Nevraživost budějovických výrobců piva se projevuje nejen známkovými boji například o „B. B.“ či „Budweiser“. Zasáhla i archivy.

Budějovický Budvar, n. p., a Jihočeské pivovary, a. s., uzavřely 17. října 2000 dohodu, kterou snad lze laicky označit jako „o vypořádání společné minulosti“.

Podle ní se Jihočeské pivovary zavázaly vyklidit nebytové prostory s archivem v přízemí budovy u areálu Budějovického Budvaru.

Co předat?

Budějovickému Budvaru měly dále do 30. listopadu 2000 předat část archivních dokumentů, týkající se výhradně činnosti tohoto pivovaru.

Má jít například o veškerou dokumentaci jeho známkoprávních sporů. Z listin týkajících se let, kdy byl Budějovický Budvar jen výrobním závodem Jihočeských pivovarů, má mít Budvar možnost na vlastní náklady si pořídit kopie.

Dohoda se opírala o rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR z 15. prosince 1994, které navazovalo na „delimitační“ jednání v rámci kontroly sekce archivní správy ministerstva vnitra v archivu Budějovického Budvaru.

Tehdy bylo rozhodnuto, že archivní fond Budvaru do roku 1948, uložený v podnikovém archivu Jihočeských pivovarů, bude předán Státnímu oblastnímu archivu v Třeboni a následně depozitní dohodou uložen v archivu Budějovického Budvaru.

Rozhodnuto bylo i o předisponování dalších archiválií, jak to později vyjádřila zmíněná dohoda pivovarů ze 17. října 2000.

Spor o pokutu

V této dohodě pak bylo dále sjednáno, že při prodlení v jejím plnění má Budvar právo žádat smluvní pokutu ve výši 500 korun za den do 31. března 2001, od 1. dubna 2001 pak 1000 korun za den.

V červnu 2001 Budvar konkurentovi nafakturoval podle těchto sazeb první smluvní pokuty za 272 dnů prodlení. BMP je v lednu 2002 zaplatil.

Plnění dohody pak „zamrzlo“. Budvar uplatil v lednu 2005 žalobou na Budějovický měšťanský pivovar jako právního nástupce Jihočeských pivovarů nárok na zaplacení další smluvní pokuty za období od 1. května 2002 do 30. září 2003.

„Měšťani“ namítali neplatnost dohody pro její neurčitost. Mluví sice o „veškeré dokumentaci“ a „veškerých písemnostech“, ale žalobce prý přes opakované výzvy nespecifikoval, jaké konkrétní dokumenty požaduje vydat.

Dohoda je tak prý absolutně neplatná

Budějovický Budvar oponoval, že text dohody je oběma stranám zcela srozumitelný, a pro případ potřeby upřesnění konkrétních listin navrhoval umožnění návštěvy archiváře Budvaru v archivu „měšťanů“ k pořízení jejich výčtu.

Okresní soud v Českých Budějovicích v listopadu 2005 Budvaru nárok na plnění ve výši 426.000 Kč přiznal a krajský soud odvolání zamítl. Oba soudy označily zmiňovanou dohodu o předání archiválií dostatečně určitou a platnou.

Mezi tím v roce 2004 Budvar začal rivalovi fakturovat další sjednanou smluvní pokutu.

Budějovický měšťanský pivovar platit odmítl a naopak požadoval vrácení dosud vyplacených částek. Ty prý při absolutní neplatnosti dohody představují obohacení Budvaru bez právního důvodu.

Opět k soudu

Budvar tedy loni v únoru znovu zažaloval.

Za navazující období od 1. října 2003 do konce roku 2005 uplatňuje nárok na 823.000 korun zmíněné pokuty.

Krajský soud mu 30. listopadu nárok znovu přiznal. Mimo jiné poukazoval na to, že v předchozí již pravomocně rozsouzené obdobné věci obou účastníků byla kladně vyřešena jako předběžná otázka platnost zmiňované dohody, podle níž je pokuta účtována. Mínil, že toto vyřešení je závazné i pro projednávání sporu o plnění ze smlouvy v dalším období.

Vrchní soud v Praze ale tentokrát rozsudek krajského soudu zrušil a přikázal mu, aby se zabýval platností zmíněné smlouvy z namítaného hlediska její (ne)určitosti.

Právní zástupci znesvářených pivovarů tedy znovu stanuli před českobudějovickým soudcem – se zakonzervovanými stanovisky.

Žalovaný tvrdil, že text dohody o předání dokumentů ze 17. října 2000, připravené Budvarem, nevyjadřoval vůli žalovaného.

K tezi o nemožnosti popsat přesně jednotlivé listiny dodal, že archivář žalobce měl ve společném archivu vždycky přístup k veškerým dokumentům a mohl tedy ty požadované přesně určit...

Pod nátlakem?

Podepsání dohody o vydání části archivu zarámoval předseda představenstva BMP Miroslav Leština do doby finanční krize společnosti, které hrozil konkurz. Tehdy byl BMP nucen prodat nemovitost v Ulici Karoliny Světlé,v níž se nacházel také archiv Jihočeských pivovarů. Kupující Budvar prý souhlas vázal podpisem dohody o archivu.

„To jsem řešil jen okrajově, prioritní bylo odvrátit konkurz,“ uvedl Leština. Dohodu prý podepsal, „aniž se zabýval samotnou možností požadované věci vydat“.

Zmiňované smluvní pokuty pak prý platili „v omylu“. Až následné šetření v archivu údajně ukázalo, že požadované dokumenty nejsou nezaměnitelně určeny.

Nechali si udělat právní rozbor a dozvěděli se, že dohoda je neplatná pro neurčitost. Tedy včetně ujednání o smluvní pokutě.

Soudce vyslechl tehdejšího finančního ředitele BMP Martina Trešla. I ten dohodu o předání archiválií podepsal.

Potvrdil, že se tehdy v tíživé situaci snažili prodat majetek nikoliv nezbytný pro provoz a mezi ním byla i bývalá budova ředitelství Jihočeských pivovarů v sousedství Budvaru.

Ten „z pozice silnějšího“ v té souvislosti mj. připravil i onu dohodu o archiváliích. Jejím uzavřením prý Budvar podmiňoval dohodu o koupi nemovitosti za 25 milionů korun. Kupní smlouva i dohoda byly podepsány ve stejný den.

Svědek sám se v této části dohody neangažoval.

Zástupce Budvaru u soudu zopakoval, že BMP bylo „za účasti orgánů veřejné moci“ (ministerstva vnitra) uloženo, aby vydal Budvaru jeho archiv, který spravoval.

To, že BMP dobrovolně uhradil 232.000 korun smluvní pokuty za období do 30. prosince 2001, podle Budvaru potvrzuje, že si byl vědom, že porušuje dohodu, jíž se zavázal archiválie vydat.

BMP v závěrečném návrhu zopakoval názor, že dohoda o vydání archivu je neurčitá a tedy absolutně neplatná. Nezavinil to žalovaný, ale Budvar, který dohodu zpracoval. Žalobce měl do archivu dlouhá léta přístup, mohl tedy vyhotovit přesný seznam toho, co požaduje.

První pokuty platil BMP

v omylu a proto, aby mu v době existenčního ohrožení nevznikaly další závazky k případnému vymáhání.

Dnes prý není možné určit, co se má z dokladů vydat. A je–li některá položka ve výčtu přece jen určitější, pak stanovená smluvní pokuta kryje celý závazek a bude–li BMP zavázán k nějakému plnění z ní, měla by prý být výše poměrně redukována.

Dohoda platí

Krajský soud poté vynesl rozsudek, jímž uložil BMP zaplatit Budějovickému Budvaru požadovaných 823.000 korun s úroky z prodlení.

Soud tedy rozhodl stejně jako v listopadu. Na pokyn Vrchního soudu se přitom znovu zabýval (ne)platností zmíněné dohody o archiváliích ze 17. října 2000.

„Na první pohled se zdá, že je neplatná pro neurčitost, když se v ní hovoří o ,všech´ dokladech, ,všech´ propagačních předmětech a tak dál,“ řekl soudce v odůvodnění.

Otázkou však podle něho je, zda je toto ujednání neurčité jako celek, nebo jen částečně. „A nelze říci, že by bylo neurčité ve svém celku,“ řekl soudce. BMP podle něho rozhodně mohl vydat alespoň některé z požadovaných věcí.

Soudce upozornil příkladmo na požadavek vydat archiválie týkající se výhradně problematiky Budvaru či jeho známkoprávních sporů. „To je jednoznačné vymezení, nelze říci, že by žalovaný nevěděl, o jaké konkrétní věci se jedná,“ pokračoval. Obdobně požadoval–li Budvar doklady o činnosti do roku 1948, kdy byl samostatným subjektem.

„Je možné, že by došlo k tomu, že žalovaný by tvrdil, že to či ono nemá k dispozici, a prokazoval to třeba seznamy svých archiválií. Možná by vznikly pochybnosti, zda vydal opravdu vše, co měl. O to tu ale nejde – on žalobci nevydal nic. Dohoda je přitom dostatečně určitá, aby věděl, co z ní má plnit...“

Nad rámec rozhodnutí soudce poznamenal, že by v atypické věci byla potřebná vstřícnost žalovaného k tomu, aby se ledy pohnuly. „Jenže nebyla dobrá vůle, v tom je problém,“ uzavřel.

Od věci by také nejspíš nebyl nějaký prostředník, nezávislá osoba, která by situaci v archivu prověřila. To už je ale nad kompetence a zadání soudu...

Rozhodnutí není pravomocné.

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Vladimír Majer

Budějovický měšťanský pivovar (BMP) lepí na své pivo už alespoň šest let označení Budweiser Bürgerbräu. K nelibosti Budějovického Budvaru jako vlastníka ochranné známky Budweiser.

K jeho námitkám zakázal v roce 2004 firmě BMP krajský soud užívání tohoto pojmu a Vrchní soud v Praze v roce 2007 uložil „měšťanům“ zaplatit Budvaru za toto užití odškodné 350.000 korun

BMP mezitím doplnil etiketu o dominantní písmena B. B. Ostatně už 7. června 2002 přihlásil na Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) k zápisu do rejstříku ochranných známek kombinované označení „B.B. ORIGINÁL SVĚTLÝ LEŽÁK Budweiser Bürgerbrau“.

Budweiser dál vadí

K námitkám Budvaru ÚPV 27. listopadu 2003 návrhu nevyhověl. Dospěl k závěru, že navrhované označení by bylo zaměnitelné se známkami Budvaru.

Předseda ÚPV 21. listopadu 2005 ale rozhodnutí změnil. Podle něho přihlašované barevné kombinované označení dostatečně identifikuje BMP jako výrobce a má rozlišovací způsobilost i přes shodný slovní prvek “Budweiser“, který tvoří slovní ochrannou známku Budvaru.

Ten je v označení BMP užit jako součást označení místa původu, a tudíž neplní funkci značky piva. Tu v přihlašovaném označení plní slovní prvek „B.B.“ Neexistuje prý tedy pravděpodobnost záměny u veřejnosti.

Budvar poté zažaloval u Městského soudu v Praze o zrušení tohoto rozhodnutí.

Shrnul, že je majitelem prioritně starších ochranných známek obsahujících slovní prvek „Budweiser“, z nichž dvě byly od února 1989 a od září 1991 prohlášeny za proslulé. Pojem Budweiser je v povědomí veřejnosti spjat s Budvarem.

B. B. je neodliší?

Prvek Budweiser obsažen i ve všech navrhovaných ochranných známkách BMP. Je situován v centrální části a tudíž nejnápadněji, jako dominanta. K odlišení pak nepostačí ani písmena „B.B.“.

Rozhodnutí předsedy ÚPV je podle Budvaru v rozporu se zákonem o ochranných známkách. Předseda ÚPV prý odmítl zkoumat, zda užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jí bylo na újmu.

Budvar připomněl minulé již pravomocné rozhodnutí o zamítnutí přihlášky BMP pro označení Budweiser Bürgerbräu.

Předseda ÚPV k žalobě namítl, že každé přihlašované označení je nutno posuzovat jako jeden celek a nelze z něho tedy vytrhávat jeho jednotlivé části. Slovo „Budweiser“ v posuzovaném návrhu není použito samostatně, nýbrž jako součást označení původu. Funkci značky piva v přihlašovaném označení plní slovní prvek „B.B.“

Pivař se prý vyzná

BMP tvrdí, že „Budweiser“ znamená v překladu „budějovický“ a je jen přídavným jménem, které k získání plného smyslu vyžaduje přiřazení podstatného jména.

V praxi si spotřebitel kupuje i objednává „Budvar“ (od žalobce) nebo „B.B.“, „bébéčka“ či „bíbíčka“ od přihlašovatele. Obě piva jsou vnímána jako „budějovická“.

Průměrného českého spotřebitele prý nelze podceňovat do té míry, že by nevěděl, jaké pivo pije, a že by si pletl výrobky Budvaru a BMP.

Je prý logické, že pocházejí-li oba konkurenti z jednoho místa, mají oba stejně silné právo na užívání názvu geografického místa. BMP pak za předpokladu, že dostatečně své označení odliší dalšími prvky.

Má zato, že dominantním prvkem jeho označení je „B.B.“ v horní části etikety uvedené největším písmem. Je prý víc než pravděpodobné, že spotřebitel při nákupu tohoto piva užije pouze první, nejvýraznější slovní prvek, a ten pak vysloví nejspíše jako „bé bé“ či „bíbíčko“.

O pravděpodobnosti

Městský soud v Praze připomněl zavedení institutu známky s dobrým jménem do českého právního řádu.

Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku zná, spojuje ji s dobrými vlastnostmi a má k ní důvěru.

To zvyšuje hodnotu takové známky. Je jí poskytována vyšší, silnější ochrana.

K pojmu zaměnitelnosti soud zdůraznil, že zákon o ochranných známkách hovoří jen o „pravděpodobnosti záměny“. Za tu se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

Posuzované (přihlašované) označení je pokládáno za schopné vyvolat pravděpodobnost záměny, jestliže je natolik podobné ochranné známce s dřívějším právem přednosti, že spotřebitel může být uváděn v omyl, pokud jde o původ těchto výrobků.

Písmena B. B. mohou asociovat u průměrného spotřebitele vjem, že jde o zkratku označení Budvaru. V jeho známkách se vyskytuje spojení „Budweiser Budvar“ v různých obměnách, a B. B. tedy nemusí logicky vždy evokovat zkratku spojení „Budweiser Bűrgerbräu“.

Zpět na úřad

Posouzení této okolnosti ale ředitel ÚPV ve svém rozhodnutí blíže nerozvedl.

Dle soudu nevyhodnotil účinek ochranných známek Budvaru na povědomí veřejnosti, její známost a vžitost jako identifikátora výrobků namítatele. Nedošlo k vyhodnocení všech faktorů pro vyslovení existence či neexistence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti. Proto soud shledal rozhodnutí ředitele ÚPV v tomto směru nepřezkoumatelným a zrušil je pro vady řízení.

Soud uzavřel, že BMP je oprávněn označovat své výrobky zapsaným označením zeměpisného původu. Způsob tohoto označení však nesmí jít na újmu majitele starší ochranné známky. Označení původu může být užito jen způsobem, který nebude u průměrného spotřebitele iniciovat možnost záměny se starší známkou Budvaru.

Nic BMP nebrání, aby označení zeměpisného původu na výrobku uváděl mimo okruh prvků přihlášených k ochraně jako ochrannou známku.

Soud uznává nárok BMP na registraci jeho ochranné známky. Je pouze na něm, jaký stupeň originality zvolí tak, aby výrobky takto označované nevyvolávaly možnost záměny s výrobky jeho konkurenta.

To, že vzhledem k příznačnosti označení „Budweiser“ pro výrobky Budvaru a k přiznání proslulosti jeho známkám je pro přihlašovatele obtížnější volba varianty skutečně originálního a nezaměnitelného označení pro sebe, není možno považovat za zkrácení jeho práv, uzavřel loni v březnu Vrchní soud v Praze. Věc vrátil ÚPV k novému rozhodnutí.

Kasační stížnost BMP proti tomuto rozhodnutí Vrchního soudu zamítl letos 23. prosince Nejvyšší správní soud.

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Vladimír Majer

Na Strahově mohou fajnšmekři ochutnat 20stupňový tmavý speciál, v Nuslích tmavé medové a v Pivovarském domě vanilkové s rohlíčkem.

Před Vánocemi obecně stoupá výstav piva ve všech pivovarech a společně s ním se zvyšuje chuť lidí více experimentovat a dopřát si něco výjimečného, co nemohou po zbytek roku ochutnat. Takoví lidé vyhledávají vánoční piva.

„Zákazníci si na vánoční pivo již zvykli a sami ho vyžadují,“ říká Zuzana Sklenářová z Klášterního pivovaru na Strahově.

„Speciální vánoční pivo Svatý Norbert nabízíme již pátým rokem a stalo se již tak oblíbeným, že na něj před Vánocemi chodí i hosté, kteří k nám obvykle nezavítají,“ pokračuje Sklenářová. Na Strahově tak od 4. prosince mohou návštěvníci ochutnat speciální tmavé 20stupňové pivo.

Vánoční koření i med

Příchod vánočních piv je v pivařsky vyspělých státech vždy velikou událostí. Na Vánoce se připravují piva silnější, často s netradičními příchutěmi, ale vždy z těch nejkvalitnějších surovin. V pivovaru U Bulovky se od začátku prosince čepují hned dvě polotmavá 17stupňová piva s jemnou příchutí vánočního koření a bylinek, například skořice.

V pivovaru U Bansethů v Nuslích uvařil sládek Jan Kroužek polotmavé 15º a tmavé medové pivo. „Na rozdíl od našich běžných piv, při jejichž vaření se používá směs chmelů, jsem na výrobu vánočního piva použil výhradně speciální poloraný červeňák ze Žatecka,“ popisuje své pivo Kroužek.

Uvaří vanilkové i tokajské

V Pivovarském domě v Ječné ulici uvařili již tradiční vanilkové pivo, které se podává s vanilkovým rohlíčkem. „Po zkušenostech z minulých let jsme nechali upéct více než tři tisíce vanilkových rohlíčků,“ říká spolumajitel Pivovarského domu Václav Potěšil.

„Letošní premiérou bude výjimečné tokajské pivo, vyrobené z tokajské esence a akátového medu,“ pokračuje Potěšil. Neobvyklá piva se tady točí od 1. prosince až do konce adventu.

V sesterském Pivovarském klubu v Karlíně se kromě vanilkového ležáku budou v předvánoční době čepovat i speciální vánoční piva z dalších tuzemských i zahraničních pivovarů, například 17stupňový Opat z Broumova, 18stupňový Bakalář z Rakovníka nebo Delirium Christmas z Belgie.

Pražské minipivovary lákají hlavně rozmanitostí chutí

Česká republika je šampionem ve spotřebě piva na počet obyvatel a Pražané netvoří výjimku. Konce socialistického hospodaření se v metropoli dočkaly tři velké a jeden restaurační pivovar.

Z těch velkých pivovarů přečkal do dnešní doby jen jeden, pivovar Staropramen na Smíchově. Zde se dnes vyrábějí i piva dříve vařená v pivovarech Braník a Měšťan v Holešovicích.

Lidé chtějí rozmanitost

Na rozdíl od velkých průmyslových pivovarů, jejichž počet se po razantním úbytku v první polovině 90. let ustálil až před několika lety, roste již více než 15 let počet restauračních mikropivovarů.

Dříve jediný restaurační mikropivovar v Praze i v celém tehdejším Československu U Fleků doplnilo v metropoli dalších osm pivovárků. Těm ještě sekundují minipivovary těsně za hranicí Prahy v Chýni a v Průhonicích.

„Lidé žádají větší rozmanitost a kvalitu, a proto roste počet malých pivovarů,“ říká Václav Potěšil z Pivovarského domu v Ječné ulici, kde je stabilně na čepu osm druhů piva a každý měsíc ještě další speciál.

„Malé restaurační pivovary navíc zaručují čerstvost piva, které netrpí převozem a většinou je na pípu vedeno přímo z ležáckých tanků,“ pokračuje Potěšil.

Sládkové mohou často měnit chutě

Kromě Výzkumného a výukového pivovaru Suchdolský Jeník při České zemědělské univerzitě v Suchdole, který slouží hlavně k výuce studentů, ostatní minipivovary vznikly jako zajímavé zpestření na gastronomickém trhu. Nabídka vlastního specifického piva, které nemůžete ochutnat nikde jinde, láká do restauračních pivovarů turisty i stálé zákazníky.

Samozřejmě i minipivovary se mezi sebou liší, ať již rozmanitostí sortimentu nebo nabídkou restaurace. Některé metropolitní mikropivovary jsou zaměřeny hlavně na zahraniční klientelu, většinu ale navštěvují pravidelní tuzemští zákazníci. Aby si je sládkové udrželi, často mění sortiment vařených piv a vaří piva příležitostná, například vánoční a velikonoční.

Ženy experimentují raději

Specifickou skupinou zákazníků jsou ženy, které navštěvují mikropivovary stále častěji. Preferují však sladší piva s příchutí nebo piva pšeničná. „Ženy mají také mnohem větší chuť k experimentům,“ říká Potěšil a dodává: „Počet pražských minipivovarů určitě není konečný,“ tvrdí.

Historie zlatého moku je stará jako město samo

První písemná zmínka o vaření piva v Praze a v celém státu pochází z roku 1088, ale pivo se vařilo již dříve. K vaření se využívaly různé druhy obilí a divoce rostoucí chmel.

Cechovní řád

Pivo bylo považováno za základní potravinu a jako takové se vařilo skoro v každém měšťanském domě.

Panovníci i šlechta brzy pochopili finanční potenciál vaření piva a právo vařit pivo bylo nadále udělováno. Měšťané, kteří toto právo získali, pak vyráběli piva více, než spotřebovali, a proto ho začali prodávat. Tak vznikaly první pivnice.

Roku 1407 vznikl Pražský sladovnický cechovní řád, do něhož od druhé poloviny 15. století museli povinně vstupovat všichni měšťané s právem várečným a podřizovat se tak určité regulaci.

Různé časy, různá kvalita

Později začaly měšťanským pivovarům konkurovat šlechtické a církevní pivovary, které měly jistotu odběratelů v poddaných, povinně odebírajících pánovo pivo.

Kvalita, chuť a vzhled pražských piv byly v minulosti různé, často se stávaly terčem sarkastických stížností, například z pera Bohuslava Balbína. Situace se však nelišila od ostatních českých měst.

Zlaté časy devatenáctého století

Desítky malých pivovárků začaly ve druhé polovině 19. století doplňovat a postupně nahrazovat nově vznikající průmyslové pivovary.

Malým pivovarům v mnoha případech zlomily vaz potíže v průběhu obou světových válek a za ekonomické krize. Další pak zanikly za komunistické éry.

Z pivovarů jsou luxusní byty

Cenné technické stavby bývalých pivovarů posléze chátraly, v lepším případě byly využity jako skladiště. Až po revoluci pochopili mnozí developeři výjimečnost těchto staveb, a tak jsou dnes mnohé přestavovány na exkluzivní lofty, byty a kanceláře.

Příkladem může být areál pivovaru v Holešovicích a podobný osud možná potká i dnes už bývalý branický pivovar.

Video zde...

Zdroj: Pražský deník.cz | Autor: Jan Piroch

Budějovický měšťanský pivovar, a. s. (BMP), neuspěl s dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR

Brojil proti uložení povinnosti zaplatit 350.000 korun Budějovickému Budvaru za neoprávněné užívání známky Budweiser Bürgerbräu.

Budvar se v řízení domáhal ochrany proti neoprávněnému zásahu „měšťanů“ do svých práv k ochranným známkám a proti nekalé soutěži konkurenta na trhu.

Žalovanému měla být uložena povinnost zdržet se prodeje piva pod značkou „Budweiser Bürgerbräu“, distribuce a užívání takto označených reklamních předmětů, povinnost zničit takové výrobky a zaplatit žalobci zadostiučinění jeden milion.

Krajský soud v Českých Budějovicích v roce 2004 zakázal BMP užívat označení Budweiser Bürgerbräu jako dominantního na hlavní břišní a krčkové etiketě láhví, v reklamě a v marketingu. Ostatní návrhy zamítl.

Vrchní soud v Praze (VS) zrušil jeho rozhodnutí co do zamítnutí poskytnutí zadostiučinění. Krajský soud pak v říjnu 2006 uložil BMP nahradit Budvaru nemajetkovou újmu ve „výchovné“ výši 100.000 korun. (Podrobnosti Deník z 20. října 2006.)

Přísnější „Pražané“

Vrchní soud loni v červnu tento výrok doplnil o povinnost BMP zaplatit poškozenému dalších čtvrt milionu korun. Ztotožnil se s tím, že jednání BMP bylo klamavým označením zboží a parazitováním na pověsti.

Užíváním zmíněného označení žalovaný jednoznačně navozoval mylnou domněnku, že jde o pivo Budějovického Budvaru. Žalovaný využil pověsti svého konkurenta a jeho produkce. Způsobená újma byla podstatně rozsáhlejší, než jak s ní uvažoval soud prvního stupně.

Uvedením údaje, jež je zapsaným označením původu výrobku, na etiketě a dalších předmětech jako značky piva jednal BMP v rozporu s dobrými mravy soutěže, obchodními zvyklostmi a své právo v konkurenčním boji zneužil, řekl Vrchní soud.

Za přiměřené zadostiučinění pak VS má celkovou částku 350.000 korun. Budějovický měšťanský pivovar podal dovolání k Nejvyšší soudu ČR (NS).

Budvar prý v řízení neprokázal, že mu byla jednáním žalovaného způsobena újma. Přiznaný „nárok“ pak prý má fakticky formu „sankce“ za porušení tvrzených práv žalobce, což ale český právní řád nezná. Nadto prý nebylo zkoumáno, zda zadostiučinění může být poskytnuto jinou formu, například omluvou.

NS ale konstatoval, že oba soudy shodně zcela správně uzavřely, že jednáním BMP došlo k zásahu do práv žalobce z ochranné známky a k nekalé soutěži.

Dovolání žalobkyně proti měnícímu výroku Vrchního soudu proto NS zamítl.

Zdroj: Jindřichohradecký deník.cz | Autor: Bohumil Ortman

Pivovary, kterých bylo na Kolínsku v minulosti hodně, postupně zanikaly a opuštěné areály chátraly. Dnes jako by zažívaly renesanci. Kromě jejich oprav k jiným účelům, jako je třeba plánované umístění městské knihovny do někdejší kolínské sladovny, se totiž hned na dvou místech chystá výroba zlatavého moku.

V Kostelci nad Černými lesy, který nyní patří do okresu Praha-východ, ale dlouho spadal pod Kolín, bude brzy možné uvařit si pivo. Pod dozorem zkušeného sládka si zájemce klasickou technologií vyrobí vlastní várku. Zdejší pivovar, který od roku 1994 chátral, se rozhodli zrekonstruovat lidé ze společnosti Dej Bůh štěstí. Ti jej navíc od roku 2001 podle původních plánů opravují a vybavují skutečným zařízením, které nacházejí v jiných chátrajících pivovarech. Počítají navíc s otevřením muzea. To funguje už nyní, zájemce o prohlídku se ale musí předem objednat. „Stálé otevírací doby chceme zavést od příštího roku, alespoň o víkendech,“ uvedl jeden z členů společnosti Milan Starec.

V areálu otevřou také dobový hostinec, v němž se už nyní konají rauty, svatby či kulturní akce, od jara by se měl ale stát klasickou hospodou. A vaření piva? „Podstatné technologie jsou na místě a pracujeme na jejich zprovoznění,“ uvedl Starec, který věří, že by výrobu mohli zahájit příští rok.

Objekt v Českém Brodě chátral čtyřicet let

Pivovar opravují také v Českém Brodě, kde areál chátral čtyřicet let a byla nutná kompletní rekonstrukce. „V roce 1994, kdy jsme jej koupili, byl vstup do areálu doslova životu nebezpečný. Museli jsme zbourat některé zdi a objekt zastřešit. Dnes tu máme kanceláře, obchodní prostory, sídlo internetové firmy a zbývá poslední krok - začít vařit pivo,“ popsal pokroky Jan Klinecký, jednatel společnosti, která objekt vlastní.

Klinecký věří, že i přes ekonomické problémy ve světě, které podle něj záměr ještě ztížily, by mohl v Českém Brodě pivovar ožít za dva až tři roky. Značku však změní. „Vymýšlení názvu si necháváme nakonec jako třešničku na dortu, nápady ale už samozřejmě jsou,“ dodal jednatel. Společnost chce v objektu bývalé sladovny otevřít penzion s restaurací.

Již nyní se však na Kolínsku pivo vyrábí. Ve sklepě svého domu v Polepech je vaří Martin Karaivanov. Začal s tím již v roce 1996, kdy ho lákalo vyzkoušet si návrh zařízení pro jeho výrobu. Poprvé mu tehdy vyšlo osmistupňové, podruhé šestnáctistupňové pivo. „Technologie výroby je daleko náročnější než třeba v případě vína,“ míní Karaivanov.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Hana Hejduková

Nechtějí konkurovat velkým pivovarům a přece se o nich v poslední době mluví čím dál víc a stále jich přibývá. Minipivovary, které vaří vlastní speciální piva, přitom zdaleka nevyhledávají jen pivní turisté.

Pivo podle receptu z 18. století K nejpopulárnějším v kraji patří zámecký pivovar v Dětenicích na Jičínsku. Jeho majitelé se rozhodli vsadit na tradiční výrobu piva podle receptu z 18. století. Pivo se tam vaří z tradičních surovin původním postupem na otevřeném ohni. Zámecký pivovar svým návštěvníkům nabízí prohlídku dobových interiérů, sladovny, bednárny, varny, laboratoře, chmelnice, ležáckých sklepů, spilky a ledárny.

Středověk na příchozí dýchne především v historických sklepích, v nichž vznikla středověká krčma a kde stylově oděná obsluha oslovuje hosty jadrnou staročeštinou. Kromě neděle a pondělí se krčma stává útočištěm "žebráků", ale návštěvníky baví i tanečnice, šermíři, kejklíři a fakír. „Na 6. prosince připravujeme mikulášskou nadílku s programem a 31. prosince silvestrovský večer,“ řekl správce zámeckého resortu v Dětenicích Petr Jindrák.

Exkurzi do sladovny a pivovaru lze podniknout i v Dobrušce, kde rovněž nabízejí stylové posezení a občerstvení ve sklepních prostorách.

V Miletíně vaří pro sousedy. V Miletíně oprášil pivovarnickou tradici v roce 1996 sládek Svatopluk Ďupal. Pivo začal vařit v nově založeném sousedském pivovaru. Zatímco jiné restaurační pivovary sázejí na propagaci, aby přitáhly turisty, v Miletíně se vaří pivo spíš jen pro sousedy.

To minipivovar Pivovarská bašta ve Vrchlabí zásobuje pivem vlastní restauraci i další v širokém okolí. V jeho pivnici je instalována varna a při posezení v Rytířském sále vybudovaném ve sklepení původní budovy mohou návštěvníci skrz prosklená okna sledovat otevřené kvasné kádě, ležácké a stáčecí tanky.

Co vaří

Běleč nad Orlicí: Pivovar a hostinec U Hušků

- kvasnicový světlý ležák Car, příležitostně i tmavé a medové pivo

- pivovar založen 1994

Dětenice: Zámecký pivovar

- výroba piva podle receptury z 18. století

- pivovar založen 2003

Dobruška: Pivovar

- Rampušák

- pivovar založen 1870, uzavřen 1995, znovu otevřen 2008

Hradec Králové: Pivovar Rambousek

- 11,5° světlé Classic, 12° Flieger, 13° kaštanomedový speciál a 16° černé Eliščino Královské, 12° Hradecké bílé (vaří se příležitostně)

- pivovar založen 2002

Hradec Králové: Domácí recesní pivovar U Antéňáka

- Stoják, Jantar, Jonáš, Alvarez, Bard

- pivovar založen 1995

Miletín: Pivovar U bojiště 1866

- 10° Chmelka, 12° prémiové světlé pivo Pytlák a tmavé prémiové pivo Battalion Salve

- pivovar založen 1996

Vrchlabí: Pivovarská bašta

- Krkonošský medvěd - světlé výčepní, světlý a tmavý ležák, pivo s příchutí medu či třešní

- pivovar založen 1995

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Jana Krejčová

Malé pivovary představují piva z nejrůznějších surovin

Na právě probíhajícím veletrhu cestovního ruchu ITEP 2008 v Plzni se představují i malé a mini pivovary. O kuriozity není nouze.

"Na veletrh jsme s sebou přivezli kromě klasického světlého a tmavého ležáku i borůvkové pivo a takzvané zakouřené pivo. Zakouřené pivo je vyrobeno podle středověké receptury, tak jak se vyrábělo v Plzni před příchodem vévody Gambrinuse," vysvětlil Petr Míč z plzeňského pivovaru Purkmistr.

Právě toto pivo se nedá ani koupit v obchodech. "Naše pivo obsahuje živé kultury, proto je zdravé a vystavené v regálech by se zkazilo," dodal Míč. Purkmistr se proto točí pouze v jediné plzeňské restauraci.

Medové pivo zase nabízí železnorudský pivovar Belveder. Ani toto pivo se nedá najít v žádném obchodě, ale pouze v restauraci ve městě u německých hranic. "K tradičním surovinám jako je chmel a voda přidáváme také vynikající šumavský med," řekl nám František Strnad ze železnorudského pivovaru.

Zdroj: tn.cz

Pivovary v Libereckém kraji považují získání ochranné známky České pivo za prospěšný krok. Do rejstříku chráněných zeměpisných označení EU bylo České pivo zapsáno 16. října.

Získání ochranné známky vítá ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík. „Je to dobrý krok,“ dnes uvedl. Jeden z deseti největších pivovarů v zemi z toho ale podle jeho slov prospěch mít nebude. „Pomůže to hlavně exportérům. A to se nás netýká,“ poukázal s tím, že Svijany své pivo prodávají v tuzemsku.

Podle ředitele Pivovaru Hols ve Vratilavicích nad Nisou Petra Hostaše se ale získání známky na vývozu hned neprojeví. „Bude třeba nějaké propagace, aby se logo dostalo do povědomí,“ upozornil.

Podle jeho mínění se získání známky projeví i na domácím trhu. „Efekt v Čechách bude viditelnější a rychlejší,“ myslí si. Českým konzumentům to podle jeho slov pomůže rozeznat klasické české pivo od levných náhražek dovážených ze zahraničí.

Zdroj: Regiony24.cz

Najrozšírenejší sponzoring firiem v oblasti športu je priama podpora športových klubov či podujatí. Niektoré sa však orientujú aj na vybudovanie alebo podporu vlastného klubu.

Do športu vkladá peniaze na Slovensku napríklad nadnárodná spoločnosť SAB Miller, ktorá to nechápe len ako sponzoring, ale aj ako investíciu. Podporuje slovenských olympionikov, mestské futbalové či hokejové kluby alebo je prostredníctvom značky Topvar partnerom Slovenského zväzu ľadového hokeja. "Topvar je tradičná slovenská značka, obľúbená a kvalitná, taká, ako je náš hokej. Toto spojenie má pre nás význam nepochybne aj marketingový, ale zároveň i prestížny,“ uviedla hovorkyňa SAB Millera na Slovensku Drahomíra Mandíková. SAB Miller sa primárne neorientuje na podporu mladých. "Vzhľadom na to, že sme výrobcovia piva, zameriavame sa na dospelých športovcov.“ Značky ako Topvar, Šariš, Smädný mních, Pilsner Urquell, Velkopopovický Kozel, Gambrinus a Radegast podporujú aj kultúrne a spoločenské aktivity či festivaly. Spojenie výrobcu piva a športu však nie je automatické. Podľa Mandíkovej "každá pivná značka má svoju cieľovú skupinu, stratégiu a komunikáciu. V prípade, že práve šport oslovuje cieľovú skupinu danej značky, je určite zaujímavé využiť spojenie piva a športu.“

Heineken Slovensko podporuje šport hlavne cez značku Corgoň od roku 1999. Corgoň bol do roku 2006 partnerom hokejovej reprezentácie. Po hokeji sa objektom sponzoringu stal futbal. Prvá zmluva v roku 2003 sa uzavrela na päť rokov so sumou 88 miliónov korún, potom sa predĺžila a teraz platí až do roku 2011. "Na lokálnej úrovni dlhodobo podporujeme miestne športové kluby, hokej aj futbal. Sme dlhoročným partnerom MSK Hurbanovo, MHC Martin, ale i FC Rimavská Sobota,“ hovorí Roman Krajniak, corporate relations manager Heineken Slovensko. Táto firma sa skôr orientuje na kolektívne športy.

V športe sa angažuje napríklad aj J&T, má podiely v kluboch Sparta Praha a ŠK Slovan Bratislava. Popri nich si buduje vlastný J&T Sport Team. Do priamej podpory mladých vkladá desiatky miliónov korún. "Ak do toho zarátame aj prípravu športovísk, hýbeme sa v stovkách miliónov až miliardách,“ spresňuje hovorca Maroš Sýkora.

Zdroj: Marketér.sk | Autor: Matúš Demko

Ani jihočeským pivovarům se zřejmě nevyhne nová vlna zdražení. Postupně se asi přidají k poslednímu ohlášenému zvýšení cen Plzeňského Prazdroje, který je rozhodujícím hráčem na trhu. Jen se zdráhají mluvit o tom, kdy a o kolik by mohla cena narůst.

Inflace, dražší chmel a ječmen a nebo větší výdaje za dopravu. To jsou argumenty pivovarů. „Vývoj cen na trhu sledujeme, ale máme vlastní nezávislou cenovou politiku a rozhodně nekopírujeme další výrobce. Zajímají nás především naše výrobní náklady a ty bohužel rostou,“ zdůraznil tiskový mluvčí Budějovického Budvaru, n. p., Petr Samec.

„Musíme udržovat špičkovou kvalitu našeho piva, proto musíme akceptovat ceny nejkvalitnějších surovin od našich dodavatelů,“ doplnil pro Deník Samec. Například cena žateckého chmele se letos podle Samce výrazně zvýšila – asi o jednu třetinu. „Růst výrobních nákladů budeme muset v dohledné době promítnout do cen piva. Nemohu ale sdělit, kdy k tomu dojde a jak bude zdražení velké,“ řekl Samec.

Podobně se o možném zdražení zdráhají hovořit ve druhém českobudějovickém pivovaru.

„Právě jsme ve fázi vyhodnocování cen vstupů, takže zatím není možné úpravu cen námi vyráběných piv vyloučit ani potvrdit,“ uvedl za Budějovický měšťanský pivovar ředitel společnosti Daniel Dřevikovský.

Prazdroj plánuje zvýšení cen od 1. listopadu. „Udělali jsme maximum, abychom udrželi růst cen na rozumné úrovni,“ uvedl k průměrnému připravovanému zvýšení cen o čtyři procenta generální ředitel firmy Mike Short.

Rozdíly mezi pivovary ale postupně rostou. „První zdražení desítky si pamatuju ze dvou korun na dvě padesát. Dneska stojí některé i přes dvacet. Jenom podle ceny se to nedá brát, ale je fakt, že už kolikrát člověk zaváhá, jestli nemá zkusit levnější konkurenci,“ komentoval postupně se rozevírající cenové nůžky na českém pivním trhu Pavel Žírek z Českých Budějovic.

U některých malých pivovarů totiž půllitr stojí až o několik korun méně, než u velkých podniků.

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Edwin Otta

Slovenské pivovary sa napriek rastúcim cenám vstupov nechystajú do konca roka zdražovať pivo. Podľa neoficiálnych informácií z brandže sa obávajú najmä možných sankcií súvisiacich s prechodom na euro. Experti však tvrdia, že nízke ceny nebude možné udržať dlhšie a skôr či neskôr dôjde k ich skokovému nárastu. Okrem cien sladu a chmeľu tlačia na znižovanie zisku pivovarníkov rastúce energie, a tým i dopravné náklady. „Ceny piva sú na Slovensku v porovnaní s okolitými krajinami postavené veľmi nízko,“ konštatuje Roman Šusták, riaditeľ Slovenského zväzu výrobcov piva a sladu. „Zdražovanie je veľmi pravdepodobné, tlaky na zvýšenie cien to signalizujú,“ prognózuje Petr Samec z českého Budvaru.

V Česku si priplatíme

Pivovar Prazdroj, jeden z najväčších producentov zlatého moku v Českej republike, zdražuje od prvého novembra svoj pivný sortiment v priemere o štyri percentá. O zdražovaní uvažuje aj ďalší český veľkoproducent Budějovický Budvar. „Ceny kvalitných surovín v uplynulom období dramaticky vzrástli,“ hovorí Mike Short, generálny riaditeľ Plzeňského Prazdroja. Podľa pivovaru náklady na jednu tonu sladovníckeho jačmeňa stúpli medziročne o tretinu, v porovnaní s rokom 2006 až o dve tretiny. Dvojnásobne vzrástli aj ceny českého chmeľu. Do portfólia Prazdroja patria značky Pilsner Urquell, Gambrinus, Radegast a Veľkopopovický Kozel. Pivovar je súčasťou nadnárodnej juhoafrickej skupiny SAB Miller, ktorá vlastní aj Pivovary Topvar a niektoré zo svojich pív varí i na Slovensku.

Doma sa nič nezmení

„Máme vlastnú cenovú politiku a zdražovanie v Prazdroji sa nás netýka. Ceny koncernových značiek na slovenskom trhu sa meniť nebudú a do konca roka ani neplánujeme žiadne zmeny,“ uvádza Drahomíra Mandíková, manažérka pre vzťahy s verejnosťou Pivovarov Topvar. Podobne rezolútne odmieta zdražovanie i jednotka na trhu spoločnosť Heineken. „Naše ceny sa nemenia ani nič také tohto roku neplánujeme,“ tvrdí Roman Krajniak, hovorca spoločnosti. Heineken zdražoval naposledy vlani v decembri v priemere o šesť až osem percent. „Ceny sladovníckeho jačmeňa sú oproti vlaňajšku o niečo nižšie, výrazne drahší je však chmeľ a vzrástli i ostatné vstupy, najmä energie,“ vysvetľuje Šusták. S cenou piva, ktorá je prispôsobená kúpyschopnosti obyvateľstva, sa v blízkej budúcnosti bude musieť podľa neho niečo diať i vzhľadom na to, že je dlhodobo najnižšia v regióne.

Malé pivovary bojujú

S rastúcimi nákladmi majú ešte väčšie ťažkosti malé pivovary. Pozorne sledujú vývoj, kalkulujú, ale zdražovať zatiaľ tiež nechcú.

„Bojujeme o ceny surovín a predpokladáme, že sladovne ich znížia vzhľadom na dobrú tohtoročnú úrodu jačmeňa,“ konštatuje Ján Šimonovič výrobno-technický riaditeľ pivovaru Steiger Vyhne, ktorý neplánuje zdvihnúť ceny. Podľa Šimonoviča netreba panikáriť, i keď nárast vstupov je evidentný. Zachovať ceny do konca roka mieni aj pivovar Popper z Bytče. „Rokujeme s reťazcami a podľa toho uvidíme, či ich bude treba upravovať. Jedno je však isté, že pivo sa varí čoraz drahšie, ale jeho cena na Slovensku je široko-ďaleko najnižšia,“ zdôrazňuje Jozef Gálik, generálny riaditeľ.

Čoskoro to príde

„Pivovary teraz dokončujú budúcoročné biznis plány a je veľmi pravdepodobné, že zdražovanie prenesú na druhú polovicu budúceho roka,“ tvrdí dobre informovaný zdroj. Priemerná ročná spotreba piva, ktorá v posledných troch rokoch stagnuje, je osemdesiat litrov na obyvateľa, čo je spolu viac ako štyri milióny hektolitrov. Oproti koncu deväťdesiatych rokov klesla skoro o desatinu, zatiaľ čo vo svete vzrástla v priemere o sedem percent. Rastúci trend spotreby je aj v okolitých štátoch s výnimkou Maďarska. Najviac vypitého piva pribúda medziročne v Rumunsku, viac ako dvadsať percent.

Zdroj: hnonline.sk | Autor: Alexander Buzinkay

Za vínem se už cestuje ve velikém měřítku. Proč tedy necestovat za pivem a s ním spojenými zážitky?

Západní Čechy má v souvislosti s pivem většina lidí spojené hlavně s Plzní a jejím obřím pivovarem, vyrábějícím světově známý Prazdroj. Ostatně jméno Pilsen (Pils) dnes označuje na celém světě nejrozšířenější typ piva. Mnozí milovníci piva jsou však poslední dobou nespokojeni s vývojem jeho kvality, přibližující se tzv. europivu. Chtějí poznat různé chutě a vyhledávají jiné pivní zážitky.

Plzeň, město pivu zaslíbené

Takovým lidem vycházejí vstříc v samotné Plzni hned tři restaurační minipivovary, a to pivovar Groll s pivem „LOTR ze z Plzně", pivovar U Rytíře Lochoty a Pivovarský dvůr Plzeň -Purkmistr.

Pivovárek Groll se nachází v centru Plzně na Rychtářce v nově zrekonstruovaném objektu ze 17. stol. a vaří polotmavý ležák a 12% světlý ležák. Restaurační minipivovar U Rytíře Lochoty stojí v Plzni Lochotíně a vaří vlastní kvasnicové pivo. V Pivovarském Dvoře v Plzni - Černicích můžete ochutnat světlý i tmavý 12% ležák Purkmistr, pšeničného 12% Písaře či dokonce borůvkové a konopné pivo.

Kousek za Plzní směrem na Klatovy stojí v Dobřanech na náměstí restaurační pivovar a hotel Modrá Hvězda. Pivamilovný návštěvník zde může ochutnat světlé 10%, světlý ležák 12%, tmavý speciál 14%, polotmavý speciál 16%, světlý speciál 17%, různá ochucená piva a také pivní pálenku. Za poplatek 40 korun je možné absolvovat prohlídku varny a pivovarských sklepů spojenou s ochutnávkou kvasnicového piva.

Lahodný Kout Západních Čech

Když byl v roce 1996 uzavřen Domažlický pivovar, zanikl s ním i poslední pivovar jihozápadních Čech a nástupu pivovarských gigantů už nestál nikdo v cestě. Srdce milovníků piva zaplesalo roku 2005, kdy byl znovuotevřen pivovar v Koutu na Šumavě mezi Domažlicemi a Kdyní, kde se pivo vařilo naposledy v roce 1969.

Celý objekt je značně zchátralý a jeho celkové zprovoznění si vyžádá nemalé investice, nicméně pivo zde vařené je vynikající chuti a kvality, což oceňují jak porotci v nejrůznějších soutěžích, tak pijáci, kterých neustále přibývá. Jak říká majitel pivovaru Jan Skala, je zájem o čtyři druhy piva (výčepní světlé pivo 10%, světlý ležák 12%, tmavé speciální pivo 14% a tmavé speciální pivo 18%) takový, že ani nestačí všechny zájemce uspokojit. Přímo v Koutě můžete ochutnat místní pivo v přilehlé hospodě Korbelka, pivo se točí i v Plzni, Domažlicích a Klatovech.

Rodinné Stříbro

V bývalém horním městě Stříbře v zrekonstruovaném komplexu historických budov stojí od roku 2007 restaurační minipivovar U Rybiček. Jako ve většině nově vznikajících restauračních minipivovarů je i zde měděná varna umístěna přímo v restauraci, která tak dostává specifickou atmosféru. V rodinném pivovaru U Rybiček se nepasterované a nefiltrované pivo točí přímo z ležáckých tanků. Názvy jednotlivých piv vycházejí z historie města Stříbra a ochutnat tak můžeme Stříbrňák 10%, Argent 12%, Pšeničný weissbier Duchmaus 14% (podávaný s plátkem citronu a pojmenovaný podle stříbrského skřítka), Horník tmavou 13%, speciální pivo Ostrostřelec 14% - 17% a na závěr třeba třešňové pivo.

Chodské pivo

Pivovar Chodovar v Chodové Plané údajně vznikl nad sklepy původního chodského hrádku, ke kterým se váže pověst o psu Albim. Ten zde měl objevit vydatný pramen vody, ze kterého se dodnes pivo vaří a který se také stáčí do lahví jako minerální voda. Duch Albiho je prý stále přítomen, ostatně Albi se dostal i do znaku pivovaru.

Chodovar patří k těm pivovarům, které se nespoléhají jen na prodej piva ve svém okolí, ale v co největší míře využívá turistický ruch. Však má taky turistům co nabídnout. Kromě stylové restaurace v rozsáhlých sklepeních vytesaných v žulovém masivu jsou to především první pivní lázně v České republice, nabízející pivní koupele, zábaly a jiné wellness procedury. V pivovarském obchůdku si můžete zakoupit mimo jiného i koupelové pivo, různou pivní kosmetiku a samozřejmě všech sedm druhů piva zde vařeného. Z nich vyniká hlavně ležák President Premium, 13% světlý Zámecký ležák a Kvasnicový skalní ležák. Zážitkem je návštěva samotné restaurace Ve skále s malým pivovarským muzeem, kdo by se chtěl dozvědět víc o pivovaru a samotné výrobě piva, pro toho je připravena prohlídka pivovaru a sladovny s ochutnávkou, každý den ve 14 hodin.

Zdroj: Týden.cz | Autor a foto: Jan Piroch

Obnovení výroby piva by se mohly dočkat bývalé pivovary v Děčíně a Litoměřicích. Výroba piva však nedosáhne takového objemu jako v době jejich slávy.

V areálu, který má vzniknout na místě děčínského pivovaru, bude nákupní a zábavní centrum s obchody, byty, kinosály, restaurací a malým pivovarem. „S obnovením výroby piva počítáme v rozsahu pro potřeby nové luxusní restaurace, případně pro odběratele v okolí. Využijeme přitom i kvalitní místní zásoby podzemní vody,“ řekl Martin Král, místopředseda představenstva společnosti Centrum Pivovar.

Historie pivovaru sahá do počátku 18. století, kdy jej v Podmoklech nechal postavit hrabě Thun. Pivovar byl úzce propojen s labskou plavbou. Výrobu páry dlouhá desetiletí zajišťoval lodní kotel. Plavbu připomínaly také názvy piv Admirál, Kapitán nebo Bukanýr, která se tu vařila do roku 1995.

Oživení vaření piva v Korunním pivovaru v centru města má v plánu i litoměřická radnice. Poslední várku tu uvařili v roce 2002, poté byla část areálu rozprodána nebo pronajata. Město chce zabránit tomu, aby zde nevznikla tržnice nebo provoz zatěžující centrum dopravou a hlukem. „Zastupitelé se shodli, že koupíme zbývající části pivovaru a budeme hledat nového investora,“ vysvětlil starosta Ladislav Chlupáč (ODS). Podle představ radnice by tu mohl vzniknout menší pivovar s výstavem do dvaceti tisíc hektolitrů ročně, pivovarská restaurace a také expozice o výrobě piva v regionu. Litoměřický pivovar vznikl v roce 1720 a vařilo se tu mimo jiné pivo Kalich nebo Fořt.

Zdroj: Regiony24 | Foto: Pivovary.zmz.cz

O slovenskú pivnú korunku súťažili tri desiatky pív

Najchutnejším nealkoholickým pivom predávaným na Slovensku je Radegast Birell z portfólia spoločnosti Pivovary Topvar. Pivo získalo prvé miesto vo svojej kategórii v súťaži o najlepšie slovenské pivá Slovenská pivná korunka 2008, hoci pri nealkoholických pivách išlo o nesúťažnú kategóriu.

Radegast Birell vyrába Plzeňský prazdroj (patrí pod spoločnosť SABMiller, rovnako ako Pivovary Topvar). Pivo sa stalo aj najlepším nealkoholickým pivom na svete v súťaži World Beer Cup 2008.

V oficiálnych kategóriách na slovenskej súťaži bodovalo pivo Šariš (10-percentné svetlé pivá), Urpiner (svetlé pivá do 12 percent) a Zlatý bažant (tmavé pivá). Pivo Šariš patrí podobne ako víťaz v nesúťažnej nealko kategórii pod Pivovary Topvar, Zlatý Bažant patrí do ponuky firmy Heineken Slovensko.

Urpiner je produkt rovnomenného banskobystrického pivovaru. Toto pivo uspelo aj v českej konkurencii, keď na súťaži Česká pivní pečeť Tábor 2008 získalo striebro (kategória svetlé výčapné pivo).

Slovenská pivná korunka je celoslovenská súťaž, do ktorej sa mohli zapojiť všetci členovia Slovenského združenia výrobcov piva a sladu. Súťažnej degustácie sa zúčastnilo 32 vzoriek pív.

Zdroj: Víno Etrend.sk

Rekordní množství zlatavého moku letos vyrábí jak ve Svijanech, tak ve Vratislavicích nad Nisou

Rekordní množství piva vyrábějí v letošním roce oba pivovary na Liberecku. Za velkým zájmem o zlatavý mok stojí mimo jiné ideální počasí.

„Oproti loňskému červenci jsme v tom letošním zaznamenali 21ti procentní nárůst. Loni jsme za měsíc udělali 27 tisíc hektolitrů, letos jich bylo dvaatřicet tisíc. Rekordní měsíce však zažíváme již od dubna,“ uvedl ředitel Pivovaru Svijany, který patří mezi deset největších pivovarů v zemi, Roman Havlík.

Historický měsíční rekord překonal svijanský pivovar poprvé v dubnu.

„Tehdy jsme uvařili skoro 29 tisíc hektolitrů, čímž jsme překonali zatím vedoucí loňský srpen. Rekord jsme však překonali hned v červnu, což bylo 30 tisíc hektolitrů,“ dodal Havlík. Ani tento rekord však neplatil dlouho, v červenci ho pivovar znovu překonal.

„Důvod je jednoduchý, máme výborné pivo. Ale také nám nahrává počasí. Vždycky je lepší, když je teplejší léto, ale nesmí být zase moc horko, lidé pak pivo moc nekonzumují. Letos je počasí zatím ideální,“ vyjmenoval důvody úspěchů ředitel Roman Havlík.

Výroba nejstaršímu pivovaru Libereckého kraje roste již od roku 1998.

Tehdy pivovar vyprodukoval 35 tisíc hektolitrů, loni jich bylo už 266 tisíc. „A vypadá to, že letos překročíme magickou hranici 300 tisíc hektolitrů,“ dodal Havlík.

Úspěchy v letošním roce zažívá také Pivovar Hols, který sídlí ve Vratislavicích nad Nisou.

„Letos se nám vede opravdu dobře. V loňském roce jsme vyrobili 110 tisíc hektolitrů, letos to prozatím vypadá, že bychom to mohli překonat, ale nechci to zakřiknout,“ uvedl ředitel vratislavického pivovaru Hols Petr Hostaš s tím, že v první polovině letošního roku pivovar vyrobil šestapadesát tisíc hektolitrů piva.

Nárůst zaznamenal vratislavický pivovar Hols jak v rámci tuzemského prodeje, tak v rámci vývozu do ciziny. Export tvoří plných šedesát procent jeho celkové výroby a stálé zákazníky má například v Německu, Itálii, Francii, Portugalsku, Španělsku nebo Finsku.

Zdroj: Liberecký deník.cz | Autor: Aleš Vávra

Pivo se dříve v kraji vařilo skoro všude, dodneška zbylo pivovarů jen několik

Jaké by asi bylo frýdlantské pivo? A jak by chutnalo jablonecké pivo? Nebo pivo z Grabštejna, České Lípy, případně z Mimoně?

Těžko říct. Zatímco dříve fungoval pivovar skoro v každém městě, během uplynulých let jich v kraji zbylo jen pár. Některé už lidé zbourali, jiné zase slouží třeba jako sklady. Zbyly jen reklamní cedule a staré, otlučené půllitry a pivní tácky ve starožitnictvích.

Frýdlant v Čechách

Po několik staletí bylo v okolí Frýdlantu vyhlášené i pivo z místního Clam-Gallasova zámeckého pivovaru. Ten se nacházel v podzámčí u staré cesty z Frýdlantu do Raspenavy. Vařila se tu například piva Hubertus a Malz, roční produkce dosahovala třicet tisíc hektrolitrů. Provoz tu skončil čtyři roky po druhé světové válce a nyní se zde skladuje zelenina.

„Na počátku devadesátých let jsem chtěla areál bývalého pivovaru získat. Napadaly mě zajímavé plány: bylo by z něj skvělé posezení pro návštěvníky zámku, dala by se tu zřídit i restaurace,“ uvedla před časem kastelánka frýdlantského zámku Jana Pavlíková. „Bohužel se to nepovedlo a budova dodnes chátrá. Část vybavení je prý ale dokonce stále ještě uvnitř.“

Grabštejn

Vyhlášeným pivem byl kdysi v okolí hradu Grabštejna nedaleko Hrádku nad Nisou nápoj, který se rodil v místním panském pivovaře. Pivo se pod hradem vařilo šest století, některé kroniky dokonce píší, že panský pivovar byl nejstarší budovou v obci.

Pivovar tu původně postavili hradní páni jako menší dřevěnou stavbu s několika varnými pánvemi. Grabštejnské pivo se tehdy pilo v celém panství, oblíbili si jej zejména poddaní. Jeho chuť ocenili i vojáci, kteří se zde objevili během prusko - rakouské války v roce 1866. Pivovaru se ale od počátku dvacátého století přestávalo dařit, postupně upadal a během hospodářské krize ve třicátých letech minulého století se Grabštejnské pivo přestalo vařit definitivně.

Lomnice nad Popelkou

Už z roku 1492 pochází první zmínka o sladovně a pivovaru v Lomnici nad Popelkou. Ke stavbě pivovaru, v němž se zároveň vyrábělo i víno, došlo v roce 1660 a od té doby se zde nepřestalo pivo vařit až do konce padesátých let minulého století.

Zlatými lety pro výrobu chmelového nápoje bylo zejména období před první světovou válkou, kdy se tu ročně vyprodukovalo více než šest tisíc hektolitrů piva. Několikasetletá tradice skončila až prvního dubna 1958.

Českolipsko

Celkem dvaadvacet pivovarů fungovalo od roku 1381 až do roku 1968 v dnešním českolipském okrese. Ačkoliv to dnes zní neuvěřitelně, pivovary byly například ve Cvikově, Holanech, Horní Libchavě, Horní Polici, Jablonném v Podještědí, Kravařích, Krompachu, Kuřivodech, Mimoni, Novém Berštejně, Pihelu, Sloupu, Stvolínkách, Velkém Valtinově či Žandově.

Nejstarším pivovarem byl českolipský, nejdéle se pivo vařilo ve Cvikově. Osudy pivovarů byly všelijaké – například ten mimoňský dnes slouží jako přestavěné kino.

Jablonec nad Nisou

Ještě poměrně nedávno, na počátku devadesátých let minulého století, bylo možné koupit si v obchodě láhev piva z Jablonce nad Nisou.

První várky v místním novém pivovaru, který leží na cestě do Kokonína, vznikly v roce 1835. Na konci devatenáctého století se tu už vařilo šedesát až sedmdesát tisíc hektolitrů piva ročně. Pivovar opravdu prosperoval: zaměstnával v té době ředitele, čtyři účetní, pět agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a dvacet bednářů, třicet pivovarských chasníků, osmnáct kočích, dva strojníky a kováře.

Po druhé světové válce byl jablonecký pivovar dokonce čtvrtým největším českým pivovarem, během dalších let však začalo jeho vybavení zastarávat a chátrat. Pivovar skončil před třinácti lety. Dnes už by se zde výroba piva obnovit rozhodně nemohla, některé stavby spadly, jiné drží pohromadě jen silou vůle a areál se začíná ztrácet v plevelu, keřích a stromech.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Jan Mikulička

Na ovlaženie tela i duše sa už pred tisíckami rokov zrodil bior, inde peor, pier či bier

Pramienok nápoja z kvaseného obilia začal vytekať už v Mezopotámii. Akkadi, Babylončania i Asýrčania varili pivo z jačmeňa, pšenice aj prosa, Sumeri pozývali na „kaš“ zo sladu. V Egypte bdela nad výrobou piva bohyňa lásky Hathor a robotníci na pyramídach dostávali denne dva džbány ako povinný prídel k chlebu, cesnaku a cibuli.

Starodávna Gália obohatila pivo rascou, starí Slovania ho varili aj z raže a ovsa. V Ázii mu dala inú chuť ryža.

Amerika uprednostnila kukuricu a cukrovú trstinu, Indiáni v strednej časti kontinentu zase rastlinu aloe a javorový sirup. To všetko dalo pivu storaké farby a chute.

Už v jedenástom storočí sa na Slovensku začali variť takzvané chmelené pivá, o osemsto rokov neskôr vznikali pivovarnícke fabriky. Pivo sa vtedy najviac pilo na Vianoce, Veľkú noc, ale aj v bežné piatky i stredy a počas pôstnych dní namiesto zakázaného mlieka.

V súčasnosti sa aj slovenský zlatý mok blíži k takzvanému europivu. Trh si rozdelili veľkí pivovarnícki hráči a z dvadsiatich siedmich pootváraných malých slovenských pivovarov napokon ostalo iba osem.

„Pred troma rokmi sme sa doteraz ako jediní rozhodli pre varenie špeciálov a ich fľašovanie,“ hovorí riaditeľ Kalteneckeru v Rožňave Ladislav Kovács. Najťažšie je vraj odhadnúť, na akú špecialitu je slovenský zákazník už pripravený.

A tak iba pomaly a postupne varili pšeničný Weizen, neskôr polotmavý Jantár, banánové a kávové pivo, pivo s výťažkom z tokajského vína, višňové a vanilkové pivo, tmavý šestnásťstupňový Brokát, údený Rauchbier, čili pivo a novinku – tmavé pšeničné Dunkel Weizen.

Zdroj: Trend Víno.sk | Autor: Soňa Hudecová-Podhorná

Titul Pivo České republiky za světlé výčepní a světlý ležák si z 12. ročníku degustační soutěže v Českých Budějovicích odvezl moravský Pivovar Černá Hora. Ceny dostaly také pivovary z regionu. Mezi speciálními světlými pivy zvítězil Rychtář 15% z Pivovaru Rychtář Hlinsko. Ten vyhrál také s Hejtmanem 12% v polotmavých pivech. Ocenění za nejlepší pivo se sníženým obsahem cukru připadlo Pivovaru Pernštejn Pardubice za Pernštejn D-pivo. Soutěž Pivo České republiky je počtem přihlášených značek piv nejvýznamnější akcí svého druhu v zemi. S výjimkou největších pivovarů, jako jsou Budvar a Plzeňský Prazdroj, se akce zúčastní všichni výrobci piva z celé země. Soutěž se koná při tradičních Slavnostech piva. Každoročně je navštíví okolo 8000 lidí.

Zdroj: MF Dnes.cz

Malé pivovary v kraji se snaží konkurovat těm velkým a to i vtipnými jmény. Pro řadu opravdových pivařů a různých pivních patriotů je jistě dobrou zprávou návrat rýmařovského piva Excelent na pivní scénu.

Jako velký propagátor místního piva se jeví rovněž podnikatel a štramberský patriot Pavel Šmíra. Ten nejenže obnovil pivovar ve Štramberku a vaří Trubače, ale plánuje i malý pivovar v Kozlovicích a rozjíždí malý pivovar s Pivem z Letohrádku ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Zajímavým konkurentem velkých pivovarů v ostravských hospodách je osobitá hospoda Hobit s vlastním pivem Qásek. Mezi malé minipivovary patří i Koníček vařící Ryzáka ve Vojkovicích na Frýdecko-Místecku, jehož sládek jezdí vařit i rýmařovské pivo.

A názvy kopřivnického minipivovaru? Chacharek, Lašský vulkán, Řízek a Uhlo. Jen ochutnat...

Zdroj: MF Dnes.cz

Také velké pivovary už před časem zjistily, že nepasterizované pivo některým jejich zákazníkům chutná více a to zejména tam, kde pivo chutná obecně nejlépe. Tedy v hospodách.

Proto velké pivovary stále více investují do vybavení některých hojně navštěvovaných restaurací tanky. Do těch přivážejí cisterny přímo z pivovaru nepasterizované, tedy takzvané „živé“ pivo. To má trvanlivost většinou zhruba tři týdny, ale velké pivovary zavádějí tanky většinou v rušných hostincích, kde pětihektolitrový nebo desetihektolitrový tank vypijí štamgasti za pár dnů, nejvýše dva týdny.

Nerezový tank má objem deset nebo pět hektolitrů a je uložený naležato. Vnitřní sterilní vak je vyrobený z polypropylenu a je absolutně neprodyšný. Neuvolňuje žádné součásti ze sloučenin, je recyklovatelný. Každý vak se používá jen jednou.

Pivo se z tanků čepuje s použitím kompresorů, ven se dostává tlakem vzduchu na vnější stranu plastového vaku. Důležité je, že nedochází ke kontaktu vzduchu s pivem.

Tanky mívá takový rušný hostinec nejméně tři. Jsou umístěny v izolované místnosti, chlazené na teplotu pět až osm stupňů Celsia. Existují už i dvouplášťové tanky, jejichž chlazení je energeticky ještě úspornější a mohou být i přímo v hospodě.

Například nošovický Radegast má dnes jednaosmdesát tanků, do nichž rozváží nepasterizované pivo.

Hans-Arnd Dahnken, vrchní sládek pivovaru Ostravar má zkušenosti nejen s německým pivním trhem, ale vařil pivo i v Číně a Indii. Ten sdělil, že v Německu je v současnosti prakticky vyvážená situace mezi malými a velkými pivovary. „Na jihu je více těch malých. Velké pivovary ovládají průmyslový sever země,“ říká Hans-Arnd Dahnken.

Dodal, že malých pivovarů přibývalo v Německu už před časem, ale v současnosti je jejich počet spíše ustálený. Velké pivovary v Německu dodávají tak jak u nás i pivo do tanků, ale nějaký větší nárůst poptávky po nepasterizovaném pivu, jaký zaznamenávají české pivovary, vrchní sládek Ostravaru v Německu nezaznamenává.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Petr Broulík