Pivní gurmáni v Hradci

Přestože Královéhradecký kraj je z hlediska pivní rozmanitosti velmi bohatý, v mém rodném Hradci Králové byla v posledních letech situace poměrně zoufalá. Centrum města bylo celé v obležení velkých koncernových značek, záchranou byl dlouhou dobu pod hradbami starého města jen benešovský Ferdinand v hospodě Ferdinanda. Předzvěstí lepších časů pak bylo zavedení rotačního pivního programu v restauraci a pivnici Danup naproti bývalému hradeckému pivovaru. Ale považte, že až do loňského roku v Hradci například nebyla snad ani jediná hospoda, kde by točili Primátora, přitom do Náchoda je to coby kamenem dohodil.

Festivalová nabídka z Náchoda

Bylo proto velmi milým překvapením, když jsem v Kalendáriu narazil na festival Gurmán pořádaný ve dnech 1.- 2. května 2010 v královéhradeckém Festivalparku (na bývalém hradeckém vojenském letišti) s ohlášenou účastí 25 pivovarů!

Stánek z Chotěboře

Akce s podtitulem „festival jídla a pivní slavnosti“ slibovala kromě pivní rozmanitosti také kulinářská pokušení v podobě účasti vyhlášených restaurací z Hradce a dalších východočeských měst i televizních kuchařských celebrit Emanuele Ridiho a Zdeňka Polreicha. Součástí akce měl být také hudební program na venkovní scéně s kapelami, jejichž seznam sice neuchvátil, ale rozhodně neodradil.

Mezi pochoutkami z kuchyně i rychnovský Kaštan

Všichni z mých pivních kamarádů si na tenhle víkend udělali jiný program, takže nezbývalo nic jiného, než požádat manželku nebo vyrazit sám. Vzhledem k tomu, že akce nebyla jen pivní a slibovala i nealkoholická potěšení, podařilo se mi mou drahou polovičku i v jejím požehnaném stavu nakonec přemluvit, a tak nakonec v sobotu v 16 hodin vyrážíme od vlakového nádraží autobusem č. 15 směrem na letiště. Od konečné zastávky autobusu to je ke vstupu do areálu festivalu ještě asi deset minut pěšky, na směrovky člověk sice skoro nenarazil, ale proud lidí šel neomylně za svým cílem.

Svijany

Prostor areálu byl rozdělen na hlavní prostranství s většinou pivních a restauračních stanů a stánků a velkým hudebním pódiem, kromě toho se festivalový program odehrával ve třech „úlech“ (bývalých hangárech) – kuchařském, sommeliérském & baristickém (kde úžasně voněla káva) a kinoúle (kde promítali filmy s kuchařskou tématikou).

Velký stan Gambrinusu u hlavního pódia

Jednodenní vstup přišel na 90,- Kč, vstup na oba dva dny festivalu pak na 150,- Kč. V celém areálu se dalo platit pouze festivalovými gurmánskými korunami, které jste si ve směnárnách mohli vyměnit v poměru 1:1 za koruny české. Dostali jste bankovky v hodnotě 25,- nebo 100,- GK, na což navazoval systém jednotných cen v rámci festivalu – vše bylo za 25,-, 50,- 75,- nebo 100,- GK.

Malý stánek Ferdinanda, kde se vojenská historie potkala s politickou současností
Pivovar z Havlíčkova Brodu se prezentoval hlavně Votrokem, který se v Hradci vidět čím dál častěji

Jelikož ceny nebyly předem zveřejněny, trochu jsem se obával, že některá piva budou k dostání za 50,- GK, což by při placeném vstupném byla docela pálka. K mé spokojenosti však byla všechna piva za 25,- KG, ať to byla obyčejná výčepní piva nebo ležáky z průmyslových pivovarů nebo silné speciály a piva z minipivovarů, která jsou v Praze k dostání za ceny často převyšující 40,- Kč. Jen u stánku Černé hory jsem se potkal s tím, že za 25,- GK načepovali 0,4 l nebo 0,3 l vybraného druhu piva.

Spojené stánky K-brewerské

Z inzerovaných 25 pivovarů jsem jich nakonec napočítal celkem 23. Nenarazil jsem na stánky Staropramenu, což upřímně řečeno nebyla vůbec žádná škoda, chyběl ale i šumavský Kout a bohužel – snad i příznačně, vzhledem k tomu, co jsem psal v úvodu – i hradecký Rambousek (ale vzhledem k dosavadní zkušenosti s účastí tohoto pivovaru na různých hradeckých akcích mě to snad ani nepřekvapilo).

Maskovaní muži z hradecké pivní prodejny Pivoňka nabízeli kromě lahvových specialit ze světa i bělečského Cara

Oproti předem inzerovaným pivovarům jsem ale ve stánku královédvorské restaurace U Slunce narazil na Rychnovského kaštana. Jediným zahraničním pivovarem byl Bergquell Brauerei ze saského Löbau. Ten byl na čepu ve společném stánku s varnsdorfským Kocourem (Löbau je od Varnsdorfu vzdálené jen necelých 25 km).

Nabídka z Varnsdorfu a přeshraničního Löbau

Jako asi na všech akcích pod širým nebem bylo pivo čepováno do plastových kelímků, ale viděl jsem spoustu pivařů, kteří si u některého stánku koupili sklo a bez problémů si do něj nechávali čepovat i jinde.

Královedvorský Tambor
Dobrušský Rampušák představil i svou novinku - filtrovanou 11°

Počet návštěvníků byl velmi příjemný, u všech stánků někdo postával, na druhou stranu jste nikde nenarazili na dlouhé fronty. Do zmíněných „úlů“ jsem jenom nahlédl a pohyboval se spíš po hlavním prostoru s pódiem. Mezi návštěvníky byly skupinky mladých lidí, mladé i starší páry i spousta celých rodinných klanů. Pokud zrovna nehrála živá hudba, pouštěli pořadatelé aspoň tu reprodukovanou, jejíž hlasitost byla v příjemné hladině umožňující pohodlnou konverzaci, aniž by si člověk vykřičel hlasivky.

Rohozec

Jelikož počasí v sobotu vyšlo přímo báječně a většinu dne svítilo sluníčko, všichni si festival vyloženě užívali, obcházeli stánky s masovými, rybími, mořskými, zeleninovými i sladkými laskominkami, které prokládali pivem, vínem i množstvím čepovaných limonád.

Klidná pohoda slunečného sobotního odpoledne

Bylo příjemné vidět, že lidé mladí, staří, pravděpodobně i s relativně malým pivním povědomím zkoušeli kde co, ačkoli i velký stan s logem G byl skoro plný. Podařilo se mi odposlechnout i celkem humorné rozhovory neznalých zákazníků s výčepními, ale ti se poctivě snažili představovat svá čepovaná piva.

Koncentrovaná radost z Vratislavic

Já osobně jsem měl tento den chuť na speciální piva, takže většinu odpoledne trávím u stánku Kocoura, kde ochutnávám i portera z Löbau, který mě ale vzhledem ke své sladkosti moc neoslovuje. Zato varnsdorfský English Pale Ale a American Indian Pale Ale Samurai byly pro mě vrcholem dne. Ani ostatní ochutnané značky mne ale nezklamaly, o čemž může svědčit i to, že skvělý 12° Bakalář byl kromě onoho německého portera pro mě druhým nejslabším pivem dne.

Rakovničtí
Postřižiny

Nadšený jsem byl z 12° Hradeckého patriota ze žambereckého pivovaru. O to víc mě mrzelo, že to bylo jediné žamberecké pivo, které bylo k dostání – podle výčepní měly přijít další sudy Kance na řadu postupně. Navíc byla piva žambereckého pivovaru společně se strakonickým Dudákem v jediném neoznačeném stánku, který jsem skoro minul.

Marketingově opravdu neprůrazná nabídka ze Strakonic a Žamberka

Celkově musím hodnotit dojem z královéhradeckého festivalu Gurmán velmi pozitivně. Podařilo se sezvat opravdu skvělé pivovary v počtu na Hradec nevídaném. Navíc koncept propojení pivních slavností s festivalem jídla, bohatého programu pivního, kuchařského, baristického i hudebního umožnil, aby si na své přišel skutečně každý – například pivař i jeho těhotná manželka.

---

[Pavel Karásek] [Zobrazeno 9109x] [6. květen 2010]
[Pivní slavnosti] [comments: 2] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře