Rožňava 2011

Ani nevím, kdy se zrodil nápad přihlásit se na soutěž domácích vařičů Slovak Homebrewing Star 2011. Třetí ročník této mezinárodní soutěže se měl konat 27. května 2011 v Rožňavě na východním Slovensku. Je to asi tři měsíce nazpět, kdy jsme o soutěži začali uvažovat a to z jednoho prostého důvodu. Chtěli jsme znát reakci na chuť a charakter námi vyráběného piva od někoho jiného, než jsou členové naší rodiny, známí a kamarádi. Časem se do toho připojila komunikace s Daliborem Hanzelem a to rozhodlo.

Odeslali jsme přihlášku a začali řešit, kdy a co budeme vařit, jak předáme vzorky a jak zaplatíme účastnický poplatek. Slovo dalo slovo a rozhodnutí padlo. Pojedeme osobně, setkáme se s mnoha podobně postiženými lidmi a pokusíme se získat bližší informace o našem pivu. Naleznout ubytování v Rožňavě nebyl zas tak velký problém. Podařilo se nám sehnat ubytování za necelých 9 € na osobu včetně poplatku městskému úřadu a to přes stránky www.ticroznava.sk. Ubytování v soukromí nedaleko místa konání soutěže bylo již třešničkou na dortu.

Šestého května mi přišel e-mail od Petra Šlezara s prosbou, jestli by nemohl jet s námi. Petr je již zkušený domovařič (od roku 1996) a jeho domácí pivovárek Rezident v Olomouci je mezi vařiči dostatečně známý. Mimochodem v druhém ročníku této soutěže skončil v kategorii Světlé pivo ze základních surovin na třetím místě (viz. zde... ). My s dalším spolucestujícím problém neměli a tak se náš počet rozrostl na tři (já, manželka Helena a Petr).

Čas odjezdu se blížil a my navařili na degustaci jediný vzorek a to Jarinovu třináctku (světlý ležák 12,7°). Byla uvařena nejen pro tuto soutěž, ale také jako pivo na oslavu 60. narozenin mého tchána. Pár týdnů před odjezdem probíhá čilá komunikace s pány Janem Porkrievkou a Jánem Dobšinským. Máme podrobné informace z místa dění a tak ve čtvrtek 26. května ráno vyrážíme pro Petra do Olomouce, odkud vede naše cesta dále přes Beskydy na Slovensko.

Naše první přestávka je naplánovaná až v Žilině, kde bereme benzín a z bankomatu vybíráme Eura. Stále si na ty peníze nemohu zvyknout, zlatá česká koruna. Ty jejich mince jsou pro mě utrpením. Z Žiliny pokračujeme dále směrem na východ a před Liptovským Mikulášem sjíždíme z hlavní silnice a přes Bešeňovou se vydáváme úzkou silničkou k naší první dnešní delší zastávce. Cílem tohoto sjezdu je obec Kvačany, ve které se nachází domácí pivovar Brontvai .

Minipivovar Brontvai Kvačany

Protože je těsně po poledni, máme v plánu si zde dát pivko a oběd. Podle názvu restaurace Vidiecká usedlosť usuzujeme, že se zde bude vařit domácí kuchyně se zaměřením na speciality z Liptova. Jaké bylo naše zklamání, když v nabídce jídel nic takového nebylo, jen utopenci, polévky, něco smaženého a grilované koleno. To se mi zdá na restauraci, která si říká vesnická, hodně slabé. A nyní k pivu. Na čepu bylo pivo světlé 12°, tmavé 12°, červené a zelené. Jednotná cena za velké pivo byla 2,10 €. Postupně jsme ochutnali všechny druhy (vzájemně já s Petrem) a mně osobně nejvíce chutnalo světlé. Zelené bylo s příchutí kopřivy (hodně cítit uměle) a červené bylo z tmavšího sladu.

Když už jsme byli v pivovaře, chtěli jsme vidět technologii, ale u sládka, který právě vařil, jsme nepochodili. Nechtěl se s námi vůbec bavit, pouze když v hospodě zaplatíme 3 € na osobu, pak nás provede a bude nám 45 minut vyprávět o pivu. My pouze chtěli nahlédnout a zase jít. Technologii jsme si tedy prohlédli pouze v letáčku a pokračovali dále v cestě. Je zakázáno fotit i interiér restaurace a to mají technologii v jiné budově. Shodli jsme se na tom, že se již nemáme důvod příště přijet. Pokud chcete vidět technologii, pak ji naleznete na této adrese...

Naše další cesta vede do Liptovského Mikuláše, kde najíždíme na dálnici, která nás vede směr Poprad. Před ním sjíždíme z dálnice a přijíždíme do města Svit . Zde se v boční ulici skrývá splněný sen dvou slovenských domácích vařičů minipivovar Buntavar . Tento minipivovar je zaměřený pouze na vaření pšeničných piv typu Hefe Weizen. V hospůdce nás vítá jeden ze spolumajitelů a sládků pan Jozef Buňa.

Minipivovar Buntavar Svit

Atmosféra je zde přesně opačná než v Kvačanech. Pan Buňa si na nás udělal čas a rád zodpovídal otázky týkající se historie pivovaru, domácího vaření, technologie pivovaru a v neposlední řadě nás zajímali informace o tom, jaké to je stát se z domovařiče oficiálním pivovarem a co to všechno obnáší. Z důvodu velikosti varny, která má výstav pouze 60 litrů, nestíhají vařit a i z tohoto důvodu byl na čepu pouze jeden druh piva a to tmavé pšeničné pivo Markus za 1,70 €. Po prohlídce technologie pivovaru vyrážíme na poslední úsek cesty.

V Buntavaru, zleva P. Melichárek, J. Buňa, P. Šlezar (se svatozáří)

Cesta nás vede přes Slovenský ráj, takže samá zatáčka, klesání a stoupání. Od Petra se dozvídáme informaci o místě jeho ubytování a shodou všech možných okolností jsme ubytováni na stejném místě. V pozdním odpoledni zastavujeme v Rožňavě u minipivovaru Kaltenecker , předáváme vzorky a platíme poplatek za účast. Za každý vzorek se platí poplatek 5 € a obsah jednoho vzorku je 1,5 litru v jakémkoliv balení. Současně se seznamujeme s pány Pokrievkou a Dobšinským. Po krátké rozmluvě se jedeme ubytovat.

Vítá nás paní domácí a příjemně zařízený pokoj v soukromí. Po zaplacení ubytování vyrážíme pěšky zpět do pivovaru na pivo a večeři. Sedáme si k panu Dobšinskému a u piva vedeme družný rozhovor. Ten končí někdy okolo jedenácté večer, kdy se loučíme a po panáku hruškové na tykání vyrážíme do postele. Petr si dává ještě poslední pivo a chvíli po nás vyráží také. Nám cesta do postele trvala 10 minut, Petrovi asi hodinu a půl. Zabloudil.

Ráno se jdeme podívat zpět do pivovaru, kde se již pomalu degustují přihlášené vzorky a začínají pivní slavnosti. Petr se zúčastňuje akce i jako degustátor a stejně jako mnoho dalších ochutnávačů mají po včerejší pitce trochu sucho v hrdle. My jdeme okoštovat naše první pivo a tím je Sandorf z minipivovaru Prievaly. Velice chutné a po včerejším večeru na nás i blahodárně působící. Během koštu se jdeme ke stolu podívat na vystavená soutěžní piva, kde každý návštěvník slavností může hlasovat v soutěži o nejkrásnější design.

Soutěžní vzorky + náš vzorek

A co bylo dále na čepu? Co si tak vzpomínám, tak mnoho piv z domácího pivovaru Kaltenecker (Mai Bock, Rauchbier, Märzen, Brokát atd.) a dále se točilo pivo z pivovarů Golem Košice, Viktoria Martin, Svijany, Pernštejn Pardubice, Pivovarský dům Praha, Buntavar Svit, Serrforás Miskolc (Maďarsko), Nymburk, Permon Lomnice, Kocour Varnsdorf, Paulaner Mnichov a Urpíner Banská Bystrica. Ještě měl být na čepu Richtár Jakub z Bratislavy, ale ten celé dopoledne neměli a večer již byl škrtnutý. Tak nevím, jestli tam vůbec byl. Cena velkého piva byla 2 €, některá za 2,50 € (např. Pernštejn) a to je na naše poměry docela dost. Kdyby v Česku chtěli na pivních slavnostech za nejlevnější velké pivo 50 Kč, asi by velkou návštěvností tyto slavnosti neoplývaly.

Výčepní stojany pivních slavností

Dopoledne se scházíme se známým slovenským domovařičem a sběratelem pivních sklenic Daliborem Hanzelem. Vyměňujeme si navzájem vzorky našich piv a domluvené sklenice, předáváme si zkušenosti s vařením piva. Příjemné posezení. Libor musí v poledne odjed na rodinou oslavu a při jeho odchodu je vidět, že by nejraději zůstal.

Po testu dalšího piva (já si dal velký Serrforás, pivo vyrobené s tokajským vinným extraktem) jsme vyrazili na pěší procházku do centra Rožňavy. Centrum nás ničím neoslovilo a žádnou hezkou hospůdku se slovenským jídlem jsme nenašli. Vrátili jsme se tedy zpět a šli si na pokoj odpočinout.

Večer opět vyrážíme na slavnosti. Všude je plno lidí, hraje kapela a chystají se pivní soutěže. Zjišťujeme výsledky soutěže homebrewingu. My se v naší kategorii do pátého místa neumístili, zato Petr Šlezar ano. V kategorii pšeničná piva typu Weizen svrchně kvašené vítězí a v kategorii Stout se umísťuje jako druhý. Společně usedáme ke stolu a probíráme zážitky z dnešní degustace a ze soutěže vůbec. Přisedá si k nám i Peter Hudák z Bratislavy, jehož Hudákovo svetlé se v kategorii světlých ležáků nad 13° umístilo třetí a vzájemně degustujeme přinesené vzorky. Opět získáváme mnoho cenných rad pro naše domácí vaření.

Čas se již nachýlil a jako další nás čeká vyhlašování výsledků SHS 2011. Soutěžilo se v 9 kategoriích:

• Světlý ležák Pils do 12,9°
• Polotmavé a tmavé ležáky Pils do 12,9°
• Speciální světlá piva spodně kvašená nad 13°
• Speciální polotmavá a tmavá piva spodně kvašená nad 13°
• Pšeničná piva typu Weizen svrchně kvašená
• Ale svrchně kvašené
• Porter
• Stout
• Ostatní speciální piva

Dále se vyhlašoval vítěz designu a celkový vítěz. Většinu míst obsazovali vařiči z Polska (těch je v Polsku 5000), ale mezi umístěnými se objevili i Češi, Slováci a Maďar. Celkem bylo přihlášeno 58 vařičů a 153 pivních vzorků.

Poháry vítězů, proslov má Ladislav Kovács (majitel Kateneckera), osazenstvo, Petr Šlezar při převzetí ceny za 1.místo

Po vyhlášení výsledků se jdeme navečeřet, ale jakmile objednáme jídlo, už nás pan Pokrievka svolává zpět do degustační místnosti, kde se má uskutečnit posezení s účastněnými vařiči a s degustátory (např. Jan Kočka z Varnsdorfu). Opět mnoho rad, mnoho ochutnaných vzorků. V jedenáct to balíme a tentokrát jde raději Petr s námi.

Ráno vyrážíme na burzu sběratelů pivních suvenýrů, kde máme vlastní stůl s propagačními předměty našeho pivovárku. V deset hodin se loučíme se všemi, které jsme za ten krátký čas stihli poznat a i s Petrem vyrážíme na nepivní výlet. Trocha pohybu nám neuškodí. Jedeme do obce Zadiel, kde se nalézá nejhlubší slovenský kaňon. Krásná, 8 km dlouhá procházka se 400 metrovým převýšením stála za tu námahu. Dali jsme si trochu do těla. Jen tak pro zajímavost, na konci údolí v Zadielské chatě točili Ostravar 12°.

Zadielská dolina

Další cesta vede přes Maďarsko zpět na Slovensko, kde máme v plánu navštívit jeskyni Domica. Poslední prohlídka byla ovšem ve 14 hodin. Na to, že je sobota, je trochu brzy zavírat. Na druhé straně kopce v Maďarsku panoval u podobné jeskyně čilý ruch, všude plno autobusů a lidí. Trochu zajímavý přístup k turistice. Jedeme tedy zpět do Rožňavy a cestou nás stíhá velká průtrž mračen s krupobitím. Večeři si již dáváme v Kalteneckeru a posloucháme českou kapelu Folimanka blues, jejímž členem je i známý pivní fajnšmekr Ladislav Jakl.

Ladislav Jakl s Folimankou blues

Začínají se prodávat po 1 € soutěžní vzorky a tak si jich pár zakupujeme. Ještě nás čeká prohlídka pivovaru Kaltenecker, který se bude v letošním roce mnohonásobně rozšiřovat.

Pivovar Kaltenecker

Později vyrážíme směrem „k domovu“ a na pokoji společně s Petrem degustujeme jak jeho vzorky, tak i vzorky nakoupené. Ráno, po špatně nastaveném budíku, balíme, loučíme se s paní domácí a vyrážíme domů. Cestou máme naplánovanou zastávku u zámku Betliar a v Martině v nově otevřeném minipivovaru Turčianský pivovarský dom, který je součástí hotelu Viktoria. Dáváme si oběd, nějaké to pivo, zakupujeme 5 litrový soudek s pivem a prohlížíme technologii.

Zámek Beltiar a Turčinsky pivovarsky dom Martin

Cesta dále pokračuje s mírným blouděním a se zastávkou pro brynzu, žinčicu a korbáčky až domů, kam dorážíme okolo 17 hodiny.

Co říci závěrem? Získali jsme mnoho zkušeností, poznali mnoho podobně smýšlejících lidí, ochutnali piva různých druhů a chutí, viděli kus krásné přírody a strávili 4 dny bez dětí se ženou a Petrem Šlezarem v krásném koutě Slovenska. Již nyní uvažujeme o účasti na příštím ročníku a doufáme v umístění do pátého místa. Dej bůh štěstí.

Další fotografie z akce naleznete např. zde...

---

Petrův svět Pivovary Olomoucka Pivovárek Melichárek

---

[Petr Melichárek] [Zobrazeno 9100x] [9. červen 2011]
[Pivní cesty] [comments: 4] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře