IPA a jiné americké pohádky aneb minipivovary Nové Anglie 2

Connecticut

První pivní zastávkou byl pivovar SBC ve Stamfordu v Connecticutu. Nezkrácený název pivovaru je Southport Brewing Company, ale vzhledem k tomu, že dnes už mají po Connecticutu celkem pět poboček, používají jen zkratku. Každá pobočka má ale vlastní technologii a dělá i prodává své vlastní pivo přímo na místě.

Šrotovačka se zásobníkem zpracovaného sladu zavěšeným nad varnou

Ve Stamfordu byla technologie zajímavým způsobem zakomponována do interiéru restaurace. Přímo nad vstupem byl šrotovník (jen nevím, jak tam dostávají pytle se sladem), odkud se našrotovaný slad ukládá do zásobníku zavěšeného přímo nad varnou, což usnadňuje sypání sladu pro vystírání. Varna samotná byla vystavena přímo ve výloze. Kvasné tanky byly zase umístěny na galerii přímo nad barem, odkud šlo hotové pivo rovnou do pípy. Interiér restaurace byl proveden v industriálním stylu, ale působil příjemně.

Na jaře u pivovaru SBC na Summer Street ve Stamfordu

Nabídka domácích piv tvořila slabou polovinu šestnáctikohoutové pípy, na čepu byly i zahraniční značky jako irský Guinness nebo belgický Palm, ale také další lokální „craft beers" jako Narragansett z Cranstonu ve státě Rhode Island, který jsem ochutnal později v Newportu, nebo Captain Lawrence z Pleasantville ve státě New York, ale třeba i Samuel Adams z Bostonu v Massachusetts. Prostě pro každého podle jeho gusta. Pro přehlednost bylo menu domácích piv navíc rozděleno do tří kategorií: lehká piva (Kolsh lager, blonde, sezónní ovocné ejly), chuťově plnější piva (pilsner, brown ale, IPA) a chuťově nejvýraznější speciály (amber ale, English pale ale, porter). Já jsem si vybral 12° One-Way IPA a 12° Stamford Red. IPA byla opravdu v tomto případě jemnější a vhodná i pro delší pití (právem byla zařazena do prostřední kategorie), red ale byl hutný s příjemnou sladovo-karamelovou chutí a chmelovým dozníváním.

Zásoby piva přímo nad barem

Další zastávkou v Connecticutu byl New Haven s prestižní univerzitou Yale, která tvoří srdce celého města. A jen asi dvě ulice od hlavního campusu je restaurační pivovar s jednoduchým názvem BAR, jehož kuchyně je založena na pizzách pečených v cihlových pecích. Když jsme tam dorazili večer, bylo tak narváno, že bychom podle číšnice museli na místo hodinu čekat, což by naše hladové žaludky nevydržely.

Mimochodem, zvyk, kdy u vstupu čekáte na obsluhu, než vás uvede ke stolu, který je u nás znakem těch opravdu lepších restaurací, je ve Státech naprosto běžný všude, i v těch spíš horších restauracích. Hned u vchodu se vás rovnou zeptají, jestli budete jíst. Pokud odpovíte, že jdete jen na pivo, očekávejte, že budete usazeni jen na bar, stoly jsou vyhrazené pro jedlíky. Ani strategie, že si dáte jen něco malého a pak už budete jen popíjet moc nefunguje. Když si po jídle neobjednáte zákusek, často vám během chvilky přinesou účet a nenásilně ale celkem důrazně vás lifrují ven, přestože v tu chvíli ani není restaurace plná a o místa není nouze.

Některé pivovary jsou takřka neviditelné – BAR ale reklamu asi opravdu nepotřebuje, bylo narváno

Nakonec jsem se rozhodl vrátit do BAR na rychlou návštěvu druhý den dopoledne. U vstupu jsem řekl, že jdu jen na pivo a nebudu nic jíst, načež mi číšník odvětil, že bar je přes den zavřený a podávají jen obědy. Když jsem mu ale vysvětlil, že jsem z Evropy, jenom tudy projíždím a opravdu bych chtěl ochutnat jejich pivo, projevil plné pochopení, hned mě usadil u baru, přinesl mi natočené pivo a ještě se mnou prohodil pár slov. Například jsem se dozvěděl, že díky opravdu celkem stísněným prostorám, kde nejbližší stoly jsou sotva metr od varny, musí vařit výhradně přes noc. Vzhledem k tomu, že zavírají až ve dvě hodiny po půlnoci a dopoledne mají otevřeno na obědy, sotva se časově s várkou do zavíračky vejdou. Stálou nabídku pivovaru tvoří čtyři druhy piva (blonde, amber ale, pale ale a stout), já jsem si dal sezónní Irish Pale Ale.

Přes oběd patří lokál matkám s dětmi, večer studentům a v noci sládkovi

Rhode Island

Přímo v Newportu ve státě Rhode Island (mimochodem samotný Newport leží opravdu na ostrově, na rozdíl od Providence, hlavního města Rhode Islandu) je jen jeden minipivovar, ale na stejné silnici asi o dva kilometry dál v sousedním Middletownu je další. Ten jsem ale zahlédl až při našem odjezdu. Návštěvu v Coastal Extreme Brewing, který vaří piva značky Newport Storm, jsem si ale ujít nenechal.

Coastal Extréme Brewing, Newport, Rhode Island

Pivovar nemá vlastní restauraci, dodává do vícero podniků v Newportu i dalších měst po celé Nové Anglii, takže bychom ho mohli zařadit do kategorie „microbrewery“. Pivovar se nedávno přestěhoval a jeho nová montovaná hala doslova září novotou. Degustační místnost ještě nebyla ani úplně dokončená, ale pípa naštěstí už zapojená byla, a tak jsem si zaplatil ochutnávku všech čtyř aktuálně nabízených piv (borůvkové Rhode Island Blueberry, red ale s názvem Spring Ale, IPA s označením Summer Ale a vlajková loď pivovaru Hurricane Amber Ale, který byl opravdu skvěle vyvážený a přitom s plnou a bohatou chutí a chutnal mi ještě víc než jejich IPA) za cenu $7, v ceně přitom byla i prohlídka pivovaru z návštěvnické galerie, degustační sklenička a navíc ještě pokec přímo s prezidentem společnosti Brentem Ryanem.

Degustační pípa značky Newport Storm

Mezi technologií byla i malá, leč automatická lahvovací linka s etiketovačkou, takže jeden z mých dotazů byl, jaký podíl produkce prodají v sudech a jaký v lahvích. Odpověď zněla, že přibližně půl na půl, což je prý ve Státech obvyklé, lahvové je ve větší oblibě než v Čechách a většina minipivovarů tedy značnou část produkce lahvuje.

Plnička lahví je v amerických minipivovarech běžná

Odpověď na dotaz, jestli někdy zkoušeli udělat spodně kvašené pivo, byla záporná, a to ze dvou důvodů, jednak na to nemají technologii a jednak je toho názoru, že v Americe pořádný ležák neumějí udělat. Jako příklad opravdu dobrého ležáku uvedl český Prazdroj. Tak jsem ho ubezpečil, že v Česku umíme ležáky ještě daleko lepší. K aktuálním trendům v americkém „craft brewing“ Brent uvedl, že v posledních letech se prosazuje „móda“, kdy některé minipivovary ve snaze se vymezit vůči nevýrazné chuti velkých značek staví receptury na nesmyslném množství chmele a výsledkem je pouze maximální hořkost a přitom zcela chybí plnost, spojitost a vyváženost chuti. Při vzpomínce na některé IPA, které jsem do té doby ochutnal, jsem mu musel dát za pravdu.

Informační popisky na návštěvnické galerii nad výrobní halou

Massachusetts

Poslední pivní zastávkou na naší cestě byl Boston v Massachusetts, respektive souměstí Boston a Cambridge, které leží na protilehlých březích Charles River. V Bostonu jsem zavítal do Boston Beer Works.

Boston Beer Works
Nerezová varna uprostřed restaurace

Velká, dvoupatrová restaurace v industriálním stylu byla rozdělená do několika částí zahrnující např. sport bar, biliárovou hernu atd. O tom, že se jedná o větší podnik, svědčilo i množství domácích piv na čepu, kterých bylo celkem patnáct. Květnová nabídka byla zaměřena na anglické druhy ejlů. Já jsem si z nich vybral 18° světlý Maybock, ze stálé nabídky jsem vyzkoušel ještě 14° American Pale Ale. Podobně jako i v dalších minipivovarech, i tady měli u vstupu lednici s lahvovým, které jste si mohli koupit domů.

Květnová nabídka britských ejlů

Jediný den, který jsme nakonec v Bostonu strávili, panovalo opravdu hnusné deštivé a větrné počasí, a tak se manželka šla odpoledne usušit a ohřát do obchoďáku a já vyrazil přes řeku do Cambridge za dalšími pivovary. Prvním z nich byla Cambridge Brewing Company nedaleko areálu MIT (Massachusetts Institute of Technology).

Nápis u vstupu celkem velký, ale i tak jsem musel Cambridge Brewing Company chvíli hledat

Adresa byla poněkud nejasná, takže jsem se musel doptávat, ale nakonec se podařilo. Na čepu bylo celkem jedenáct piv, opět v široké škále svrchně kvašených ejlů. Vzhledem k nedostatku času jsem mohl vyzkoušet jen jedno a zvolil jsem 12° Amber Ale.

Široká nabídka v CBC

Nakonec mi to ale nedalo a požádal jsem ještě o ochutnávku Spring Training IPA, kterou jsem dostal v sympatické malé skleničce připomínající koštovku na víno, jakou znám z moravských sklípků. Olizoval jsem se až za ušima, ale čas byl neúprosný a já musel vyrazit dál.

Interiér pivovaru s barem s průhledem na varné kotle

Na úplný konec amerického pivního putování jsem si nechal John Harvard‘s Brew House. Tato značka měla a má své pobočky v Massachusetts i dalších amerických státech, já jsem měl ale namířeno do té původní originální na Harvardově náměstí doslova pár kroků od brány Harvardovy univerzity. Pivovar je umístěný v hezkých sklepních prostorách, kde potemnělé osvětlení zdůrazňuje pivovarskou technologii umístěnou za prosklenou stěnou přímo za barem.

Přes bar je vidět do chlazené místnosti s kvasnými tanky

Z pěti aktuálních piv jsem si vybral 16° Demon Pale Ale a byl jsem velmi spokojený. Zrovna když jsem se přes skleněnou stěnu pokoušel fotit technologii, objevil se sládek a nabídl mi vyfotit a prohlédnout si technologii zblízka. Toho jsem samozřejmě využil také k několika otázkám.

Warning: preg_replace(): Unknown modifier '0' in /mnt/data/accounts/c/chodypi/data/www/pivni.info/www/conf/functions_general.php on line 704

John Harvard’s Brew House byl založen už v roce 1992, a tak jsem zavedl řeč na začátky rozmachu amerických restauračních pivovarů v 80. letech minulého století. Dozvěděl jsem se, že od zrušení prohibice ve 30. letech minulého století platil zákon zakazující výrobcům jakéhokoli alkoholu prodávat své výrobky přímo zákazníkům. Veškerá produkce musela být prodána prostřednictvím velkoobchodního distributora a následně maloobchodního prodejce, což vedlo k likvidaci většiny malých výrobců alkoholu včetně minipivovarů. Teprve na konci 70. let minulého století začaly jednotlivé státy zavádět výjimky z tohoto pravidla, což umožnilo prudký rozvoj právě restauračních pivovarů, které svou produkci prodávají přímo v místě svým zákazníkům.

Warning: preg_replace(): Unknown modifier '0' in /mnt/data/accounts/c/chodypi/data/www/pivni.info/www/conf/functions_general.php on line 704

Taky jsem se zajímal, jak se na minipivovarech projevila aktuální ekonomická krize. Dopadla prý celkem tvrdě, takže spousta minipivovarů skončila, ale na druhou stranu se aspoň pročistí trh, přičemž doufá, že přežijí spíš ti zapálení pro pivo a skončí ti, kteří oblibu minipivovarů využili pouze jako výnosnou podnikatelskou příležitost.

Co říci závěrem?

Přestože je americká minipivovarská scéna vyspělejší než ta česká, což je dáno tím, že se vyvíjí o víc než dekádu déle, navíc v podnikatelském prostředí nezdeformovaném čtyřiceti lety socialismu, a vykazuje spoustu drobných kulturních odlišností, byl jsem moc potěšený tím, že vcelku snese české minipivovarnictví (díky mohutnému rozmachu v posledních letech) s tím americkým srovnání.

Americká krása pohledem českého pivomila

Když bych měl zhodnotit americkou zkušenost z hlediska sortimentu, určitě zůstanu Čechem, který má nejradši ležák plzeňského typu a dokáže donekonečna s kamarády rozebírat drobné chuťové odstíny desítek značek. Zkušenost s ejlovskou rozmanitostí však byla velmi příjemná a v pár mozkových závitech mám určitě usazenou touhu se do Států za ejly z „craft breweries“ vrátit. Mým tipem na příště je Portland v Oregonu, kde by mělo být nejvíc minipivovarů na celém světě! A do té doby si navíc občas můžu pochutnat na rozrůstající se nabídce českých svrchně kvašených piv.

---

[Pavel Karásek] [Zobrazeno 9482x] [11. listopad 2010]
[Pivo ve světě] [comments: 3] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře