Pivní cesty po Vietnamu

Po strašně dlouhé době jsem se dokopal k tomu, abych vám představil pivní kulturu v exotickém Vietnamu. Možná je to i díky vzájemným vztahům Československa, respektive České republiky a Vietnamu, ale v této asijské zemi na tom nejsou, v porovnání s dalšími asijskými státy, s pivní kulturou zase tak špatně. I když jde samozřejmě o exotiku.

Po Vietnamu (a Kambodži) jsem cestoval se ženou skoro dva měsíce ve snaze, co nejlépe proniknout do místního prostředí. Jelikož jsme tam jeli neorganizovaně, museli jsme se tudíž o všechno starat sami, smlouvat, zařizovat, rozčilovat se, vyptávat se a samozřejmě se i mnohokrát spálit a nechat se napálit. Ale o tom cestování je a bez toho danou zemi pořádně nepoznáte.

Předem upozorňuji, že cesta proběhla již před rokem a půl, tudíž se mohlo mnohé změnit. Především ceny se mění rychle, jako ponožky, i když současná ekonomická krize zabrzdila růst zdejších cen, šponovaných davy turistů, mimo jiné i českých. Tedy, berte všechny informace s rezervou, spíše jako pivní reportáž. Tolik obsáhlý úvod.

Cesta letadlem do Vietnamu měla trvat skoro celý den. Začali jsme s ČSA. Letušky příjemné, české. Cestou do Moskvy, kde máme přesednout na aerofloťácký let do Hanoje, jsem si dal jeden gratis plechovkový Gambrinus. Není to nic moc, ale potřeboval jsem nějak uklidnit cestovní horečku, která se mě již několik dní držela. 

V Moskvě, na Sherementevu, jsme se najednou ocitli někde v socialistických 70. letech. Tmavé letiště, kde jsme museli přečkat několik hodin, příliš lákadel neposkytovalo. Ceny v místní restauraci astronomické, všude se kouřilo, po celém terminálu kvůli tomu byly rozestavěny obří popelníky. Nakonec jsme si sedli na schody k toaletám s plechovkovým Carlsbergem asi za 100 Kč.

Pivní křižovatka

Po úmorném letu s plným letadlem ruských Vietnamců a protivnými ruskými letuškami jsme konečně dorazili do Hanoje. Chvilka úřednické buzerace a bylo to. Letiště je ale asi 30 km od města. Naštěstí jsme již předem věděli, že tam jezdí místní autobus. Nahaněče taxíků a minibusů jsme tedy rázně odmítli.

Ale ouvej, i na oficiálních letištních informacích nám řekli, že musíme dát minimálně 10 dolarů za mikrobus. Ano, už se dostanu k pivu, ale musím vás upozornit, jak to ve Vietnamu chodí. Nikomu nevěřte!!! Pořád si vše ověřujte a smlouvejte!!! Stačilo se chvilku rozhlížet a autobus, sice rozhrkaný a stařičký, ale co, nás dopravil do centra Hanoje za 7 korun.

Pivní křižovatka v Hanoji

Tedy k pivu. V Hanoji ve Staré čtvrti, kde bydlí skoro všichni turisti, existuje takzvaná pivní křižovatka. V jejím okolí je množství hospod, kde se točí pivo. Tedy hospod. Klasickou čtyřku tady nenajdete. Buď jsou tady restaurace, hlavně pro turisty, nebo se prostě jí a pije na ulici. Chvíli to sice trvá, než se člověk naučí si normálně přidřepnout k babce a říct jí, co a za kolik chce sníst a vypít, ale jde to.

Na konci února byla v Hanoji docela zima. Museli jsme vyndat mikiny, Vietnamci byli zabaleni do bund a do šál. Pivo se tedy nemuselo nijak chladit. Točilo se ze sudů přímo na ulici, a to samospádem.

Bia hoi Hanoi

Třetinka za 2,5 Kč!! K tomu jsme si za korunu kupovali čerstvé, ještě měkké buráky, namáčené i se skořápkou do slané vody. Později se našimi pochutinami k pivu staly i malí šnečci, kteří se jí přiloženým trnem, oříšky v kokosové omáčce a mnoho dalších dobrůtek.

Trochu problém je takhle na ulici se záchodem. U pivní křižovatky je jen jeden zapadlý hajzlík, kde chlapík vybírá 50 haléřů. Za exkurzi do středověku to ale stojí. Většina turistů ale asi chodí do blízkých penziónů, kde bydlí.

Bia Ha Noi

Kromě točeného (bia hoi) se dá všude sehnat lahvové nebo plechovkové pivo, které je ale o poznání dražší – 10 až 15 Kč. Jedinou opravdu globální značkou, na kterou narazíte v celé zemi, je Tiger bier (opravdu licenčně vařeno ve Vietnamu). Jinak na severu a v Hanoji zvlášť bia Hanoi a Halida.

Tiger z Vietnamu

Místní pivka jsou opravdu docela dobrá. Žízeň zahánějí a ostrou chuť místní kuchyně krásně splachují. Do většiny z nich se, kromě tradičních surovin, přidává rýže a jedná se o světlé desítky. Nějaké speciály nenajdete, spíš ještě slabší piva. Když už, tak narazíte na ležák, který se zde označuje jako exportní pivo. Mimochodem, chmel se dováží většinou z České republiky.

Nabídka lahvového piva

Česká stopa v Hanoji

V Hanoji jsme také náhodou narazili na jeden zajímavý podnik. Ve změti kol, drátů a všeobecného bordelu nás zaujal český nápis ČESKÁ HOSPODA. Podnik byl dvoupatrový, dole byl umístěn minipivovar s měděnou varnou. Na čepu byla tmavá a světlá dvanáctka za, na místní poměry, astronomickou cenu 27 korun.

Česká hospoda v Hanoji

Bohužel nám nikdo neuměl vysvětlit, kde se to tu vzalo ani nic jiného. Poprvé a skoro naposledy jsme zde viděli opilé Vietnamce, kteří zpívali ruské písně. Pivo docela šlo, ale bylo teplejší. Výzdoba kozlíky ala Velké Popovice zajímavá. Servírka ale uměla jen „thank you“. (http://newhanoian.xemzi.com/venue/show/112/Bohemia-Pivo )

Poutač s kozlíky

Mimochodem, když jsem zmínil to smlouvání, ve všech restauracích jsou ceny pevně dané, tady se nesmlouvá. Stejně tak tam, kde je cena napsána. Smlouvat mohou ty otrlejší u stánků s jídlem. A samozřejmě všude jinde – na trzích, při sjednávání služeb, ubytování, dopravy. Vždy je třeba si domluvit cenu dopředu, jinak okradení neujdete!!

Prodavač před klášterem

Samozřejmě i my jsme byli mnohokrát napáleni a nepoučilo nás to. Například i když si desetkrát koupíte panáka rýžové vodky za 2 koruny a cena je vám obecně známá, musíte si ji vyjednat vždy znovu předem. Jinak dopadnete jako já, po měsíci cestování mě ošidili v jedné horské osvěžovně a chtěli korun deset. Na okrádání si ale zvyknete. Průvodčí v autobusu po vás, jako po cizincích, chce 30 korun, i když má na dveřích napsáno 5. Když mu po chvíli hádání dáte kompromisních 10 korun s tím, že za 40 km je to ještě dobrá cena a nechcete se s nim dál otravovat, tváří se uraženě. Čekáte frontu na bagetu, Vietnamci před vámi platí 3 koruny, po vás chtějí 10. Nesmíte se nechat. Věčný boj je ale po nějaké době unavující.

V Hanoji se dá také narazit na česká piva, která točí ve vyhlášených podnicích za astronomické částky. Narazili jsme na Gambrinus.

Na skok v Kambodži

Jelikož nám nebylo v Hanoji nejtepleji, přeletěli jsme do Kambodži. Let s Kambodžskými aerolinkami, které mají snad nejhorší rating na světě, jsme přežili a byli jsme v Siem Reap. Spolu s Phnom Penhem nejvíc turistické místo v zemi, kvůli obrovskému areálu Angkor.

Angkor

Kambodža je nádherná země, památky jsou úžasné, určitě se sem chci vrátit, ale zpátky k pivu. V porovnání s Vietnamem je Kambodža strašně chudá. Možná i proto místní pivo skoro nepijí, s výjimkou hlavního města. Asi i proto je v zemi jen jeden pivovar v pobřežním městě Sihanoukville.

Pivo Angkor

Zde se vaří především nejrozšířenější místní pivo Angkor, které jsme jako jediné několikrát viděli i v točené podobě. Používá se americký styl, kdy vám na stůl přinesou piva celý džbán. Kromě toho vaří i pivo Bayon. Obě piva existují v různé voltáži. Ochutnal jsem i polotmavý extra stout 18.

Pivo Bayon

V obchodech, kde nakupují výhradně turisté, lze sehnat i několik druhů thajského, australského a evropského piva. Zde nabízená thajská piva (Chang) byla již poměrně silná. Do zdejšího teplého klimatu se moc nehodila.

Ochutnal jsem i pivo Khmer, na kterém bylo napsáno Palm beer a pak už jen khmérština. Ani Moro nedokázal vypátrat nic víc. Ale „pivko“ zajímavé, nicméně nepivní.

Na rozdíl od Vietnamu jsme v Kambodži moc dlouho nepobyli, takže to zkrátím. Pivo je zde dražší. Točené asi jako u nás. Lahvové ještě dražší. Chudoba je všudypřítomná. Malé děti žebrají, bílí hnusáci si je kupují a nikdo proti tomu nic nedělá. Země se ještě vzpamatovává z kruté minulosti, na Killing fields, kde stále trčí kosti a oblečení z masových hrobů ze země, si představu uděláte sami.

Vietnamská piva

Pro cestu zpátky do Vietnamu jsme zvolili řeku Mekong. Cesta z Phnom Penhu do hraničního Chau Doc trvala lodí celý den. Cestou lze pozorovat život u vody i její čistotu. Není výjimkou, že vidíte chlapečka kakajícího do vody a opodál v té samé vodě žena myje nádobí. Z této vody se někdy vyrábí i led, takže pozor. Hlavně na jihu Vietnamu mají totiž tendenci cizincům cpát led do všeho, i do piva! Může se pak stát, že vám v pivu plave rákosí a kdovíco ještě. I když na druhou stranu, možná lepší, než teplé pivo. (Bez ledu se neobejde místní pochoutka - šťáva z cukrové třtiny.)

Pozor na led do piva!

V Chau Doc nás to dostihlo. Asi proto, že došla hruškovice z domova, kterou jsme ze zdravotně-preventivních důvodů každý den ucucávali. Ale na každého dojde. Krevety za 10 korun u stánku za to určitě nemohly. Místní tvrdý alkohol je maximálně pětatřicetiprocentní, ale spíš jen dvacetiprocentní. Dost smrdí, ale míchaný jde. Střeva ale moc nevydesinfikuje.

Zde odpočívá Ho Či Min

Na jihu také vládne Saigon beer. Pivo z Ho Či Minova města, kterému zde nikdo neřekne jinak než postaru Saigon, má dvě podoby. Desítku, a ležák, který se jmenuje exportní.

V HCMC (Ho či min city) jsme narazili i na hotel, kde točili Gambrinus a Březňáka. Jednalo se opravdu o nóbl podnik a tak jsme ani nenakoukli. Byla to ale chyba. Až doma jsem zjistil, že to nebyl Březňák, ale místní restaurační pivovar prostě okopíroval pana Cibicha i s celým logem. Vietnamci si prostě na nějaký copyright nehrajou.

HCMC: restaurační pivovar ala pan Cibich

Během našeho putování směrem k severu jsme postupně narazili na další regionální značky 333 (bababa), Biere Larue, Festival beer, Huda beer, Na Da a Lao Cai. V horách poblíž čínských hranic se prodává i pašované čínské pivo Hong Huo (slabý odvárek). Pivka neurazí a žízeň hasí dobře.

Dobrou chuť!

Pivo se ale ve Vietnamu nevaří jen ve velkých průmyslových pivovarech. Několikrát jsme narazili na opravdu hyperlokální záležitost, ať už točenou, nebo prodávanou v neoznačených plastových lahvích. U většiny se můžu jen dohadovat, kde a jak se to vařilo. Akorát v krásném městě Hoi An vím, že jsem pil točené pivo W1N Bia z pivovaru San Miguel. Když je venkovní teplota vyšší, dá se sud do kovového obalu a napěchuje se to ledem. Točí se dál samospádem, maximálně se někde přifoukne pumpičkou.

Vietnamské pivo

Rady na závěr

Vietnamci docela lejou, ale jen muži a příležitostně. V neděli (soboty jsou pracovní) je v místních hospodách běžně k vidění u každého stolu samotný chlapík, který si k obědu poručí láhev rumu nebo vodky a prokládá to pivem. Pijí, aby se vožrali.

Ani se mi nechce věřit, že jsem to pil

Nejsou ale moc zvyklí. Jednou se mě pokoušeli v jedné hospodě přepít. Dokonce mi i piva platili a to je co říct. Bára se bála, že odpadnu a oni se jí zmocní, ale nemohli se mnou držet krok. Asi šest z nich si se mnou chtělo dávat páku. Pro legraci jsem to zkusil, a i když nejsem žádný silák, pravačkou i levačkou to šlo vcelku snadno. Piva ale začala účinkovat (také rýžová vodka s nakládanou havětí z předchozí hadí hostiny - tzv. hadovice, kobrovice, gekonovice a sršňovice). Dál mám jen matné vzpomínky. Na páku se mnou se stála fronta… Barvy české republiky jsem čestně obhájil… Nějak jsme se dostali do penzionu, který byl asi 20 km daleko… Bára spadla do škarpy… Ráno jsme měli na pokoji slaměný vietnamský klobouk…

Pohled nechci

Cestou po Vietnamu se mnohdy hodí si půjčit motorku. Cena na den začíná na šesti dolarech. Jsou to slaboučké kozí dechy z Japonska, ze kterých nevytáhnete víc než 60, ale ani nechcete kvůli stavu místních silnic a dopravě. Policajti cizince nekontrolují, pokud mají helmu. Příjemné tedy je, že si cestou můžete dát pivo a jet dál.

Psí packy nebo jitrnice?

Rozhodně se nebraňte místní kuchyni, ale ta opravdu místní je jen v domácnostech (kam se většinou nedostanete) nebo na ulici. To, co se servíruje cizincům v restauracích, je jen odvárek. Vietnamci jedí opravdu všechno. Zkuste hada, různé ptáky a ptáčky, žáby, psa, ryby, ale nepátrejte, jak se to připravovalo.

Pašíci dozlatova upečení letlampou

Aeroflot má docela vysoké váhové limity pro zavazadla, takže jsem kamarádům přivezl všechna degustovaná piva a strašně moc dalších věcí. Tam jsme jeli s dvaceti kily a zpátky se vraceli s šedesáti.

Suma sumárum. Do oněch končin se sice nejezdí výhradně za pivem, ale na cestě ta místní pivka potěší. Na rozdíl od mnohých blízkých končin, kde se mi po některých pivech křiví huba, nemůžu těm vietnamským mnoho vytknout. Nesednete si před nimi na zadek, ale výborně se hodí do místního teplého a vlhkého klimatu. Tak bia hoi Hanoi!!!

Kýč na závěr

Mimochodem, minulý týden jsem četl, že podle průzkumu 70 procent lidí nedočte článek delší než 1000 znaků. Takže těch zbývajících 30 procent zdravím...

---

Další fotografie naleznete v této fotogalerii...

---

[Píra] [Zobrazeno 16419x] [27. prosinec 2009]
[Pivo ve světě] [comments: 25] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře