hodně českých nadávek a průpovídek od svého parťáka a tak je zábava v plném proudu. Nechce se mi zpátky, věru ne! Naštěstí kamarádova manželka je schopná řidička, takže jsme ušetřeni pěšího pochodu tmavým lesem a můžeme si pobyt v Mitterteichu trošku prodloužit. Na zdraví!

U Opplu na Horním náměstí

Abych nezapomněl poreferovat o cenách točeného piva, na Německo velmi přijatelných 1,70 Euro za půllitr, ve srovnání s trojnásobnou cenou Oktoberfestích piv prostě paráda. Večer v Chebu proběhlo už jenom jemné hodnocení nové Hradní waldsassenské jedenáctky, kterou jsme ještě s kolegou neměli tu čest ochutnat a po předešlých Zoiglech se mi jeví poněkud průměrným pivem. Ale konec s pitím, zítra musím být za volantem střízlivý.

Pivovar v Podhradu

Další fotografie z Podhradu: 1 2 3

Druhého dne zrána opouštíme chebskou ubytovnu a vyrážíme do Podhradu, kde kupodivu mnohé z pivovárku stojí a máme štěstí, je tu i sympatický majitel, povoláním snad restaurátor, který nám ukazuje interiér a hlavně sklep a staré pohlednice pivovaru. Z Podhradu máme namířeno opět do Němec, konkrétně do Waldsassenu, v pivovaru Ziegler je otevřeno, ale dovnitř nemůžeme, tak si kupujeme aspoň pár lahváčů na doma.

Pivovar Zeigler Waldsassen

Další fotografie z Waldsassenu: Klášterní sladovna 1 2, Pivovar Franz a starý klášterní pivovar 1 2

U zdejšího velkolepého kláštera nacházíme i původní klášterní pivovar (pro latiníky mám vyfocenu i ceduli na něm umístěnou) a sladovnu, dnes necitlivě zmodernizovanou ve vnitřním traktu, dále i pivovar Franz zrušený v roce 1982. Ve městě bylo pivovarů mnohem více, ale tolik času zase nemáme, takže spěcháme do Mitterteichu, kde máme domluvenou prohlídku zdejšího pivovaru Hösl.

Pivovar Hösl Mitterteich

Další fotografie pivovaru Hösl: 1 2 3 4 5 6 7

Ujímá se nás sám pan majitel, který je velmi vstřícný a zasvěceně nás provází areálem pivovaru. Mě upoutává především podivná varna, kompaktní monoblok z padesátých a šedesátých let, uvnitř dvounádobová a zcela moderní. Pivovar vystavuje kolem 70 000 hl piva ročně, což zase není tak úplně málo. Za rok pan majitel bude mít prý i vysněné CK tanky, pivo z nich je dle něj lepší, toto tvrzení nechávám bez komentáře.

Obchůdek ZoiglBauer

Ve městě kupujeme různé lahvové pivo i ve zdejším Zoigl obchůdku na náměstí a v nedaleké prodejně Edeka. Dále směřujíce do Čech se zastavujeme i na dalších historických pivovarských místech, v Brandu se zámeckým pivovarem (zrušen 1969), Arzbergu s budovou bývalého exportního pivovaru (zrušen 1974, ve městě bylo ještě 8 dalších pivovarů zaniklých dříve) a v Schirndingu, kde jsme sice objevili jeden ze dvou pivovárků, ale jehož vzhled je naprosto fádní.

Pivovar v Arzbergu

Fotografie zámeckého pivovaru v Brandu

Dále do bývalého pivovaru Mostov, jehož budova stojí, do Kynšperka nad Ohří, kde se nikým nerušeni dostáváme dovnitř, do sokolovského Permona, do Lokte, do Krásna, kde na radnici nevěděli o existenci starého pivovárku (inu čtyři ženské!), avšak kde se nám jej podaří lokalizovat i včetně zachovalého sklepa. Navštěvujeme také Bečov nad Teplou, kde jsme rovněž úspěšní a náročný výlet zakončujeme v Chyši. Nemá cenu popisovat jednotlivá místa, fotky budou lepší variantou.

Pivovar Mostov

Další fotografie z pivovaru Mostov: 1 2

Pivovar Kynšperk nad Ohří

Další fotografie z pivovaru Kynšperk: 1 2 3 4

Pivovar Permon Sokolov

Další fotografie z pivovaru Permon v Sokolově: 1 2 3

Pivovar Loket
Pivovar Krásno

Další fotografie z Krásna: 1 2

Obecní pivovar Bečov
Konečná je v Chyši

Takže za rok na shledanou při jednom nefiltrovaném Zoiglu?

---

[Jan Pechánek] [Zobrazeno 10180x] [20. říjen 2010]
[Pivo ve světě] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře