Etiopské pivo a medovina

Průmyslově vyráběné pivo (bira) má v Etiopii poměrně krátkou historii. První pivovar St. George (Kidus Gyiorgis) byl založen roku 1922 v Addis Abebě. V současné době je v provozu 5 dalších pivovarů: Meta Abo (Sebeta u Addis Abeby, 1966), Harer (1984), Bedele (1993), Kombolcha (1999) a Dashen (Gonder, 2000). Pivovary Kombolcha a Addis Abeba patří francouzské pivovarské společnosti BGI, ostatní jsou ve vlastnictví státu. Pivovary v Hareru a Bedele byly vybudovány českými firmami v době etiopského komunistického experimentu. Jediný restaurační minipivovar Garden Brau (2006) je v Addis Abebě poblíž katedrály Vykupitele Světa (Medhane Alem) nedaleko od letiště Bole.

Naopak velmi dlouhou tradici má v etiopské společnosti příprava a konzumace domácího piva tella . Surovinou jsou všechny druhy pěstovaného obilí (teff, ječmen, pšenice, kukuřice, proso, čirok), k ochucení se namísto chmele používají listy a stonky rakytníku (gešo). Připravují ho ženy zpravidla pro potřebu své rodiny, sousedů, popřípadě jej podávají v krčmách-kavárnách „buna bet“ (dům kávy), kde také připravují kávu tradičním obřadem. S rozvojem průmyslově vyráběného piva je veřejné podávání domácího piva na ústupu.

Etiopská piva a jedno z Německa

Třetím a velmi významným kvašeným nápojem je medovina (amharsky tedž, tigriňsky mies), původně nápoj pouze pro krále a vyšší společnost. Opět platí, že se podává zpravidla ve specializovaných krčmách „tedž bet“ (angl. tej house). Podává se ve speciálních půllitrových sklenicích s úzkým hrdlem („baňkách“). Vzhledem se podobá našemu burčáku, má však medovou chuť (od sladké až po suchou nahořklou podle stupně prokvašení a množství rakytníku-gesho) s obsahem alkoholu okolo 8%. Přestože je Etiopie 10. největším producentem medu, je třeba dát na radu místních, prý dochází i k částečné či úplné náhradě medu cukrem (a barvivem). Také medovina je postupně vytlačována průmyslovými pivy.

Do Etiopie (a především do oblasti historického Habešského císařství, tj. států Tigray a Amhara) jsme samozřejmě nejeli kvůli pivu, nýbrž za přírodními krásami, historickými památkami a svéráznou kulturou Habešanů. Pivo nás však pochopitelně provázelo po celé putování. Proto jsem po návratu sestavil tuto zprávu doplněnou videem. Na českém pivním webu již bylo o Etiopii referováno. Nebudu zde tedy opakovat již zmíněná fakta.

Všude dostupné pasterované lahvové třetinky (15-20 Kč) jsou sice docela dobrá europiva, ale ve městech si lze opravdu pochutnat na levnějším a lepším čepovaném pivu (7-10 Kč za 0,4 l). Zvláště bych vyzdvihl pivovarský výčep v centru historického Gonderu s kvasnicovým polotmavým Dashen Royal (vzhledem podobný medovině), kterému chybělo už jen trochu přichmelit, aby se mohlo i u nás zařadit mezi špičku.

Harar Beer

Vůbec největším pivním zážitkem však byla exkurze v pivovaru ve východoetiopském Hareru. Zde nás mimořádně srdečně přijal ředitel p. Juneydi Basha a pozval nás k večernímu posezení v pivovarské zahradní restauraci. Tam člověku ani nepřijde, že je kousek od centra rušného muslimského města téměř na okraji Ogadenské pouště táhnoucí se až k somálským hranicím. Zdejší světlý ležák je velice dobrý, ale pak ochutnáváme tmavou čtrnáctku … prostě malvaz. Jen ten název Hakim Stout moc neodpovídá, aspoň já jsem netušil, že by stout mohl být polotmavý či spíše krásně sytě granátový.

Na exkurzi

A na závěr příjemného večera generální manažer přivolal osobního šoféra, aby nás odvezl do hotelu. To by skutečně nečekal asi nikdo. Ještě k exkurzi. Pivovar je moderní, nemá tedy spilku, nýbrž oddělené kvasné a ležácké tanky. Všude je vzorně čisto, jen naše pivovarníky by možná překvapilo, že si zde nezakládají na naleštěných měděných krytech varny.

Posezení u etiopského piva

Následující poslední den pobytu jsme navštívili jediný etiopský restaurační minipivovar Garden Brau. Pivo německého stylu bylo dobré, ale na Harer nemělo (viz srovnání s ratebeer.com ). Na tradiční domácí pivo tella jsme nenarazili a ani se po něm nepídili. Asi pod dojmem referencí předchozích cestovatelů, kteří jej vesměs popisují jako pro Evropana nepoživatelné (např. zde ). Dnes mne to mrzí, neboť osobní zkušenost chybí.

Medovinu jsme pili třikrát: v tradiční krčmě v Aksumu (25 Kč/litr, dobrý), v tradiční rybí restauraci v Gonderu (cca 50 Kč, nejlepší) a v baru sousedního hotelu v Lalibele (100 Kč, oba nabízené druhy kyselé). Inu, i v Etiopii platí, že nejdražší může být nejhorší!

---

[Petr Pavlas] [Zobrazeno 13513x] [22. květen 2011]
[Pivo ve světě] [comments: 6] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře