Vimperk, město plné paradoxů

Po návštěvě Šumavského pivovaru Vimperk jsem zabrousil na tento web, abych se podíval, co o něm píší zdejší čtenáři a přispěvatelé, ale byl jsem překvapen tím, že názory by se daly spočítat hravě na prstech jedné ruky, samostatný článek pak není vůbec.

Město Vimperk je původně německá osada, která byla založena někdy v polovině 13. století na tzv. Zlaté stezce, respektive na její Vimperské větvi, jak se dnes často uvádí. Z této doby pochází i zdejší hrad, který byl vytvořen právě na ochranu této obchodní cesty a později byl přestavěn na zámek.

Panský pivovar

Práva várečného dosáhlo město v roce 1598, nicméně již tehdy tu patrně byl panský pivovar. Starobylá pivovarská tradice zde bohužel zanikla v době, kdy centrální plánování mělo patent na všechno. Menší měšťanský pivovar přestal vařit už v roce 1946, ten panský pak údajně prožil svůj život mezi roky 1547 – 1968. Měšťanský se nalézal na náměstí, panský nelze přehlédnout právě při cestě na zdejší zámek.

Měšťanský pivovar

A teď k našim zkušenostem. Poslední červencový den byla relativně málo deštivá neděle, a tak padlo rozhodnutí, že z naší chalupy na Klatovsku vyrazíme omrknout vimperský pivovárek. To jsme ale ještě zdaleka netušili, že onen den bude převelice bohatý na nelogičnosti a někdy až paradoxy. První zvláštnost nás překvapila již při parkování. Jediné místo, kde ve středu Vimperka lze zdarma zaparkovat, je hlavní náměstí, všude v přilehlých ulicích jsou placená místa (byť za cenu více než symbolickou). Očekával bych přesný opak. Ostatně tohle nebyl poslední nelogický krok ze strany vedení města.

Šumavský pivovar

Bylo krátce po poledni, a tak jsme hned vyrazili do našeho hlavního cíle, tj. Šumavského pivovaru Vimperk, který byl loni otevřen. Nachází se hned pod náměstím. Po vstupu do lokálu mě poněkud zarazila jeho velikost, nějak podvědomě jsem si myslel, že je přece jen rozlehlejší, v žádném případě ale není malý. Bohužel všechny větší stoly byly obsazené, a tak jsem se s vrchním domluvil, že přijdeme za čtvrť hodiny, že se do té doby zajisté někdo zvedne. Tak se také stalo, byli jsme usazeni a to také byl asi na hodinu poslední kontakt s panem vrchním, který se věnoval už výhradně skupince zahraničních turistů; zejména je pak prováděl po pivovaru.

Výčep

Obsluha ostatních hostů tak spadla na jeho možná o dvě generace mladšího kolegu, což se stát nemělo. Následovala posloupnost kixů nepravidelně po sobě jdoucích. V jeden okamžik objednané polévky k nám na stůl byly dopraveny v patnáctiminutovém intervalu, navíc později přinesená česnečka narozdíl od té v první várce byla prostá krutonů. Nebudu unavovat čtenáře negativními zkušenostmi, jen ještě dodám, že poslední objednané jídlo (hotovka) se na našem stole zjevilo asi hodinu po jeho objednání a nutno dodat, že pravděpodobně tak čtvrtinu této doby kdesi v kuchyni chladlo.

Varna

Korunu všemu nasadil onen mladší číšník. U vedlejšího stolu se zvedla rodinka, když hlava rodiny zavelela, že přece nebudou na jídlo čekat hodinu. Obsluhující kontroval slovy, že „třeba dvě“! Jistou náplastí nám pak měla být sleva 10 %; nicméně mnohem radši bychom zaplatili i o polovinu více a odcházeli spokojení.

Šumavské pivo

Ale abych jenom nehaněl, tak se budu věnovat pivu. Tam byla situace naprosto odlišná. Holt Olda Koza a jeho mladší kolega pan Michael Neuwirth ukázali, že jsou opravdu mistři na svém místě. Snad jenom načervenalý ibiškový speciál mi přišel takový nijaký, ale já nepochybně nejsem cílovou skupinou pro tohle pivo. Zcela nejvíce bych ocenil zdejší pšeničné, které se může hrdě zařadit vedle Matuškovy pšenky či těch nejlepších bavorských pšenic. Co do kvality piva bych tento pivovar zařadil mezi pět nejlepších minipivovarů u nás, zbytek už raději hodnotit nebudu…

Sklep

Krátce po druhé hodině jsme opustili tento paradoxní podnik a právě načerpaných kalorií jsme se hodlali zbavit výstupem na zdejší věž, která se nalézá přímo v dolní části náměstí. Máme zjištěno, že v infocentru, které je hned vedle věže, se kupují vstupenky a fasují se klíče od věže. Jaké ale je naše překvapení, že infocentrum v neděli v největší turistické sezóně zavírá ve dvě hodiny a tím pádem je tak nepřístupná i věž. Toto byl ale naštěstí už ten poslední negativní paradox.

V bývalém schwarzenberském pivovaru je vynikající cukrárna

Poslední, spíše pozitivní paradox, nastal, když jsme se ze zámku vraceli kolem bývalého schwarzenberského pivovaru. Dnes tam má v jedné části sklad Starobrno (či spíše Heineken) a v další části je naprosto špičková velká cukrárna. Tam by se měla obsluha ze stávajícího minipivovaru jít podívat. Stíhat a ještě mít na tváři úsměv tam nikomu z obsluhy nedělalo sebemenší problém.

Lahvové pivo

Co dodat závěrem? Jako pivní turista jsem se poučil, že ani kvalitní pivo a špičkový sládek nezaručují dobrý restaurační minipivovar. Ale třeba jsem se ocitl ve špatnou dobu na špatném místě a sešlo se vše tak, jak se sejít nemělo. Myslím, že už kvůli pivu dám minipivovaru ještě jednu šanci, až pojedu kolem. Člověk prý má tendenci negativní zážitky vytěsňovat.

P.S.: Fotografie vesměs nejsou z doby autorova pobytu ve Vimperku...

---

[Felčar] [Zobrazeno 8605x] [8. září 2011]
[Minipivovary] [comments: 16] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře