Beer de mor 2

Událo se minule...

V nedělní slunečné ráno vyrážíme z naší svinovské základny s davy cyklistů do Beskyd. I my jsme z nádraží v Ostravici zamířili směrem do kopců, ale hned za mostem uhýbáme mírně doprava a za chvíli už vstupujeme do průmyslového areálu, kde se ve starých halách, kde se dřív prý montovaly větráky, usídlil Beskydský pivovárek . Celou výrobou nás provedl jeden z majitelů. Na varně nás zaujal šroubový dopravník pro vyhazování mláta přímo na dvůr. U kvasných tanků jsme ocenili horní revizní dvířka využívaná pro sbírání kvasné deky. Podivovali jsme se nad velkým množstvím 15l soudků. Důvodem je prý obrovské množství chalupářů, kteří do Ostravice jezdí. A podle zájmu je 15l zjevně ta správná míra pro chalupu na víkend.

Tajemná záře na varně Beskydského pivovárku

Z příjemné hospůdky Beskydského pivovárku se nám odcházet nechtělo, nabízená piva zahrnující vídeňský ležák a beskydský hořký ale bychom klidně podrobili detailnějšímu posouzení, ale už před polednem na nás čekali v Podhorském pivovaru ve Frýdlantu nad Ostravicí. I tady se nás ujal sám majitel a protáhl nás všemi kouty, které se využívají pro výrobu piva – varna v salonku restaurace, sklepy s původní spilkou a ležáckým sklepem, přístavek u kuchyně s novými spilkami, bouda s novými ležáckými tanky na dvoře, prosklená vitrína s přetlačnými tanky na letní zahrádce.

Povídali jsme si dlouhou dobu, světlá 11% i polotmavá 13% nám chutnaly a nakonec jsme byli požádáni o názor na nově připravenou světlou 12%, která měla nahradit Radegast, který byl stále na soutoči. Měla být výrazně hořká, takže naše zhodnocení, že 11% chutná hořčeji, majitele ani sládka zrovna nepotěšilo.

Varna Podhorského pivovaru dříve působila v Lipníku nad Bečvou

Po odchodu z Podhorského pivovaru jsme ve Frýdlantu ještě zůstali a vydali se navštívit penzion Letohrádek. Věděli jsme, že se zde už/zase nevaří, ale se servírkou jsme byli předem dohodnutí, že nám technologii ukáže. Tak se také i stalo, ale nepotěšila nás informace, že v zimě prý popraskalo mrazem potrubí pivovárku, čímž se obnovení vaření zase komplikuje. Potěšili jsme se tedy aspoň pohledem na věru fešnou servírku a jedním točeným Valašským vojvodou z Kozlovic.

A pak že se do malé Suzuki nevejde pět chlapů a těhotná ženská

Pak už jen stačilo seběhnout z kopce a na výpadovce počkat na autobus do Frýdku-Místku. Místní pivovar Morava jsme absolvovali výjimečně bez prohlídky, protože sládek tu funguje jen přes týden, a to nám do nabitého harmonogramu nepasovalo. Samotná restaurace Šatlava, kde je pivovar umístěný, nás překvapila svou velikostí i svou velmi slušnou obsazeností v nedělním odpoledni. Je vidět, že v rámci přilehlého sídliště funguje restaurace s vlastním pivovarem jako dobrý magnet.

Nefiltrovaná 11 polotmavá Morava

Tím ale náš pivní den ještě neskončil. Z Frýdku-Místku jsme už za tmy dojeli do Havířova, kde taky zrekonstruovali sídlištní restauraci a v ní zřídili pivovar Venuše . Byli jsme moc rádi, že sládek souhlasil s prohlídkou až od 20 hodin. „Na place“ u varny jsme ho ale neviděli a na dotaz u servírky jsme se dozvěděli, že ho bacil bacil a v horečkách se odporoučel do peřin. No co, to je život, smířili jsme se rychle se situací.

Interíér restaurace pivovaru Venuše

Nicméně po pár minutách servírka přišla k našemu stolu s tím, když jsme jí řekli, že jsme přijeli až z Čech, zavolala majiteli, který se okamžitě sebral a za chvíli dorazí, aby nás pivovarem provedl. Trochu jsme nevěřili, ale skutečně majitel dorazil, protáhl nás celým pivovarem, ukázal nám svoji kancelář, kde chová asi metrového aligátora a ještě s námi poseděl u piva, když nám vykládal, jak se jeho likérky, kterou provozuje už řadu let, dotkla metanolová aféra.

Na exkurzi se k nám kromě dvou místních štamgastů přidal i malý, hubený dlouhovlasý chlapík, který seděl sám u stolu s kufrem. Jak se ukázalo, chlapík byl z Polska a jmenoval se Dariusz Dabrowski a hodně se zajímal o české minipivovary. Snažili jsme se ho nachytat dotazy jako: „A už jsi byl v Miletíně ?“ Odpověď „Jojo, už čtyřikrát!“ nás totálně usadila. Rozmluva krásně plynula, takže na poslední vlak směr Ostrava jsme to museli vzít trochu ostřejším klusem.

Česko-polský pivní pokec v pivovaru Venuše v Havířově

Když jsme vystoupili na Svinově, nostalgicky jsme si zašli na stále se zmenšující tržiště do nepatřičně honosně pojmenované, přitom sympatické hospody „Restaurace Šimek“ na filtrovaného Avara. A museli jsme uznat, že to bylo nejslabší pivo tohoto dne.

Logo Skřečoňského žabáka na pivovarském výčepu

V pondělí ráno jsme poprvé vyrazili na sever, a to do Bohumína. Bez ohledu na to, co se píše o otevírací době na webu Skřečoňského žabáka , s panem sládkem Janoszowskim jsme se (nadvakrát) dohodli, takže jsme si jeho komerční domácí pivovárek dle plánu prohlédli. Jelikož ale ve sklepě neměl naraženo, zašli jsme si ještě do města do restaurace Carrabba’s. Tam měli ale Žabáka jen polotmavého, což není zrovna náš oblíbený odstín, světlá 11 % z PETky cestou vlakem do Opavy nám chutnala víc.

Prohlídka ležáckého sklepa v Nové sladovně

V opavské Nové sladovně jsem narozdíl od kamarádů byl díky služebním cestám už dřív, takže zdejší exkurzi jsme měli domluvenou s panem sládkem Krátkým osobně. Tenkrát jsem ale byl za slušňáka v obleku, takže k partě už trochu rozesmátých maníků byl pan sládek napřed trochu zdrženlivý, ale když jsme dali najevo, že se opravdu zajímáme o pivovar a ne jen o pivo, ochotně nám ukázal celé zázemí současného pivovárku, ke kterému vedla přes obchoďák opravdu dlouhá cesta, ale ukázal nám i pozůstatky původního Zlatovaru, které lze ještě v obchoďáku Breda-Weinstein najít.

Ze scezovacího korýtka Zlatovaru je dnes polička na sklenice

Z Opavy jsme se vydali na poslední štaci do Bílovce. I tady jsme měli exkurzi dopředu domluvenou, což bylo dobře, protože varna i chladné prostory pivovaru jsou umístěné mimo hospodu. Samotné umístění varny de facto v jednom z bytů zdejšího hotelu (čti ubytovny) bylo celkem bizarní. O to víc, že „potěmkinovské“ komínky varných nádob končily dobře půl metru pod stropem, což bylo dáno tím, že varna původně sloužila ve Starokladenském pivovaru pod vestavěnou galerií. Do ležáckého sklepa jsme se kvůli nedostatku klíčů nedostali, prohlédli jsme si aspoň spilky s otevřenými kvasnými káděmi.

Varna pivovaru v Bílovci vylétla do druhého patra hotelu U Holubů

Nicméně Zobak nám chutnal na místě i z PETky ve vlaku cestou domů, kde jsme už pomalu začali spřádat plány na Beer de han 2015, které povede přes Hanou na Zlínsko. Snad do té doby Čechmánka nezavřou. Nebo aspoň jeho pivovar.

Popíjení na zpáteční cestě u partie mariáše

Více fotek z navštívených pivovarů najdete zde... - http://www.ovipistan.cz/archiv/pivovary_mk.html

Více fotek i trasu naší cesty najdete pak zde... - http://www.ovipistan.cz/zahranici/14-beer_de_mor/cesta.html

---

[Pavel Karásek] [Zobrazeno 6780x] [28. červenec 2014]
[Minipivovary] [comments: 10] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře