Pubitelé za humny

Koncem července se mi přihlásily játra, že už je nabaví to neustále se opakující domácí tvrdnutí a že by jako zas vyrazily do světa. Kamarádi Pubitelé na tom byli stejně, takže jediné, co nám bránilo, byla už jen má manželka. Zprvu o tom nechtěla ani slyšet, ale po zdlouhavém vyjednávání se nechala obměkčit. Stačilo jen přislíbit zahraniční dovolenou a hned otočila. Není nad to mít chápající a tolerantní choť…

A teď Babkuš raď kam

Volno jsme tedy měli, povolení také, ale o směru cesty se do poslední chvíle rokovalo. Já chtěl přes Šťáhlavy a Rokycany do Broum a pak na Křivoklátsko. Jeník ale prosadil Vimpersko. Nakonec jsme navštívili i Paříž, ale pěkně popořádku.

Úderník Babkuš

Vyrážíme z Horažďovic, odpoledne po práci, pěkně vláčkem, s nachlazeným Sklepákem v petkách. Z vlaku vystupujeme ve Vimperku po čtyřech (vypitých petkách piva a půl lahve mirabelkovice), cca po 70 minutách jízdy.

Velen Garden v restauraci Miš-maš

Bohužel je úterý, v pivovaru je tedy ještě zavřeno. Tak jdeme vyzkoušet místní podniky. Na čepu objevujeme Platana, Dudáka a Černou Horu. Kvalita piva je ale většinou slabší. Nejvíc nám chutnal Velen Garden. Večer doplňujeme petky točeným a po pohádce na dobrou noc jdeme spát.

Pivovarská ulice ve Vimperku

Sen o oroseném půllitru kazí realita - ukrutná ranní rosa. Usušíme tedy věci na asfaltu a vyrážíme si udělat žízeň a hlad na místní zámek. Cestou jsme potkáváme úžasnou cukrárnu v budově bývalého pivovaru a vím, že další návštěva Vimperka se bez této zastávky neobejde.

Piva v pivovaru (polotmavá 12, pšenice a světlá 11)

Žízniví a hladoví dorážíme kolem poledne do Šumavského pivovaru. Podrobně jste si o tomto pivovaru mohli přečíst nedávno od Felčara, já jen doplním, že pivo bylo opravdu výborné, ale abychom neumřeli žízní, tak jsem raději fungoval jako spojka mezi našim hrdlem a jejich výčepem. Na jídle jsme si celkem pochutnali, ale z mojí pozice kuchaře bych na něm ještě zapracoval, páč úplně nejlevnější nebylo. Doplňujeme prázdné petky a vyrážíme zpátky do našeho rodného města. Čeká nás cca 70 km krásnou šumavskou krajinou a máme na to skoro tři dny.

Šumavo, Šumavo...

Jelikož jsme se ve Vimperku dost zdrželi, tak natahujeme krok naší chůze co to jde. V první vesničce nám to ale nedá, zastavujeme se a děláme nezbytné foto. Určitě sem někdy vytáhnu manželku - pod příslibem romantického víkendu v Paříži.

V Paříži mají krásný třicítky

Pak pokračujeme přes pole, louky, lesy, bystřiny, studánky, hospodu v Dolanech a večer naše kroky zabrzdí kultovní Nahořany. Na čepu Kofola, P11, Dudák11, Dudák12 kvasnicový a Klostermann. Vše v super kondici a za dobrý peníz. Studené chuťovky k pivu nám také přišly vhod a spaní pod májkou též nemělo chybu.

Výborný Klostermann a obsluha v Nahořanech

Ranní vstávání se nám díky otevřenému výčepu dosti protáhlo. Na další cestu doplňujeme petky a cca ve 14 hod. vyrážíme směr kemp ve Strašicích. Cesta nás opět vede krásnou šumavskou krajinou, počasí nemá chybu, po klíšťatech a všudypřítomném Gambrinusu ani vidu, ani slechu. V Zalesí se osvěžujeme Dudákem a v kempu nás večerem provází Otavský zlatý.

Jogínské spaní ve Strašicích

Noční průtrž mračen nám vůbec nevadí, neb máme střechu nad hlavou a po ranním vyprošťováku míříme do Mačic a pak do další kultovní hospůdky - Hostince U Kopů v Nezamyslicích. V Mačicích se dozvídáme, že nás konec vaření piva nečeká, neb kormidlo převezme syn pana Benady. O jeho šikovnosti se máme příští rok určitě zajít přesvědčit.

Hostinec U Kopů alias U Ventíla

Kolem jedné dorážíme ke Kopům. Z jídelníčku po nás očkem pokukuje kanec, bažant a kachnička se zelím, jehněčí s bramborovým salátem, srnčí na smetaně, gulášek … cenově kolem 60 korun. Dáváme si pořádný nášup a vše spláchneme točeným Dudáčkem (na čepu je točené limo, Dudák 10° a G9+PU11).

U Ventíla nemá nic chybu

Domů, do Horažďovic dorážíme v podvečer a naše kroky míří ještě ke mně, na 13° Dudáka - Vimperský ležák. Stylovější zakončení naší vimperské anabáze ani nemůže být.

Tak zas někdy...

Byly to moc příjemné čtyři dny, ale vše jednou skončí. Tak zas někdy, dej Bůh štěstí!

---

[Josef Maxa] [Zobrazeno 7824x] [18. říjen 2011]
[Pivní cesty] [comments: 2] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře